Tak jde čas aneb moje krásné těhotenství

Lin25  Vydáno: 15.12.11

Tak jsem se konečně po roce od porodu odhodlala napsat svůj deníček o tom, jak to vše začalo a jak krásně skončilo. Je to trochu delší příběh, tak jsem to vzala na dvakrát.

S manželem jsem se seznámila v mých jednadvaceti letech v práci, kde jsem brigádničila při studiu. Nejdříve to vypadalo, že si spolu jenom něco užijeme a půjdeme každý svou cestou. Vzhledem k tomu, že je o deset let starší, tak ho ani nenapadlo, že by s takhle mladou holkou mohl pomýšlet na rodinný život a já jsem ho v tom upřímně ani nepodporovala. Tak jsme si tedy užívali, já jezdila k němu na venkov na víkendy (30 km za Prahu :-) ), jezdili jsme lyžovat, do bazénu, do kina, na večeře, no prostě si užívali života, až jsme, po jednom nedokonaném rozchodu (vydrželi jsme bez sebe asi týden :-) ), zjistili, že je to vlastně vážný vztah a my spolu slavíme už rok.

Já jsem ukončila po dvou letech studium filozofie (strááášně mě to nebavilo), zaplatila si roční kurz účetnictví a nakonec skončila jako státní úředník, což by mě ani ve snu nenapadlo!

Minulý rok v březnu jsme s miláčkem odlétali na moji vysněnou dovolenou na Maledivy a já byla tak šťastná, že jsem si řekla, že je ideální čas na to vysadit antikoncepci a uvidíme co se stane. Přítel o tom neměl ani tušení, chtěla jsem ho překvapit, protože už dva roky omílal, že e starý a chtěl by mimčo dokud ještě může :-D Jaké bylo moje překvapení, když mě čtvrtý den naší dovolené odvedl na osamělou plážičku a tam na mě vytáhl zásnubní prsten, no romantika jako blázen, tak mi nezbývalo než říct ano :-)

Po příletu z dovolené jsem čekala, jestli se zadařilo a už jsem si myslela, že to mám v kapse. Deset dní zpoždění, to se mi ještě nestalo, jdu si udělat test – negativní, tak je asi ještě brzo. Dvanáctý den, zase negativní, sakra, asi mám špatný testy a tak jsem testovala až do patnáctého dne, kdy se mi ohlásila stará známá a bylo po nadějích.

No řekla jsem si, že to příště nenechám náhodě a pro jistotu se od 10. do 16. dne cyklu nastěhuju k příteli, samozřejmě nenápadně (normálně jsem jezdila jen na víkendy a on v týdnu ke mě) a budu na mimču s jeho nevědomou pomocí pilně pracovat :-) No sranda to byla veliká, jakmile přítel zmizel do koupelny, tak já do svíčky a držet co to jde – no najít mě takhle, tak si asi myslí, že jsem cáklá :-D

Těch dalších čtrnáct dní bylo k nepřečkání, nemohla jsem se dočkat až si udělám test a zároveň jsem se bála, že to zase nevyjde a já budu zklamaná. Měla jsem strach, aby to nedopadlo jako minule, tak jsem radši čekala celých čtrnáct dní po termínu menzesu a to ráno jsem načůrala na test, nechala ho na pračce a řekla spolubydlící, ať se na něj podívá ona, že já na to nemám. Tak ona šla, chvíli ticho a pak mi řiká: „a dvě čárky znamenají co?“ No to už jsem tam vlítla jak tornádo, vyrvala jí test z ruky a nevěřícně na něj koukala – tak já jsem těhotná! Ač jsem to čekala, tak jsem z toho byla v šoku a hned jsem se běžela objednat ke svojí doktorce na první prohlídku. Příteli jsem to chtěla říct až po ní. Tak jsem to v sobě týden držela, no hrůza to nikomu neříct.

Prohlídka proběhla v pořádku, na ultrazvuku jsem poprvé uviděla naše miminko, kterému už bilo srdíčko, nádherný zážitek, dostala jsem průkazku a s první fotečkou jsem jako hrdá mamina vyšla z ordinace :-) Ten týden u mě přítel přespával, tak jsem pořád nevěděla, jak mu to říct, abych ho úplně neodrovnala, až když jsme leželi v posteli, že jdeme spát, tak si říkám teď nebo nikdy. „Lásko, musím ti něco říct… jsem těhotná,“ on: „…to si děláš prdel?“ a já: „nedělám, fakt jsem těhotná“ a on: „takže my budeme mít dítě?“ a já: „no to asi jo :-D“ a on:“no tak to já si ale musim dát panáka“ a šel :-D

Hned jsem mu ukázala fotečku, on na to nevěřícně koukal, ale bylo vidět, že je šťastný – no ten den jsme šli spát asi ve čtyři ráno. Těhotenství probíhalo ukázkově, já měla sice do čtvrtého měsíce nechutenství, takže jsem zhubla tři kila, ale jinak bylo všechno v pořádku, pak už jsem začala přibírat a k porodu jsme šla s jedenácti kily navrch.

Na kontrole ve čtrnáctém týdnu jsem se doktorky zeptala, jestli už vidí, co to bude a ona mi suveréně řekla, že holka. No zůstala jsem na ni koukat a říkám, že to asi není moc průkazné takhle brzo a ona, že stoprocentní to není nikdy, ale ona říká holka. Já vyšla z ordinace šťastná jako blecha a hned volám příteli, že budeme mít holčičku. Když jsem se ho ptala na začátku, co by chtěl, tak mi furt tvrdil, že je to úplně jedno, ale teď se zarazil a říká mi: „To ale ještě nemůže vědět stoprocentně ne?“ A já: „To ne, ale přece si říkal, že je ti to jedno ne?" A on: „No jako jo, ale mohl by to být kluk“ :-D Tak jsem se pobavila a ujistila ho, že je to prostě holčička, že mu to říkám od začátku a ať si zvykne.

Ve dvacátém týdnu jsme byli na velkém ultrazvuku, všechno bylo v pořádku a pan doktor nám s jistotou v hlase oznámil, že je to opravdu holčička. Já jsem byla nejšťastnější na světě, protože jinou variantu jsem ani nebrala v potaz a příteli to konečně došlo, tak se začal těšit na holčičku.

24. září ve 24. týdnu těhotenství jsme se brali. Původně jsme to chtěli nechat na příští rok, ale moje těhotenství nám trochu zkřížilo plány, tak jsme si řekli, když už, tak už a byla to opravdu krásná malá svatbička, jakou jsem si představovala. Počasí nám vyšlo perfektně, ten den bylo snad dvacet stupňů a slunečno. Druhý den jsme odjeli na svatební cestu do Maďarska do lázní, nechtěla jsem už lítat, a tam jsme si to moc užili – mimochodem do těch lázní jsme se vrátili letos přesně na rok stejně s naší malou, která si to tentokrát už užívala venku z bříška.

Do práce jsem chodila až do nástupu na mateřskou, osm týdnů před porodem, a nedělalo mi to žádné problémy, naopak, zůstat doma, tak se tam ukoušu nudou. Ještě týden před porodem jsem lítala po Praze jako šílená a odnášela si poslední věci z kanceláře.

K manželovi jsem se stěhovala 1. prosince (na naše čtvrté výročí) a 15. ledna jsem měla termín. Celé léto se stavělo, chtěla jsem mít na mimi všechno připravené a ne abych kojila na stavbě, tak jsme za tři měsíce předělali ložnici, dětský pokoj a koupelnu.

Jediné problémy v těhotenství, co mě trápily, bylo spaní a tvrdnutí, s tím pupkem spát opravdu moc nejde, ale kojící polštář trochu pomohl, na něm jsem spala od pátého měsíce. Břicho mi tvrdlo celkem často, asi od dvacátého týdne, ale moc jsem to neřešila, protože vše ostatní bylo v pořádku a já byla zavřená jak na zámek. Ale jinak bylo vše báječné, všichni na mě byly milí a obskakovali mě jako umírající ;-), A navíc ten úžasný pocit, když vás mimi kope a vy ho můžete hladit a povídat si s ním, takže já bych byla těhotná klidně nonstop. Po porodu mi bylo hrozně líto, že už to bříško nemám.

30. prosince mě tvrdnutí přešlo do docela silné bolesti, až jsem si myslela, že už porodíme a v duchu si říkala – aspoň stihneme to porodné :-D – ale byly to jenom horší poslíčci a druhý den bylo po srandě. No a takhle jsem vydržela až do 40+4, kdy mě na kontrole v porodnici objednali na desátý den po TP na vyvolání.

A velké finále v dalším deníčku :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 15.12.11 10:48

Ahojky.
Moc hezkej deníček máš.
Hlavní je že jste všeci zdraví i malá užívejte si jí.
:hug:

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 15.12.11 14:52

No jako z pohadky… :srdce:

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1764 příspěvků 15.12.11 15:23

Ahoj, pěkný deníček, ale nedovedu si představit, co bys dělala, kdyby tě přítel s tvým tajným plánováním poslal do háje… Kdybych byla chlap, asi bych tě zabila :mrgreen: Na takových věcech se mají řpeci podílet oba a vědomě :think:

 
Milu86
Kecalka 189 příspěvků 15.12.11 15:41

Přítel jí přeci říkal, že mimčo chce, tak mu jeho přání splnila, no co ;) Právě že to udělala dobře, než aby mu říkala miláčku mam plodné dny, jdem na to.. :lol:

 
Lin25
Ukecaná baba ;) 1239 příspěvků 15.12.11 16:26

Díky všem za komentáře :-)
Kajuli: samozřejmě jsem to promyslela a kdybych si nebyla jistá, že přítel mimi chce, tak do toho nikdy nejdu. Rozhodně nejsem z těch holek, co chtějí utáhnout chlapa na dítě, to fakt odsuzuju. A tím, že mě ještě před prvními plodnými dny požádal o ruku jsem si to potvrdila 8)
Jak ho znám, tak by mě pořád prudil, jestli jsem nebo nejsem těhotná, ať si udělám test, ať jsem opatrná atd., že bych z toho měla nervy ještě větší.
No ale slíbila jsem mu, že příště o tom bude vědět, aby se mohl víc snažit na toho kluka (i když to stejně bude zase holka) :mrgreen:

 
lucie.kyselova
Povídálka 37 příspěvků 17.12.11 09:31

Ahojky, deníček úžasný. A musím říci, že my se s přítelem doma domlouvali, pak jsem nakonec jezdila do Prahy, kde mi bylo tvrzeno, že pokud otěhotním, tak to bude zázrak a před letošními letnímy prázdninami jsme vypli, já letěla v srpnu do USA a ejhle, už jsem byla těhotná ;), takže teď už jsem v půlce a vše šlape jak má. Je dobře, že to bylo překvapení, pokud si mimčo přál, to je náhodou úplně super. Hodně zdravíčka!!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele