Štěpánek mamánek

Vaculovakacka  Vydáno: 27.01.12

Před porodem jsem si den co den pročítala deníčky vás ostatních a opravdu mi hodně pomohly připravit se na cokoliv, proto jsem se rozhodla napsat o dni D ten svůj.

Bylo to 1. 12., kdy jsem jako studentka čtvrtého ročníku naposledy navštívila školu, se všemi se rozloučila a těšila se na 14 dní váleníčka doma u televize, protože 15. 12. jsem měla termín porodu. Denní dojíždění autem 40 km do školy a zpět už mě v devátém měsíci opravdu začínalo ubíjet. Jenže co čert nechtěl…

2. 12. jsem jako každý týden utíkala ráno k doktorovi na kontrolu s půlhodinovým náskokem, abych se v čekárně pěkně vydýchala. Minule jsem měla pěkně vysoký tlak a doktor už začal strašit s doležením v nemocnici. Přišla na mě řada, a tak jsem si v klídku sedla u sestřičky a říkala jsem si: „Buď klidná, buď klidná…“ Myslela jsem při tom na miminko, na letní dovolenou, zkrátka na samé hezké věci, abych tlak co nejvíce snížila. „No to snad ne?! Vy máte 170 na 120! Nejedla jste včera nějaká smažená nebo těžká jídla?“ „Ani náhodou, od minule jím jenom bílé maso a zeleninu“ Doktor: „Tak si zajeďte domů pro tašku a my se uvidíme po šestinedělí“.

Asi nemusím říkat v jakém jsem byla šoku a manžel ještě ve větším. A já husa pitomá se ani nezeptala, co se bude dít, jestli půjdu rodit, nebo ležet, nebo co se vůbec děje. Tak jsme zajeli pro tašku a jelo se. Na příjmu v pátek ráno samozřejmě nikdo nebyl, byla velká vizita a paní doktorka tam prý jenom hlídala. Po hodině mi udělali ultrazvuk s tím, že plod je v pořádku a ať jdu na příjem, že si poležím. Tlak už jsem měla kolem 170/100, a to prý bylo ještě ok.

Tak jsem si tam tak ležela, co 2 hodiny KTG, co hodinu měřit tlak, 2× denně kapačka a pořád nějací doktoři, kteří strašili císařem. Jenže ten náš drobeček nechtěl asi ven, je to mamánek.

Pondělí 5. 12. v 10.00 šílené hučení v hlavě a těžké dýchaní. Zavolala jsem sestru, že skoro nemůžu dýchat. Poprask v ten moment byl šílený. Tolik doktorů jsem v noci v nemocnici upřímně vůbec nečekala :D Převezli mě nahoru na předporodní pokoj a píchli koňskou injekci do zadku (ještě teď ji cítím :) ) Tlak pořád neustupoval a já jsem chodila s pomocí sestry do studené sprchy. Ve 2 ráno se zjevil totálně nechutný doktor a se slovy: „Můžete mi vysvětlit, co jako děláte, že máte takový tlak?“ Samozřejmě jako prvorodička jsem byla natolik vyplašená, že jsem se nezmohla na slovo, dneska vím, že bych mu odpověděla jinak, debilovi.

Úterý 7.00 Hamilton, tabletka oxytoxinu, smska manželovi: rodím, kontrakce po 3 minutách, otevřená na 4 prsty. 10.00 h kontrakce nikde a já zoufalá, že to bylo zbytečné. 11.00 další Hamilton, další tabletka, opět kontrakce a v 14.00 zase nic. Teď už k tomu přibyly i křížové bolesti. Byla jsem zoufalá, unavená a hladová.

Středa 7.00 totéž v bledě modrém, 2 tabletky, kontrakce a v 15.00 zase nic. Padám na hubu a spím.

Čtvrtek 00.30 probudí mě mokro na stehnech. Myslela jsem si, že už mě z toho kape na mozek, tak jsem se šla alespoň vyčurat, a když jsem vstala ze záchodu, tak najednou zase loužička. Zazvonila jsem na sestru, a ta mě odvedla na vyšetřovnu, vzala si moji vložku, něčím ji polila a opravdu to byla plodovka. Nedovedete si představit, jak jsem zajásala. Jenže přišlo uzemnění. Sestra: „No to je hezké, ale kde máte kontrakce?“ Okamžitě mi došlo, že to jen tak nebude. Miminko bylo podle ozev v pořádku. Sestra mě poslala spát se slovy, že se ráno uvidí. A vidělo se.

Čtvrtek 7.00 vyšetřovna. Paní doktorka, která vypadala, že by ji moucha porazila, mě takovou vervou prorvala zbytek plodovky, až jsem se kroutila na křesle, a udělala ještě jednoho Hamiltona. Do žíly mi píchli oxytoxin a už to jelo. Kontrakce po 3 minutách a křížové bolesti. Teď už tu bolest nedovedu popsat, ale vím, že jsem byla schopná žít jenom ve sprše nebo v kleku na čtyřech, kdy mě manžel masíroval záda. V 10.00 jsem byla otevřená na 10 prstů, a tak jsme šli tlačit. Bohužel, nebo možná bohudík, si to peklo nepamatuji, ale ve 12.47 se narodilo moje fialové štěstí, které mi plácli na prsa a já se rozplakala. Po 10 vteřinách mi došlo, že nepláče. Tak jsem najednou zakřičela: „Proč nepláče! Dělejte něco!“ Okamžitě mi ho vytrhli a strčili to té svojí pece na miminka a asi po půl minutě jsem uslyšela ten nejkrásnější zvuk na světě! Pláč našeho Štěpánka.

Manžel z toho byl tak v šoku, že ani šňůru nestřihal. Pak přišlo šití. Byla jsem dobře umrtvená, takže jenom tahání, u konečníku to trošku štípalo, ale dalo se to přežít. To už bylo to nejmenší. Svoje miminko jsem dostala až za dva dny, ztratila jsem 2,5 litru krve a nemohla jsem chodit, takže mi ho nechtěli dát, dostávala jsem různé injekce, transfuze a kapačky. Jaký šok pro mě byl, když za mnou večer přišel manžel a měl kůži na palcích sedřenou do krve, někde i do masa. To jak mi pořád masíroval záda a neměl čas si je namáčet v olejíčku, tak si tak strašně sedřel kůži. Já jsem to odnesla 30 vnitřními a 10 vnějšími stehy, ale stálo to za to.

Dneska už můžu říct, že se těším na další miminko. Manžela někdy v noci přistihnu, jak křičí ze spaní, aby mi pomohli, aby zachránili mě a naše miminko, aby mě nenechali umřít. Když jsem se ho na to zeptala, jaké mu to připadalo, řekl, že je pyšný, že má tak statečnou manželku a obdivuje všechny ženy na světě, protože on jako chlap by to nezvládl.

Děkuji za ten poklad, co spinká vedle mě v košíčku, je tím nejcennějším, co jsem si mohla přát!

A děkuju všem, kteří dočetli až sem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 27.01.12 08:47

no uf, vyvolávaný porod teda fakt žádná slast.a to šití, toho jsi měla teda opravdu strašně moc 8o ..taky jsem měla vysoký tlak, ale udržel se v normě, takže jsem tomu unikla, smekám, žes to zvládla, a manžel z toho sice má evidentně trauma, ale je znát, že vás má oba moc rád :srdce:
a Štěpánek nedýchal nebo jen neplakal??
gratuluju k narození Štěpánka :kytka:

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 27.01.12 13:21

Gratuluju, moc pekne napsane :potlesk: A manzel je vzornej, takhle se sedrit do krve :palec:

 
monuline
Kelišová 6044 příspěvků 27.01.12 13:24

Také moc gratuluji k narození Štěpánka :kytka: ty i manžel jste strašně moc stateční jak jste to zvládli :potlesk: :pankac: a už vám všem třem přeji jen to nejlepší a krásné chvilky :srdce: :kytka:

 
animasie
Kecalka 193 příspěvků 27.01.12 14:40

Obdivuji tě, jsi moc statečná. Já mám šílený strach z oxytocinu a už jsem i příteli říkala, že pokud to nebude nutné, tak ho nechci i kdybych měla rodit dva dny. Takže pokud bude vše v pořádku, tak nechci žádné drogy… Jsi silná osoba, když jsi vydržela tolik dní utrpení. Při čtení Tvého deníčku jsem plakala dojetím. Už se taky nemohu dočkat až budu mít naši princeznu u sebe . Přeji hlavně zdravíčko všem třem a užívejte si to mateřství plnými doušky. Gratuluji!!!

 
li-u
Povídálka 15 příspěvků 27.01.12 20:37

Nemám slov…Šílené!!!

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 27.01.12 21:56

veliké gratulace jak si to tak krásně zvládla :palec: hlavně že jste oba v pořádku a miminečku hodně zdravíčka do života :srdce:
já měla taky vovalávaný druhý porod,ale proti tobě slabý odvar ;)

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 27.01.12 23:28

kráásně napsané ..taky jsem měla vyvolávaný porod ale skončil akutním císařem..Gratuluji k Štěpánkovi at vám roste jako z vody :palec: :palec:

 
Vaculovakacka  29.01.12 18:41

Moc děkuju za komentáře :)
Saroya: Jen neplakal, tak jsem se lekla, že jsem po nich začala řvát :lol:

 
Vaculovakacka  29.01.12 18:53

Animasie: Vím, že teď před porodem ti to připadá tak, že do sebe, ani do miminka nechceš cpát žádné drogy, jenže když ti hrozí, že se miminku kvůli tlaku přestane dostávat okysličené krve a že můžete oba (hlavně miminko) v poslední chvíli zemřít, uděláš cokoliv, abys toho drobečka zachránila. Pokud myslíš Epidural jako drogu, po třech dnech bych zaprodala duši ďáblu, aby mě ho píchli, bohužel byli tak rádi, že mám kontrakce, že Epidural nepřicházel v úvahu (zastavil by kontrakce). Samozřejmně mi to porodní asistentka neřekla upřímně, že mi ho nejdají (díky jí za tu naději, která mě hnala za Epiduralem :D ), ale nejdříve tvrdila, že je na něj brzo a pak že už pozdě. Po porodu druhý den, když se za mnou šla podívat, mi řekla jak to je, že musí každé mamince, které dát nejde a má strasné bolesti, tvrdit, že ho dostane, aby ten boj nevzdala :) Ničeho se neboj, na všechno zapomeneš :palec:

 
slavikovakacka
Povídálka 19 příspěvků 30.01.12 11:27

pekne napsane aj mam husi kuzi tomu nasemu drobeckovi se take nechtelo po vyvolavani porodu jsem rikala ze uz zadne mimi nechci ale ted mi uz okralo a chci dalsi:D

 
ssluniccko
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 01.02.12 22:28

no…síla…velká gratulace k narození Štěpánka. Při čtení tvého deníku jsem si vzpomněla na mamku…také málem umřela na porodním sále, nemohla chodit, sedět… uf… a 30 vnitřních a 10 vnějších stehů? No to je opravdu síla…nedokážu si to představit…jsi statečná a manžel také… :) :palec:

Vložit nový komentář