Šilhající očičko

terkamls  Vydáno: 24.03.15

Deníček o tom, co všechno jsme absolvovali kvůli šilhajícímu očičku.

Byl jeden z příjemných zářijových dnů a já jsem chystala synovi (v té době 2,5 roku a já v 6. měsíci těhotenství) snídani. Měli jsme u toho puštenou v televizi Kouzelnou školku a když jsem se na syna podívala, všimla jsem si, že mu trochu ujíždí jedno očičko. Celý den jsem to pak pozorovala a když za námi manžel přišel odpoledne na hřiště a řekl, že vidí úplně to samé co já, rozohodla jsem se hned druhý den ráno dojít k doktorce na kontrolu.

Ještě než jsme šli na kontrolu, syn si začal dávat věci blíž k očím, když si s něčím hrál, tak se k tomu úplně nakláněl a přišlo mi, že má i horší prostorovou orientaci.

Doktorka se na syna podívala a když zjistila, že se to změnilo ze dne na den, hned nás poslala do nemocnice na oční. Tam jsem vyrazili hned od doktorky. Jelikož jsme nebyli objednaní, tak nás hned nevzali, ale objednali nás za 14 dní (prý to je ještě skvělý a jinde bychom čekali dýl atd.)

Naštěstí si večer manžel vzpoměl, že naše sousedka je oční lékařka, sice pro dospělé, ale třeba nám poradí. Sousedka nám hned na další den domluvila konzultaci u své kolegyně - dětské oční doktorky. Výsledek kontroly zněl, že syn nemá dioptrickou vadu a poslali nás okamžitě na neurologii.

Ještě ten samý den jsme se vypravili na neurologii, syn chození po doktorech snášel obdivuhodně dobře.

Na neurologii udělali vstupní vyšetření s tím, že druhý den nastoupíme na oddělení a synovi udělají v narkóze magnetickou rezonanci. To už jsem měla na krajíčku a snažila se uklidnit, abych se před synem nerozplakala.

Druhý den jsme nastoupili na oddělení, dostali skvělou paní doktorku, která se skvěle chovala k synovi a mně vždy vše naprosto do detailů vysvětlila.

Jako první jsme absolvovali EEG, synovi nasadili na hlavu speciální čepičku, položil se na lehátko, v televizi mu pustili krtečka a musel takhle 20 minut vydržet v klidu. Já jsem seděla vedle něj a hladila mu ručičku. Syn byl naprosto klidný (což jsem brala jako zázrak) a když mu sestřička řekla, aby zavřel oči, než napočítá do deseti, tak to okamžitě splnil. Byla jsem na něj opravdu pyšná. EEG bylo v pořádku.

Další den jsme absolvovali magnetickou rezonanci. Ráno dali synovi šťávičku, takový oblbovák, ale nepřišlo mi, že by to na něj mělo nějaký účinek. Následně jsme vlezli do sanitky, která nás převezla k magnetické rezonanci. Synovi se cesta sanitkou strašně líbila a byl to pro něj zážitek, o kterém pak ještě týden mluvil.

Dojeli jsme na oddělení, kde mu anestezioložka napíchla kanylu (to si trošku zaplakal) a následně si ho vzala doktorka do náručí a on mi poslal pusinku a šli ho uspávat. A já zase polykala slzičky…

Seděla jsem v čekárně. Doteď si pamatuji, že dávali na dětském programu Spejbla a Hurvínka a celou dobu jsem se držela zuby nehty, abych se tam nerozbrečela. Snažila jsem se nemyslet na to, že by mohly z magnetické rezonance vyjít nějaké špatné výsledky. To jsem si vůbec nedovolila připouštět, ani jsem na to nemohla pomyslet…

Pokoušela jsem se zůstat co nejvíc v klidu i kvůli miminku.

Po asi půl hodině mě zavolali, že je hotovo a syn ještě spí. Došla jsem k němu, ležel tam na lehátku a mě zase zavalila další vlna úzkosti. Doktorka říkala, že byl hrozně statečnej, že si zaslouží diplom za statečnost. A opravdu mi pro něj diplom přinesly. Bylo to od nich hrozně hezký.

Syna jsme museli asi po 5 minutách probudit a byl naprosto malátnej. Na pokoji si pořád chtěl stoupat a hrát, ale nohy a ruce ho neposlouchaly. Naštěstí se vše cca po dvou hodinách vrátilo do normálu a já čekala na výsledky.

V době oběda najednou přišla vizita a naše doktorka všem něco vysvětlovala, já jen koukala, protože se oháněli cizími názvy. Řekla mi, že mi přijde za chvilku vše vysvětlit. Naštěstí byl nález v pořádku, spadl mi obrovský kámen ze srdce (jako ještě nikdy v životě). Doktorka nám řekla, že nás na víkend propustí, ale v pondělí zase nástup a budou dělat lumbální punkci, jestli tam není nějaký zánět.

Při těch slovech mě úplně zamrazilo. Představa, jak budou synovi píchat do zad tu obrovskou jehlu…

Nicméně jsme samozřejmě v pondělí nastoupili a sestřička synovi natřela místo, kde bude vpich umrtvovací mastičkou. Pak si pro syna přišla doktorka, řekla, že to bude trvat jen chvilinku a ať počkám tady. Říkala, že tam bude hodně sestřiček a tak, ale spíš si myslím, že nechtěli, abych se jim tam jako těhotná složila nebo hysterčila.

Za chvilku jsem slyšela syna, jak pláče a volá maminko. Bylo mi děsně. Naštěstí syna za chvilku přinesli (celé to trvalo asi 5 minut).

Celý den musel ležet v posteli a moc se nehýbat. Když jsem se o tom s doktorkou předem bavila, tak jsem říkala, že si neumím představit, jak 2,5aktivního kluka udržím celý den ležet v posteli, nezvedat hlavu a tak. Kdyby to nešlo, tak by mu píchli něco na zklidnění. Syn ale vydržel opravdu celý den ležet, byl naprosto vzornej, koukali jsme na pohádky a hráli si s autíčkama aj. Vyšetření bylo v pořádku.

Čekala nás velká vizita, na které jsem si připadala jako u maturity, protože tam byl velký stůl, za kterým všichni doktoři seděli a já se synem před nimi. Shledali, že z neurologického hlediska je syn naprosto v pořádku, ale že je prostě divné, že to vše přišlo ze dne na den.

Primář nakonec rozhodl, že ho pošlou k primáři na očním oddělení jedné velké fakultní nemocnice a to vzhledem k mému těhotenství co nejdřív.

Jinak synův stav za tu dobu byl v podstatě pořád stejný - hračky a obrázky a tak si dával blíž k očím a natáčel na jednu stranu hlavičku, koukal na to jen jedním okem…a samozřejmě pořád šilhal.

Pan primář udělal synovi opět vyšetření očí (prokapávaní aj.) syn už ale na sebe moc nechtěl nechat šahat. Řekl, že to není obrna očního nervu, prostě jen šilhavost a že to bude muset vyřešit operace. Do té doby má nosit okluzor (syn ho neměl přes den na sobě dýl než minutu, absolutně ho odmítal i když jsme vyzkoušeli naprosto všechno…).

Týden před operací jsme šli na odběry krve k naší doktorce (tři dny předtím už měl rýmu a pokašlával) a výsledky byly jasné - zánět nosohltanu. Takže operace být nemůže. Takže hledání nového termínu. Byla jsem z toho hodně nervózní, protože můj TP byl 12.12. a oni měli nejbližší termín v lednu. Muži na tom oddělení být s dětmi nemůžou, takže by tam nemohl jít ani můj manžel a musela bych poprosit svoji mamku.

Naštěstí jsme se nakonec domluvili na 18.11. Já jsem byla nervózní i tak, jelikož syna jsem porodila 3 týdny před termínem, tak jsem vymýšlela co dělat, kdybych začala rodit před operací nebo během těch dní v nemocnici.

Asi 3 týdny před plánovanou operací jsem si všimla, že syn už nedává věci tak blízko a ani nenaklání tolik hlavičku. Během týdne se situace zlepšila natolik, že už bych si ani nevšimla, že někdy šilhal. Zavolala jsem tedy primáři, který nás přijal a zkonstatoval, že je vše v pořádku.

Já jsem byla úplně v šoku, ale neskutečně šťastná. Synovi se vše vrátilo naprosto do pořádku samo cca 14 dní před plánovanou operací, která se tedy nakonec neuskutečnila.

Doteď nevíme, co šilhání způsobilo, ale jsem strašně sťastná, že to dopadlo takhle. V květnu jdeme na kontrolu, tak snad bude vše v pořádku a šilhání už se nikdy nevrátí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Vrtul
Závislačka 3343 příspěvků 24.03.15 07:01

Malej je opravdu šikovnej a ty silná. Řvala bych také i jako netěhotná!

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 24.03.15 07:56

Divím se, že si se udržela a neřvala… mě když malou vezli na operaci, tak jsem řvala jak tur, během ní a po ní taky… :mrgreen:

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 24.03.15 07:59

Bože, úplně me polil pot, chudatko :( zajímalo by me, co to mel? dcera ma necelých šest, před týdnem byla podruhé na operaci strabismu a jelikož máme tříměsíční miminko, tak s ni byl manžel, mel sam s malou pokoj, pres to nejel vlak, samu bych ju tam nenechala, udivuje me, ze ve vaší nemocnici taková možnost neni :( ale super, ze se mu to spravilo a nemusel na operaci!! :palec: tak hodně zdraví!! :kytka:

Příspěvek upraven 24.03.15 v 08:00

 
terkamls
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 24.03.15 08:43

Taky jsem se divila, že tam nemuzou bejt chlapi, zrovna tam to bylo kvůli tomu, že měli plnou kapacitu a asi nechtěli dávat cizi tatínky s cizima maminkama na jeden pokoj…syna bych tam v zivote samotnými ani na chvilku nenechala, kdyby to vyšlo na ten leden, tak by tam šla moje mamka, protože bych byla v sestinedeli…ale určitě bych to špatně snasela, že bych tam nemohla bejt s nim… naštěstí to nebylo potreba;)

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 24.03.15 09:42

Denicek jsem si precetla se zajmem, nemuzu se ubranit dojmu, jestli vsechny ty vysetreni nebyly prehnany, kdyz se to pak upravilo samo od sebe? A to ho bez presne diagnozy chteli jeste ke vsemu operovat? Tak jeste ze se mu to samo upravilo pred operaci, predstav si, ze ti ho odoperuji a ono by se to byvalo upravilo samo… A vite aspon, co to mohlo byt? Co kdyz se to vrati?

 
BlueFairy
Závislačka 4329 příspěvků 24.03.15 11:56

@Vermilion aha, a co kdyby to byl třeba nádor mozku? Podle mě všechna vyšetření byla na místě, někdy doktor nezná diagnózu ale pouze řešení situace.
@Pudloslava by nám možná mohla nastínit :kytka: (neber to jako rýpání kvůli dnešní neshodě, vybavila jsi se mi čistě kvůli tvému oboru :hug: )

 
terkamls
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 24.03.15 11:59

Co se tyce těch vyšetření, tak bylo nutný vyloučit nádor na mozku, zánět aj. jelikož to silhani přišlo ze dne na den…já jsem opravdu byla ráda, že ty vyšetření udělali a myslím, že ano byly opravdu NUTNÉ…neumí si představit, že sedím doma a čekám jestli se to samo neupravi…u nás se to naštěstí vyloučilo a nádor to nebyl, ale kdyby to bylo jinak, tak je strašně důležity, aby ta neurologicka vyšetření proběhla co nejdrive…operace měla být takto za prve kvůli mému těhotenství a za druhé, protože natáčel pořád hlavičku, dával věci blízko k ocim, zhoršila se trochu prostorová orientace aj. Nevíme co to vyvolalo, všechny vyšetření byly negativni…v květnu jdeme na konrolu, ale zatím je vse v pořádku…

 
terkamls
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 24.03.15 12:00

Diagnóza byla a to: akutní strabismus…

 
Romily
Kecalka 145 příspěvků 24.03.15 12:09

Stalo se mi před 4 lety něco podobného, ze dne na den jsem v podstatě přestala vidět na jedno oko. Spousta vyšetření, podezření na nádor, zánět, roztroušenou sklerózu- nic se nepotvrdilo, nikdo nevěděl, co s tím. Po cca roce se oko zlepšovalo a dnes už téměř bez potíží, jen za šera. Tak držím palce, ať už se to neopakuje!

 
lesniboruvka
Kecalka 393 příspěvků 24.03.15 13:49

Ty vyšetření byly 100% opodstatněné. Kdyby měl zánět mozku apod. Mohlo by to být hodně nebezpečné, takže je určitě dobře, že jste všechno absolvovali. Jinak tedy musím říct, že jste úžasně statečná :hug:
U takových změn ze dne na den se musí jednat rychle. Na tom očním co vás objednali až za 14dní bych je asi poslala do patřičných míst:) Ale vyřešili jste to skvěle!!

Jen se zeptám, nebyli jste v té době (klidně i měsíc předtím) se synem na očkování?

Jinak přeji už jen zdravíčko a ať už nikdy nic podobného řešit nemusíte :mavam:

 
Holy86
Kecalka 103 příspěvků 24.03.15 14:40

@lesniboruvka To jsme taky zkoumali, ale posledni očkováni měl 23.9.2013 priorix, takže rok predtim…

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31254 příspěvků 24.03.15 15:21

@BlueFair nemam co dodat, jak zakladatelky, tak ty a rada dalsich mate pravdu

 
vokishka
Kelišová 6141 příspěvků 24.03.15 15:44

Vždy je lepší to raději přešetřit, než později litovat. Znala jsem chlapečka, kde doktorka pořád tvrdila, že prostě šilhá jen tak. Nakonec to dopadlo jak nejhůř mohlo, protože to nebylo jen tak bez důvodu.

 
Uživatel je onlineTaka
Kecalka 244 příspěvků 24.03.15 18:20

Nečekaný, ale krásný konec ;) Malý je opravdu šikovný, že vše vydržel.
Jako malá jsem taky šilhala a musela jsem na operaci. Bohužel nepomohla, druhou už mi dělat nechtěli (prý by byla zbytečná :roll: ) a šilhám dodnes. A mám to i s bonusem - na levé oko téměř nevidím :? Máme to dědičné, taťka má taky špatné levé oko, takže jsem smířená i s tím, že to jednou budou mít i mé děti. V pohodě se s tím dá žít - pokud si člověk zvykne na pohledy lidí, když zašilhá :)

Prckovi přeju, ať se to už nikdy neobjevuje :kytka:

 
HruštičkaT
Závislačka 4277 příspěvků 24.03.15 19:10

Když jsem to četla, úplně mě mrazilo, ale jsem hrozně ráda, že to u Vás dobře dopadlo ;) Syn 16m je po operaci strabismu a mám nepříjemné tušení, že nás bude čekat další :zed: když jsem jim ho musela nechat na sále a odejít, myslela jsem, že umřu. Jste hrozně statečná, nedokáži si představit, aby mi to doho dávaly zabrat ještě těhotenské hormony…přeji ať je synek v naprostém pořádku a očičko zůstane zdravé :hug:

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 25.03.15 20:21

Akutní strabismus. Přeji hodně zdraví

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 28.03.15 19:42

Jste moc statečná a váš syn ještě víc! Úplně mě mrazilo a jsem ráda, že to dobře dopadlo :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele