Školka - chodit či nechodit?

michaela.c  Vydáno: 21.01.08

Ahoj holky, potřebovala bych poradit a přečíst si pár zkušeností a názorů od maminek, které si prožily něco podobného. Náš syn Honzík má 3,5 roku. Loni v září začal ve třech letech chodit do školky. Trvalo mu 3 týdny, než si zvykl a začal tam chodit rád. Navštěvoval školku na 4 hodiny denně a doma vykládal zážitky, zpíval nové písničky, skoro denně jsem si prohlížela ve školce na chodbě jeho výtvory… Školka mu dávala hodně, byla jsem ráda, že je v dětském kolektivu a že se rozvíjí. A hlavně- že tam chodí rád.

Přes Vánoce jsme byli všichni spolu celých 14 dní doma. Honzík byl nadšený z Ježíška i z dárečků, užili jsme si krásné svátky. První 3 dny po Vánocích byly ve školce v pohodě. Potom Honzík začal občas během dne ve školce plakat - dle hlášení paní učitelky. A pak se to rozjelo ve velkém. Každé ráno pláč, že nechce do školky, že chce zůstat doma. Nevím, co se stalo, probírala jsem to s oběma učitelkama i s dětskou lékařskou, kam jsme teda šli původně z jiného důvodu. Nikdo mi pořádně neporadil. Jsem v šestém měsíci těhotenství, v práci došlo také k pár změnám, které mi na náladě nepřidaly a já se cítím čím dál hůř.

Minulý týden se Honzík asi 3× po sobě v noci počůral. Nevím, jestli to má něco společného, mohl být jen nachlazený… V pátek se probudil s pláčem a ráno, když jsem se ptala, proč plakal, řekl, že už nechce jít do školky. Dneska jsem skoro brečela s ním, když jsem ho od sebe násilím odtrhávala a předávala učitelce… Kdyby se vztekal a byl vzpurný, tak to neřeším. Ale on opravdu pláče a po tvářích mu tečou slzy jako hrachy… Podotýkám, že chodím do práce od jeho půl roku, střídali jsme se u něj s manželem, občas byl i u babičky, někdy u kamarádky… Vždy jsem se snažila, aby na mě nebyl závislý, aby byl zvyklý mezi dětma, aby byl samostatný… Nevím, kde se stala chyba, ale potřebuji poradit - mám s ním zůstat doma? Na mateřskou bych měla nastoupit koncem března, uhrála bych nemocenskou… Vyřešilo by mi to dost stresů - jak v práci, tak s Honzíkem, byla bych v klidu já i miminko v bříšku, ale co pak? Jestli už má se školkou nějakou špatnou zkušenost, bude se tam chtít vrátit zpět? Prošli jste si tímto také někdo? Budu moc ráda za jakoukoliv radu.

Mějte se všichni moc krásně a přeji hodné, pohodové a zdravé děti!

Míša+Honzík+miminko v bříšku :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Melody
Stálice 92 příspěvků 21.01.08 17:44

Ahoj, podle mě je to tvým těhotenstvím. Moje starší dcera vždy byla úzkostlivá, ale před porodem druhé dcery se to vystupňovalo… a pěkně. Brečela jen když jsem jí v obchodě pustila ruku, abych mohla zaplatit. Bylo jí 3 a půl. Se školkou jsme začínaly až po narození druhé dcery - dřív nás bohužel nevzali. Vydržela bych, i když je to pro tebe určitě strašně těžký.  Určitě se to srovná!

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 21.01.08 18:41

Zdravím,  

a nemá on Honzík náhodou nějakou špatnou zkušenost s nějakým kamarádem ve školce? Ptala ses, jestli si tam s dětmi rozumí a nemá s nikým problém?
Kdyby se jednalo o dítě školou povinné, řekla bych, že to může být projev dítěte, které je šikanováno. Ale u tak malého dítěte už ve školce - těžko říct. Ale určitě s ním o tom mluv.  

Demi.

 
michaela.c
Nováček 3 příspěvky 21.01.08 19:11

Právě, že se ho ptám pořád, co se mu ve školce nelíbí, jestli mu někdo ubližuje. Před Vánocema vždycky vykládal, jak se jmenují jeho kamarádi a nikdy si na nic nestěžoval. Taky mi jeho projev připadá jako kdyby měl ze školky nějaký špatný zážitek, někdo mu tam ublížil. Ale nic neřekne. A paní učitelky si také nejsou ničeho vědomy. Zítra ho bude odvádět manžel, tak uvidíme, jaká bude reakce. Jestli je to pouze mnou, netuším…

 
Jituska
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 21.01.08 20:11

Ahoj,já se taky připojím se svým názorem.Já teda jsem s naší školkou moc spokojená,hlavně proto,že je tam spokojená moje Barunka.Podle toho,co popisujete,bych si tipla,že začal prcek trošku zkoušet,jak si u Vás stojí.Zeptejte se učitelky,jak dlouho pláče po Vašem odchodu,jestli je pak zakřiknutý a jaký z toho má ona pocit.moje zkušenost-řvoucí dítě,plačící matka,učitelky odtrhávaly,matka celý den výčitky svědomí,zapadnou dveře-dítko tralalá,jde si hrát s kámošama,na mamču si ani nevzpomene,nebo jen chvilenku pro formu pofňukává a pak pohoda klídek,mamka celodenní trauma…myslím,že je to spojené s Vaším těhotenstvím, a taky s tím,že si zvykl být přes vánoce doma s veškerou pozorností.ve školce je přece jen jeden z mnoha a doma je hlavní hrdina.nejdřív se poraďte s učitelkou,jak to probíhá po odchodu a podle toho se zaři´dte,nechci to zlehčovat,může tam být problém s něčím jiným,ale asi bych vytrvala.stejně by jste to zanedlouho řešila znovu.
držím palečky,ať to zvládnete!Jitka a koťata

 
Bubina
Zasloužilá kecalka 847 příspěvků 21.01.08 20:59

Miso - dcera uz chodi druhym rokem do skolky, zacatky byly vseljake, to asi vsichni znaji. Letos chodila spokojena a dokonce tam chtela byt i o vikendu. Ma mladsi sestru, ktera do skolky pujde az v zari. Jednou ale dcera onemocnela a ja s ni byla sama doma (mladsi byla s babickou). Nemocna byla tyden a pak sla do skolky. Rano ve skolce mela hysterak, nikdo nevedel co se deje a tak to pokracovalo presne mesic. Vecer sla s brekem spat, protoze vedela, ze rano pujde do skolky, rano se s brekem probouzela, ve skolce scena, ze se malem vrhala pres zabradli. Odpoledne nechtela domu - musela si neco dodelat a byla v pohode. Ale rano to bylo na novo. Bylo to o nervy. Nejdrive jsem patrala co se ji stalo, kdo ji ublizil. Sama mi rekla, ze je vsechno v poradku ucitelky hodne a deti taky. Pak nastala faze presvedcovani, jak je to tam fajn, blabla…Pak jsem se zacala zlobit… A jednoho dne jsem rekla, ze se o tom uz nebudu bavit, ze do skolky musi a tim to pro me konci. Kazdy den mi hlasila, ze brecela jen trochu, ale ja ji rekla, ze jsme si rekly, ze se o tom nebavime… Po mesici mi sdelila, ze uz brecet nebude a nebreci… Vse je v normalu. Bylo to desne. Psycholozka mi rekla, pokud to neni sikana nebo problem v rodine, tak vytrvat. Ja vedela, ze kdyz povolim, tak ji tam uz v zivote nedostanu.
Preji hodne stesti, pevne nervy a hlavne VYDRZET !!!!!
 Bubina

 
katulinek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 21.01.08 22:19

Ahoj!
Nejsem psycholog, jenom mamina 3 dětí, ale přesto si troufám tvrdit, že pes bude zakopaný v tom mimču v bříšku. Honzík bojuje o své postavení v rodině. Už dopředu. Děti na tohle mají 6.smysl - i když rozumově nevědí, co to obnáší, že přijde sourozenec. S mojí prvorozenou jsme skončili u psycholožky během těhotenství a to jí bylo tenkrát pouze něco přes dva roky. Co se týče školky, začala tam chodit když bylo bráškovi půl roku a zpočátku pohoda. Období ranních scén přišlo později. Věděli jsme, že ve školce se jí žádného příkoří neděje, a že pouze zkouší kdo je doma pánem. Nijak zle, ale pevně jsme vytrvali, a ono se to brzy upravilo. Chce to ale citlivý přístup a hlavně LÁSKU, ujištění o tom, že ho máte stále rádi.
Myslím, že určitě nic nepokazíte tím, když se poradíte s nějakou psycholožkou.
Držím palce
Katka (+Eliška 5 let, Štěpán 2,5 roku, Klárka 3 měsíce)

 
IvčaK1
Nováček 3 příspěvky 21.01.08 23:21

Řekla bych, že je to normální projev tříletého dítěte, které se jednak připravuje na další přírůstek do rodiny, na novou roli (nebude už centrem pozornosti), jednak je to často způsobeno delším přerušením docházky do školky. To vše je naprosto normální, nejsem psycholog jen učitelka ze školky (toho času na mateřské) Chce to opravdu vyloučit možnost nějaké obavy z kamarádů a pokud se nezměnila délka pobytu ve školce, tedy pokud stále chodí jen na 4 hodiny (protože v tom by také mohl být „zakopaný pes") tak rozhodně radím vyčkat, nepřerušovat docházku, snažit se syna neodstrkovat na druhou kolej, spíše si s ním sednout a vysvětlovat - chodíte do práce, tatínek chodí do práce, děti do školky a chodí si tam hrát, jsou už velké a tak se tam dozví hodně nových, zajímavých věcí, naučí se kreslit (nebo cokoliv co by chtěl umět, tak aby ho to motivovalo), mají tam kamarády… Rozhodně neříkejte, že musí, nebo tam se určitě nemůžeš bát, nebo na něj přenášet jiné obavy … stále jen pozitivně. Myslím, že paní učitelky vám rádi pomohou.

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 22.01.08 11:17

Úplně tě chápu. Možná, že když dnes bude Honzíka odvádět do školky manžel, pozná se, kde je zakopaný pes - dej vědět, jestli se situace změnila.
Věřím, že jde o dočasný problém, který brzy pomine.
 Demi.

 
Eterka
Ukecaná baba ;) 1455 příspěvků 23.01.08 07:07

Tak já tady asi budu za exota, ale v případě, že na školce nejsi existenčně závislá a stejně počítáš s tím, že za dva měsíce budeš doma, tak bych to násilím neřešila. Dětská psychika je křehká věc a spousta věcí pro nás samozřejmých, může být pro dítě nad rámec toho, co v dané situaci unese. Za měsíc nebo dva může být tvůj syn zase ve vývoji úplně jinde (myšleno v pozitivním smyslu slova).  

Hezký den. Et

 
michaela.c
Nováček 3 příspěvky 23.01.08 08:26

Ahoj, děkuji mockrát všem maminkám za jejich rady a názory. Povzbudily mě a dost pomohly. Včera i dnes odváděl Honzíka do školky tatínek. Neodehrála se sice žádná hysterická scéna a odtrhávání dítěte učitelkou od otce (jak to bylo poslední den, kdy jsem ho odváděla do školky já), ale i tak šel do třídy s pláčem… Stále nevím, jak se rozhodnout. Dám mu čas do konce ledna, pak uvidíme… Ještě jednou všem děkuji.
 Míša.

 
michaela.c
Nováček 3 příspěvky 24.01.08 14:59

E-mail od naší p. učitelky ze školky:
Pěkný den, maminko Míšo.

Taky jsem měla tendenci Vám napsat ohledně Honzíka. Nevím jestli by nebylo dobré ještě počkat s přerušením docházky do školky. Dnes jsem ho chválila, že se polepšil, už všechno jí, včera si dokonce přidal kuřátko a pláče jen když přijde a to potom přejde a je SUPER. Dnes nastoupil nový, malý chlapeček, Honzík ho vodil za ruku, vše mu ukazoval, šel s ním na záchod a úplně jsme s kolegyní koukaly. Je zase veselý jako byl předtím. Pokuste se to ještě nějak probrat, pouvažovat, nemusíte se nijak nervovat, děti mají někdy taková období, možná, že se mu něco nezalíbilo, co jsme dělali, ale zase se vše pomalu vrací do dobrých kolejí.
Hlavně myslete na sebe a miminko a víte, že se našim BERUŠKÁM věnujeme jak nejlépe to jde a zastaneme VÁS maminky v době, kdy jsou děti ve školce. Myslím, že můžete být v klidu, přeji Vám všem PĚKNÝ DEN!!!!

 
Amalie
Kecalka 153 příspěvků 03.02.08 22:00

Milá Míšo,

asi ti moc neporadím, protože sama nedokážu říct, jestli jsem se rozhodla správně. Předem, chci jen napsat, že jsem přesvědčena, že je Honzíčkovo chování reakce na miminko.

U nás to bylo podobně. Když jsem Amálku ve 3 letech dala do školky, byla jsem v 9. měsící těhotenství a byla to doslova katastrofa. Ráno plakala, do třídy jí rvali násílím a já brečela s ní. Bývala bych to vzdala, ale odevšad jsem slyšela, to bude dobré, nesmíš jí povolit, jen tě zkouší..... Bylo to přesně jak popisuješ pláč, obrovské slzy, žádný vzdor nebo vztekání. Takhle se to táhlo od listopadu do konce školního roku. Prázdniny jsme si krásně užily a já doufala, že od září bude líp, ale nebylo. Amálku jsem ráno vodila i s mladší 9 měsíční Stellinkou, pokaždé scéna, já s miminem na ruce, no hotová hrůza. A tak jsem to vzdala a jsme doma a docela si to užíváme, holky si hezky spolu hrají, samozřejmě je občas boj o hračky, ale máme všichni méně stresu. Jsem přesvědčená, že kdyby nebylo miminko a já chodila do práce, bylo by všechno jinak. Amálka prostě strašně těžce nesla, že Stellinka může být se mnou doma a ona ne.

Snad jsem udělala dobře, sama nevím, doma je nám fajn všem třem, ale příští září už bude Amálce skoro 5 let a byla bych ráda, kdyby začla chodit. Snad se to zlomí a půjde to líp.

Asi jsem ti moc neporadila viď?  Chtěla jsem jen abys věděla, že v tom nejsi sama a když to vzdáš, tak se taky svět nezboří.

Dobrou noc Martina, Amálka 11/03 a Stellinka 12/06

 
ene
Povídálka 45 příspěvků 04.02.08 09:46

Ahoj,
píši sem do diskuse poprve. Rady typu nesmíš povolit, násilné přetahování dítěte se u nás neosvědčily. Spíše od té doby, co jsme násilím dávali dítě do školky máme problém - ranní nevolnosti, který přetrvává skoro půl roku. Samozřejmě se konaly různé porady s psychologem, ale nic se nevyřešilo. Prostě pro prcka pocit, že nebude s mámou doma, že odchází do zaměstnání a on s ní nebude, je šílenej. Takže ráno co ráno, podotýkám i o výkendech se budí v časných ranních hodinách a je mu špatně. Jediný co zabíralo byly dny volna o vánocích, kdy jsme byli všichni doma, se prcek uklidini.
Nevím jak dál, protože v lednu se vše vrátilo do starých kolejí, vysvětlování po dobrém či po zlém nepomáhá, ani žádné sliby či odměny, prostě hrůza. Myslím si, že kdybych nevyvíjela tenkrát v září ten nátlak, nemuselo se to vůbec stát.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček