SKORO-SNAŽILKY díl 3. - Pravidla hry aneb jak jsme se seznám

Katerina2  Vydáno: 11.05.05

Tak a řekla jsem si dost. Myslím, že na to všechny máte stejný názor. První dva deníčky mají zajímavá témata, přesto se v komentářích dostaneme až tam, kam jsme nechtěly. Ti, co mají možnost připojení až večer doma, tak se nestačí divit a nevědí, na co reagovat dřív. Takhle by to, mé drahé skoro-snažilky, nešlo.

Pokusme se tedy všechny trochu více držet v komentářích daného tématu. Je pravda, že zatím se nás dotýkají jen přípravy na snaženíčko a tom se moc nedá psát. Proto rozebíráme hlavně věci denního života jako je vaření, úklid, internet, knížky apod.

Přicházím tedy s novým tématem a věřím, že téma je zajímavé, všechny jsme danou situací prošly a určitě si rády na dané období zavzpomínáme.

Jak jsme se seznámili a prožívali spolu ty krásné sladké chvíle zaslepeni láskou?

Z mé strany to nebyla žádná romantika. Skončila jsem střední školu a šla studovat na vysokou. Moje kamarádky už si prošly prvními vztahy s klukama a já pořád nic. Však co, čeká mě vysoká škola, bydlení na kolejích a netušené možnosti. Bohužel člověk, který nechodí na diskotéky a nepohybuje se moc rád v místech, kde jsou ti „nezadaní„, těžko někoho najde. Uplynul rok a pořád nic. Skončily prázdniny a byl tu druhý rok vysoké. Jela jsem první den školy a musela přesedat na tramvaj. A tam, na ostrůvku, stál ON. No ON…byl to ten kluk z mého oboru, který vypadal jako totální hospodský týpek. K tomu dlouhé vlasy, oblečení nic moc. Ale je to spolužák, pojedeme kus cesty spolu, povykládáme, jak jsme zvládli zkoušky, jaké byly prázdniny…Dojeli jsme do školy a každý utíkal za svými spolužáky-kamarády a měli jsme od sebe klid. Spolužáků nějak ubylo. Z 25 lidí v oboru do druhého ročníku došlo jen 10 lidí. Síla. Byli jsme obor „odborná matematika“ a není tedy divu. Navíc logicky odpadla především děvčata (hurá, větší šance najít na takové fakultě kluka).

Nebudu to prodlužovat. Jednou, když jsme měli dopolední přednášky a potom 1,5 hodiny volno a zase přednášky, seděla jsem ve vestibulu fakulty a nudila jsem se. Do města daleko, tak tu hoďku a půl vydržím tady. Najednou ke mně přistoupil ten týpek a říká, jestli se nepůjdeme projít a koupit si třeba něco k obědu. Tak jsme šli. Zjistila jsem, že jsem naprosto stejní. Zajímají nás stejné věci, na spoustu věcí máme podobné názory. Moc dobře se nám spolu povídalo. Od té doby jsme spolu začali chodit do školy, na obědy, na koleje, do menzy…a pořád rozebírali všechno možné i nemožné.

Hurá, projevil o mě zájem tak rychle do toho. Rozejít se můžu vždycky, ale už konečně taky budu mít kluka. Jupí! Jak jsme se víc poznávali, zjistila jsem, že to je ten pravý. První pusa padla 5. května 1998. První milování bylo dva měsíce na to. Očekávala jsem ten nezapomenutelný zážitek, který popisují holky v časopisech. Ve skutečnosti to pro mě spíš znamenalo fyzické odstranění panenské blány. Slastné pocity žádné, spíše pálení a divný pocit. Teprve to druhé milování bylo se vším všudy a nezapomenutelné.

Když jsme se o tom všem bavili s odstupem času, můj dnes už manžel mě oslovil prý jen z nudy a kvůli tomu, že jiná schopná holka z těch 3, co v oboru zůstaly nebyla (ze třech matematiček se špatně vybíralo). Prý jsem na něj zbyla. Tak mě dnes škádlívá. A já zase říkám, že ať by tehdy ke mně přistoupil kdokoli jiný, „klofla" bych ho, protože jsem měla pocit, že mi jinak všechno uteče a umřu jako stará panna.

Nevím proč, ale už tehdy jsem nějak tušila, že on bude ten, se kterým budu stát před oltářem, ten se kterým mi bude fajn, ten, o kterého se můžu opřít při problémech, starostech a bolestech, je to ten, který se mnou vydržel i přes nepříjemnou nemoc a sdílí ji se mnou dodnes, ten, který mě vždy vyslechne, pomůže, poradí, rozesměje, pobaví, podpoří. Prostě ten nejlepší, kterého mám. Moje nejbližší rodina. Můj Kozlík.

Snažila jsem se to celé zkrátit, ale nejde to. Proto skáču z jedné události na druhou a nevím, co napsat dřív. Tak se nezlobte, že to možná nemá moc hlavu a patu. Přesto si moc vážím muže, kterého mám, vážím si života, který žiju a vážím si toho, že máme jeden druhého a jsme společně šťastní. Vím, že život není jen prosluněná obloha, ale ve dvou se to vždycky všechno líp zvládne.

Káťa

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
 Váš příspěvek
 
pupula
Ukecaná baba ;) 1207 příspěvků 11.05.05 13:01

Ahoj Káťo,asi jsem první:)Ještě jsem to nečetla,musím si to vytsiknou a přečti si to pop práci doma a pak budu na seznámení reagovat.jen sjem ti chtěla napsat,že s cukrem jsi zabodovala:)Docela živě jsem si vás představovala ve vlaku s krosnou plnou cukrem:)Jste fakt hod¨ní,já nevím jeslti bych bal tak tolerantní a trpělivá,i když co jiného vám zbývá,co??

Já mám tchýni na nic,nestará se ani o ty dvě manželové děti.žádné dárky n narozeniny,na vánoce..nic.takže taky nic neočekáváme..tchán není,toho neznám:)

takže závidím všem ,kdo mají perfektní budoucí tchýni a tchána.to bych potřebovala:)

PUPULA

 
kvetule25
Ukecaná baba ;) 1668 příspěvků 11.05.05 13:33

Káťo díky díky za nový deníček. Jelikož nemám moc času sem chodit, a když už mám chvilku nestihnu přečíst ani třetinu ze všech těch komentářua ještě na ně reagovat. A tak se pomalu začínám ztrácet… což mě mrzí, protože sem z tohlde deníčkku měla radost.

Teď k tématu. Příběh o tvém seznámení je hrozně hezký. Jako kdybych četla nějakou romantickou knihu.
Já se s mým nynějším přítelem seznámila v práci. V té době sem měla jiného, se kterým sme měli velkou vztahovou krizi, vůbec sme se nevídali a tak nějak sme si přestali rozumět. DO nové práce kam sem nastoupila byl kluk, který vůbec nebyl můj typ, nelíbil se mi a ještě k tomu mě buzeroval :-) Po pár týdnech sme skončili stejnou směnu a on mě pozval na kafe. Horzně sme si rozuměli, měli podobné zájmy, a on byl tak pozorný. Kafe se stávalo pravidlem a vznikla z toho láska. A teď sme spolu už 4 roky.
HOdně sem to zkrátila… protože se na mě azse valí práce. Ale snad jí brzy zvládnu a zase sem juknu.

 
Anonymní  11.05.05 14:15

Ahojte baby,

tiez mam kopec roboty ale strasne sa mi nechce tak som si spravila chvilu volno ( prinajhorsom zostanem dlhsie v praci) aby som aj ja pridala trosku do mlyna. Zoznamenie s mojim priatelom… hmm… to bolo tak davno… : o) Mala som strnast, v podstate este dieta a zamindrakovane, pretoze sme sa prestahovali z maleho mesta do hlavneho mesta a nikoho som nepoznala… Takze som bola osamela ako prst. Nastastie som zacala chodit na strednu skolu a spoznala som sa tam s dievcatom ktore byvalo blizko pri mne… no a ta ma zoznamila s partiou mladych ludi… medzi nimi bol aj moj drahy.. teda terajsi… pretoze to bolo tak trocha komplikovane on sa s kamaratom o mna skoro pobil… chodit so mnou chceli obidvaja, ale mohol len jeden : o)) Aby som to skratila, po tom co som sa rozisla s jeho priatelom zacala som chodit s nim, bol starsi, ostrielanejsi vysokoskolak a mne sa zdal strasne mudry.. : o)) Bola som zamilovana az po usi a vydrzalo nam to az dodnes. Prve milovanie bolo az po roku a bolo nadherne… po piatich rokoch sme spolu zacali byvat a dva roky sme zasnubeni.. : o)) Sonyay

 
elda21
Kecalka 110 příspěvků 11.05.05 14:25

No, super. Tady všichni vidíme, že láska si dělá vše podle sebe. Například u mě.
S přítelem jsem se poznala, když mě bylo ještě 18 a jemu čerstvých 21 let.Bylo to na oslavě narozenin jednoho kamaráda - u něj na chatě. Hned mě zaujal tím jak byl sympatický. Jinak to nebyl vůbec můj typ - dlouhé vlasy, džiska… no motorkář a typ pařmena. No, tenkrát vůbec nic pro mě.Chvilku jsme spolu mluvili a pak odešel. Druhý den jsem vyzvídala na bráchovi odkud je, kolik mu je ....... No, brácha řekl, že se na mě taky ptal. To jsem zazářila, protože já jsem v té době nebyla vůbec seběvědomá - hubená jak koza, žádné prsa, vlasy mě všude trčely - úplný opak mé sexy kamarádky, která mě na všechny akce doprovázela. No, párkrát jsem ho viděla na disce a zamilovaně na něj koukala. On se osmělil a od té doby jsme spolu. - 7.5 roku (s malou pauzičkou). K té pauzičce - s mým přítelem jsem měla první sexuální styk. 5 let nám to klapalo,ale pak to začalo skřípat.Nevyšel nám podnájem, každý jsme začali chodit sám do společnosti ajá jsem poznala někoho, kdo mě byl sympaticky...... azačala jsem si říkat, jaké by to bylo s někým jiným. Tak jsme se teda rozešli a já vyzkoušela milování s někým jiným. Zjistila jsem, že toho člověka musím opravdu milovat, jinak to nedokážu prožít. Po necelých 2 měsících jsme se k sobě vrátili-mezi tím jsme se stejně vídali. Já v té době už sehnala podnájem, tak jsme spolu začali bydlet. Někdo z vás si může říkat, že jsem byla pěkně blbá, ale můžu řict, že nám to pomohlo. O hodně víc si teď přítele vážím, vím, že se o něj můžu opřít.......hlavně koncem května u oltáře :-)))))

 
Tynda1
Stálice 91 příspěvků 11.05.05 15:27

Ahoj holky,
Káťo dobré téma.
Já už si nepamatuji kdy jsme seznámili. Mohlo mi být tak 10 let, když přítele přivedl jeho tatínek na loděnici, které jsem členem už od narození :-) (můj tatínek jí zakládal). Byl to celkem cvalík, ale z toho se celkem brzy vysportoval (naštěstí). Když mi bylo 15, byla jsem do něj platonicky zamilovaná. Jenže v 15-ti jsem vypadala na 10 a pro kluka kterému bylo 19 jsem byla silně nazajímavá. On chodil celkem dlouho s jednou holčinou, ta se s ním pak rozešla a on začal lovit v místním revíru. Celkem jsem se mu líbila a dával mi to najevo, jenže v tu dobu jsem zase chodila já s jiným klukem. Takže jsem ho pořád odmítala. Takhle to šlo asi 1,5 roku. Pak jsem šla do Prahy na vejšku. On takystudoval vejšku v Praze, takže si usmyslil že mi musí Prahu ukázat. Noční procházky Prahou udělali své :-) Letos budem spolu 10 let, z toho spolu bydlíme 7 let. Tak doufám že nám to ještě nějakou dobu vydrží. A v červnu náš svazek ještě upevníme svatbou.
 Tynda

 
Anonymní  11.05.05 15:37

Tady vládne krásně romantická pohoda. To se to čte. Je zajímavé, jak je ten život vrtkavý a jak „co se má stát, to se stane“. Životní cesty jsou nevyzpytatelné.

Ještě jsem měla do úvodu dopsat, že poučením je, nedávat na první dojem. Já si o tom mém tehdy myslela, že je to „hospodský týpek“ a on, že já jsem úšlapnutá matematička, která jen sedí v koutečku s knížkou. Ve skutečnosti jsme úplně jiní. Bohužel nebo někdy bohudík působíme na okolí úplně jiným dojmem. Proto je důležité neodsuzovat lidi na první pohled, ale pokusit se zjistit, jací jsou opravdu, tam vevnitř, v srdíčku a dušičce.

K.

 
sisina
Zasloužilá kecalka 739 příspěvků 11.05.05 17:01

Ahoj Káťo,
deníček jak ze žurnálu! Je báječné počíst si příběhy jiných a zavzpomínat na ten svůj. Jestli mi večer vyjde čas, určitě se sem vrátím a přidám delší komentář.
Jinak máš pravdu v tom, když se skáče z tématu na téma a člověk nemá čas diskusi sledovat - je to maglajs. A když si dám tu práci a všechno pozorně přečtu, na konci zjistím, že už vlastně nevím, k čemu všemu jsem se chtěla vyjádřit.
Zatím pa sisina

 
Mili2
Povídálka 20 příspěvků 11.05.05 18:05

Ahoj, zdravim! Katko skvělý deníček! A už se fakt musíme držet tématu.

U mně to všechno začalo studii na VŠ.Bezstarostný život vysokoškoláka mě opravdu nadchnul, tak jsem ho užívala plnými doušky. Navštěvovala jsem velice často s kamarádkami vysokoškolské kluby a dobře se bavila. Jednou tam kámoška přivedla svého bratrance (nevysokoškoláka). Představila nás, docela dobře jsme se bavili, líbil se mi, ale na mé udičky se nechytal. Večer skončil a celý rok se nic nedělo. Po tom roce jsme právě s tou kamarádkou a dalšími seděli v jedné kavárně a kdo tam nepřišel? Jo, jo. A od té doby už jsme ze sebe nespustili oči. Všechno šlo poměrně rychle, ale moc jsme si rozuměli, měli stejné názory a zájmy, tak to bylo tak přirozené. Ten rok jsem končila školu. Našla jsem si práci u nás a on zůstal také doma 70 km daleko. Rok jsme se vídali o víkendech. Myslím, že nám to ale prospělo. Po roce se ke mně nastěhoval. Další dva roky jsme spolu žili jak se říká na psí knížku a rozšiřovali a renovovali bydlení. Když bylo vše dokončeno, tak jsme se oba dohodli na svatbe. No a od té doby uplynuly už téměř 4 roky. Žijeme v pohodě, i když na každé obloze se občas objeví mráček. Ale zatím jsme je všechny úspěšně zahnali. Asi nejvíc jsme si oba uvědomili, jak se moc milujeme po loňské ošklivé autonehodě, kterou jsme přežili.
Takže to je ode mne do Katčina deníčku. Mili

 
Zuzka25
Kecalka 460 příspěvků 11.05.05 19:18

Ahoj holky. Dobrý nápad s týmto denníčkom, veď by sme mali ísť pekne postupne pri našom spoznávaní sa :)).

Raz som náš príbeh zoznámenia sa písala aj do jedného časopisu, ale neuverejnili ho :(( Ale nevadí, napíšem ho aj vám. Jedného krásneho letného dňa sme sa s kamoškou vybrali na kúpalisko. Už skôr sme si na brehu všimli dvoch chalanov, ktorí po nás pokukovali a nám to náramne lichotilo :) Mala som vtedy mesiac pred mojimi 15-mi narodeninami. Plávali sme s kamoškou trošku ďalej od brehu a tak sme si zobrali nafukovačku. Zrazu ona hovorí: jeden k nám pláva, a ja na to, neblbni, ale v tej chvíli som to už hovorila duchovi, lebo ona odplávala preč a nechala ma v tom samu. Naštastie. A tak jeden z tých chalanov priplával ku mne a spýtal sa či sa môže chytiť nafukovačky, lebo „sa utopí“ :))) No určite by ste si nezobrali na triko nejakú tú mŕtvolu, tak mu hovorím nech sa chytí. Potom si odo mna vypýtal telefónne číslo pre toho druhého kamaráta (mimochodom, ten druhý vyzeral ako opica, nemôžem si proste pomôcť, ale mal také vlasy, so srdiečkom vpredu, ako majú opice :)) a tak som povedala že mu ho nedám. Ale že mi môže dať to svoje. A tak mi ho povedal, a predstavte si, ja som si ho zapamätala. Potom išiel na breh. Daľší deň som tam bola s inou kamoškou a boli tam zasa títo chalani. Pozvali nás na ich deku, hrali sme karty a hádali podľa svojich iniciáliek krstné mená :)). Pozvali nás na kofolu a už to išlo. On mal vtedy 19, bože, aké uchá sme vtedy boli :)) Potom prišlo kino, prechádzky, po piatich rokoch sme sa zasnúbili, mimochodom na tom istom mieste pri vode (ale bolo to v zime, presne 5,5 roko od prvého stretnutia, padal sneh, labute plávali vo vode, zasnežený pes behal okolo… ale to len na okraj, to už je na iný denníček) a po siedmich rokoch sme mali svadbu. To bolo pred tromi rokmi, takže sme spolu už 10 rokov dokopy.

Inak, bol to môj prvý priateľ, a aj posledný. Moji rodičia si mysleli že takých ešte bude, ale nemali pravdu, a teraz sú radi že som s ním :))

Zuzka

 
carisa
Kecalka 309 příspěvků 11.05.05 21:16

Přeji hezký večer,
díky za nový deníček, začněme tedy pěkně od píky.
Jak to tu pročítám, koukám, že jste se svými partnery vesměs dost dlouho. My jsme teď v dubnu oslavili tříleté výročí.

Seznámili jsme se „moderně“, tedy díky internetu. Nikdy jsem nebyla typ, co cíleně vyhledává pánskou společnost, měla jsem dost svých zájmů, ale jak se přehoupla dvacítka, pomalu jsem se začala rozhlížet. Nejdřív jsem to nechala náhodě, ale nikdo z mých nápadníků mě příliš nezaujal, většinou jsem se při schůzkách nudila a to mě dost odrazovalo.

Jednou jsem brouzdala na internetu a napadlo mě kouknout na seznamku. Jen tak pro zajímavost jsem odepsala na pár inzerátů, bylo to všechno takové nové. No, a jeden z těch, co odepsal, si mě teď chce vzít :-). Psali jsme si asi dva měsíce, měli jsme své fotky, jeden na druhého byl zvědavý, ale mně se pořád do schůzky nechtělo. Nakonec jsme se dohodli na kině. Musím se přiznat, že při prvním setkání převládl pocit zklamání, chvíli mi trvalo, než jsem si v hlavě zkorigovala představu o tom, s kým jsem si psala. Možná bych ani v tom vztahu nepokračovala, ale v podvědomí mi bylo jasné, že na tom klukovi rozhodně něco bude. Každopádně jsme se spolu nenudili. Zřejmě jsem se mu zalíbila a rozhodl se, že o mě bude bojovat. Telefonoval mi každý den hodinu i dvě (docela by mě zajímalo, jaký tehdy měl účet za telefon :-), maily lítaly tam a zpět a nakonec jsme si dohodli druhou schůzku. Pořád mě něčím překvapoval - názory, kuriózními dárky (na rande mi nosil čerstvě vymačkané džusy), místo kytek mě zásoboval kvalitním sportovním náčiním apod. Musím připustit, že to uhánění hrálo velkou roli, děsně mi vzrostlo sebevědomí :-). No, nakonec jsem se začala rozehřívat, ale trvalo to asi deset schůzek, než mi došlo, že vlastně už spolu chodíme. A pak to šlo ráz naráz. Strašně jsem se zamilovala až po uši a po dvou třech měsících jsem byla přesvědčená o tom, že když už si jednou někoho vezmu, brala bych klidně tohoto kluka. A jsem o tom přesvědčená dodnes.

Všude se píše, že seznámení přes internet moc úspěšné nebývá, ale nám to vyšlo naprosto ideálně. Asi se ve stejnou chvíli sešli podobní lidé naladění na stejnou vlnu.

 
carisa
Kecalka 309 příspěvků 11.05.05 21:27

PS: Promiňte, že trochu odběhnu od tématu, ale shodou okolností jsem dneska při práci měla zapnutou televizi a zrovna tam řešili antikoncepci. Někdo z divaček se ptal, zda je možné otěhotnět hned po vysazení antikoncepce. Gynekoložka odpověděla, že klidně, žádné rádoby čištění těla vůbec není potřeba, ty dávky hormonů v antikoncepci nejsou tak vysoké, aby se před otěhotněním muselo čekat. Naopak prý otěhotnění po vysazení antikoncepce je pravděpodobnější, protože jsou vaječníky nově nastartované/na­buzené.

carisa

 
Anonymní  12.05.05 08:33

Ahoj..
manzel mi ji nechtel ani predstavit-moje tchýn je alkoholicka…, tchán me nemusí, a je to ten nejvetsí sobec jakého jsem kdy poznala..ale prece vzala jsem si manzela..ne jeho rodice, on za to chudák nemuze…nebo?
O to víc je skvelá jeho tchýne a tchán, moji rodice..milují ho jako vlastního syna..

 
Anonymní  12.05.05 08:35

Ahoj..to stejné mi rekl muj gynekolog…anti­koncepci beru aspon 8 let, ted uz hodne let Harmonet..

 
Anonymní  12.05.05 08:41

Ahoj Kato a ostatní snazilky,

já dnes uz s manzelem jsme také spoluzáci, ale ze strední skoly, ve skole jsme byli kazdy v jiné „parte“, takze jsme se vlastne ani moc neznali, po skole jsme se náhodou setkali v kulecníkové herne, moc mu to sluselo..dali jsme se do reci a zjistili jsme, ze máme podobné názory na spoustu vecí, tak jsme se zacali vídat casteji a jednou..
No proste uz je to 7 let co jsme spolu a ted oslavíme 2 výrocí snatku a do roka se chceme zacít pokouset o mimi, tak uvidíme..
Nebyla to láska na první pohled, ale postupne jsme se do sebe zamilovali a to si myslím, ze je nekdy lepsí, nez rychlé vzplanutí..co vy na to?
Hezký den vsem preje Irena

 
Katerina2
Stálice 84 příspěvků 12.05.05 08:52

Ahoj Zuzko,

Vaše zasnoubení muselo být moc romantické a také vás oba určitě hodně dojalo to místo, kde jste se seznámili, kde to všechno začalo.

Já vždycky očekávala zasnoubení jako z filmu. Jdeme do restaurace a např. najdu prsten ve škebličce apod. Ve skutečnosti to bylo silně neromantické, ale můj muž si nepotrpí na velkou romantiku a navíc neví, jak se má chovat, co říkat. Vždycky říká, že důležité je, co opravdu cítí a ne to pozlátko kolem toho.

Byla jsem v nemocnici a prohlásila jsem, že tam umřu a nikdy se ani nezasnoubím, ani nevdám. Když jsem přijela z nemocnice, tak přišel za mnou a řekl „NA“ a podal mi malou krabičku ve tvaru červeného srdíčka. Byl tam prstýnek z bílého zlata s bílým kamínkem, který jsem mu kdysi ukazovala, že je to typický zásnubáček.

Já taky nejsem žádný romantik a rozhodně si nepotrpím na večeře při svíčkách, protože musím dobře vidět na to, co jím, tak chci normální světlo. Taky na výročí svatby nebo seznámení nesháníme dárky a nesnažíme se toho druhého za každou cenu překvapit. Opravdu důležité je užívat si a chovat se k sobě pěkně celý rok a nejenom když nám to hlásí kalendář. Stejně tak neslavíme Valentýna. Máme se rádi celý rok a nepotřebujeme si to dokazovat v ten daný den.
 Káťa

 
Katerina2
Stálice 84 příspěvků 12.05.05 08:59

Ireno, máš naprostou pravdu. My se taky posuzovali podle vzhledu a kdyby nenastaly dané okolnosti, nikdy bychom si sebe nevšimli, protože nejsme „ti ze žurnálu“. Prostě obyčejní nevýrazní lidé jsme.

Proto bylo fajn, že jsme měli možnost lépe se poznat, přehodnotit své názory na toho druhého, poznat ho „na duši“. Takže u nás to taky nebylo na první pohled.

Mám nápad na další deníček. Mohly bychom pokračovat přípravami na svatbu, možná pomůžeme nebo od něčeho odradíme ty, co se k tomuto teprve chystají. Další deníček bude o prvních pocitech v těhotenství a další o porodech, dál o dětech......

K.

 
pupula
Ukecaná baba ;) 1207 příspěvků 12.05.05 09:06

Ahoj Káťo,mluvíš mi z duše.
Jednak už naše seznámení bylo bohužel „neromatické“­.Poznala jsem manžela v práci,on ve státní správě já se teprve zaučovala.On už mě znal z vidění několik let,já si ho ani nevšimla,protože byl ženatý,takže mě to jaksi neupoutalo.Za pár let jsem spolu začali pracovat a on už byl v rozvodovém řízení.Nějak jsme si začali rozumět čím dál více,i když jsem odolávala.Musela jsem si srovnat,jestli budu ochotná a schopná částěčně vychovávat i jeho děti.Které samozřejmě hodně upředňostňoval­.nakonec jsem se do toho ve svých 23 letech pustila,dneska jsme spolu skoro 5 let,2 roky manželé.začátky nebyly růžové,museli jsem si na všechno zvykat a taky na to,že je tady pořád jeho bývalá žena,která nám do vztahu sem tam zasahuje.Ale jsem šťastná,že jsem se tak rozhodla,manžela si strašně vážím za jeho strarostlivos­t,spolehlivost a toleranci.
No nebylo to seznámení jako z časopisu,ani požádání o ruku takhle neprobíhalo.I když ,když mě jednou pozval nečekaně do restaurace na oběd,projela jsem důkladně i zákusek jestli tam ten prstýnek není.Samozřejmě,že manžel tak vynalézavý není.Požádal mě o ruku normálně u nás doma:)takže si na romantiku a svíčky taky nepotrpíme.Umí mě překvapit i v obyčejný den,když mi z ničeho nic koupil pejska nebo mě překvapil s dovolenou jen pro nás dva ve Francii:))
Valentýna taky neslavíme a na dárcích k vánocům a narozeninám se domlouváme,ikdyž sem tam nějaké to malé překvápko je:))

pupula

 
midnight
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 12.05.05 09:35

Krásné ráno všem,
holky všimli jste si, že už tu není tolik reakcí? No, myslím, že toto téma a ani to co chceš Katko chystat, není to pravé předsnažilkovské. Můžeme si o tom říct, ale nesmět mluvit o něčem jiném, to je trošku divné pravidlo. Já měla krásný seznámení, ale nejsem moc spisovatel a tak počkám, až budeme moc psát i o něčem jiném.

 
Anonymní  12.05.05 09:38

Ahojte baby,
Krasne rano vam prajem… u nas je nadherne slnecno aj ked chladno :o)) To je super napad s tym dalsim dennickom. My sme sa este nevzali a kedze sme obidvaja dost zaneprazdeni, teda hlavne drahy workoholik jeden, celkom by sa mi zislo keby ste pripravy na svadbu popisali : o)) Jednou z okolnosti preco sme do toho este neprastili je aj to vybavovanie … ja som strasne nerozhodny typ, budem to musiet zvladnut sama a celkom ma to desi… Byt na mne tak si to necham vybavit nejakou svadobnou agenturou ale tak dobre na tom este nie sme … : o)) A este k nasmu zasnmubeniu… prebehlo to „romanticky“ v prerabanom byte.. Vlastne som ten prstienok dostala ako darcek k narodeninam. V tom obdobi sme burali, stierkovali, malovali a byvali sme v tom… Jedneho krasneho dna som prisla domov, v:,–(e plno prachu, sutin zo steny, proste bordel, ale na zemi boli biele kancelarske papiere so sipkami… sledovala som ich do kuchyne kde bolo plno krabic s nasimi zabalenymi vecami a na jednej napisane velkym tu. Otvorila som ju a v nej bola mensia krabica, v mensej este mensia… a este mensia a este jedna mensia a na spodku tej najmensej bola cervena krabicka a v nej malinky listocek s otazkou vezmes si ma??? Hned na to sa ukazal drahy vo dverach a nastokol mi na prst prstienok z bieleho zlata … a musim napisat ze s pravym kamenom ( nie ze by na tom zalezalo, ale strasne ma dojalo ze si na vybere dal zalezat a este do toho aj vrazil pekne peniaze) Ked to takto pisem tak musim konstatovat ze to romanticke bolo, aj ked v pekne neromantickom prostredi… : o)) Ale kto moze povedat ze bol poziadany o ruku na skoro stavenisku?? : o))) VAlentina zvykneme oslavovat vyjdenim si niekde na veceru ale nic extra. No a darceky su prenho vzdy problem, ale aj pre mna, takze sa vacsinou dohodneme kto by co chcel… pravdaze nejake drobnosti doplnime.. Sonyay

 
elda21
Kecalka 110 příspěvků 12.05.05 09:48

Dobrý nápad. Já se budu za chvilku vdávat a myslím, že se nás najde víc, co to mají před sebou :-)))))

 
sunn
Závislačka 3823 příspěvků 12.05.05 10:16

Ahoj holky, mě taky nebaví psát o seznámení, ikdyž je to hezký deníček. Jsem tu kvůli mimi. Tak se na mě nezlobte, že nepřispěju. sunn

 
metyska
Kecalka 114 příspěvků 12.05.05 10:23

Příjemné dopoledne :)

Já a má drahá polovina jsme se poprvé setkali před mnoha a mnoha lety na fakultě ČVUT v Praze, kde jsme psali regionální kolo matematické olympiády. Pravda je, že v té době (oběma nám bylo tak 12-13) jsme si jeden druhého vůbec nevšimli a na tomhle se „dohodli" až po našem opravdovém seznámení.
Bylo mi 18 a léčila jsem si zlomené srdce - kluk, který mi jako první pomohl poznat vlastní hodnotu (nadměrným sebevědomím jsem totiž nikdy netrpěla), se se mnou rozešel, protože jsem se s ním odmítla (po dvouměsíční známosti) vyspat.
Odjela jsem na prázdniny, resp. jako vedoucí na tábor a měla jsem jediný cíl - odpočinout si, a to hlavně od všech chlapů, protože jsem prostě měla pocit, že jsou všichni úplně stejní…
Naštěstí se mezi vedoucími nenašel žádný zástupce „silnějšího" pohlaví, který by mi na první pohled učaroval, a tak jsem si myslela, že můj plán bez problémů vyjde :) No… když se podívám na uplynulých necelých 5 let, tak nevyšel :)

Když jsem poprvé uviděla JEHO, pomyslela jsem si něco o nafoukanci, kterého evidentně zcela podporují rodiče. Jenže hlavní vedoucí, jako by měl šestý smysl, nás dva dával dohromady častěji, než ostatní (jakékoli) dvojice.
Po pěti dnech mi bylo jasné, že tak v pohodě můj plán neprojde - na celodenním výletě jsme spolu strávili celý „rozchod" osamotě (bylo moc prima toulat se Prachovskými skalami), a když jsem nemohla spát, protože se ještě nevrátil z noční hry (a to už bylo šest ráno), věděla jsem, že je zle. Poslední noc jsem nespala taky - po rozlučkové diskotéce jsem hlídala rozdováděné ratolesti a pak MU na chodbě psala první dopis.
Takže když jsem po týdnu přijela domů, byla jsem zamilovaná až po uši.
Zkrátím to - následovalo období, kdy jsem mu psala jeden dopis za druhým a on mi poměrně nepravidelně volal (vždy jsem „věděla" už od rána, že zavolá), přičemž od tábora do listopadu jsme se viděli jen 2×. V listopadu jsem poprvé jela k nim - noc předtím jsem nervozitou nespala a snažila se představit si setkání s jeho rodiči. Dopadlo to dobře - místo cca hodiny jsem s nimi strávila velmi příjemně celé odpoledne.
No a o měsíc později (na Štěpána) přijel on k nám. A rovnou i s rodiči :)
Letos v srpnu to bude 5 let, co jsme spolu.

O ruku mě požádal v červenci o dva roky později při sběru borůvek :) Pravda je, že bez prstýnku :( Prý si mám počkat (připomněl mi moji maminku, která zásnubní prstýnek dostala od taťky až po cca 30 letech manželství).
No, pokud nám budou okolnosti přát, „náležitou" oficielní formu dáme našemu svazku na přelomu září a října… :-)))

 
metyska
Kecalka 114 příspěvků 12.05.05 10:33

Já šikulka se zapomněla podepsat :)

Metyska

 
Pitrysek
Kecalka 229 příspěvků 12.05.05 10:48

Ahoj, Káťo,

tak musím konstatovat, že striktní a přesná pravidla jsou někdy užitečná, ale né tady na emiminu. Je to vidět i v příspěvcích na tvůj deníček, který je celkem hezky napsaný, ale ten začátek -
„Takhle by to, mé drahé skoro-snažilky, nešlo.“
Zamysli se, člověk je bytost, která na rozdíl od zvířat umí mluvit a myslet, a to je úžasné, každá z nás si pod jedním slovem představí něco jiného, jinou situaci a na tu situaci naváže další s dalším příběhem… Tomu se říká komunikace.

Pitrýsek

 
sunn
Závislačka 3823 příspěvků 12.05.05 11:24

Ahoj ještě jednou všem skoro-snažilkám:-)
Tak jsem to nevydržela a připojuji se k názoru Pitrysky:-) Také si myslím, že je blbost striktně dodržovat jedno téma…to by jsme zkončily hooodně brzo. Mě to tu baví a je fajn, že máme všechny tolik společného a můžeme si tu navzájem povídat, podporovat se… Všechny nás sem zavedla touha po miminku. První deníček skoro-snažilek jsem zakládala s Neffy - po tom, co jsme se nasmaly jak mame hodně společného a shodly, že nepatříme zatím mezi snažilky a je nám to líto. Tak jsem nám založila tenhle deníček a je super, ze je nás tu ted tolik. Přece si každá můžeme psát o čem chceme, ne? Katko, neber to jako nějaký útok na Tebe. Napsala jsi to moc hezky a hezky se to taky čte, ale další deníček by měla napsat zase jiná skoro-snažilka, aby jsme se střídaly a měly pořád kam psát. Souhlasím s Tebou, že pročítat komentáře, kterých bylo hodně a na přeskáčku, bylo těžký číst. Ale to by pomohlo, kdyby jsme každá dala svou odpověď nakonec a nikdo by při čtení o žádný příspěvěk nepřišel. Toť můj názor - nemusíte s tím souhlasit.

Holky, dočetla jsem se v knížce o zdravé výživě, že ženy, které chtějí otěhotnět by neměly jíst FÍKY. Já je mám docela ráda a překvapilo mě, že vadí. Proč vadí tam bohužel nebylo. sunn

 
Anonymní  12.05.05 11:30

Ahoj holky,

Káťo, príma deníček. Koukám, že na to mám trochu jiný názor než vy ostatní. Já se totiž obávám, že pokud budeme rozebírat jen a jen mimi, za chvilku budeme mít vyčerpáno a nebude pomalu o čem psát:)

Včera jsem měla dovolenou, kterou jsem si teda moc prima užila s těhotnou kamarádkou - holky, vypadá zkrátka úžasně. Bříško úplně nádherný - byly jsme plavat, takže jsem kapku šmírovala:)

Ještě bych se vrátila k celulitidě v minulém deníčku - mně se osvědčilo sprchování střídavě horkou a studenou vodou. Několikrát prostřídat a promasírovat a na závěr pěkně nakrémovat. Ale jsem lenoch, takže už to nějakou dobu nedělám a je to vidět.

My jsme se s přítelem seznámili v práci. Ze začátku jsme si byli strašně nesympatický - prý se mě dokonce bál. Že jsem prý byla nechutná kariéristka:). A on zase fakt divnej, mluvil jak ve starým filmu, používal někdy divný zastaralý slova a vzhledově nebyl vůbec můj typ. Ale během pár měsíců se všechno změnilo a já najednou začala ty jeho divný slova zbožňovat. Čím si mě získal nejvíc je jeho humor a taky to jak hezky mluvil o svých známých a rodině, je hrozně starostlivý. Trošku tam byl ještě problém s tím, že nechtěl vztah na pracovišti, ale časem mu došlo, že beze mě nemůže být:) A pak to šlo ráz na ráz, po měsíci už jsem u něho bydlela a jsme spolu moc šťastní. Je zkrátka ten nejbáječnější partner a vím, že bude i ten nejbáječnější táta.

V létě to budou sice teprve 2 roky, ale oslavíme výročí svatbou.

Vaše Irucha.

 
midnight
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 12.05.05 12:39

Sunn: o těch fíkách jsem to taky slyšela, ale nepřikládala jsem tomu pozornost, ale jen se to povídalo o kandovaných. Myslím, že čerstvé mají moná jen víc cukru, ale k těm se moc nedostaneš, ty jsem si jednou přivezla s Tunisu a od té doby ty" dovotové" nejím.

 
Radunka
Ukecaná baba ;) 2087 příspěvků 12.05.05 12:39

Ahojky, příspěvky čtu už od včera, ale nějak jsem si nebyla jistá jestli přispěju taky, protože držet se striktně jednoho tématu se mi moc nezdá, právě mě bavilo bavit se o všem možném.
Taky jsem si nebyla jistá jak dám do kupy to naše seznámení, ale že to jste vy tak to zkusím :o)
Káťo - deníček moc pěkný, příběh je to nádherný, jak z nějakého románu.

To já se s manžou seznámila docela jednoduše, protože bydlíme na vesnici a dělali se v místních hospodách nebo sálech diskotéky, tak jsem nesměla pomalu na žádné chybět.
Ale v té době jsme na ně jezdily s mým bývalým přítelem se kterým jsem chodila asi 3 roky a byl to poměrně vážný vztah.
Radka jsem poznala na jedné z diskoték, jeho brácha byl DJ a Radek jezdil s ním a staral se mu o aparaturu a o světla. Můj bývalý přítel se s klukama kamarádil takže jsme se navzájem
seznámili a normálně se bavili a povídali si . Protože mi Radek přišel jako sympaťák, tak jsme si vždycky dobře pokecali. Nějak mě nikdy nenapadlo pohlížet na něj jinak než na kamaráda, protože já se pohybovala mezi spoustou kluků kamarádů a navíc jsem já měla přítele a věděla jsem že i on má dlouhodobou známost (jeho holku jsem tam s ním nikdy neviděla, ale znala jsem ji protože bydlela v naší vesnici).
Myslím že spolu chodili jen tak aby s někým byli, protože ona byla odjetá třeba na 2 roky v Anglii, pak se na půl roku vrátila a jela zas. A i když byla v čechách tak chodil Radek na jiné diskotéky než ona s holkama.
Uplynul nějaký ten rok a já se s ním občas na diskotéce vídala a vždycky jsme se hrozně pobavili, nasmáli, něco popily, a třeba i kouřili doutníky (jsem nekuřák!!! ) :o))

Mezitím jsem se rozešla s mým bývalým přítelem - náš vztah nějak vyšuměl do ztracena.

Jednou na jedné z diskoték jsme s Radkem seděli na podiu za závěsem a vykládali si vtipy (to bylo u nás celkem běžné), už ani nevím jak k tomu došlo ale začali jsme se líbat.
Bylo to zvláštní, byla jsem nadšená, ale nemohli jsme spolu jít ani tancovat, protože bylo všeobecně známo že Radek má přítelkyni v Anglii. Asi 2 měsíce jsme se vídali více méně potají takhle na diskotékách a já se strašně zamilovala. Denně jsem čekala na jeho telefon a dokázali jsme si povídat hodiny. Časem začal jezdit i k nám když naši nebyli doma, ale to bylo tak že zavolal že jede, já otevřela vrata, garáž, on tam rychle rovnou ze silnice zajel a já za ním zavřela. Takže jsme spolu chodili, ale pořád to tajili. Věděl o tom jenom jeho brácha a moje kamarádka.
Až jednou jsme tajně vyrazili na Seč (přehrada na Chrudimsku), kde se koupali a odpočívali a když jsme se navečer ruku v ruce vraceli k autu tak se najednou proti nám objevili jeho rodiče! To byl šok, ani v jednom z nás by se v tu chvíli krve nedořezal. To bylo seznámení! Chvíli jsme seděli na pivě a limonádě, ale konverzace stejně vázla takže jsme se po chvíli rozešli a Radkovi bylo jasné že bude doma výslech. Moje tchyně to doma vede, něco jako generál.
Radkova bývalá přítelkyně se o prázdninách vrátila z Anglie, Radek ji ještě ten den řekl o nás dvou a rozešli se. Když jsme konečně měli možnost spolu volně chodit a mohli i na veřejnost, tak já odjela do Německa (to jsem měla zařízené už několik měsíců) jako au-pair. Ve zkratce si pro mě asi po 4 měsících přijel a odvezl si mě domů, protože jsme utratili mailant za telefonáty, dopisy a návštěvy.
Jeho rodičům (hlavně mamince) skoro rok trvalo než překousla Radkův rozchod s bývalou a smířila se se mnou :o)) (měla ji moc ráda) - stane se.
Nedávno jsme oslavili 6 let vztahu, 7.7. budeme mít 4 výročí svatby a v nejbližších měsících plánujeme konečně toho mimíska !
Neříkám že nebyly špatné a těžké dny, bylo jich dost, ale naštěstí jsme všechny mráčky vždycky dokázali zahnat a já jsem zamilovaná jak první měsíce. Denně si píšem do práce SMS kde figurují hlavně slova jako pííísk pííísk (tak dělá velryba když volá svojí polovičku) nebo beee beee beee (že se nám stýská a brečíme po sobě) no prostě sranda. Jak malý děti :o))

Ráno u vlaku se loučíme jak kdybychom se neměli vidět několik týdnů. A odpoledne se na sebe moc těšíme. Doufám že mimiko náš vztah ještě upevní a že budem jedna velká šťastná rodina se spoustou dětí a psů :o)
Doufám že jsem to napsala trochu srozumitelně a neunavila tou délkou, ale psalo se to skoro samo, stačilo si jen vzpomenout.
Ahojky Radka a Radek :o) říkají nám Ráďové

 
Anonymní  12.05.05 12:46

Ahoj sunn,

Tiez si myslim ze mat nejaku striktnu temu ( teda skoro som to napisala v cestine, uz dva tyzdne prekladam a prepisujem clanky z cestiny do slovenciny a zacinam byt v pomykove ktore slova su ceske a ktore slovenske… tak mi to baby opustte ked to budem miesat : o)) ktorej sa budeme nepretrzite drzat je blbost. Preco by sme nepisali o tom ako sa mame, co cez den zazijeme, ako sa nam dari alebo nedari s drahymi ci s mimi… ved o to tu ide… nech kazdy pise co chce, a na co ma chut, nie?? Nechcem tym ale urazit Katu ale ak bude nejaka striktna tema tak sa moze stat ze tam nebudem mat co napisat… a ja chcem pisat : o))) No a tiez si myslim ze vramci prehladnosti by sme mali prispievat vzdy nakoniec… takze sa to bude radit postupne a bude to prehladnejsie… zatial pa sonyay

 
Anonymní  12.05.05 12:51

Radka, toto bol nadherny pribeh, a vlastne este stale je… : o)) sonyay

 
Anonymní  12.05.05 12:51

Zdravim,
take si myslim, ze pokud jsem se uz jednou vyjadrila k seznameni, nemam dal co psat. Pitvat vztah se mi nechce.

Ted jsem natrefila na docela dobry clanek o vyzive v tehotenstvi. Tady je odkaz:
 http://zena.atlas.cz/clanek.aspx?…

carisa

 
Radunka
Ukecaná baba ;) 2087 příspěvků 12.05.05 13:02

sonyay - děkuji moc :o))

asi jsem nějak zapoměla napsat o jeho výbuchách vzteku a zuřivosti - třeba příště :o)
hi hi - život je boj, tak bojuj

 
sunn
Závislačka 3823 příspěvků 12.05.05 13:10

carisa - díky moc za odkaz:-) Je to super počteníčko a hlavně poučný! Jdu si to přečíst ještě jednou:-)
Já občas koukám na http://zena.centrum.cz/, kde je taky plno věcí. sunn

 
kvetule25
Ukecaná baba ;) 1668 příspěvků 12.05.05 13:16

Já bohužel nemám moc času pročíítat stovky komentářů, takže nejsem občas dost v obraze a tak vlastně nemůžu ani přispět. A když už přispěju,, je to už dávno pasé.. takže žádná reakce. Proto mě tenhle nový deníček baví, bezproblému ho stíhám číst. Ale to neberte jako zákaz sem něco psát mimo téma. Jen bych souhlasila ze sunn, že by se všechny komentáře psali dolů, alespoň si občas něco přečtu aniž bych musela vždy porjíždět celý deníček od začátku.

 
midnight
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 12.05.05 13:51

Radunko: to pííísk píííísk se mi moc líbí, asi to někdy taky zkusím. S manžou už si moc neesemeskujem, to spíš zavoláme, ale to když je potřeba a jinak se scházíme doma a to se stále těším, ale občas se mi po roztomilích SMS zasteskne, to z dob, kdy jsme si přáli každý den dobrou noc a nebyli jsme spolu. Asi se k tomu zase vrátím. A jednou napíši: Ťuk, tuk, jako, že se hlásí mimí. Ale určitě s ním chci prožívat snažení odzačátku a zdary i nezdary. A až to bude tu, tak to uděláme s ceremonií, při svíčkách.

 
Anonymní  12.05.05 14:58

Ahojte holky. Prave som docitala vsetky komentare a suhlasim aby sme sa
nebavili len o jednej teme, lebo je pravda, ze ked som uz raz napisala o
zoznameni, moc k tomu uz nemam co dodat. Ale dennicek to bol pekny, tak
dufam ze sa Katka neurazi.
Mam novinku. Prave mi prisla sms-ka: 12,40 dnes sa mojej sesternici narodila
dcera, mimochodom sa vola tiez Zuzka ako ja, aj ked to mala byt povodne Ema,
vazila 3920 g a merala 54 cm. Takze celkom velke mimi. Som strasne zvedava
na nu, tak dufam ze ju coskoro navstivime, aj ked s tou stranou rodiny
nemame az take dobre vztahy :(( Nejako sa to v mojom okoli zacalo hemzit
detickami.
Nemam teraz moc casu, ale ozvem sa vecer. Tak papa a pekny zbytok prac.
 doby.

Zuzka

 
Anonymní  12.05.05 15:44

Holky holky holky,

vy jste se rozjeli. Tak to vezmu od začátku. To, že napíšu pravidla hry jsem brala s humorem a v klidu a nenapadlo mě, že si budete myslet, že se musí psát pouze a výhradně o vztahu a nic víc. Napsala jsem „trochu víc držet tématu“ a to neznamená „striktně ho dodržujte“. Chápu, že každému se dané téma nemusí líbit a nezaujme ho nebo prostě nemá čím přispět.

Jen mi připadlo, že to co probíhalo v ostatních deníčkách (teda reakcích) je spíše jako chatování.

Taky pod pojmem „mám nápad na nový deníček“ nechápu, jak jste přišly na to, že ho chci psát já??? To jsem přece nenapsala. A už se těším, jak ještě třeba dnes někdo napíše nové téma. Předpokládám a doufám, že se budeme střídat, ať má každý možnost navrhnout téma rozhovoru.

Říkala jsem si, že když napíšeme o seznamování s našimi polovičkami, trochu více se poznáme mezi sebou a zavzpomíname si. Našim cílem je počít miminko, ale tomu všemu přece předchází seznámení, někdy svatba, rozhodnutí o mateřství a pod.

Někdo napíše téma. Kdo má zájem, reaguje na něj. Jiný reaguje na reakci dalšího a někdo zrovna napíše zajímavou informaci o fících, protože je to aktuální. Proč ne?

Mrzí mě, že jste to jako já nevzaly spíš s humorem. Možná, kdybych u „pravidel hry“ použila smajlíka, udělala bych líp. Ale každý uvažujeme jinak.

Přesto někdo je spokojený, někdo ne. Tak vyhlašuji soutěž!!! Vymyslete téma, které se bude líbit všem? V mých silách to není.

Hezké odpoledne a příjemné večerní tuleníčko.

K.

 
Irucha
Závislačka 3025 příspěvků 12.05.05 16:56

Souhlasím s Káťou, že se takhle alespoň líp poznáme a co je důležitý - naši miláčkové jsou pro splození mimi velice důležití! Strašně ráda přemýšlím o tom, jak by se ten můj zachoval v určitých situacích - např. při porodu - ještě nikdy jsem ho neviděla brečet, tak jestli alespoň potom ukápne slzička, jestli si bude povídat s bříškem, mazlit se s miminkem. A už je to tady, většinou se u toho dojmu a dere se mi slza do oka. Jsem v poslední době strašná cíťa.
Těším se na vaše další příspěvky a komentáře!
 I.

 
sisina
Zasloužilá kecalka 739 příspěvků 12.05.05 17:19

Ahoj holky,
já jsem to s těmi pravidly brala tak nějak plus mínus. Jako že je by to sice bylo krásné, ale je to utopie. Protože najednou si něco přečtete, na něco vzpomenete a hned je tu ta neovladatelná touha to prodiskutovat..... Myslím, že tak to brala i Káťa.

Při té příležitosti Vám musím sdělit, že mojí kamarádce se dnes narodilo miminko, sice jsem mimi ještě neviděla, ani s ní ještě nemluvila, ale jsem z toho celá na měkko, usmívám se jak měsíček na hnoji (i přesto, že se mě to vlastně zase nějak moc netýká). Potvrzuje to však jasně, že bych měla začít o to mimi usilovat o moc víc. Takže by se nestalo jen občasníkem v našich partnerských hovorech, ale deníkem jako třeba MF DNES, která se u nás čte denně a docela podrobně (ovšem přidala bych i neděle). Někdo tu zmiňoval, že mimi čeká její ségra, no to bych se asi zbláznila na místě:).

Jinak včera jsem ve svém oblíbeném časopise o objevech, vědě, technice a lidech našla docela zajímavý článek na téma neplodnost - strašná věc, ale člověk by měl vědět o všem, co by ho mohlo potkat. Bylo tam i zhodnocení úspěšnosti snažení v různých věkových fázích života. Tak přemýšlím, zda by to bylo vhodné téma na deníček nebo naopak naprosto nevhodné, protože tyto myšlenky zde nikdo nemá a ani se je nechce připouštět. Takže nechávám na Vás, zda by byl o tyto informace zájem nebo ne :)

Přemýšlela jsem o tom, jak ve zkratce sesumírovat naše seznámení, co mi vyšlo mělo ke zkratce opravdu daleko. Jestli se mi tomu podaří dát hlavu a patu, tak napíšu i svůj příběh - ale to chce klid na psaní … už bych měla letět, práce volá :)

Mějte se krásně
po mimi roztoužená sisina

 
Zuzka25
Kecalka 460 příspěvků 12.05.05 18:14

Ahoj holky, tak som konečne dorazila domov. Prečítala som si posledné komentáre a dúfam že sa to tu nezvrhne v nejakú hádku či môže niekto niečo napísať alebo nie. Proste sa len dohodnime že každá pridá komentár na koniec, a bude to prehľadné. Môžme sa pridŕžať danej témy denníčka, ale jasné že môžete napísať aj hocičo, čo vás napadne. Mne nevadí, keď píšete čo ste cez deň prežili, čo vás sklamalo, aké ste mali ráno a pod. Len nech tu vládne priateľská atmosféra, lebo kvôli nej sem chodím. Teším sa na vás celý deň, tak sa teda nehádajme. :))

Ja som dnes volala lekárke za výsledky z cytológie (ozaj „príjemné“ vyšetrenie, ak ho poznáte, čo ho určite poznáte). Bežne mi povie len že je to v poriadku a hotovo. Ale dnes mi povedala, že cytológia je síce ok ale našli mi nejaké mikróby a že mám hneď prísť pre nejaké lieky. Jedny pre mňa, a jedny pre manžu. A samozrejme zakázaný sex na týždeň, z čoho je manža nadšený :(( Tak len dúfam že tie lieky zaberú a mikróby potvory krpaté zmiznú. Vraj to nie je nebezpečné, keď sa to lieči. Ale zaskočilo ma to, dnes som vôbec nerátala s tým že pôjdem ešte k lekárke. No a samozrejme tieto lieky v lekárni bežne nemajú a musia ich objednať, takže ich začneme papkať až zajtra :))

Sisina, kľudne napíš svoj príbeh, keď ho dáš dokopy, radi si ho prečítame. A podľa mňa môžeme rozobrať aj tému neplodnosť, aj keď dúfam (klop, klop na drevo) že nás sa to týkať nebude. Môžeme tu predsa rozoberať všetko možné :) a o tom to je. Každý tu môže povedať vlastný názor.

Tak zatiaľ pa

Zuzka

 
hanule3
Kecalka 256 příspěvků 13.05.05 06:41

Ahoj holky, tak jsem tu dnes asi první. Jak jsem si tak pročítala vaše seznámení, zjistila jsem, že snad jen my jsme se seznámili v hospůdce. Nebo jsem snad někoho přehlédla?
No ale hezky od začátku:
Bydlím na vesnici, takže skoro žádná šance chytit novou krev. Byla sobota večer a my se ségrou (už jsem o ní psala, je to ta co čeká mimi) přemýšlely kam by jsme vyrazily. Nakonec zvítězila hospůdka u nás, ve které ten večer slavili místní fotbalisti výhru. Samozřejme šance něco ulovit:-))) Naparáděné a tak nějak v očekávání jsme vešli dovnitř. K ránu , když už tam zbyli jen ti otrlý a držáci jsme se konečně dostali ke slovu. Spíše to vypadalo jako známost na chvíli, ale opak je pravdou. Vůbec to nebyl můj typ. Pomalu jsme se začali scházet a probírat co se dalo. Asi po roce povídání jsme se konečně dali do hromady. To to trvalo:-))) Asi ještě půl roku jsme čekali než jsme se krásně pomilovali. Bylo to ale krásné čekání a očekávání. Ani jeden jsme to nechtěli uspěchat. No a minulý rok v září jsme si po skoro 6 letech řekli to svoje ANO.
 haňule

 
midnight
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 13.05.05 07:09

Krásné ráno všem, tak je tu pátek a dnes má svítit sluníčko celý den, tak uvidíme.
Zuzko: gratuluji k novému přírustku do rodiny a všem přeji aby měli v okolí mimčo. Je to super, si to prvně vyzkoušet a vidět to jinde a rozebrat to s protějškem a vědět i jeho názor. My jsme se včera bavili o závislosti na penězích z manželova platu a manža mě moc potěšil, že nikdy nebere, že musí živit rodinu jen on. Tak snad mi to nikdy neřekne, že on je ten živitel a já jsem doma...... To se stává kamarádce a připadá si trošku podceněná.
Jinak téma neplodnost je dobré. I prevence proti. Tak sisino, podle mě to v klidu napiš.

 
sunn
Závislačka 3823 příspěvků 13.05.05 08:04

Ahoj holky:-) I já Vám přeji hezké ráno! Sisino - klidně to napiš. Všechny zaťukáme, aby se nás to netýkalo.
Katko - klid.. vše ok, ano?
Dneska tu moc nebudu. Přeji všem krásný pátek 13. a celý víkend. sunn

 
hanule3
Kecalka 256 příspěvků 13.05.05 08:40

Nikdy není možné se zalíbit všem. Takže si myslím, že by jsme měli být rádi za to, že někdo nějaké téma vymyslí. Je to fajn vědět o čem je řeč a netápat, na co právě ostatní odpovídají.
 haňule

 
Katerina2
Stálice 84 příspěvků 13.05.05 09:08

Krásné ráno,

třináctka, mé oblíbené číslo, k tomu pátek. Hurá.

Holky, já jsem v pohodě. Jak jsem již psala, beru vše s úsměvem a kdybych můj dosavadní život nebrala s nadsázkou, dávno bych se zhroutila jak domeček z karet. Nemám problém přijmou kritiku, i když v práci jsem se trochu otrkala a umím se konečně i trochu bránit. :-)))

Irucha - ty slzy. Nenávidím, když se říká, že muži nepláčou. Můj manžel plakal, když mu říkali, že když přežiju noc, snad to bude dobré. Hodně mě překvapilo, že naši kamarádi se velmi divili, že se mnou v téhle těžké životní situaci zůstal. Já vím, říkala jsem mu, že se klidně můžeme rozejít, ať má klid, ať se mnou není ze soucitu, ale připadá mi přirozené a normální, že toho druhého máme proto, abychom se o něj ve vážných situacích opřely a ne aby v krizových situacích vzal do zaječích. Jaký na to máte názor? Stalo se vám něco podobného?

Sissina - i moje sestra čeká dítě (druhé). Bohužel je na rizikovém, ale termín má za měsíc, tak snad už to bude OK. Pravidelně se s rodiči střídáme u hlídání 2leté mojí neteřinky. Je kouzelná. Děti mám kolem sebe všude. Jsme s manželem poslední pár z kamarádů, co ještě nemá děti. K tomu článku. Mluvíš o 21. století, že? To je můj oblíbený časopis. Taky jsem to četla. V našem věku se nám pomalu ale jistě snižuje možnost oplodnění, co? Hrůza. Klidně to rozeber, super téma pro nás.

Midnight - nechápu, jak v některém partnerství platí „moje a tvoje“ peníze. Jednou jsou ti lidi pár, a je normální, že jeden živí občas druhého. Jedné mé kamarádce to manžel taky dává dost najevo. U nás byly peníze vždycky až na posledním místě. Koupí se to, co kdo potřebuje, nebo který z nás po tom více touží. Bez rozdílu na to, kdo do rodinného rozpočtu více přistěl. A co vy ostatní? Cítíte to taky tak?

Katka

 
Radunka
Ukecaná baba ;) 2087 příspěvků 13.05.05 09:59

Dobré ráno všem, vypadá to že budeme mít krásný den :o)
Já jsem dnes v práci bez kolegyně, ta má dnes druhý pokus inseminace, tak na ni moc myslím ať jim to vyjde.

Katerina - ty sis asi musela projít moc těžkým obdobím, máte moji poklonu že jste to zvládli a jste spolu. My jsme zažili asi něco trochu jiného, asi před dvěma lety jsme měli krizi (bohužel způsobenou mnou) a tehdy jsem viděla plakat i manžu. Bylo to hrozné období, nechci na to vzpomínat a jsem moc ráda že už jsme to překonaly a jsme zase šťastný, spokojený a 100% jistý že už se to nikdy nebude opakovat.
I když vím že mi to často při hádce otluče o hlavu a myslím že to tak bude vždycky, stejně mi to stojí za to být s ním a tohle vždycky překousnout, protože ho moc miluju a chci s ním strávit celý život.

S těmi penězi je to u nás trochu složitější, máme každý svůj účet u jiné banky, protože na můj je zařízená hypotéka (dali nám lepší podmínky) a na Radkovém účtu taky dobíhá ještě nějaká menší půjčka která byla na cihly.
Většinou je to tak že já platím složenky, běžnou denní spotřebu, jídlo + moje pojistky, spoření,…
Radek platí benzín, co je potřeba drobnosti na stavbu, opravy auta, technická,.....
Většinou to vychází rozumně, když jeden nebo druhý si chceme něco koupit (něco na sebe nebo něco dražšího) tak vždycky po konzultaci s tím druhým, jestli si to můžem dovolit.
Do budoucna doufám že svůj účet zruší a bude se používat jenom můj (bude společný), protože je z něj hypotéka a mě tam bude chodit jenom mateřská. Takže to bude asi nejjednodušší řešení.
Jinak taky má občas takové výlevy jako že půjdu po mateřské brzo do práce, přeci nás nebude živit sám, to by se mohl strhat a makat 24 hodin denně. Já tyhle jeho řeči neberu moc vážně, protože on i normálně pracuje hodně a třeba do noci a ještě ho musím přemlouvat aby toho už nechal a navíc když je naštvaný tak se mu zatemní mozek a plácá takovéhle nesmysly.
Já mám hlavu zdravou a je mi jasný že musíme hospodařit jinak, abychom vyšli a aby mimískovi nic nechybělo. Já se přeci postarám aby mohl v klidu pracovat a měl doma klid, čisto, uvařeno, nechci aby se kvůli nám strhal a myslím že to ani nebude potřeba!
Takovýhle jeho výlevů je víc, trochu ho omlouvám že to zdědil po otci (ten byl ještě horší, výbušný, žárlivý).
Díky tomu jsem se naučila být odolnější, duševně silnější,jen tak něco mě nerozhází. Když mám depku tak jsem nejradši sama a nechci aby mě viděl. To je asi všechno co mě teď napadlo, doufám že to nevyznělo nějak jako že mám doma tyrana :o))
Ne, je to milášek :o)

V neděli se jedeme poprvé podívat na štěněčí holky, je jim 14 dní a třeba si už nějakou vybereme!
Máme vymyšlené jméno, asi to bude Barunka, Bára, Barča :o))

Zatím ahojky, jdu tvořit hodnoty Ráďa

 
Anonymní  13.05.05 10:04

Katko - co se Ti stalo? Muselo to byt neco hrozneho, kdyz se o Tebe bali, ze neprezijes noc! A nikdo Tě tu nekritizoval - každý máme právo vyjádřit svůj názor a já se jen vodnářsky bránila proti pravidlům dodržovat jedno téma a proti stylu jakým si nám to naznačila. Toť můj názor. Nebudeme to uz prosím rozebírat..

midnight - s kopřivou pořád stejný?

Včera jsem měla návštěvu - dvě super kámošky, stejně jako já vodnářky, s kterýma jsem si vždycky suprově rozuměla a najednou jsme se shodly všechny tři, že chceme mimča. Tak už mám taky spojenkyně v okolí, jinak žádné mimi kolem sebe bohužel nemám. Budu si muset pochovíčkat až to svoje:-)

 
Anonymní  13.05.05 10:09

Pardón - zapomněla jsem se podepsat. Kluci mi instalují nový počítač a tak muzu být na emiminu, coz je fajn:-) sunn

 
midnight
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 13.05.05 10:22

Ani nevím, kdo se ptal na tu kopřivu, ale stále jí piji a myslím, že to funguje. Prý je nejlepší do 15.5., kůra má být 14 dní a tak ještě příští týden. Jen mi přijde, že běhám víc na záchod a mám i větší hlad, ale to s tím nemusí mít nic společného.
Taky jsem psala, že dneska půjdu na gyndu a budu vás informovat, co za vit. mi doporučil, ale dnes to nestihnu a tak až příští týden snad. No, prostě do konce května.
Jinak doma taky máme každý svůj účet, ale bereme to společně a víme, kdo co kupuje. Manža má vodu, plyn, el. a já jídlo. Jinak oba máme půjčky, ale peníze nejsou všechno a hlavně, že se máme navzájem. Nikdy jsem asi nemyslela, že by se účty spojili, je plno rodin co mají dva účty. Vím zbytečný poplatky, ale zase když si kupujeme dárky, tak mi to přijde takhle osobnější a druhý neví, kdy kde,co?

 
Anonymní  13.05.05 10:40

Ahoj holky,
no mi máme uz od spolecného bydlení i spolecný úcet, kazdý má svou kartu a platíme co je potreba jak kdo potrebuje..nikdy bych to ani jinak nechtela, mela bych pocit, ze ziji s kamarádem, proc platit dvoje bankovní poplatky atd. a jeste k tomu muj manzel vzdycky ríká, ze je rád, ze zádný peníze „nemá“, ze peníze kazí charakter..
Krásný a snad i teplý a slunecný víkend vám vsem preje Irca

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Poslat
nový deníček