Skoro jako Romeo a Julie

Lasicka_007  Vydáno: 10.01.13

Nikdy jsem si nepředstavovala, že by to mohlo skončit takhle, ale nakonec se tak stalo. Nepovedlo se mi sem napsat úplně všechno, protože by to vydalo na text, který by byl ještě delší, ale trošku mi to zase pomohlo se více srovnat s tím, co jsem si sama nadrobila. Aneb jak občas můžou dopadnout vztahy mezi dcerou a rodiči.

Není to zas tak dlouhá doba, co jsme se s přítelem poznali. Našli jsme se na internetové seznamce. Já jsem tam měla inzerát, který ho zaujal a on mi napsal i přes to, že bydlel cca 150 km ode mě. Začali jsme si psát, vyměnili jsme si pár vzkazů na seznamce, pak jsme si psali sms a nakonec jsem si ho na Facebooku přidala do přátel. Prvně jsme si jen psali, pak jsme se domluvili na tom, že si dáme rande, ale bohužel mi do toho vlezly školní povinnosti a musela jsem to zrušit. On si našel práci v Praze a vypadalo to, že už si víckrát nenapíšeme. Nebrala jsem to nijak tragicky, stejným způsobem jsem si psala s více lidmi na seznamce.

Asi po týdnu se mi znovu ozval. Klasika jak se mám, co je nového atd. Nakonec z něj vypadlo, že v Praze s prací po pár dnech sekl, protože náplň práce byla úplně jiná, než si představoval a než chtěl. Psávali jsme si třeba do dvou do rána a máma mě za to často peskovala, že jsem tak dlouho vzhůru. Jenomže s ním se tak krásně psalo! Rozuměli jsme si, oba nemáme rádi hrubky, máme rádi psy, trošku jsme si vylili srdíčko s tím, jaký byl náš minulý vztah, co nám vadilo na expartnerovi. Stihli jsme probrat, co chceme do budoucna, co kdo dělá, kde dělal dřív. Pořád bylo o čem si psát.

Netrvalo dlouho a domluvili jsme si další schůzku. Tentokrát už nám to klaplo. Jen zprvu to vypadalo, že nám to někdo nepřeje. Domluvili jsme se, že se sejdeme v Jihlavě na autobusovém nádraží, stále tam nikdo nebyl, tak jsem šla na vlakáč, ale tam taky nikdo. Nakonec jsme přišli na to, že jsme každý na jiném nádraží. Povedlo se mi rychle najít trafiku, koupit lístek na MHD vyptat se, jak to jede na hlavní nádraží a už jsem šla na trolejbus. Akorát jsem přicházela, když tam přijelo to správné číslo. Nastoupila jsem do něj a vezla se na první rande. Hned, jak přijížděl bus k nádraží, tak jsem věděla, že je to on. Pozdravili jsme se, dali si pusu a vydali se směrem k zoo. Po cestě jsme si povídali. Mimo jiné jsme i zmokli a chvílemi byl déšť tak silný, že jsme se k sobě tiskli pod deštníkem.

Z té zoo si pamatuju snad jen to, že mi přišlo, že jsme ji neprošli celou, i když jsme to brali opravdu poctivě pavilon po pavilonu. Ale znáte to, když je vám dobře a čas rychle utíká, okolí moc nevnímáte. Ani jsme se nenadáli a museli jsme se rozloučit. Na nádraží jsem ho zavezla, odjeli jsme domů a zase si začali psát a volat. Večer jsme si občas četli pohádku na dobrou noc. Za týden další rande, a pak ještě jedno a pak jsme se rozhodli, že pojedeme na víkend pod stan. Byli jsme spolu od pátku do neděle. Když jsem jela domů, tak jsem se na nádraží rozbrečela, protože mi bylo strašně líto, že už je konec.

On si mezitím našel novou práci, která je sice trošku náročnější, ale má ji rád. Uběhlo pár týdnů a rozhodli jsme se, že se přestěhujeme. Tak jsme si našli byt a mělo přijít stěhování. Já jsem si začala v tom kraji hledat práci. Když jsem to řekla doma mámě, tak se netvářila nijak nadšeně, ba naopak mě začala zrazovat, ať to nedělám a začala mít řeči o tom, ať se s ním radši rozejdu, že to nemá cenu, vymyslela si ještě nějaké další věci, které nejsou pravda, neměla to nikde nijak podložené. Mezitím vlastně ještě začal mít přítel zdravotní problémy a občas omdlel. Cca měsíc před tím, než jsme se sestěhovali, pro nás byl docela náročný, protože jsme se dost často kvůli něčemu hádali, máma mě začala ještě víc peskovat, kvůli našim ne zrovna krátkým telefonátům.
Přišlo mi, že si pomalu přestávám rozumět s rodiči a docela jsme se bála říci, že se budeme stěhovat. Nakonec jsem to neřekla, řekla jsem, že jsem tu dostala práci, na což opět následoval proslov od mámy, která tomu nechtěla věřit (moc se jí nedivím…).

V sobotu jsem odjela přítelem k jeho rodičům a druhý den jsme si jeli převzít byt. Jeho rodiče netušili, že u nás o tom nikdo neví. Přestěhovali jsme se do svého. Když mi v týdnu máma volala, nebrala jsem jí telefon. Jedna proto, že mě hryzalo svědomí a jednak proto, že jsem se bála, že bude mít zase řeči, proti příteli. Nakonec z toho udělala haló mezi mými třemi sourozenci, všichni tři mi volali a najednou mi přišlo, že jsme se více semkli. Hodně mi pomohli (asi bych měla dodat, že jsou moji sourozenci o 15, 17 a 19 let starší).

V pátek jsem mámě napsala sáhodlouhý email, ale nepřečetla si ho včas. V sobotu přijeli. Prvně byli u přítelových rodičů, kteří z ní byli opravdu na větvi a ten kravál, který tam máma ztropila, prý slyšeli i sousedi. Nakonec byli u nás. Jenže my jsme nebyli zrovna doma. Byli jsme na cestě k přítelově tetě. Na nádraží jsme na ně museli počkat. Matka začala řvát na celé nádraží, a že nás tam potahá a dá nám přes hubu a kdesi cosi. Nakonec odjížděla s tím, že už nemá 4 děti ale jen tři.

U přítelovy tety byli i jeho rodiče, tak jsme to tam taky probírali a jsem opravdu ráda, že byli všichni na mé straně. Volal mi během dne ještě brácha, jak se věci mají, že matka dělá strašné zle a že mě přítel týrá, přivazuje k topení, že fetujeme, pijeme a nevím, co všechno si ještě vymyslela. Domluvili jsme se, že večer k nám přijedou. Přijeli někdy kolem 9 hodiny, šli jsme do McDonaldu na jídlo a pak jeli k nám. Chvíli se zdrželi, dozvěděla jsem se, že máma tohoto bráchy někdy v jeho 18 nebo 19 letech vyhodila z baráku a i další detaily, které byly s ostatními sourozenci.

Docela to změnilo můj pohled na spoustu věcí a začala jsem poprvé v životě pořádně chápat jednání mých sourozenců. Brácha poznal, že je vše ok a nic z toho, co máma řekla, není pravda. V tu chvíli to vypadalo ještě tak, že by se to dalo urovnat a pomalu jsem začala litovat toho emailu. Nakonec si ho přečetla.

Po dalším týdnu jsem si tam přijela pro zbytek věcí, jako je oblečení atd. Sbalila jsem si to, pohádali jsme se, příteli řekl táta, ať si nedrží hlavu v dlaních nebo mu do ní vrazí, chvilkama jsem měla pocit, že mí máma možná taky „jednu natáhne“ jak sama říkávala občas. Poprvé v životě jsem řvala na svoje rodiče vzteky. A pomohlo mi to. Sice jsem neřekla úplně všechno, protože mě zrovna všechno nenapadlo, ale aspoň něco.

Někdy kolem 11 večer jsme se konečně dostali domů. Vybalovala jsem až druhý den a byla jsem ráda, že to mám za sebou. Párkrát jsem od té doby mluvila s tátou. Ten se začínal zdát docela v pohodě, je mi ho trochu líto. Sice měl otázky, proč jsem to udělala takhle, proč jsem nechala školy (protože mě ten obor nebavil, ale neměla jsem sílu mu to říci).

Před Vánoci tu byl táta (po předchozí domluvě) i s mámou a dovezli mi ještě nějaký věci. Máma si neodpustila připomínku ve smyslu, že jestli tu může být někdo ublížen, tak je to ona a nikdo jiný. Ale to, že i ona nám všem 4 sourozencům taky ubližovala po celou dobu, co jsme bydleli doma, jí asi úplně nedochází. Některé věci se prostě dětem neříkají, a jestli mám matku, která mí řekne, že se chovám jako z podřadného bordelu, tak mě to taky bolí a ubližuje mi to. Nemůžu si na rodiče zase tak naříkat. Vždycky se snažili, abychom měli všechno a nic nám nechybělo, ale materiální zázemí není všechno. Občas to chce i jiné věci, než jen to.

No a abych dokončila naše love story, tak nakonec bydlíme už víc, jak tři měsíce spolu a začali jsme se snažit o mimi. Jenže po konzultaci s gynekologem to dopadlo tak, že mi pan doktor řekl, že kdybych přišla do jiného stavu jen tak bez lékařské pomoci, tak by to byl zázrak, kvůli nepravidelnému cyklu. Naštěstí i přes to, že je mi 20, tak se nám pan doktor snaží pomoct a začali jsme konečně řešit můj nepravidelný cyklus.

Doufám, že to alespoň trošku dává smysl a nepřijde vám to, jako vymyšlené. Je to napsáno dle skutečnosti a doufám, že se to časem aspoň trošku urovná.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 10.01.13 01:20

Ahojky je fajn, že jste svou lásku uhájily a že se máte rádi. Připomíná mi to můj příběh, který skončil a neskončil happy endem. Ovšem v mém případě měla pravdu rodina a já jsem byla ta slepá.

 
ha-ne-le
Kecalka 271 příspěvků 10.01.13 07:17

Ahojky, jen ti chci říct, že v tom nejsi sama… U mě doma bylo něco podobného, s mámou jsme nemluvili hodně dlouho, ať jsem udělala cokoliv, vše bylo špatně, byla jsem feťačka, štětka a nevim jak všemožně mě nazývala… Když jsem otěhotněla chtěla, abych šla na potrat. Nakonec mi připravila svatbu, pomohla mi s přípravami na miminko, v nemocnici byla denně, voláme si, píšeme si, hlídá nám, s manželem jsou jedna ruka… Všechno je tak jak má být. A jak to bývalo… Jsem za to ráda, a ty věř, že i u vás se to určitě zlepší…

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 10.01.13 08:02

Ahoj, no neměla si to zrovna lehké, ale pevně věřím, že od teď už to bude jen a jen lepší ;) Držím palečky ať se vám brzy zadaří :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 10.01.13 09:29

Neříkej hop, zatím si nepřeskočila. Tím myslím tvůj vztah s přítelem i vztah mezi tvými rodiči, tebou a tvým přítelem. Nedokážu posoudit, proč máma dělala takový haló a jak to s vámi je, nikoho z vás neznám, ale třeba to nebylo jen tak pro nic za nic. Do mimča bych se určitě nehrnula po 3 měsících. Přeju hodně štěstí a oči otevřené. ;)

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 10.01.13 11:02

No samozřejmě ti přeji, aby si nedopadla jak Romeo a Julie, byla štastná tak jak sis to vysnila. Na druhou stranu se nedivím tvé matce. Má o tebe strach. Po pár schůzkách z klukem z internetu se zbalíš, necháš školu a odejdeš s ním bydlet a po 3měsích společného bydlení plánujete dítě. Jo, to by mě jako matku taky nadzvedlo. No poznáš to sama až budeš matkou a pujde o tvé dítě.

 
NatalieII
Ukecaná baba ;) 2256 příspěvků 10.01.13 12:19

Ahoj, nevidím, nic špatného na tom, že chceš po 3 měsících vztahu dítě. Já jsem se vdala bez mála do roka a do dne a miminko jsem věděla, že chci s manželem skoro po měsíci chození. Je sice fakt, že jsme začali s „výrobou“ až měsíc po zásnubách, ale co…hlavně ať Vám to klape :kytka: :pankac:

 
Lasicka_007
Stálice 53 příspěvků 10.01.13 13:53

No jen abych ještě ujasnila situaci, tak tři měsíce bydlíme, půl roku jsme celkem spolu. Půl roku nebo tři měsíce už je celkem jedno, není to zas takový rozdíl.
Naši přítele znali, jezdil za mnou vždycky na víkend. A i když je to z internetu, tak jaký je rozdíl mezi tím, že se poznám z někým na internetu a nebo že někoho poznám dejme tomu na škole nebo na zábavě? (a nikdy před tím, jsem ho neznala) Jasně, na internetu je dneska spousta pochybných existencí, ale stejně tak můžu na blbce narazit i v té škole nebo na zábavě nebo kdekoli jinde.
No a se školou se to má tak, že bych s ní stejně asi sekla a když ne, tak by to byla bída a samý známky za E, teda kromě matiky.
Jinak vám děkuju za pochopení a podporu :-)

 
mishka123
Echt Kelišová 9577 příspěvků 10.01.13 14:27

Ahojky, krásný deníček. I my jsme na tom byli na začátku stejně… mého přítele, teď manžela rodiče neměli ze začátku rádi. Tak se nás snažili vše možně rozdělit. Nepovedlo se jim to a my celou dobu šli za svým cílem zůstat spolu s naší láskou, kterou k sobě máme.
No a uplynuli nějaké ty roky my se vzali, rodiče jsou s manželem za dobře a my čekáme miminko.
Tak vám přeji, ať to skončí stejně hezky i u vás :)

 
Jana206
Generální žvanilka 22255 příspěvků 10.01.13 16:08

Kdyby tu ten deníček byl po několika letech po sestěhování, s dvouletým dítětem a vztah stále klapal, tak budu blahopřát.
Ale po 3 měsících, to ještě ani nevyprchalo období zamilovanosti a okouzlení.
Samozdřejmě přeju, ať to vyjde a jste šťastní a spokojení.
Ale jak už bylo řečeno, ještě jsi nepřeskočila a rozhodně na deníčku nevidím nic, k čemu blahopřát.

Spíš, jestli tento Tvůj zásadní krok nebyl útěkem od problémové původní rodiny. Uvažuju tak i vzhledem k starším sourozencům. Protože kdybys v ní měla zázemí, asi bys nic tak radikálně neřešila.

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 10.01.13 17:37

Máma tě porodila, tohle kdyby si přečetla tak nevim.

 
Lasicka_007
Stálice 53 příspěvků 10.01.13 19:44

Vím o tom. Ale opravdu jsem si nic nepřibarvila (alespoň ze svého pohledu). A nemůžu si pomoct, ale ať jsem nad tím přemýšlela jakkoli, vžycky jsem došla k tomu, že i přes to, že zatím svoje děti nemám a než je budu mít a začnou dospívat, tak to ještě chvíli potrvá, tak vím, že některé věci svým dětem říkat nechci a nebudu. Ale nechme se překvapit, jaká bude skutečnost.
A děkuju i za Tvoji reakci.

 
kristyna92
Kecalka 191 příspěvků 10.01.13 19:53

Moc pěkný deníček. :palec: Já jsem s mamkou měla před lety také trošku problémy, ale zdaleka ne takové jako ty. Mamce vadilo, že se od ní vzdaluji a jsem stále více s přítelem, ale po čase se to srovnalo a teď je vše super. Jinak s přítelem jsem 6 let. Přeji vám hodně štěstí, ať se vám krásně bydlí a brzy se dočkáte // na testíku :kytka:

 
dasenka11
Kecalka 389 příspěvků 10.01.13 21:39

@jediný andílek Tvoje poznamka neni argumentem :| - porodit neni vsechno! Laska, porozumneni a zazemi pro tvy dite - to s tebe udela maminku! A to tahle jaksi zapomnela a u vsech svy 4 deti - skoda! :(

 
čoudovaanet
Zasloužilá kecalka 805 příspěvků 11.01.13 13:36

Moc pekne a o to vic, ze se takova laska udala u nas v Jihlave :) Bydlite tady?

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 12.01.13 09:30

Bohuzel ne vsichni rodice jsou idealni, a ne vsichni dokazou pochopit jednani svych deti…mozna to mama dela proto, ze ma pocit, ze te ztraci na dobro, a nechce si priznat, ze vlastni chybou:(( vim jaky to bylo pro babicku, kdyz se strejda(nejmladsi) ozenil a odstehoval…ale rozhodne nikdy nedelala takovy peklo nebo tak…preju at se vam dari…sice bych na mimco jeste pockala, ale kdyz to tak citite, tak preju at to vyjde:)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček