Strašák alkohol

petulka23  Vydáno: 29.12.12

Prý, když není s kým probrat věc slovně, komu se svěřit, pomáhá dát slova na papír. Jenže ten nedá zpětnou vazbu, neodpoví, tak třeba tady najdu byť jen jediného člověka,který má za sebou podobnou zkušenost a měl by radu, jaký postoj zaujmout a co vyzkoušet. S manželem máme krásný vztah, prakticky bez hádek, máme dvě zdravé děti a jinak jsme skoro s menšími a běžnými nedostatky spokojení. Jen jedna věc mezi námi visí a řekla bych, že poslední dobou dost ničí to, co léta budujeme.

To, že byla tchyně alkoholička, mi manžel řekl pár měsíců po našem seznámení. Věděla jsem, že má špatné zkušenosti z dětství, vyprávěl mi dojmy 7letého kluka, který musel snášet opilecké nálady, záchvaty zlosti, nesmyslné bití apod.

Tehdy dospívajícího syna poslal tchán k babičce a svépomocí dokázal tchyni ze závislosti dostat. Podotýkám, že on taky nebyl zrovna obrazem ideálního chlapa, sám dost pil i po zbytek života, co jsem ho znala, jen asi trochu víc dokázal kontrolovat své hranice (když řídil na delší vzdálenosti, vydržel pivo si nedat, na ty kratší cesty se nezdráhal), ale vybraným slovníkem, jakým zahrnoval tchyni a občasným ručním srovnáním situace v rodině taky nešetřil. Tenkrát tedy zapracoval a na dlouhou dobu byla tchyně v pořádku, fungující a opět pořádná máma. Vloni v létě prodělal tchán mozkovou mrtvici a na podzim umřel. Ale v tu dobu už spolu s tchyní nežili, když byli pohromadě, tak se jen hádali a uráželi.

Loňské jaro, kdy už jsem chvíli tušila, že něco není v pořádku, jsem v koupelně narazila na flašku vodky a ještě pořádně netušila, co vše nás čeká. Manžel na tchyni vždy hodně visel a ona moc dobře věděla, jak na něj. Samozřejmě, že výmluvy jak „jen“ uklouzla, doplněné věrohodnými slzami a hlavně nějakou dramatickou výmluvou, co jí vedlo k tomu si lahev koupit, byly na denním pořádku. Zpočátku jsem jí to taky věřila, odhodlaná pomoci za každou cenu, a tak jsme všechen volný čas trávili u ní, vždy jsme hned po příjezdu nejprve vyházeli veškerý alkohol, pak následovaly dva dny střízlivění, kocoviny, výmluv, a tak to šlo pořád dokola.

Co to provedlo s naším rodinným životem, snad ani nemusím rozebírat, doma byla standardně vypjatá situace, kdy stačil menší podnět a jeden nebo druhý jsme byli schopní nesmyslně vylítnout. V tu dobu to vypadalo, že žijeme spíš vedle sebe než spolu, ale ustáli jsme to a vždycky jsme drželi pohromadě a respektovali názor toho druhého. Postupem času se přidaly i peprnější situace, kdy jsem už ztrácela nervy a dala tchýni ultimátum, buď léčebna, nebo já a děti, bohužel manžel pořád stál za svojí matkou (chápu, že je to máma a nedokáže ji nechat být, ale tím, že trval na návštěvách a na tom, že s sebou bude brát dceru, postavil vlastně před hotovou věc mě, protože věděl, že malou k ní nepustím, aniž bych zůstala doma). Nakonec ale v době, kdy už běžně jezdila se 2 promilemi autem, přistoupil na variantu léčebny a po dlouhých obstrukcích jsme ji donutili nastoupit léčení. Trvalo 4 měsíce, přičemž při dvou návštěvách, kdy ji pustili na víkend domů, přijela s flaškou a opilá, ale zvládalo se to. V lednu odešla z léčebny odhodlaná, že se vše změní.

Bohužel hned v březnu při jedné z našich návštěv opět nestihla vystřízlivět a ukázalo se, že v tom zase lítá. Já jsem chtěla, aby šla s recidivou znovu na léčení, manžel se nechal ukecat, že bude brát Antabus a pomůže jí to. Já jsem byla skeptická, protože vím, jak se dá přepít, navíc neřeší ten hlavní problém v hlavě… ukecali mě. Brala Antabus, našla si přítele, my jsme jezdili každou volnou chvilu. Byla spokojená, myslím, že neměla o nic víc starostí než všichni okolo. Následujících 5 měsíců bylo krásných, ve volnu jsme jezdili k babičce na návštěvu, ona si užívala vnoučat, hlídala, my zase měli s manželem čas i na sebe a donedávna i věřili v happy end.

Posledních cca 6 týdnů se mi zdála víc podrážděná, při našich návštěvách jsme cítila, že vlastně ani nemá radost, rozčilovalo ji, jak malá dělá hluk a vše upatlá. Když jsem na ni uhodila, řekla, že nějak propadá depresím, ale že si dojde k doktorce a vyřeší to. Věřila jsem jí a nechala se odbýt pohádkou o depresi (zpětně vím, že to byla blbost, protože když mluvila s kýmkoli jiným, byla spokojená a vyrovnaná, asi jí opravdu vadila jen naše přítomnost, která ji nutila, aby se omezovala :-( )

Měli jsme naplánované Vánoce. Protože už je sama a přítel Vánoce neslaví, shodli jsme se, že přijede k nám a Vánoce oslavíme společně. Krásně naplánované, realita byla ale děsná. Přijela 23. večer, a hned ve dveřích jsme viděli, že je na mol. Manžel ji neotočil mezi dveřmi zpět jen proto, aby opilá nezabila v autě sebe, já abych nezabila někoho jiného (v ten moment by mi to bylo snad i jedno, kdyby vybourala sebe :-( ), takže zůstala, řeč s ní ten večer nebyla, jen jsme jí poslali spát a já jsem čekala, co s manželem vyřešíme, protože toto byla od ní pro mě podpásovka a zničené Vánoce jí nikdy neodpustím. Když pominu tu aroganci v hlase a i přes pozitivní výsledek na alkohol testu její tvrzení, že nepila, ať ji neobviňujeme, tak ta drzost, že k nám jela 140 km autem, byla neskutečná. Proč radši nezavolala, že je nemocná, nebo že změnila s Láďou plány. Proč nám jela schválně zkazit Vánoce, když věděla, že to praskne?

Druhý den to manžel vyřešil tak, že řekl, že nechce kazit Vánoce a budeme to řešit další den. Já ale neumím dělat, že je vše v pořádku, jen při pohledu na ni mi vyskákala kopřivka, takže sedět společně u pohádky a užívat si Vánoce jsem nedokázala. Nakonec náš Štědrý den vypadal tak, že tchyně s malou a manželem seděli u pohádek a hlasitě se bavili a smáli, zatímco já jsem byla v kuchyni a radši strávila Štědrý den úklidem. Čekala jsem, že bude manžel třeba víc sdílný a občas přijde a sedne si se mnou a budeme si povídat. Žel přišel je párkrát a to většinou aby nabral chlebíčky a řekl, že ho mrzí, že jsme rozděleni na dva tábory (hlasem dávajícím najevo, že já jsem ta, co trucuje).

Následující den jela tchyně domů, do té doby jsem pochopila, že manželovi udělala srdceryvnou scénu, kterou ještě doplnila tím, jak je z naší matrace strašně rozlámaná a nemůže na záda a navíc ještě dostala pravděpodobně zánět močového měchýře, takže ji manžel náležitě litoval, chudinku. Před odjezdem za mnou přišla, plakala a omluvila se. Pláč, který už jsem zažila tolikrát, a tolikrát sotva za námi zapadly dveře, šla a otevřela flašku, nevěřila jsem jí. Na omluvu jsem jí řekla, že ano, beru, ale toto že jí neodpustím. Že jsem ochotná jako už tolikrát se snažit jí pomoci, ale v případě že nastoupí léčbu, načež už se ozýval manžel, že prý jsou další dvoje léky podobné Antabusu a že chce, aby je zkusila… opět už je řádně zpracovaný a přistoupil na její prosby, že do léčebny ne! Já si jako tenkrát trvám na tom, že léky jsou k ničemu, když není srovnaná psychicky a základem je terapie.

Navíc jsem po ní chtěla, aby mi upřímně řekla, jak dlouho už zase pije, jak moc v tom lítá. Opět řeči, jak to byla první lahev a jak vlastně nepije, to mě naštvalo. Nakonec přišel manžel naštvaný na mě, že jsem se s ní vlastně náležitě nerozloučila a nechala ji odjet, ač jsme byly rozhádané :-( Nejvíc mě mrzí, jak mi manžel dává otevřeně najevo, že na prvním místě je pro něj tchyně a její potřeby, a pak jsem na řadě já. Jde mu nejdřív o to, aby ona byla spokojená, o moje pocity se tolik nezajímá.

Teď po mně bude chtít, abychom k ní jeli na Silvestra (původní verze byla, že pohlídá děti a my půjdeme slavit, to už nepřichází v úvahu, ale mám pocit, že když bude na Silvestra střízlivá, tak to snad i manžel dál plánuje :-/ ), nicméně přeci nebude na Nový rok sama doma, takže jí tam pojedeme dělat společnost. Pro mě je i ta představa absurdní, protože jsem pořád ještě nevstřebala vztek, zlost a lítost natolik, abych s ní mohla sedět v jedné místnosti a nebát se výbuchu emocí, takže bych dala přednost klidnému večeru u nás doma s dětmi a manželem, bez tchyně.

Už jsem dostala radu, mám zůstat doma a dát mu na výběr, buď bude se mnou, nebo ať jede k ní, ale jsem srab a bojím se (nejspíš oprávněně), že si vybere ji :-(

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
maminazplzne
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 29.12.12 00:29
spoluzávislost

Ahoj Petulko, pozor na tzv. spoluzávislost. To je situace, kdy jeden člen rodiny pije a další v tom cirkuse lítají s ním, řeší jeho potíže, ve snaze mu „pomoci“ si nechávají devastovat svůj život a pozor, ono to tomu závislému vlastně nepomáhá, ale velice to přispívá k jeho alkoholickému řádění. Neumím to tak dobře podat, jako pan doktor Nešpor, přikládám odkaz na jeho web, snad se nebude zlobit http://alkohol-alkoholismus.cz/…ada-moznosti

Držím palce, šťastné dětství tvých prcků za to stojí. :andel:

 
alda
Kecalka 285 příspěvků 29.12.12 01:03

Ano, spoluzávislost mě taky napadla. Kamarádova maminka několik let užívala, spíš zneužívala farmaceutika a byla závislá, ke konci neschopná fungovat. Ale její manžel se jí snažil pomáhat vlastně tím, že se postavil na její stranu proti zbytku světa a nakonec jí vlastně v tom ještě podporoval, i když sám chtěl moc aby přestala.
Dlouho se pak všichni léčili na psychoterapii a předmětem léčby byla jak závislost maminky tak spoluzávislost tatínka.

Chápu jak se cítíš a věř že ty nejsi ta co dělá něco špatně. Tolik pokusů o pomoc a šancí co jste tchyni dali, to je podle mě docela obdivuhodné. Na Silvestra bych určitě nejezdila a v lednu co nejrychleji vyhledala nějakého specialistu co se zabývá rodinami alkoholiků. Závislost totiž není jen o tom závislém, ale hlavně o těch které to ovlivňuje.
Moc ti přeju aby se manžel přesunul na tvou stranu. :kytka:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21257 příspěvků 2 inzeráty 29.12.12 08:29

Ty máš snad za tchýni mojí matku?
Loni byla celý podzim na léčení, vánoce taky strávila u nás a díky bohu střízlivá, ale jen co se 2.ledna vrátila z Jihlavy, tak se ještě ten večer střískala jak zákon káže. Já už jí odepsala a co tak sleduju, tak jí za chvilku odepíše i ségra, která s narozením syna pochopila, kdo je pro ní nejduležitější a kdo o její péči stojí.
Je to smutný, spoousta lidí řekne,,je to tvoje máme přeci", ale kdo nezažil nepochopí…

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 29.12.12 09:38

Manžel jedné holky (nebudu radši specifikovat) má mámu s podobným problémem. Napřed jsem se divila, jak chladný vztah k ní ten manžel má a jak málo s ní udržuje kontakt. Až později jsem pochopila, že je to jediná možná cesta, jak se nezbláznit a udržet si normální život. Ta holka se napřed strašně snažila o dobrý vztah se svou tchýní, roky se snažila, odměnou jí byly jen děsné podrazy, urážky, snahy o manipulaci. Asi je to tak lepší, s podobným člověkem se pokud možno nestýkat.

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 29.12.12 09:39

Já tě úplně chápu, nezažila jsem to na vlastní kůži, ale moc dobře znám holku, která má takovou tchýni, viz výše.

 
Anonymní  29.12.12 10:02

Ahoj. Napíši raději anonymně-přeci jen je to citlivé
Měli jsme sezení s jednou slečnou, která má velké zkušenosti s lidmi, kteří jsou závislí na všem možném. Já mám otce, který se rád napije a tak jsem se ptala, jak ho odnaučit závislosti. Prý léčebna-to sem říkala, že on nechce, že on přece není závislí (také různé slibování, lítost atd.), tak prý ať se s ním mamina rozvede-no jo jenže mamina se na něj nedokáže vykašlat a jen tak odejít, i když já už jsem z domu pryč, vdaná a šťastná a jiné dítě nemají. Na to mi řekla, že existuje jediný řešení-nechat ho spadnout až na samé dno. Odstěhovat se od něj, ať skončí třeba na ulici, přijde o práci (o tu už jednou kvůli chlastu přišel) a pak by měl pochopit, co pro něj bylo či je důležité. Sama říkala že není jednoduché blízkého člověka nechat spadnout až na dno, ale pokud si sám nepřipustí, že potřebuje pomoc a to jedině v léčebně, tak není jiné východisko, než nechat spadnout až na dno. Bohužel vím, že třeba moje mamka by to nikdy nedokázala ho nechat spadnout na dno, ale od té doby, co já se odstěhovala se to zlepšilo-přitom otec mě vždycky měl a má strašně rád ale možná ubyla starost s penězi-jak vyjít a tak podobně. Ale Zažila jsem si s otcem také svý, Alkohol Tak 10 let, vždy různá stádia-chvíli chlastal hrozně moc, pak třeba měsíc klid.
No co říci závěrem, já bych manžela také nedokázala jen tak opustit, ale nějaký kompromis spolu udělat musíte a zkus jej přesvědčit, že bez té léčebny to opravdu nepůjde, bude se to táhnout dál a dál až vám zničí život. Buď léčebna nebo se od ní odpoutat a nechat jí-ona by na to sama časem taky přišla a dojela na to

 
Sany80s
Závislačka 3384 příspěvků 29.12.12 10:20

Já bych zatím nedávala ultimáta, ale domluvila bych si stáž něbo konzultaci s nějakým lékařem v léčebně.
Donutila bych tam manžela jít a on by mu ten třetí nezávislý člověk už osvětlil, jaké jsou možnosti a jaké má povinnosti vůči tobě a dítěti.

 
Kirbisek
Kelišová 5640 příspěvků 29.12.12 10:28

Je to smutné a nakonec ti asi nezbyde nic jiného, než manžela opravdu postavit před jasné rozhodnutí : ty a děti nebo jeho matka!! Tohle zjevně nemá budoucnost - tchýně bude pořád chlastat, a manžel jí pořád „zachraňovat“. V uvozovkách je to slovo schválně, protože on jí svým chováním fakt nepomáhá se závislosti zbavit. Bohužel mám taky zkušenosti z rodiny se závislotí - takže vím: ano, podat pomocnou ruku, ale jen když závislý spolupracuje a má snahu se léčit a vyléčit!!! V opačném případě to fakt nemá smysl, to ti řekne každý odborník.

Ikdyby si manžel v první rekaci vybral matku, jsem přesvědčená, že by velmi brzy pochopil, že bez tebe a dětí nemůže žít, že ty jsi jeho životní opora, né jeho matka - manipulátorka závislá na alkoholu!!!

Na Silvestra bych tam nešla, to už by byl ústupek nad mé síly. DRŘ SE!!!

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8250 příspěvků 29.12.12 10:37

Moje máma je psycholožka a léta pracovala se závislými (i v Praze u Apolináře). Divím se, že tu ještě nezaznělo, že NUTIT do léčebny nemá cenu. Pokud ona nebude chtít, tak léčebna nemá cenu. Nějakými ultimáty ji hnát na léčbu, to bude jen ztracený čas.

Mají pravdu holky, které říkají - musíte ji nechat být. Pokud má nějaký majetek (dům apod.), pokuste se ho zajistit, aby ho nemohla propít nebo zastavit, a pak prostě ať si to vyžere. Dokud se jí „pomáhá“, vídá děti atd., bude mít pocit, že to je „v pohodě“ - respektive že ona je v pohodě a Ty jen vyšiluješ.

Doporučuju zajít na terapii hlavně s manželem, jak tu taky někdo psal. Poradit se, třeba zajít do nějaké skupiny, kde jsou rodiny alkoholiků a feťáků; když uslyší ty zkušenosti, možná pochopí, že obhajováním mamince nedělá dobrou službul.

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 29.12.12 10:48

Děkuji všem za reakce. Např. o pojmu spoluzávislosti jsem nevěděla…
@karolina_a_be­tuska konkrétně u Apolináře se léčila a právě i tam a i jiní psychologové mi také řekli, že neutit nemá smysl, že droga, závislost musí tomu dotyčnému něco vzít aby měl potřebu s tím zkončit. Proto jsem se snažila apelovat spíš na manžela aby držel při mě a snažil se tchýni dokázat že tímto přístupem přijde o nás a o děti…

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 29.12.12 11:32

Moc pěkný deníček… Rozumím tvému manželovi, můj otec býval něco podobného co tvoje tchýně. Ale tady asi pomůže jen „léčba šokem“ ze strany tvého manžela… Pak mě napadá ještě něco, co ale tvé tchýni nepřeju… Když bude v takovém stavu, že na operačním sále bude muset v jejím těle operatér udělat hluboký řez v délce tři nebo čtyři metry, kdy se bude čtyři týdny zmítat v horečkách při celkové sepsi těla, kdy se jí promítne před očima celý život… I tohle máme za sebou. (Doslova „máme“.)
Pak by byla šance na změnu. (Můj otec si dneska dá jedno nebo dvě piva týdně. Když zavítá do hospody, tak spíš pokecat s bývalýma kolegama z práce - je v invalidním důchodu. A hospodská je nevrlá, že ani pořádnou útratu neudělá…)
Ale jak jsem napsal, TOTO tvé tchýni rozhodně nepřeju.

Příspěvek upraven 29.12.12 v 11:34

 
rustypipee  29.12.12 11:51

Drzim pesti a ani sama nevim co poradit… muj tata loni na jare umrel. zacal po 10ti letech abstinence pit. jenze ve fazi kdy si pichal inzulin, zlobilo ho srdicko..a telo to proste nezvladlo. Podarilo se mu tehdy vratit do zivota, mel novou partnerku, dobrou praci, ale ten demon je proste silny. dva dny pred smrti jsme u nej se segrou byly a chtely si ho odvezt k nam at se da do kupy. breceliy jsme, prosily, slibovaly, jen kroutil hlavou ze se o sebe postara sam.Tak jsem mu aspon nakoupila, uvarila…a vic jsem proste udelat nemohla.
chtela jsem tehdy kdyz jsem se dozvedela ze zacal znova pit zajit nekam do porady k psychologovi zeptat se na nejlepsi strategii jak mu pomoct a pritom chranit sama sebe a svuj zivot. nestihla jsem to, ale vy tohle zkusit muzete. nejlip oba s manzelem.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 29.12.12 12:04

:? Tvoje tchyně je zřejmě takový ten věčný alkoholik, kterému není pomoci. I kdyby manžel nestál za ní, asi by chlastala stejně, možná by to bylo i horší. Já bych ji asi vytrestala. Nechala bych ji sednout opilou do auta a zavolala policajty. Třeba by ji to (aspoň na delší dobu) vzpamatovalo.

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 29.12.12 12:19

Jo, tak to není tak jisté. Znám paní, co je po transplantaci prochlastaných jater a pije vesele dál…
Třeba jí ze zdravotního pojištění zaplatíme ještě jedna nová játra, až zhuntuje i tato, kdo ví…

 
Anonymní  29.12.12 12:39

Souhlasím s tím, že jí musíte nechat padnout na dno - první co bych udělala - až zase sedne za volant ožralá, okamžitě volám polici - nikdy bych si nevzala na triko, že v tom autě někoho zabije.
Druhá věc - zajistit nějak majetek, aby ho nemohla propít a pak jí nechat osudu. Ono je to těžké, ale jiná pomoc v tuhle chvíli není. Odstřihnout se, protože jinak se v tom budete plácat pořád.
Vám bych doporučila nějaké terapie nebo manželskou poradnu, protože to vypadá, že chlap na tenhle postup nepřistoupí.
A držím palce, tohle je běh na dlouhou trať

 
Anonymní  29.12.12 12:40

@karolina_a_be­tuska souhlasím,že člověk musí chtít sám, máme v rodině úplně to samé s tchýní, s tím rozdílem, že manžel to vidí stejně jako já a já zase vím, že je to jeho mamka…snažili jsme se jí pomoct dát kontakty na léčebny, domluvit psychologa, ale ona NECHCE a byli jsme nejhorší a teď to její vyjádření JÁ JSEM SILNÝ JEDINEC JÁ TO ZVLÁDNU SAMA, no nezvládá…nikdy jsem nechápala situaci, že nejde pomoci, nesetkala jsem se to totiž alkoholikem…takže my s manželem se kvůli ní nehádáme…protože manžel to vidí střízlivýma očima, ale už na nějakou pomoc rezignoval…je to drsné tak říct, ale trvá to už 6 let…

 
dadasik
Ukecaná baba ;) 1130 příspěvků 29.12.12 12:51

Nechci být zla negativní ani pesimista ale muj tata je taky alkoholik, na lečení byl 12×, když jsem byla malá tak me malem prohodil oknem a nebo mámu kopal do bricha když ksem byla v bříšku a to i přes to že mati semnou byla na rizikáči protože předtím potratila… a jak situace vypada dnes??? má alzhaimera, bere prašky na ktery nesmí pít a chlasta jako duha, alkoholik pokud nemá silnou vuli a chtění že neco s tímchce udelat sám tak okolí s tím vubec nic neuděla… je to hnusný ale nechte jí napospas, vy si zničíte vztah nervy a ztratíte spousty drahocenýho času, neříkám nepomoci ale až ve chvíli kdy ten človek bude chtít a udelá první krok…

 
Anonymní  29.12.12 13:46

Naše babi si taky ráda dávala do trumpety, v náladě vozila kočárek, nebylo návštěvy, aby z ní netáhl alkohol. Zcela jasně jsem rodině řekla, že pokud bude pít, vnoučata jsou pro ni tabu. Rodině se to nelíbilo, babi z počátku trucovala a demonstrativně pila ještě víc, nicméně děti neviděla. Teď vypadá, že je čistá, minimálně si dává pozor na naše návštěvy.

Co se týče tvého manžela, je to jeho máma, i když mu ublížila, chce jí pomoci. On by měl nejdříve pochopit a ujasnit si, jak byste se k ní měli chovat, nemůžete ještě vy dva jít proti sobě. Pokud manžel nechápe, že jí vlastně svým chováním ubližuje a pomáhá se ničit, pak bych se já od celého řešení situace distancovala. Ale věřím, že budeš schopna mu to vysvětlit, dát přečíst potřebná fakta a najdete společnou řeč a řešení situace. Jinak je to taky cesta do pekel pro tvou rodinu a to by byla škoda :hug:.

 
zoubky
Neúnavná pisatelka 17222 příspěvků 29.12.12 15:11

Ahoj Peťko, já zkušenost nemám ani ze svého okolí, ale moc moc mě to mrzí, že to prožíváš :( Musí to být šílené, a jediné, co mohu, je držet ti palce, aby se manžel vzpamatoval a myslel na tebe s dětmi. Jenže na to on taky musí přijít sám, do toho ho nedonutíš slovy :| Prosímtě, cokoliv bys potřebovala, ozvi se :hug: :hug:
:oops: Teď koukám, že mi to hodilo jako reakci na Anonymní, pardon :oops:

Příspěvek upraven 29.12.12 v 15:18

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 29.12.12 16:00

Tak tohle nezavidim:((( uprimne nevim co v takovej situaci poradit, nebo vlastne ani co rict, jestli mu vic zalezi na jeho alkoholicke matce, ktera podelava celou rodinu nez na vlastni spokojene rodine, je to spatny :(( rozhodne drzim palce at to nejak zmaknete :hug:

 
K.Black  29.12.12 16:16

Je mi to líto, radu nemám. Jen že nechápu manžela. On musí udělat rázný krok, nechat ji padnout ale opravdu hluboko i když ho to bude bolet a bolet to bude dlouho. Osobně jsem „odepsala“ oba rodiče, chlast byl přednější a já mám taky právo na „normální“ život. Táta už umřel, uchlastal se. A přitom to byl tak šikovný člověk, chlast ho ale sežral. Máma teď nevím, ale myslím že leje pořád :nevim:
Muž na to musí přijít sám, když ho budeš nutit, přesvědčovat zabejčí se, a odneseš to akorát ty.
Já už tak nějak vím proč tolik pili, je mi skoro 40 a nezapoměla jsem spousty scének atd. a to jsem nechtěla připravit svým dětem, možná jsem tvrdá :nevim:

Přeju ti hodně síly, budeš ji potřebovat :hug: :hug:

 
majka79
Zasloužilá kecalka 715 příspěvků 29.12.12 16:34

Ahoj Peťko, nedalo mi si tohle nepřečíst, dovedu si představit co prožíváš, já jsem podobný problém, a to závislost na hraní automatů, a pití jako náplast na prohru prožívala skoro pět let, zapomenout se nedá. Přeju hodně sil. Opravdu si zasloužíš Ty i Vaše děti, aby Tvůj muž pochopil, co je důležité, a to i cenu, že maminku posune v pořadí někam mnohem dál než Vás. Myslím na Tebe a posílám pohlazení Ádě i Šimonkovi. :hug:
neměla být reakce na předchozí příspěvek :oops: jen příspěvěk jako takový, jsem trochu nešika, omlouvám se

Příspěvek upraven 29.12.12 v 16:39

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 29.12.12 18:53

Ach jo co na to říct, pokud ona sama nebude chtít přestat pít - tak jí nikdo a nic na světě nedonutí :-( bohužel také mám zkušenost z rodiny, můj tchán hodně chlastal a můj muž jako kluk si taky užil svoje, když bránil mámu před opilým otcem :?..pak se nějakou dobu držel, pak zas ne atd.furt dokola - dokonce už když sem tady v baráku s nima bydlela, ale naše děti ještě nebyly na světě se nám jednou vloupal do bytu a vypil nám 20 let starý víno :cert: nakonec mu to naštěstí v hlavě seplo a když byl na tom hodně zdravotně špatně, tak přestal pít..od té doby se drží a nepije už cca deset let, ale vpodstatě si nesmí ani čuchnout k jakýmukoli alkoholu, jinak v tom lítá znova…

takže přeju at´ to tchýni docvakne dřív než bude pozdě…

a manželovi taky..chápu, že jí chce pomoct, ale seš tu taky ty a děti, takže holt bude muset bejt k mamince tvrdší, když to jinak nejde…

Příspěvek upraven 29.12.12 v 18:56

 
tevevka  29.12.12 20:27

Milá zakladatelko, ty máš 2 problémy, první je chlastající tchýně a druhý je manžel, který jí na všechno skočí.
Z vlastní zkušenosti Ti můžu jen z toho, co jsi o ní nepsala říct, že jí už není pomoci, ona už je prostě za tou hranicí, když už jí nic nepomůže. Můj otec pil a to hodně co mi vzpomínky sahají, nejdřív přišel jednou za měsíc a časem se to stupňovalo, když mi bylo cca 13let, tak už to bylo tak 4× do týdne, takže obden - prostě po práci šel do hospody a vrátil se cca v devět večer, usnul a spal do rána, horší bylo, když byl akční a rozhodl se že si třeba uvaří a nikdo nebyl doma, že třeba podpálí barák. Nejvíc mě štvalo, že nemá důvod, byl zdravý, mamka je super ženská a my se segrama jsme byly bezproblémové děti, prostě jinak normal rodina, jo a byl starosta malé vesnice takže žádný chudáček co se v životě nezrealizoval. No do léčebny se nám ho dostat nikdy nepodařilo, to prostě nejde, když ten člověk nechce, ani výhrůžky mamky, že ho opustí, ale asi tušil, že by to neudělala. Jediné co, tak ho mamka dotáhla k obvoďákovi, tem nu hučel do hlavy a stejně to nepomohlo. Já se dostala do takové fáze s nervama, že jsem uvažovala o tom, že ho na gauči když spal opilý, že ho udusím polštářem, protože si myslím, že by se neprobral, ale bála jsem se, že by mě pak kvůli němu zavřeli, ale říkala jsem si, že když to stihnu před 18lety, tak třeba ne. Jednou sem to řekla mamce jestli si myslí, že by se vzbudil a jestli by se na to přišlo - myslela si nejdřív, že si dělám legraci, ale pak jí došlo, že ne a byla v šoku a začala konat. To mi bylo 18 a hodně pomohlo že mamka potkala jiného muže a konečně se rozvedla, otce vyplatila z baráku a my se ho konečně zbavili. Skončilo to tak, že bydlel sám v garsonce ve vedlejším městě, stát mu uznal invalidní důchod, chlastal dál, pak jednou v bytě uklouzl a zlomil si krček u stehenní kosti, hasiči ho našli za tři dny, šel po operaci do LDN a tam za 14dní umřel na selhání jater a ledvin, protože měl takový absťák, že to tělo to nezvládlo.
V tvém případě přesně vím, co bych udělala, jakmile bych věděla, že si dřepla do auta opilá, tajně bych zavolala policajty, ale nesmí to vědět ani manžel a šup dostane první záznam a pokutu a seberou jí řidičák a když by jí ho třeba po půl roce vrátili, tak už si to buď nedovolí anebo jo a zase bych jí tajně udala a to už je vězení…a tam by měla takovou odvykačku, že nic lepšího by jí nemohlo potkat. J8 vím, že to zní drsně, ale vem si ty pozitiva - nikoho nebude ohrožovat, ty se jí zbavíš a jí to možná pomůže - je to to padnutí na dno, věř mi, nic jinýho jí nepomůže. Já to udělat nemohla, my auto neměli :)
S manželem ti neporadím, nemám zkušenost
Drž se…

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 29.12.12 21:19

Jak už tu hodněkrát zaznělo, udat ji na policii že řídí pod vlivem…věřte že bych to udělala. Strach že někoho zabije a udělá dalších x lidí nešťastných je veliký. Bohužel tím, že bydlí jinde nemám přehled kdy někam jede :(
Nad společnou návštěvou psychologa vážně uvažuju, zkusím nejdřív nějakého najít kdo se nejlépe specializuje na tuto problematiku a manželovi toto řešení navrhnout.
Včera bohužel došlo na dost ostrou hádnu, nicméně asi o tom manžel trochu přemýšlel protože se šel „provětrat“ a pak sám přišel navázat konverzaci.Sice tématu tchýně se opět vyhýbáme, ale navrhl ať dáme zítra děti mím rodičům že by chtěl jít se mnou lyžovat a strávit společný odpoledne tak třeba ještě není tak zle :hug:
Všem děkuju za podporu, dpovědi, rady a osobní zkušenosti :hug:

 
rustypipe
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 29.12.12 22:33

Petulko, dobri a kompetentni psychologove pro tento pripad a pro hledani cesty pro tebe s manzelem byvaji v Poradnach pro rodinu. Me osobne pomohli najit cestu (vyrovnani se s detstvim a dopsivanim ovlivnenym mym chlastajicim tatou..mimochodem taky byvalym uspesnym starostou a jednim z nejinteligen­tnejsich lidi co jsem kdy potkala).
POradenstvi je zadarmo a tohle je presne jedno z jejich temat…

 
KatieJane
Stálice 69 příspěvků 29.12.12 23:15

To samé je můj otec, akorát, že ten nikdy neuzná, že má problém. Svými řečmi a pohádkami si získal i mého přítele, který mu věří, že přestane, i když příteli říkám, se to vypráví od doby kdy pít začal. Což je co si pamatuju více než 12let :/

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele