Tak brzy jsem to nečekala

 Vydáno: 10.07.05

Ahoj těhulky,

je mi 30 let a mám 21 měsíční dceru Kristinku, je moc šikovná a hodná (až na občasné záchvaty vzteku :-)) Těhotenství s Kristinkou probíhalo úplně bezproblémově, nebylo mi špatně, cítila jsem se skvěle, ještě v den porodu jsem byla v práci (mám advokátní kancelář). Porod byl také naprosto bezproblémový trval od prasknutí plodové vody necelé 3 hodiny, bolesti jsem měla asi jen půl hodiny.

Sice jsem tvrdila, že se po 3 měsících vrátím naplno do práce, která mě moc baví, ale jak asi tušíte, od mého zlatíčka se mi prostě nechtělo a tak jsem si přibrala spolupracovníky. Do kanceláře chodím jednou týdně, jinak pracuji z domu, většinou po nocích, když malá usne.

Nedávno jsme se s manželem začali bavit o druhém dítěti. Jelikož na tom manžel nebyl s výsledky plodnosti úplně nejlíp, řekli jsme si, že se začneme snažit a že se to třeba do roka povede.
Jenže ..... je to měsíc, a ja jsem zjistila, že jsem těhotná (3× pozitivní těhotenský test asi není náhoda). Hodně mě to překvapilo, tak brzy jsem to opravdu nečekala. Místo radosti mám obavy, jak bych vše zvládala, dvě děti, domácnost, svoji práci.

Mám strach, že nebudu míst dost času na Kristinku nebo na malého drobečka, že se jim nebudu moct dostatečně věnovat, že je Kristinka ještě malá .....
Své práce nechat nechci, protože mě opravdu moc baví, vlastně ani nemůžu, mám skvělé zaměstnance, kterým nechci prostě říct „končíme“. Manžel mimčo moc chce a já přemýšlím jak to řešit ...... Další mimčo jsem vždycky chtěla, ale teď se na to vůbec necítím ......

Máte někdo podobnou zkušenost????
Díky

gabi

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 1.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  10.07.05 19:43

Ahoj Gabi!!
V prvé řadě bych ti chtěla moc pogratulovat k tvému štěstí!!!Dnes jsou děti opravu dar z nebes, ikdyž se to mnohdy jak zlobí, nezdá:-)Můj manžel má taky problémy se spermiema, nicméně čekáme své první miminko a taky bysme chtěli druhé co nejdřív. A víš proč? Ne proto, že by se nám to nějak hodilo, ne proto, že si o sobě ve svý 23 letech myslím, jak úžasně to budu zvládat, ale proto, že nevím, kdy se nám zase zadaří. Třeba už se nemusí zadařit nikdy a proto si važ každé nové šance. Na diskuzi kam chodím je jedna holka. Ta už má pětiletého syna 19 ti měsíční dcerku a teď je v 18tt. Taky má strach, jak to zvládne, už teď jí ze dvou dětí vstávají vlasy hrůzou, je vyčerpaná, žije jen ve stereotypu, který nijak nezmění, ael stejně jako já ví,že až děti vyrostou, tak bude hrozně ráda, že jich má tolik. Jedno dítě je taky dar, ale třeba se odstěhuje, třeba třeba třeba a my se svým stářím zůstaneme sami. Buď ráda, že tě čeká další velká starost, která se za nějaký čas projeví jako obrovitánská radost!!!Práce bude vždycky a ty jsi určitě dost ambiciózní na to abys to nějak vyřešila, ne?

Měj se moc hezky a spoustu krásných zážitků s dětma!!!

Vendelina+miminko 18tt

 
Anonymní  10.07.05 20:57

Ahoj Gabi,

Píšu Ti, protože jsem taky stálepracující matka se dvěma dětma, kluci jsou od sebe dva a čtvrt roku. Máme s manželem poradenskou firmu, takže jsem pracovat v zá:,–(ě nikdy nepřestala. Při prvním těhotenství jsem sice byla asi dva měsíce doma, ale pak jsem pracovala až do porodu a v porodnici jsem si chodila na chodbu volat s klienty.. S druhým jsem pracovala i v den termínu a rodila jsem den potom (to byla sobota). S každým dítkem jsem byla 7 měsíců doma, takže jsem pracovala po telefonu a po internetu, a schůzky s klienty jsem si pečlivě plánovala dopředu, abych měla zajištěné hlídání. Nikdo z mých klientů nevěděl, že mám miminko a já jsem o tom nikomu nevykládala.
Už s prvním synkem jsem přišla na to, že bude lepší, když budu pracovat pořád, protože na „mateřské dovolené“ mi to fakt nesvědčí. Museli jsme ale činnosti v kanceláři přeorganizovat tak, že si kolegové převzali většinu mých schůzek a já zase velkou část administrativy, financí, papírování a úředničení, které se dá dělat z domova. A asi bych měla dodat, že mám k dětem chůvu, která se o ně stará celý den, i když jsem doma, takže jsem s nimi, ale můžu se věnovat i svojí práci i jim, nemusím řešit, že papáme, čůráme, kakáme; a zároveň s nimi můžu být vždycky, když mě potřebujou, když se chtějí pomazlit, když jim lezou zoubky, když jdou na očkování, když mají teplůtku a bolí je krček.. Není to jednoduché, jsi hodně závislá na svém okolí a musíš se naučit si říct o pomoc a rozdělit svou práci jiným. Ale dá se to zvládnout a to i bez pocitů, že okrádáš svoje děti nebou svou práci o čas a pozornost.
Pochopitelně, že to má i negativní stránky: právě ta stoprocentní závislost na pomoci okolí (chůva, manžel, babičky apod.), ztráta vlastní nezávislosti (je dobrý životní pocit, být nezávislá..), je to fuška, protože máš i práci i děti a to především na úkor vlastního volna a času pro sebe, ale na druhou stranu, nic na světě není ideální, a takhle to nebude na věky. Máš minimálně půl roku na to, abys věci promyslela, přeorganizovala a vyzkoušela v praxi. Uvidíš, že to půjde. Já právě přemýšlím, jak to půjde se třema dětma, jsem totiž v šestém měsíci…
Jestli to chceš ještě probrat, napiš mi na ladylisahes@hot­mail.com

 
Anonymní  10.07.05 21:18

Při plánování druhého mimča jsme přemýšleli stejně a tak i nám se zadařilo kupodivu hned a otěhotněla jsem, když malé bylo 23 měsíců. Měla jsem velké obavy z toho, jak to zvládnu, přestala jsem chodit do práce, pracovala jsem tak dvakrát v týdnu, snažila jsem se dělat všechno pro to, aby mi bylo dobře a mohla jsem se věnovat neustále malé. Dnes mám termín porodu, zítra nastupuji do porodnice a všichni se na drobečka moc těšíme. Malá, jelikož je u babičky, se mne každou chvíli ptá přes telefon, jestli už mi vyndali miminko z bříška, že už se nemůže dočkat, až ho bude chovat a vozit v kočárku. Je to obrovské štěstí a když se chce, určitě zvládneš většinu z toho, co sis plánovala. Šárka - espi

 
Anonymní  11.07.05 08:14

Gabi!
Jdi do toho :)! Asi to bude blázinec, ale stejně jako holky přede mnou si myslím, že jednou budeš za ty dvě děti ráda. My jsme děti takhle brzy po sobě plánovali, chtěla jsem, aby si byly věkově blízké. Ale to víš, že jsou dny, kdy si říkám, že to nezvládnu :(. Nic jiného nám nezbyde!!!! Já sice nepracuji, ale mám manžela, který má firmu a chodí domů dost pozdě a ještě do toho doděláváme barák, takže nuda nehrozí a na první dítko jsem bývala hodně sama. Teď doufám, že bude trochu líp, ale asi se taky člověk nezastaví :).
Přeji ti šťastné rozhodnutí!
Ivča, lumpík 2 3/4roku a mimčo 40+2 tt

 
Rysavka
Ukecaná baba ;) 1473 příspěvků 11.07.05 11:16

Gabi, určitě jdi do toho, zvádneš to, jako už tolik jiných před tebou.
Nebudu ti povídat vlastní zkušenosti - čekám teď první a děsím se toho jak zvládnu jedno, ale my se sestrou jsme od sebe tři roky a nikdy jsem neměla pocit, že by se mi mamka kvůli sestře nevěnovala nebo naopak. Vždycky jsem byla ráda, že jsme tak blízko od sebe a můžeme si hrát. První dva roky asi budou krušné ale pak oceníš, že si děti spolu vyhrají sami a nebudeš se jim muset tolik věnovat.
Ryšavka

 
Anonymní  11.07.05 11:46

Ahojky,
nemůžu zatím moc přispět do diskuse, jak zvládat druhé mimčo, protože jsem teprve v očekávání svého prvního - 34 t. Spíš mě tvůj článek zaujal z profesionální stránky …právě končím svůj druhý rok koncipientské praxe a samozřejmě má pro mě mimčo také podobu pozastavení praxe a oddálení advokátních zkoušek, problémy v práci se šéfem, který mi moje těhotenství nemůže odpustit a nevím, jestli si uvědomuje, jak mě stresuje. Až do minulého týdne jsem trávila deset hodin denně v kanceláři a cítím se absolutně vyčerpaná a vystresovaná. Mám právo strašně ráda a myslím, že téhle práci dokážu hodně dát, jen mě mrzí, že jsem ještě nikdy neslyšela to, co jsi napsala ty ve svém příspěvku - že jsem skvělý zaměstnanec.

Hodně úspěchů v životě i kariéře Magda

 
Anonymní  11.07.05 12:13

Ahoj Gabi, osobní zkušeností neposloužím, jsem teprve čerstvá snažilka, ale moje sestra řešila podobnou situaci. Její dcerce nebyl ještě rok, když ségra otěhotněla. Byla hodně vystresovaná, že to nezvládne, že malá ještě nebude ani tak chodit , aby ušla procházku, až se druhé narodí. Radila se s mamkou (jsme se ségrou od sebe rok a půl), s kdekým a nakonec se to vyřešilo samo: miminko se v 9. týdnu přestalo vyvíjet a bylo po těhotenství. Dodnes si myslím, že to bylo tím šokem a ne zrovna radostí z těhotenství. Je to skoro 4 roky, dlouho se snažili o další mimčo, teď se jim to podařilo. Držím jim palce, ať to vyjde (není to zrovna bezproblémové těhotenství) i Tobě, ať to zvládneš. Jestli máš dobré zaměstnance, atk určitě půjde zorganizovat práce tak, aby firma skončit nemusela a Ty jsi si užila svoje mateřství. Asi bych to taky řešila nějakou paní na hlídání, vždycky to nějak jde. Zdravím, Myša.

 
pavlas
Kecalka 327 příspěvků 11.07.05 12:36

Ahoj Gabi,
taky gratuluju a říkám jen do toho!!! :o))
Když jsem podruhé otěhotněla, tak malé bylo 8. měsíců..:o) Po narození druhé dcery, jsem si říkala, že jsem to asi přehnala s tou malou pauzou mezi dětma, ale chtěla jsem, aby od sebe neměly víc než 2 roky a tak jsem zapmula a makala. Během pár dní se to nějak ustálilo, zaběhly jsem si svůj „standardní“ den (jak říkám - klidvý režim) a postupně jsme si ho narušovaly různýma „akcema“..... A můžu Ti říct, že se 2 dětma cestuju daleko víc než s jedním a taky absolvujeme mnohem více oslav, svateb a pod…:o))

Co chci říct - záleží na Tobě, jak si vše zorganizuješ a po čase si prcci budou hrát spolu a nebudou potřebovat Tvoji 100% pozornost. Nebudu ze sebe dělat „úžasnou“ maminku, která vše v pohodě zvládá - všichni víme, že první dítě je „šok“ (v tom nejlepším smyslu slova) a přechod jedno dítě a dvě děti je taky.....u dalších to už je stejný jako se dvěma…:o)) Zjistíš, kolik jsi měla času s jedním, ale i se dvěma se dá nějaký vyšetřit.....:o)) Samozřejmě budou perné dny, ale určitě to půjde…:o)

Nechodím do práce, ale troufám si říct, že pokud jsi to zvládla s jednou princeznou, tak to zvládneš i se dvěma…:o))
Hodně zdraví a zdaru přeje Pavla

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 11.07.05 16:13

Ahoj Gabi,
jsi hrozně šikovná, to je třeba říct na úvod. Myslím, že každá žena řeší, jak to bude zvládat, ať má jedno nebo víc dětí, pokaždé si kladeš ty samé otázky - budu to zvládat? Nebude ten první /druhý, třetí/ sourozenec trpět? Zvládneme to finančně? Nepřijdu o práci, kde se mi líbí? - řešíme to všechny v různých obměnách, přiměřených našemu stavu, počtu dětí a druhu povolání. Čekám teď s novým manželem čtvrté dítko/čtvrtou dceru/ a kladu si pokaždé ty samé otázky a vím, že to jde zvládnout - neboj, a protože máš jenom jedno dítě, věř mi, že je to to nejlepší, co jemu můžeš do života dát - sourozence, protože jedináčkovi bývá v životě smutno, navíc věkový rozdíl je akorát. Dnes to ještě nedokážeš tak zhodnotit, možná trochu, ale to, co se naučí dítě doma od druhého sourozence - to všechno dělení se s někým, učení se někoho mít rád, i ty šarvátky, co k tomu patří, pouto, jaké s ním vytvoří - ty zkušenosti nikde jinde nezíská a pro život jsou zá:,–(ní.
Neboj, půjde to a já Ti držím palce a přeji pevné nervy, ať to zvládáš podle svých představ.
Metelka.

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 11.07.05 16:25

Ještě detai - já jsem otěhotněla také na první pokus a byla jsem velmi zaskočená, nebyly to rozhodně jen a pouze šťastné pocity.....ale přešlo to a teď řeším jen to, ať to donosím a jsme zdravé a v pořádku, je mi už 37 a jsem ve 29 tt, tak už se to blíží - na pochyby a všechny ty pocity a obavy už jsem dávno zapomněla a moc se těším.

 
E_vasek
Kecalka 436 příspěvků 13.07.05 12:38

Ahoj Gabi,

také jsem ti chtěla napsat můj příběh a taky tě tím trošku povzbudit, aby jsi do toho šla…

Mám 17-ti měsíční dvojčátka holčičky a před dvěma měsíci jsem zjistila, že jsem ve 20. týdnu těhotenství a že se nám v září narodí kluk… No první pocity??? Brečela jsem a smála se a nevěděla co vlastně převládá, jestli pocit šílenosti, jak to zvládnu anebo pocit toho malinkatého štěstíčka, které žije u mě v bříšku… Naše holky jsou z umělého oplodnění a proto to byl pro mne obrovský šok, protože jsem otěhotněla ještě v době, kdy jsem obě holky 5 x denně kojila (vím, že to není antikoncepce, ale MS jsem nedostala ani jednou od narození holek)…

Takže hlavu vzhůru, myslím si, že to jde zvládnout, i když s jistotou ti to můžu říct až po září…:o))

Ale je to nádhera, nový živůtek, zase to voňavé vrnějící miminko..tak se neboj, zvládneš to jako spousta maminek před tebou a nakonec budeš ráda, že věkový rozestup je mezi dětmi tak malý…

Držím pěstičky ke správnému rozhodnutí ve tvé situaci a určitě nám napiš jak to dopadlo a jak se máte.

Zdraví Evásek+2trepe­rendy+31 tt

 
Tetka
Nováček 1 příspěvek 13.07.05 12:46

Milá Gabi, přečetla jsem 10 předchozích nesmírně milých a povzbudivých komentářů a stejně mě nepřešlo to prvotní rozladění z Tvého dilematu. Je to snad tím, že ačkoli mám pětiměsíčního chlapečka, jsem už jiná generace (bude mi letos 42 let)? Myslím, že ne, spíš už jsem si v životě taky nabila čumák a vím, že ve srovnání s jinými to byla ještě legrace. Přitom nejsem ublížená, prožívám teď velmi šťastné období, mám skvělého manžela, dvě krásné děti, jsem snad zdravá..... Možná právě proto mi připadá tvoje váhání rozmazlené. Nad čím to vůbec uvažuješ? Můžeš mít obavy, že to nezvládneš, můžeš trochu hekat a fňukat, na to všechno máš nárok, ale uvažovat o tom, že příčinu „těch kompikací“ necháš odstranit? Život je takový a nelze z něj vyzobávat jen rozinky. Navíc dítě je přeci obrovský dar. Pochopila bych takové váhání, kdybys měla muže alkoholika a tyrana, dítě by bylo postižené, žila bys z ruky do huby v Africe nebo se rozhodovala, zda dítě donosit nebo podstoupit léčbu rakoviny. Vždyť Ty máš obrovské štěstí, raduj se z něho a nepokaz si ho rozhodnutím, kterého bys později litovala. Všechno ostatní je jen otázka organizace práce, jak uvedly z vlastní zkušenosti ostatní pisatelky. Já taková dobrá organizátorka nejsem a navíc pro mne momentálně není ta práce asi tak důležitá, svoji praxi jsem velmi omezila a když má dítě rýmičku a chce se chovat, tak prostě klienti na tu smlouvu počkají o den déle. Odpusť mi ten trochu nepřátelský tón, držím Ti palce, aby vše dobře dopadlo, miminku se rychle omluv za to, že jsi byť i jen na chviličku připustila, že by nebylo. Ono Ti to stokrát vynahradí. Zdraví Tetka

 
Anonymní  26.07.05 10:20

Původně jsem chtěla reagovat na deníček, ale po přečtení posledního komentáře mi tak vjely slzy do očí nad tím, jak je pravdivý, že musím reagovat nejdřív na něj. Mám 3 děti, kluk 14let, holčina 11 let a mimi 8 měsíců-holčička a tu už manžel nechtěl, že 2 děti stačí. Do toho podnikáme, takže jejím narozením manžel ztratil ve firmě spolehlivou prac. sílu v mojí podobě, chodí domů utahaný a mám pak trochu výčitky svědomí, že mu tam chybím, proto jak mi skončilo šestinedělí, nastoupila jsem do procesu aspoň občas po obědě, kdy jsem dala malou na hlídání a přes všechny organizační problémy jsme šťastní, že ji teď máme , protože mít mimi je opravdu dar, ale musí se to zažít. Proto bych se o ten dar nenechala ani náhodou okrást, vím, že jsme udělali dobře, že ji máme, i když jsem taky pochybovala, jak to budeme zvládat, ale jde to v pohodě, protože když o něco stojíš, tak to zvládnneš.Dokonce bych si teď troufla i 4. mimi, o tom nechce manžel ani slyšet, ale po 1, dítěti, když jsem měla pocit, jestli nejsem v jiném stavu, tak jsem uvažovala o p řerušení,že jsem měla strach, že to nezvládnu, ale teď vidím, že 3 děti zvládám ZATIM v pohodě a do smrti bych si interupci vyčítala, když vidím, jaká je to nádhera, mít krásnéděťátko a být s ním šťastná. O to se nenech ochudit. To už se nikdy nemusí opakovat, ale práce, ta bude vždycky. Ale miminko je jedinečné. Neudělej ve svém životě chybu, která by tě provázela celým životem, protože na negativní rozhodnutí bys nemohla zapomenout, ale na některé klienty zapomeneš a pak budou další a to se o dítěti říct nedá. Co když pak už žádné další nebude. Buď šťastná, že je na cestě a užívej si každý týden tt, vždyť už se to nikdy nemusí opakovat, ale práce, ta bude vždycky.
 Kelly

 
Anonymní  12.08.05 19:51

Ahoj Gábi, nezaoufej. Při prvním dítěti jsem začala znovu pracovat po 5 měs. od porodu a od té doby pracuji pořád i když jsou to 3 týdny co jsem podruhé porodila. Občas je to náročné, ale dá se to zatím zorganizovat.
Mám teda dvě holky 2,5 roku a 3 týdny. Mimi mi zkřížilo trošku pracovní harmonogram :) - muselo ven v 36 týdnu, ale je to hodné zlatíčko. Pracuji ve správě nemovitostí a pod sebou manažeruji přes 15 lidí a dohlížím na fungování několika nemovitostí (smlouvy, revize, úklid, ostraha atd.) a zatím jsem to vždy s dětmi, domácností (chůvu ani paní na úklid nemám a nechci) zvládla. Občas vypomohou babičky či manžel i když taky pracují, ale vše se dá zvládnout a zjišťuji, že jsou mi děti přednější než práce ! Jak říká manžel - konečně !!! Tak se nehoň - pokud můžeš rozhoď alespoň část své práce ostatním a užívej si dětí !!! Práce nám neuteče, ale dětství našich ratolestí ano !!!!!!! Přeji zdravé děti a spokojené manželství. Yarisek

 
Anonymní  14.08.05 22:53

Ahoj Gabi,
jsem v 6. měsíci těhotenství a mám 15 měsíčního syna, až porodím, bude mu 18 měsíců, taky to přišlo brzy, ale co, aspoN´budou kousek od sebe a budou se mít rádi a ne jako to je u mých sourozenců, že jsme strašně daleko od sebe ( s bráchou o 6 a se segrou o 8 let). Vlastně jsme vyrostli jako 3 jedináčci vedle sebe.
Když synovi bylo 10 měsíců začla jsem chodit do práce a týden po tom co jsem nastoupila jsem zjistila, že jsem těhotná, vydržím tam do konce září a pak budu zase doma. Je pravdou, že mám hodnou hlídací babičku, ale když budu doma, tak je po hlídání, slouží mi jen místo jeslí kam syna každé ráno odvážím. Tak se drž a ahoj Lucka, uvidíš že za pár let budeš ráda, že to tak je.

 
doriang
Kelišová 5579 příspěvků 15.09.05 17:25

moc ti preju abys to zvladla a taky obdivuju ze s drobkem pracujes… musim rict ze ted jsem na tom podobne jako ty malemu je 21 mesicu a ja jsem znova tehotna… taky nevim jak to zvladnu a to ani nechodim do prace… takze se drz a drzim palecky at to vyjde a abych nezapomela … do pece o domacnost i deti prece muzes aspon trosku zapojit manzela ne?

Vložit nový komentář