Strach vs. nejkrásnější zážitek

Šary.Šary  Vydáno: 17.09.13

Byl to ten nejkrásnější den, respektive noc v mém životě. Předem se omlouvám se dlouhý deníček, ale stručnost není mou silnou stránkou.

S manželem jsme se na podzim roku 2011 koupili nedodělanou novostavbu, pustili jsme se do dodělávek. V září jsem přestala baštit hormonální antikoncepci a na Mikuláše jsem zjistila, že pravděpodobně budu těhotná, protože jsem nedostala menses. Jaksi přes veškerou práci na domečku nebyl čas myslet na otěhotnění. Objednala jsem se na gynekologii až na 9. ledna. Před svátky mi začala být špatně, den před Štědrým dnem mi bylo hodně zle a manžel se při vrtání poliček zeptal, zda nejsem těhotná, když je mi tak zle. No a má odpověď byla, že asi jo. Tak jsme to obrečeli a byl to ten nejhezčí vánoční dárek.

Na gyndě mi těhotenství bylo potvrzeno. Až na občasné nevolnosti a povídání si se záchodem probíhalo mé těhotenství ukázkově, až do 38. týdne, kdy jsem začala mít vysoký krevní tlak a strašně mi otékaly nohy a ruce. V ambulanci porodního sálu jsme se domluvili, že pokud neporodím do termínu, tak mi bude porod vyvolán.

Z porodu jsem měla od začátku těhotenství strašný strach, někdy až panickou hrůzu. Navíc jsem měla obavy z těžkého porodu, protože jak mamka, tak babičky a tety měly všechny hodně těžké a dlouhé porody. Tudíž jsem si vsugerovala, že i můj porod bude obdobný. Mnoho nocí jsem nespala, zdávaly se mi šílené sny o porodu.

Někdy v průběhu července začal manžel kopat přípojku na městskou vodu, protože jsme měli vodu pouze užitkovou ze studny. No a jednou tak našemu prckovi domlouval, že může přijít na svět, jakmile bude voda dodělaná. Dne 10. srpna někdy navečer manžel dozaházel jámu po vodě, pozametal dvůr a prohlásil, že malá se může narodit. Termín jsme měli 13. srpna. Večer jsme si objednali pizzu, leželi u televize a z ničeho nic mi ve 21:00 praskla voda. Já jsem zpanikařila, protože jsem dostala strach, dobalili jsme poslední věci a jeli do porodnice. Ještě jsme se po cestě stavili v Tescu pro banány a vodu na pití a kolem 22. hodiny jsme přijeli do porodnice.

Kontrakce jsem měla úplně slaboučké. Na příjmu mi byl natočen monitor, prcek, který měl za pár hodin přijít na svět, chrněl. Byli jsme přijati kolem 23. hodiny na porodní pokoj, který byl velmi útulný, porodní asistentka nám nabídla čaj, manželovi kávu. Jakmile jsme přišli na porodní pokoj, tak z ničeho nic ze mě všechen strach opadl a já se začala těšit na prcka. Mně pomalu začaly sílit kontrakce, ale zatím se to dalo, nic strašného.

Po klystýru jsem byla na balóně ve sprše, horká voda mi hodně pomáhala na poměrně silné kontrakce, kdy mi bolesti vystřelovaly do kříží. Asi po hodině byly bolesti hodně silné, nechala jsem si píchnout epidurál, na který jsem musela chvilku čekat. Ale pár minut po napíchnutí nastala velká úleva. Mohla jsem si odpočinout a nabrat síly na závěr porodu. Z ničeho nic jsem začala cítit pocit na tlačení, tak jsme přivolali porodní asistentku a po chvilce jsem si mohla začít pomalu přitláčet.

Poté najednou porodní asistentka řekla, že můžu tlačit na celou délku kontrakce. Bolesti jsem neměla žádné, pouze tlak na spodek. Tudíž jsem se mohla plně soustředit na tlačení. A po pár sériích tlačení byla malá v 2:45 na světě. Já jsem ucítila, jak ze mě vyklouzla a zaplavila mě vlna štěstí. Malá Baruška mi byla položena ihned na bříško, byl to ten nejkrásnější pocit na světě, manžel i já jsme plakali štěstím. Poté manžel přestříhl pupeční šňůru, malá byla hned vedle mé postele ošetřena, manžel si ji podepsal a ihned nám ji už zabalenou dali. Doktorka provedla nutné ošetření, kdy jsem nebyla nastřižena, ale malá mě mírně potrhala – ale pouze pár stehů, kdy šití vůbec nebolelo.

Velmi mě překvapilo, že závěr porodu nebyl na klasické „koze“, ale měla jsem nohy zapřené o porodní asistentku, bylo to tak pro mne daleko příjemnější. Poté jsme cca dvě hodiny byli s malou v soukromí, poprvé se přisála (za pomocí asistentky). My, šťastní novopečení rodiče, jsme ihned volali rodině, rozesílali zprávy a byli neskonale šťastní. Poté si pro malou přišla sestřička z novorozeneckého oddělení, kdy ji umyli, udělali nejnutnější vyšetření a já byla převezena na pokoj šestinedělí.

Měla jsem nadstandard, manžel mohl být s námi po celou dobu, což bylo super. Pár hodin jsme se prospali a malou nám konečně přivezli a už byla jenom s námi a my si začali užívat nový krásný život.

Oddělení šestinedělí bylo bezvadné – sestřičky jak dospělé, tak dětské se chodily na nás podívat, poptat se, zda něco nepotřebujeme. Vždy mi všichni ochotně poradily, pomohly, ukázaly, co bylo potřeba, některé věci i několikrát.
U porodu nám bylo vše vysvětleno, porodní asistentka i studentka nás nechaly v soukromí s tím, že kdykoliv můžeme zazvonit. Vždy po chvilce se chodily ptát, zda něco nepotřebujeme, jak to jde, také nás povzbudit a mě i uklidnit. Vše nám bylo vysvětleno a nic nebylo nuceno – klystýr, polohy. Porod byl veden bez zásahů.

Paní porodní asistentce jsem vděčná za její pomoc, povzbuzení, rady, citlivost, zkrátka za vše. Neskutečně moc mi pomohla jak fyzicky, tak psychicky. Doktorka přišla pouze na závěr, samotný porod vedla také PA, doktorka jen přihlížela.
Velký dík patří také manželovi, který mi byl velkou psychickou oporou nejen u samotného porodu, ale i během celého těhotenství, kdy se o mě neustále staral a stará doteď! Bez něj bych to vše zvládala mnohem hůř.

Když se na celé mé těhotenství a porod dívám zpětně, tak všechen můj strach byl zcela zbytečný a bezpředmětný. Myslím si, že nejde zdědit „těžké a dlouhé porody“. Můj porod byl, dle mého názoru, zcela v pohodě a hlavně rychlý – malá byla za necelých šest hodin na světě. Došla jsem na to, že je zbytečné se nervovat měsíce před porodem, kdyby byl problém, tak personál porodnice vždy pomůže. A hlavně každý porod je určitě zcela jiný. A i přes nějakou tu bolest, to byl ten nejkrásnější zážitek, na který nechci nikdy zapomenout! Naše Baruška teď krásně spinká v kolíbce a já jsem nesmírně šťastná, že ji máme!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 17.09.13 07:23

Gratuluji :palec: Hezký deníček.

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 17.09.13 08:18

Aký milý denníček! Teší ma, keď to niekomu vypáli tak ako tebe, napriek strachu.
Inak, aj také prozaické prezradenie tehotenstva manželovi má niečo do seba. :) My sme zase nášho malého presviedčali, nech ešte počká, že sme ešte nedorobili dlažbu v kuchyni. :D Ale tu by asi podobnosť našich pôrodov končila… držím palce!

 
K82
Zasloužilá kecalka 894 příspěvků 2 inzeráty 17.09.13 08:55

Ahoj, gratuluju! A muzu se zeptat, kde jsi rodila? Ja mela zazitek z porodu a salu taky moc pekny, ale odd. Sestinedeli bylo des a hruza- neochota, nedostatek casu na cokoli atp.

 
Šťopík
Ukecaná baba ;) 1282 příspěvků 17.09.13 09:17

Krásný deníček :) Trošku jsi mě uklidnila, já mám z porodu totiž strašný strach a to jsem teprve ve 4. měsíci :lol: vážně mě to děsí…Takže…děkuju! Také by mě zajímalo, kde jsi rodila? :roll:

 
bube
Ukecaná baba ;) 1534 příspěvků 17.09.13 09:36

Pisatelko, myslím, že by bylo dobré připojit, v jaké nemocnici jsi rodila. Myslím, že to každou potěší, když zjistí, že bude rosit tam co Ty a že je tam taková pohoda. :palec:

 
purcel
Kecalka 169 příspěvků 17.09.13 09:48

Já bych to tipovala na Břeclavskou porodnici :D

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 17.09.13 09:48

Krásně napsané, taky by mě zajímala porodnice, kde je vše na jedničku. Barunce do života jen to nej :kytka:

 
Šary.Šary
Stálice 61 příspěvků 3 inzeráty 17.09.13 13:59

Moc děkujeme. Rodila jsem v porodnici na Obilném trhu v Brně, viz. mé hodnocení porodnice ze 14.8.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček