Štěstí? Jak pro koho

Sisi90  Vydáno: 08.03.12

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Můžu být vděčná za to, co mám, ale zároveň mám pocit, že to není na dlouho.

S mým přítelem se známe už od střední školy. Byli jsme dobří kamarádi a teď spolu budeme 2 roky. Bohužel jsme před rokem a půl přišli o miminko, ale i tak nás to neodradilo a pokoušeli jsme se dál. Vzhledem k mé práci, která byla hooodně psychicky náročná, se nám to nedařilo a přítel to pomalu vzdal. Uzavřel to tím, že chyba není v něm, ale ve mně. A měl v podstatě pravdu. Jelikož mě náš vztah i moje „úžasná“ práce hodně vyčerpávali, rozhodla jsem se oboje ukončit. Ale neměla jsem kam tak narychlo odejít. Proto jsme spolu zůstali bydlet a pomalu řešili všechny problémy. A 2 měsíce po mé výpovědi se mi na testu objevili //. Byla jsem neskutečně šťastná, ale i překvapená, protože jsem to už nečekala :) Bohužel přítel moje nadšení nesdílel. Jediné, co mi řekl, bylo, že nechce, abych to dala pryč, a že je to jediný důvod, proč se mnou zůstane. SUPER! Tak přesně tohle jsem chtěla slyšet :(

Za dva dny poté jsem šla k doktorce. Ta mi potvrdila, že jsem v 6. tt. Byla jsem šťastná a doufala, že tohle těhotenství už dopadne dobře :) Nikomu jsem nic neřekla a čekala na 2. trimestr. Pak už jsem se mohla chlubit tím, že budu mít miminko ;) A můj přítel? Tak ten tomu dal korunu, když začal spekulovat o tom, jestli je dítě jeho, když rok a půl nic a najednou je to tady. Hrozně mě to mrzí a uráží zároveň :( Jsem teď v 5. měsíci a nevím, jestli je lepší být s ním a mít úplnou rodinu, a pro jeho klid po narození prcka udělat test paternity, nebo si sbalit svých 5 švestek a jít od něj pryč. Je to pro mě hodně těžké, protože přítele nadevšechno miluji, ale mimi zrovna tak, a možná ještě o to víc, že je jeho! Ale jak jsem psala už v úvodu, dala jsem výpověď ještě před otěhotněním, takže nevím, z čeho bych do porodu žila :( Vím, že si za spoustu věcí můžu sama, ale opravdu jsem na dně z toho, jak se ke mně přítel chová a někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby to malé nebylo, ale na druhou stranu vím, jak mi bylo, když jsem přišla o to první! Takhle jsem si těhotenství nepředstavovala. Chtěla jsem si ho užít od začátku do konce, a to se mi bohužel nedaří. První 4. měsíce jsem prozvracela a teď mě zase pořád bolí záda. Ale pokaždé, když se ten malý prcek hýbe, tak vím, proč to musím vydržet :)

Děkuji všem, kteří dočetli až do konce :)

Přeji krásné a klidné těhu

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1754 příspěvků 08.03.12 01:23

Gratuluji k prckovi :) Doufám, že se má v břiše dobře a netrápíš ho tím, že se necháš trápit… Láska a úplná rodina je sice hezká věc, ale když se ten druhý chová jako hovádko a nevidí si do huby, moc to nejde. Kdyby můj začal pochybovat o tom, jestli je malá jeho a byl na mne zlý, udělala bych vše proto, abych s ním nemusela bydlet.
Být tebou, udělám test paternity a požádám o výživné na miminko i na sebe. Není to sice kdovíjaké jmění, ale dá se z toho žít. A co ty víš, třeba na tebe ten tvůj pan pravý někde čeká :kytka:

 
zelle
Povídálka 34 příspěvků 08.03.12 07:20

Ahoj Sisi, moc gratuluju k prckovi v bříšku! Radit rozhodně nechci a ani nebudu, neznám tvoji situaci… jen z mé nedávné skromné zkušenosti musím říct, že narození miminka a hlavně období po něm je velkou zátěží pro všechny páry, co znám, takový tester… mimi není zázračné vztahové lepidlo. Oni někteří chlapi mají problém přijmout otcovství a pak se jim to rozleží, možná je to i váš případ… ale rozhodně s partnerem nezůstávej jen kvůli dítěti, radši si přichystej „zadní vrátka“ a uvažuj sama za sebe. Přeji hodně štěstí a hlavně zdravé a krásné miminko :kytka:

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 08.03.12 08:01

Ahoj,
i ja gratuluji :-) Ale jak pise zelle, mrne je opravdu zkouskou vztahu. My se nikdy nehadali, jsme spolu 7 let, v rijnu se nam narodil malej a bylo to chvilema dost vycerpavajici- proplakane noci- a tak se uz nekolikrat stalo, ze jsme na sebe vyjeli. Takze si neumim predstavit, jak by to dopadlo, kdyby to uz predtim nebylo stoprocentni. At se rozhodnes tak jako tak, drzim ti pesti. Ale i ja bych sla asi od nej ( ono nekdy lepsi driv nez pozdeji)

 
Sisi S
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 08.03.12 08:29

Ahoj Sisi, gratulovat it budu až se to narodí, dříve se to nemá dělat..asi aby se něco nezařeklo..Kaž­dopádně u mě to vždy fungovalo..
Co se týká tvého problému,netrap se tím.Pokud tě přítel nemiluje, je to těžká situace,ale tvoje miminko je teď nejdůležitější na celém světě.
Jen ty sama víš kdo je otcem a pokud si on neni jistý neni o čem mluvit! Hned po narození bych požádala o testy a pak bych ho vykopla s tím aby platil alimenty.Zůstat sama s dítětem je sice možnost,ale otec by platit měl,můj názor..
Proč ho vykopnout? Protože ti nevěři la pochyboval…Až se to narodí,osvítí mu miminko mozek..hodně tatínkům se to stalo,právě proto bych ho za to potrestala..Kaž­dopádně jen sama víš co uděláš, sama najdeš řešení,ale hlavně mysli na miminko!Nikdy neříkej na hlas,že bys ho raději neměla, co já bych za to dala. Snaž se miminku opakovat jak moc ho miluješ…Držím palce.S. :kytka:

 
klaraja
Kecalka 454 příspěvků 08.03.12 08:43

Tak já zas přispěju s trochou optimismu.
Byla jsem v podobné situaci, miminko přišlo skoro zázrakem až po mých skoro 20letech nechráněného styku (v průběhu času samo s různými partnery). Logicky můj partner nyní kroutil hlavou a ptal se, jak to, že teď, když celou dobu tvrdím, že jsem prakticky neplodná a i on má plodnost na hraně. I u nás padla slova o určení otcovství, i mě to VELMI zasáhlo a urazilo, i mě problesklo hlavou, že odejdu, když pochybuje. Měli jsme dokonce už sjednaný i odběr DNA v rámci amniocentézy. Když mě pak odvedli na sálek a sestřička volala i muže k odběru, řekl, že nejde, že miminko je jeho. Sestřička mu gratulovala a byla šťastná snad za nás všechny…Už jsou to skoro 2roky, co se náš prcek narodil a muž o něm říká, že je naším požehnáním, že je to „Tmelič“ a „Štěstík“, ztmelil nás, tmelí stále a dává nám hromady štěstí :hug:
Tím chci říct, že muži příchod potomka vnímají jinak, nemají naše hormony, které udělají tu nejpodstatnější část práce za nás ;) Dej partnerovi čas, on už narození prcka v sobě uzavřel, teď je ale najednou vše jinak. Potřebuje chvíli, aby si zas zvykl. NAkonec to ale bude dobrý táta, uvidíš, nevzdávej to s ním, dej šanci jemu, sobě i tomu malému - vyplatí se to :palec:

 
ynax
Extra třída :D 12203 příspěvků 08.03.12 09:49

asi budu jediná, co nechápe o co tu jde a o čem proboha přemýšlíš. Čekáš dítě, jsi nezaměstnaná (nechápu, proč jsi v dnešní době dávala výpověď z práce, když jsi neměla zajištěnou další), přítel - dá se vůbec tak nazývat? Pochybuji. - Uráží tě, chce s tebou zůstat JEN kvůli dítěti. Ty ho miluješ a nechceš si sundat růžové brýle. A mám dojem, že i když jsi psala, že jsi skončila obě (jak práci, tak s přítelem), sexovali jste dál bez ochrany a ono se zadařilo. Prostě jsi chtěla dítě a nic jiného jsi neviděla. Tak se rychle probuď, zařiď si život bez otce dítěte a nečekej, že s nemilujícím partnerem budeš mít kompletní rodinu. Nebo si snad myslíš, že ten, kdo tě nemiluje ti bude pomáhat v šestinedělí, nebo až ti bude hodně špatně, budeš nemocná?… Nebude

 
Sofie92
Závislačka 2986 příspěvků 08.03.12 10:28

Asi si ani nechtěla radu jen se vypovídat, ale já kdybych byla v tvé situaci. Testy samozřejmě po porodu nechám udělat (když si si jistá že miminko je jeho) platil by alimenty jak mourovatej já bych se zbalila a jela třeba k rodičům nebo komukoliv jako matka samoživitelka budeš dostávat spoustu přídavků a takových věcí. Myslím, že pro tebe i miminko to bude nejlepší. Najdeš někoho kdo bude milovat tebe i miminko a když zůstaneš s tímhle tak tomu zbytečně bráníš a odejdeš od něj za rok za 2. Tátu mu nikým nenahradíš, ale když s tebou chce zůstat jen kvůli mimču tak to si ho určitě bude brát a budete šťastní všichni.. :) Držím palce.. :)

 
Silverien  08.03.12 13:33

Gratuluji k mimi. :kytka:
Jedna moudrá kniha říká: „Musíme se naučit přijímat své partnery takové, jací skutečně jsou. Včetně jejich chyb. Je malá pravděpodobnost, že by nám rozvod a nové manželství nebo pouhé milostné dobrodružství umožnilo najít někoho lepšího.“ Věř tomu, mám spoustu rozvedených kamarádek, matek samoživitelek, některé mají nové partnery a že by si tolik polepšily? Nikoliv, jen je rozvod, rozchod poučil a chovají se k novým partnerům jinak, to víš, je to reparát a ten je snadnější, víš, do čeho jdeš, můžeš se vyvarovat některých chyb. Myslím si, že muž si ZASLOUŽÍ DOSTAT ŠANCI, pokud nemá jednu či více z těchto chyb: nadměrné pití alkoholu, agresivita - bití ženy, dětí, drogy, neustále vytváření psychického teroru, dusna, či je nepolešpitelný nevěrník, který nakazí svou ženu pohlavní nemocí atd. Chlapi potřebuji k některým věcem dozrát. Mimi ho může dost změnit. A ano mimi je zátěž a zkouška vztahu, ALE ODEJÍT MŮŽEŠ VŽDY. Zdravé dítě je dar. :andel: držím pěsti :mavam:

 
Sisi90
Zasloužilá kecalka 530 příspěvků 08.03.12 13:51

Děkuju za všechny názory :) Popravdě opravdu nejde o rady. Spíš sem to ze sebe potřebovala nějak dostat a vzhledem k tomu, že všechny kamarády mám hodně daleko, tak sem to neměla komu říct :( Je toho na mě moc a připadám si hrozně sama :roll: Vím, že to zní jakoby mi šlo jen o to abych otěhotněla, ale tak to není. S přítelem sme se nechránili, protože jsem si myslela, že po tom potratu už to prostě nepůjde. Možná sem hodně naivní, ale doufám, že se to srovná a bude to zas všechno dobrý :nevim: Ale to asi ukáže až čas. Někdy se ke mě chová opravdu hezky a někdy je prostě na ránu. Říkám si, že je mladej a že až to dítě uvidí, tak se v něm něco přecvakne a dojde mu, že je táta :hug: Do tý doby si to musim srovnat sama v hlavě :think: Možná na mě čeká někde někdo lepší, ale možná to chce jen čas a trpělivost aby sme mohli mít hezkou rodinu ;)
Ale ještě jednou děkuju všem za příspěvky :mavam:

 
Anonymní  08.03.12 13:54

Ahoj,jak už tu zaznělo nevím jestli jsi chtěla radu,nebo se jen vypsat :hug:
Ale ze své zkušenosti,sou­hlasím s Ynax,vztah kvůli dítěti nemá žádnou výšku,toť moje osobní zkušenost,jistě odejít můžeš vždycky,ale od člověka který tě uráží a osočuje že dítě není jeho rozhodně nečekej zázraky jako je pomoc nebo podpora a té budeš v šestinedělí potřebovat spoustu,navíc jsi prvorodička tak jako jsem byla já a věčné dohady a tak mi na klidu nepřipaly a ve finále jsem přišla o mléko :( :,(
Takže bych spíš sbalila sebe nebo „přítele“ a byť sama užívala si těhulkování,ještě bych zařídila vše potřebné aby se mimi s tebou mělo dobře za značné finanční podpory biologického otce je tu spousta diskusí na co všechno máš nárok a jak to zařídit a podniknout
Jinak věř že ve stejné situaci určitě nejsi sama
Přeju moc moc sil a štestíčka s mimískem :andel:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 08.03.12 17:45

Gratulace velika :kytka:
Myslim ze jsi ted v tezke situaci,ale pokud ti pritel neveri ze je to jeho tak to by me asi dostal do kolenou…doufam ze se tim mooc netrapis a hlavne netrapis miminko…S penezma to nejak udelas a hlavne at jste s miminkem stastni…Preji vam hodne stesticka a zdravicka

 
Lojzka
Nováček 7 příspěvků 08.03.12 18:04

Ahoj Sisi, je to dar čekat dítě. Ale tvou situaci ti nezávidím. Bohužel tohle za tebe nikdo nevyřeší. Nicméně se drž lidí, kterým na tobě záleží a pak budeš šťastná ty i tvůj zázrak

 
Anonymní  08.03.12 19:30

Ahoj sisi,
Dej priteli jeste cas.Je to sice asi hloupe takhle napsat,ale chlapi nekdy dokazi delat pekny blbosti.Byli to zrejme pro vas oba hrozny nervy (ja to znam) silnejsi je vzdycky zena.hlavne se ted koncentruj na malicky a pritelovi reci prehlizej.Uvidis az se narodi,jak se bude chovat.udelej testy,dej mu je do rukou a nech ho uvazovat .Pokud ani potom postoj nezmeni ,neni o co stat.jak uz tady nekdo napsal,sice by jsi nemela asi tolik penez,ale da se vyzit,hlavne mit hrdost a odvahu odejit.Pokud se ovsem pritel treba opravdu nezmneni-muze to byt jen krizovka :nevim: preji ti hodne stesticka s detatkem a hlavne zdravicko. :hug: :kytka: :kytka: :pocitac:

 
Sisi90
Zasloužilá kecalka 530 příspěvků 08.03.12 19:44

Moc děkuju za všechnu podporu :kytka:
Já pořád doufám, že se to v něm hne a uvědomí si, že to co říká je blbost… zná mě dost dobře a stejně tak já jeho :roll: Je to chytrej a hodnej kluk, ale občas má takovýhle zatmění mozku :? Já se snažim na všehno dívat positivně, ale pořád to taky nejde. Chci aby svoje dítě miloval, protože já tohle od svýho táty nezažila a vím jak hodně to chybí :(

 
NikiLea
Nováček 2 příspěvky 09.03.12 08:38

Ahoj sisi, gratuluji k mrňouskovi a hlavně se drž…Hlavně píši proto, že jsem zažila to samé jako ty a vím jaký to je… V 5.měsíci jsem ho opustila, protože jsem se nechtěla už trápit a něco si vyčítat.. Dne 23.9.2011 se mi narodila zdavá holčička a jsem šťastná… Bylo to sice těžký, hlavně to zařízení pro prdolku, ale zvládla jsem to… Teď je maličký 5 měsícu, otce ještě ani neviděla a koncem března jdeme k soudu na určení otcovství… I když jsem ho tak milovala, a byla jsem schopna udělat všechno, hlavně aby to klapalo, jsem šťastná i bez něj… Ale osud nám na začátku 9 měsíce těhotenství přihodil do cesty osubku, která nám moc pomohla :-) … Teď už je to muj přítel a i když není maličká jeho, miluje jí, až mi někdy přijde, že víc jak mě :-D … Jsme rodina, šťastná rodina i když genově nestejná :-)
Oni těhulky i když si připadají jako slonice, tak jsou krásný a muže to bříško imponuje :-) … Trápení a stres vystřídalo štěstí, které trvá…
Přála bych ti to samé… Drž se Sisi a mysli hlavně na toho mrňouse…
P.S. Jednu výhodu to moje trápení a stres mělo, a to tu, že jsem za celé těhotenství přibrala jen 6 kilo :-D a to upozorňuji, že 3 kila jsem nabrala za poslední měsíc, kdy už jsem začala být šťastná s novým přítelem :-D

Příspěvek upraven 09.03.12 v 08:40

 
Sisi90
Zasloužilá kecalka 530 příspěvků 09.03.12 17:51

Tak to sem ráda, že ti to všechno takle dopadlo ;) Já nad tim pořád přemýšlím a snažím si to srovnat. Bude lepší to nebo ono :nevim: Každý den, když se na mě usměje a je na mě hodný, tak vím že ho prostě opustit nechci. A chci aby i malej věděl to co v něm vidim já :) A když se to zhorší, tak odejdu. Teď mu prostě ještě zkusim dát šanci aby si to všechno uědomil sám :roll:

 
amille
Ukecaná baba ;) 2206 příspěvků 1 inzerát 09.03.12 20:44

Zdravím tě,
tobě i miminku hodně zdravíčka, protože to je prioritní. Radit moc nemůžu, zase tolik zkušeností nemám.. Ani nemohu, neznám tvoji situaci, ale podle toho co píšeš - zdraví je přednější, nezapomínejme ani na to psychické. :think: Odchod od přítele by byl jistě náročný, ale zase představa, že po dvou letech je schopen takhle ženě ublížit, ať je s ním ve vztahu nebo není, to se mi moc nezdá. Jak to vidíš do budoucna? Dokážeš si představit, jaký by byl tatínek? Pomáhá se na to podívat z pohledu třetí osoby. A co třeba rodiče, ty by ti s výchovou malého nepomohli?
Držím pěstičky, ať už to dopadne jakkoliv. Hlavní je zamyslet se nad tím, jaký by přítel doopravdy do budoucna byl. Nikdy nevíš, kdo tě zítra potká ;). Koneckonců, chtěla by jsi žít vedle někoho, kdo je schopen říct do očí tohle? Aby sis časem nevybudovala spíš nenávist.. :( A to je to poslední… :( A miminku by nebylo dobře, protože cítí, jak mamince psychicky je.. :think:

Popřemýšlej o všem… :kytka:

 
Sisi90
Zasloužilá kecalka 530 příspěvků 11.03.12 01:25

Já už opravdu nevim :( Někdy se chová tak, jak se choval vždycky a všechno je v pohodě. Ale někdy je to opravdu šílený :,( Znám ho 7 let a nikdy sem ho takle nezažila… Už sem koukala po nějakých bytech, ale je to všechno strašně drahý!! Bydlela sem sama před tím, než sme se s přítelem dali do kupy, takže vím co to obnáší i kolik co stojí, ale teď mám pocit, že bych to s mimčem neutáhla :nevim: A hlavně, kde vzít těch x tisíc na první nájem a vratnou kauci? Sem z toho nešťastná a připadám si jak v kleci :zed:

 
animula  24.04.12 23:03

nejsem si jistá, jak velkou šanci tenhle vztah má na dlouhodobé přežití… Měli byste navštšívit poradnu, bez toho se budete hodně prát a válčit… Přeji šťastné těhotenství a miminko

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele