Šťastný příběh s nešťastným koncem

Monika83  Vydáno: 21.09.11

Jak se můj nejšťastnější den změnil v noční můru. Už asi po osmé sedím u počítače a pokouším se soustředit na sepsání svého příběhu. Vždycky ale psaní odložím, protože přes slzy nevidím na písmenka. Je to dva týdny, co jsem zažila nejšťastnější den, na který jsem se těšila jako ještě na žádný jiný v mém životě. Bohužel na konci tohoto dne se vše změnilo na tu nejhorší noční můru, kterou jsem si ani nedovedla představit.

V listopadu loňského roku (2010) jsme se s přítelem po dvou letech konečně rozhodli, že naše snažení o miminko trvá už dlouho a po dohodě s panem doktorem jsme začali dojíždět na kliniku asistované reprodukce. Následovaly stimulace léky, kontroly a všelijaké „psí kusy“, ale pořád nic. Tak nakonec nezbyla jiná možnost než mimotělní oplodnění. Přítel a jeho výsledky vyšetření jsou v pořádku, zato já mám potíží za nás oba. Od špatné hladiny hormonů štítné žlázy, přes nepravidelný cyklus až po geneticky vrozenou vadu dělohy.

Přesto všechno se nám hned první IVF podařilo. Z celkových 11 folíků došel do transferu jeden jediný. Ale zalíbilo se mu u nás a tak se zachumlal a začal růst. Když jsem na ultrazvuku v 7. týdnu uviděla srdíčko - malou bílou poskakující tečku, byla jsem úplně šťastná. Tatínek byl taky moc šťastný, že se nám naše „semínko“ ujalo a že se mu daří. Pan doktor v CARu nám pogratuloval a na jeho poslední větu před naším odchodem nezapomenu – řekl „Tak vidíte, nejhorší máte za sebou. Teď už to jen dotáhněte aspoň do 36. týdne a bude všechno fajn“. V ten okamžik jsem si asi poprvé uvědomila, že je to pravda, že jsem těhotná. Bylo mi tak dobře.

A tak začalo moje „nejhezčí období“. Říká se, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy, nevím, kdo na to přišel, ale jistě to byl chlap. Každodenní strachování, jestli je všechno v pořádku, jestli se něco našemu miminku nestalo, jestli tohle píchnutí nic neznamená, jestli nejít k lékaři. Možná je to přehnané ale, myslím že po IVF je každý pár o dost ustrašenější než ti, co počali miminko přirozeně.

Čas běžel a čím dál jsme byli, tím víc jsem se uklidňovala, že asi bude vše v pořádku, ale pořád jsem v sobě měla takový divný pocit úzkosti, strachu a nervozity. Uplně hluboko, schovaný, ale byl tam. Pro miminko jsme nechtěli nic pořizovat, žádné oblečení ani postýlku, ani kočár – prostě nic, až do té doby než zjistíme, jestli to bude kluk nebo holka. Striktně jsme to zakázali i všem příbuzným, že do té doby prostě nic. Tak jsme se dostali do 18. týdne a já jsem začala cítit první pohyby. S radostí jsem každé šťouchnutí hlásila tatínkovi a netrpělivě jsme čekali, až budou dost silné, že je ucítí přes bříško taky. Vždycky napjatě čekal s rukou na mém břiše, ale bylo to jen slabounké strkání.

Skoro současně s prvními pohyby začalo i tvrdnutí břicha. Dost jsem o tom četla na internetu, tak jsem běžela k doktorovi pro magnesium. Napsal mi ho 3× denně a tvrdnutí zesláblo. Kopanečky byly častější a silnější. Zase jsem byla klidnější, mimi o sobě dávalo vědět, tak jsem věděla že je v pořádku. A blížil se ten nejlepší den – velký ultrazvuk ve 20. týdnu. Konečně nám řeknou, co to je, a my začneme s tou nákupní horečkou. Vybereme jméno a už to nebude jen náš prcek. Ultrazvuk byl v pondělí 5. 9., v neděli večer mi to došlo a povídám tatínkovi – víš, že dnes jdeme naposledy spát s naším „bříškem“ a zítra už půjdem s dcerou nebo synem? Objali jsme se a s radostí šli spát. Od rána jsem se nemohla dočkat, nevěděla jsem co dělat – jen jsem bloudila po bytě a zabíjela čas. Ve 12 jsme konečně vyrazili.

Paní doktorka byla mladá a milá. Lehla jsem si na lehátko, vyhrnula břicho a nedočkavě čekala. Jak jsem se natáhla, zase mě ukrutně ztvrdlo břicho, ale to pokaždé, když jsem narovnala nohy. Tatínek byl s námi a poprvé viděl broučka na obrazovce. Předtím jen z vytištěných obrázků. Viděla jsem, jak je šťastný. Mimi se tam mrskalo, paní doktorka měřila, zapisovala a vše nám ukazovala. Poprosila jsem ji, ať je opatrnější při tom ježdění, že mám to břicho ztvrdlé a že mě to dost bolí. Řekla, že se to stává a že to vidí, že děloha trochu reaguje.

Dostali jsme obrázek, zprávu pro mého gynekologa a jeli jsme domů. Výsledky byly v pořádku, vše, co paní doktorka měřila, bylo v normě. Podle MS jsme měli 20+2 tt a podle UZ to bylo 19+5 tt – takže slovy paní doktorky – „plus mínus týden je úplně v pohodě“. Jediné, co nám stydlín prcek neukázal, bylo pohlaví. Držel se pupeční šňůry jako kdyby šplhal po laně, takže ji měl v rukách i mezi nožkama. Takže jsme nezjistili, co máme. Ale shodli jsme se, že hlavní je, že je v pořádku. Tak si holt počkáme do další kontroly, než se nám ukáže.

Jen to zatracené břicho mě pořád bolelo. Ta mi dala, ta doktorka, pořádně mi to ztvrdlé břicho rozjezdila tou sondou, snad to přejde, lítalo mi hlavou. Uháněli jsme domů ukázat všem novou fotečku a říct jim, že je malé v pořádku, žádné rozštěpy, srdeční vady ani jiné potíže. Těšila jsem se, že skončili moje noční můry – zdálo se mi, že miminko bude mít 3 oči, nebo moc prstíků, ale teď jsem ho viděla a bylo nádherné, krásné a skvělé a dokonalé. Dělali jsme si legraci, že bude horolezec a že už trénuje šplhání po laně.

Bylo to nádherné odpoledne plné radosti a uvolnění a uklidnění. Bohužel bylo krátké. Bolesti břicha večer zesílily a přicházely jakoby ve vlnách. Zase se objevil ten pocit někde vzadu. Rozumem jsem ho překřikovala, že to je podrážděné od toho ultrazvuku nebo že to bude asi zánět močového měchýře – sestoupili totiž už až dolů za stydkou kost. Nebo to snad bude zácpa, měla jsem strašnou potřebu na velkou. Během asi 2-3 hodin se bolesti zesílily tak, že už mi bylo jasné, že něco není v pořádku. „Půjdu na tu velkou a uvidím, jestli to povolí“, to byla poslední věta s klidnou myslí, která mi proběhla hlavou. Jak jsem dosedla na záchod, ucítila jsem že „něco jde“, ale ne stolice… A nějak jsem začala tušit, že včera jsme opravdu šli naposled spát s naším „bříškem“.

Nahmátla jsem malý váček, velký jako bublina od žvýkačky a věděla jsem, že je zle. Okamžitě jsem vzbudila tatínka, zavolala na záchranku, co máme dělat a vyrazili jsme do nemocnice. Bolesti se změnily v silné křeče a já začala věřit tomu podvědomému pocitu, že jsou to kontrakce. Bylo těsně před půlnocí. Rozdíl 10 hodin - stejná cesta jako ráno, stejná nemocnice, stejná ordinace, stejné lehátko – jen namísto štěstí a radosti tu byl strach a zoufalství…

Pan doktor koukal, měřil, pokyvoval hlavou a mlčel. Pak jen tiše a klidně řekl, že cesty jsou už příliš otevřené, vak blan sestoupil až do pochvy a že se to vrátit bohužel nedá. A 20 týdnů je moc málo na životaschopnost plodu. Musíme počkat, až praskne voda a pak plod potratíme… Nenáviděla jsem ho, to přece není žádný plod, to je naše vysněné miminko! A já ho nedám! Vždyť vidím srdíčko, žije, je v pořádku! To přece musí být v pořádku! Je to pár hodin, co žádný problém nebyl! Mozek mi křičel, v hlavě jsem měla obrovský zmatek, ale nedokázala jsem vydat ani hlásku. Jen jsem kroutila hlavou a opakovala: ne, ne, ne, prosím ne!

Dál je všechno jako zlý sen, zastřené strachem, vztekem a smutkem, beznadějí a lítostí. Půlku noci čekání, jestli voda praskne - nepraskla, museli vak propíchnout, pak injekce na kontrakce a zase čekání. Stahy přišly ve 4 hodiny, ale malé bylo otočené koncem pánevním a nešlo to. V půl sedmé ráno přišel doktor, miminko otočil a vyndal – o tom se nedokážu víc rozepsat. Nevím ani jistě, jestli bylo stále živé, neviděla jsem ho – nechtěla jsem si uchovat takový pohled. Mám ho na fotečce z ultrazvuku, jak skotačí a „trénuje šplhání“. V 8 hodin mě odvezli na narkózu a na revizi.

Dnes je to 2 týdny a já přemýšlím, jestli se to lepší nebo ne. Tělo se léčí, krvácení přestalo, prsa už nebolí. Rozum se snaží to chápat, ale bohužel nechápe. Kdyby byl zjevný důvod, bylo by to snažší. Kdyby mimi nežilo, bylo by to snažší. Kdyby bolesti trvaly několik dnů, bylo by to snažší. Tohle prostě asi nikdy nepochopím. Nedostatečnost děložního hrdla jako diagnóza mi prostě nestačí. A nejhůř je na tom srdíčko, bolí a dlouho ještě bude. Čas všechno spraví, ano tomu věřím, ale že na to zapomenu – to nikdy. Nakonec jsem ráda, že jsme na UZ pohlaví nezjistili. O to víc by mě to bolelo. Nemůžu ale zapomenout na ten hryzavý pocit během celého těhotenství. Nemohla jsem se dokopat k výběru jména, nemluvila jsem na něj, bylo mi to hloupé, nevybírala jsem žádné oblečení, postýlky ani hračky – vždycky jsem jen nad vším mávla rukou, že je na všechno moře času – jakoby to vůbec nebylo důležité nebo jakoby moje podvědomí nějak vědělo, že to nebude potřeba…

Doufám, že příště se takových pocitů nedočkám, doufám že příště budu mít z těhotenství radost a už to dotáhnu aspoň do toho 36. týdne a pak už bude všechno fajn. Nemůžu se dočkat dalšího snažení, štve mě, že musíme čekat, ale na druhou stranu se tak strašně bojím. Nepodcením už tvrdnutí břicha ani žádné jiné pocity a bolístky. Nenechám se snadno odbýt doktory, pro které jsem jen další pacient předtím než padne konec směny. Radši budu každý týden hysterčit u doktora, že chci prohlídku než abych něco zanedbala. Možná prožiji těhotenství zralá na psychiatrii, ale věřím že se to povede a že to dobře dopadne. A té víry se nikdy nevzdám!

Mám kolem sebe spoustu milionových lidí, kteří mě podrželi, když mi bylo nejhůř, a vím, že mi pomůžou vždycky, když budu potřebovat. Děkuji Vám za všechno. Život je zlá, nespravedlivá, zákeřná a bezcitná mrcha, ale tím že nám – prozatím – pokazil náš sen, nám také dal strážného Anděla, který nás bude už navždycky hlídat a opatrovat a postará se o nás. Milujeme tě, Andílku, a nikdy, nikdy na tebe nezapomeneme!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
misisipi
Ukecaná baba ;) 2203 příspěvků 21.09.11 09:56

moc smutné. člověk v takových chvílích ví, že je cokoli říkat je zbytečné … držím palce, ať to brzo přebolí a brzo přivedete na svět krásné zdravé miminko. :hug:

 
smurfka
Generální žvanilka 24927 příspěvků 21.09.11 10:05

ČLOVĚK SI TO NEUMÍ PŘESTAVIT DOKUD TO SÁM NEPROŽIJE..STRAŠNÁ BOLEST, VZTEK, SEBELÍTOST..
PÍŠEŠ ŽE TI JE LÍTO, ŽE SI NIC NEKUPOVALA..PROMIN ALE TED MUŽEŠ BÝT ZA TO RÁDA..MYSLÍM ŽE BY BYLO TĚŽŠÍ, KDYBY SES KAŽDÝ DEN DÍVALA NA KOČÁREK NEBO POSTÝLKU, NEBO OBLEČKY, KTERÉ ZŮSTALY PRÁZDNÉ A NEPOUŽITÉ..TO ŽE SI NIC NENAKOUPILA NEZNAMENÁ ŽE SES NA MIMI NETĚŠILA.
PŘEJU BRZKÉ UZDRAVENÍ A SNAD I KONEČNĚ ŠTASTNÝ KONEC. :hug:

 
Ivča1982
Kecalka 492 příspěvků 21.09.11 10:25

Je mi z toho neskutečně smutno. Jsem ve 25 tt. Ve 12tt screening v pořádku, velký ultrazvuk ve 20 tt také naprosto v normě a nedokážu si představit, že by se mohlo ještě něco takhle strašně pokazit. Pohyby někdy cítím silnější, někdy za celý den jen pár žďuchnutí. Po přečtení deníčku mi došlo, že se opravdu do toho 36 tt může stát cokoliv. Je to pro mě nepředstavitelné a teď vím, že bych na sebe a na malou měla dávat větší pozor a opravdu si neskutečně vážit toho, že je „snad“ vše v pořádku.

Moc přeji, aby to brzy přebolelo a brzy se vám zadařilo a bylo již vše, tak jak má být.

Příspěvek upraven 21.09.11 v 10:30

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 21.09.11 10:27

Opravdu je mi to moc líto, je to moc smutné co se ti stalo, přeji ti z celého srdce, aby se další snažení povedlo a vy za 9 měsíců drželi v náručí tu vaši holčičku nebo chlapečka. :kytka: Hlavně se držte oba dva, určitě to zvládnete. :srdce:

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 21.09.11 10:34

Je mi moc líto, co vás potkalo :cry: Já ten pocit mám taky. Že není něco v pořádku. Jsem teprve v 5tt, tak snad mě ten pocit brzo opustí.
Přeji vám v životě už jen spoustu štěstí :hug:

 
Leeena_4
Kecalka 237 příspěvků 21.09.11 10:35

Ahoj Moni,

je to pár týdnů, co jsem sem psala svůj příběh. Přišli jsme o chlapečka ve 13tt - měl Downův syndrom. Zítra to bude měsíc po revizi a chci ti říct, že v tom nejsi sama. A úplně mě mrazilo, když jsem četla tvůj deníček. Protože pocity v těhotenství, nemluvení s miminkem a nekupování oblečení, všechno sedí. Měla jsem ten zastrčený pocit taky. A vím, že ty i já se dočkáme nového miminka a tenhle příšerný pocit už tam nebude. Budeme mít strach, ale v podvědomí budeme vědět, že tentokrát je to v pořádku. Moc ti přeju, aby se ti srdíčko zahojilo. To moje ještě bolí, ale každý den míň a míň. Držím pěsti a posílám pohlazení :kytka:

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 21.09.11 10:51

:cry: :cry: :cry: Z celeho srdce vam preji, at mate sve vytouzene miminko za nejaky cas v naruci a at vas vas andilek navzdy ochranuje…je mi to moc lito, takove veci by se nemeli stavat…to neni fer…

 
Anik6
Závislačka 3332 příspěvků 21.09.11 10:52

Moc me to mrzi a drzim palce,at se brzy povede vas sen,jsi moc statecna a preji Vam hodne zdravicka a stesticka! :kytka: :hug:

 
Issobel
Extra třída :D 10659 příspěvků 21.09.11 11:00

Ahoj Moni, je mi to tak líto. Před rokem jsem prožila něco podobného a tak tuším jak se cítíš. Potratila jsem ve 23+5 kvůli odloučené placentě.
Ty pocity během těhotenství jsem měla taky. Pořád bylo na všechno spoustu času, nedovedla jsem si představit že já budu matkou, výbavičku jsem nekupovala … prostě nic. Jako bych to tušila … A pak když jsem začala vybírat kočárek, začala jsem se těšit a užívat si těhulkování bylo po všem. O miminko jsem přišla 4 dny po tom co jsem se zaregistrovala na emimi.

Posílám ti hodně síly a přeji ti v životě už jen to nejlepší :hug:

 
micinka79
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 21.09.11 11:29

Je to hrozná bolest co musíš cítit.Je mi z toho do breku po přečtení také a to se mě to netýká, ale moooc s Tebou cítím.Přeji hodně sil a brzké početí zdravého miminka.Ten Váš andílek nové mimi tam nahoře bude opatrovat, tak bude vše v pořádku.Ať se brzy ztlumí bolest v srdíčku a jste šťastný :-)

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18916 příspěvků 21.09.11 11:40

Je mi to strasne lito :cry: Hodne sily :hug: :hug:

 
luuuu
Závislačka 4069 příspěvků 21.09.11 11:40

Je mi to hrozně moc líto a budu držet palečky při dalším pokusu aby se zadařilo co nejdřív a už bylo vše v pořádku…je mi z toho opravdu moc smutno,doufám že to brzo ,,překonáš,,(vím že to úplně nejde)
a budeš se radovat z nového uzlíčku!!!! :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 21.09.11 11:56

je to strašně smutné…Držím palečky :wink: aby se vám brzy zadařilo a aby jste se stali štastnými rodiči.. :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 21.09.11 12:09
:cry: :cry: :cry:
 
Belča
Kelišová 5377 příspěvků 21.09.11 12:31

Přeji hodně sil :hug: Jak se říká rána se zahojí,ale jizva roste s námi :cry: Já si taky něco podobného prožila z třetího IVF a i teď když jsem znovu těhotná tak jen pomalu si připouštím,že by to mohlo dopadnout dobře…
Přeji vám aby vás v životě už nic takového nepotkalo a vy se jen mohli radovat ze zdravého dítěte,které určitě přijde :srdce:

 
EvaG
Extra třída :D 10550 příspěvků 21.09.11 12:59

Je mi to také strašně líto. :hug:
Já ten pocit měla také, nechtělo se mi nic kupovat, všem jsem zakázala nakupovat cokoliv. Doufám, že brzy objevíš ty dvě čárečky a toho pocitu se zbavíš. :hug:
U nás to, ale dopadlo šťastně, ležela jsem od 26.tt na jipce, kde si mě přehazovali jak nevím co. Nakonec jsme museli porodit v 31+3.

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 21.09.11 13:12

Váš deníček mě rozbulel jak malou holčičku :cry: :cry: :cry: !Přeji Vám hodně sil !!!!Určitě Vás budou na podruhé daleko víc hlídat!!!!POVEDE SE TO URČITĚ ,MAMINKOU BUDETE!!!!! :hug: :hug: :hug: :hug: Je mi nepopsatelně líto co se Vám stalo… :srdce: :srdce: :srdce:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27842 příspěvků 11 inzerátů 21.09.11 13:24

Je to strašně smutné, bulím tu jak želva, tohle by se vážně nemělo dít. :cry: Přeju hodně síly do dalších dní a co nejdříve miminko v náručí. :hug:

 
joaska  21.09.11 13:28

Ahoj, život s námi někdy opravdu krutě mává. utěcha je nejspíš zbytečná. Ráda bych Ti ale řekla, že ženská intuice je opravdu v těhle věcech silná. Mé první těhu skončilo také potratem, pro mě lépe, že už ve 12.tt. Ale od úplného začátku jsem taky odmítala mluvit o jmeně, pohlaví, kočárku apod, ač bylo těhu plánované a chtěné. Psychicky jsem se z toho dostala, az kdyz jsem otěhotnela podruhé. Celé těhotenství nervy, tvrdnutí, hrozící predcasný porod a následné hospitalizace v nemocnici, ale podvedomne jsem vedela, ze je miminko v porádku. Nakonec jsem prenasela a vse dobre dopadlo. Drzim pesti, at je vas pribeh podobny tomu memu. :kytka: :hug:

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 21.09.11 13:36

Taky je me moc lito co se stalo :cry: :cry: :cry:
Je to nespravedlive a nefer, ale bohuzel tohle je zivot. Moc moc drzim palecky aby priste, ktere bude urcite brzy, dopadlo vse v poradku a miminko se narodi krasne a zdrave. Drz se, bud silna. :hug: Vas andilek na vse dohledne :andel:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 21.09.11 13:51

je mi to líto a omlouvám se, že nemám v této situci více slov. :hug:

 
Mignone
Povídálka 44 příspěvků 21.09.11 13:51

je mi to tak lito..smutny pribeh, ktery doufam a ze srdce preji, bude mit dobry konec :hug: !

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23523 příspěvků 21.09.11 15:04

Vím jak se cítíš, tu šílenou bolest a utrpení. Zažila jsem něco podobného, moje mimino mělo vadu srdce.
Jedině čas vše otupí a potom další těhotenství s dobrým koncem…
:hug:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 21.09.11 15:10

Deníček jsem obrečela, vybavili se mě mé stále čerstvé vzpomínky. Já jsem také měla celou dobu ten divný pocit. Někdo mě říkal, že na co myslíme, to se i stane, že jsem si to přivolala. Hodně jsem nad tím přemýšlela, ale to co mě provázelo nabyly přivolávací myšlenky, to byl zvláštní nepopsatelný špatný pocit.
Moc ti přeji, aby byl smůle konec a abys brzy držela v náručí vytoužený uzlíček štěstí.

 
Calea
Ukecaná baba ;) 1596 příspěvků 21.09.11 16:58

Vubec nevim co rict a vse mi prijde klise.
Tak preju hodne stesti a urcite to priste bude ukazkove tehotenstvi s nejhezcim koncem presne ve 40tt.Moc drzim palce.
A take verim tomu,ze zapomenout se neda,nikdy.Ale cas to hodne obrousi a bolest bude tupejsi a ne tak ostra.
HODNE STESTI.

 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 21.09.11 17:04

Je mi to strašně moc líto :hug: !!!Držím palce při dalším snažení a věřte,že tentokrát to dopadne dobře!!!!Utírám slzy a nedovedu si představit,že by se mi stalo co Vám!Ale bude zase dobře a Vy se zase budete radovat a smát.

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 21.09.11 17:34

Dočetla jsem se slzami v očích. Taky bych to nemohla jen tak přijmout. Ani my jsme do poslední chvíle nic nechystali a ani jsem si s prckem nepovídala. Umím jen pochopit strach co jsi měla já ho měla taky a to jsém neměla důvod. Myslím, že příště to nebude lepší se strachem, ale věřím, že se Vám to povede. jsi statečná

 
Nikoosha
Povídálka 20 příspěvků 21.09.11 18:21

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry: Moooc smutné :-(((

 
beruska03
Kelišová 7477 příspěvků 21.09.11 19:45

držím palečky, ať se co nejdřív dočkáte svého drobečka !

 
TornadoLou
Ukecaná baba ;) 1266 příspěvků 21.09.11 20:02

Verim ze niekde mame vnutorny hlas a ten nam napoveda co sa deje… Ten zvlastny pocit radosti/neradosti som tiez zazila -dvakrat-a nedopadlo to dobre. Raz kratko po // a druhykrat kratko pred 12tt.
Tretikrat tie uzasne // svietili a ja som kazdemu nadsena oznamovala ze bude mimi. Vysledok vidis na metriku.
Pevne verim a drzim palce ze tak skoro ako je to mozne tiez zazijes takyto stastny pocit,ze vas anjelik vam z nebicka posle nadherne dietatko(alebo dve?)
Prajem z celeho srdca vsetko dobre :hug:

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 21.09.11 20:08

Preji jen to dobre do budoucna…Karta se vzdy v zivote obrati, takze ted prijde ta druha strana-ta dobra. Musite jen verit a doufat… :hug:

 
k acka
Kelišová 6918 příspěvků 21.09.11 20:11

:cry: je mi to moc líto a z celého :srdce: přeju, aby příští těhotenství bylo úspěšné :hug: :hug: :hug:

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 21.09.11 20:57
...

preji uprimnou soustrast a drzim palecky aby to priste melo stastny konec … i ja si tou zratou prosla ve 23 tt a diky holkam z prazdne naruce to tak nejak zvladam a s tim jak jsi psala jak budes hystercit v dalsim tehotenstvi … i ja silim uz se blizim ke konci a jsem chvilema zrala tak akorad na leceni … jinak nase holcicka umrela bez duvodne proste prestalo tlouct srdicko jinak naprosto zdrave miminko takze neslo nic delat :zed:

 
tentadora
Ukecaná baba ;) 1935 příspěvků 21.09.11 21:06

Moniko, je mi moc smutno, že je o další andělskou maminku víc :cry:
Vím, že je to těžké období a máš pravdu, že čas pomůže, ale zapomenout nejde. Pořád to tu bude s námi a nebude dne, abys na své dítě nemyslela. Časem to však půjde bez slz.

Drž se a pokud chceš, přijď za námi do Prázdné náruče. Už je nás tam hrozně moc, ale jsme jedna velká rodina se společnou bolestí. Budeš vítána :hug:

 
djdjdj2
Kecalka 336 příspěvků 21.09.11 22:30

je mi to moc líto :hug:

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 22.09.11 00:52

Je mi to strašně moc líto :cry: :cry: :cry:
Já jsem teď čerstvě po ZT, také po dlouhém snažení. Zvláštní je, že
jsem měla také celou dobu zvláštní, až zžíravý pocit, jako bych tusila,že to nebude
v pořádku.
Dnes jsem 3. týden po revizi a stejne se tím každý den zaobírám, co jsem udělala špatně
a co jsem měla udělat jinak.
Doufám,že se k nám brzy miminka vrátí a naše náruče uz nikdy prázdna nebude.

 
lucielorenc
Kecalka 209 příspěvků 6 inzerátů 22.09.11 08:40

Ahoj, je mi moc líto čím sis musela projít. Já jsem o maličkou přišla ve 20. týdnu, byla jsem na ukončení z důvodu VV. Zanedlouho bych měla oficiální termín porodu a jak se to blíží, zase to začíná bolet. Ale taky věřím, že bude líp. Všechno časem přebolí, ale v srdíčku ty naše malé andílky budeme mít už napořád.

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 22.09.11 10:11

je mi to moc líto :cry: :cry: přeji brzké zotavení a ať vás štěstí v podobě miminka brzy navštíví :hug: :hug: :hug: držte se :hug:

 
Mishulka
Ukecaná baba ;) 1216 příspěvků 22.09.11 10:12

jen když to čtu svírá se mi celé tělo a pomalu nemůžu dýchat.neumím si představit že by mi takhle někdo vzal moje dítě.mohli se přeci aspon pokusit ho zachránit… :cert:
obdivuju že o tom píšeš takhle brzy já bych byla dávno někde v blázinci.
přeji aby se s tím tvé srdce alespon trochu vyrovnalo a další mimi přišlo co nejdřív.

Příspěvek upraven 22.09.11 v 10:13

 
ze.janina
Ukecaná baba ;) 1634 příspěvků 22.09.11 12:56

Je mi to tak moc líto :hug: :hug: :hug: :hug:
Ze srdce ti přeji aby jsi co nejdříve otěhotněla a došla jsi do cíle se štastným koncem :hug:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 22.09.11 17:27

je mi to líto.. :hug: my nedošli tak daleko, jen 12tt a myslela jsem, že z toho zešílím.. vlastně z toho šílím pořád.. dnes samovolný potrat.. snad se to povede do třetice :-(
vůbec si nedovedu představit, jak ti je, když jste se k mimi tak probojovali a teď tohle.. :-(
drž se :hug: a přeju hodně štěstíčka na další snažení :kytka:

 
krystofka
Kecalka 161 příspěvků 22.09.11 17:43

Je mi z toho moc smutno a brečím tu jak želva. Je mi to líto a moc doufám, že se vám poštěstí najít dvě čárky na těhotenském testu co nejdříve. Přeji hodně síly a štěstí a objímám na dálku.

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 22.09.11 17:52

Ten pocit znám…jen já ho měla až do 32tt…pak se na té šňůře chlaepeček zřejmě uškrtil…

je mi moc líto, že si tohle musela prožít…ale je z Tebe cítit i odhodlání..od­hodlání bojovat a jít za svým snem…andílek na Vás už určitě dohlídne a šestý smysl maminky už nikdy nepodceňuj…

já jsem to taky nevzdala a mám u sebe měsíční holčičku, místo po Damiánkovi to nezalepilo, to ani nejde, ale jsem tak trošku šťastná…

drž se…je to moc dlouhá cesta :hug: :hug:

 
LydaM
Závislačka 3740 příspěvků 22.09.11 20:47

Je to moc smutné co se Ti stalo… :hug:
iMy taky přišli o miminko 26+5tt a to kvuli tlaku a HELLP syndromu…my měli už i výbavičku doma,kočar…malý týden bjoval…ale nakonec prohrál…ten pocit když jsem přišla s manželem domu a vše viděla :cry: :cry: :cry: nenechala jsem nikoho na ty malé vecičky sahnout,musela jsem si je uklidit sama :cry:

v srpnu to byly 3 roky co nas Kubiček opusti,ale nezapomněla jsem…a ted měl Tonda 1.roček :srdce:

Držím palečky do dalšího těhulkováni :hug:

 
zuzago
Nováček 2 příspěvky 23.09.11 13:37
Vím,jak moc to bolí!

Ahoj Moni, je mi moc líto, že i ty se přidáváš do našich řad nejsmutnějších maminek! Já jsem musela našeho chlapečka porodit ve 33.tt, už mu netlouklo srdíčko. Budou to tři měsíce. A taky jsem se na něj nedokázala tak sousředit jako na prvího syna, když byl v bříšku. Vyčítala jsem si to. A teď poznávám, že naše tělo už dávalo tak najevo, že něco není v pořádku! Před tímto nejsmutnějším porodem jsem přišla ještě o miminko v 7.tt. Kdo tu bolest nezažil, nepochopí! Kéž uplnyne čas největšího trápení! Nikdy nezapomeneš, vzpomeneš si snad každý den, ale už to nebude tak nesnesitelně bolet. Tobě i sobě přeju, abychom se našeho štěstí brzy dočkaly!!!

 
pannacotta
Generální žvanilka 24984 příspěvků 23.09.11 14:25

to néeeeeeeeee :cry: :cry: :cry: :cry:
proc je zivot tak nefer :cry: :cry: :cry:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 23.09.11 20:55

no bulim jak želva,jelikož jsem ve 40tt a neumím si to představit ani maličko…musíš byt hodne silna a ja smekám klobouk a přeji aby se brzy zase zadařilo a ty měla radost z mimska :kytka:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 23.09.11 20:56

všechny jste moc silné co mate podobné příběhy

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 24.09.11 11:07

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: život je opravdu mrcha!!!!
Nezbývá než popřát mnoho sil a taky štěstí při dalším snažení :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 24.09.11 18:46

Brečím tu jak želva, nechápu proč se tohle děje.. není to fér :cry:
Hodně štěstíčka a buď silná :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček