stala se ze mě maminka

makys  Vydáno: 18.10.04

Protože na svůj porod strašně ráda vzpomínám, chci se o ty vzpomínky téměř půl roku poté s vámi podělit :-). Jsem šťastná, že mi bylo dopřáno porodit přirozeně a i když to trvalo dlouho, bolelo to a ke konci už jsem nevěděla čí jsem, nevyměnila bych za nic ani porodnici, ani porodní asistentky, ani porodní pokoj, ve kterém bylo akorát lůžko a balón. Ale popořádku?

Termín jsem měla stanoven na 12. května. Jelikož mi našli těhotenskou cukrovku, neměla jsem přenášet, aby mimčo nebylo obřík. Rodila jsem ale o týden později a vůbec to nevadilo. V Podolí v té době malovali, v Motole taky, tak jsem zvolila Krč. 18. května jsem se sbalila (po týdnu přenášení se skutečně rozhodli mi porod raději vyvolat) a vyrazili jsme s budoucím taťkou k autu. I tentokrát nás překvapilo, protože při otočení klíčkem ani neškytlo. Ještě že jsem neměla stahy, nepraskla mi voda nebo něco podobného, jinak by to byl fakt příběh hodný Bakalářů. ?To bude zas baterie?, pravil manžel a rozhodl se auto roztlačit z kopce. Samozřejmě že já netlačila, ale naštěstí byl u toho ještě švagr. Auto s hlavou rodiny nám zmizelo z očí a my se za ním vydali pěšky. Pod kopcem na nás ale čekal stále nepojízdný vůz i se zpěněným řidičem, protože v této části Prahy zrovna probíhalo čištění ulic a všude byly zákazy zastavení. Nicméně my jsme neměli jinou volbu, tak taťka alespoň opatřil náš vrak cedulkou ?nepojízdné, prosím neodtahovat? a jeli jsme do porodnice městskou hromadnou dopravou. Jen pro pořádek dodám, že auto samozřejmě odtáhli, neb v takovýchto případech je policie neobyčejně svědomitá, takže odpoledne manžel vyplázl jeden a půl tisíce a ještě musel angažovat kamaráda, který ho odtáhl do autoopravny.

Mě v porodnici zatím ubytovali na oddělení šestinedělí do pokoje s čerstvou maminkou a miminkem. Dali mi infůzi s oxytocinem, aby viděli, jak děloha reaguje a zda je připravená na porod. Vrcholky kontrakcí na monitoru se tvářily slibně, tak mě zas odpojili a nechali svému osudu s tím, že na noc mi zavedou vyvolávací tabletku.

Leč nebylo toho zapotřebí. Asi kolem druhé odpoledne začaly lehké kontrakce. Nejprve tak jedna za půl hodiny, takže jsem si v pohodě četla literaturu, kterou jsem si s sebou přinesla. ?To je nic proti menstruaci,? říkala jsem si. V devět večer ale stahy přicházely už každé tři minuty a menstruační bolesti proti nim byly hadr. Opravdu jsem nepotřebovala vyvolávací tabletu, místo ní mi dali nějakou pilulku na změkčení cest a ulevení od stahů a řekli mi: ?Jděte se vyspat.? Prima až na to, že jsem žádnou úlevu nepociťovala. Celou noc jsem prochodila po chodbě oddělení šestinedělí, abych nebudila na pokoji svou spolubydlící a každé tři minuty se svíjela u zdi, klekala si na všechny čtyři a tiše úpěla. Sem tam prošla potemnělou chodbou některá ze sester a vesele prohodila: ?Á, tady někdo kontrahuje.? A tak to šlo do třech do rána, kdy jsem asi vyčerpáním na dvě hodinky usnula, probudily mě jen dvě nebo tři silnější stahy. V pět ráno přišel doktor, prohlédl mě a zjistil, že jsem stále otevřená jen na 1 cm. Abych vůbec mohla na sál, snažil se mě, naštěstí úspěšně, roztáhnout ručně. Takže jsem mohla vyrazit o patro níž, kontrakce stále po třech minutách a otevřená na 3 cm.

V přípravném pokoji jsem se osprchovala a zjistila, že teplá voda mi vůbec nepomáhá. Dostala jsem klystýr a bylo mi to celkem fuk, zavolala taťkovi aby přijel a byla odvedena do porodního sálku, kde jsem měla trávit celý den, jak se později ukázalo.

Na sále mi píchli plodovou vodu. Další děj je poněkud na jedno brdo. Kontrakce obligátně stále po třech minutách, chodila jsem kolem stolu a vždycky když přišla bolest, pověsila jsem se na manžela a skučela mu do ramene. Každou hodinu přišly asistentky natočit mi monitor. Ta půl hodina, kdy jsem nemohla chodit a musela ležet, byla k nepřečkání. Očima jsem sledovala křivku stahu, jak lezla nahoru a snažila se ji zhypnotizovat, aby zas šla dolů. Za dvě hodiny jsem byla otevřená s bídou na 4 cm. Dostala jsem injekci na zmírnění bolestí. Prý:? Budete si připadat jak po jednom pivu.? No nevim, možná by bylo lepší to pivo :-) Ale abych byla upřímná, asi půl hodiny to opravdu bylo lepší. Pak vše začalo nanovo, chůze okolo stolu, věšení se na manžela a skučení.

Okolo třetí odpoledne jsem byla otevřená asi na 6 cm. Dostala jsem další injekci na zmírnění bolestí a připojili mě na infuzi s oxytocinem, aby se konečně porod pohnul. Oxytocin mi měl ještě zintenzivnit stahy, což jsem si nedovedla představit a zpravidelnit je. Místo toho jsem začala mít kontrakce po pěti minutách, ovšem trvající taky pět minut se třemi nekonečnými vrcholy. V tu chvíli už jsem byla poněkud mimo. Byla jsem tak unavená, že jsem přestávala vidět na cestu kolem stolu. Mezi kontrakcemi jsem upadala do krátkých mikrospánků, kdy se mi zdály sny. Například o tom, jak jsme prodali Číňanům železniční trať z Prahy do Ústí nad Labem. Taťka mi tvrdí, že prý jsem i sprostě nadávala a kousla ho do ruky. To se mi ani nechce věřit, já, takové slušné a hodné děvče :-)

Za nějakou dobu mě přišla prohlédnout doktorka přímo při stahu. Bylo to 7 cm a lékařka mi sdělila, že miminko nepouštím ven, protože se při každé kontrakci stáhnu. Musela jsem sedět na balóně, protože s roztaženýma nohama se těžko stahuje. Au, au au. Nevím přesně, ale někdy v pět odpoledně mě položili na bok, protože Vašík (věděli jsme, že to bude kluk), byl špatně natočen.

A pak se mi začalo chtít strááášně tlačit. S vědomím toho, že nesmím, jsem poslala manžela za sestrou, co mám dělat. Jukla do mě a povídá:? No sláva, branka zašla!?. Jenže dítko stále nebylo přetočené, takže pořád na boku. Ale mohla jsem malilinko tlačit, abych mu pomohla se otočit. No a pak bylo něco před třičtvrtě na šest, když mi řekli:? Tak můžeme rodit.? Jak já byla šťastná, že to bude za mnou!!!!

Rychlé přípravy a porodní asistentka zavelela: ?Tlačte, co to dá!? A já tlačila, jé jak já tlačila. Vůbec to nebolelo, bylo to po těch hodinách kontrakcí to nejpříjemnější tlačení na světě, i když jsem při něm málem praskla. A asistentka mě povzbuzovala a chválila. Zatlačila jsem pětkrát a cítila, jak ze mě něco vyklouzlo. Bylo 19. května 17:58 hodin. Bolest přestala. To něco byl můj syn.

V tu chvíli jsem si ještě zdaleka neuvědomovala, jak strašně šťastná jsem, že ho mám. Byla jsem jen nesmírně ráda, že je to za mnou, že ho slyším plakat a on tedy žije. Dali mi ho krátce na bříško, kňourající slizký uzlíček a pak ho odnesli změřit a zvážit. Žádný obřík to nebyl. Měl krásných 3820gramů a 50 cm. Mezitím jsem porodila placentu a porodní asistentka mě zašila. Necítila jsem nic, jen to párkrát píchlo.

Asi za 10 minut mi rozzářený manžel přinesl Vendýska a sestřička mi ho přiložila k prsu. Chytnul se okamžitě. Sledovala jsem ho, jak sosá, taťka mě držel za ruku a mě to pomalu docházelo. Už jsme tři. Stala se ze mě máma.
 Makýš

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
MartinaV
Kecalka 220 příspěvků 18.10.04 21:29

Tak dalsí porod co me dojal k placi :-)) Trochu mi propominal ten muj, moc hezky si to napsala. V kvetnu me ceka rozeni dalsiho miminka, tak jsem se zacala tesit. A taky trochu bat :-)) Preci jen ty mikrospanky behem kontrakci mam v zive pameti. Ale prodat Cinanum trat!!! No tedy :-))

Mej se ty i Vasik kraaaasne
Martina a Matej

 
slniecko2
Kecalka 178 příspěvků 18.10.04 22:53

Ahoj Makyš,

tak som si trochu zaspominala na to co som si sama „uzila“. Bolo to skoro na chlp rovnako ako u teba. Tiez sme prenasali niekolko dni a s mensou vynimkou a to ze mi kontrakcie zacali uz doma a tu noc pred porodom som si to doma odpochodovala a odvzdychala.
Rano ked uz boli kontrakcie cca kazdych 5 min. tak sme sli do porodnice. Plodovu vodu mi taktiez napichovali na sale a stihla som este epidural, ktory mi vsak ako aj doktorka potvrdila vobec nezabral.
Lucky sa narodil 17.58 ( tak isto ako Vendysek) ale 27.5.
A este par malickosti, Lucky bol uplne modry, lebo mal omotanu pup. snuru a tak ho hned zobrali a zacali kriesit. Za dve minutky uz krical a ja som si unavene ale spokojne odfukovala na porodnom stole.

Nas tatka bol celu dobu s nami a velmi mi to pomohlo. Az vtedy som si uvedomila, ze je dobre mat niekoho o koho sa mozes v tazkej chvilke opriet a zaroven sa podelit o tie najkrajsie okamziky ktore prezivame.

Maj sa krasne

Slniecko a Lucky 20 tyzdnov

 
Kokhina
Kecalka 483 příspěvků 19.10.04 07:45

No jo,už jsem to zas ořvala..moooooc krásný..já mám taky Vašíka,ale teprve 12dní…:-))))

 
tynda
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 19.10.04 10:47

Jééééééééé, to bylo moc pěkný.Zatlačuji slzičky, mám pocit, jako by jsi místy popisovala moje pocity a zážitky z porodu mého Adámka.Přeji moc štěstíčka a zdravíčka. Tynda

 
Anonymní  19.10.04 13:10

Ahoj Makys a Vašíku,

je to teda pěkně dlouho, co jsme se neslyšeli a neviděli - poprvé a taky posledně to bylo v porodnici :-) Je pravda že Julinka se drala na svět o hodně rychleji, ale souhlasím s tebou, že by jsem porodnici a ani personál nevyměnila ani za nic. Jsme moc rádi, že se vám daří dobře a snad se zase brzy uslyšíme :-))

Tanina a Julinka

 
Anonymní  20.10.04 15:36

Ahoj Makýši
Opravdu krásné, musela jsem si taky zavzpomínat. Mě to připadá tak dávno, co se Fanýsek vyklubal (teď mi tu jednu zprávu smazal, jak mlátí do klávesnice) a to jsou to teprve 4 měsíce. Měla jsem to dost podobné a nikdy na to nezapomenu. bylo to krásné. Přenášela jsem deset dní, pak jsem se strašně pomalu otvírala, pomohl až balón a tlačení ve stoje (a šikovná asistentka). Rozdíl byl jen ten, že Frantík měl slušných 4,6 kg a já měla tam dole parádní vyšívání.
Tak ať ti Vašík dělá jen samou radost a ať pěkně roste.
 Honzík

 
Anonymní  21.10.04 08:40

Ahojky,
jsem v 38 tt, brzy ze me bude taky mamca, tak jsem si s velkou zvedavosti precetla Tvuj prispevek. Je moc pekny, plny radosti, nad nekterymi pasazemi jsem se i smala, na konci textu jsem bulela dojetim. Preju Ti hodne stesti a spoustu krasnych chvilek s vasim syneckem. Diky Tvemu prispevku se i vice tesim na porod. Diky. Ahoj zdravi Elina. :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele