Šest týdnů přenášení a půlhodinový porod

LadyTommy  Vydáno: 16.08.13

Každý mi říkal, jak to mám jako druhorodička super, že už vím, do čeho jdu. Co je super na tom, že už si tu bolest, která přijde, umím živě představit? Že už vím, co je to neustálý strach o dítě? Moje první dcera se narodila o šest týdnů dříve, takže když jsem zjistila, že jsem po druhé těhotná, první, co mi blesklo hlavou, jestli zvládnu miminko donosit.

Oficiální termín jsem měla stanovený na začátek srpna. Takže jsem propočítávala, že kdyby i druhá dcerka spěchala na svět jako ségra, tak by už v půli června mohla být s námi. Od sedmého měsíce jsem tak začala prát a žehlit věcičky, objednali jsme kočár, postýlku a nabalila jsem si tašku do porodnice. Na konci května slavila moje princezna první narozeniny, a tak jsem pozvala všechny své nejbližší kamarádky s tím, že jsem počítala, že je to na dlouhou dobu poslední větší akce, kdy si jich budu moci užít. Nakonec jsem si užila ještě několik červnových narozeninových oslav a už tu byl červenec. Najednou všichni jako by se zbláznili a začali mi denodenně psát, jestli UŽ. Zrovna tou dobou mi život začali znepříjemňovat bolestiví poslíčci, do toho neustálé lijáky, hned na to tropická vedra, měla jsem chuť všechny poslat do háje (a pár lidí jsem i poslala).

Posledních 14 dní před termínem bylo opravdu úmorných, už jsem se sotva valila, k tomu roční dítko na krku, takže jsem se zabednila doma, odmítala všechny návštěvy, pospávala jsem a snažila se nemyslet na to, kdy UŽ (ale on mi to stejně pořád někdo připomínal, i přes mé protesty, že prostě nemám náladu se s kýmkoli bavit). Na poradně mi bylo sděleno, že mě kvůli vysokému tlaku nenechají rodit později jak v termínu. To bylo moje světýlko na konci tunelu, že jsem alespoň věděla, že moje muka skončí nejpozději 1. srpna.

39+1, pátek, pro mě to měla být poslední poradna. „Tak co paní doktorko, kdy u mě tedy vidíte termín vyvolání?“ Doktorka projela mojí kartu a suše zkonstatovala, že nevidí jediný důvod, proč porod vyvolat. Objednala mě na další poradnu 2.srpna. Šla jsem domů jak spráskaný pes. Jedinou útěchou mi bylo, že už jsem byla otevřená na dva prsty.

V úterý brzy ráno, 39+5, mě probouzely co hodinu nepříjemné bolesti. Ale když jsme se s dcerkou probraly, bolesti zase zmizely. Šla jsem svému unavenému tělu dopřát sprchu a cestou jsem na pračce lovila čisté prádlo. Zjistila jsem, že je celé mokré - počůrané od našeho kocoura. Místo sprchy jsem tedy máchala prádlo a cpala do pračky. Do toho začal zvonit telefon, manžela akutně volali do práce, že je nějaký průser. Bylo 10 hodin a já měla tušení, že už se něco děje, navíc mě měl ve 14 hodin odvézt na monitor. Slíbil, že je do poledne doma. V 11 hodin se domem začalo rozléhat nekončící pípání. Hledala jsem zdroj a objevila pračku hlásající error. Samozřejmě buben plný vody, pěny… Ve 12:30 nervozně volám manželovi, kde je. „Zlato, nejde mi nastartovat auto.“ Típám mobil a zoufale brečím. Ve 14 hodin přijíždí manžel s tchánovou dodávkou, starou zrezivělou popelnicí, která nikdy nezažila očistnou kůru. Vděčně nasedám do té staré smradlavé rachotiny a vyrážíme na monitor. Na monitoru malé kopečky, hurá hurá, něco se opravdu děje. Cestou domů jsem si do mobilu stáhnula aplikaci na měření kontrakcí. Bolesti co 12 až 10 minut.

Doma jsem se dala do uklízení. Přesvědčená, že dnes bude malá na světě. Prošla jsem znovu tašku do porodnice, dobalila chybějící věci, dcerku jsem vydrbala, ostříhala nehtíky, zkontrolovala zásoby jídla. Ve 21 hodin slabé bolesti po 5 minutách. Volala jsem rodičům, aby přijeli, že už je to tu. Rodiče k nám jeli až z Moravy (bydlíme v Praze), takže před sebou 400 km. Odhadovali příjezd okolo 2. hodiny ranní. Uspala jsem dcerku a snažila se také prospat. Ale některé kontrakce už bylo potřeba prodýchat, takže jsem to brzy vzdala, abych malou nevzbudila. V 1 hodinu jsem si šla dát sprchu. Najednou se bolesti zkrátily na 1 až 3 minuty. Intenzita sice nic moc, ale mě kontrakce moc nebolely ani u prvního porodu. Popadla mě panika a začala jsem si představovat, jak rodím v autě. Takže jsme dcerku nacpali do autosedačky, chudinka se ani neprobrala a šup směr porodnice. Už jsem byla celá natěšená. Říkala jsem si, že po celodenních bolestech přijedu krásně otevřená a za chvilku budu mít malou u sebe.

Na sálech ticho, nikdo nerodil. Sestřička dobře naladěná, připojila mě na monitor. Tou cestou se mi prodloužily intervaly na 5 minut. Ale na monitoru se nic neukazovalo, rovná čára, žádný kopeček. Potom přišla doktorka, vyšetřila mě a povídá, že jsem stále na dva prsty a že mám jen poslíčky. Myslela jsem, že to se mnou sekne na místě. Copak jako druhorodička nepoznám, že rodím?! Nakonec se nade mnou smilovala, protože jsem manžela s dcerou poslala domů a musela bych si volat taxi a ubytovala mě na noc na rizikové oddělení. Milá sestřička mě uložila do postele se slovy, že kdybych bolest nemohla vydržet, mám přijít. Kontrakce mi zesílily, ale interval mezi nimi byl 8 až 10 minut. Trochu jsem si jsem tam hekla bolestí, ale nic zvláštního se nekonalo a už mi bylo trapné někoho otravovat. Takže jsem se snažila mezi bolestma prospat a byla jsem smířená s tím, že ráno mě pošlou domů.

V 7 hodin mě vzali na monitor. Opět rovná čára. Potom mě přesunuli na vyšetřovnu. Mladá sestřička mě prohmátla a řekla, že musí jít pro kolegyni. Tak jsem si říkala, že asi potřebuje zhodnotit, jestli jsou to dva prsty nebo dva a půl. Přišla postarší paní, nevím, jestli doktorka nebo PA, ale rozhodně se s tím nepárala. Vrazila do mě ruku a začala se mnou prohrabovat. Ruce jsem zatínala do křesla. „Jojo, máte pravdu“ Mrkla na svou mladší kolegyni. „Necítíte tlaky na konečník?“ Vrtím hlavou, že ne. „Jste na 8 prstů, jde se rodit!“ Myslela jsem, že je to nějaký vtip. Vždyť mi skoro nic nebylo! V tu chvíli jsem si říkala, že takhle bych chtěla rodit pokaždé. :-) Plná euforie volám manželovi, ať rychle jede, to bylo 7:30.

Přesunuli mě na sál, já vysmátá a nikdo nevěřil, že rodím. Sestřička, co mě přijímala, tak se ptala, kdy jí dovezou na vozíčku tu paní, co už skoro rodí a já se jen smála, že to jsem já a že bych si šla ještě klidně zaběhat. Najednou jsem snad ani neměla kontrakce, nic mě nebolelo. Na sál se mi přišla představit porodní asistentka a studentka. Řekly mi, že mi píchnou vodu a že to vidí tak, že bude malá chvilku na to na světě, takže s tím píchnutím počkáme na manžela. Tak jsem šla mezitím do sprchy a užívala si skoro hodinku horké vody. Pořád mě nic nebolelo. V 8:30 přišla PA, že už dorazil manžel a šel zaplatit poplatek, tak že si mám lehnout na křeslo a přijde mi píchnout tu vodu. Ve chvíli, kdy manžel vcházel do dveří, tak mi voda rupla sama. Byla jsem moc ráda, že to šlo přirozeně.

V tu chvíli ale nastalo peklo. Rozjely se neskutečné bolesti, kvůli ozvičkám mě připojili na monitor, takže jsem se nemohla pořádně hnout. Hned jsem začala cítit neskutečné tlaky na konečník. Jenže malá byla vysoko a musela jsem prodýchávat. Myslela jsem, že umřu. PA mi radila, jak dýchat, jenže já dýchala tak intenzivně, že jsem z toho začala omdlévat a ztrácet nad svým tělem kontrolu. Bylo to strašné, začala jsem panikařit a brečet, že umřu a nezvládnu to. Naštěstí PA i studentka byly velmi milé a moc mě podporovaly, přesně věděly, jak se cítím a co mi uleví - a to mi dodávalo sil. Nakonec mě nechaly tlačit, i když malá ještě nebyla úplně sestouplá. Tlačení hrozně bolelo, ale zároveň to byla neskutečná úleva. Asi na 6 zatlačení za velké bolesti prolezla hlavička a na další tělíčko. Maličká se ihned rozkřičela a přistála mi na břiše.

To byl ten nejkrásnější okamžik na světě, ještě když na mě rozlepila ta černá očka a začala spokojeně vrnět. S první dcerkou jsem tohle bohužel kvůli nedonošenosti nezažila. Manžel si přestřihl pupeční šňůru a šel fotit, když malou ošetřovali, potom si ji mazlil a mě čekalo šití. Byla mi hrozná zima a už jsem se těšila, až si natáhnu nohy. Přišla mě šít hrozně nepříjemná doktorka. Vůbec se nepředstavila a začala se ve mně hrabat, jak kdybych byla mrtvá kráva a ne po porodu. Sjela porodní asistentku, že mě nechala tlačit moc brzo, studentku sjela, že je moc pomalá a protáčela oči, když jsem jen pípla, že to bolí. Naštěstí ji v půli šití odvolali k akutnímu císaři a mě přišel došít mladý milý doktor. Bolelo to sice hrozně, ale tím, že si se mnou u toho povídal a konejšil mě, tak se to dalo vydržet. Šití trvalo hodinu, ani nevím, kolik mám stehů, ale za ten poklad to stálo.

Dcerka se narodila 31.7.2013 v 9:00, takže za půl hodiny od prasknutí vody a úmorných bolestí. Byla ukázkové miminko s váhou 3470 g a délkou 50cm, apgar 10 10 10. V den porodu jsem byla ještě hodně unavená a můj celkový dojem byl špatný, měla jsem pocit, že jsem to vůbec nezvládla, že jsem zbytečně hysterčila, mrzela mě ta doktorka při šití. Ale už druhý den to ze mě všechno opadlo a říkala jsem si, že to vlastně vůbec nebylo hrozné a kde kdo by takový porod mohl závidět, takže se nebojím mít časem ještě třeťátko. :-)

Stejně jako poprvé jsem i nyní rodila v Podolí a porod i pobyt na šestinedělí hodnotím velmi kladně. Jsem ráda, že jsem souhlasila s přítomností studentů u porodu, protože ta moje studentka byla naprosto úžasná a byla se mnou celou dobu. Stejně tak úžasná byla i má porodní asistentka. Obě pro mě byly anděly, které bych přála každé rodičce u porodu. Za celou dobu pro mě byla jedinou negativní osobou jen ta lékařka, která mě šla šít, ale když jsem se pak pídila, kdo to je, tak mi bylo řečeno, že je to jedna z nejlepších lékařek v Podolí, tak budiž jí odpuštěno. :-)

A tímto děkuji všem, co dočetli až do konce. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 16.08.13 00:46

Gratuluji k holcicce a preju hodne zdravicka! :kytka:
Taky jsem mela druhy a pak i treti porad hodne rychly ;)

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 16.08.13 03:35

Gratuluji k holcicce i rychlemu porodu :D mela jsem to u druheho porodu podobne - az do 8 cm jsem byla vysmata, ze pohoda, pak mi teda pustili vodu a prislo 20 minut prisernych bolesti, kdy jsem myslela, ze vypustím dusi :mrgreen: jeste mi nechavali dorotovat hlavicku pri lezeni na boku, a jak sestoupla, chteli po mě, at se zase vratim zpet na zada 8o chachacha. to je manevr, ktery proste nejde :! no nakonec clovek asi holt musi, i kdyz bych byvala radsi rodila na tom boku…
na jednu kontrakci a tri zatlaceni byla pak mala venku…
a jeste nesmim opomenout, ze zavinovani delohy pri kojeni po druhem porodu je fakt labuzo - regulerni treti porod :mrgreen:
byly jsme na pokoji obe po druhem porodu a kojily jsme vetsinou v podobny cas, tak slyset nas v tu dobu, jak obe funime, bylo fakt k smichu :lol:

Příspěvek upraven 16.08.13 v 03:36

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 16.08.13 04:03

@obrazek jooo, presne, na bok jsem se taky musela otocit, PA skoro uz klecela na kolenou a prosila, at se otocim, ze to bude lepsi :D no a o zavinovani delohy ani nemluvim, to byl horor, nekolikrat jsem malou oddelavala od prsa a musela to rozdychat, hnus velebnosti :)

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 16.08.13 06:58

@obrazek @LadyTommy
dik vy dve.. :mrgreen: ja uz tak mam z kojeni trauma a ted jeste budu uvazovat nad bolesti pri zavinovani :roll:

zakladatelce:
gratuluji k prirustku i k rychlemu porodu. ja byla u prvniho taky do otevreni na 8 vysmata. pak to bohuzel skoncilo cisarem. takze jsi to zvladla v pohode.

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 16.08.13 08:11

@obrazek Diky za zminku. V mnoha deniccich o zavinovani nepadne ani slovo a ja jako prvorodicka byla sakra prekvapena, ze kdyz jsem se snazila malou kojit, tak me bralo bricho. Jednu noc dokonce tak, ze jsem zabehla na sesternu pro prasek na bolest :oops: Sestra se smala a jen rikala, ze pockejte po 2., 3. porodu, protoze s kazdym porodem to zavinovani boli vic a vic…no, tak uvidim v unoru :roll:
Zakladatelce jen to dobre (prvni porod jsem mela taky o 6 tydnu driv, takze chapu, ze jsou pak obavy - mam je take, jak bude probihat druhy porod) :kytka:

 
palapa
Závislačka 2910 příspěvků 16.08.13 08:38

Gratuluji. Me dceri bylo 31.7. Dva roky ;-) byla pet minut po poledni.

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 16.08.13 09:14

Gratuluju.. Ta fotka v profilovce je úžasná :hug:

 
ewyčka
Povídálka 28 příspěvků 16.08.13 09:55

Deníček je pěkný, jen se chci zeptat, jak dobře se dá zvládat mít děti takhle brzo po sobě??:-) :potlesk:

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 16.08.13 09:58

Gratuluju a přeju ať vám dělají dětičky samou radost :kytka:

 
Lorelai1806
Závislačka 2910 příspěvků 16.08.13 10:31

Krasny denicek a uzasna profilovka! :palec:

 
Eteas
Echt Kelišová 8105 příspěvků 16.08.13 21:33

Gratuluji… jen jsem nepochopila ten titulek :nevim:

 
apocalypsa
Závislačka 4031 příspěvků 16.08.13 21:34

Anezkooo, jsi skvelaaa :palec: dcerunce hodne zdravicka a tobe hoodne sil :hug:

 
apocalypsa
Závislačka 4031 příspěvků 16.08.13 21:35

Jen musim souhlasit s @Eteas -ze sm taky jaksi nepochopila ten nadpis… :nevim:

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 16.08.13 21:40

@ewyčka měla jsem strach, ale zatím je to pohoda, starší jak je takhle malá, tak si neuvědomuje konkurenci, takže nežárlí, občas teda fňukne u kojení, protože ví, že k ní nemůžu vstanout, ale většinou jí navnadím, ať si donese knížku a čteme si. Zatím si to teda užívám, ale asi je to i tím, že jsou obě holky hodné, mít doma uplakánky, tak to zvládám hůř

@Eteas šest týdnů přenášení = že jsem čekala, že se narodí o šest týdnů dříve jako ségra, takže pro mě termín porodu byl už od půlky června a od té doby jsem byla nervozní, jestli se druhorozená nenarodí a nakonec se narodila den před termínem :)

půlhodinový porod = beru od prasknutí plodovky, kdy to opravdu začalo bolet ;)

 
Eteas
Echt Kelišová 8105 příspěvků 16.08.13 21:43

@LadyTommy tak to jo, já to pochopila jinak… hlavně, že jsou holky v pohodě, určitě z nich budou milující se sestry :hug:

 
bořková
Extra třída :D 10635 příspěvků 16.08.13 22:28

Pěkný :kytka: Oběma holkám hodně štěstí, vlastně vám všem :)
já titulek pochopila hned-taky jsem po první dcerce měla pocit, že s druhou už přenáším :D a porod podobný, úplně za hubičku :* Šťastné to ženy jsme :)

 
Anonymjustice  02.10.13 09:54

Tak nevím, ale na to že má být Podolí nejlepší porodnice v ČR mi přijde, že by mohli znát takovou „vymoženost“ jako je umrtvení při ošetřování porodních poranění. A ta lékařka? Je úplně jedno jestli je jedna z nejlepších. To že se ti ani nepředstavila a ještě měla „blbé poznámky“ naznačuje jak „profesionální“ má asi přístup. :cert:
Je sice krásný, že tě ten mladý doktor potom konejšil a povídal si s tebou, ale šití prostě bolet nemá. A nesnáším názory typu: „Ale dalo se to vydržet.“ Jo vydržet se dá ledacos, otázkou je, jestli to je nutné. :nevim:

Vložit nový komentář