Snažit se ? A proč ?

 Vydáno: 15.07.04

Byla jsem tak štastná, když jsem se s manželem brali. Pak přišla manželova nemoc.

Závratě, neustálá únava, bolesti.
Má přísný řežim, aby se jeho zdravotní stav nezhoršil. Nikdy jsme spolu nebyli na dovolené a už nikdy ani nikam nepojedem. Nemůžeme se těšit s obyčejných věcí, jako zajít si s kamarády na pivo a odreagovat se od každodenních starostí. Náš život naplnil stress, strach o manželovo zdraví, a o jeho práci, kde má už nesčetně zameškaných hodin, a o kterou může co nevidět přijít.

Doufala jsem, že se budeme tedy moci těšit na naše děti. Byla to poslední moje životní síla, poslední zdroj trošky té radosti v životě.
Před měsícem mi paní doktorka, řekla, že bude hodně těžké abych otěhotněla.

Manžel je opět doma na neschopence. Nemáme ani pomyšlení o něco se snažit. Splácíme byt, a jěště hodně dlouho jej splácet budeme. Na oplodnění in vitro, bychom asi neměli.

Je mi 29 let, a život pro mě stratil smysl. Tak ráda bych se těšila na dítě. Spíš bych nás tak ale uvedla do jěště větších nesnází. Kdyby manžel přišel o práci, s těží bychom se tři uživili.

Držím Vám všem moc palce, aby se Vám všecko povedlo a mohli jste se ze života radovat společně se svými báječnými dětmi.
Díky, že jsem Vám mohla napsat.
Klárka.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.5 bodů
 Váš příspěvek
 
monas
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 15.07.04 22:23

Ahoj Klárko!

Je mi to moc líto a ráda bych Tě nějak potěšila! Ale jak, co?! Věřím, že určitě bude časem líp! Snaž se na to myslet a hlavně nepropadej depresi. Přeju Ti hodně síly a ať se na vás usměje štěstíčko!
Ahoj
 Monika

 
Anonymní  15.07.04 22:39

Snažit se? Ano, určitě. Měli byste se snažit bojovat s tou nemocí, která vám znepříjemnila život. Nepíšeš co je to za nemoc a já nemám právo šťourat a vyptávat se co to je, ale jaká nemoc má takové příznaky a takovou špatnou prognózu aby se nedala v dnešní době zastavit nebo vyléčit? Podle mne byste se měli soustředit na to jak manželovi pomoci a pak se teprve zabývat tím zda budete nebo nebudete mít děti. Důležité je najít priority a děti to podle mého názoru ve vašem případě být neměly… . Jsem asi trošku drsná, nicméně takový je i sám život. Držím vám pěsti aby jste to všechno hezky postupně zvládli a dotáhli k dobrému konci.
 Kamila

 
Anonymní  15.07.04 22:50

Ahoj Klarko,

ted jsem si uvedomila, jak jsem hloupa, ze bulim kudy chodim, protoze nemame deti, ale vlastne krome nich nam nic jineho neschazi.
Tak jako Monika, nevim jak Te potesit, jedine muzu slibit, ze misto buleni na Vas budu myslet a drzet palce. Ivana

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 16.07.04 07:32

Milá Klárko, já sama teď prožívám veliké trápení. Můj život není růžový už od samého začátku, ale stále si uvědomuji, že musíme jít dál a bojovat. Příroda je mocná čarodějka - nesmíte se vzdávat. Někdy jsou naše cesty osodu trošku klikatější, ale vždy nastane ten pozitivní konec. Věř mi, že teď sama potřebuji čerpat síly na další boj, ale přesto tě chci podpořit a ubezpečit, že v takovém boji nejseš sama a my jsme tady s tebou a pro tebe. Psychika hraje dost velkou a důležitou roli a někdy dokáže neuvěřitelné věci. Hodně síly, zdravíčka, štěstíčka a hlavně soustu optimismu.
Měj se krásně a nevzdávejte se. Monika

 
Anonymní  16.07.04 08:20

Milá Klárko, i já tě chci povzbudit. Byli jsme v podobné situaci. Všechno bylo OK, jeli jsme na dovolenou a manžel si z ciziny přivezl ošklivou bakterii, která ho trápí několik let. Byl dlouho doma na neschopence a skončilo to tak, jak se ty obáváš. Musel změnit práci. Bylo to těžké období - hlavně psychicky. Mě drželo nad vodou to, že jsem si říkala, že důležité je, že jsme spolu, máme se rádi a dokud jsme při sobě, vydžíme všechno. Během té doby jsme taky řešili miminko a taky s tím máme problémy, protože má manžel horší spermiogram. Šli jsme do Centra asist. reprodukce, byla jsem na IUI (inseminace do dělohy) a dneska čekáme na výsledek. Neboj se finanční otázky umělého oplodnění. Před možností opodnění in vitro tě detailně vyšetří (určitě detailněji než gynekolog)a budou hledat příčiny a zkoušet tě léčit. Několik pokusů je hrazeno pojišťovnou. A i kdyby jste měli něco platit, řeknou ti přesně kolik a budeš se na to moct dopředu připravit.
Takže ti držím pěsti. My to všechno zkoušíme zvládnout (a nejsme žádní rození hrdinové), tak to zvládnete určitě taky!!!
Tak ti přeju, aby vaše „černé období“ co nejychleji skončilo. Nikdo o sobě dopředu neví, kolik má vnitřní síly, ale právě ty těžké situace mu pomůžou objevit, co všechno se dá zvládnout.
Tak hodně štěstí.
 I.

 
Luca71
Zasloužilá kecalka 850 příspěvků 18.07.04 11:32

Milá Klárko,

můžu ti říct, že nejhorší je, když budeš depčit a litovat se. Hoď to všechno za hlavu, žádné bulení a sebelítost a uvidíš, jak vše nabere jiný směr.
Mě bude v prosinci 33let, nyní jsem v 31.týdnu mého prvního (kdysi touženého a dnes již nečekaného) těhotenství.
Můj přítel je na tom zdravotně mizerně, má chronické nevyléčitelné střevní onemocnění, kdykoliv může vylítnout z práce, o dovolených ani nemluvím. Já na tom nejsem o nic líp, mám krevní chorobu a prodělala jsem několik operací kloubů (v momentě otěhotnění jsem byla již rok na nemocenské) a spoustu dalších operací mám ještě před sebou. Nikdy v životě jsem neotěhotněla, doktoři mi řekli, že přirozenou cestou to je v podstatě vyloučená věc.
No a vidíš… V momentě, když jsme to všechno úplně vypustili z hlavy, přestali fňukat a jen tak si užívali všeho, co nám život nabízel- v rámci možností, jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsem to zjistila, byla jsem z toho v takovém šoku, že mě i napadlo, že to těhotenství už vlastně ani nechci. Tak jsem byla zžitá s celou situací.
Přítel si mě teď samozřejmě láskyplně, bez jakékoli vulgarity :-)) dobírá a říká mi : „stará, tlustá a ještě k tomu zbouchnutá, tebe jsem si pojistil, ty už mi neutečeš“ :-)) a svítí mu očička štěstím. A mě taky.
Takže hlavu vzhůru, vybodni se na VŠECHNY problémy, raduj se z maličkostí, najdi si koníčky, nelituj ani sebe ani manžela, nevšímej si co ostatní a uvidíš, že příroda je mocná. Vážně, pozitivní postoj je strašlivě důležitý!!!
Držím ti (vám) pěsti moc a moc a moc!

Měj se hezky. Lucie.

 
Monalisa24
Závislačka 2518 příspěvků 18.07.04 20:46

Milá Klárko,

po přečtení Tvého článku jsem se zamyslela nad tím, zda i já se mám na co těšit (jistě si řekneš, že mě nepotkalo to, co Tebe a máš pravdu). Vždyť jsou i věci, na které se těšit lze.
Vím, že psychika je dost mocná čarodějka a nějaká sebelítost je také špatná věc. Snaž se myslet pozitivně, vždyť se můžeš těšit na to, že jednou se Tvůj manžel uzdraví (mimochodem, moooc Ti to přeji!!!), třeba se Vám povede i vytoužené mimi - znám hodně případů, kde prostě řekli: „Bohužel vlastní dítě mít nebudete!“ A ejhle!!! Mojí mamce dokonce řekli, že je to vyloučené!!! A jsme tři sestry!!!
Snaž se myslet pozitivně, milá Klárko, a mysli na to, že ty smutné špatné dny jednou skončí a budeš se ze života radovat!!! Hodně štěstí!!!

Radka

 
Anonymní  19.07.04 20:39

Milá Klárko,

přečetla jsem si Tvůj článek. Určitě to nemáte lehké, ale je Ti 29let a Ty to nesmíš rozhodně vzdávat.
Promluv si o svých pocitech s manželem. Muži jsou někdy na první pohled tvrdí, ale v duši jak malý kluci. Také čekají na pofoukání bolístka. Podpořte se navzájem. Těšte se z drobností. Dobré jídlo, pěkná kniha nebo slunný den. Vždy se musí hledat pozitivní věci. Chmury zaženeš a určitě se vypořádáte lépe s nemocí a miminko na sebe nenechá dlouho čekat.

Vybojuj si ho!!!

Pokud vím zdravotní pojišťovny hradí za život ženy celkem 3 cykly a případně část 4 cyklu (neuskutečněný přenos embryí). A zkušenost : Já jsem doplácela cca. 3 000,–Kč za léky na 1 cyklus. Samozdřejmě jsou i nadstandardní ůkony. Podívej se třeba na stránky www.iscare. cz

Nevzdávej to !!!
Mnoho sil a pozitivní energie Vám posílá Alex

 
Anonymní  10.08.04 08:30

Ahoj Klárka,
je mi jasné, že si sem písala, pretože si sa niekde potrebovala „vyspovedat“.. Cítala som tu vela roznych reakcií a chcem Ti tiež niečo napísat. Viem, že to nemáš ani trochu lahké a reči „nemysliet na to“, „byt pozitívna“, „tešit sa z maličkostí“ sú Ti v Tvojej momentálnej situácii nanič. Ale aj tak s tým všetkým musíte zabojovat! Ja mám 30 rokov, som rok a 10 mesiacov vydatá a prežila som si v živote už všeličo… Napríklad som svojho času vyhrala svoj boj so zhubným nádorom… do toho všetkého som sa 6 rokov s bývalým partnerom (boli sme spolu 7 rokov) snažila o miminko a ono neprišlo..potom po dlhom čase som sa zamilovala a odstahovala do Ostravy (z rodnej Bratislavy) a ten človek ma zradil..zostala som úplne sama v cudzom meste a teraz vlastne už aj štáte, bez príbuzných, priatelov..držalo ma tu iba to, že tu mám stálu prácu a byt..ale aj tak som bojovala dalej! A na internete (www.rande.cz) som sa zoznámila teraz už s mojím manželom..snažili sme sa od 5/2002 desat mesiacov o miminko…to prišlo a následne som potratila…a teraz to už je rok a štyri mesiace, čo sa snažíme bezvýsledne znovu… Urobila som Ti v skratke výčet svojho života, ale nie preto, aby som Ti ukázala, že som na tom nebodaj horšie, to ani náhodou nie! Chcela som len, aby si vedela, že nás je viacej takých, ktorí majú dost veliké trápenia ale (a to je hlavné) BOJUJÚ! Medzitým všetkým, čo s manželom zažívame sme tiež prežívali aj jeho nezamestnanost a do toho splácanie bytu…trvalo to dlho-predlho. Ale nakoniec aspon to zamestnanie našiel a zaujímavé. Chce to len vydrzat a skúsit sa venovat sebe - svojej duševnej pohode, nájst si nejaký koníček (hoci aj blbost, ktorá Ta bude bavit) a tak sa budete lepšie vyrovnávat aj s tým ostatným… Prajem manželovi, nech sa z nemoci čo najskor dostane, nech si udrží prácu a nech sa vám podarí aj to miminko.. Myslím na vás oboch.
Martina

 
Anonymní  14.08.04 18:21

Mila Klarko
Dokazi se vcitit do tve situace, protoze i ja vim co je, kdyz prijde nemoc. Mame sice malou holcicku.
Kdyz ji tahlo na prvni narozeniny, tak jsem musela do nemocnice a ted jsem tam porad. Byla mi zdelene strasliva diagnoza rostrousena skleroza. Kdyz sedim i ted u pocitace, tak se nemuzu ubranit placi. Narozeniny dcery jsme moc neoslavili. Abych rekla pravdu, ani nevim co bude. Nejhorsi u tehle nemoci je, ze nevite dne ani hodiny, nevite co bude dal. Jedno vim jiste, nebudu se poddavat nemoci, ikdyz mam slabe chvile. Budu chtit jeste jedno dite, vse se da zvladnout. Snad si to druhe ditko uziji vice.

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 14.08.04 23:05

Ahoj Klárko, jestli můžu poradit, nechte se zařadit do systému asistvané reprodukce v nouzi.Odeberou tvému manželovi spermie z víš čeho , …přímo,a nebude to problém. Otázkou je jestli to psychicky i fyzicky zvládneš snad ano, přeji ti hodně štěstí, a s potomkem si nedělej hlavu doktoři jsou v dnešní době pomalu všemocní vše je jen na tobě a tvém maželovi jestli to psychicky zvládnete. Hodně štěstí ahojky Eva

 
Anonymní  22.08.04 12:05

Chtela bych Ti poradit, abys zkusila homeopatii. Ja sama se ji zabyvam a mam s ni velmi dobre zkusenosti. Potize Tveho manzela se dle meho nazoru lecit daji. Pokud zadneho homeopata neznas, podivej se na stranky : www.homeopatie.cz. Hlavu vzhuru, ja to vidim pozitivne a resitelne.
Marketa (marketa8@cen­trum.cz)
P.S. Zrovna vcera byla u me na navsteve moje svagrova, ktera mela letite problemy s gyndou, ktere ji klas. medicina nebyla schopna vylecit. Po mych homeopatikach je bez potizi a muj syn bez astmatu.

 
RadkaK
Stálice 78 příspěvků 09.09.04 12:17

Ahoj Klárko,
nevím, co Ti poradit (o asistované reprodukci toho moc nevím), ale rozhodně souhlasím s ostatními, že nesmíte přestat bojovat.
Přeju Vám oběma hodně štěstí a ať je manžel v pořádku. Radka

 
Anonymní  08.03.05 21:35

Ahojky Klárko, začetla jsem se do tvého článku a je mi z toho smutno. Možná už sem ani nezabloudíš a číst to nebudeš, je to přece jen dlouho a možná už je vše tak jak sis přála. To bych ti přála i já. Proč píšu je, abych ti možná poradila ve tvé situaci. Jestli pořád toužíte po miminku a nemůžete ho mít přirozenou cestou a na oplodnění nejsou finance, co zkusit adopci? Já vím, není to vlastní mimi, ale milovat ho budete taky. Držím ti palečky a´t vše vyjde a pokud už je vše podle tvých snů. tak přeju hodně štěstí, pa Monička

Vložit nový komentář