Strejda na hlídání

Jura007  Vydáno: 10.01.14

Protože nemám vlastní děti, občas si vezmu na povel ty sousedovy. A nestačím se divit, kam všude vlezou a co je zajímá. No ale nevadí, aspoň že rodiče mají chvilku klid; jen musím pořád jedním okem pozorovat cvrkot.

K počítači, do skříně mezi modely, do druhé skříně mezi oblečení, mezi ručníky, mezi povlečení… Potom k pračce, do koupelny, okolo záchoda zase ke skříni s modely… Pak je pozorování interiéru omrzí a začnou přemýšlet, jakou lumpárnu provedou. To je nejvyšší čas zbystřit. Protože když oba chtějí (ergo nechtějí) stejnou věc, tak se obvykle servou jak koně. Takže je třeba separovat, a to mechanicky (nejlíp skrz pancéřové dveře). Zákazy, zvýšený hlas a plácání přes zadek nepomáhá; z toho mají akorát srandu. Holt už je jim 4 a 6 let. Takže metody drezúry dravé zvěře je nutno přizpůsobit věku.

Myslel jsem si (donedávna), že moje metody zabírají a že je s přibývajícím časem už mám promakané. No tak to byl těžký omyl…

Je sobota ráno, přijíždím z Brna a v hrsti držím v jedné ruce roličku balicího papíru a v druhé nákup v igelitce. Potkávám sousedku s dcerkou a malá slečna se hned hlásí, že dneska nechce být doma a co prý budeme dělat. No tak fajn. Navrhuju ukázku balení poštovního balíku, už zevšednělý počítač (s hrou, která světe div se zatím nezevšedněla) a k tomu že budu ještě něco vařit. Dávám do placu návrh na čočkovou polívku, palačinky s jahodovou marmeládou a tenké nudle se strouhankou, skořicí a cukrem. Světe div se, vyhrává to čočková polívka. Maminka odchází vyložit nákup do ledničky a po minutce už mně kdosi ťuká na dveře. Nic zlého netušíc, pouštím dravou zvěř do bytu.

Zadrátuju počítač a jdu se věnovat polívce. Nachystám, dám do hrnce – a vtom je tu žádost o zapnutí počítače. Jen udělám dva kroky, už slyším vrčet chladicí ventilátor a mrká na mě zelené oko pevného disku. Jen si provokujte, říkám si v duchu a vracím se. Klid u počítače vydrží tak pět minut. Sotva je polívka na půl cestě k bodu varu, už se u kompu strhne mela. Oba chtějí hrát současně, ale každý jiný level. No masakr.

Ordinuju a prosazuju separaci, která se setká s pochopením asi jak příměří na Korejském poloostrově. No nic, nastupuje mechanická separace. V ohrožení se ocitá skleněná výplň dveří pokoje, tak je čas na první pleskanec na zadek. Bez účinku, samozřejmě. Tak otvírám dveře bytu, první krok ke kontaktu s maminkou (nejvyšší autorita v rodině). To už se nemine účinkem, rázem je klid. Na dvě minuty.

Čočková polívka si začíná nasazovat čepici, když vtom malá slečna spouští „cikánský den“. Všechno musí z kuchyňské linky ven. Ani jsem se jí nezeptal, jestli to zná z vojenské služby nebo odkud vlastně…

První fáze „vyvrhnutí“ je v momentě dokončena a nastává druhá fáze „tornádo“. Nevím, jak to stíhá, ale komplet obsah spodní části linky začíná vířit po kychyni. A když píšu vířit, tak to myslím doslova. Všechno je v pohybu. Tak to už nenaznačuju, otvírám dveře a jdu pro maminku. Vtrhne do toho divočení okamžitě a hooodně zvýšeným hlasem přivádí dceru z nadoblačných výšin zpátky na zem. Ta sice ječí a argumentuje nesnězenou polívkou, ale zákonný zástupce je nesmlouvavý. Tenhle brajgl zaslouží trest. Takže se slečna s brekotem poroučí k obědu…

Po obědě jdu za tatínkem její kamarádky a obě ratolesti se hlásí o procházku. No, už po dvou stech metrech se začínají ptát, kdy půjdete domů. „Chtěli jste procházku, tak jdem na procházku.“ Protesty po chvilce utichají a mrňata šlapou.

Jenže nastává období „rvoucích se koní“. Bohužel je to v blízkosti trubkového zábradlí a mám co dělat, abych jejich rozdováděné hlavy ochránil od kontaktu se železem. V duchu se těším, až je předám rodičům…

Konečně jsme u bývalého kolegy. Předávám „kontraband“ a jeho dcerka se k nám přidává. A my pokračujeme. „Rvoucí se koně“ mají ještě jedno krátké intermezzo a už je potřeba shromáždit pochodový proud tří mrňat, který běžně dosahuje délky osmdesáti metrů. Přechází se silnice první třídy. Zatímco ten nejstarší už už chce přeběhnout na druhou stranu zebry, obě slečny zjevně zaujala mrtvá žížala před novinovým stánkem. A na chodníku teď vedou učenou debatu o tom, jestli se žížala může strachy potento. Ta mladší z nich přitom drží v ruce žížalu Julii, co dostala k Vánocům, a tak trumfuje: „Ale ta moje rozhodně ne…“ Na to už se dá říct jediné: „Mazejte na druhou stranu.“ Za patama nám přejede černý kombík, asi Opel. Tak to by bylo…

Jsme na druhé straně a rozhodujeme se, kudy dál; všichni tři svorně navrhují otočku k domovu, ale každý jinudy. A rodičům jsme slíbili, že nás víc jak hodinu neuvidí… Takže zkouším zavelet a určit směr, bez valného výsledku. Až teprve šestá výzva nese kýžené ovoce – v označeném směru se objevuje jorkšír v červeném oblečku a z druhé strany plotu začíná řvát silná pětka srnčích ratlíků podpořená hladkosrstým jezevčíkem. No takové divadlo jim samozřejmě nesmí utéct. Zaplaťpámbu za výskyt šelem v těchto končinách, říkám si poprvé…

(Přitom s úlevou zapomínám, jak jsem přežil se štěstím útok jiného zuřivého jorkšíra, který mně postupně cupoval rifle, bundu i čepici. Poprvé v životě přede mnou pes vyskočil metr sedmdesát vysoko - a doga to nebyla. A panička na mě chtěla podat trestní oznámení, že jsem napadl jejího mazlíčka. Prdlajs mazlíček, paranoidní schizofrenik to byl.)

Pomalu jdeme kolem plotu fabriky. Párkrát se nejmenší pokušitelka pokusí navázat neslušnou konverzaci, aby předvedla znalosti získané ve školce; víc než moje okřiknutí zabírá ale pohoršený výraz té prostřední a označení za příslušnici hovězího dobytka.

Udržet kázeň je čím dál víc vysilující, takže jsem vděčný, když v „grafitti galerii“ mizí tagy a neslušné symboly a vystřídají je pohádkové postavičky. Současná školková generace ve mně vyvolá nostalgickou slzu tím, že poznává Tipa, Tapa a Strýčka Fida. Taky vílu Amálku a ty dva z pařezové chaloupky. A spoustu postaviček nepoznám pro změnu já; akorát je šokuju přesným pojmenováním Teletubbies. Tím si získávám respekt. Na minutu…

Vzápětí nabývá pokušitelka dojmu, že žížala Julie a její bratr jsou až moc čistí a jde vyprovokovat honičku se zakončením pádem do bláta. Úspěch stoprocentní; spokojení jsou všichni, skóre rozdaných šťouchanců vzácně vyrovnané – akorát já v šoku marně dumám, jak to vysvětlím rodičům. Tehdy poprvé a naposledy zvyšuju hlas na úroveň cirkulárky. Na pár sekund mě pokušitelka vnímá a pak začíná znova, takže následuje mechanická separace a otáčíme se k domovu.

Přechod přes silnici probíhá navlas stejně. Akorát cesta do kopce je najednou překážkou, kterou podle obecného mínění musí pomoct překonat někdo jiný. V duchu si opakuju „důslednost, důslednost, důslednost…“ a nahlas opakuju každé půl minuty „jdeme“. Přitom se pomalým krokem vzdaluju směrem vpřed. Kromě malé pokušitelky to ostatní pochopili. Ta stojí na místě a vřeští. To je slabé slovo, ale který výraz označuje zvuk ještě silnější…?

Za dvacet minut jsme ušli padesát metrů. Malá pokušitelka si myslí, že ji domů ponesu. Její omyl jí nevyvracím. Pomalým krokem se sunu k domovu a poočku sleduju efekt. Ten sice není vidět, ale slyšet ano. Nicméně se pomalu dává do pohybu. Sláva, máme vyhráno. Omyl…

Tímto způsobem (a za uklidnění zvukových projevů) jsme dorazili na sídliště. Jakmile pod nohama ucítili cestu z kopce, nálada se proměnila. Navíc uviděli pár spolužáků – a přece se nebudou ztrapňovat naříkáním. Ale když jsme přišli ke schodům se zábradlím, je všechno při starém. Co na tom, že je to z kopce…

Takže jsme doma. Děti jsem (s patřičným komentářem) předal rodičům, do zvuku zavíraných dvěří jsem párkrát zaslechl cosi mlaskavého… No a já už taky můžu domů.

Zavírám dveře, vyzouvám se, sundávám bundu. A… a sakra. Zapomněl jsem, kde mám to soukromé číslo na Chocholouška. A teď bych ho tak potřeboval. No nic, dětičky, doufám, že jsem teď na pár dní vyléčený z nějakých volnočasových aktivit. (Ale nejsem. Stejně si je vezmu na hlídání zas a zas… Starýho psa novým kouskům nenaučíš.)

No tak mám nad čím přemýšlet ohledně vlastní rodiny. Panenko Maria Svatohostýnská, co mě to v budoucnu čeká…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
eetkikinka
Zasloužilá kecalka 691 příspěvků 10.01.14 00:13

Taky chci takovýho fajn strejdu :palec: super čtení

 
ShadowHunter  10.01.14 00:22

Juro hezky napsane. Na tebe az prekvapive. Tleskam a dekuju za hezci noc :potlesk:

 
Lucmic
Ukecaná baba ;) 1254 příspěvků 10.01.14 00:23

Jj i takoví exoti jsou mezi námi! :palec: A proč já mám za sousedky staré protivné babky? 8o
Nejvíc se mi líbil obrat: zákonný zástupce je nesmlouvavý, to zní krásně. :mrgreen:

:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31286 příspěvků 10.01.14 00:29

Pěkné :potlesk:

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 10.01.14 00:49

No konecne poradny denicek, ze ktereho jde citit notna davka testosteronu.

Bavila jsem se od zacatku do konce a jiz se tesim na dalsi tvuj vytvor :)

 
PetraPiranha
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 10.01.14 04:35

Pekny, aspon mas natrenovano na vlastni ;-)

 
joaska  10.01.14 06:48

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: hezky napsáno
jen technická, já bych nějak ‚cizí‘ dítě nedokázala plesknout, vlastní to jo, to je jiná. Ale pokud to máte s rodiči vyřešené tak asi no problemo :kytka:

a fakt to číslo na chocholouska chápu, obcas tu mívám 4 deti (9 m, 3 r, 5r a 7 r)a vetsinu casu chráním nejmensiho a dum :lol:

 
Cayse
Echt Kelišová 8818 příspěvků 10.01.14 06:52

Teda Juro, kdo by to byl řekl :potlesk: :palec: pěkný zápisek

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 10.01.14 07:32

Taky chci hlídacího strejdu!!! A to mám hodné děti :mrgreen: :andel:

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 10.01.14 08:24

Moc hezkééé..a kde se ti hodní strejdové kupují? koupím jednoho.. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 10.01.14 08:33

Taky máme fajn sousedy, ke kterým můžeme dětičky na chvíli „odložit“ a zavřít uši před jekem, který je občas slyšet za zdí :)

 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 10.01.14 08:51

Juro, parada :mrgreen:

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 10.01.14 09:01
Pěkné

Velmi pěkně napsané, musela jsem se smát… ;) ;)

 
Deníííí
Echt Kelišová 8630 příspěvků 10.01.14 10:19

Normálně deníčky nekomentuju, ale tento musím..pobavila jsem se :palec:

 
moky
Extra třída :D 10668 příspěvků 10.01.14 13:00

To je život, strejdo, co? ;) :lol:

 
Lenny0
Ukecaná baba ;) 1010 příspěvků 10.01.14 13:35

Docela Ti závidím to že ty děti můžeš ještě vrátit. Ty moje se mnou bydlí 24/7. Zajímavé je ovšem to, že když jsem bez nich tak mám pocit, že mi něco chybí a hrozně se na ně těším.

 
Dana Klaudie
Ukecaná baba ;) 1685 příspěvků 10.01.14 13:42

Super deníček… :mavam:

Kdyby jsi hlídal moje dvě tak - ta starší by ti spolehlivě vykecala díru do hlavy :-D a zavařila počítač, no a ta mladší by první hodinu jenom brečela, ječela a schovávala se, ale pak by s ní byla sranda a doma by se zeptala tatínka, jestli si tě může nechat a jestli ti může půjčit hračky :-D

 
katy17
Zasloužilá kecalka 886 příspěvků 10.01.14 14:47

Pěkné čtení moje dcera by na čočkovou neslyšela, ale na slaninu a Pivo ano (a to má 1,5 roku). Přeji brzo vlastní děti s klidnějším provozem :D.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24163 příspěvků 10.01.14 14:49

Pekny denicek a konecne od chlapa ;) :kytka: Myslim, ze myslenky na budoucnost nemaji cenu, deti ktere budou pak tvoje, sice nebudou min zlobit, ale je to fakt o necem jinem-jinak si super stryc-takoveho by jsem potrebovala ;) ;) ;)

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 10.01.14 15:08

Skvěle napsané, čtivé :potlesk:
Jsi dobrej, že takhle pohlídáš sousedovic děti :palec:

Všichni tři svorně navrhují otočku k domovu, ale každý jinudy. :mrgreen:
Prdlajs mazlíček, paranoidní schizofrenik to byl :lol:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 10.01.14 16:45

:potlesk: pekny

 
Hanulínek
Ukecaná baba ;) 2336 příspěvků 10.01.14 17:44

Juro, dobrý! Jen to má jedinou malou chybičku- pokud se něco nezměnilo, tak jako bezva hlídací strejda nejspíš furt bydlíš na druhém konci republiky než my!! A kdyby přece- ráda bych s Tebou udělala výměnný obchod- ty hlídáš, já vařím! Nabízím 3 kousky stejného pohlaví, různého věku, zájmů… ;) :lol:

 
janička_opička
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 10.01.14 20:11

:mrgreen: :mrgreen: no klobouk dolů:-) ale deníček super! :lol:

 
APetra
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 10.01.14 21:15

Takový soused se hodí a je fajn, že si je zase rád vezmeš. :dance:

 
Eteas
Echt Kelišová 8109 příspěvků 10.01.14 23:37

Super :potlesk:, taky bychom brali takového strejdu či osobu stejně aktivní, akční a odhodlanou

 
atominnka
Generální žvanilka 20913 příspěvků 11.01.14 11:48
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
mahdalka
Neúnavná pisatelka 16489 příspěvků 5 inzerátů 11.01.14 12:17

:mrgreen: Juro :palec: Pěkně jsem se pobavila. Škoda že nejsi z Prahy, mám zatím jen 3 měs. klučíka, ale docela by se někdy takovej strejda na hlídání a kočárkování hodil :kytka:

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 11.01.14 14:09
:|
 
Azzii
Povídálka 45 příspěvků 11.01.14 14:42

Kde je vás takových úžasných strejdů a potenciálních tatínků víc? ;-) Jen tak dál!

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 11.01.14 21:53

Dobře Juráááá :pankac: :palec:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19598 příspěvků 11.01.14 23:36

Jako u nás :mrgreen: at´žije super strejda :pankac: díky díky díky za perfektní čtení před spaním :potlesk:

Příspěvek upraven 11.01.14 v 23:37

 
agnesold
Zasloužilá kecalka 941 příspěvků 14.01.14 12:17

Super deníček, klobouk dolů před strejdou jako ty. :palec: :palec: :palec: (potřebu čísla na pana doktora CH. plně chápu), skvěle a upřímně napsané. :potlesk: :potlesk: :potlesk: „víc než moje okřiknutí zabírá ale pohoršený výraz té prostřední a označení za příslušnici hovězího dobytka.“ :lol: :lol: :lol:

 
Deniska2000
Kelišová 5315 příspěvků 21.08.14 08:41

Super, bavila jsem se od začátku do konce. Já chci taky takového souseda!!! :lol: :lol:

 
Klapeto
Kecalka 330 příspěvků 01.09.14 14:13

Výstižně popsané, bavila jsem se od začátku do konce… Je až s podivem, že v tom nelítám sama. Ale hlídací strejda by se nám také hodil… :-)

Vložit nový komentář