Stále mi scházíš, dědečku

Mallisa  Vydáno: 22.02.13

I když to bude už 10 let, pořád vzpomínám na úžasného člověka, který se podílel na mé výchově. Nestihla jsem mu dostatečně poděkovat, tak bych se ráda vypsala.

Nikdy jsem o smrti moc nepřemýšlela, znala jsem ji pouze z filmů. Ovšem v roce 2003 přišla docela nečekaně a vzala nám našeho milovaného dědečka. Nikdy na ten den nezapomenu.

Dědeček jezdil dlouhá léta na dialýzu. Pamatuji si, že 3× týdně ráno brzy vstával a odjížděl do nemocnice. Po poledni jsme čekali, až přijede, chodili mu pod kopeček, kde ho vykládala sanita, naproti. Vzpomínám si na říkanky a písničky, co nám ráno zpíval v posteli. Nikdy nezapomenu, jak lehával po obědě se slaměným kloboukem na zahradě pod stromem :) A už vůbec nikdy nezapomenu na dny, kdy se to všechno odehrálo.

Byl pátek. Zrovna jsme byli u mojí tety na prázdninách. Akorát jsme od ní měli odjíždět, stáli jsme na zastávce a volali naši. Teta jen řekla, že na nás počkají v našem městě na zastávce a pojedeme k babičce, protože je děda v nemocnici. Den předtím mu nebylo dobře, tak ho taťka vezl do nemocnice, kde si ho nechali. Najednou ale ležel v kómatu, selhaly mu plíce, musel být na přístrojích. Pamatuji si cestu autobusem, tekly mi slzy, protože jsem na to musela myslet. Dnes mi to, když jsme u babičky seděli v kuchyni a čekali, až se něco dozvíme, přijde jako dlouhá doba.

V sobotu po obědě zvonil telefon, volali z nemocnice. Děda na tom byl lépe, začal sám dýchat. Říkala jsem si, že už to bude fajn a uzdraví se. V neděli, zrovna když jsme s našimi doma usedali ke stolu, zazvonil telefon. Tehdy jsem to zvedla a slyším doktora, jak se představuje, a říká: Vy u nás máte tatínka. Odpověděla jsem mu: „Počkejte, já Vám dám maminku."

Řekli nám, že dědeček zemřel. Naši nás nechali se sestrou u babičky, aby nebyla sama. První noc byla nejhorší, slyšeli jsme ji plakat, vlastně jsme plakaly všechny.

Děda byl báječný člověk, který mi strašně schází. V poslední době mě mrzí ještě víc, že už tu s námi není, hlavně proto, že nemůže poznat svoje dva pravnuky. Věřím však, že je někde tam nahoře a sleduje nás. Drží nad námi ochrannou ruku a vidí, jak jsme vyrostli. Snad je na nás pyšný. Doufám, že ví, že jsem ho měla ráda, i když jsem mu to nestihla říct, protože když odešel, byla jsem jen blbá puberťačka. Nikdy mě nenapadlo, že může odejít, nikdy jsem mu neřekla, jak moc ho mám ráda. Přesto mi dal mnoho krásných chvilek, na které mohu vzpomínat a jednou vyprávět i svému synovi.

Děkuji ti za všechno dědečku a nikdy na tebe nezapomenu. Pořád Tě mám hrozně moc ráda ♥

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Terezka s Denískem
Závislačka 3578 příspěvků 22.02.13 10:45

Mě to mrzí úplně stejně byla sem malá a na dedečka mam ty nejlepší vzpomínky pořád semnou dělal vylomeniny byla jsem jediná vnučka jinak měl samé kluky.. ale neuvědomovala sem si, že taky někdy umře.. je mi to líto. :(

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1580 příspěvků 22.02.13 11:38

Vím jak se cítíš, moje prababička umřela letos v létě. Měla jsem jí velmi ráda, vždy mě hlídala a byla moc hodná a jako malá jsem snila, že se ještě dožije mých dětí. Bohužel zemřela když jsem byla v osmém měsíci a já nesměla kvůli vysokému stadiu těhotensví na pohřeb :(

 
favofrenki
Povídálka 47 příspěvků 22.02.13 20:22

V lednu to byl rok co mi zemřel dědeček, vím jak ti je protože jsem na tom stejně. Pořád se s tím nemůžu srovnat, nemůžu to pochopit. On pro mě byl ztělesněním síly a najednou tu není:-( Pořád doufám že se jednou vrátí, píšu mu dopisy a trochu si připadám jako blázen. Moc se těšil na své první pravnouče a nedočkal se:-( Rakovina přišla náhle, v plné síle, měla větší sílu než děda:-( Nikdy na něj nezapomenu a nikdy nepřestanu plakat při vzpomínce na něj.
Tvůj dědeček určitě věděl a ví že ho máš ráda. Hlídá vás tam zhora :srdce:

 
little jane
Zasloužilá kecalka 799 příspěvků 22.02.13 23:13

Abych pravdu řekla, tak u předposledního odstavce jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. Můj milovaný dědeček zemřel, když jsem byla dospělá, bylo mi necelých 28 let. Ale já jsem naštěstí stihla svému dědečkovi říct jak moc ho miluju… Den na to zemřel :zed: 13. v pátek :,( Taky si říkám, jestli na nás shlíží, že by měl snad radost z mého půlročního synka. Není den, abych si na něj nevzpomněla. A jelikož si moc dobře pamatuju všechny blbiny, tak mám co svého synka učit až trochu povyroste.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele