Snad bude líp

Adelinka  Vydáno: 10.02.04

Zdravím všechny snažilky,
jsem na eMiminu nová a teď ani nevím kam se mám zařadit, ale nejvíc se asi hodím mezi Vás snažilky i když momentálně se o miminko nesnažím. Zatím ještě nemůžu, ale začnu od začátku.
Mám 24 let a ještě nedávno jsem byla těhotná. Nosila jsem svou holčičku, kterou moc miluji a vždy budu. Bohužel krevní testy v 16. týdnu nedopadly nejlíp. Podstoupila jsem odběr plodové vody. V čase, kdy jsem čekala na výsledky jsem šla na vyšetření srdíčka miminka. Tam jsem se dozvěděla, že miminko má těžkou srdeční vadu.

Nebyla jsem schopna nic než brečet a myslet na holčičku. Proč zrovna ona má tak bolavé srdíčko. Na druhý den mi zavolal pan doktor z genetiky a oznámil mi, že miminko má Downův syndrom a k tomu již zmíňenou těžkou srdeční vadu a zúženou aortu. Byla to největší rána v mém životě.

Pan doktor mi vzhledem k závažnému nálezu doporučil ukončení těhotenství.
Před necelými 9 týdny jsem vyvolaným porodem ve 21.t. ukončila těhotenství.
Zbyla mi bolavá dušička, smutek a prázdnota. Na svou holčičku myslím každý den, každou minutu. Pořád se ptám proč??? Nikdy na ni nezapomenu a navždy ji budu nosit ve svém srdci.
To, co se mi stalo nikomu nepřeju a samozřejmě jsem Vás nechtěla nijak vystrašit. Osud byl ke mě a k mé holčičce víc než krutý. Moc Vám všem přeji ať Vás nic podobného nepotká.

Teď jesm ve fázi, kdy čekám na výsledky z genetiky a na výpočet pravděpodobnosti, že se to bude opakovat.
Pan doktor mi doporučil s druhým miminkem počkat až budou teplejší dny, odolnější organismus a víc vitamínků. Tak to tak vidím na měsíc až dva a pak už zase budu snažilka. Zatím budu pravidelně užívak kyselinu listovou a jiné vitamíny.

Děkuji za Váš čas a doufám, že mě mezi sebe přijmete i když ta prává snažilka ze mě bude až za pár týdnů nebo měsíců. Budu ráda když se se mnou podělíte o své zkušenosti, starosti i radosti.
Svůj problém jsem tady napsala v kostce. Samozřejmě je to mnohem hlubší a složitější už vzhedem k tomu, že miminko bylo moc chtěné.

Andrea

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 10.02.04 06:52

Milá Adelinko!
Nemáš vůbec za co děkovat.Od toho jsou tu snažilky,aby vyslechly a pohladily bolavou dušičku.Myslím,že se Ti povedlo vehnat slzičky mnohým.A nejen snažilkám,ale i maminám a těhulkám.
Také jsem přišla o svůj pokládek v bříšku.Je to přes rok,ale pořád to bolí.I když o trochu méně.Nejlepší lékař je čas.
Tvoje holčička tu bude s Tebou a bude hlídat Tebe i Tvoje další miminko,které už určitě bude zdravé a zlobicí jako každé jiné.A bude Ti dělat jen a jen radost.
Jsi mezi snažilkami vítána a budeme rády,když tu moc dlouho nezůstatneš a pošupajdíš k těhulkám.
Krásný den přeje
Nafteta

 
Monda1
Stálice 60 příspěvků 10.02.04 07:50

Ahoj Adelinko,

zastavovalo se mi srdce nad příběhem, který jsi musela prožít. Sama jsem snažilka a vím, že asi každá z nás má právě z něčeho takového, co se stalo tobě, dost velký strach a doufá, že právě jí se to nestane.
Tobě ale přeji, ať se na Tebe štěstíčko už jenom a jenom usmívá, aby testy z genetiky dopadly na jedničku s hvězdičkou a Ty za pár měsíců držela v ruce těhotenský test s // a hlavě se ti narodilo zdravé mimčo, které Ti vynahradí všechno to utrpení, kterým sis musela projít.

snažilka Monda od Matýsků

 
Adelinka
Stálice 83 příspěvků 10.02.04 09:02

Moc Vám holky a budoucí maminy děkuji za podporu a pochopení. Moc ráda se tady s vámi budu setkávat a psát si. Mějte se všechny moc pěkně a doufám, že nám to všem vyjde.
Zdraví A.

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 10.02.04 09:06

Ahojka,
je mi moc líto co se tobě a miminku stalo, ale asi se někde něco porouchalo.
Moc doufám že budeš mít zdravé miminko a brzo nám všem zahlásíš // .
Opatruj se

Míša - Velchi od Montičky

 
Tessie
Kecalka 287 příspěvků 10.02.04 09:15

Ahoj Adelinko,

tvůj příběh je hrozně smutný a i já jsem u něho ukanula slzičku. Je mi to hrozně líto a přála bych si aby se to nikomu nestávalo. Nedokážu si snad ani představit, jak bolestivé to pro tebe bylo a i nadále je. Pravdou však je, že čas je skutečně nejlepší lékař a potom vysvitne sluníčko a tebe bude zase hřát štěstí z malého drobečka, který již bude určitě v pořádku.
Držím ti obrovské palce na všech končetinách co mám ať všechny testy dopadnou výborně!!!!!

Hodně štěstí a lásky přeje Tessie od Matýsků

 
Anonymní  10.02.04 11:11

Jsem moc ráda, že jsi se tu objevila. Naše testy v 16. týdnu dopadly dobře i přsteo, že můj brat měl vrozenou srdeční vadu, na kterou v pěti h zemřel. Bylo hrozné čekat jak co dopadne. Byli jsme také na UTZ na dětské kardiologii a dle prvního pohledu vše dobré, teď jdeme 23.02. na další, na kterém by už mělo být vidět více. U nás to bohudík vše dopadlo dobře, i když předpoklady tu vlastně nebyly. Přeji ať i u vás už vždy a všechno dobře dopadne a hlavně sílu a jenom sílu pro toho prcka, který bude určitě co nejdřív na cestě. Ahoj Kačí (18+0 tt)

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 10.02.04 11:17

Milá Adelinko
tvůj příběh je moc smutný a dovedu si představit jak zle ti bylo a je a jak těžko se vzpamatováváš. I mě ukáply slzičky. Já jsem o své moc chtěné miminko přišla bohužel dvakrát ale pořád věřím, že bude líp. Vím že teď je to těžké, ale bude líp a určitě budeš šťastná maminka.
Ani já nejsem pravá snažilka - a nebudu ještě do září. (Někdo to tu skvěle vystihl - snažilka v momentální fázi nesnažení).
Přeju ti moc štěstí a sil do budoucnosti a ten nejkrásnější lék na bolavou dušičku.
Když mi bylo hodně zle, tak jsem se tady svěřila a napsala svůj deníček a přece jen se mi ulevilo. Pokud chceš moje schránka je ti k dispozici.
 Marti

 
Anonymní  10.02.04 12:43

Adelinko! Bude líp, uvidíš! Taky mi Daw. s. vyšel poprvé pravděpodobnost 1 ku 28 špatně. A pak amnio dobře. Ale udělala bych to samé. Nakonec to byl planý poplach a syn je zdravý. U dcery bez problémů, což bylo o 3 roky po té. Neztrácej naději, moc držím palečky. At Ti to výjde a zdravé děti přeje Renča ( syn 3.5 roku, dcera 5 měsíců)

 
Anonymní  10.02.04 13:36

Milá Adelinko, ráda bych Tě trošku utěšila, i proto, že mám sama za sebou podobnou historii. V prosinci 1999 jsem přišla o miminko v 8.tt. Byl to pro mě šok, rána, kterou jsem nechápala - byla jsem zdravá, všechno bylo v pořádku a najednou tohle. Trvalo to dlouho, než jsem se s tím srovnala a dodnes mi ta myšlenka okamžitě vhání slzy do očí. Přesto jsme to s manželem nevzdali a dneska máme 2 synky, ten první se narodil téměř na den přesně rok poté.
Musím říct, že celé to těhotenství s ním jsem byla strašně vyděšená, byla jsem celkem zbytečně doma, odmítala se hýbat, nepříčetně jsem se bála (a pak jsem nemohla zhubnout ty kila navíc). Ale myslím, že vzhledem k prožitému se to asi dá pochopit.
Vím, že to strašně bolí, pamatuju se, jak jsem chodila a říkala jsem si Proč mají všichni dítě a já ne?! a chtěla jsem Ti jen říct, aby ses pokud možno zbytečně netrápila tím, co jsi prožila a zkusila se soustředit na budoucnost. Je to těžké, je to bolestivé, jen zkus ušetřit svou dušičku dalšího trápení. Miminko bude, jsi mladá a zdravá holka, to co se stalo není ničí vina, tak zatni zuby a uvidíš, že to brzy vyjde.
Myslím na Tebe

Lisa

 
Anonymní  10.02.04 14:04

Milá Adelinko,

přeji Ti hodně štěstíčka a držím palečky ať všechno dobře dopadne… a můžeš se radovat z krásného miminka.
 Marta

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 10.02.04 17:51

Milá Adelinko!

Je mi to moc líto:( Vůbec si nedovedu představit, jak moc to bolí. Vím, že na svou holčičku nikdy nezapomeneš a v tvém srdíčku zůstane už navždycky. Přeji, ať se co nejdříve dočkáš dalšího těhulkovství a tentokráte, ať je miminečko zdravoučké!!!!
Z celého srdce Ti to přeji

posílám pohlazeníčko na dušičku

snažilka Montička

 
Anonymní  10.02.04 21:40

Milá Andreo,
moc ti preju, aby to priste dopadlo dobre. Stale mam v pameti dobu od krevnich testu (ktere mi take nevysly dobre) a hlavne na dobu po odberu plodove vody - to strasne dlouhe cekani na vysledek. Byla jsem celkem 5× tehotna ale mam „jen“ 3 deti… Tak vim, o cem mluvis.To ze to jednou nevyslo dobre ale jeste nic neznamena! Drzim palce. Zuzka

 
Anonymní  10.02.04 21:55

Milá Andreo,
Vím o čem píšeš. Stejnou zkušenost mám za sebou i já. Před dvema roky jsem taky čekala holčičku - vysněnou. Jednoho kluka už máme. Ale bohužel ve 22tt. byla diagnostikonaná těžká dysplazie kostí a tak naše rozhodnutí bylo stejné jako tvoje. O pocitech žalu, lítosti a o fyzické bolesti se nedá ani napsat. A tak jsme se i my po 4měsících začali snažit znovu. Vyšlo to napoprvé a teď za 14 dní oslavíme první narozeniny našeho Matýska. Je to naše sluníčko a zlobivka zároveň. Ale v koutku duše mám uloženou naši holčičku, kterou už bohužel nikdy nebudu mít. Další miminko už neplánujeme. Proto ti přeju z celého srdce, ať se dáš co nejdříve dohromady po fyzické i psychické stránce a můžeš znovu prožívat ten „jiný“ stav.
Držím palce
Dana (od Veroniky a Šulánka)

 
Adelinka
Stálice 83 příspěvků 11.02.04 09:34

Moc děkuji za podporu. Dnes je to dva měsíce co mi vyvolali porod a co mi umřela. Porodila jsem ji o den později, ale sama víš jak to je. Je mi hrozně moc smutno a úzko. Nevím jak to mám zvládnout. Snad mi pomůže druhé miminko. Jen mám velký strach aby se to znovu neopakovalo. Opravdu se bojím.
 A.

 
aaja1
Nováček 1 příspěvek 11.02.04 09:41

Ahojky Adelinko!
Při čtení tvého příběhu mi přejel mráz po zádech.Je mi to moc líto, i když sama ze své zkušenosti vím, že to je slabá náplast. Sama jsem totiž už dvakrát přišla o děťátko, takže vím, o čem je řeč.Ale přesto musíš věřit tomu, že se to podaří a že vše dobře dopadne.Budu ti držet moc a moc palce!!!!!!Hodně štěstí Alena

 
barbucha01
Kecalka 105 příspěvků 11.02.04 12:45

Ahoj Andrejko,
chtěla bych tě povzbudit, z vlastní zkušenosti vím,jak se teď cítíš, ale také vím,že i když na svou holčičku nikdy nezapomeneš, budeš schopná se s tím vyrovnat.Mám v nebíčku taky holčičku, už je to 10let a stále mám v peněžence její obrázek z ultrazvuku.V 24 týd­nu mi důsledkem zánětu odtekla plodová voda, pár dní mi dávali naději, ale zázrak se nekonal a moje holčička odešla.Byla jsem na dně, protože ona byla zdravá a vlastně kvůli mému tělu musela ven a udusila se při porodu.Měla jsem v té době doma 3-letého Dajdu, kterému jsem se musela věnovat naplno a o to jsem to možná měla „lehčí“.Ale nejvíc mě držela nad vodou slova sestřičky z porodního sálu- "za rok si od nás odnesete krásnou holčičku domů "
Nebylo to za rok, ale za dva, nebylo to v té porodnici, protože dodnes nemůžu jít ani tou ulicí, ale její slova se splnila mám dnes už sedmiletou Barunku a věřím že s ní se nám vrátila naše první holčička.
Musíš tomu věřit a nepřipouštět si nic jiného.Ze srdce ti přeji krásné, zdravé a spokojené miminko./a ne jedno/
ahoj předsnažilka od Montičky Evča

 
Adelinka
Stálice 83 příspěvků 11.02.04 13:03

Ahoj Evi,
moc ti děkuji za tvá slova. Dnes je to přesně dva měsíce co mi píchli přes břicho injekci a umřela mi moje holčička. Samozřejmě to nebylo tak najednou, ale asi víš co tím myslím. Myslím na ni pořád pořád pořád a nechci a ni nemůžu se s ní rozloučit. Je moje všechno i když tady není, ale je tady její dušička. Dívám se za ní do nebíčka.
Na porodním sále mi taky řekli, že do roka a do dne tam budu rodit znovu a tentokrát zdravé miminko, ale v té chvíli člověka neutěší vůbec nic. Až bude tepleji tak se pokusíme o druhé miminko a já budu tajně doufat, že se ke mě taky vrátí.
Mám ji nahranou na video kazetě a obrázek z UZ mám taky.
Taky si občas ještě říkám, že kdybychom si ji „udělali“ třeba o měsíc později tak bychom ji předali úplně jiné genet. informace. Pořád se mi vrací děsivé vzpomínky z toho konce.
Na to, že jsem byla prvně těhotná jsem cítila pohyby dost brzy už v 19. týdnu a tak si vzpomínám jak mi bylo krásně když se večer hýbala.
Uvažuji o tom, že bych se přidala k vašemu deníčku abych si nemusela zakládat svůj. Tak uvidím.
Ještě jednou děkuji. Měj se moc pěkně.
 A.

 
gabriella
Povídálka 48 příspěvků 11.02.04 13:36

Ahoj Andrejko,

Je to rok, co jsem musela ve 21. týdnu ukončit těhotenství. Čekali jsme holčičku a bohužel jí našli vážnou vrozenou vadu srdíčka, neslučitelnou se životem. Vím jak hrozně to bolí a vím jak si teď připadáš prázdná.
Musíš to vydržet! Vím že po psychické stránce jsi na dně! Vím, že nemůžeš pochopit, proč se vám to stalo. Těch proč… je spousta. Ale odpověd…žádná!
Já každý den myslím na to, proč … proč právě nám…?! Každý den myslím na naši holčičku. Pořád tomu nemůžu uvěřit! Ale Andrejko, bohužel, život je takový, někdy až moc krutý!
Je to jen ve zkratce…Čím vším sis musela projít, velice dobře vím!
Postavte se s přítelem nespravedlnosti a začněte znovu!
My jsme začali po šestinedělí. A dnes nám spinká doma krásná dvouměsíční holčička. Myslím si, že je to nejlepší lék na takovou bolest! Aspoň pro nás byl!

Přejeme vám hrozně moc štěstí a hlavně hrozně moc sil, toto období vydržet, přečkat! Je to těžké ale zvládnete to!
Myslíme na vás
gabriella

P.S. Pokud by jsi chtěla poradit, vypočítají vám na této adrese životaschopné miminko podle horoskopu, nechala jsem si spočítat i naši druhou holčičku pro jistotu aby byla zdravá! Záleží na vás, jestli tomu věříte. Na celý rok vypočítání horoskopu stojí 300 kč. Je to adresa z eMimina, takže to není vymyšlené a myslím, že to využívají páry které nemůžou přijít do jiného stavu a taky páry, kterým se narodilo postižené mimnko. Tak uvidíte, dejte vědět, jestli jste to vyzkoušeli!

astrokancl@cen­trum.cz

nebo ještě požádejte o pomoc Stefinku, taky přispívá do eMimina. I nám poradila.

stefinka@atlas.cz

Hodně štěstí!!!

 
barbucha01
Kecalka 105 příspěvků 11.02.04 13:55

Adelinko,jsem sice v deníčku u Montičky jen kraťoučkou dobu, zatím se o třetí miminko nesnažíme,ale už nejsem z nejmladších, je mi 34 a moc si ještě děťátko přeju.Určitě se k nám přidej, jsou tu bezva holčiny, které se vzájemně podporují a drží si palečky.
ahoj Eva

 
saba1
Stálice 76 příspěvků 11.02.04 15:36

Ahojky Adelinko,

je mi to moc líto, je to opravdu smutný příběh.......muselo to byt těžké. Přeju Ti, aby si už zas byla těhulka a aby si měla krasné, zdravé miminko - věřim tomu… osud přece neni zas tak krutej!!!!! Nechápu, proč se tohle stává, je to nespravedlivý, ale bohužel se to stává.
Jinak Tě mezi sebou rády uvidíme.....:o). Je nas tu hodně, takže se Ti to zpočátku bude asi plést, ale je to otázka zvyku.
Takže já začnu : :-)
Jmenuju se Sabina - Saba je nick..... je mi 25 let, jsem z Prahy......a jsem taky předsnažilka. Ráda bych už byla snažilka, ale můj přítel zatím nechce :-(.............
Patřím do deníčku P.S.T. od Fantagira a chodím na emimino od konce řijna a je tu fajn :o)

tak se na Tebe těším

drž se a měj se hezky

papa Saba

 
Anonymní  11.02.04 23:53

Adelinko,

jestli ti to alespon trochu pomuze, tak nejsi na svete sama, komu se neco takoveho prihodilo a ze sve zkusenosti mohu rici, ze jen cas bude tim nejlepsim lekarem na tvou dusicku.

Sama jsem v cervnu ukoncila tehotenstvi ve 31.tydnu. Cekala jsem dvojcata - chlapce a ve 26.tydnu jim zjistili rozsireni mozkovych komor - hydrocefalus. Navic oba dva meli jen jednu ledvinu. Bylo to hrozne rozhodnuti, ale ani minutu jsem nikdy tohoto rozhodnuti nelitovala. Nedovedu si predstavit, ze by ted byli na tomto svete a vedet, ze skonci jednou v ustavu, protoze jsou naprosto nesobestacni. Stale si opakuji, ze kdyby mi nekdo dal na vyber, jestli zemrit nebo zit cely zivot na vozicku s tim, ze se sama nenajim, neucesu, nedojdu na zachod, tak si vyberu zemrit. Doufam, ze deti me krve by se rozhodly stejne, i kdyz jsem to za ne musela udelat ja.

My se akorat zacali snazit. Tesim se, ale budu mit siiiileny strach. Asi mi rozumis. Nebude to to nakupovani vecicek a zarizovani pokojiku, ale budu se klepat na kazdem ultrazvuku, dokud neporodim.

Drzim moc palecky, ver, ze mala je v dobrych rukou a nechce, aby jsi byla smutna.

Martina

 
Anonymní  12.02.04 12:18

Zdarvím všechny předsnažilky i snažilky, já jsem tu jen na chvíli na návštěvě, ale po přečtení všech vašich komentářů jsem se rozhodla přidat svůj. Je mi strašně líto všech, kterým se stalo takové neštěstí, mám slzičky na krajíčku. Je to 8 měsíců, co se mi stalo něco podobného. 10 dní před termínem porodu naší holčičky na ultrazvuku paní doktorka zjistila, že není vidět srdeční činnost. Byl to šok, místo radosti strašná bolest a smutek, čekání na vyvolaný porod. V tu chvíli se mi zhroutil svět a nebýt manžela, který byl stále se mnou a narozdíl ode mne si vším prošel při plném vědomí, nevím jak bych dopadla. Hodně mi pomohl.Hrozné bylo i to, že lékaři nezjistili vůbec ŽÁDNOU příčinu, proč se to stalo, byly jsme obě do té doby naprosto v pořádku. Po šestinedělí jsem byla toho názoru, že už nikdy nechci něčím podobným projít a že už děti nechci, ale ono se říká, že čas všechno zahojí. A teď je mi už líp, protože jsem ten strach překousla a už 2 měsíce nosím pod srdíčkem dalšího malého drobečka. Na naši maličkou už nikdy nezapomenu, to se nedá, ale doufám že ten další mimísek mi pomůže i s mými ošklivými nočními můrami, které mě pronásledují a že zase bude důvod ke smíchu a veselí!!! Všem vám přeju hodně štěstí a zdraví a jsem ráda, že tu jste, protože sdělená bolest je poloviční bolest a sdělená radost je dvojnásobná radost!!! Ahoj Eva

 
Anonymní  16.02.04 00:37

Ahoj!Nemá smysl zapírat,že mi stejně jako spoustě jiných tečou slzy…
Máš toho za sebou spoustu,ale nevěš hlavu, určitě bude líp a brzy si domů poneseš svůj maličký pokládek.
Přišla jsem o miminko hned v 2.měsíci, cítila jsem se strašně a tak moc dobře chápu, jak je tobě.Nezvládli jsme ani dodržet 6ti nedělí,ale nakonec jsme si na vysněné 2čárky na těhotenském testu museli počkat skoro rok.Hned při první prohlídce mi doktor řekl,že máme jen malou šanci…Bojovali jsme každičký den, každý měsíc jsem ležela v nemocnici na udržování…
a po 6měsících těhotenství,24­.týdnu, mi bylo řečeno,že se nedá dál čekat, že musím rodit okamžitě.Defakto mé tělo se do toho dalo už doma.Lékaři byli krutí…dítě nemá oči,nemá plíce…není schopno života!
Jediná sestřička mi dodávala sílu a optimismus a po 20min se mi narodila dceruška …cítila jsem,jak vyklouzla a najednou se ozval pláč…sice tichounký…ale byl to ten nejkrásnější zvuk na celém světě.A má maličká dýchala a bojovala..každou minutku,celé 2 měsíce…dokud mi poprvé nedovolili si ji vzít a přiložit k prsu.celou dlouhou dobu jsem pravidelně přesně po 3h odstříkávala,abych jí udržela alespoň to jediné,co jsem jí ještě mohla, krom obrovské lásky dát.Další 2m jsem s ní byla v nemocnici a sledovala každé deko,které přibrala…Máme za sebou obrovské boje, spoustu bolesti a smutku,ale i spoustu štěstí…Malá musela prodělat operaci bříška, zkracovali jí střívka…potom přestala dýchat…nechtěla jíst…po týdnu tam ležela jako hromádka kostiček.Není nic horšího než stát u inkubátoru a sledovat,jak se na monitorech objeví rovná čára…a že jsme jich měli hodně…
Každou návštěvu v nemocnici jsem obrečela jak já,tak manžel, kolikrát jsme stáli a nemohli nasednout do auta,abychom jeli domů.ale přece..
A teď???Malá raubířka mi leží kousek ode mne v postýlce a každý pohled na ni mi téměř zastaví srdce.Jsem absolutně šťastná a vím,že nikdy nikdo nedokáže jediným pohledem tolik rozjásat mou duši.
Nyní je Kátě 8měsíců, je z ní pěkné kvítko, nevydrží chvíli na jednom místě a když jsem ji minulý týden přistihla,jak sama stojí v postýlce, myslela jsem,že sním…
Já vím,že můj příběh je přeci jiný,než ten tvůj…ale snad ti dodá sílu…i já jsem moc a moc brečela a myslela si,že nám skončil svět…Ještě před narozením Káti jsme si říkali,proč my…ale teď vím,že je spousta trápení…byla jsem v nemocnici dlouho a viděla tam hodně moc tragédií,ale taky radostí a jsem si jistá,že i ty budeš šťastná a že nám brzy napíšeš,že máme čekat s tebou…
Moc a moc ti přeji, já i můj muž,který mi čte přes rameno,aby vše bylo v pořádku a mohla jsi i ty koukat,jak se to mrňátko hrabe s úsměvem k tobě, jak se snaží a nakonec se spokojeně uvelebí na tvé hrudi,jako to dělá naše malá bojovnice!
pa
 Mišule

 
binky
Zasloužilá kecalka 880 příspěvků 16.02.04 18:41

poctivě jsem si přečetla všechny vaše příběhy a je mi z toho děsně smutno.Panebože to snad ani není možné co se s těma malýma špuntama může stát.
byla jsem těhotná loni v červnu,ale pak se miminko přestalo vyvíjet a bylo po všem.Nemusela jsem podstoupit vyčištění dělohy a vlastně jsem si ani moc neuvědomila že jsem těhotná,ale u vás je to něco jiného.Nedokážu si představit že bych cítila jak sebou šije v bříšku a potm nic.Holky moc vás obdivuju jak jste statečné a modlím se(nejsem pobožná)za nás za všechny ať se nám tahle strašná skutečnost vyhne.
 Binky

 
momo
Povídálka 11 příspěvků 14.04.04 17:58

Ahoj Adelinko,
dnes (14.4.) som umiestnila do sekcie tehotenstvi svoj prispevok. Myslim ze nase osudy su na 99% rovnake. Lisia sa iba v tom, ze ty si cakala dievcatko a ja chlapceka…Precitaj si kludne moj prispevok, alebo mi napis mail: momo77@atlas.sk
Myslim ze dvom sa nam bude znasat tento kruty osud ovela lahsie.
Drz sa!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček