Dneska by to šlo, ne?

jajagr  Vydáno: 03.12.12

Chtěla bych si zavzpomínat na své těhotenství a vyprávět vám, jak to dopadlo u nás. S manželem jsme si přáli druhé dítko, ale dlouho se nám to nedařilo.

První dcerce je 14 let, a tak jsme s druhým pomalu přestávali počítat. Jednou manžel prohlásil, že teda do jeho 40 let se ještě budeme snažit, a pak to uzavřeme. Jedno dítě máme, takže sami nebudeme. Vzala jsem to za své, a protože manželovi do narozenin zbýval asi rok, přestala jsem se svým těhotenstvím zabývat.

S kamarádkou v práci jsme se pustily do hubnutí a celkem se nám to dařilo – asi 15 kg jsem měla dole. To byla radost. Pak ale přišlo jaro a změna času. Vždy na mne působí negativně, ale takhle? Říkala jsem kamarádce, že tentokrát si asi budu muset vzít nemocenskou, že to nezvládnu (pracuji jako učitelka MŠ). Táhlo se to dalších čtrnáct dnů a já jsem se rozhodla, že na nemocenskou opravdu půjdu, že si musím odpočinout a vyspat se. Řekla jsem to v práci a kolegyňka se rozlítila, že jsem určitě těhotná a jenom jí to nechci říci a co ona teď bude dělat.

A teprve nyní mi to došlo… že by opravdu? Hned po práci jsem zajela pro těhotenský test a… opravdu tam byly dvě čárky a na tom dalším taky. To snad ani není možné. V práci tedy radost nebyla. Doma jsem manželovi oznámila, že dárek k narozeninám dostane o něco později, nejdříve nechápal, ale pak jsme měli oba obrovskou radost, že se nám to podařilo a čekáme naše druhé miminko. Starší dceři jsme to řekli zanedlouho u večeře a ona to jenom okomentovala tím, jestli tedy už může jít spát. Po sourozenci přeci netoužila, tak co ji do toho taháme.

Mé druhé těhotenství bylo úplně jiné, než to první. Je fakt, že miminko bylo hodné a já jsem pořád jenom spala. Do práce jsem chodila až do poslední chvilky, takže domů a rovnou spát. Moc si mne neužili. Termín porodu byl 8. 12. 2011, a protože jsem opravdu netušila, kdy k tomu došlo, jenom jsem čekala. Porodu jsem se strašně bála, ani nevím proč, ale bylo tomu tak. S prckem jsem si domlouvala, že se bojím, tak ať to udělá tak, ať to netrvá dlouho. První porod trval téměř 24 hodin, a tak jsem předpokládala, že to tak nějak bude i nyní.

Měli jsme po termínu, já jsem byla celkem v klidu a pan doktor to komentoval tím, že až se tam prckovi nebude líbit, řekne si, že chce ven. Zatím mu asi nic nechybí. 10. 12. nám zemřel dobrý kamarád, a tak jsme se „rozhodli“, že ještě rodit nebudeme. 18. 12. jsem manželovi říkala: „Dneska by to šlo ne?“, ať jsem na Vánoce doma i s dárečkem. A on na to: „Tak když myslíš“. Ale nic se nedělo. Teprve v noci jsem nemohla spát a přišly první bolesti. Je fakt, že do porodnice máme téměř 60 km, a tak jsem se dlouho nerozhodovala. Vzbudila jsem manžela a do porodnice jsme dorazili asi ve dvě ráno. Sestřička na příjmu byla milá a tvrdila, že to dříve než zítra nebude. „No to se mám na co těšit“, povzdechla jsem si. Paní doktorka tvrdila to samé, umístili mne na čekací pokoj a manžela přemluvili, ať se jede v klidu vyspat, dříve jak dnes odpoledne to nebude. Říkala jsem manželovi, ať jede k ségře, v klidu se vyspí, že už mne nic nebolí a tak se také vyspím a budeme oba v plné síle. Souhlasil a jel. (Dodnes tvrdí, že nechápe, proč to udělal. U prvního porodu byl a bylo to moc příjemné mít ho tam.)

Ráno o půl osmé přišel na prohlídku pan doktor a tvrdil, že to vidí tak na osmnáctou hodinu. Měla jsem opravdu silné bolesti, spíše křeče. Zavedl mi tedy tabletku s hormonem, že mi to pomůže při otevírání. Když dr. odešel, bylo to ještě horší, ale to jsem přikládala té tabletce. Nemohla jsem nic dělat, jen klečet u postele a zatínat zuby bolestí. Takhle mne našla sestřička a navrhla mi, že mi dá klystýr, že mne to prohřeje a trochu se uvolním, souhlasila jsem a o čtvrt na devět ho dostala. Neuběhlo snad ani 5 minut a já musela.

