Sisyfos na hoře

Solaris  Vydáno: 01.09.16

Aneb jak jsme navzdory všeobecnému očekávání počali.

Podtitul tohoto zápisku je vlastně reminiscencí na můj první deník a počátky naší snahy o založení rodiny. Ta doba se nesla v jakémsi sázkařském duchu, kdy se oblíbenou kratochvílí nás budoucích třicátníků stávaly dohady, kdo další převezme pomyslný kolík rodičovství. Tohoto milého hazardu jsme byli součástí ještě několik dalších měsíců, přestože ostatní páry dříve či později opouštěly startovní boxy, zatímco my se stále ochomýtali v padoku.

Postupem času jsme však podobných debat byli účastni čím dál méně, což sice mohlo být známkou toho, že se téma vyčerpalo, ale daleko vtíravěji se dostavoval pocit, že důvod bude prozaičtější. V tomto ohledu jakoby se s námi přestávalo počítat. Kamarádky už tolik nemluvily o tom, kdo je zase ve stavu požehnaném, některé o své graviditě dokonce přede mnou pomlčely (což samo sebou zabolelo mnohonásobně víc, než vědomí, že my takové štěstí nemáme).

A pak i optimistické tváře lékařů začaly postupně víc a víc vadnout, výsledky našich vyšetření okleštily jejich úsměv od naděje a ponechaly jen soucitně rozevřené rty. Zdálo se, že naše šance na reprodukci, přirozenou i tu asistovanou, jsou podobně vysoké jako šance dobře stavěného Řeka na dovalení šutru přes kopec.

Nakonec se z běhu na dlouho trať, jak nazývali lékaři naše vyhlídky na úspěšné početí, stala pěkná dvoustovka. Naše druhé IVF vyšlo a já držela jednoho večera v ruce pomočený lakmus, který naznačoval, že jsme právě na začátku něčeho velikého.

Píši-li o začátcích, mám na mysli skutečný začátek, jako by někdo udělal za mým dosavadním životem tlustou čáru a přede mnou se objevil rozlehlý prostor, nezměrný a němý, kde neexistuje nic a kam se musím vydat, přestože nevím, jakým směrem a co mě čeká za horizontem.

Bylo to na jednu stranu jako vysvobození, jako konec noční můry, jako polibek žabímu princi. Na druhou stranu jsem za sebou pořád cítila přítomnost oné pomyslné dělicí čáry, která se mi omotávala kolem nohou, olizovala mi záda a nedovolila mi nemyslet na to, co předcházelo.

Dosud nám bylo vytrvale připomínáno, že se potomstva jen tak nedočkáme, a já tomu možná vědomě, možná nevědomky začala věřit a přijala to jako nedělitelnou součást sebe sama. A najednou jsme my, kterým nikdo nedával převeliké šance na to, stát se rodinou, hleděli na pozitivní těhotenský test a já netušila, zda je to - vzhledem k tomu všemu, co bylo lékařskými kruhy řečeno - omyl, nebo jen okamžik štěstí, který pomine, nebo zda je to opravdu příslib splněného přání.

A pak přišel další úder na solar mých mateřských schopností. Stalo se to paradoxně po potvrzení těhotenství z krve. Jestliže jsem do té doby kolísala mezi na jedné straně radostí a vírou v to, že teď už to zvládnu, a na druhé obavami, abych k tomu měla dost štěstí a sil, po rozhovoru se zdravotní sestrou jsem nabyla dojmu, že jsem pro svou nastávající ratolest tikající bombou.

Jakkoli nezapomínám na to, že jsou to lékaři, kterým vděčím za nový život, který obohatil ty naše, byl to právě lékařský personál, který mé „hurá, jsem těhotná“ přetavil na „bububu, jste těhotná!“. Poměrně nekompromisní věštba, že svému dítěti svým záměrem nebrat si navrhovanou neschopenku ukončím bytí, tak nejen předurčila mé další dva měsíce místně, tedy doma, ale zejména pocitově.

Nastalo období, na které nerada vzpomínám. Připadala jsem si jako zmetek, který neumí ani odnosit dítě, aniž by u toho 24 hodin denně nezaujímal pozici invalidního lenochoda. Nejistota kořeněná strachem, který převálcoval i to krásné, co jsem zprvu chtěla (a myslím, že i měla) cítit, se mi staly protivnými společníky. Obava, že selžu a naše křehké štěstí pukne a už se nevrátí, mi každé ráno kynula od stolu se suchým rohlíkem a šálkem teplé vody.

Připomnělo mi to hru, kterou jsme coby malí táborníci kdysi hrávali. Šlo v ní o to dostat pingpongový míček umístěný na polévkové lžíci z jednoho místa na druhé, přičemž rukojeť lžíce držel hráč v puse a nesměl si pomáhat rukama. Stačilo malé zakopnutí, závan větru nebo prostě jen zásah nějaké vyšší moci a míček byl na zemi.

Přišlo mi, že i já balancuji s pingpongovým míčkem někde mezi kořeny, ale navíc mám zavázané oči, a tak nevidím, zda míček ještě leží v důlku lžíce, nebo zda už jen pitomě vrávorám po cestě, zbytečně opatrně našlapuji a skoro nedýchám, abych náhodou o svůj míček nepřišla, zatímco ten už leží někde v bahně a já se jen směšně snažím dojít do cíle, který už dávno cílem být přestal. A tak jsem doškobrtala v nejistotě a s pocitem, že už od prvních chvil jsem svému dítěti neschopným rodičem, ke konci prvního trimestru.

A pak přišel zlom. Jako by všechno, co mě tížilo, ztratilo náhle hmotnost a začalo stoupat k oblakům a praskat jako mýdlové bubliny. Někde v nitru jsem začínala vnímat sílící pocit jistoty. První trimestr byl za mnou. Čas plynul a já byla šťastná, že kráčím kupředu a stále kupředu. Naše dítě mi zanedlouho začalo ťukat na břicho, ale pro mě to bylo jako zaklepání přímo na srdce.

Pudy a instinkty, kterým jsem kdysi nasadila roubík, se probraly z letargie a já najednou čím dál tím více věřila nejen tomu, že už to zkrátka do toho konce doklepu, ale i v sebe samu a v to, že svou novou roli mámy zvládnu. Byl to nepatrný krok pro lidstvo, ale obrovský skok pro mě.

Dál už to bylo asi stejné, jako jakékoli jiné bezproblémové těhotenství, a proto tuto část přenechám jiným, zdatnějším pisatelkám, aby jej přiblížily barvitěji a výstižněji, než bych to svedla já.

Na konci těhotenství nás čekalo krásné zdravé dítě, díky kterému už nikdy nezažiju to, co předcházelo jeho příchodu. Teď jsem šťastná máma. Jak jde čas, vrývá se mi pod srdce čím dál víc, přestože jsem si myslela, když jsme se na sebe prvně podívaly, že to víc ani nejde. I kdyby pokusy o další dítě nevyšly, díky němu jsme, navzdory všeobecnému očekávání, rodina a to už se nikdy nezmění.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Ginuš
Hvězda diskuse 35559 příspěvků 01.09.16 00:12

Moc moc moc gratuluji a přeji hlavně spokojenost a zdravíčko :hug: :hug: :hug: ale byl to boj, viď :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 01.09.16 07:42

Pěkné až na větu na vzdory všeobecnému očekávání. Očekávala jsi ty, partner. Ostatní dělali svou práci a radili ti na základě svých zkušeností. Z tvého čtení mi připadá, že jsi chtěla ostatním něco dokázat. Věř, že těm je to jedno, vše děláš jen sama pro sebe.

 
Janča209
Ukecaná baba ;) 1265 příspěvků 01.09.16 08:07

Deníček se mi moc líbil. ;) Gratuluji a přeji hodně štěstí i při dalším miminku. :kytka:

 
Gitka
Kecalka 471 příspěvků 01.09.16 08:29

Solaris, čítam Ťa od samého začiatku a prežívam to s Tebou ako kamarátka, ktorú si nikdy nepoznala. Si zaujímavý človek a Tvoj pohľad na svet a svoj súkromný život je mi veľmi blízky.
Tvoj príbeh je silný a inšpirucúci a Tvoj štýl písania nádherne ľahký a pritom trefný. Prosím, píš viac. Máš prirodzený talent.

Prajem Ti čo najmenej materských splínov a viem, že si ten svoj poklad vychutnávaš na maximum… HugsKisses :hug:

Příspěvek upraven 01.09.16 v 08:30

 
kopretina 12
Kecalka 242 příspěvků 6 inzerátů 01.09.16 09:37

Ještě nikdy jsem nekomentovala deníček, teď ti musím říct, že je to velmi pěkně a vtipně napsané. Ping pongový míček na lžíci je obzvlášť povedený. Gratuluji k miminku.

 
anikahen
Stálice 51 příspěvků 01.09.16 09:57

Krásný deníček a gratuluji k miminku. :kytka:

 
baluuu8
Extra třída :D 11653 příspěvků 01.09.16 10:11

:srdce: :hug: Úžasné… :*

 
svycarka
Kelišová 6329 příspěvků 01.09.16 11:50

To byl literarni zazitek :potlesk: A hlavne, moc me tesi Vase stesti :kytka:

 
hačilka
Kelišová 6442 příspěvků 01.09.16 14:51

No huráááááááááááááá :pankac: :pankac: :pankac: bylo to jak pohádka :lol: :lol: hlavně ať se daří i nádále :palec: :palec: však mi taky byli už beznadějný případ :lol: :lol:

 
wallz
Kecalka 225 příspěvků 01.09.16 16:08

To je tak krásné a dodá to energii nám, kteří se marně snažíme otěhotnět..

 
Eliizabetha
Ukecaná baba ;) 1175 příspěvků 01.09.16 16:41

Sdilim tvoji radost, ze zdarileho poceti i donoseni zdraveho miminka. :kytka: Jen denicek pusobi hrozne umele napsan, snazis se z nej udelat veledilo az to ve mne budi dojem skrabani nehtu po tabuli… Ale nekomu se urcite tvuj styl zamlouva, nemyslim to zle

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 01.09.16 19:37

@Eliizabetha mam z toho uplne stejný pocit

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 956 příspěvků 01.09.16 20:14

To je tak krásně napsané :srdce: A pasáž s míčkem jsem musela číst dvakrát, jak moc trefné mi to přišlo. Po dvou zamlklých potratech a teď třesouce se, jestli to tentokrát dobře dopadne bych to tedy nevyjádřila líp :) Přimlouvám se také - piš, piš, piš! :-)

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1258 příspěvků 01.09.16 22:00

Jak jde čas, vrývá se mi pod srdce čím dál víc, přestože jsem si myslela, když jsme se na sebe prvně podívaly, že to víc ani nejde…zlatá slova, uzivej a hyckej si svou rodinu :kytka:

 
Lucia81
Závislačka 4592 příspěvků 01.09.16 22:21

:potlesk: mám radost, že i ty jsi se přidala k maminkám :mavam:

 
Mexie
Závislačka 2673 příspěvků 01.09.16 23:10

Krásné :srdce: gratuluji :hug:

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 02.09.16 09:20

Gratuluji.

Jenom zde už poněkolikáté čtu o čůrání na lakmusový papírek. Ráda bych uvedla věci na pravou míru. Lakmusový papírek slouží pouze k měření pH, nic víc neumí. Pro diagnostiku těhotenství je to k ničemu. To, na co se čůrá je reakční proužek, který spojením principů imunochemie (reakce antigenu - lidského choriového gonadotropinu se specifickými protilátkami za přítomnosti barviva) a imunodifúze (putování vzorku savým materiálem proužku vstříc reakční zóně) vede k vizualizaci přítomnosti či nepřítomnosti lidského choriového gonadotropinu ve vzorku moči.

 
Verenika
Nováček 10 příspěvků 02.09.16 16:50

Gratuluju k miminku! :dance:
P. S: Styl tvého deníčku se mi moc líbí, aneb Píšeš prostě překrásně. :)

Vložit nový komentář