Slibný začátek se smutným koncem.

ilka  Vydáno: 09.10.04

Všechno to začínalo velkou radostí z druhého miminka, ale nepředbíhejme. Nechci se opakovat, protože svůj příběh s prvním miminkem, nyní desetiletou Vendulkou, jsem tu už vyprávěla. A proto nyní, když se mi konečně po roce sanžení povedlo otěhotnět, měla z toho obrovskou radost celá má rodina. Dokonce i manžel, který do té doby bral naše snažení za úspěšně neúspěšné, se začal těšit. Dnes bych byla 11+4 týdny těhotná. Všechno vlastě probíhalo úplně normálně. Změnila jsem svůj životní rytmus - zpomalila jsem, změnila jsem svůj jídelníček a začala na sebe dávat větší pozor. Byla jsem vzorná těhulka. Na osmém týdnu jsem dostala těhotenský průkaz, ve kterém sice bylo pár červených poznámek, na které jsem se příště chtěla zeptat, ale nevěnovala jsem tomu příliš velkou pozornost.

Mé neštěstí začalo předevčírem (11+1), když mne večer okolo sedmé začal bolet podbřišek. Ta bolest se stupňovala a až v jedenáct se mi podařilo vyčerpáním usnout. Znovu jsem se probudila ve čtyři hodiny ráno. Zase to na mě přišlo a tak jsem si radši došla na záchod. Jenže tam se stalo cosi neobvyklého. Něco udělalo žbluňk. Vstala jsem a podívala se, co se děje. Na dně leželo něco většího a já se hrozně rozbrečela. S velkým pláčem jsem tam tak seděla a loučila se s naším milovaným broučkem. Pořád mě napadaly takové myšlenky, jestli ho nevytáhnout, ale nenašla jsem odvahu. Nahlas jsem dala sbohem, spláchla a odešla do postele. Jenže jsem pořád tak brečela, že jsem vzbudila manžela i dcerku. Nějak mi to všechno ani nešlo říci, ale oni to brzy pochopili sami. Bylo mi jasné, že ráno musím zajít k doktorovi, aby mně zkontroloval. Už jsem neusnula. V hlavě jsem měla plno myšlenek, co jsem udělala špatně, kde se mohla stát chyba, dokud nezazvonil budík.

V osm jsem už na gyndě prozrazovala své bolesti sestřičce, která mě ihned vzala na řadu. Pan doktor udělal prohlídku a po ultrazvuku prohlásil, že miminko sice ještě nosím, ale že je už 2 týdny mrtvé. Tak to už jsem vážně nevydržela a rozbrečela se i před ním, jak jen to šlo. A protože nikdo nechtěl nic riskovat, byla jsem objednána ještě na ten den do nemocnice (Náchoda) na „vyčištění“.

Manžel mou zprávu o celé situaci tak nějak očekával. Odvezl mně na místo a popřál hodně odvahy. V jednu hodinu už jsem ležela na sále. Jak to probílahlo dále si už nepamatuju.

K večeru mě překvapila sestřička, když přišla s injekcí Partokulinu. Teprve teď mi to došlo, měla jsem v průkazce čeveně zvýrazněno: krevní skupina 0 negativní. Prý se po porodu musí píchnout injekce tohoto preparátu, aby to další miminko nebylo vypuzeno tělem jako nežádoucí. A já žádnou injekci po prvním porodu nedostala. Přišlo mi to trochu divné, ale určitě se budu někde informovat, jak to vlastně s tou injekcí je.

Dnes ráno, po ultrazvukové prohlídce, mě pustili domů. Bříško trochu pobolívá, ale už si nemůžu říkat těhulka.

V hlavě mám pořád spoustu myšlenek a otázek, snad na ně najdu odpovědi.

Loučí se Ilka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Luccka  09.10.04 20:51

Milá Ilko,
je to moc smutné… K tomumuto není slov, tak Ti jen popřeji hodně štěstí. Lucka

 
ajkab
Kecalka 123 příspěvků 09.10.04 21:05

Milá Ilko,
je mi to moc líto.Až mám z toho slzy v očích.Přeji Ti, abys brzy znovu otěhotněla a těhotenství i miminko bylo v naprostém pořádku.Držím palce!!!

 
Semeda1
Povídálka 29 příspěvků 09.10.04 22:18

Milá Ilko,
tvůj příběh mě dohnal k slzám… Ale věřím, že tu bolest brzo překoná další radostná událost, hrozně ti držím palečky!!!
Ahoj Dana

 
Anonymní  09.10.04 22:27

Milá Ilko,
je mi to moc lito. Preji tobe a cele tve rodine hlavne hodne sily a aby se vam snazenicko brzy povedla a broucek u tebe v brisku vyrostl v krasne miminko.
Bohuzel asi nebylo neco v poradku a priroda se rozhodla ze to bude takhle lepsi je to hrozne moc smutne a vim ze ti slova nepomuzou ale drzim palecky aby jste to zvladli a kdyby jsi si chtela povidat tak mi napis zpravicku hanka29(anonymni)

 
Anonymní  10.10.04 06:58

Milá Ilko,
to co se Ti stalo je moc smutné, moc Ti přeji aby ses brzo zase stala těhulkou a maminkou.
nevím jestli budu informovat správně, ale injekce po porodu se dává matkám s rh negativním po každém potratu a po porodu jen v případě že porodí rh pozitivní dítě. Pokud porodí dítě rh negativní tak se nic neděje a injekci nepotřebují. Takhle mi to bylo vysvětleno v porodnici, já jsem také rh negativní, dcera se narodila s rh+ a já injekci dostala, vyžadovala jsem ji potom i u syna, ale ten byl rh- tak mi ji nedali.

Jěště jednou přeji mnoho sil a doufám že brzo budu číst o vašich //.
Lola+Ada-od Veroniky a Adámka+Lenička

 
MataP
Závislačka 2619 příspěvků 10.10.04 10:39

Ahojky Ilko,
je mi moc lito, co se ti stalo a presne vim, jak se citis. Nam se stalo presne totez pred ctrnacti dny. Byla jsem na zacatku 18tt, citila jsem pohyby, mela jsem jen takovy pocit, ze neco neni v poradku. Ale byli jsme na dovolene, tak jsem na to moc nedala. A pak jsem zacala na jedne ture v Jesenikach krvacet (nastesti jsme nebyli na hrebenu, ale dochazeli prave k nejake chate). Sanitka dorazila pomerne rychle, ale pro mimco pozde. Cestou do nemocnice jsem kousek po Pradedem porodila. Taky to melo byt nase druhe, prvnimu je 15m.

Musime si rikat, ze se to proste stava, vime ze to jde, tak priste to urcite vyjde. Ted si dame chvilku pauzu a za nejaky cas spolu zalozime novy denicek :-)

Preji Ti hodne sily a kdyby sis chtela spolecne poplakat, tak mi muzes poslat zpravu

Mata

 
Anonymní  10.10.04 12:22

Milá Ilko,
je mi opravdu moc líto toho co se Ti přihodilo. Vím, že asi momentálně prožíváš těžké chvilky, které určitě překonáš. Máš manžela a dcerku, kteří Tě moc potřebují. Uvidíš zanedlouho tu budeš hlásit //a taky budeš brečet, ale tentokrát štěstím. To je život, jednou jsme nahoře, podruhé dole a vždy je na co se těšit. Posílám Ti mnoho pozitivní energie a už se netrap.
 Alex

 
Ilka1
Povídálka 14 příspěvků 10.10.04 17:18

Holky moc vám děkuju za podporu, která nepřichází jen od vás. Velmi mě překvapila babička, která se mi včera začala svěřovat s tím, že kromě svých dvou dcer (moje máma a teta) ještě mezi nimi nedonosila dva chlapečky. Život si s námi občas nehezky hraje, ale určitě má k tomu své důvody.

Všichno okolo mě jsou teď hodně ohleduplní a dokonce i manžílek je jiný než jindy. Nikdy se mě neptal, jak se cítím a teď to udělal už třikrát.

Díky za podporu
Ilka

 
Anonymní  10.10.04 22:28

ahoj Ilko. Podobných smutných příběhů jako je ten tvůj, je tady už hodně. Já jsem také dlouho přemýšlela, zda se mám svěřit se svým trápením, ale neudělala jsem to. Já jsem o své miminko přišla někdy ve 13 týdnu. Nosila jsem ho jako překvapení pro mého muže pod stromeček. Jezdí dost často na služební cesty a jednou když jsem byla sama doma (také mne celý den před tím dost bolelo bříško), večer se mi stalo něco podbného jako tobě, jen jsem nestihnula doběhnout na WC. Najednou ten drobeček ležel u mne v postýlce. Tolik jsem se naplakala a nevěděla co mám dělat. Nakonec jsem tvorečkovi udělala rakvičku z malé krabičky, měkounce ji vystlala a pohřbila ho sama uprostřed noci na jednom mém oblíbeném místě kousek od našeho domu. Když na to tak vzpomínám, jak jsem šla sama v noci s motyčkou kolem vesnické hospody, divím se, že jsem neměla vůbec strach, že by mi někdo mohl ublížit. Byla jsem jako v transu. Nikdy víc jsem se na tom místě nebyla podívat, jen když jdeme kolem na procházku, přemýšlím nad tím jak by asi vypadalo naše prvorozené miminko. Letos by mu bylo 8 let. Nějak jsem se z toho časem oklepala, manžel se nic nedozvěvěl, protože by to nejspíš nesl ještě hůř než já a chtěla jsem ho ušetřit velkého trápení. Náš vztah dostal v té době dost zabrat protože jsem byla smutná, náladová a nedokázala jsem mu svěřit to tajemství. Zanedlouho jsem pak otěhotněla znovu a dnes máme dvě krásné děti. Přeji ti, aby ses z toho rychle oklepala a aby jste byli moc šťastní.
 Zdenka

 
Anonymní  10.10.04 22:58

Ahoj Ilko,chápu tvé pocity více než dobře.Sedím tady,koukám na monitor a slzičky ne a ne zastavit.Já jsem o své první miminko přišla vloni ve 23tt.Bylo to vytoužené mimi a já pak měla pocit,že všude potkávám jen samé šťastné těhulky a maminky s kočárky a snad milionkrát jsem se sama sebe ptala proč zrovna já?!Bylo to strašně těžký období a za hodně vděčím svému muži-podržel mě,i když vím,že i on sám z toho byl na dně,ale zvládli jsme to!Zítra začínám svůj 13.tt a svět dostal jiný rozměr!!!Dnes už asi vím,že všechno má svůj řád a co se má stát,to se stane a já jsem si víc než jistá,že i TEBE znovu zaplaví ten nádherný pocit štěstí až přijde ten okamžik a TY zjistíš,že v Tobě dříme NOVÝ ŽIVOT!Ze srdce Ti to přeju Dita

 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 11.10.04 03:31

Mila Ilko, Tvuj pribeh je dojemny…
take ja bych Ti chtela poprat hodne uspechu do tveho pristiho tehu a doufam, ze prijde brzy a Ty budes opet velmi stastna tehulka :-).

Mnoho stesti na ceste za mimiskem preje Martina P. 18+3, Mexico

 
Anonymní  11.10.04 10:39

Milá Ilko!

Smutný deníček:( Je mi to moc líto. Přeji, ať smutek co nejdřív vystřídá radost a tobě zase září úsměv na tváři!

Držte se Montička + mimizemšťánek

 
Anonymní  11.10.04 15:46

Ilko, zákony přírody holt neoblbnem, pánbůh dal a vzal…Alespoň tak to beru já. Občas trošičku pomůže, když víš, že v tom nejsi sama. Tak tady teda rozhodně ne, máš tady podporu, povzbuzení a vlastně spoustu holek, kterým se tohle přihodilo taky. Já měla už 3 neúspěchy - 2× mimoděložní, 1× potrat v 8tt. Ve všech případech revize, už mám jen jeden vejcovod. Nevzdávám to, snažilkou jsem nyní 10.cyklus a optimisticky věřím, že to jednou vyjde.
No, teď jsi mě trochu nahlodala, protože jsem rh- (manžel +) a nejsem si taky vědoma žádné injekce po těch nezdarech. Po porodu (mám 14-letá dvojčata) mi ji dali, holky jsou rh+. Ale pak myslím už nikdy. Protilátky se tvoří asi od 8tt - hmmm vidím tady též souvislost, ale to by měl říct doktor. Jenže…kdo to přizná, že?
No holka, chtěla bych tě hlavně povzbudit do dalšího snažení a popřát ti moc moc štěstí a brzy //.
Pajdule od Matýsků

 
Anonymní  11.10.04 16:47

Ahoj,
bylo mi řečeno, že injekce se dává po každém potratu, že se to teď hodně hlídá, tak se na to určitě zeptej.

Ilka

 
Merunka
Povídálka 22 příspěvků 12.10.04 11:51

Ahoj Ilko.
To je hrozný. Moc mě mrzí, co se Ti stalo ale věřím, že brzo budeš mít opět radost jako nová těhulka. Moc držím palce. Po pravdě mě včera večer taky dost bolelo břicho, ale v noci se nic nedělo. Ale teď mě pobolívá opět, tak si mi docela nahnala strach. Snad je to jen z nervů, my jsme s malým 15+5, tak snad jsou to zbytečné obavy. Měj se krásně a doufám, že se brzo dočtu o tvé nové radosti :-)

 
Packa
Závislačka 4419 příspěvků 12.10.04 13:48

Ahoj Ilko, smutně si čtu tvůj příspěvek a se smutkem vzpomínám na to, co jsem si prožila v loňském roce.

Loni v dubnu jsem byla také na vyčištění dělohy, také v Náchodě. Musím ale říct, že přístup sestřiček byl naprosto dokonalý a díky nim jsem to snad zvládla líp, než kdyby tam byli nějaké napruzené baby. Já tam sice byla jen jeden den, ale smutek se se mnou táhl dlouho. Teď budu začínat 29 tt a zatím musím zaťukat, že je vše v pořádku. Zase si říkám, že příroda věděla, proč to dělá a třeba ušetřila mě i toho človíčka trápení. Nějak si to člověk odůvodnit musí.

Přeji ti, aby jsi na ty své myšlenky a otázky našla co nejdříve odpovědi. Ale z mé zkušenosti musím říct, že to přebolí. Nezmizí to z tvého srdíčka, které teď moc, moc bolí. Ale časem to přebolí.

Jsem z Náchodska, jestli bydlíš někde poblíž Náchoda, můžeme se sejít, jestli si chceš o tom s někým popovídat. Ze začátku jsem o tom taky nechtěla s nikým mluvit, ale časem zjistíš, že je to nejlepší lék.
Nebo mi napiš: sarka.hofmanno­va@tiscali.cz

Pozdrav a hodně sil přeje Šárka

 
Anonymní  13.10.04 07:24

Milá Ilko,
strašně smutný deníček, sedím tu u PC a slzy se hrnou bez ustání ven a vůbec je neumím zastavit - a vlastně ani nechci. Co je na tom špatného, když pláčeme kvůli bolestem a utrpení druhých? Neumím si sice představit jakou hrůzu prožíváš a jaké myšlenky se Ti honí hlavou (sama jsem měla to štěstí a otěhotněla bez problémů a teď jsem v 26.tt a vše je OK), jen bych Ti chtěla říci že na Tebe budu myslet a držet Ti palce, aby Ti bylo brzy lépe a dostala jsi novou sílu a energii. Doufám, že za pár let budeš na toto nešťastné období vzpomínat již s „čistou hlavou“ a s miminkem v náruči.
Měj se krásně a hlavu vzhůru
Zdraví
Hanka + Hanička 26.tt

 
Daria
Kecalka 324 příspěvků 15.10.04 21:42

Milá Ilko,
je to moc moc smutné. Sama jsem potratila v březnu tohoto roku, první těhotenství, po roce a půl se zadařilo a takhle to skončilo!
No já jsem potratila už v 5tt, takže jsem neslyšela ani bít srdíčko..ale i tak to bylo moc těžké se s tím vyrovnat.
Teď jsem silná a už se těším na další těhotenství, a už nemám strach z porodu jako dříve, ale těším se úplně navšechno, i na ranní nevolnosti..
Takový už je život. Hodně žen potratilo ale málokdo o tom dokáže mluvit. Jen já jsem zjistila, že v mém okolí skoro každá druhá kamarádka má tento smutný zážitek a nyní už chovají (někdy i 2) miminko!
Takže hlavu vzhůru a s chutí do toho!!!
 Daria

 
Ilka1
Povídálka 14 příspěvků 16.10.04 11:23

Ahoj hoky,

moc děkuji za podporu. Už s týdením odstupem vám můžu sdělit své nové pocity.

Sice se mi občas ještě do očí derou slzy (to když se o tom někdo začne bavit), ale nejhorší je to čekání, až překleneme období, kdy nesmíme mít s manželem tulení, vedoucí ke splození miminka. Doktor nám to až do konce tohoto roku zakázal, ale asi to nevydržíme. Možná tedy nakoupím pár ochran :-), možná to chvíli půjde, ale asi ne příliš dlouho.

Loučí se Ilka

 
Anonymní  20.10.04 08:43

Ahoj Ilka,
ako tak čítam, je nás veľmi veľa, čo stratili svoje miminka počas tehotenstva. Je mi veľmi ĺúto, že sa to stalo i Tebe. Ja mám podobný osud, svoje dieťatko som stratila až v piatom mesiaci. Že to bol hrozný zážitok asi nemusím ani vysvetľovať. Stalo sa mi to toto leto a priznám sa, že ešte ani teraz nie som psychicky v poriadku. Mám už dcérku, takže sme druhé plánovali a moc sme sa tešili. Tak ako píšeš, že nevieš či vydržíš „abstinovať“ a netúliť sa s manželom plne chápem. Takisto mi odporúčali čakať aspoň 6 mes. Ale ja už teraz plánujem a snažím sa žiť zdravo, aby sa chybička prírody už neopakovala. Chceli by sme začať so snažením cez vianočné sviatky, tak dúfam, že to tentoraz vyjde. Preto Ti prajem veľa trpezlivosti, kľudu a chuti do života. Veľa šťastia a krásných chvíľ. IVANA

 
Anonymní  20.10.04 17:28

Ahoj Ilko!
pred dvema týdny se mi stalo něco velmi podobného. Bylo to moje první těhotenství. Oba jsme z něj s manželem měli velikou radost. V šestém týdnu jsem malinko krvácela a v devátém týdnu mi řekli, že je naše miminko mrtvé.
Stejně jako tebe mě to strašně bolí. Vybrečela jsem spoustu slz. Vlastní tchýně mi řekla: No a co, tak si uděláte jiné…
Teprve když pročítám tyhle stránky, zjišťuji, kolik nás má stejnou smutnou zkušenost.
Za všechny z nás, které něco podobného potkalo prosím naše okolí jen o trochu empatie…
Moc Ti držím palec, aby to příště vyšlo. A sobě taky… Dájka

 
Anonymní  20.10.04 17:36

Ještě Ti chci říct, fakt počkejte na příští rok. Můj dobrý kamarád lékař mi říkal, že se pak riskuje, že se to další mimi neudrží kvůli nízké sliznici… Dájka

 
Simpanova
Kelišová 5044 příspěvků 21.10.04 13:21

Ahoj Ilko,
zadržuju tady u PC slzičky, možná i proto, že mám za sebou taky jedno nevydařené těhotenství, a to na začátku letošního roku. Sice jsem potratila už v 6tt, takže jsem si ještě nestačila patřičně zvyknout na to, že jsem těhulka, ale miminko jsme moc chtěli a moc jsme se na něj těšili. Po potratu manžel musel odjet na týden na služební cestu, tak jsme si to každý obrečeli na jiném konci republiky. Já jsem se z toho dlouho nemohla vzpamatovat, pořád se mi honilo hlavou (a i teď mě to občas napadne), jaké by to děťátko asi bylo. Ale měla jsem pocit, že se to zřejmě mělo stát, že by asi byl problém, kdyby se mimi udrželo - otěhotněla jsem totiž velmi brzo po vysazení HA. Naštěstí k nám ale paní příroda byla milosrdná a jakmile jsme měli dovoleno pokoušet se o mimi znovu, tak se to hned povedlo. Teď jsem v 29tt a vypadá to, že je vše v pořádku.
Moje sestra si v tomto směru taky užila - 2 potraty a jednou syndrom mizejícího dvojčete a i přes tato úskalí se teď radují z dvou báječných a krásných dětí. Život se s náma prostě někdy nemazlí…
Takže ti držím strašně moc palečky, abyste dostali novoroční dáreček v podobě uhnízděného miminka a aby tvůj další deníček nebyl smutný, ale naopak šťastný těhulkovský. A neboj, do konce roku už je to co by kamenem dohodil :-)

Hodně štěstí
Tereza

 
Ilka1
Povídálka 14 příspěvků 22.10.04 21:40

Ahoj, tak jsem tady s novinkama, ale ne moc dobrýma.

Po příjezdu z nemocnice mi nebylo dobře a tak jsem polehávala. Už po jednom dni jsem dostala kašel a rýmu, které ani po týdnu neustávaly. Za týden od potratu jsem začala krvácet a tak jsem naběhla do ordinace p. doktotora na gyndě. Zjištěno mi bylo něco v tom smyslu, že mi v krvi koluje obyčejný vir, který ale způsobil všechny mé potíže včetně zánětu dělohy. A tak jsem dostala dvoje antibiotika a musím se léčit. Je mi snad všechno, na co si vzpomenu a to včetně zánětu dásní, bolavých kloubů, teplot a tak dále :-(. Do práce chodím (mám to dovoleno), ale pouze na určitých podmínek, které důsledně dodržuji (teplo, správné ustrojení, antibiotika).

Mám trochu strach, aby to nemělo nějaké následky na budoucí těhotenství, musím doufat že ne, když budu hodná pacientka :-)

Loučí se Ilka

 
Anonymní  02.11.04 16:02

Držím ti palečky, Ilko!!
*Kasyjopea

 
Anonymní  15.11.04 12:16

Ahoj Ilko,
s lítostí jsem asi před 3 týdny četla Tvé trápení a bylo mi to moc líto, ale nevěděla jsem jak Ti vyjádřit své soucítění. Teď, ale opravdu vím jak je to težké, neboť se mi minulý týden stalo to samé. Minulou neděli jsem byla na začátku 9 tt a zjistila jsem na toaletě malé krvácení, v nemocnici mi řekli, že je brouček 2 týdny mrtví, a ži mi ho hned druhý den odstraní. Bylo to zamlklé těhotenství. Zatím nemám moc sílu o tom psát. Tímto se také omlouvám holkám z červenčátek (kam jsem jěště před 10 dny šťastně patřila), jestli to náhodou nějaká přečte.
Je mi to moc líto, o to více, že jsem na tom stějně, snad jen s tím, že já doma zatím žádnou ratolest, ke kt. bych se upnula nemám. Ale manžílek je přehodný.
Snad časem až to přebolí a já budu mít více síly napíšu více. Měj se krásně a doufej jako já v dobrý konec a zdravé miminko.

Zet

(už netěhulka, jsem prý šestinědělka, ale bez miminka nic moc)

 
Anonymní  17.11.04 14:12

Ahoj Ilko!
Dneska jsem četla tvou smutnou zprávu. Asi jsem reagovala jsko většina ostatních a chtělo se mi strašně brečet. Já jsem teprve ve 4týdnu, ale protože už mé předcházející těhotenství bylo problémové a já jsem porodila už ve 27týdnu (což je o 13týdnů dříve), tak mám strach. Přesto si ale říkám, že už to nějak dopadne a člověk jen musí mít hodně síly. Sama ze své vlastní zkušenosti vím, že těm druhým se to snadno říká, ale taky vím, že časem se bolest zmírní. Zapomenout se samozřejmě nedá.
Takže Ti přeji hodně síly a přeji Vám oběma (Tobě i manželovi), abyste se už brzo mohli radovat z nově rostoucího tvorečka.
Loučí se Iva

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 17.11.04 14:44

Milá Zet … tak mně se to stalo o den déle než tobě. A z našeho deníčku už i Claudii a nevíme co je s Teddy, Eliškou a Milli, moje kamarádka a dvě známé … netušila jsem jak častá je to bolest.

Milá Ilko, četla jsem a nevěděla co napsat, i když slzička nad tvým článečkem a tou spoustou komentářů ukápla. To moje mi nakonec nepřišlo tak hrozné, protože jsem se moc moc moc bála, že mimi není zdravé. Jsem smutná, ale i vděčná, že to skončilo tak brzy.

Zdravím všechny smutné snažilky, nadějné bříškandy a maminky s miláčky, ať je bolístka jakákoli, bude líp. Stefinka

 
Anonymní  12.01.05 11:42

To snad neni pravda, takova nedbalost.II.pa­ra!!!!!!!!!

 
Anonymní  14.01.05 13:47

Milá Ilko, ani nevíš jak mi to je líto. Mám také problém s krví, já mám A Rh- a můj manžel A Rh +. Když jsem byla poprvé těhotná, byla jsem celou dobu pod zvýšenou kontrolou. Vše tehdy proběhlo dobře a já porodila chlapečka. O té injekci jsem už věděla od doktora a ještě v porodnici mi jí píchli. Teď čekáme druhé, jsem ve třináctém týdnu a zatím je vše v pořádku. Je jasné, že v Tvém případě to lékaři v porodnici zanedbali. I Tvůj gynekolog se o to měl zajímat. Teď už s tím však nic neuděláš. Zbývá jen si dát trochu času a ykusit to znovu, věřím, že příště už to dobře dopadne a budu Ti držet palce. Monika

 
Anonymní  16.01.05 04:31

Mila Ilko,
Tvuj pribeh mi vehnal slzy do oci, je mi to moc lito a doufam, ze se brzy zotavis. Preji Ti, aby ses brzy zacala nazyvat tehulkou.
Verim, ze tentokrat Ti vse dobre dopadne. Ma sestra ma taky krevni skupinu 0 neg. a porodila druhou zdravou holcicku (dostala tez Partokulin). Hlavu vzhuru.
Martina

 
Anonymní  05.05.05 10:32

ahoj Ilko.
Je tomu sice už půl roku, co jsi přišla o miminko, vlastně to ještě nebyl plod, jen embrio - shluk buněk. Vloni na jaře jsem také o jedno přišla podobným způsobem, ale Ty už máš alespoň jedno zdravé dítě, pro mě to bylo první těhotenství a to už nejsem nejmladší. Doktoři mi doporučili po potratovém šestinedělí vyčkat 2-3 cykly a pak se do toho pustit znovu. Myslela jsem si, že mít děti už nikdy nebudu, v noci jsem se probouzela s pláčem… Teď jsem už v 6 měsíci a těhotentství snáším až neobvykle skvěle. Je to jako kdyby mi to nové miminko chtělo všechno vynahradit za to ztracené. Přesto mám stále strach, neustále se ujišťuji, že žije a napadají mě myšlenky jaké by bylo to první, které jsem ztratila…ale to bych pak neměla to, co čekám nyní. A proto mysli na to co je teď a na radosti, co přichází každý nový den. Takových žen s podobným příběhem je podle statistik prý až 20%, škoda jen, že nás ženy na to nikdo nepřipravil… Dita

 
Anonymní  13.07.05 15:32

je to vážně hrozně smutný. chce se mi úplně plakat. O jedno miminko jsem přišla ve 2 měsíci a bojím se mít další, že o něj příjdu znovu. naprosto tě chápu a je mi to hrozně líto. ale nezoufej určitě přijde další a bude vše tak jak má být. věř v to! pa

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele