Sny se plní o Vánocích

Jensina  Vydáno: 17.12.15

O přáních a o síle slov.

Říjen 2015

„Já už toho mám fakt dost. Nemůžu takhle dál, potřebuju prostě na chvíli volno. Nemůžu jet nadoraz sama! Flákne to se mnou! Copak to nevidíš?“ stékají mi slzy po tvářích.

Zmocňuje se mne hysterie a přestávám se kontrolovat.

„Víš co? Ať to se mnou flákne, odvezou mne do nemocnice a tam si odpočinu a konečně se aspoň v klidu vyspím! A ty mne pak třeba líp pochopíš, když půjde veškerá zodpovědnost jen na tvoji hlavu.“ třísknu dveřma před Tomášovým nosem po posledním nepříjemném rozboru naší současné situace.

Cítím příšernou únavu z nakupených problémů posledních dní. V hlavě se mi rozbliká červená kontrolka. Dělá to vždycky, když mne chce upozornit, že je čas zmlknout. Ubrat. Zastavit se. Vydýchat emoce a začít myslet.

Kašlu na ni. Chci jen chvíli někde sama ležet, přehodit všechny starosti na někoho jiného, respektive na něj - na Tomáše. Nebo se o ně alespoň rozdělit.

„Proč já mám být na řešení nesnází a on na srandičky? Proč já mám být věčně ta, co se postará a on ten, co si pohraje?“ mručím si pod nos zaslepená ublížeností, nespravedlností a bolestí několika posledních životních lekcí.

Jsem hovnivál, který v čele rodinného průvodu tlačí obří kouli trusu, aby si jeho nejmilejší náhodou neumazali střevíčky.

Lebedím si v představě, že ležím v posteli, někdo mne hladí po hlavě a říká: „Klid, bude zas dobře. Odpočiň si.“

Opájím se svým zoufalstvím a chci, aby všichni viděli, jak mi ublížili a jaká jsem nebohá oběť. Chci, aby mne někdo pohladil po vlasech. Kdokoli.

Prosinec 2015

„Vykoupeš? Je mi nějak blbě,“ v podřepu žádám Tomáše a rozdýchávám podivnou křeč v pravé straně podbřišku.

Bez večerní hygieny se převléknu do flanelového dvoudílného pyžama a ulehnu v synově posteli. Na čele mě lechtají krůpěje studeného potu. Snažím se lokalizovat nepříjemnou bolest břicha. Zdá se mi, že je všudypřítomná. Prostupuje celou mou dutinou břišní a končí někde v měkké matraci. Váhám, zda se mi po přiložení nahřívací lahve uleví nebo přitíží.

Tisknu víčka pevně k sobě, když se náhle s upřímným dětským smíchem prudce rozletí dveře pokoje. Pod peřinu, oblečenou v povlečení mašinky Tomáše, se mi nacpou dva malí squatteři s mokrými vlásky. Očichávám je, hladím a tisknu v jejich šmoulích pyžamkách ke svému unavenému tělu. Snažím se absorbovat jejich teplo a uniknout tak nepříjemné zimnici, která mnou v nepravidelných intervalech otřásá.

„Kluci, dneska čtu já. Mamku bolí bříško. Tak třeba Zlatušku?“ snaží se pomoci Tomáš.

Očima mu poděkuji a hledám úlevovou polohu. Zatímco děti fandí Zlatušce, aby objevila mističku s nejchutnější kaší, já prodýchávám náhlý pocit na zvracení.

Otevřu oči a zaposlouchám se do dvojitého tichého oddechování. Klidně spí, lásky moje. Pomalu se zvedám. Nezpůsobím ani nejtišší šelest. Po letech vím přesně, v jakých místech postel vrzne a kde zašustí igelitový chránič matrace. Náhle mne zaplaví podivná slabost a tma. Padám a zvracím.

„Lepší? Mám ti něco donést?“ zašeptá a skloní se nade mnou Tomáš.

Ani nevím, jak mne přenesl do vlastní postele.

„Algifen,“ špitnu a instinktivně se chytám za břicho, jako by mé ruce dokázaly zastavit novou vlnu bolestí, která se na mne bez soucitu řítí.

Prosebně upínám oči na malou lahvičku. Tomáš ji otáčí dnem vzhůru a společně pozorujeme, jak se jednotlivé kapky odlepují od hrdla a dopadají na kávovou lžičku, aby spojily svou léčivou sílu. Kap, kap… ještě deset. Kap, kap… pět a pak mi poskytnou vytouženou úlevu.

Polykám je stejně nedočkavě a důvěřivě jako novorozenec první kapky mleziva. Čekám schoulená v klubíčku na úlevu slibovanou v příbalovém letáku. Čekám minutu, dvě.

Ale nééé! Místo zmírnění bolestí přichází ten známý otravný smrad. Cítím zápach, jako bych se ocitla uprostřed chemičky vyrábějící motorové oleje. Vím, že nikdo jiný ho necítí, jen já. Lékaři tomu říkají čichová halucinace. Já tomu říkám varování s křížkem po funuse. Objeví se vždy, když užiji lék, který mi nepomůže.

Tři hodiny. Sto osmdesát nekonečných minut vyplněných bolestí a zvracením. Začíná mi třeštit hlava. Točím se v posteli jako březí fena před porodem. Hekám. Bolavou hlavou mi táhne myšlenka doktora House. Praštím-li se kladivem do prstu, přebije nová bolest tu starou? Chce se mi lézt po zdi. Chce se mi vyskočit z okna. Jenže sebemenší pohyb vyvolá příšernou bolest břicha a nutkání na zvracení. Nedokáži lézt po zdi. Nedokáži ani vyskočit z okna.

„Tak dost! Volám sanitku,“ rozhodne Tomáš a hrabe se z postele, ve které ještě ani oka nezamhouřil.

„Ne, sanitku ne!“ odmítám.

„Neblbni, musíš k doktorovi. Jak jinak se tam jako chceš dostat? Budeš snad řídit? Nebo pojedeme i s dětma?“ bez lítosti a ironicky zvyšuje hlas můj manžel.

„Sanitku ne, ještě neumírám a víš, jak by se děti vyděsily?“ snažím se odporovat.

„Oni by to přežily, ale pokud ti třeba prasknul slepák, tak ty bys nemusela!“ odvětí poměrně hlasitě.

Žádný soucit, žádné konejšení. Žádné pohlazení. Tak, jak jsem zvyklá, a tak, jak mi to přestává vyhovovat.

„Nekřič, vzbudíš Adama a teď fakt nemám sílu uspávat. Zavolej tátovi.“ prosebně špitnu.

„I kdyby vyjel hned, nebude tu dřív než za čtyřicet minut.“ nesouhlasí se mnou.

„No tak už volej, prosím!“ uzavřu to.

„Tááák, paní si tu necháme, uděláme potřebná vyšetření a uvidíme,“ oznamuje lékař mému vyděšenému otci uprostřed liduprázdné čekárny jindy natřískané chirurgické ambulance.

Po nezbytných vyšetřeních mne ukládají v dvoulůžkovém pokoji.

„Sestra vám dá něco na bolest a na zvracení. Zkuste spát,“ doporučí mi mladý lékař a odchází.

Spát? Nejde spát. Mám pocit, že se mi v hlavě nad okem usadila obrovská černá bolavá koule, která mi znemožňuje fyzicky cokoli udělat. Představuji si, jak pro ni obezřetně do své hlavy sahám, opatrně ji celou vyndávám a vyhazuji z okna. Rozplácne se na protější zdi a pomalu podobna odpornému slizu stéká k zemi. Kéž bych to dokázala, kéž bych se takhle jednoduše mohla zbavit bolesti. Nejde to, můžu jen myslet. Neovládám své tělo, ale mysl mám plně pod kontrolou.

Spát? Nejde spát. Pořád zvracím. Teda spíš už se jen dávím. Spát? Nejde spát. Zdá se mi, jako by mě někdo kopal těžkou špinavou kanadou do břicha.

Ozve se slabé zaklepání a do pokoje tiše vklouzne zdravotní sestra. Připraví mi kapačku a povzbudivě se usměje. Odvracím hlavu a čekám. Minutu, dvě. Ale nééé. Já už nemám sílu! Zaplaví mne pocit beznaděje a zápachu. Musím počkat, než to vykape. Nemůžu přeci říct, že vím, že tahle medicína je zbytečná. Poslali by mne o dvě patra výše - rovnou na psychiatrii. Nebo ne?

Venku svítá. Nemocnice se probouzí do svého šedivého života. Sestry si předávají směny. Lékaři se chystají na vizitu. Uklízečky šplíchají dezinfekci do kýblů s teplou vodou. Musím se alespoň dostat na záchod. Tma a ticho.

Něčí ruce mi pomáhají vstát. Vnímám bolest v hlavě a hučení v uších. Někdo mi drží vlasy, abych si je nepozvracela. Zbytečné, stejně už ve mne nejspíš nic nezůstalo. Jsem jen prázdný obal. Jsem vyschlá jako rozinka, která mi zapečená v tvarohovém koláči dokáže zkazit odpoledne.

Cítím pohlazení ve vlasech a klidný tichý hlas říká: „Klid, bude zas dobře.“

Zvednu hlavu a vidím tu malou hezkou noční sestru. Dívám se jí do upřímných očí a najednou mi to vše dojde. Zapadne to do sebe.

Pane Bože, odpusť. Jsem pitomá!

„Bolesti ani zvracení neustopilo?“ ptá se starostlivě lékář.

„Břicho už je lepší. Teď bych řekla, že mám prostě silný záchvat migrény,“ přednesu zničeně svou teorii.

„Hm, zvláštní. Všechna vyšetření jsou v pořádku. Uděláme kontrolní krev,“ rozloučí se se mnou můj ošetřující lékař.

Cestou ke dveřím mi ještě schvaluje jiný lék na bolest a jde se věnovat dalším pacientům. Nastavím sestřičce zadek a ona mi naoplátku do svalu zabodne jehlu. Chvíle tlaku.

„Odpočiňte si. Snad vám to už pomůže,“ upraví mi deku a povzbudivě se usměje.

Zhluboka se nadechnu a pokusím se jí úsměv oplatit.

„Děkuju. Tohle mi pomůže,“ S myšlenkami u svých děti vyčerpáním usínám.

„Jo, je mi líp. Dostávám ještě zavodnění a minerály, ale je to mnohem lepší. Ne, kluky sem raději neber. Nemusí mne vidět tady a v tomhle stavu. Jen mi prosím nějak doprav mýdlo, ručník, kartáček, hřeben, toaleťák, pantofle, čistý kalhotky a ponožky. Ne, víc nepotřebuju. Zítra jdu domů. Doktor to ještě nepotvrdil, ale je mi líp a vyšetření jsou ok, tak chci domů,“ poslušně hlásím manželovi do telefonu.

Přemýšlím, je mi smutno a stále se cítím mizerně. Dlouhé hodiny ležím a pozoruji už tupou bolest v hlavě.

Otevřu tašku, kterou mi v rychlosti předal Tomáš. Sprchový gel, obří osuška, kartáček bez pasty, toaletní papír, tři ponožky. Nechápavě je beru do ruky a zkoumám, zda alespoň dvě jsou stejné. Nabíječka na telefon, knížka a miniaturní černo - zelená tanga s obrázkem nahryznutého jablka a nápisem KOUSNI SI! Mírně se mi přitíží a zaplaví mne intenzivní pocit, že mám být někde úplně jinde.

Probouzím se do zamračeného rána. Musím se dát trochu do pořádku. Chci na vizitě zářit, aby lékaři sami usoudili, že mohu do domácího ošetřování. Bolest hlavy a pocit na zvracení mi stále sprchu nedovolují, tak si oplachuji alespoň obličej. Obléknu si čisté prádlo. Zuby vyčistím vodou a hřeben bohužel nemám. Vlezu zpátky do postele a trpělivě čekám.

„Dobrý den, dámy,“ vstoupí graduovaný průvod do pokoje.

„Jak se daří?“ optá se mne ošetřující lékař poté, co představí můj zdravotní stav vážně vyhlížejícímu primáři.

„Břicho nebolí. Doznívá mi migréna. Chtěla bych domů,“ zkrátím to, jelikož delší mluva by mi přitížila.

Doháním to alespoň úsměvy, aby viděli, že už netrpím jak zvíře.

„Kampak tak spěcháte?“ zeptá se primář.

„Musím poslat dopis Ježíškovi,“ vysvětlím.

Dodatek o tom, kterak jsem to slíbila svým dětem, už nezvládám připojit, každé slovo mi rezonuje v hlavě.

„Tak ukažte bříško,“ vyzve mne.

Neochotně vyhrnu obrovskou nemocniční košili a všem přítomným odhalím své spodní prádlo. Doufám, že doktoři nemají takový smysl pro humor, aby výzvu na mých spoďárech přijali. Primář mi bez mrknutí oka profesionálně prohmatává břicho, ‚můj doktor‘ za jeho zády roztáhne ústa v širokém úsměvu a holky sestřičky se zasmějí nahlas. Dojde mi celá absurdnost mého zdejšího pobytu a je mi mnohem lépe.

„Tak ano a pozdravujte Ježíška!“ získávám propustku domů.

Cestou na místo srazu s Tomášem a dětmi se zastavím na sesterně.

„Děkuji vám, opravdu moc,“ podávám ruku na důkaz své vděčnosti milé malé sestřičce.

„Prosím vás, za co?“ opětuje můj stisk.

„Za to, že svou práci děláte dobře. Děkuji a krásné Vánoce,“ loučím se a vím, že její tvář budu mít dlouho v paměti.

„Není zač a uberte trochu. Nerada bych vás tu po Novém roce potkala znovu. Taky jsem si kdysi myslela, že když Slunci nenařídím budík, tak nevstane.“ mávne rukou a vrátí se zpátky k rozdělané práci.

Na parkovišti je zahlédnu hned. Pohledný chlap drží za ruce dva malé skřítky v legračních čepicích. Fouká silný vítr, ale ani ten největší hurikán by mne už nedokázal od nich odříznout.

„Tak co?“ zeptá se v autě můj muž.

„Vlastně nic, všechno v pořádku. Možná to byly jen zaražený prdy s migrénou,“ usměju se.

„Tak doufám, že sis splnila přání a pořádně sis odpočinula,“ podívá se mi do očí. Ono mu to taky došlo!

„Někdo nahoře mě má hodně rád. Splní mi všechny mé touhy,“ usměju se na něj.

„I ty nejdebilnější!“ doplní.

„Víš, co nepochopím?“ klidně kličkuje po silnici hustým provozem všedního dne Tomáš.

„Nikdy bys nic zlýho nepřála ani největšímu nepříteli, ale sebe pošleš do nemocnice úplně v klídku,“ ironicky se usměje.

„Tak aspoň, že to nebyl úraz,“ obrátí oči v sloup.

„Ten by neměl smysl, nic bych nepochopila a litovala bych se o to víc,“ špitnu pokorně.

„Ale aspoň vidíš, že dokážu všechno, co chci!“ mrknu na něj a položím svou dlaň na jeho ruku svírající řadící páku. Jen si teď dám obrovský pozor na svá slova!

Plňme si své sny o Vánocích stejně jako v červenci! Umíme to. Všichni.

Krásné Vánoce přeje Jana.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Uživatel je onlineAnna766
Nadpozemská drbna 25979 příspěvků 17.12.15 01:00

Krásné vánoce. A mám tě ráda. :kytka:

 
Králičice
Extra třída :D 12538 příspěvků 17.12.15 03:04

Pravdu máš..Děkuji za krásný deníček. Pro mě přišel v pravý čas :srdce: Krásné a klidné Vánoce.. A odpočívat ;)

 
AAnneett
Stálice 54 příspěvků 17.12.15 04:23

Krásně napsané.. Děkuji za pěkná slova v tomto vánočním shonu :srdce:

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 583 příspěvků 17.12.15 06:03

Krásný deníček :kytka:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 17.12.15 07:10

Krásný deníček, žádný shon o vánocích :hug:

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18608 příspěvků 17.12.15 07:29

Skvělý úžasný deníček :kytka: :dance:… A copak Ti teda bylo? Nějaká viróza? Vyčerpání? :hug:

 
Azzii
Povídálka 45 příspěvků 17.12.15 07:43

Krasne Vanoce i tobe Jani a pevne zdravi tobe i cele rodine! Diky za uzasne denicky - jsou to takove celorocni darecky :) At ti deti dodaji potrebnou energii a silu. Drz se! A… „Klid, bude zas dobre!“ :mavam:

 
Lutonka  17.12.15 07:47

Nejdřív se mi nechtělo tento deník ani otvírat, říkala jsem si (podle názvu),že to bude nějaký snažilkovský nebo těhotenský přeslazený výplod, ale dcerka byla přisátá déle, než jsem se stihla na emiminu zabavit :) A jaké bylo mé milé překvapení, tak pěkně se to četlo! Hned po pár řádcích jsem si říkala, že to zní jako @Jensina a skutečně :mrgreen: Moc hezký a poučný deníček!

 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 17.12.15 07:56

Super denicek :palec: Lidi si neuvedomuji, jaka prani vysilaji a pak se divi, ze jsou jim dorucena ;) Kdyz si prejeme neco pekneho, tak kazdy doufa, ze se mu to splni. Ale negativni myslenky a prani jsou taky objednavka, ktera ma byt vyplnena :oops: Tobe preji hodne zdravi a hezke spolecne chvile s rodinou :kytka:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 17.12.15 08:13

Opět perfektní. Miluju tvoje deníčky :srdce: :srdce: :srdce:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 08:19

@Anna766 děkuju :kytka: A řekni to dneska každému, ke komu to cítíš a uvidíš, jak dobře Ti bude. :) Děkuji za podporu. :srdce:

 
achroust
Stálice 78 příspěvků 17.12.15 09:11

Nepřispívám, ale teď mi to nedá. Krásný deníček a také jsem si potřebovala něco uvědomit. Děkuji a krásné Vánoce plné pohody přeji

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 17.12.15 09:15

Jsi rodila spisovatelka :potlesk:…ano, mas pravdu, vyslane slovo ma silnou energii a mnohdy je to tak, jak se prihodilo tobe, proste prani splneno :D…kdyby sis to uvedomila uz pri prijmu a prijmula jsi, ze se sem jedes vlastne na prani vyspat a na den uplne vypnout, bylo by to dokonaly :D…dik za pekny rano, krasne vanoce preju :kytka: :andel:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 09:20

@Elísek22 přesně tohle jsem tím chtěla říct. :kytka:
@Kikuška90 Co mi bylo? někdo za tím může vidět virozu, někdo vyčerpání, někdo prostě boží trest za rouhání :nevim: Lékařsky nebylo nic špatně.
@Lutonka původně měl název úplně jiný, zajímavější, tak aby přitáhl co nejvíce čtenářů. Pak jsem vyprávěla manželovi, co jsem zhruba sepsala a on mi řekl, že tyhle moje morální ezožvásty stejně ocení málo lidí. A já si říkala, že to je pravda, že větší úspěšnost mám vždycky s lehkým bezstarostným tématem. Tak jsem ezožvást schovala za nenápadný nadpis, protože ten, kdo si ho má přečíst, ten si ho najde. Ten, kdo číst nemá, nebude ho provokovat táhnoucí titulek. :kytka:
a ostatním mockrát děkuji za hezká slova. :kytka: :mavam:

 
Nafrněná  17.12.15 09:30

Já jsem hned po přečtení názvu opět věděla, že to je deníček od tebe…
fakt krásně čtivé… :kytka:

 
Nafrněná  17.12.15 09:31

@Jensina můžu se zeptat jaký jsi zamýšlela původně název? :mrgreen:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 09:53

@Nafrněná děkuji :kytka: ještě si ho ponechám v záloze, třeba se bude hodit. :mavam:

 
moky
Extra třída :D 10666 příspěvků 17.12.15 10:02

Moc pěkný deníček, četlo se to samo a to gró věci je tam silně popsané, sama jsem si leccos uvědomila. Ale musím přiznat, že jsem si zpočátku myslela, že nejspíš budeš znovu těhotná :oops:

 
Pajka89
Zasloužilá kecalka 811 příspěvků 17.12.15 10:24

Kdy už konečně napíšeš knihu? ;) Koupím si jí jako první! :palec:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 10:45

@moky děkuji. Děti jsou fajn, ale upřímně říkám, že dvě vlastní asi budou dostačovat a v plánu mám práci s těmi ‚cizími‘ Ovšem několikrát mě v té nemocnici napadlo, že bolest při porodech, byla fajn.

@Pajka89 Noooo, tak vzhledem k tomu, že není žádná rozpracovaná a to ani v hlavě a jeden deník píšu cca 14 dní, tak si myslím, že máš minimálně pět let času. :lol:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 17.12.15 10:45

Nááádherný deníček, úplně mě mrazilo a přesně jsem cítila Vaše pocity, protože přesně tohle se stalo i mně…Slova na začátku, to jsem se už několikrát hystericky rozeřvala, že už dál nemůžu, že potřebuju pomoc sakra, jinak se zložím, copak to nevidíte? Nikdo neviděl a snad mě ani neslyšel, slova o nemocnici se mi taky vyplnila a taky nesnesitelná bolest břicha, ale bez migrény a zvracení…Jenže já byla ještě těhotná, začátek, velký hematom nad mimi, nikdo nezjistil, proč to bolelo…V létě jsem měla angínu, nemohla jsem ani sliny spolkout, venku přes 30 a já chodila nabalená v mikině a klepala se zimou. Rozbrečela jsem se před manželem a dětima, že už nemůžu. Chudák starší mě viděl poprvé brečet, úplně vyděšeně se mě ptal, co se děje. Chudinka, nikdy bych neřekla, že je takhle citlivý, je to šílený drak. Od té doby, jakmile si jen protřu oči, se mě ptá, co se děje…Jak mi bylo blbě, měla jsem neutuchající potřebu, aby mě někdo pohladil, zanesl do postele a řekl mi, že to bude dobré. Jako malé dítě…Bohužel, můj manžel je trochu ledový kámen, jediný, co mi řekl je, ať jdu k doktorovi a odešel do dílny…No pocit, že ani na chvíli nemůže pohlídat kluky, když pracuje doma, byl zničující…
To, jak Vám muž pobalil do nemocice, tak to jsem se nasmála, nějak podobně dopadla spoluležící v porodnici na rizikovém. Já nevím, ale ti chlapi jsou fakt asi z jiný planety.
A ano, je nutný zpomalit, ale někdy nejde jinak.
Přeji hodně zdraví celé rodině a krásné Vánoce :kytka:.

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 17.12.15 10:50

A ještě jsem chtěla dodat, že jsem původně deníček nechtěla číst, protože jsem si říkala, že to bude zase jeden přeslazený vánoční deníček o tom, jak se někomu po dlouhém snažení podařilo otěhotnět a teď, celý rozněžněný, to musí vyhlásit do celého světa…Ještě, že jsem ho otevřela :palec:

 
Uživatel je onlineTiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 17.12.15 11:04

:kytka: Krásné svátky. A jaké bude přání pro příště? :mrgreen:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 11:08

@Adinka_2012 prosím mohli bychom si tykat? Díky za Tvůj příběh. Řekla bych, že máme dost společného. Co jsem v deníku nezmínila, jelikož to k hlavní pointě nemělo vztah, byly mé děti. Od té hospitalizace uběhl už nějaký čas a stejně každé ukládání do postýlky se neobejde bez otázky: A budeš tady ráno? Každý můj odchod od dětí se neobejde bez scén, které dřív nebyly. Nikdy předtím se nestalo, že bych od dětí odešla, aniž by nevěděly, kdy se vrátím a že odcházím. Mladší do té doby v podstatě nemluvil. Málo a špatně. Po návratu z nemocnice na mne vybalil: 'Mami, měl jsem stvach. Od té doby čumíme, jak řeční.
Manžel je úžasný chlap, ale mezi námi se složitou povahou. :lol: On sám a naše manželské žití by vydalo na román. :)

 
svycarka
Kelišová 6327 příspěvků 17.12.15 11:12

Co vic by mohlo emimino chtit, nez tve deniky pred Vanoci :srdce: Diky za nej a krasne, stastne a vesele i tobe, Tomovi a klucikum :kytka:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 11:15

@Tiger-lily Díky. :kytka: Ted přichází čas zhmotňovat svá přání týkající se práce a kariéry :mrgreen:

 
Uživatel je onlineTiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 17.12.15 11:17

@Jensina :kytka: Tak to moc držím palce.

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 17.12.15 11:25

@Jensina
tykání přijímám…děti do opravdu asi hodně cítí…manžel je moc hodný, pomůže, ale až když se to hodí jemu a to, že je jak ledový kámen se není čemu divit, oni jeho rodiče jsou taky chladní, já na to zvyklá nejsem, u nás doma jsme byli ze všeho nadšení a city jsme si projevovali. Ale s tím jsem si ho brala.

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 11:56

@Adinka_2012 no, máme vážně dost společného. vypadá to, že i manžela. :lol:

 
dendule4
Závislačka 4585 příspěvků 17.12.15 12:01

Nádherný deníček :kytka:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 17.12.15 12:03

Já se divim, kolik lidi píše, ze dle nazvu nechtelo číst a po do čtení viděli autorku. Já vždy ráno kliknutí na denicky a vidím rovnou autora. Takže i kdyby tam byl nadpis jakýkoli a já viděla, ze autorem je Jensina okamžitě otvírák a ctu…i kdyby stal syn na okně, tak se snad nenecham vyrušit a zachránim ho případně, az doctu.

Příspěvek upraven 17.12.15 v 12:05

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 12:08

@Izzz tys tu Menšinu teda rychle opravila. :mrgreen: Jsem se ani nestihla dosmát. Jinak já teda taky neklikám na sekci deníčky. A když otevřeš prostě emimino.cz, tak vidíš jen název, autora ne. A hodně často si vybírám podle názvu také, přiznám se, že nečtu všechny. Jinak děkuji za pochvalu. :kytka:

 
IvaB
Závislačka 4463 příspěvků 23 inzerátů 17.12.15 12:09

Stačila první věta, která se zobrazuje na úvodní stránce emimina, a autorství mi bylo jasné.
Podobné pocity, slzy v očích a velký dík za krásná slova :hug:
Přeju krásné, klidné a ničím a nikým nezkažené Vánoce celé Tvé rodině a vlastně úplně všem :srdce:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 17.12.15 12:33

Pěkně se mi to četlo :)
krásné, klidné Vánoce přeji

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 17.12.15 12:46

@Jensina aha, já když tuknu na „e“, tak mi vyskočí hned moje oblíbená témata a já kliknu na ranní dávku emocí - deníčky. Jo ta menšina místo Jensina, dělnický místo deníčky…tablet no

 
Lucka_ova
Kecalka 465 příspěvků 4 inzeráty 17.12.15 12:50

Tak dneska na mě tvůj deníček zapůsobil jako psychoterapie na dálku, moc za něj díky :kytka: Zrovna před pár dny jsem měla stejně „debilní“ přání, už jsem fakt měla těch dvou malých skřítků a manžela, který by se sice pro nás rozkrájel, ale nějak ty city neumí dávat najevo, plné kecky a chtěla, aby taky o mě někdo pečoval. Jsem si díky deníčku uvědomila, co mám doma a že se neskutečně rouhám. Krásné Vánoce a v novém roce více odpočinku a splnění všech přání (ale tentokrát hlavně těch pozitivních).:)

 
Šťopík
Ukecaná baba ;) 1281 příspěvků 17.12.15 12:50

:potlesk: To byl tak krásný deníček! Na konci jsem mela uplne zaslzene oci, nějak me to dojalo… :oops: Na druhou stranu, muselo Ti byt fakt příšerně, uplne jsem se do toho vžila.

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 13:02

@Lucka_ova tak deníček plní účel. :dance: děkuji :kytka: manžel, který by se pro nás rozkrájel, ale neumí dávat city najevo. Poslední dobou, nejenže to zažívám na vlastní kůži, ale slyším to podezřele často u druhých… :think:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 13:06

@Šťopík děkuji :kytka: bylo mi hodně ouvej, ale bylo to třeba. :) a neříkám, že jsem se zázračně naučila vypořádávat se stresem, jen si už nedovolím ignorovat tu svoji červenou kontrolku v hlavě.

 
SuzaG
Závislačka 3568 příspěvků 17.12.15 13:20

@Jensina krásný deníček :palec: Když bylo naší malé asi 6 měsíců, několikrát jsem před manželem pronesla větu „to je doma nuda, jeden den jako druhý, chtělo by to změnu“. Cca měsíc na to jsem zjistila, že mám rakovinu děložního čípku, musela jsem na operaci, chemoterapie a ozařování. Nuda doma už fakt nebyla :( Po tom všem se mi rakovina vrátila a já vše absolvovala znovu, celkem jsem se léčila skoro 2 roky. Od té doby už si dávám sakra pozor na to co říkám, myslím si, že to tehdy byl „trest“ za mou nespokojenost s něčím, za co by jiný dal cokoliv…

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 17.12.15 13:25

@Jensina
:lol: :kytka:
Snažím se u našich synů, aby citově chladní nebyli. Takže se pořád tak každým úspěchem raduju, chválím, muchláme se, doufám, že alespoň v tomhle budou po mně :). Ono je krásný, když na mě můj starší koukne já jsem zrovna hezky oblečená a upravená a řekne:„Ty jsi krásná, maminko, moc ti ti sluší.“ :lol:. To bych ho láskou sežrala (a za minutu klidně uškrtila)…Citům zdar :lol:!

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 17.12.15 13:33

@SuzaG Tohle jsou životní lekce. Gratuluji k prozření. :) Jsi skvělá, ono totiž spousta lidí by si tuhle vazbu přání a následek ani neuvědomila. A jeli by v kolejích: já chudinka, máma od malého dítěte, co s námi jen bude… Ty jdeš správnou cestou. Proto věřím, že jsi i nad nemocí zvítězila a opravdu ze srdce Ti přeji pevné zdraví. Už zase mi tady chybí smajlík: smekám před Tebou. Jinak ještě takové zamyšlení, on to vážně nemusí být trest od všech tam na hoře. Prostě jen reagovali na Tvé přání. Ale to je na každém, jak tyhhle věci vnímá. A v jakého ‚Boha‘ věří.
Každopádně moc děkuji za komentář, otvírá oči nejen mne, ale i jiným. :kytka: Opatruj se. :mavam:

 
Hanka-L
Ukecaná baba ;) 1397 příspěvků 17.12.15 14:01

@Jensina tvůj nick je pokaždé známkou pěkného počtení :kytka: Děkuji, že píšeš :hug: Přeji kouzelné Vánoce všem :mavam:

Edit.: zárukou, ne známkou :oops:

Příspěvek upraven 17.12.15 v 14:03

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18876 příspěvků 17.12.15 14:02

@Jensina krásné klidné Vánoce :hug: Díky za deníček, jako vždy se mi trefil do noty

 
Anonymní  17.12.15 14:02

Děkuji moc za tento deníček. Vím, že přání se plní a taky vím, jak moc jsem se nedávno rouhala. Byla jsem v podobném stavu jako ty, doma dvě děti, jedno z nich s neštovicemi, do toho kopa věcí do práce, v domácnosti atd… jeden den starší strašně zlobil, mladší byl pořád umrčenej, neustále něco vymýšleli a v jednu chvíli už jsem toho měla po krk a začala jsem řvát, brečet a pronesla jsem něco, co jsem kdysi slýchávala u své mamky - že se z nich už fakt zblázním, odvezou mě do blázince a já budu mít konečně klid, vyspím se a nebude mě nikdo otravovat. Mamce se to splnilo :?
Taky bych jen potřebovala zastavit, obejmout a vědět, že na všechno nejsem sama…s uslzenýma očima přeju hlavně klidné svátky :kytka:

 
SuzaG
Závislačka 3568 příspěvků 17.12.15 14:03

@Jensina děkuji za přání a krásnou reakci. Já to přímo jako trest neberu, proto jsem to napsala do uvozovek, ale sama sobě jsem si už několikrát vynadala, co jsem to tehdy vůbec chtěla. Díky nemoci jsem toho zažila spoustu dobrého i zlého, posunulo mě to hodně kupředu a maximálně mi to přehodnotilo životní hodnoty a za to jsem ráda. Našla jsem si koníčka, takže domácí nudu už neznám :-) Tobě přeji také pevné zdraví a co nejméně stresových situací :kytka:

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 17.12.15 14:14

Sice jsem nedopadla tak jako ty, ale stálo mě hodně sil si uvědomit, že beze mě se svět otáčet nepřestane a že manžel je taky dospělý a musím mu dovolit podílet se na utváření společných dní. Myslím, že se pomalu ale jistě zlepšuju a vidím i na manželovi, že je za to rád :)
Děkuju ti za tento deníček :)

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 17.12.15 14:14

Deníček se mi moc líbil, fakt moc, líbily se mi i komentáře, až váhám, zda napsat svůj, ale risknu to, dodnes se za to stydím, měla jsem jedno blbé období a každý den si přála, abych si aspoň zlomila nohu, abych se z toho bahna dostala, abych vypadla, abych se vyspala a nabrala sílu, viděla jsem to jako jediné řešení :zed: pak jsem si uvědomila, že to nepotřebuju, že si nemusím přát zlomenou nohu, že můžu odejít, sama a po svých, bylo to těžké. Takže jsem si dva měsíce úpěnlivě přála blbost a nic. Díkybohu.

 
Renáta C.
Stálice 62 příspěvků 10 inzerátů 17.12.15 14:18

Krásný deníček, jako vždy :mrgreen:. Zažila jsem něco podobného přímo o Vánocích před dvěma roky. Když mě odvážela sanitka, děti byly trochu v šoku. Naštěstí jsem dostala jen kapačku a pustili mě domů, takže jsem od dětí dlouho pryč nebyla. Ale i ta chvilka, kdy jsem si od nich měla „odpočinout“, stačila na to, abych si uvědomila, že musím zpomalit. Že si od nich vlastně chci odpočinout v jejich přítomnosti, protože jsou pro mě vším. Těším se na další krásný deníček a přeji Ti krásné a klidné Vánoce :kytka:.

 
Bibi239
Kelišová 7016 příspěvků 17.12.15 14:19

Jojo, bud opatrny, co si prejes, muze se to splnit (pac nikdy nevite, kdo zrovna posloucha).

Ja si nedavno prala, abych nemusela na besidku do skolky… Tak uz se mi splnilo, mam virozu, chtela jsem toho spoustu stihnout, uzit si s detmi peceni, misto toho jsem vcera pekla na pokraji zhrouceni, na kazdem svalu jako bych mela zavesene zavazi…

Diky za tohle tema, presne to spravne predvanocni k zamysleni. A dekuji za zpracovani, u trech ponozek a kalhotek s jablkem jsem smichy rvala do periny :mrgreen:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele