Smrt je teprve začátek?

peluani  Vydáno: 20.08.14

Už delší dobu přemýšlím nad smrtí. Začalo to babičkou, pak sousedem a skončilo to naším psem. :(

Letos v dubnu mi jednoho večera volala tchyně, že odvezli její mamču do nemocnice a že to s ní nevypadá moc dobře. Nechtěla jíst, měli podezření na zápal plic, což se tedy naštěstí nepotvrdilo, ale během 6 dní jí začaly selhávat orgány a umřela. Nedokázali jí zachránit. Měla úctyhodný věk 99 let. Takhle dlouho nikdo z nás žít už nebude, si myslím.

Tchyně se o ní starala 25 let, z toho byla její maminka 13 let slepá, 7 let už nechodila na WC, tak jí měnili plenky. Jen ležela, poslední rok vůbec ani nemluvila. :( Tušili jsme, že se její konec nezadržitelně blíží, ale nečekali jsme, že to půjde takhle hopem. :(

Po pohřbu babičky můj přítel prohlásil, že to ještě není konec, že dohromady budou tři úmrtí, že má takový divný pocit. Většinou jeho úsudkům věřím, jelikož to tak vždycky dopadne, ale tu chvíli jsem netušila, jak moc jeho slova budou pravdivá. :(

Týden nato přišel soused, že umřel soused, co bydlí hned vedle. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale druhý den jsem našla ve schránce parte. Bylo mu nedožitých 63 let. Jel do práce na noční směnu a dostal infarkt. Je to tak tři roky zpátky, co hned vedle nás koupil s manželkou barák. Oba byli hrozně hodný, hodně moc ochotný.

A teď před necelým měsícem jsme zjistili, že nás pes má nádory na játrech, zvětšenou prostatu a další věci. Snažili jsme se co nejvíc jsme mohli, ale na doporučení veterináře jsme ho nechali utratit, do teď se z toho nemůžu vzpamatovat. Dcera o něm každý den mluví, je to hrozně moc těžký.

Když na to koukám s odstupem času, teda u Ramba je to ještě hodně čerstvý. Tak si říkám, že soused ještě mohl toho tolik dokázat. Pro babičku to nejspíš už bylo vysvobození. A Rambíček, pes v nejlepších letech… pořád to nemůžu pochopit.

Věřím tomu že náš život končí tím, když naše duše v životě udělá to, co měla, pak my umřeme. Věřím v to, že když někdo umře, tak jeho duše poputuje někam jinam. Nemyslím si, že když umře člověk, tak duše půjde zase do člověka, může to být třeba do zvířete. Proto doufám, že tyhlety dušičky zemřelých budou zase šťastný, jako byli ještě za života.

Važte si každé chvíle s milovaným člověkem nebo zvířetem, nikdy nevíte, jestli tahle chvíle s ním není poslední. Nehádejte se, pak vás to bude jen mrzet. Za mě můžu říct, že mě tohle období docela poznamenalo, dost jsem změnila svůj pohled na život.

Milujte se a buďte šťastný a neřešte kraviny. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
 Váš příspěvek
 
katula9
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 20.08.14 00:04

Moc hezky napsané autorko věř že v tom nejsi sama je to rok co jsme s mamkou doopatrovaly babičku týden před jejím úmrtím zemřela jedna sousedka a minulý čtvrtek další ta byla mooooooooc hodná skoro jako moje babička opravdu drž se :)

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 20.08.14 00:49

Ano, cloveku to zmeni pohled na vsechno. Zivot je moc kratkej na to, abychom si ho komplikovali blbostma :hug:

 
VěrkaO
Stálice 52 příspěvků 20.08.14 07:32

Tak to přesně poznám taky tři úmrtí blizko za sebou. Az mi běhá mráz po zádech. Prvně mi odešel taky můj pejsek, byl hodne nenocny takže to bylo vysvobození. Potom dědeček, taky už na tom nebyl nejlíp se zdravím, našli mu rakovinu střev. No a nakonec, co mě vzalo asi nejvíc, kamarádka přišla o svou nenarozenou holčičku asi dva týdny před terminem. Takže já beru smrt jako vysvobozeni ale osud tak někdy hooodne nespravedlivý…

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 20.08.14 08:01

Setkáváme se tady na vesnici s tímto dost často, tři úmrtí okolo týdne. :( Nám takto zemřela babička, která byla ještě dost v dobrým zdravotním stavu, hned po ní dědeček- rok ležák, a pejsek- úplně zdravý pětiletý :(
Před deseti lety u mého strýce zemřela jeho babička, pak můj 15 letý bratrenec na zápal plic a tři dny na to jeho desetiletý bráška na zástavu srdce. Oba kluci byli poštižení, ale i tak nám pán v smuteční síni říkal, že takový pohřeb sourozenců tam ještě neměl :(

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 20.08.14 08:02

:hug: :hug: Mě pejsek, kterého jsem měla už od dětství, odešel loni a stále
mi moc chybí, byl to takový jedinečný parťák, ale tam se to dalo čekat bylo mu 17let. A nedávno jsme málem přišli o babičku, přechodila zápal plic a už 3 měsíc leží v nemocnici, ale zvládla to a už je jen krůček od propuštění domů, ale ty myšlenky, jestli to nezvládne byli hrozné, jsem ráda, že to zvládla…

 
elis_an3  20.08.14 08:42

@Ráďa 25 promin, ze reaguju, ale to je hrozny!!! Ti rodice dostali ranu v nejhorsi mozne podobe…mazec
denicek moc pekne napsany, drz se, odchod pejska je jeste cerstvy, vim, jak to boli, kdyz zviratka odchazeji :/

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 20.08.14 08:47

Tak ona vzdy pachut smrti kolem nuti cloveka premyslet…co v zivote ma, kam smeruje, co kdyby to potkalo jeho, co bude s detmi… :nevim: Smrt je prirozena soucast Zivota a je nutno ji tak brat.Kdyz prijde cas, musis jit..jen „buhvi“ kolik ho kazdy z nas ma.
Ale ze bych takhle kalkulovala kazdy den to fakt ne. ;)

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 20.08.14 09:36

Myslím, že o smrti se málo mluví, je to nepříjemné tabu pro většinu z nás.. když pak člověk přijde o někoho ze svých blízkých, potřebuje si popovídat, ale někdy to raději dusí v sobě, aby nezatěžoval své okolí.. Minulý týden mi zemřel dědeček, nedožitých 83let, kdyby nespadl, tak by tu mohl třeba ještě být, byl soběstačný, jen hůře chodil. Včera jsem pro něj objednávala smuteční kytici za své holčičky-pravnoučátka, pak mi bylo fakt hodně smutno.. pozítří je pohřeb.
Ale asi ano, každý z nás to tu má odměřeno.

Příspěvek upraven 20.08.14 v 09:36

 
hatatýtla
Povídálka 22 příspěvků 20.08.14 11:03

ANo, že smrt chodí ve trojici je ověřeno i u nás, už dvakrát si po třech vybrala…a ne vždycky je to tak, jak to na první pohled vypadá, že je čas pro velmi starého a nemocného, ale přijde si i pro člověka v plné síle.

 
viki051
Nováček 3 příspěvky 20.08.14 13:22

16.6.2013 můj tatínek, 19.7.2013 moje babička, 20.12.2013 strýc.

 
Martin Čop
Nováček 1 příspěvek 20.08.14 15:11
Věřím v milujícího Boha

Milá pisatelko,
hodnocení Vašeho článku jsem dal 5, ačkoli se se vším neztotožňuji, protože zabývat se tímto tématem je samo o sobě znamením hledače pravdy. Hledat odpovědi, hledat pravdu třeba (Jan Hus).
Se smrtí jsem se setkával jako dobrovolník v hospicu a LDN nebo sanitář chirurgické ambulance v Kyjově, kdy jsem byl třeba uprostřed noci povolán některým oddělením k odvozu zemřelého plechovým vozíčkem. Také v rodině a mém okolí přibývá odchodů.
Bůh mě vedl k přemýšlení o životě a světě již od mládí (po gymnáziu) a ačkoli jsem byl z ateistické rodiny, uvěřil jsem v Boha. V Boha, který stvořil všechno, i lidskou svobodu k rozhodování, nikoli však zlo, a Bůh který nás miluje a je dokonale spravedlivý v konečném důsledku. Stvoření kolem nás je příliš velkolepé a osobní, než abych věřil v neosobního boha nebo v původ Života v neživé hmotě.
Teorie, které se snaží pomocí vědy vysvětlit původ světa a života evolucí a velkým třeskem, miliony let a dalšími mechanismy, představují v pravém slova smyslu náboženství a mají daleko od exaktní a empirické vědy, kterou respektuji. Existují právě tak vědecky propracované alternativy kreacionismu a inteligentního designu zastávané i mnohými vědci . Jsem vysokoškolák a přece věřím v Boha - milujícího a odpouštějícího Boha . Boží odpuštění a sebeobětování totiž ukazuje na pravou lásku a skutečnou touhu našeho nebeského Tatínka po našem návratu do Jeho přítomnosti, zatímco reinkarnace je chladná a logická. Mimochodem, Bůh není nijak podřízen logice a je také autorem lidského intelektu. Já věřím Bibli a věřím v Krista a raduji se z Evangelia. Je to pravdivý Pramen nade všechny vzácný a Slovo života, které má moc zachraňovat k věčnému životu, který nám připravil Bůh podle své vůle . Poznat to smí každý, kdo se nedá odradit a vstoupí úzkou branou a s trpělivostí a pokorou odhalí jeho srdci dosud zakrytá tajemství Cesty, Pravdy a Života. Pochopí také, proč je Bible Božím slovem, které vysoko září nad spletí lidských filozofií a proč je zkušenost s živým Bohem naprosto jedinečná a nesrovnatelná s čímkoli jiným. :kytka:

Příspěvek upraven 20.08.14 v 15:23

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 20.08.14 15:51

Jo já smrt vnímám taky jinak co umřel brácha… je to takový, ani nevim jak to popsat. Ale kupodivu mě to neděsí, jen je to zvláštní. Když umřel brácha (spáchal sebevraždu), tak během 14 dní spáchal sebevraždu kamarád oběšením a za dalších pár dnů skočil synovec máminý kamarádky 12 patrovýho paneláku… Rok na to (letos na jaře) mámě umřela kamarádka pod koly vlaku, mámina sousedka na těžkou cukrovku a hned na to mě kamarád na infarkt v 31 letech… Jak já říkám, smrt nám funí na paty od našeho splození a nikdy nevíme, jestli tu ještě za 5 minut budem. Ale má to tak být a musíme to přijmout… :hug: drž se!

 
1985bara
Echt Kelišová 9316 příspěvků 20.08.14 16:40

Hezky napsane, clovek si rika ze smrt je soucasti zivota, ale jakmile se ho osobne dotkne tak to pocituje jinak,,,pritelovi loni umrela babicka, bylo ji krasnych 87,tak jsme si rikali ze udelala mistecko pro nase miminko o ktere jsme se pokouseli, ale bohuzel se nezadarilo, v unoru jsme podstoupili umele oplodneni ktere nevyslo, ale v kvetnu uz melo uspech, vsichni jsme se radovali, hlavne pritelova maminka, ktera na vnouce cekala strasne dlouho a je jasne ze se by se ho dockala jen z martinovi strany, avsak nas necekane opustila pred mesicem v 60ti letech, kdyz jsem byla ve 13tt, takze si uz nikdy zadne vnouce nepochova :-(, desim se porekadla ze vetsinou umiraji tri lidi, v patek jdu do poradny, tak se ujistuji ze bude vse v poradku a dokonce se dozvime jestli to bude Rozarka nebo Jonasek

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 22.08.14 11:35

Děkuji za komentáře :hug: Je to těžký pořád se přes to nemůžu přenést, ale vím že mi nic jiného nezbývá :,( Jsem štastná zato že jsme zdraví a že vůbec jsme, ale život utíká moc rychle, tak bysme si ho neměli komplikovat.
zakladatelka

Vložit nový komentář