Špatný výběr partnera

Partnerské vztahy
  • Anonymní
  • 27.06.16

Aneb co všechno změní vaše rozhodnutí a jeden člověk ve vašem životě... S manželem jsem se seznámila před 4 roky, je o 4 roky mladší, nyní mu je 26 a mně 30.

Nikdy jsem nebyla na mladší, většina vztahů byla se staršími či stejně starými muži. Nevím, jak k tomu přesně došlo, že zrovna do něj jsem se tak bezhlavě zamilovala a založila rodinu.

Vždy jsem byla sebevědomá, nezávislá žena. Měla jsme vztahy, ale nikdy ne moc trvalé. Vlastně jsem si nikoho nikdy moc nepřipustila k tělu. Cestovala jsem, studovala VŠ a tak celkově si užívala, nikdy jsem ale nebyla na náhodný sex. Vždy jsem ke svým partnerům něco cítila, ale nikdy jsem se od nich nechtěla omezovat. Bránila jsem se společnému sestěhování, o rodině nechtěla ani slyšet.

A tak se stalo, že jednou všechny mé zásady vzaly za své. V práci jsem se seznámila s mladším kolegou z jiného oddělení. Já v té době ukončila vztah s jedním mužem, který mi tvrdil, že je v rozvodovém řízení - no nebyl… Ihned, jak jsem to zjistila, jsem to utnula, nedala jsem na žádné sliby apod.

V té době se mi celkově vše rozpadalo pod rukama, nedodělala jsme vysokou, onemocněla mi totiž maminka rakovinou. Chodila na chemo, ozařování a já byla s ní nebo v práci. Tam jsem se zakoukala právě do nynějšího manžela. Byl jak balzám na duši, mladý klučina, veselý, vtipný, plný života a takový bezelstný.

Neuměl lhát, intrikovat apod. Hrozně se mi jeho povaha líbila. Stali se z nás přátelé, co spolu vyráželi na různé akce, já tušila, že pro něj je to něco víc, byl ale tak mile stydlivý. Já do něj byla zakoukaná po prvním společném večeru u známých, kde jsme se celou noc bavili a smáli.

Jenže řešila jsem věk, že je nevyzrálý, navíc, a to měl být varovný signál, měl velice v oblibě hospodu s kamarády. Jenže já to v té době neřešila, sama jsem se často chodívala bavit s kamarádkami na víno a brala jsem to k věku. Co jsme si spolu pak začali, to omezil na minimální návštěvy.

Začátky byly krásné, byli jsme skoro pořád spolu. Mamka se v té době zlepšila, mysleli jsme, že nemoc zvládne. Vše se jevilo hezky, být v té době ještě s přítelem mě drželo nad vodou. A stalo se, že jsem po 10 měsících kývla na společné bydlení.

Našli jsme si malý, ale krásný pronájem. Po měsíci bydlení se stalo, že přítel nedorazil domů, neozval se, nic, přišel až druhý den. Já vyděšená, že se mu něco stalo. Hospoda… a první hádka, že takto tedy ne, pokud chce jít, nebráním mu, ale je elementární slušnost dát vědět.

Měsíc na to jsem byla nemocná, potřebovala jsem, že až půjde z práce, donese mi Paralen, došel nám a já měla horečku a bylo mi hrozně. Opět… půlnoc a on nikde. Další hádka, říkala jsem si, je mladý, byl zvyklý dělat si co chce, každý mi říkal, že to je věkem, že mladý proutek se dá ještě ohýbat apod. Taky jsem tomu věřila a snažila se nehysterčit. Ale měla jsme jedno podezření - drogy…

Všimla jsem si, že po obou nocích je divný - nespí, nejí, je protivný… A ano, perník - zjistila jsem, že byl občasný uživatel. Vždy, když nedorazil, dal si někde s kamarádem. Drogy mi vadily, i když jen občasné užívání, kor tohohle typu. Další hádka, tentokrát velká, poslední šance. Za měsíc to samé znova, tentokrát nedorazil 2 dny. Sbalila jsem se a odešla, že to nemám zapotřebí být s někým, kdo je takhle nevyzrálý.

Shodou náhod se v té době zjistilo, že mamce chemo ani ozařování nezabralo. Tentokrát však byl verdikt rakovina v terminálním stadiu, lékaři dávali maximálně 2 měsíce. Zhroutil se mi svět. Skončila jsem v práci a starala se o mamku doma. To byly těžké časy. Přítel se mi ozval, omlouval. Když zjistil to s mojí mamkou, přijel za mnou, dušoval se, že se vším sekne, bude zodpovědný, bude tu pro mě, že bude chodit na testy apod.

Byla jsem v depresích a byla jsem ráda, že si mám o koho opřít hlavu. Dali jsme se zase dohromady. Přítel sekal latinu. Tedy aspoň jsem si to myslela. Drogy opravdu nebral, ale opíjecí akce byly dále - 2× skončil na záchytce. Ale to jsem se dozvěděla mnohem později, i to, že kvůli tomu přišel o práci.

Když mamka zemřela, přemýšlela jsem, co dál. Přítel měl novou práci, u něj se vše jevilo v pohodě, chtěl, ať se zase nastěhuji. Udělala jsem tak. Docela dlouho bylo vše v klidu. Po roce přišla žádost o ruku a za půl roku od ní byla svatba.

Občas se stalo, že se zdržel s kámošem či kolegy v práci na pivu, ale nic tragického. Jen ve mně vypěstoval takovou úzkost pokaždé, když na to pivo šel, a což teprve, když se zdržel. Ale nechodil druhý den, nechodil opilý, jen v náladě, tak normálně.

Po svatbě jsem zjistila, že čekáme mimi. Neplánovaně, neberu antikoncepci kvůli zdravotním problémům a prostě nám to selhalo, ale nevadilo mi to, vždyť bylo přesto chtěné. V 5. měsíci přišly křeče a nařízení jen ležet, hrozil předčasný porod.

Období to bylo psychicky těžké. Nic jsem nemohla, celý dny sama. Kamarádky převážně v práci. Manžel v práci, začal to být stereotyp. V té době se manžel začal vracet do starých kolejí.

v 6. měsíci opět nedorazil domů, měl mi přinést večeři, nic… Nereagoval na sms, na nic. Přišel druhý den po práci (ve které ani nebyl, i když tvrdil, že jo), spal u kamaráda.

Opět omluvy typu jsem blbec, už se to nestane, potřeboval jsem vypnout a ztratil pojem o čase a bla bla. Já byla naštvaná, ale vzala jsem to, byť mě to štvalo dost. Říkala jsem mu, že má moji důvěru narušenou. Jojo, vše odkýval, kál se. Já už tušila, že to nebude výjimečné a rvala si vlasy, proč jsem to vše tak uspěchala. Asi jsem potřebovala pocit, že někoho mám. Kromě mamky jsem neměla a nemám nikoho.

Nedoufala jsem, že se změní, kor ne dítětem. Snažila jsme se s ním o všem mluvit. Vypadalo to, že chápe.

Jenže v 9. měsíci to přišlo zase, to už jsme měla před termínem, komplikace a byli jsme domluvení, že když někde bude, telefon bude mít u sebe, kdyby něco. Mně bylo zle jeden večer (byly to jen poslíčci) a volám manželovi, který nedošel, jak řekl. Jenže tušení bylo, ale nechtěla jsem být za stíhačku, že se někde zdržel půl hoďky. Ale jak se ukázalo, z půl hoďky bylo 9 hodin. Opět hádka, mé vyčerpání ze všeho. Opět sypání popele na hlavu, ujišťování, že se nestane znova nic z toho…

Abyste chápali, manžel je zlatý člověk, na tom trvám i teď. On je hrozně hodný, pozorný a vím, že mě miluje i teď, co nejsme spolu (k tomu se dostanu). Udělal by pro mě první poslední, když je v pohodě. Jenže má tyhle zkraty. Přitom na pivo s kámošema chodí občas a vše ok, dokud mu nehrábne a nedá si víc alkoholu, to pak ztratí soudnost a vše je mu fuk. V tom rozpoložení, když mu dáte na výběr já s mimčem, nebo hospoda, vybere hospodu. Jak kdyby se mu zatmělo.

Po porodu bylo vše ok, on byl u něj, malou choval, bylo vidět, jak si ji zamiloval. Vzal si dovolenou 14 dní a byl s námi. Vydrželo mu to 3 měsíce. V té době měnil práci a byl měsíc bez ní, prý kvůli penězům, že mu dluží. Jenže pravda byla zas jinde, on si tak úplně dovču se mnou a s mimčem nezařídil, řekl jim to den před ní a oni ho propustili, navíc asi tam nedělal, jak měl, to úplně nevím.

Naštěstí rychle našel novou, jenže v té době, asi i ze stereotypu s mimčem, nastaly zase ty zkraty, v té době to ale mezi námi bylo už špatné. On se změnil, nechtěl nikam chodit, vídat se s přáteli, max jít na jedno s nějakým svým hospodským kámošem. Prý víc nepotřebuje.

Dřív jsme plánovali cestování, najednou, že ho cestování nebaví a kam bych furt jezdila. Plánovali jsme hypo, jednou to bylo jo, pak zas raději ne a furt dokola. Mně to bylo fuk, na hypo čas až budu mít po rodičáku, spíš jsem měla za to, že tyhle věci jsme měli probrané, bavili jsme se o tom už před svatbou a najednou vše jinak.

Jako kdyby to byl jiný člověk. Kde byl ten mladý veselý klučina, ptala jsem se sebe. Neříkám, že já se nezměnila, mateřství, svatba, vše vás někam posune, i bych skousla, že se změnil, ale už ne to, že na něj není spoleh. Abych to už zkrátila, ty zkraty byly stále, cca 1× měsíčně, přišel kvůli nim i o práci, prostě se opil a druhý den nedorazil.

To byla poslední kapka. Já na rodičáku s mimčem a on tohle, věděla jsem už delší dobu, že to tam spěje, ale neměla sílu to utnout. Proběhla hádka, i když ani ne hádka. On mi řekl, a to zabolelo, že je mu líto, že nás zklamal, že malá si zaslouží lepšího tátu a já manžela, ale že neví, co to je, že jednou ho to tak vždy popadne a i když si myslí, že to ukočíruje, že prostě mu vypne, přitom drogy v tom nebyly, testoval se mi často.

Prostě ten alkohol je pro něj spouštěč, byť ho nepije často, ale dělá to s ním tohle. Já nemohu žít vedle člověka, který je 28 dní v měsíci zlatý a 2 dny vypne a udělá zničehonic tohle bez toho, aby se zamyslel nad následky, nad zodpovědností k rodině, k práci, ke všemu.

Ukončili jsme to, on nenašel sílu to změnit, já sílu v tom žít. Obrečeli jsme to oba. Navrhovala jsem i psychologa, poradnu, tam jsme byli jednou, zdálo se to ok, dokud nepřišla sms - jdu na jedno, fakt, max 2, do 10 doma, neboj, hlídám se. Přišel druhý den v 7 ráno, opitý jak doga. Měli jsme jet na chalupu, kde slavil jeho otec 60ku. Vše se rušilo, a to je pořád, byť to není tak vážné jako to s prací.

No a teď tu sedím a říkám si, kde je ta mladá, sebevědomá, nezávislá žena. Hledám pronájem, který utáhnu z rodičáku a bojím se budoucnosti. Manžela mám ráda, vím, že v nitru je moc hodný, ale už ho nemiluji, mrzí mě, že to zničil a kvůli čemu vlastně…

Narazila jsem na rozdělané fotoknihy - svatba a první rok s malou. Koukám na fotky a přemýšlím, jak to vše vzalo za své, sny o rodině, domku, budoucímu bratříčkovi…

Já se jen budu snažit, aby byla malá šťastná, nebudu jí moct dopřát vše, co jsem chtěla, ale budu tu vždy pro ni a doufám, že on se časem vzpamatuje, najde a udrží! práci a bude fungovat jako otec, protože jako otec byl skvělý, ve smyslu, že malou miluje.

Vím, že jsou vztahy, kde to bývá horší, ale přesto se nemohu ubránit pocitu, že to skončilo nicotně. Mrzí mě, že jsme promarnili šanci být šťastní spolu. Můžu jen doufat, že budeme šťastni každý zvlášť.

Hodnotilo 32 lidí. Score 4.4.
 Váš příspěvek
 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1253 příspěvků 27.06.16 03:05

Mám z toho deníčku docela smýšený pocit. :roll: to jak manžela neustále omlouváš jak je zlatý přitom si vybere hospodu v 9 měsici tě necha samou 8o neozývá se a někde chlastá? Chtěla bych vidět jak je mimo to tak „zlatý“, když ho kvuli alkoholu několikrát vyhodili z práce 8o? Udělalas dobře nejsi jediná svobodná matka :palec: a přeji ti aby bratříček přišel s někým pro koho budeš na 1. místě :palec:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 27.06.16 03:31

No hele, chěla jsem ti napsat něco dost uštěpačného, ale popravdě s tebou soucítím… měl to být ten pravý, ale není, a nikdy nebude. Taky ten pocit znám.

Víš, když si to po sobě pozorně přečteš, tak ty jsi DÁVNO věděla, že to nevyjde, už ty tvoje úzkosti dávno předtím, než sis ho vzala. Nakonec jsi zůstala na světe sama a lepší nebyl. To se stává…

Víš, dobrého otce nedělá to, že má dítě rád, ale že se o něj stará, stará se o jeho matku, a omezí svoje sobectví kvůli jeho blahu. Ten tvůj neudělal ani jedno z toho.

Jak tu píše někdo - omlováš ho, protože tím omlouváš sebe a svoje rozhodnutí mít s ním rodinu. Radím ti, nedělej to. Podívej se na něj střízlivým zrakem - je to neodpovědný feťák, ochlasta, nemakačenko, mizerný partner a otec. Nic víc, nic míň, a ty sis ho vzala, když ti bylo v životě nejhůř. Kolik dalších by udělalo přesně totéž,

Nejsi ničím vinná, tak se přestaň omlouvat, seber se, najdi si nový byt a lepšího chlapa, zasloužís si to :kytka:

Příspěvek upraven 27.06.16 v 05:34

 
Anonymní  27.06.16 03:39

To mi připomíná nás, akorát já jsem o 4roky od manžela mladší a drogy nikdy nebral. Ale alkohol bylo pro nás velké zlo pak přišla autonehoda, takhle jednou si vyšel za kamarádem, trochu jsme se chytli, vracel se domů, celkem inronie je že tehdy si dal „jen“ 3 piva a panáka, a to celkem dlouho předtím než šel domů. A jak se vracel srazilo ho auto, je prakticky jedno že to nebyla chyba manžela, ale tehdy se zlomilo něco v nás obou. Muž od té doby když jde s kámošema tak fakt jde na 1-2 piva, nestalo se že by přišel zlitý, a vždy dá vědět, a rodiněs více věnuje. Kdo ví co by se stalo kdyby ho to auto nrsrazilo, asi by jsme spolu nejspíš už nebyli. Přeji ti aby se tvůj muž taky dal dohromady, a nepotřebovali by jste k tomu takový impuls jako my :kytka:

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 27.06.16 05:32

Achjo..jako bych četla o mém příteli..ale vše velmi velmi podobné. Taky slibuje, a vždy přijde ráno. Pak mi sprostě nadává budi malou. Kolikrát kvůli tomu nešel do práce..zakladatelko obdivuji tě že jsi dokázala odejít. Taky se už delší dobu k tomu rozhoduji..držím pěsti ať ti to dobře dopadne.. :hug:

 
Katty1203
Kecalka 159 příspěvků 44 inzerátů 27.06.16 07:01

@madanga Držím Ti palečky pro správné rozhodnutí. Totiž tohle si nezaslouží žádná milující starostliva maminka. Ještě se stresovat kvůli nezodpovednym chlapum!!!

 
Heivka
Ukecaná baba ;) 1297 příspěvků 27.06.16 08:10

Je to smutné, ale v zamilovanosti se dělají hlouposti. Jediné co doporučuji je se co nejdříve rozvést. Pokud pije a občas bere drogy, bála bych se aby bez vašeho vědomí ještě nedělal dluhy. Máma má takhle kolegyni v práci, odešla od alkoholika, ale žádost o rozvod nepodala. Teď má na krku dluhy za půl druhého milionu, které vznikly v době trvání manželství. Ten její se už naštěstí uchlastal definitivně, ale ona bude až do smrti splácet. Teď ani nemůže odejít do důchodu, a klepe se aby jí nevyhodili aby mohla splácet.

 
MariMart
Kecalka 133 příspěvků 27.06.16 08:21

Deníčky často nekomentuju, ale zaujal mě. Podle tvého popisu soudím, že jsi normální, racionálně uvažující ženská. V těžké životní situaci, kdy ti umírá rodič lze opravdu pochopit, že jsi hledala podporu všude, kde se dalo. Třeba si věřila, že ho změníš, nebo že mu to dojde. Bohužel. Opravdu Ti moc fandím a i když to nebudeš mít teď jednoduché, věř, že určitě přijdou lepší časy a někdo kdo si tě zaslouží!

 
Anonymní  27.06.16 08:44

Podobne jak u nas, manzel ale starsi… velka laska, zamilovanost, po roce svatba a dite… pak alkohol automaty a taky pervitin… my jsme se neustale rozchazeli a schazeli coz bylo jeste horsi, on z toho mel psychiku na dne az bylo i domaci nasili… dite hrozne miluje ale presne kdyz to prijde vybere si ne nas… nyni padl na same dno, je ve vezeni… jsem zvedava jaky clovek vyjde ven… boli me kam to s nama zaslo, co se stalo z cloveka ktereho jsem milovala a hlavne kam me dostal (zila jsem z rodicaku a platila spolecne dluhy, mela jsem i jednu exekuci ale uz mam vse vyresene je mi 25) ale nyni muzu rict ze jsem diky tomu silnejsi, zvladla jsem veci ktere jsem si nikdy ani nemyslela ze zvladnu… taky zvladnes, financne je nekdy lepsi sehnat si hlidani nebo soukr skolku a platit to z rodicaku a chodit do prace a mit vyplatu, ja chodila od 19 mes ditete… bude lip, porad to bude hrozne bolet, mrzet.. ale jednou na sebe budes hrda ze si to zvladla a ze zijes lip :srdce: :hug: :roll:

 
Jančata
Povídálka 36 příspěvků 27.06.16 09:06

Deníček často nekomentuji. Jsi skvělá a statečná ženská. Chápu tě a obdivuji tě, že jsi našla v sobě vnitřní sílu k tomu, abys to ukončila. Vím, že to nebylo jednoduché, ale pro tebe samotnou a pro tvou malou to bylo určitě nejlepší rozhodnutí. Teď to nebude snadné, ale uvidíš, že se ti to vrátí a že si Vás najde někdo, kdo si Vás bude vážit a koho si zasloužíš! Posílám mnoho sil, ať to zvládneš!…drogy a alkohol jsou prostě svinstvo. Jen málokdo se toho dokáže zbavit. Udělala jsi pro Vás správné rozhodnutí!

 
astoret
Kecalka 481 příspěvků 2 inzeráty 27.06.16 09:56
:(

Příspěvek upraven 27.06.16 v 10:29

 
quinty
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 6 inzerátů 27.06.16 09:58

@lear Víš, dobrého otce nedělá to, že má dítě rád, ale že se o něj stará, stará se o jeho matku, a omezí svoje sobectví kvůli jeho blahu. Ten tvůj neudělal ani jedno z toho

přesně a perfektně řečeno.

 
PAN66
Zasloužilá kecalka 709 příspěvků 27.06.16 10:12

@quinty

Můj otec je alkoholik, byl to skvělý táta, akorát to nedokázal ovládnout, ale jak píše zakladatelka deníku, taky věřím, že je toúbyl dobrý člověk. prostě ho ovládlo něco co nedokázal ukočírovat, je to nemoc, snažil se dlouho s tím bojovat, bohužel..přemohlo ho to..z dětství mám ale na něj krásné vzpomínky, pak už to bylo horší, má matka v tom bohižel zůstala, škoda..možná by to byl pro něj impuls víc se snažit..dívali jsme se na to jak ho to zničilo, horzný pohled..
nás taky nemlátil, nebyl na nás sprostý, staral se v době, kdy byl střízliv, bylo to podobné, jednou za čas, apk se to ale začalo stupnovat, i jeho charakter se měnil, máma říkala, že ho taky nepoznávala, z kdysi chytrého, vtipného a hodného chlapíka byla troska s lahví v ruce..

doufám, že najde sílu s tím něco dělat, jít se léčit, každopádně udělala jsi nejlépe co to šlo! nenech se zničit spolu s ní, je to jeho boj!

odsoudit člověka je lehké..jsme ráda, žes na něj nezanevřela a snažíš se mu pomoc, nicméně, pozor na to, bude to zkoušet, jak vás potřebuje, nezvládne to bez vás, nedej se!

 
ahhotep
Kecalka 112 příspěvků 27.06.16 10:17

Můj oec alkoholik není, chodí řádně do práce, stará se o rodinu, to ano a víš ty co? dobrý otec to není. alkoholismus je nemoc, která postupně mění charakter, já věřím, že je to dobrý táta z popisu, který se snaží a své dítě miluje, bohužel, pro něj i pro ně, ho ovládá ta nemoc. nezbývá než doufat, že sevdá dohromady, ještě u něj není pozdě a i když by už spolu nebyli se zakladatelkou deníčku, snad jako otec by mohl fungovat. ale musí chtít on.

 
Cuddy
Extra třída :D 11997 příspěvků 27.06.16 10:19

Ptas se: „No a teď tu sedím a říkám si, kde je ta mladá, sebevědomá, nezávislá žena.“ Jsi porad sebevedoma a nezavisla. Kdyby jsi nebyla, zila by jsi v tom srabu dale. To, ze nebudes moci doprat dceri vse, si nevycitej. Po rodicovske dovolene bude lepe a ted dcerka potrebuje hlavne tebe :hug: Preji hodne stesti do dalsiho zivota.

 
quinty
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 6 inzerátů 27.06.16 10:57

@PAN66 to je asi otázka názoru a zkušeností. Třeba otec mojí dcery si v ničem moc nezadá s tím chlapem, který je popisován v deníčku. Vím, že dceru miluje, ale není schopen ničeho, žádné změny, trvalého zaměstnání, zodpovědného chování. Tak k čemu je pak ta jeho láska, když se nedokáže postarat? Proto s ním nejsem.

 
AjinaVlada
Zasloužilá kecalka 545 příspěvků 27.06.16 11:03

Bohuzel muj ex pil, tez sem to prehlizela myslela sem si on se zmeni, prestehovali sme se do sveho a bylo to jeste horsi. Je pravda ze byl strasne hodny, pracovity ale kazdy den po peti pivech z hospody domu, nedej boze kdyz dal tvrdy alkohol :cert: ac sem nehtela zahazovat cca pet let zivota nakonec sem to neustala a rozesla se s nim… nyni nelituju :pankac: preju hodne sil a stesti :hug:

 
Maggica.24
Kecalka 237 příspěvků 27.06.16 12:39

Opravdu držím palce ať to s malou všechno zvládnete a věřím, že určitě ano! Ta sebevědomá a odvážná žena v tobě stále někde je, už jen proto, že si dostala odvahu s ním skončit. Dostal by vás obě časem na dno a pro malou by to vůbec nebylo dobrý. :hug:

Když čtu takové věci, tak jsem opravdu ráda za svého partnera, který má sice chybky, ale když to porovnám s jinými muži, tak je to gentleman, jak se patří. :) Naštěstí vím, že i se mnou je to občas asi k nevydržení (hlavně teď když jsem na konci těhotenství), ale na něm to není vůbec znát a stojí při mě. :)
Omlouvám se, jestli to působí jako nějaké povyšování, nebo vytahování se, tak to vůbec nemá být myšleno, jen jsem ráda za to co mám. :)
Ještě jednou moc držím palce!! ;)

 
Anonymní  27.06.16 12:41

Myslím, že jsi velice silná a vyrovnaná žena a moc ti přeji, aby to brzy přebolelo.
Rozumím ti ve všem. Spoluzávislost s alkoholikem ( feťákem, gamblerem ) je nepřenositelná zkušenost. Kdo to nezažil, nepochopí. Já mám momentálně manžela v léčebně, takže čekám, co bude dál.( Taky zlatý člověk, dokud ho nepřemohla flaška.) Pokud to nezvládne, budu muset s dětmi odejít. Doufám, že v tom případě budu mít dost síly jako ty.
Zaráží mě, kolik z nás má tady podobnou zkušenost. Alkohol je svinstvo.
Moc držím palce.
 Monika

 
witwe
Stálice 70 příspěvků 27.06.16 14:00

Ty jo, to se skoro nedalo dočíst, tolikrát jsem si říkala, jak to, že jsi od něj už nezdrhla. Tak, teď jsi sama, a řešíš už ty praktické záležitosti, jako rozdělení SJM, aby na Tebe nepřešly jeho dluhy, které fetováním nadělá? Abychom tu brzy nečetli deníček, že jsi rozvedená a musíš za něj platit x set tisíc dluhů.

 
LLenule111
Ukecaná baba ;) 2005 příspěvků 1 inzerát 27.06.16 14:44

Zakladatelko, deníčky moc nečtu, ale tento jsem dočetla až do konce. Je mi tě opravdu líto, jak si dopadla. Ale udělala si dobře, že jsi odešla..přeji ti, aby si našla levný a dobrý podnájem, abys měla s dcerkou kde bydlet a dopřát ji vše, co si můžeš dovolit. časem se najde i ten chlap vhodný pro tebe, určitě si fajn ženská. Hodně štěstí. :kytka:

 
Sany80s
Závislačka 3628 příspěvků 27.06.16 21:41

Hlavně se brzo rozveď, ať na tebe nejsou třeba dluhy. Tito lidé jsou nevyzpytatelní.
Já jen, často vidím poznámky a o mladém chlapovi…
Mě měl můj otec v 27 a bylo to tehdy dost pozdě. Většina mužů si pořizovala děti dříve a zvládli to.
Já nemám pocit, že muž těsně po 20 je děcko.
Proč omlouvat nezodpovědnost. V tomto věku jsme už dospělí a v těch podstatných věcech se neměníme…

 
Karleon
Závislačka 3991 příspěvků 27.06.16 22:07

Věděla jsi to. Dávno před svatbou a dítětem jsi to věděla. Už se k němu nevracej.

 
Anonymní  08.07.16 13:47

Držím ti palce ať od něj zvládneš odejít :hug: žila jsem 5 let s alkoholikem a gamblerem. Přesně jako ty…věděla jsem už dávno před svatbou, že to není ok, ale pořád jsem mu dávala šance. Odešla jsem od něj ve chvíli kdy druhý den po výplatě neměl ani korunu a my splaceli hypotéku skoro 20 tis./mes. Hrůza. Už je to 6 let. Z bývalého je dnes vypitá troska a když ho vidím je mi :poblion: ale gratuluji sama sobě že jsem od něj utekla než byly děti :dance:
PS: zkoušela jsem skoro vše - ani manžel. poradna nepomohla. Do léčebny jít nechtěl.
Trochu optimismu do budoucna - nyní mám druhého manžela, je to :srdce:, máme spolu dcerku a čekáme další…věř že vše bude ok :palec: jen má se mnou kříž s hospodou kam má v podstatě zákaz chodit :mrgreen:

 
Stella3000
Povídálka 12 příspěvků 10.07.16 07:41

Ahoj tak to já zažila velmi podobný vztah. s Pavlíčkem jsem žila 15 let a dělal mi to celou dobu, také nějakou dobu byl v pohodě a pak přesně jak píšeš ty že nedorazil domu a ráno omluvy, pláč atd. Vubec se nedivím že o něm píšeš že ho máš ráda, já také nemůžu říct že bych ho nenáviděla, to nejde protože je to nejvhodnější kluk pod sluncem, ale ten alkohol už jsem přestala akceptovat. cekala jsem roky že přestane a že se někdy vezmeme a budeme mít rodinu, ale chtěla jsem se ujistit že skutečně nepije a že když půl roku vydrží, pak si ho vezmu a budeme mít dítko. Nic méně se tak nestalo a já v35 jsem ho opustila. rychle jsem si našla jiného a po2 letech se vzali a teď v38 čekám první dítko. S Pavlíčkem se stýkam občas abych věděla jak se mu daří. vim že rozchod ho extrémně sebral, me také ale jak říkám byla už jsem stará na to abych do nekonečná tolerovala ty hospody. Jinak musím přiznat že už nikdy v životě nebudu mít nikoho raději než jeho, protože krom chlastu povaha jak romantického filmu, prostě není hodnejsiho a pozornejsiho člověka. s novým manželem je to obyčejné, mohu se na něj spolehnout a tak nějak do života tyhle kvality potřebuji, už nejsem nejmladší asi tak. Zcela Tě chápu! Někdo třeba nepochopí že i tyto muži jsou hrozně fajn a píšou to nejhorší ale realita je taková že třeba některé ženy doma snesou nasilnika, lakomce nebo těžkého zarlivce.to je pro mě ještě 1000X horší

 
Keltka
Kecalka 334 příspěvků 12.07.16 22:40
hm

Myslím si, že za hodně věcí si může pisatelka sama. Prý byla úspěšná, vyrovnaná? Proč tedy už první partner byl ženatý a „myslela si, že se rozvede?“ Jako vysokoškolačka by snad mohla vědět, že většinou jsou takoví muži velice problematičtí, takže asi tak, je to podáno, jako že „ona za nic nemůže“, na druhou stranu si za spoustu věcí - tedy téměř za vše, může sama.

 
ASAndrea
Kecalka 461 příspěvků 1 inzerát 15.07.16 12:41

Trošku mi připomínáš mě před 5 lety. Také jsem poznala veselého, nezávislého muže plného elánu a nadšení pro věc. Taky mě měl rád a taky dával přednost pokaždé kamarádům a hospodě než-li mě. Trvalo mi rok od něj odejít, protože jsem byla de facto na něm závislá (živil mě - ve smyslu toho, že jsem u něj bydlela, pomáhala mu s podnikáním a nepracovala jinde).

Přeju ti, ať už se na tebe usměje štěstí :hug:

 
Chandu
Nováček 3 příspěvky 16.07.16 22:11

Problém dnešní doby je ten, že mladí muži neumějí dospět. Nevím, kde jejich matky a otcové udělali chybu, ale tahle generace, která bude vyrůstat bez biologických otců, je hoooodně početná. Přeji nám všem matkám, abychom dokázaly vychovat své syny a dcery :roll: tak, aby měli hodnoty jako odpovědnost, rodina a úcta. :mavam:
Chápu tě autorko, věřila jsi ve změnu svého partnera, byla jsi mu oporou :srdce: a viděla (a dokonce i dál vidíš) v něm to lepší. Nevyužil svou šanci a tím dal tobě šanci novou :dance:

 
Digiivca
Povídálka 39 příspěvků 1 inzerát 26.07.16 16:39
Skoro podobně

Tak jsem si četla tvůj příběh a napadá mě jedno slovo. Páni. Mě je 29. S manželem jsme stejně starý (on je o půl roku starší). Když jsem si ho brala před čtyřma rokama byl bez práce. Ale řekla jsem si co. Pracovitý je, jenže jsem netušila, že ho bud 2 roky živit. Svatba krásná, po svatbě to taky šlo i když jsem nás živila já. Začalo to po osmi měsících. Na učet mi přišla první exekuce (nevěděla jsem jak je to možný, když já žádný závazky nemám.) Fajn, zadlužila jsem se a zaplatila jsem jí (byla manželova). Jenže jelikož jsme byli manželé šli i po mém majetku. Když jsem mu jí zaplatila přišla další. Opět jsem si na ní půjčila a zaplatila. Zkrátím to. Bylo jich asi 5 a všechny až na jednu jsem zaplatila já. (zadlužila jsem se). Když jsem se ho zeptala jestli je to všechno ujistil mě. Když jsem byla cca 4 měsíc těhotenství, přišla další. Jenže obrovská. Ted čekáme na jeho oddlužení cca osm měsíců. Mám pětiměsíčního synka a stále čekáme jestli nám půjdou po majetku nebo ne. :( :( :(. Jenže horší je, že mě strašně miluje a je to na něm vidět. Já ho asi taky ještě stále miluji, ale občas mám pocit opačný.

Chtěla jsem tím jen říci, že klobouk dolů za všechno co jsi vydržela, protože kdyby ten můj bral drogy, hned bych ho opustila.

Příspěvek upraven 26.07.16 v 16:40

 
lenkahav
Stálice 78 příspěvků 10.11.16 15:53

@lear - přesně, přesně tohle si myslím i já. Nemůže být hodný člověk, když dělá tohle. Není to dobrý člověk - Pokud tedy vše, co je v deníčku napsané, je pravda.

Vložit nový komentář