Jsem Robinek a jsem tu!

luciash  Vydáno: 02.09.10

Takže 24.08.2010 v 6­.34 min se mi narodil skoro o měsíc dřív můj největší poklad Robinek. Vážil 2.780g a měřil 48 cm. Porod to byl bolestivý, ale okamžikem kdy mi ho dali na břicho jsem zapoměla na úplně vše a jen koukala na ten malý zázrak a chtělo se mi strašně brečet.

Už jsme doma.

První koupání.

V porodnici.

Jedna s prvních foteček.

Maminka a mimi.

Takže asi už po čtvrté jsem si to mazala do porodnice s komplikacema v těhotenství a to sice s vysokým tlakem, bílkovinou v moči a celkovými otoky. Říkala jsem si panebože, snad už mě teď nechají porodit, ten strach o miminko byl už tak neúnosný a pokaždé když mě předtím s preeklampsií pustili domů byl pro mě šťastný, ale i úzkostlivý.

Říkala jsem si teď nebo nikdy, nicméně zase stejný scénář, ano máte sice problémy, ale na porod to nevidíme, nemáte připravené porodní cesty a vyvolání by trvalo nejmíň týden, takže vás pohlídáme a upravíme tlak! Tak jo byla jsem 36 ukončený týden a tohle mě už štvalo, věděla jsem, že jak mě pustí domů se to zase zhorší a do termínu se mi tam nechtělo ležet. V pondělí 23.08. jsem měla jít domů. V noci na neděli se mi, ale nedalo spát a tak jsem jen přemýšlela a asi po x té jsem se vydala na záchod pak si lehla a zdálo se mi, že mi pořád něco stéká po nohách, říkala jsem si ach jo, to se už i počůrávám a šla jsem spát.

Vzbudila jsem se kolem 4 a to už pod sebou měla obrovskou kaluž. Řekla jsem sestřičce, že je mi to hloupé, ale že mě asi malý kopl do močáku. Ta přivedla doktorku, šlo se na vyšetření a najednou se vše začalo hýbat, unikala mi plodová voda a už se nedalo jinak malý musí do 72 hodin ven! Jeden den mě nechali čekat jestli to nepřijde, ale nic se nedělo. Takže v pondělí zase kontrola a začalo se vyvolávat. Nic se nedělo už jsem se smiřovala s císařem a v klidu došla i na druhou tabletu prostinu v 4 hodiny odpoledne.

Nicméně kolem 6 hodiny to začalo, kočka od vedle i říkala jo jo stejně začneš tak o půl 6 rodit, sekla se jen o půl hodinu. Za hodinu už jsem měla takové bolesti, že jsem nevydržela v posteli pokaždé mě to hodilo na všechny 4 a já si začala říkat, že si ze mě asi někdo dělá legraci. Bolesti hrozné intenzity se vystupňovaly a bolely pořád co 5 co 3 minuty a vystřelovaly do zad, chtělo se mi brečet. Všimla si mě sestřička a kolem 10 mě vzali na vyšetření, nález se prý změnil, ale ještě nic moc. Protože kolegyně nemohla spát šoupli mě na porodní pokoj. Do toho mi zavolal miláček, který byl toho času ještě v Anglii a mi bylo jasné, že bez něj to bude hodně kruté, jen jsem mu vyštěkla do telefonu ať mě nechá být a hotovo. Potom mi doktor řekl, že bohužel to jsou jen prostinové kontrakce, které mě neotvírají a že mi píchnou ještě něco na uklidnění, ale že to možná i rozjede porod. Prý i usnu, asi si zase dělali srandu.

Na porodním pokoji mi natočili monitor, který ale nic neukazoval, takže kolem 11.30 vyšetření, které ukazovalo nějaký malý postup, sestřička se slitovala a domluvila mi EDU. Píchnutí epidurálu vůbec nebolelo a já koukala na hodiny ať už je pryč těch 15 min za které má začít účinkovat. Trošičku to pomohlo a hlavně mě to začalo otevírat. Ta úleva když mi řekli, že jsem už na 5 prstů, chtělo se mi brečet radostí. Vlezla jsem do sprchy a na balón tak dámy to byla paráda po epidurálu jsem tam mezi kontrakcema usínala, ale ta bolest mě probudila, nicméně teď už to bylo snesitelnější. Mezitím klystýr, jo prý mám vydržet 10 min. sranda jakmile sestra zabouchla dveře už jsem seděla na záchodě. A zase do sprchy…úleva. Pak už to neúčinkovalo a já zase prosila o EDU, dali mi ji kolem půl 3 ráno a já si zase hezky hopkala na balónu a vytopila jim pomalu celou koupelnu. Pak mi bylo řečeno, že se musí natočit monitor, horror. Ti přece nemyslí vážně, že v těch bolestech mám ležet v klidu, brečela jsem od bezmoci a prosila ať mě pustí na balón. No pak mě teda pustili a za chvilku se mě ptali jesli mi něco netlačí na konečník, tlačilo a fest. Verdikt otevřená na 8 prstů, křičela jsem tam po nich, že už určitě rodím a že musím tlačit a oni, že ne že si potrhám čípek a ať to prodýchám a nechám to tam tlačit, fakt komedie to si zase dělají prdel!

To už mě nechali na monitoru a slibovali, že mě pustí na balón o který jsem prosila (lháří věděli, že tam už se nedostanu, ale potřebovali mě v klidu na monitoru a já jim to věřila), další epidurál zakázali že neuítím kontrakce. Tak mě trápili asi 2 hoďky a stejně se monitor nedalo natočit. Mezitím se vyměnila směna a to už jsem křičela bolestí, že určitě rodím a že to tak tlačí, že to nevydžím. Bylo mi řečeno, ale no tak věděla jste, že to bude bolet! Myslela jsem, že vyletím z kůže a už jen ufňukávala a zase mi slíbili balón když vydržím v klidu. Tak jsem to ustála 20 min, tekla ze mě voda, krev a kontrakce po 3 minutách. Přišla sestřička a já se ptala jestli už můžu na balón a teď mi to došlo, za ní doktor a ještě někdo tak si vylezte. Jen tam koukli a sestřička mi vysvětlovala jak tlačit doktor se oblíkal a já se jen zeptala: „můžu“ a ona že jo a já zatlačila, jen tak mimo kontrakci. Oba koukali jak telata, protože už jsem měla skoro hlavičku venku! Měla jsem pravdu už by to šlo i dřív! Pak přišla kontrakce já zatlačila a sestřička říká, tak a hlavička je venku teď ramínka, druhá kontrakce a Robinek byl venku.

Bože ta úleva, ptala jsem se jestli je v pořádku, protože neplakal, ale sestřička mi říká a proč by nebyl máte krásné růžové miminko. Za chvilku jsem slyšela ten nejkrásnější pláč na světě a o okamžik dál mi ho dali na břicho, v životě jsem nezažila krásnější pocit, todle si budu pamatovat elý život. Já jsem se celá klepala a on ještě víc chtělo se mi křičet radostí. Takže i když mě porod hodně, bolel celé to stálo za to i ty pitomé komplikace v těhotenství, přibírání i pitomá nálada…

Několik následujích dní jsem strávila koukáním na můj poklad a věděla jsem, že být mámou je něco tak úžasného a neuvěřitelného, že se to ani nedá popsat!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
BohunkaP
Extra třída :D 14167 příspěvků 02.09.10 10:05

Hezké, gratuluju!! :kytka:

 
Nastys
Neúnavná pisatelka 19613 příspěvků 02.09.10 10:25

Robinek je moc krásnej, gratuluji :kytka: takový zdlouhavý porod teda musel být opravdu silný zažitek.. přeji hodně štěstíčka a spokojenosti :lol:

 
Elbica
Povídálka 13 příspěvků 02.09.10 19:21

Tak to je nádhera.Super :palec: :palec: :palec:

 
Veruš1
Extra třída :D 13084 příspěvků 02.09.10 20:55

Hlavně že už to máš za sebou a u sebe krásného Robinka. Gratuluju ti :kytka:

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 02.09.10 22:46

Tak takový porod nejde závidět…tak dlouho,to musela být síla.Při porodu jsem vždy měla pocit,že jsem jako ve vlaku,který pořád zrychluje a nedá se vystoupit ani zpomalit.A vždy jsem si tolika přála,aby se třeba na půl hodinky vlak zastavil,já si vystoupila,od­počinula a zase nastoupila :-D
Je pravda,že ty dětičky nám za to stojí.Ale já nemůžu říct,že bych po porodu,když jsem děti uviděla,zapomněla na tu bolest.Nevím jak to holky děláte,ale já jsem nezapomněla,pořád to mám v živé paměti a myslím,že nikdy nezapomenu ani trochu.Je to doposud pro mě něco hrozného,šíle­ného,čím jsem si musela projít,abych měla děti,po kterých jsem tolika toužila.A poprav­dě,porod byl to,proč nemáme ještě třetí dítko,opravdu jsem nesebrala odvahu,i když mě to moc mrzí.První porod 19 hodin,nic moc,ale řekla jsem si,že podruhé to zvládnu…ale podruhé to bylo mnohem a mnohem horší,to už jsem věděla jasně,že příště bych to nezvládla.Dodnes si pamatuji přesné pocity,každé slovo lékaře,sestry,man­žela…Nevím,proč to příroda zařídila tak,že zrození nového života tolika bolí.Proč,co to má za význam?

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 02.09.10 22:55

Přeji oběma hodně zdravíčka a blahopřeji :-)

 
Janullkaa
Povídálka 37 příspěvků 03.09.10 18:28
Blahopřeji

Já asi zešílím. Mám rodit v listopadu 2010 a jak to tak tady čtu tak budu asi hysterická :-). Jsem prvorodička tak mi alespoň držte palce. Jinak gratuluji děťátko je kráásné :-)

 
Eva P.  05.09.10 21:39

Moooc gratuluji ke zdravému chlapečkovi :kytka: Holt každá si ten příchod našich zlatíček na tento svět musí nějak oddřít, některá míň, jiná víc. Já po prvním porodu si říkala, že další miminko si rozmyslím, no rozmyslela, po dvou a půl letech mám teď mimi druhé a porod byl sice stejně bolestivý, ale ty největší bolesti netrvaly tak dlouho jako u prvního. To že se říká, že maminka zapomene, si také nemyslím. Já to sice všem říkám taky, ale na oba porody i bolest spojenou s nimi si pamatuji velice dobře. Jenom to, že se podívám na své krásné zdravé dcery, tu prožitou bolest staví do pozadí. Stálo to zato. :mavam:

 
luciash
Kecalka 358 příspěvků 06.09.10 12:18

Jo jo baby tady ten poslední komentář to asi vystihuje nejlípe, stálo to za to. (pravdou je, že úplně člověk nezapomene nikdy, ale to jak jsem po ní na sále křičela, že todle je mé poslední dítě taky asi nebyla pravda).Jinak děkuju za gratulace a utíkám nakojit ten můj malý uřvaný poklad.

Příspěvek upraven 06.09.10 v 12:19

 
Atanerka
Zasloužilá kecalka 523 příspěvků 09.09.10 21:42

Krásně napsané.Velká gratulace :potlesk: :srdce: :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček