Snad tátovi jednou odpustím

Romiša  Vydáno: 18.01.12

Ani nevím, jak vlastně začít. Moje dětství bylo moc pěkné. Rodiče byli hodní a dávali nám plno lásky. Nikdy bych si nemyslela, že nás může tohle potkat.

Můj táta byl pro mě ten nejlepší chlap na světě. Krásný, vtipný, veselý. Jako starší jsem spíš obdivovala, jak mě dokáže vyslechnout, pomoci. Prostě táta jak má být.

Když už jsem měla vlastní dítě a po pěti letech zvláštního vztahu, jsem odešla od bývalého partnera. Vrátila jsem se k rodičům. Naši v té době stavěli dům, jeden pokoj byl pro mě a pro malýho (táta s námi počítal, protože věděl, že se jednou vrátím).

Domeček byl fajn. My jsme se rychle jako rodina sehráli a nikdo nikomu nepřekážel. Ale… táta se změnil. Úsměv na jeho tváři se už tolik neobjevoval a občas měl i zvláštní řeči, že to všechno pokazil a zklamal nás. Tenkrát jsme to nechápali a víc nám neřekl. Pochopili jsme to za pár týdnů… první pokus o sebevraždu. A ten druhý… se povedl. Pořád jsme ho hlídali, ale tu chvilku si našel. Ten den si pamatuji jako by to bylo včera, našla jsem ho s manželem. Můj skvělý táta umřel.

Cítím k němu strašnou nenávist a zároveň mi chybí. Nic nám neřekl, nevěděli jsme do jakých problémů se díky důvěře k jiným a své naivitě dostal. Přece se to mohlo řešit?

Po jeho smrti nastalo moc těžké období. Problémy, které vznikly, mamka na tom byla špatně (nechtěla ani jíst a chvilku měla taky pohřební řeči). A já se v noci budila s nočními můrami, bála jsem se tmy a musela spát s bludičkou jako malá holka. V domě jsme vydrželi rok a potom ho prodali.

Chtěla bych tátu zpátky pro mě, maminku, bráchu a vnoučky, stýská se nám. Je mi líto, že mě nevedl k oltáři (a i když to byl chlap jako hora, plakal by štěstím). Neviděl druhého vnoučka a nepoznal lépe mého úžasného manžela, který mi byl velikou oporou a tenkrát neutekl (byli jsme spolu jen půl roku). Strašně si ho za to vážím.

Přála bych si tátovi jednou odpustit, že nás tu nechal.

Děkuji za přečtení.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
lasička1
Echt Kelišová 7605 příspěvků 18.01.12 07:52

Romišo,neměj to tatínkovi za zlé.Možná se projevila nějaká deprese a nemoc a touha zemřít byla silnější než cokoli jiného,než rodina.Jak sama píšeš,tak se změnil,už se tak neusmíval-což by depresím odpovídalo.A vy si také nevyčítejte,že jste ho neuhlídali.Protože kdo chce sebevraždu spáchat,tak si tu chviličku vždycky najde.
Držte se,nesmutněte,raduj se z rodiy,dětí a buď mamince oporou.

 
krokous
Kecalka 135 příspěvků 18.01.12 08:14

Moc tě lituji, víš myslím, že tatínkovi bys měla odpustit už teď. Chápu teď, že se na tatínka zlobíš, ale on za to nemohl. Víš vypadá to, že měl deprese, jak zaznělo v předchozím příspěvku. A deprese, to je opravdu zlá věc, to kdo nezažil,tak těžko chápe, je to něco hrozného a bez léků se to dá těžko zvládnout. Ano teď musíš být ty ta silná. A tatínka bys těžko uhlídala, tu chvilku by si našel vždycky.

 
micinka79
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 18.01.12 08:21

Je to smutné, ale něco Vám napíši.V těle jsou určité chemické pochody, učili jsme se o tom v psychologii.Při každém stresu se uvolňuje do těla takzvaná kyselina mléčná.Čím déle stres trvá tím více se tělo kyselinou zaplavuje až jedenoho dne pohár přeteče a člověka to celého zaplaví až přestane myslet a rovnou jedná :,( Je to jako když máte porodní bolesti, zkuste na ně zapomenout a myslet na něco jiného krásného- nejde to.A tak to měl i tatínek.Neviděl jiné východisko, necítil, že Vám tím ublíží prostě byl nucený jednat.Ano možná kdyby Vám řekl o problémech hned a řešili jste to spolu a psychologem mohl to překonat, ale takový člověk se nedá odsuzovat.Odpusťte mu, zloba to není nenávist kterou cítíte škodí Vašemu zdraví, tatínkovi ne.Nechtěl aby jste ho viděli utrápeného a aby jste se trápili s ním :,( zkuste mu odpustit i když je to těžké.

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 18.01.12 15:34

Na život by si neměl nikdo sahnout sam,protože přesne jako tobe tvuj tata zpusobí bolest lidem kolem a i když mu neodpustíš to že vas tu nechal,vždy to bude tvuj tata,tatka,tatinek a prvni muz ve tvem zivote..to už ti i přrs to nikdo neveme ani ty sama sobe ;)

 
vertigo
Závislačka 3247 příspěvků 18.01.12 22:38

Je mi to moc líto, určitě to není pro tebe lehké .. Nesnaž se ho pochopit, stejně to nejde - nevíš, co ho trápilo, zřejmě měl nějaké problémy a myslel, že jinak se to vyřešit nedá.. Jestli máš problém mu odpustit a stále nad tím musíš přemýšlet - zkus vyhledat psychologa, myslím, že by ti pomohlo vypovídat se někomu, kdo tomu rozumí, mohl by ti pomoci navést tě na cestu k tomu, abys mohla tatínkovi odpustit a zase se radovat.. Drž se, raduj se z dětí :hug:

 
Rascal
Kecalka 226 příspěvků 19.01.12 08:23

Musíš mu odpustit. odpustit, aby jeho duše mohla v poklidu odejít a nemohla tu nikomu ubližovat… Asi ti to příjde praštěný, ale nejsme tu jen my v podobě jakou vidíme ;-)

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 22.01.12 10:28

To je mi moc líto, co vás potkalo. Přeju hodně síly a lásky. Co by ti teď řekl tvůj tatínek ? Žij, raduj se a prosím odpusť mi.
:hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček