Soutěž - čekání na čápa: pro někoho

emimino  Vydáno: 07.06.07

Pro někoho málo, pro jiného moc. …jeďte na dovolenou - třeba někam k moři a nebo do Tater…", radila jí dnes odpoledne těhotná kamarádka. Zamyslela se, jestli vůbec má smysl začít vysvětlovat, že u moře už byli loni a stejně NIC a na hory jezdí taky.

Někdy i litovala, že se téhle kamarádce svěřila, že „jim to nejde". Kamarádce, která otěhotněla za 3 měsíce po vysazení antikoncepce. 3 měsíce! A ona? Minulý měsíc to byly přesně 2 roky, co se rozhodli s manželem mít dítě. A bude to nějakých 10 let od toho dne, kdy poprvé pocítila mateřské pudy. Studovala tehdy na vysoké a touha po dítěti se objevila s takovou silou, že byla ochotna vzdát se školy, na kterou dostat se, ji stálo nemalé úsilí. Jen kdyby tak mohla tlačit kočárek se svým dítětem! Jenže na obzoru tehdy nebyl žádný vhodný adept na tatínka a tak o 3 roky později úspěšně odpromovala a nastoupila do zaměstnání. ** „…zkrátka, nesmíš na to myslet!…„, slyšela v duchu opět kamarádčin hlas. Nemyslet na TO. Copak to jde? Ať si někdo zkusí sednout do místnosti a nemyslet třeba na jablko! Dopadne to asi takto: „Nesmím myslet na jablko! Nesmím, nesmím! Panebože, už zas na to jablko myslím! Nechci na něj myslet. Budu myslet na citron. Citron, citron, jablko…“ Nedávno se zrovna téhle kamarádce snažila vysvětlit, že touha mít dítě není jen rozmar, ale že je to biologická potřeba. Třeba jako hlad. Kamarádka se tvářila, že to chápe, ale ona na ní poznala, že nechápe vůbec nic. Příště, až se zase začne vyptávat, jí řekne onu kouzelnou větu, kterou jí poradil manžel: „Promiň, ale nechci se o tom bavit." Abraka dabra a hrozba nepříjemného rozhovoru je pryč. Už tohle zaklínadlo použila několikrát, když výmluvy jako nemáme své bydlení, ještě chceme cestovat,… nestačily a spustily jen lavinu přednášek na téma biologické hodiny. Jako by je sama neslyšela dost hlasitě tikat. Letos jí už bude 33. Většina jejích kamarádek už má dávno děti. A její sourozenci taky. Ona snad bude nadosmrti jen teta. Když se dozví o dalším novém těhotenství ve svém okolí, říká si: „Než se tohle dítě narodí, už budu určitě taky těhotná. Jenže děti se rodí a ona stále cítí v bříšku prázdno. A tak moc rodičům závidí, že si jejich ratolesti nedokáže ani pochovat. Vlastně dělá, že ani neexistují. A vůbec, pokud je to možné, tak se raději snaží vyhýbat všem známým, kteří už mají rodinu. Rozhovor se totiž vždy stočí na děti a co ona má k tomu říct? To, že po nich tak strašně touží a že to moc bolí, když nepřichází? Marnost nad marnost a všecko marnost. Tak jí poslední dobou připadá její život. Asi je zralá na blázinec. Bohnice nebo Kroměříž, kde to bude hezčí?

Zapípal mobil. …PORIDTE SI PSA NEBO KOCKU, TO PRY TAKY POMAHA…, stálo v SMSce od oné těhotné kamarádky. Nenáviděla všechny tyhle rady, zvlášť od lidí, kteří je vůbec nepotřebovali. Ale daleko větší nenávist k celému světu cítila před dvěma měsíci - byla 10 dnů po IVF a začala silně krvácet. Až jí naskočila husí kůže, když si uvědomila, jak silného negativního citu je schopna. Ovšem IVF pro ni byla konečná stanice. Jistě, existuje ještě možnost adopce, jenže tu její manžel odmítá. A po celou dobu jejich neúspěšného snažení nezměnil názor a ani to nevypadalo, že to v dohledné době udělá. Důvod není důležitý. Důležité je, že IVF je pro ni poslední možnost. A ani ta nevyšla. Svého manžela ovšem milovala. A on ji taky. A to byla často jediná věc, která ji držela nad vodou. Kdo z nich má víc síly to všechno vydržet? Když mu plakala schoulená v jeho náručí a on ji utěšoval, věděla, že si ji nevzal jen pro to, že mu jednou porodí syna. I když cítila, že i jeho to moc trápí, on o tom nemluvil. Nechtěl. Ale ona o tom potřebovala mluvit. S někým, kdo prožil nebo prožívá to samé, s někým, kdo ji stoprocentně pochopí. Internet je skvělá věc.

Kolik toho má vlasně už za ty 2 roky za sebou? 2 inseminace a jedno „umělé". Kolik hrnků bylinných čajů už vypila, kolik léků pojedla a kolik injekcí si napíchala! Rok cvičila Mojžíšovou! Pro někoho málo, pro jiného moc. Těhotenské příznaky měla za tu dobu snad už všechny. A jestli se mezi ně dá počítat i zvonění v levém uchu, tak ten taky. Teď má po třetí inseminaci. Ale ani tentokrát se to nepovedlo. Byla sice teprve 24. den cyklu, ale cítila to. Už několik dnů ji pobolívalo v podbřišku jako obvykle, když TO má dostat. Kdyby v jejím bříšku rostlo miminko, určitě by něco bylo jinak. Ale nebylo a proto byla smutná. Dnes si ještě popláče, ale od zítřka už to bude jiné, slibovala si. Pochopila totiž, že těhotné budou dál chodit po ulici a hrdě ukazovat světu svá bříška, bez ohledu na to, že ona je neplodná. Rozhodla se nést své břímě statečně. Týden staré neteřince koupí krásnou jídelní židličku a těhotné kamarádce uplete svetřík na to malé a… a… Kdyby jen náznakem tušila, že za 3 dny jí lékař oznámí, že je těhotná a že za necelých 9 měsíců se jí narodí krásná a zdravá holčička, nemusela ráno vstávat do práce s oteklýma očima.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Veronik@
Povídálka 30 příspěvků 07.06.07 22:11

Krasne, mile, pekne napsane.
Znam to naprosto vse - jen mi trochu schazi ten happyend, ale pracuji na nem usilovne :-)

Preji hodne stesti a krasne dny.
Veronik@

 
tygr
Kelišová 5264 příspěvků 08.06.07 06:03

Krásně napsanééé! My se o miminko začneme snažit na podzim (a přiznám se, že mám obavy). Tvůj článek je fakt krásný a konec mě dojal tak, že tu teď brečím jak želva (asi se budu muset jít znova namalovat, aby se v práci nelekli). Přeji hodně radosti z rostoucího bříška a hlavně krásný život s vaším miminkem.

 
Hasmandka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 08.06.07 10:31

Vidím kladné ohlasy, tak bych se konečně mohla přihlásit k autorství. :-)) Ale ne, faktem je, že jsem se podepsala jen do emailu pro Šárku a podepsat se pod článek mě už jaksi nenapadlo. Takže to chci napravit, abych nebyla za anonyma. ;-) Všem snažilkám a po dítěti toužícím ženám z celého srdce přeji, aby byly v tomto nerovném boji nakonec odměněny tak, jako já.

Hasmandka

 
EnkaL
Extra třída :D 11935 příspěvků 08.06.07 16:11

Ahoj,

taky jsi me silene dojala, ja uz svoje stesticko mam doma a necekala jsem na nej tak dlouho jako ty a proto me tyhle pribehy snad jeste vice dojimaji :)

preju krasne tehotenstvi a nadherneho zdraveho broucka ci berusku ;)

Enka a Standik (9mesicu)

 
kacenka001
Kecalka 157 příspěvků 08.06.07 17:13

Krasny! Je videt, ze zazraky se deji, jen na ne nesmime prestavat verit.
Hodne stesticka!
 Jana.

 
Dede
Stálice 76 příspěvků 10.06.07 11:09

Ahoj Hasmandko,  

tak jsem te hned poznala a odhalila. Ani jsem nepotrebovala cist dal, abych vedela, ze jsi to ty.
Mej se krasne
 Dede

 
Hasmandka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 10.06.07 12:52

Ahoj Dede,
jsi Sherlock Holmes. :-) Trošku jsem tu poodhalila i jednoho svého kostlivce ve skříni, kterého jsem ti slibovala vyjevit. Ale jen trošku.  Už jsem ti poslala belskovou odpověď na tvé maily a jak jsem slíbila, večer napíšu víc.

Květa

Vložit nový komentář