Stará láska nerezaví. Ale zajde!

Ufinka87  Vydáno: 11.02.11

Sny. Každému se někdy zdál víceméně živý sen anebo naopak takové hlouposti, až nad tím člověk kroutí hlavou. Není to tak dlouho, co se mi zdál opravdu živý sen. Byl velmi krásný a realistický, až jsem se po probuzení musela štípnout, jestli ještě nespím. Zdálo se mi o mé první lásce. Nevím proč, jsem s mým nynějším přítelem už šest let, a i když to občas pořádně zaskřípe, můžu říct, že jsem celkem spokojená!

Ale tohle bylo něco jiného. Nevím jak to popsat, ale celý den jsem byla jak na růžovém obláčku, zasněná a usměvavá. Prostě tak dobře naladěná jsem hodně dlouho nebyla. A možná i na základě toho krásného snu jsem se začala probírat svými starými věcmi. Nejrůznější talismany, básničkami a nevím čím ještě. Až jsem narazila na deník! já na něj úplně zapoměla!

Když jsem listovala stránkami a četla jednu po druhé, vrátila jsem se do doby, kdy mi bylo čerstvých 16 a já byla bláznivě zamilovaná do jednoho staršího muže, mojí první opravdové lásky. Záměrně píšu muže, protože mu bylo v té době 26, to mi tehdy přišel šílený rozdíl. Poprvé, když jsem ho uviděla, mi přišel jako takový obyčejný staší kluk. Později jsem zjistila, že se s ním moc hezky povídá a ty jeho oči!

Začal mi nadbíhat, ale velmi opatrně, měl o mě obavy, odhrnoval mi vlasy z čela a tak krásně lichotil a občas mne letmo políbil. Já se tak bláznivě zamilovala! Zpětně si uvědomuji, jak jsem byla naivní, ale šťastná a možná to k tomu věku patří. Nic víc jsem nepotřebovala, stačily mi kradmé polibky v parku a něžné držení za ruce. Nazýval mě mláďátkem. Jiskřilo to mezi námi, ale zároveň to bylo velmi zvláštní, něžné a nevinné, aspoň z mojí strany.

Nikdy jsme o sobě nemluvili, nikdy jsme neřekli co k sobě navzájem cítíme, bylo to nevyslovené a zároveň jsem věděla, co k němu cítím. Ale to mravenčení v břiše, když se ke mně sehnul a zašeptal mi něco krásného do ucha cítím i teď po těch letech, když si na to vzpomenu. Vlastně ani nevím, jak jsme se jeden druhému navzájem ztratili. Já se přestala stýkat s naší společnou kamarádkou a začala jsem mít na práci jiné věci. Problémy v rodině, škole… Pak jsem ho ještě párkrát potkala a pak jsem ho už neviděla.

Teď po letech je mi trochu líto, že to takhle vyšumělo, i když vlastně nevím, jestli to byl vztah. Ale já to tak beru. Je to pro mě moje první láska a navždy mi v srdci zůstane, i když nevím, kde je mu konec. Stará láska nerezaví, ale zajde! Je to pravdivé rčení. Možná si mě třeba už nepamatuje, nebo jsem pro něj byla jenom jedna z řady bláznivých, naivně a platonicky zamilovaných šestnáctek. Ale i přesto bych ho ráda viděla, nebo aspoň chtěla zjistit, co se mezi námi dělo… Fajn by bylo obojí!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Marie B.
Kecalka 188 příspěvků 12.02.11 10:20

To je kouzelně napsané :srdce: cítím to stejně :oops: takový krásně smutný pocit. Zajímalo by mě, jestli to muži cítí stejně :-)

 
Evulec
Ukecaná baba ;) 1419 příspěvků 12.02.11 11:11

Hezké :palec: já mám 3 deníky týkající se první lásky, někdy mě napadne je vytáhnout, ale pak to raději zavrhnu, nevím jestli by to byl dobrý nápad je číst :think: ale později k tomu určitě dojde :mrgreen:

 
Pepčula
Povídálka 12 příspěvků 12.02.11 15:59

ahoj já jsem měla v 15 letech taky svou lásku se kterou mi to vydrželo 3 roky. Nějak jsem ale cítila,že potřebuji volnost, protože jsem dokončila školu a chtěla jsem někde vyrazit do světa, tak jsem to ukončila.On bydlí ode mě asi 60 km, takže jsme se celou dobu nevídali.Poté jsem se seznámila se svým nynějším přítelem, se kterým jsem již 11 let a máme 4 letého syna.Před půl rokem jsem byla na srazu ze školy a potkala jsem se se spolužačkou, která bydlí hned naproti mého bývalého přítele a samozřejmě jsme na srazu probrali i ho. Zjistila jsem že má přítelkyni a je šťastný, ale i přesto jsem se ho pokusila kontaktovat přes facebook. Vyměnili jsme si telefonní čísla a sem tam si i napíšeme,ale i přesto bych s ním ráda zašla i na kafe a pokecala osobně, ale nemám na to odvahu. Máme už každý svůj život a nevím, jak by se zachovala jeho přítelkyně, kdyby jí řekl, že jde se mnou na kafe a ani mému příteli by to nebylo jedno.Tak to asi zůstane prozatím takhle a možná v létě navštívím svou kamarádku, která bydlí hned naproti a sejdu se možná i s ním osobně.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele