Starost a radost

veronikamayerova  Vydáno: 14.01.12

Určitě hodně z vás zná takové ty chvilky, kdy se vám narodí malé krásné děťátko, které od prvního okamžiku naprosto změní váš život, vaše přemýšlení, celý váš svět. Najednou jste “matkou”. Už nemůžete dělat neuvážené věci, už nemůžete jít s kamarádkami ven, kdy se vám jen zamane. Už prostě nemůžete myslet jen sama na sebe. Teď je tady to malé stvoření, úplně na vás závislé, na tom, jak se o něj budete starat, co budete jíst (pokud kojíte), na tom, jak moc ho budete milovat a jak ho vychováte.

Danielka jsem měla poměrně mladá. Přesto jsem neuvažovala o tom, zda na to jsem připravená či ne (i když jsme ho plánovali až tak za 3 roky). Prostě se to stalo a já byla ráda. Představovala jsem si, jak pojedu s kočárkem po městě a v něm budu mít krásné malé zázračné miminko, které prostě neumí plakat. Představovala jsem si, jak budeme chodit za ruku ven na hřiště a při každém maličkém zlobení bude jednoduché vysvětlit mu, že “tohle se prostě nedělá. Tam s tím se nehází.“ Nebo: ”Tam se chodit nesmí”. Večer ho pak dám do postýlky a on okamžitě usne.

Óóó, jak jsem se spletla. Chtěla jsem být skvělou matkou, ale připadala jsem si hrozně. Nic mi nešlo, o spoustě věcí jsem nevěděla. Netušila jsem, jak začít s příkrmy, neměla jsem ponětí, jak ho obléct, aby mu nebyla venku zima, nebo naopak vedro. Nevěděla jsem, jak reagovat, když se v pozdějším věku vztekal tak dlouho, dokud nedostal, co chtěl.

Co je to vlastně dobrá matka? Dělá to z nás fakt, že vstaneme k dítěti i 20× za noc, když se vzbudí? Když večer naprosto vyčerpaní sedíte na posteli, obličej v dlaních a brečíte, protože už je to několikátá noc, kdy vaše dítko málo spí, i když mu nic neschází? Nebo snad to, že když je nemocný s vysokými horečkami, vy mu ve dvě ráno dáváte zábaly a bojíte se o něj jako o nikoho jiného na světě? Kolikrát jste si prošla růst zoubků, nemoci, období vzteku, období, kdy prostě preferuje kohokoli, jen vás ne, i kdybyste se přetrhla, učení na nočník, starosti se školkou.

Pak se jednou přistihnete, jak sníte o večeru s kamarádkami u kávy, bez utírání soplíků a pobryndaného trička, i když jste před dvěma měsíci venku byla, ale utekla jste domů co nejdříve, právě kvůli tomu pocitu, že se vlastně nikdo nedokáže postarat o vaše dítě tak dobře jako vy. Nebo když si takhle večer představujete, jak byste mohla procestovat svět, jet na raft na vodu (jak jste po tom vždy toužila), a nebo prostě zažít nějaké to dobrodružství. Najednou si říkáte, jak to, že jsou všechny mámy tak dokonalé, že nad tímhle neuvažují. Jak to, že všichni kolem vás (nejbližší přátelé) mají zázračné děti, které spí celou noc, a ani neví, že dětem vyrostl nový zoubek a umí na nočník snad už v roce a půl a všechno zvládají, jako by se nechumelilo a my každý večer bojujeme s obyčejným uspáváním?

Kolikrát mám pocit, že mi praskne hlava z věčného: ”mami, bůůůgí” (překlad: mami, mazlí”) nebo: “mami, pipí” (překlad: “mami, pití”). Prostě si budu vymýšlet pořád něco, jen abych nemusel spát. Ale v tu chvilku se mámě honí hlavou rady ze všech časopisů pro mámy, z brožur a knih o tom, jak na to nemají reagovat, ale zároveň pěníte a máte chuť zařvat: “Dost! Ať už je tu ticho! Dejte mi všichni pokoj!” Zalézt si do rohu do skříně a tiše rozjímat. Hlavně, že po vás nikdo nebude nic chtít, hlasně, že jste chvilku sama. Ale pak jste tedy špatnou mámou, ne?

Jak se říká: Děti jsou starost, ale taky radost. A to je sakra pravda. Všechno tohle vám to dítko vynahradí. Třeba tím, že když je na chvilku u babičky, vy pro něj přijedete a on u dveří zvolá: ”mmááámáááá” a vrhne se vám do náruče. Nebo když víte, že miluje mašinky a vláčky, pustíte mu v televizi nové díly Lokomotivy Tomáše a on si sedne na gauč. A vy pak mlčky, aniž by o vás věděl, sledujete, jak je šťastný. Jak máte doma kloučka, který je tak malý a zároveň už tak velký. Jak se raduje, když mu z nákupu děda donese lízátko. Nebo když si hraje s dětmi. To všechno jsou chvilky, kdy se nadechnete a řeknete si: tohle je ono. Má to tak být. Milujeme svoje děti a za každý úsměv nebo plamínek v očích to všechno stojí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lulinka10
Ukecaná baba ;) 1579 příspěvků 14.01.12 13:08

teda klobouk dolu, úplně jsem se s tím článkem ztotožnila. Vážně super. :potlesk: :potlesk: Je to přesně tak jak popisuješ.Jsou to zlatíčka, někdy na zbláznění kdy by nejraději člověk někam opravdu zalezl a někdy by je člověk láskou rozmačkal :-D . Mateřství je jedna z nejkrásnějších věcí v životě ženy!!!! :kytka: :kytka:

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 14.01.12 14:04

Super deníček, krásně jsi to vystihla. Moc dobře tyhle pocity znám :palec: :potlesk:

 
Samamama
Kelišová 5466 příspěvků 14.01.12 14:37

Skvěle popsané, vystižené dokonale. U mě je rozdíl jen v tom, že ani netrpím pocitama, že bych někde seděla s kamarádkama, ale to je jen tím, že jsem si naopak pořídila dítě spíš dýl (t.j. ve 30 letech), tak mám pocit, že jsem si užila takových těch mladických radostí dost. Ale to je jen zdánlivá výhoda, já místo toho sním o dni prováleném v posteli s knížkou (no jo, ten věk :mrgreen: )

 
ConyELi
Kecalka 238 příspěvků 14.01.12 15:41

výstižný a moc pěkně napsaný deníček :-) Tyhle pocity důvěrně znám :pankac:Ale máš pravdu. Stojí to za to :palec: :pankac:

 
orchideika
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 14.01.12 18:26

Pěkný deníček, ty pocity znám :)

Příspěvek upraven 14.01.12 v 18:31

 
martast
Kecalka 301 příspěvků 14.01.12 20:16

To je tak krásný deníček. Jo jo, vystihla jsi to úplně přesně. Milujeme ty svoje zlatíčka tak strašně moc. A to i přesto, že bychom je někdy nejraději vystřelili na Mars :lol:

 
veronikamayerova  14.01.12 20:29

Maminky,moc Vám děkuji.Já měla hroznou potřebu vypsat se.Jsem moc moc ráda,že se Vám deníček líbí:-) :*

 
rybkabezvody
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 14.01.12 22:03

Přečetla jsem jedním dechem :potlesk: Krásné a tak pravdivé :srdce: Díky za prima deníček

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 16.01.12 16:52

Krásný deníček :kytka: a neskutečně pravdivý :potlesk: A musím jen s věkem konstatovat, že mám jeden velký sen, aby si za dva roky někdo mé tři rarachy vzal na víkend někam na dovolenou a já zůstala jednou doma v posteli a nemusela NIC NIC NIC......
Přesně vím, jak to dopadne když se sen splní - stihnu uklidit, vymalovat, navařit a každou hodinu budu nervozní jak ti tři na tom jsou :lol: :lol: :lol: to je prostě život :)

Vložit nový komentář