Šla jsem WC a měla pocit, že něco není tak, jak by mělo být. Zazvonila jsem na sestřičku a ta mne našla na záchodě se slzami v očích a krví pod nohama. Vypadala vyděšeně. Řekla jenom: „Dojdete?“ „Dojdu, kam bude třeba, na záchodě rodit nebudu!“ Porodní sál byl přes chodbičku. Vylezla jsem na lehátko a snažila se připravit na porod, který měl proběhnout nejdříve odpoledne. Porodní asistentka mi říkala: „Tlačte“. A já na to: „Nemůžu, ještě nejsem připravená, musím popadnout dech“. A ona: „Na to není čas, hlavička už je venku“. A tak jsem 19. 12. 2011 v 8:29 porodila dcerušku, která dodržela naše slovo a zařídila to tak, že to netrvalo dlouho.

Na porodní sál přišla sestřička, která mi dávala klystýr a nevěřila vlastním očím, když mne viděla. „To snad nemohlo ani začít působit, maminko“. Paní doktorka byla tak hodná a donesla mi telefon a já volala manželovi. „Tak ti voláme společně s Eliškou, křičí, abys ji dobře slyšel“. „No to si snad děláš srandu a beze mne?“ Přijel za půl hodinky. Všichni se mu omlouvali, že ho poslali pryč, ale že to nemohli tušit. Sestřička to uzavřela: „Ale tatínku, neberte si to tak, ušetřil jste, a tak budete moci manželku někam pozvat.“ Zavedli ho za naším prckem, a když přišel, říkal jenom: „Je nádherná, děkuji. Ale stejně jsem si ji chtěl podepsat a třeba i přestřihnout pupeční šňůru.“ A já na to: „To jsi ale prošvihl…“. Dneska by to přece šlo… obě máme datum narození 19. a naše Eliška je už od porodu kvítko z čertovy zahrádky, díkybohu zdravé, a celá naše rodina je šťastná.

A to je konec mého příběhu. Třeba se v něm někdo najde, nebo někomu pomůže.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 03.12.12 08:37

Tak to byl fofr :D jen nechapu ze v Cechach vzdycky posilaj manzely pryc, ze to jeste nebude a pak to chudaci propasnou :roll:
A gratulace k certikoj :cert:

Příspěvek upraven 03.12.12 v 08:37

 
Altche
Zasloužilá kecalka 578 příspěvků 03.12.12 15:07

Taky mám holčičku 19.12.:-)) Tak ať se máte prima a gratuluju, i když už pomalu k prvním narozeninám:-)

 
kandyta
Kecalka 133 příspěvků 03.12.12 16:07

Jeeee, to bylo pěkný :-). Nu ju, doktoři..Pošlou tatínka pryč a pak to chudáci propáasnou :)

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 03.12.12 18:30

Jé moc pěkný deníček :kytka:

 
tessy
Ukecaná baba ;) 2186 příspěvků 03.12.12 19:11

To je neskutečné, jak vždycky vědí, že to ještě nebude :cert:

Gratuluju k princezně :kytka:

 
jajannnn  03.12.12 20:16

Dekuji za pekne komentare. Doktori vi prece vsechno nejlepe. A manzel? Jednou si to prozil a prestoze jehasic zachranar, nebyl pevne rozhodnut, ze do toho pujde. Rika, ze pomaha temer denne, ale u porodu mu bylo tezko, protoze mi neumel pomoci od bolesti. Tak to prcek vyresil za nej :D

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31219 příspěvků 04.12.12 01:14

Tak to jsou dobří, že vám enaúčtovali poplatek za otce u porodu-jestli jsem správně pochopila to že jste ušetřili…prví porod tatínek kvůli doktorům taky o 15 min nestihl, ale pak tam se mnou byl ty 2 h, a oni nám to normálně naúčtovali těch 500 :cert: :cert: jiak hezký deníček :kytka:

 
jajagr
Povídálka 32 příspěvků 06.12.12 20:48

Manžel také dorazil, zašel se podívat na prďátko, pochovat, potulit a pak se mnou byl asi tu hoďku a zbytek dne na pokoji už společně s našim mimuškem. Sestřičky byly velmi ochotné, ale je fakt, že když o mne pečoval manžel bylo to příjemnější. Nenaúčtovali nám nic :lol: Kamarádka rodila 23 a té poplatek odpustili, prý jako vánoční dárek ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček