Srdci neporučíš?

Laura co miluje 2x  Vydáno: 01.09.11

Vím, že se v životě každý dostane na křížovatku, kde se musí rozhodnout, kterým směrem dál. Ale který je ten správný? A je vůbec možné milovat 2 chlapy zároveň? Asi ano, ale dobré to určitě není… jenže, jak se rozhodnout?

Je mi 31 let a právě se nacházím na jedné ze svých životních křižovatek. A nevím kudy dál. Svého manžela jsem poznala před 8 lety a byla to láska jako trám. Byli jsme mladí, zamilovaní, a bylo to prostě ONO. Věděla jsem téměř okamžitě, že tohle je vážné a že je zde velká pravděpodobnost, že jsem právě našla svou životní lásku. Začali jsme spolu žít po několika týdnech vztahu a všechno bylo tak nějak dokonalé. Samozřejmě, že po několika měsících prvotní zamilovanost vyprchala, ale to vůbec nevadilo, zůstala láska. Ale jako v každém vztahu i my jsme postupně zjišťovali, že se v několika věcech názorově rozcházíme. Za prvé jsme se nikdy neshodli, kde vlastně chceme zůstat žít. Můj manžel je z Prahy, já jsem Moravačka a Praha mi nikdy k srdci nepřirostla, na druhou stranu chápu, že on do chudého Moravskoslezského kraje taky nepůjde. Není blázen. A tak jsme udělali kompromis a žijeme v zahraničí. Zatím. Otázka, kde se usadit natrvalo zůstává nedořešena.

Za druhé. Děti. To byl vždy kámen úrazu. Já jsem samozřejmě děti chtěla jako každá normální ženská. Přesto, že je můj manžel o 6 let starší, čili v době kdy jsme se poznali mu bylo už 29 let, o dětech nechtěl ani slyšet. Vím, chápu, chlapům to prostě holt trvá trošku déle než dospějí, ale i tak… alespoň mluvit jsme o tom přece mohli, no ne? NE. Nikdy. Zakázané téma. Na konci vždycky hádka. Ale já doufala, že se to jednou změní. Přece MUSÍ někdy dospět!

Po 5 letech vztahu jsme se tedy přestěhovali do zahraničí a všechno bylo fajn. Já byla šťastná, že nemusím žít v Praze a on si taky nestěžoval. Našli jsme si oba práci v restauracích a měli se moc dobře. Jenže. Tehdy jsem poznala JEHO. Pracoval jako šéfkuchař v restauraci, kde jsem pracovala. Ze začátku jsem si ho ani nevšimla. Nebyl nijak pohledný, neměl moc vlasů, byl lehce obtloustlý (takový ten medvídkoidní typ:-), no prostě žádný Belmondo, ale měl v sobě něco. Charisma. Smysl pro humor. Působil tak… chlapsky. Prostě takový ten typ, co se o něj ženská může opřít. No prostě úplný opak toho, co jsem měla doma. Jenže taky měl mínus. Byl ženatý a čekali první dítě. Blbě načasováno, to tedy ano. Ale srdci neporučíš. Věděla jsem, že v tom jsem až po uši a tak nějak jsem tušila, že on taky. Byli jsme přátelé a velmi dlouho jsme se snažili odolávat tomu, čemu se odolat nedalo. Prostě to nešlo. Vím, že to bylo špatné a možná mě spousta z vás odsoudí, jak jsem mohla, vždyť přece čekali rodinu… nezlobte se, bylo to prostě silnější. Byli jsme zamilovaní a snažili jsme se pro sebe v práci ukrást každou chviličku.

Ve své podstatě to byl velmi platonický vztah. Nikdy jsme nebyli na rande, v kině, nikdy jsme spolu nespali. Přesto to bylo krásné. Věděla jsem, že svou ženu neopustí, to by se opravdu nehodilo. V té době už se jim narodil jejich chlapeček… byly mu sotva 2 měsíce. Ne, to by opravdu nebylo správné. On dal nakonec v práci výpověď a přestali jsme se vídat. Ale psali jsme si pořád. Téměř denně. Nakonec se stalo něco, co jsem si asi zasloužila. Prostě to prasklo. Nebo spíš… přiznala jsem se. Jsem hodně špatný lhář, neumím zapírat a můj manžel něco tušil. Nastalo peklo. Manžel nejdřív práskl dveřmi a odešel, za pár dní se vrátil s tím, že mě miluje a chce abych si rozmyslela, co chci nebo nechci dál. Že mi dá čas. Jenže já vůbec nevěděla co chci, nebo nechci. Věděla jsem, že nechci být sama. Takže, abych to zkrátila, nakonec jsme s maželem zůstali spolu, přesto, že to trvalo ještě celý rok, než jsme to překonali. Byl to hodně těžký rok. Jestli jste to některá zažila, tak víte o čem mluvím. Uražená chlapská ješitnost a ego… to je teda pochutnáníčko, nepřeji nikomu. Zvládli jsme to. Ale přesto, že jsem byla ráda, že je mezi námi všechno v pořádku, tam někde hluboko v srdíčku byl ON… pořád. Nevídali jsme se, občas jsme si napsali, přesto jsme oba cítili, že ještě není konec.

Čas běžel dál a na konci roku 2009 můj manžel konečně dospěl a souhlasil s tím, že se pokusíme o miminko. Byla jsem šťastná. Ještě šťastnější jsem byla 19. 1. 2010, kdy se na těhotenském testu objevily //. No a v září se nám narodil náš chlapeček. Největší štěstí pod sluncem. Byl to prostě úžasný rok a my byli v sedmém nebi.

Jenže rodinná idylka netrvala až tak dlouho. Manžel pracoval, já byla doma s malým a tak nějak jsme zase přestali fungovat. Nebo spíš, fungovali jsem jako rodiče, nikoliv jako partneři. Sex se vytratil úplně, romantiky ani špetka, řešili jsme běžné denní starosti, nákupy, složenky, miminko a taková ta láska se pomaličku ale jistě vytrácela. Kdo se ale nevytratil byl ON. A tak jsme se po několika letech sešli. Nejdřív na kafe, to bylo ještě čistě přátelské shledání, později na drink, a ještě později jsme se spolu konečně vyspali. Bylo to úžasné, dokonalé, ještě teď mi běhá mráz po zádech, sotva na něj pomyslím. Jsem zamilovaná opět a znova, nebo lépe řečeno, ještě pořád a vím, že on miluje mě, přesto nám není souzeno spolu být. Nebo je? Momentálně nevím, jak dál, nevím jak to řešit, nebo spíš neřešit. Zda zůstat s manželem kvůli malému, přesto, že náš vztah je víceméně bratrsko-sesterský anebo jít svou cestou a čekat, jak to dopadne s tím druhým? Rozvedl by se kvůli mně? A kdyby ano, nezničilo by se to krásné, napínavé, co mezi námi je? Možná by to za pár let bylo úplně stejné, vždyť oni ti chlapi jsou ve své podstatě všichni stejní :-)

Prosím, nesuďte mě, vím, že jako matka ročního chlapečka bych něco takového vůbec neměla dělat, ale jak říkám, srdci se poručit nedá, přesto, že bych moc chtěla. Chtěl bych umět říct: zapomeň na něj, máš svou rodinu, važ si toho, co máš, a já si to říkám, vážím si toho co mám, ale zapomenout na něj nedokážu. A občas si říkám: ale co když JE to on? Co když s ním budu šťastná navždycky. Co když mám touhle cestou jít? Zatím nevím, jak dál… poradí mi někdo, prosím?

Pokud jste dočetly až jsem, děkuji moc! Člověk si alespoň uleví.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 01.09.11 07:44

Teeda no já ani nevím co radit…Z toho co pises mi pasuješ k tomu druhému. Je však pravda že pokud by se rozvedl a ty taky a najednou jste meli volnou cestu mozna by se neco vytratilo..zme­nilo…nevim mozna ne.
Na druhe strane pokud to s tvym manzelem bude pokracovat takto dal, tak si myslim ze jednou to mezi vama stejne skonci…

 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 01.09.11 08:38

Já bych dala ještě šanci tvýmu manželovi.Hlavní je,si o všem promluvit.Ne mu tedy na sebe prásknout,že jsi mu byla nevěrná,ale říct,co ti ve vztahu chybí a říct mu to dost důrazně,aby pochopil,že je to vážný.A samozřejmě pokud se začnete oba snažit,tak na tu dobu vynechat milence.A uvidíš sama,jestli to půjde nebo ne.A na milence pozor,on to vůbec nemusí brát tak vážně jako ty,ikdyž řeči třeba vede jiný.Ale dost možná,by se nikdy nerozved.A to,že srdci neporučíš,to je sice pravda,ale ještě pořád máš rozum,který můžeš používat a ten rozum by tě měl varovat,že pokud budeš pokračovat v tom,co děláš,že můžeš ztratit úplně všechno.Tak opravdu važ každý krok,protože stojíš na tenkým ledě.

 
zelle
Povídálka 34 příspěvků 01.09.11 08:39

Ahoj Lauro, nemáš to tedy vůbec jednoduché. Z deníčku vyznívá, jak jsi zamilovaná do „šéfkuchaře“, nicméně sama máš na to racionální náhled… Nevím, kolik máš informací o jeho rodině - mně není jasné, jak to má on se svou ženou a synem, přeci jen není to jen o tvém rozhodnutí :nevim: Pokud to jen trochu půjde, nerozhodovala bych se hned, spíš bych zkusila posílit vztah s manželem, do kterého jsi přeci kdysi také byla zamilovaná, byl to ON - nešlo by to nějak obnovit? Prošli jste si mnohými krizemi a ustáli to, navíc upozadění partnerského vztahu na úkor rodičovského trápí spoustu párů, je to i celkem pochopitelné a dá se to řešit… Stálo by to za to, máte spolu syna - to je důvod jako hrom! Držím palce :kytka:

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 01.09.11 08:55

pokud jste s manželem překonali už jednou „obtíže“, zůstala bych s ním a snažila bych se oboustranně na vztahu pracovat…ona ta idylka se šéfkuchařem by nemusela vůbec trvat dlouho :nevim: ono je něco jiného, když s někým žiješ a řešíš každodenní všední věci, než jen, když se s někým potkáváš…chápu, že máš v sobě zmatek, ale věřím, že manžela ráda máš, ale měli byste si najít čas i na sebe, je to těžké…zkus ho něčím překvapit, něco vymyslet…dítětem se život hodně změní a je velká škoda, aby váš syn nevyrůstal s váma oběma…držím pěsti :hug:

 
Bábi Zlopočasná
Generální žvanilka 20746 příspěvků 01.09.11 09:03

Pocula som raz od jedneho psychologa vetu, ktora sa mi strasne pacila. „Nehladaj kde inde mozes rozkvitnut, hladaj ako mozes rozkvitnut tam, kde si“ Radil to zene co tiez mala manzela a deti a obzerala sa po inom.

A este … moj byvaly bol absolutne dokonaly kamarat a butlava vrba a nenahraditelna opora, kym bolo medzi nami x kilometrov. Nikdy by som donho nebola povedala ze bude mat potrebu ma „prevychovat k obrazu svojmu“ ked spolu zacneme chodit. Lenze bez deti a partnerov na oboch stranach to nebol ziaden risk vyskusat.

 
klaraja
Kecalka 454 příspěvků 01.09.11 09:22

Přidám se na stranu manžela…překonali jste spolu leccos a mate nakonec spolu roční štěstí. To přece něco znamená. Manžel dospěl a na miminko jste se oba těšili a byli jste opět šťastní. Nerozumím, proč by mělo být toto vše zapomenuto :wink:
Nebo asi rozumím..to všechno pro nenaplněnou lásku, která se právě tím zdá krásná a jedinečná, omamná a ta pravá. Ale jak sama říkáš, byla by taková i kdyby jste byli spolu? Oba dva, podle všeho, máte partnerské vztahy, které nemají vážnější trhliny, a to je pak cesta ke společnému životu ještě o mnoho složitější. Opravdu je vaše láska tak veliká, že OBA opustíte své rodiny a budete hledat cestu společnou?…?? :think:
Pro stávajícího manžela mi ještě mluví to, že při všech potížích, co vás doposud zastihli, jste byli schopni se domluvit, našli jste kompromis, který by byl přijatelný pro oba z vás(život v zahraničí, narození syna). To je v partnersví hodně důležité. Víš, že by to fungovalo i v tom vzahu budoucím?…

 
Katka78  01.09.11 10:09
Tak jinak...

asi mě tu všichni odsoudí, možná mají více zkušeností a jsou moudřejší a jejich rady jsou určitě bezpečnější. Ale já vím, o čem píšeš. Když s manželem zůstaneš, zůstane Ti celý život ON jako něco, co je lepší, právě proto, že je to nenaplněné. Pak už je jen krůček k tomu srovnávat a při každé příležitosti na manžela „vytéct“, protože si budeš říkat, že ON by se zachoval jinak. Možná jediná možnost, jak si udělat jasno, je, s NÍM začít žít, jít s kůží na trh, pokud té vaší lásce tak věříš. Čas ukáže, jaké rozhodnutí bylo správné a možná budeš litovat. Možná také ale budeš žít život plný lásky, vášně a vzájemného respektu.

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 01.09.11 10:10

Asi půjdu proti proudu, ale já nejsem pro to, aby se z ženské po narození dětí stala jen matka a přestala být ženou, popřela v sobě všechny své potřeby a obětovala se pro rodinu…To neprospívá v důsledku ani jednomu ve vztahu včetně dítěte.
Jakmile člověk zkusí vše pro záchranu momentálního vztahu a prostě to nejde, tak bych to nevzdávala, přestala popírat sebe samu a šla si za svým srdcem. Na roky váhání je život trochu krátkej :wink:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 01.09.11 10:42

Ahoj, hodne ti rozumim…a obavam se, ze tahle situace nema zadne spravne reseni a nikdo ti neporadi, protoze je to tvuj zivot a verim tomu, zes setkani s obema muzi bylo tvym osudem. Ted bys mela udelat to, co je pro tebe nejlepsi, i s odstupem casu…
Jakmile je v tehle situaci dite, uz rozhodujes za vas obe…
Kazdopadne zivot se ma zit a prozit :wink:
Preju ti, at zijes v lasce a spokojenosti! :srdce:

 
k acka
Kelišová 6918 příspěvků 01.09.11 11:17

Ahoj, úplně Tě chápu a jediné co Ti přeju je to, aby Tvé rozhodnutí bylo správné, nikdy jsi toho nelitovala a byla jsi skutečně šťastná!

 
Bábi Zlopočasná
Generální žvanilka 20746 příspěvků 01.09.11 11:17

Ma zena pravo ist za svojim srdcom, ked tym zlomi srdce manzelovi a detom? Moze byt ona stastna, ked tym ucini nestastnymi svoje vlastne deti?

Teda, ja nie som za konzervovnie kazdeho vztahu „kvoli detom“. Len si myslim ze odchod by mala matka zvazovat (a uskutocnit) az v situacii, ked su vsetky ine moznosti vycerpane, a odchodom sa vsetkym zucastnenym viac ulavi ako pritazi. Ved ju nikto nenutil mat dieta prave s tymto muzom, nerobila ho s nozom na krku, otca sama vedome vybrala. Aj preto podla mna sa stava na prvom mieste matkou, az potom je aj zenou.

K zakladatelke - ano, kym toho druheho „nevyskusa“ v kazdodennom partnerstve, bude si mysliet ze je lepsi, sikovnejsi, spolahlivejsi ako manzel a bude o nom cely zivot snivat a tuzit. Problem je, ze ked ho „vyskusa“ a ono to tak nebude, nebude uz cesty spat.

 
Plaminek_nadeje  01.09.11 12:27
Zakladatelko

Tak to já Ti ráda poradím a vřele doporučuji si pořídit tuto knížečku:
 http://www.pknihy.cz/…u-lasky.html

Tak, jak se denně musíte starat o miminko, musíte se starat i o vztah a hlavně Ty pořádně zapracovat na vztahu s manželem. Nikdo to za Tebe neudělá a předně se ptej, co Ty sama děláš pro to, aby bylo ve vztahu více vášně, něhy…atd.

To, co si myslíš, že je láska k „panu dokonalému“ je pouhá Tvoje fantazie vedená sexuálním pudem - takže pokud považuješ za lásku svou vlastní chiméru v hlavě, pak promiň, ale nic o ní nevíš. :wink:

To, co se Ti v manželství po narození dítěte děje je naprosto normální fáze a prochází tím většina párů. Rozdíl je jenom v tom, jak tuto fázi kdo zvládne - někdo postoupí do vyššího levelu, jiný zůstane mentálně „singl“. Věř, že VŽDY se najde nějaký „pan dokonalý“, který ve Tvé hlavě bude užasnější, schopnější, romantičtější…atp. (doplň si dle sebe), než manžel, pokud doma budou problémy.

Život Ti je ale nedává proto, abys „jen vyměnila partnera“, ale proto, aby jsi se zamyslela, zda Ty sama děláš za sebe maximum pro spokojený vztah. To, co Tě trápí ve vztahu s manželem Ti stejně život bude zrcadlit v každém dalším partnerovi, než pochopíš a odstraníš příčinu v sobě. :kytka:

Já radím zůstat věrná manželovi - dal Ti šanci, prokázal, že Tě miluje - dokonce souhlasil s dítětem ač ho předtím nechtěl!!! - větší důkaz lásky z jeho strany už snad není potřeba a teď je na Tobě, abys mu „dokázala“, že ho opravdu miluješ a Tvé ANO platí v dobrém i zlém - né jen v tom dobrém. :andel:

Z tvého popisu to teď vypadá, že jsi ho přitlačila ke zdi - on cuknul, z lásky k Tobě přistoupil na dítě - ale jakmile máš dítě - partner Tě už nezajímá, zdraví dítěte Tě už nezajímá… ale platit alimenty po případném rozvodu by musel - viď? :zed:

Souhlasím s Bábi - své štěstí na neštěstí druhých nikdy nepostavíš. Rozbiješ dvě rodiny, dvěma dětem vezmeš polnohodnotné rodiče a budou žít s doživotným cejchem „dítě z rozvedené rodiny“, budou citově zmrzačené a kůli čemu?…obyčejné Tvojí fantazii a sexuálnímu pudu, životu „na zkoušku“… Myslíš, že by Tě život za tohle „odměnil“ doživotní idylkou s „panem dokonalým“? :roll:

No tak si představ ty dva rozvody a tahanice o děti, majetek - věčné řešení bývalky, jejich alimentů - svých alimentů - předávání dětí - nemocí dětí a posouvání sudých/lichých týdnu podle soudem daného „styku“, hlídání pokud bývalka potřebuje, aby se ex postaral, kluci nezvladatelní, chybí jim tatínci a do toho výčitky od „pana dokonalého“, žes ho k rozvodu dokopala vlastně Ty… …tohle je MNOHEM pravděpodobnější, než Tvůj růžový obláček. :pankac:

„Nedělej jiným to, co sama nechceš, aby jiní dělali Tobě“. Máš-li svědomí - vymaž si veškeré kontakty na „pana dokonalého“, požádej ho, ať už Tě nikdy nekontaktuje a nereaguj na jeho případné „úlety“. Pak veškerou svou energii a fantazii zaměř na svoji rodinu - protože ta je jediná, co si plně si zaslouží CELOU Tvojí lásku. :srdce:

Držím vám pěsti ať to s manželem zvládnete! :kytka:  :mavam:

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 01.09.11 12:48

S timhle naprosto souhlasim…tohle je naprosta realita. :palec:

 
Laura co miluje 2x  01.09.11 13:15

Pročítám si vaše komentáře a moc za ně děkuji. Vám všem. :palec: . Vidím, že drtivá většina je na straně manžela, což je pochopitelné. A já si to plně uvědomuji, co bych případným odchodem způsobila za bolest tolika lidem, proto mě to také tolik trápí a proto si myslím, že to asi nikdy neudělám.
Ale jen tak pro upřesnění, myslím si, že se snažím velice o to, abych své manželství dala do pořádku, manželovi jsem již několikrát vysvětlila, co mě v našem vztahu trápí a na čem si myslím, že bychom měli pracovat, tzn. věnovat se více jeden druhému, vrátit trochu romantiky a erotiky do našeho vztahu atd. Myslím, že se snažím, co je momentálně v mých silách, starám se o rodinu, teď jsem dokonce začala péct (dříve nemyslitelná činnost) :lol: , jen, aby měl pocit tepla domova a chuti mi to nějak oplácet. Bohužel, nějak se neshledávám se zpětnou reakcí :-( . Manžel je spokojený a samozřejmě tím pádem nemá pocit, že je něco v nepořádku, však taky na co by si stěžoval. Tím pádem jenom já působím jako hysterka, která má pořád nějaký problém a vysvětlit mu, že zase tolik po něm nechci, jenom aby mě třeba chytil za ruku, když jdeme jako rodina na procházku (většinou jde totiž 4 metry přede mnou), nebo aby mi alespoň občas řekl, jak mi to sluší (snažím se)…prostě nic. X měsíců na mě viděl pouze poporodní kila, občas jsem si vyslechla, jak jsem tlustá, což teda nikdy nebyla pravda, spíš naopak…jsem dlouhá vyžle, jenom jsem logicky nebyla vyžle hned po porodu…nechápal no. Víte jak je potom lehké utéct z té reality do náruče někoho kdo vám to hezké, co potřebujete dá?
Proto je tak těžké na něj zapomenout a trávit každý den s chlapem, který si vás vlastně až tak moc nevšímá. Ale jo, tak já se budu snažit ještě víc…uvidíme, jak to dopadne. A ještě něco..manžela jsem ke zdi rozhodně netlačila :zed: , myslím, že 7 let je dost dlouhá doba na to, aby se dalo hovořit o mé trpělivosti :wink: , byl to nakonec jeho nápad, ale samozřejmě jsem za to byla velmi ráda. A mé dítě je na prvním místě a vždy bude, ale vzhledem k tomu, že já i manžel jsme oba z rozvedených rodin, nahlížím na celou tuto instituci, že rodina je svatá, trošku skepticky. Já rozvodem nijak netrpěla, měla jsem velmi šťasné dětství a více zastávám názor, že dítě bude šťastné, tam kde budou spokojení rodiče, i kdyby za cenu toho, že nebudou žít všichni pod jednou střechou. Ale to už je zase věc názoru, samozřejmě. Nicméně, ještě jednou děkuji za vaše rady a názory, určitě si z nich něco vezmu a když tak časem přidám další deníček o tom, jak to všechno dopadlo. :wink:

 
hellou82
Povídálka 21 příspěvků 01.09.11 13:32
Jana

moc hezky napsáno,přesně o tom ten život je.....A asi bych se nakonec bála,že nastane varianta č.3 - s manželem se rozvedem a s milencem to začne skřípat a nakonec zůstanu sama.Zezačátku by to bylo určitě krásné,ale co za 3,5,10 let?Radím skončit.Bude to moc bolet,ale přebolí to a děti si to zaslouží!!! J.

 
kaczka89
Kelišová 5090 příspěvků 01.09.11 14:07

Já osobně si myslím,že bys měla s pravdou ven. Zůstávat ve vztahu jen kvůli dítěti je nesmysl, celý život by ses trápila a nakonec si stějně někoho našla. Myslím, že je taky hodně dobrá varianta číslo 3 jak tady někdo psal. Prostě být sama a urovnat si myšlenky pocity a tak. Jak píšeš srdci neporučíš,ale s tím, zd abudeš z manžela dělat blbce nebo budeš upřímná něco uděláš.

 
zelle
Povídálka 34 příspěvků 01.09.11 14:13

Lauro, a co se zkusit starat víc sama o sebe? Na „teplo domova“ se nedá tlačit, tím spíš ne, pokud ti to nevyhovuje a nejsi šťastná. Spíš to vidím na takové to obehrané, leč účinné - najít si kamarádky na pokec, čas sama na sebe (synka nechat jednou týdně manželovi a jít třeba i sama do kina či na večeři), učit se jazyk, dělat dobrovolnici… cokoli, co by bylo jen tvoje a co by tě naplňovalo. Teď tě naplňuje ON, ale pokud to zvládneš sama, neztratí onen vyvolený svou „funkci“ jaksi sám od sebe? :wink:

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 01.09.11 14:26

chápu tě a přeji mnoho štěstí při rozhodování,

Příspěvek upraven 30.11.11 v 00:53

 
emocuc.polymorf  01.09.11 14:41

Nooo, tak já osobně si myslím, že si máš nechat manžela, protože s tím přístupem k životu, jak to na mě působí, budeš se šéfkuchařem za pár let tam, kde jsi byla s manželem :nevim: Klidně si ho nech na tajňačku, ale dítěti bych tátu nebrala. A pokud si šéfkuchaře necháš, ne, že to hned zas manželovi vyklopíš! 8-o Myslím, že manžel je tím stejně poznamenanej, že už jsi mu to jednou řekla, tohle z kebule prostě nevymaže. :nevim:

A řekla bych, že tenhle deníček není až tak o „srdci“… :wink: - ale osobně mi to nevadí :mrgreen:

 
knapek  01.09.11 18:19

ahoj.No ,vněčem tě moc chapu.Taky jsme vic po narozeni rodiče.Tak bych snim někdy chtěla byt jen sama bez děti.Tak jako dřiv.Jenomže to už nejde.Stim druhym nikdy nezažiješ to co z manželem.Dal ti syna.

 
Anonymní  01.09.11 18:51

Lauro,
znám to, znám… U mě to mělo trochu jinou časovou posloupnost, pana Božského jsem potkala v době, kdy jsem si říkala, že ze vztahu s manželem nezbylo nic a já nemám jinou možnost, než to kvůli dětem vydržet a zůstat, že na lásku prostě rezignuju. Bylo to těžké, ale věřila jsem, že to zvládnu, jsem přece zodpovědná, dospělá žena… Půl roku na to, co jsem si takto „vyřešila život“ jsem potkala někoho, s kým ta láska zase přišla. A já zjišťovala (a byl to platonický vztah), že bez lásky žít do smrti prostě nechci. Dilema mezi zodpovědností k dětem a touze být pro někoho žena a být šťastná jsem si řešila dva roky. V tuhle chvíli jsme s manželem už skoro půl roku od sebe, zároveň s jeho odchodem jsem ale ukončila kontakt i s panem Božským. Nechci čekat, že se kvůli mě někdo třeba rozvede atd.

Co chci říct je to, že z mého pohledu je třeba si dobře ujasnit, co pro tebe znamená tvůj muž, jestli k němu něco cítíš, jestli najdeš něco, pro co by ti stálo za to se pustit do vzkříšení vašeho vztahu - a pozor, nemělo by to být jen a pouze dítě. Žena není jen matka a šťastná matka je pro dítě rozhodně větším přínosem, než nefunkční rodina, dítě to stejně vycítí a do partnerského života je to snad ještě horší vklad, než když se rodiče rozvedou. Znám řadu lidí, kteří vzpomínají na dětství s tím, že si přáli, aby „už se konečně rozvedli“. Sama jsem v průběhu té své „řešící doby“ narážela na spoustu věcí - záhadné alergie, které mizely, když jsem opustila domov, když to nakonec vyvrcholilo tím, že si manžel našel jinou, ke svému překvapení jsem zjistila, že se vyspím lépe, když není doma, což byl pro mě převratný poznatek, dřív to bylo naopak. Pro mě byl jeho odchod obrovskou úlevou v mnoha směrech.

Jsem vděčná svému manželovi za dvě krásné děti a i krásné společné roky. Lidi se mění a po těch letech jsme proti sobě stáli jako úplně jiní lidé - jiný žebříček hodnot, žádné společné zájmy, večer si místo povídání pustil televizi… dotkl se mě naposledy víc jak rok předtím, než přišel pan Božský… Vím, že hledat někde hluboko lásku k němu bylo v té situaci pro mě nemožné. A jsem vděčná panu Božskému za to, že mi ukázal, jak to vypadá, když si lidi mají co povídat, když si rozumí v mnoha věcech, mají podobné hodnoty a hlavně - mají se rádi.

Teď mám nového, dávno rozvedeného přítele… Mám ráda svůj život, spoustu zájmů a aktivit, ale s ním je to pestřejší, barevnější, hezčí… doufám, že to vše vyjde a vím, že žádný další pan Božský nemá šanci, že si chci pěstovat a opečovávat právě ten vztah, který mám a věřím, že s těmi zkušenostmi co oba máme, to máme šanci zvládnout.

Moc držím palce, aby ses i ty rozhodla co nejlíp a byla šťasná. :srdce:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 01.09.11 21:35

Lauro, píšeš, že s manželem se v některých věcech neshodnete, dokonce ani v takové základní věci jako, kde chcete společně bydlet a žít.
S milencem máte ve všem jasno? Víte, kde budete bydlet? Je váš vztah tak silný, aby vydržel dvojnásobný rozvod a péči o děti z obou stran? Když si ujasníš toto, máš v podstatě odpověď na svoji otázku. Ale neunahluj se a než uděláš nějaký zbrklý krok, zeptej se přítele, co je pro váš vztah ochotný obětovat…

 
Sepishka
Ukecaná baba ;) 2401 příspěvků 01.09.11 22:01

Lauro, pises, ze milenec je zenatej a ma rodinu. Ani slovem nezminujes, ze by jeho manzelstvi bylo nefunkcni nebo by dokonce uvazoval o rozvodu. O tvem diteti urcite taky vi. Presto ho evidentne vubec netizi s tebou spat a blbnout ti hlavu. Je tohle opravdu typ chlapa, pro kteryho stoji za to rozbijet rodinu? Pravdepodobne bys stejne nakonec zustala sama a pokud by se i on rozvedl neni nic pravdepodobnejsiho nez, ze bys driv nebo pozdeji skoncila ve stejny pozici v jaky je ted jeho zena. Nicmene chapu, ze zamilovany hormony jsou tvrda droga a ze tohle ted asi vubec nechces slyset.

 
aiesha
Stálice 87 příspěvků 02.09.11 02:19

Taky si myslim,ze by jsi to mela opravdu hodne zvazit.
Moje osobni zkusenost je takova,ze jsem s pritelem byla 5 let kdyz se najednou objevil pan Bozsky a uplne mi zamotal hlavu.Odesla jsem od pritele a mela vztah s panem Bozskym.Samozrejme asi jen 4 mesice,protoze se ukazalo,ze neni az tak Bozsky.Moje predstavy byli ty tam.
Ono je rozdil s nekym se vidat jen na kaficko,kino atd..vysnit si ho a pak poznat,ze je to uplne obycejny chlap jako kazdy jiny.
Litovala jsem,ze jsem ze vztahu s mym pritelem odesla,ale uz se nedalo nic delat..
Chci tim jen rict,ze ted mam novy krasny vztah s pritelem s kterym cekame miminko a ze na 100% vim,ze ted uz bych jen kvuli nejakemu poblazneni ze vztahu neodesla,protoze poblazneni vyprcha.Je to jen iluze!!
Mozna bys opravdu jednou litovala,ze jsi zahodila vsechno co jsi s manzelem prozila a ze uz to nemuzes vratit…
Kazdopadne drzim palce.Je to opravdu slozita situace,ale urcite to zvladnes spravne vyresit :palec: :palec: :palec: :dance: :dance:

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 02.09.11 15:04

Bylo toho napsáno již hodně s čím souhlasím, jen dodám, že díky špatnému svědomí vás obou vůči svým dětem a protějškům byste si jistě nic krásného neužili..To je realita..

 
denbaden
Kecalka 342 příspěvků 02.09.11 21:20
Je to stejně jen na tobě

Soudit, nebo radit..nelze…
to můžeme, ale stejně to nic neznamená…
Já jsem si v životě prošla ledasčím…a nikdy bych si nedovolila tě soudit..
V hromadě řádků v diskuzi jsou tuny pravdy…Ale přece…Nikdo nežijeme tvůj život…
Nezbývá mi, než ti popřát, aby ses rozhodla tak, aby to bylo fajn..pro všechny!
Moc ti držím palce!!! :hug:

 
Kuris  02.09.11 22:18

Ahoj Lauro,já myslím že nejde vubec o šéfkuchaře…že je to zkrátka nějaký nový motor, nové kouzlo…něco nepoznaného…
manžel je pak moniiten nedokonalý, již poznaný a sammozřejmě Nééé ideální!!!
ty toužíš po ideálu,lásce, dokonalosti a harmonii.

Myslím,že kdybys šla za šéfkuchařem,tak poznáš také časem jak není ideální, jak je nedokonalý atd…
Vím o čem mluvíš-ve svém životě jsem měla asi 5 vážných známostí…každý za čas přestal být ideální, vytratilo s ekouzlo osobnosti, zevšednli jsme si,sex začla být fádní…
Až jsem málem zmeškala čas na děti honbou za ideály a chlapy s charismy!!!vdala jsem se v 38 letech.
Můj manžel má spousty chyb, ale díky všem svým zkušenostem jsem ho povýšila ve svém srdci na pana nejdokonalejší­ho.Jsme v pohodě :potlesk:
Chci tím říct,že vztah se šéfkuchařem by také za čas skončil a ty budeš hledat dál a dál a za 10 až 15 let zjistíš, že jsi unavená,že dokonalost není,že manžel nebyl tak špatný a že jsi udělala velkou chybu,když jsi odešla. :zed:

 
Ivuš2
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 02.09.11 22:38

Ahoj, nečetla jsem reakce ostatních. Jenom za sebe, prožila jsem něco hodně ale opravdu hodně podobného. Já šla za svým srdcem ...... a nelituju i když to hodně bolelo a mělo a má to stále ošklivé následky. Bylo to nejlepší (a nejtěžší) rozdhodnutí, které jsem kdy v životě udělala ale šla bych do toho znovu. Držím palce, ať se rozhodneš správně.

 
denbaden
Kecalka 342 příspěvků 02.09.11 23:27
Ivuš

děkuju za tvůj komentář…jako bys mi hovořila z duše…a taky držím palce..i za tebe!!! :hug:

 
helenkanai
Závislačka 3238 příspěvků 03.09.11 10:13

Určitě bych volila lásku a jistotu manželství.Zkus si s manželem promluvit o tom co tě trápí,že ti schází atd.
Pan Božský může být božský opravdu jen ted … věř mi jednou jsem něco podobného zažila a nestálo to za to.
Ale přeji ti aby jsi se rozhodla správně a byla v životě hodně šťastná.

 
TRHNISINOHOU  06.09.11 20:33
Moc Ti držím pěsti

LAURO,moc Ti držím pěsti ať se rozhodneš jakoliv aby Tvé rozhodnutí bylo správné.
Pokud vám to s manželem neklape a místo vztahu muž - žena je to vztah bratr-sestra jak píšeš myslím že by bylo lepší jít za svým srdcem.A strašně moc bych Ti opravdu přála aby Ti to vyšlo a abys byla po „medvídkovo“ boku jen a jen šťastná.Pokud ta láska vydržela léta tak je to jasný důkaz toho že to má cenu zkusit.Jde o to jen sebrat tu odvahu kterou já jsem nikdy nenašla a do dnes se trápím tím co by kdyby a upřímně do dnes doufám že jednou se s mou letitou láskou dáme dohromady napořád.Trvá to už 13 let a jsme spolu a zase nejsme spolu.Okolnosti tomu brání no :cry:
A nedělej si nic z řečí typu že zlomíš srdce svému synovi nebo že ho uděláš nešťastným TO JE NEHORÁZNÁ BLBOST!!!!!Tvůj chlapeček bude spokojenější pokud budeš spokojená Ty a ne v nervu a zoufalá a našťastná.
Takže hodně štěstí a moc Ti držím pěsti aby Ti to vyšlo
 Eva

Vložit nový komentář