Ta bolest za to stála

klaaras  Vydáno: 22.09.11

Bylo to dlouhé, ale teď mám to nejkrásnější, co na světě můžu mít. Všechno to začalo v lednu 2009, kdy jsme si řekli, že bychom chtěli miminko… bylo to i na doporučení lékařů, můj zdravotní stav se zrovna zlepšil a byla proto vhodná doba mít mimčo. No jo, jenže všechno vždycky nejde podle plánu. Uběhlo 15 měsíců, oba jsme prošli různými vyšetřeními, psychicky jsem byla vyřízená, nemoc se mi pomalu vracela zpátky, začala jsem to vzdávat a najednou jsem objevila na testu //.

Kvůli mému zdravotnímu stavu, který se bohužel zhoršil, jsem musela hned na rizikové, skoro každý týden dojíždět přes 100 km do Podolí na testy, bylo to hodně vyčerpávající, ale co bych pro to moje zlatíčko neuděla. Hrozně jsem se na něj těšila a ke konci jsem si říkala, že by mi vůbec nevadilo, kdyby se mu chtělo na svět třeba o 2 týdny dřív, to jsem ještě nevěděla, že se mi to splní.

Bylo úterý a já šla na kontrolu do nemocnice, kde mi doktor řekl, že ve čtvrtek musím nastoupit na vyvolání, vysvětlil mi, že moje nemoc může začít narušovat placentu, takže se vyvolává porod ve 38. tt.

Ve čtvrtek jsem nastoupila, prohlédli mě, dali na pokoj a já čekala, co se bude dít, nedělo se nic, to až pak v pátek ráno, kdy jsem šla na zátěžový test, ale se mnou to nic neudělalo, Davídkovi se prostě ještě ven nechtělo. V pátek večer mi zavedli vyvolávací tabletu s tím, že to stejně nejspíš nebude mít žádný účinek… celou noc jsem nespala, protože mě pobolívalo břicho. Od půlnoci mě bolelo víc a před jednou hodinou ráno už byla bolest dooost velká. Poctivě jsem počítala po kolika minutách mám bolesti, abych zbytečně neplašila.

Ve 4 hodiny jsem to nevydržela a šla za sestrou, řekla mi, ať zkusim jít do sprchy, co to udělá. Samozřejmě to nepřešlo, naopak… říkala ať vydržim do 6, že mě pak odvede na porodní. No, sotva jsem lezla, ale došla jsem tam. Pořád jsem se ptala, jestli už mám zavolat manželovi, bála jsem se, aby nepřijel pozdě… pořád říkali, že je čas, ať ho necham vyspat.

Přišel doktor, prohlédl mě, řekl, že jsem otevřená na 1 prst a že to bude na dlouho. V 8 mi dovolili zavolat manželovi, ten přijel za chvíli. Měla jsem už tak strašné křížové bolesti, že jsem nemohla ani mluvit a to jsem nevěděla, že bude hůř… trvalo to tak strašně dlouho a ta bolest byla neuvěřitelná. Odpoledne už jsem byla tak unavená, že jsem nestačila udýchávat kontrakce a do toho jsem brečela bolestí. Manžel byl statečný, snažil se mi pomoci, i když to nešlo. Střídala jsem vanu se sprchou.

Doktor pořád chodil, že jsem jen na 1 prst. Před 4. hodinou mi přišel píchnou plodovou vodu a řekl, že jsem na 4 prsty. Šla jsem zase do vany a sestřička mi slíbila, že až vylezu, píchne mi něco na bolest, no a já najednou ve vaně začala tlačit, vyděsila jsem se, protože jsem nevěděla, jestli už můžu, sestra přišla a řekla, že jo. Vylezla jsem, lehla jsem si na lehátko a tlačila. Nikdy bych neřekla, jak se mi tlačením uleví. Párkrát jsem zatlačila a to naše miminko bylo venku. Byla jsem pochválená, prý ukázkový porod, ani mě nemuseli šít.

Davídek se narodil v 16:40, po dlouhých a bolestivých 14 hodinách.

A ten pocit, když mi toho mého broučka podali? Nááádhera. Nikdy jsem nezažila nic krásnějšího. Strašně moc ho miluji, je to moje láska.

Všichni mi říkají, že na porod a tu bolest brzy zapomenu, ale já to mám zatím v živé paměti a i kdybych nezapomněla, podívám se na to moje štěstíčko a vím, že to za to stálo…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Motýlková
Ukecaná baba ;) 1459 příspěvků 22.09.11 09:58

Krásné :hug: gratuluji k malému, maminko :srdce: a přeju hodně zdravíčka Vám oboum!

 
evinula
Stálice 100 příspěvků 22.09.11 13:46

Taky moc gratuluji a at vam děla Davidek jen samou radost.. :kytka:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 22.09.11 13:55

Věřím že to za to stálo :-) krásný deníček a gratuluji k tomu tvému štěstíčku :kytka: :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček