Tak kdy bude to druhé?

Slečna Ferka  Vydáno: 28.06.13

Co mám pořád říkat na moudra lidí, kteří mi naléhavě radí, kdy si mám pořídit druhé dítě?

Ono to vlastně začalo krátce poté, co se dcera narodila. Už když se mě lidi ptali, jak to mám s mateřskou, a já odpovídala “na tři roky”, jejich reakce byly “no a pak si stejně pořídíte druhé dítě, že…” Dodnes se řada z nich nedokáže smířit s tím, že odpovídám “ne”.

Na druhé dítě nespěcháme. Důvodů bych mohla zmínit celou řadu. Máme malý byt. Už po dvou letech cítím, že mi věčné uklízení hraček, umývání nádobí a vymýšlení “co budeme dělat odpoledne” trochu leze na mozek - a co teprv za rok. Mám docela zajímavé zaměstnání a ráda bych si trochu obnovila rozhled a kontakty, než bych zase šla na mateřskou.

Ten hlavní důvod ale je dcera sama. Ve dvou třech letech (dřív bychom to byli kvůli císaři, kojení a rezervě na nějaké to “snažení” nedali) už holčička vnímá svět strukturovaně. Ví, kdo je ona a kdo jsou rodiče, a má zkušenost, že rodiče (a prarodiče) jsou na světě pro ni; a přivést jí najednou do života konkurenta v podobě sourozence by pro ni bylo náročné.

Vím, o čem píšu, sama jsem to zažila. V nějakých pěti šesti letech už bude víc chápat, co to znamená mít sourozence, a když přijde ze školky s obligátním “já bych chtěla bráchu”, budu jí moct vysvětlit, co to pro ni bude obnášet, a pobavit se s ní o tom, jestli je opravdu ochotná se vzdát části naší pozornosti. Jasně že to nepochopí plně, ale rozhodně bude víc schopná se podílet na rozhodnutí o rozšíření rodiny než o tři roky dřív.

A pokud řekne, že ano, a pokud se zadaří i další podmínky (hlavně pokud příroda dá), může mít sourozence třeba tak do první třídy. Pokud to nevyjde, tak holt zůstane jedináčkem.

Tři roky jsou „ideál“?

Řada lidí ale tuhle úvahu nechápe. Hodně z nich má názor, že optimální věkový odstup dětí je 2 až 4 roky - a důvody, proč je to tak, mi s nadšením cpou. Ty pro tu dolní hranici celkem chápu: do dvou let to je s prvním dítětem často dost náročné a ještě do toho těhotenství s možnými komplikacemi může být fakt celkem záhul. Argumenty pro horní hranici na mě ale moc nepůsobí. Tak třeba:

  • Když jsou děti k sobě věkově blíž, budou si spolu hrát. Nevím, zda tři roky jsou odstup, ve kterém si děti jsou blízko. Tak do čtyř let mladšího jsou při tomto rozdílu děti každé hodně jinde a záleží především na jejich povaze, jestli se ve způsobu hry potkají - což může vyjít, ale taky nemusí. A pokud jsou i různého pohlaví, pravděpodobnost, že to vyjde, klesá…No a tak od deseti let staršího, kdy dneska běžně nastupuje puberta, se zase pár let nepotkají.
  • Šestiletého a mimino nemůžeš dát do jednoho pokoje, mají úplně jiné potřeby a jiný životní rytmus. No právě! Pamatuju si, jak jsem nesnášela, když se můj život řídil podle bratra, s nímž jsem sdílela životní prostor (ne že by to v našem malém bytě - který jsme i tak horko těžko získali, pamětníci chápou - šlo jinak i za jiné konstelace), ale přitom byl v zálibách a rituálech úplně jinde. Tříletý odstup totiž ještě svádí k tomu, aby se s dětmi zacházelo stejně, i když každé potřebuje něco jiného. Při rozdílu pěti šesti let to už člověk neudělá, je nucený respektovat rozdíly mezi dětmi a dát každému přesně to, co potřebuje.
  • Když dítě nemá sourozence, nemá důvěrníka a oporu. Já teda nevím, ale nepamatuju si, že bych se kdy v životě šla svěřit bratrovi. Je mladší (a dcera bude starší stejně jako já, že) a nikdy se netvářil, že by do jeho životní náplně patřilo “být oporou (starší) sestře”. Možná to přijde s (penzijním :) ) věkem, ale zatím mi tedy nikdy tak neposloužil. (A není to proto, že je zlý nebo špatný, jen prostě nemá vůči mně ochranitelskou potřebu.) Některým sourozeneckým dvojicím to vyjde, ale není to rozhodně podmínka; pravidelně se to, co vím, stává u rodin, kde děti čelily nějakému stresu nebo traumatu (alkohol, rozepře rodičů, rozvod, úmrtí v rodině), a to snad svým dětem neuděláme. Spíš může být ten starší oporou mladšímu a pak podle mě větší odstup nezaškodí, samozřejmě za předpokladu, že budou mít obecně dobrý vztah.
  • To se jako budeš chtít po pár letech v práci chtít zase vracet do domácnosti? Klidně, na tom přece nic není. Dneska se nedělá na jednom místě třicet let, člověk stejně v práci neví dne a ani hodiny: změní se šéf, změní se podmínky podnikání a najednou je z práce snů noční můra. A moc se mi líbí představa, že zůstanu doma, když dcera nastoupí do první třídy, a budu se jí tak moct věnovat v období téhle životní změny.
  • Pokud se vám tak pozdě už sourozenec nepovede a dcera bude jedináček, nebojíš se, že se jí třeba něco stane, a vy s manželem zůstanete sami? (Tento argument je častější, než by mě bylo kdy napadlo:) ) Chápu, že je pro člověka opravdu snazší vyrovnat se s případnou ztrátou dítěte, pokud musí fungovat kvůli někomu jinému, a proto tomuto argumentu neupírám jistou logiku, ale ve svém životě se odmítám řídit podobnými katastrofickými premisami. Pokud bych někdy měla přijít o dceru, bude to neskutečná tragédie bez ohledu na okolnosti, ale spěchat na druhé dítě, abych měla pro tento případ “náhradní díly”, to opravdu ne. Nehledě na to, že jsou i opačné argumenty: například podle mé blízké psycholožky se 40letou praxí se prakticky nestane, že by se jedináček k stáru nepostaral o svoje rodiče, zatímco u více sourozenců je nezájem o otce a matku mnohem častější (podle logiky “co já bych se staral, když brácha/ségra se taky nestará”).
  • Když bude mít malá o tolik mladšího sourozence, nebo dokonce bude jedináček, co budete dělat, až bude chtít jít třeba v patnácti ven - to se nebudete bát? (Tenhle byl zvlášť vypečený :) ) Popravdě, bát se samozřejmě budeme, ale nejsem si jistá, jestli by to dvanáctiletý bratr či sestra nějak zvlášť vylepšili…
  • Moc přeceňuješ svoji zkušenost, že jsi to měla takhle, neznamená, že to tak je u všech. (Tenhle očekávám, že se dočtu i v diskusi :) ) No jo, ale já když se rozhlédnu kolem sebe, tak prostě neznám dvojici sourozenců s odstupem 2-4 roky, kteří by měli “príma vztah”, podporovali se, sdíleli svůj každodenní život atd. Mnohem lepší vztah mají lidi kolem mě s kamarády, které si sami vybrali, ne že se jim narodili. Pokud mám ve svém okolí sourozence, kteří jsou si opravdu navzájem oporou, tak jsou to jen stejnopohlavní dvojice (vesměs dvě holky), a buď maximálně jeden školní rok od sebe, nebo s odstupem aspoň půl generace (sedm let a víc).

Jinak za sebe si myslím, pokud se povede (a pokud je maminka odvážná), že ideální je rozestup sourozenců do roku a půl: pak opravdu platí, že si děti mohou spolu vyhrát, že žijí v podobném rytmu, že na sebe nežárlí (starší je malý, když se narodí sourozenec, a proto ho bere jako “danost”, a ne jako “vetřelce”). U většího odstupu jde spíš o to, jaké jsou ty děti osobnosti a zda si rozumět budou nebo ne. Jenže to lidem, kteří mají pocit, že “nejlepší odstup jsou tři roky” jaksi nevysvětlím.

Nicméně budu to muset zkoušet dál, protože předpokládám, že se mě pořád budou ptát, kde máme to druhé dítě, když dceři pomalu táhne na třetí rok…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.3 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 28.06.13 00:17

Myslim, ze se zde vyroji spousta matek, ktere te budou prrsvedcovat o tom, jak je hrozne super mit deti rychle za sebou :think:
Nicmene velmi zajimave zamysleni… Taky chci vic deti, ale nemam potrebu je „sazet hned za sebou jak Bata cvicky“ :D

 
Motýlice
Závislačka 4960 příspěvků 28.06.13 06:17

Tak především… nemusíš nikomu nic vysvětlovat a své rozhodnutí obhajovat. Já bych podobné komentáře prostě a jednoduše odpálila. I tenhle deníček je důkazem, že Ti na mínění ostatních záleží a zbytečně se tím trápíš. Prostě si věř a dělej, jak sama uznáš za vhodné. Neexistuje žádný „správný“ návod na počet dětí a odstupy mezi nimi.

 
Havvah_71
Povídálka 24 příspěvků 28.06.13 06:26

Souhlas s motýlicí, je to jen a jen tvůj život.. ke zbytku tvých úvah - já to vidím naprosto jinak, ale to je to tom…drž se svého :-) :)

 
rajada
Zasloužilá kecalka 867 příspěvků 28.06.13 06:40

Taky budu mít děti daleko od sebe. Nejdřív jsem teda chtěla blízko, abych měla tu mateřskou odfajfknutou a zbytek života se mohla věnovat práci bez přestávek, ale v momentě, kdy se to dlouho nedařilo a teď by mezi dětmi byly 3 roky rozdíl, jsem se na to vykašlala. Buď rozdíl 2 roky nebo pak az 6-7 let. Nic mezi tím není pro mě :)

 
Genovesa
Extra třída :D 10729 příspěvků 28.06.13 07:06

Tak samozřejmě záleží na tobě.
Já ale druhé s tříletým věkovým rozdílem zkusím. Protože je mi „už“ 31 :P, musím hledět, abych to druhé stihla :mrgreen:. už první trvalo rok a já jedináčka nechci, protože bývají sebestřední, často rozmazlení a neumí mnohdy spolupracovat a podřídit se v rámci nějakého kompromisu. Starší dítě mnohdy taky těžce zvládá ztrátu privilegií, zas je to o povaze. Pětiletému toho dle mého taky moc nevysvětlíš :nevim:. A taky proto, že moje sestra s bratrem jsou od sebe 1,5 roku a nijak zvlášť se v dospělosti nemusí :nevim:. Já jsem od sestry bezmála o 9 let mladší a rozumíme si spolu v pohodě až od doby, kdy jsem se vdala. Do té doby jsme byly celý život každá úplně nekde jinde. Bratra i sestru celé dětství štvalo, že při mé výchově už rodiče, coby starší, v mnohém povolili.
Závěrem - prostě je sázka do loterie, jak budou spolu děti vycházet, ať jsou od sebe jakkoli dlouho narozeni ;).

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 28.06.13 07:18

Je to ciste tvoje vec a ostatnim je do toho prd ;)

 
Cuddy
Extra třída :D 11787 příspěvků 28.06.13 07:28

Většina lidí se ptá stejně jen aby něco řekli, těm s úsměvem na tyto otázky odpovídám, ze uvidíme…, případně těžko říct… a víc se neptaji. Bližší lidí odůvodnění většinou pochopí bez problémů.

Spíš mě přijde zvláštní, nechat rozhodnutí o tom, kolik chcete děti na 5ti letem dítěti. Dospěli lidé se zde ptají, jestli si v budoucnu nebudou vyčítat nedodelani vysoké školy, s těmito otázkami se neumí poprat sami jako dospěli a vy by jste chtěli, aby takto důležité rozhodnutí udělal předkolak.

 
Agrion
Ukecaná baba ;) 1209 příspěvků 28.06.13 07:40

@Cuddy Zarazilo me to same…

Jinak at si kazdy dela co umi a je pro nej nejlepsi ;) A co se tyce otazek na dalsi dite? Asi by to chtelo nejakou verejnou osvetu ve forme celoplosne kampane, v ramci ktere by nekdo lidem vysvetlit, ze jsou otazky ktere se nepokladaji jen tak na potkani!!! Vzivote by me nenapadlo ptat se nekoho, kdy planuje druhe dite 8o Tak osobni otazku bych si dovolila polozit maximalne tak 2-3 svym nejblizsim kamaradkam… a asi ani tem ne… bud se s necim takovym chteji sverit a pak mi to sami reknou a nebo ne…

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 28.06.13 07:47

Já tě chápu, každý ať si zvolí počet dětí a jejich odstup dle svých představ, jen bych nikdy nepřenášela ani část tohoto rozhodnutí třeba na pětileté dítě, to mi přijde takové nedospělé, alibistické, jako proč, abys pak mohla říct, když bude žárlit jako šestiletá, že jsi jí to říkala? :nevim:

Myslím, že tohle je ryze na dospělích a jak to dokážou pak s dětmi skoulet, to, že dítě rozumí a umí už dobře mluvit, neznamená, že nemůže silně iracionálně žárlit. Navíc teda bych si nepořídila mimino na dobu, kdy první dítě nastupuje do školy, ale to je čistě moje osobní obava, prvorozený není žádný génius a já mám poměrně velké obavy, že i tu první třídu si budeme muset vydřít ;)

 
Terezka s Denískem
Závislačka 3578 příspěvků 28.06.13 07:57

Tak já třeba šla na 3 roky protože sme byli rozhodnutý hned pro druhé mimi jenže mi začíná šibat v tom, že bych odsunula malýho a jámu chci dát 120% svýho času a ani do školky ho nechci dát jenže? mi přítel oznámil, že se bojí toho, aby dokázal lásku rozdělit pro dvě děti. a že už děti nechce a já lituju toho, že sem šla na 3 roky a né na 4 roky… :roll:

 
neprihlasenas  28.06.13 08:02

Je to každého věc a nechci do toho nikomu kecat. Ale mě třeba přijde jako hloupost při rozhodování se pro druhé dítě tak moc brát ohled na to starší. Stejně tak, jako si můžou sourozenci „nesednout“, se tvoje dítě v životě setká s miliony lidí, se kterými si buď sedne nebo nesedne. Život není o dokonalosti a o tom, abychom jím proplouvali bez překážek. Já mám tři děti narozené 1 - 2 roky po sobě, a jestli si spolu rozumí a souhlasí s tím, že se musí o naši pozornost dělit, je to poslední, co řeším. Já svoje děti vedu k toleranci a schopnosti vyjít s každým, k tomu, aby se uměly podělit, aby nebyly sobecké, aby se naučily respektovat druhého člověka. To je asi to nejdůležitější, co v životě bhudou potřebovat. Je naprosto jasné, že každé dítě se narodí jako malý sobeček a to je právě něco, co bychom ho měli odnaučovat, a ne to v něm podporovat a ještě se ho ptát, jestli chce nebo nechce sourozence. Jinak, moje děti si spolu perfektně vyhrají, stejně jako se dokážou perfektně pohádat, to je prostě život. Zároveň je mám naučené, že si navzájem pomáhají a o vše se spolu podělí. Jestli spolu budou vycházet i v dospělosti, to neovlivním, a ani to po nich nechci, každý jsou jiný. Ale dokud žijí pod touto střechou, musí respektovat pravidla poklidného soužití. :P :) Jsem ráda že to tak mám. Mě osobně mateřská na mozek neleze, jelikož máme malé hospodářství, a co budeme dělat odpoledne, rozhodně řešit nemusím, to je úplně jasné :D A mytí nádobí nebo uklízení hraček, to beru spíš jako odpočinkovou práci po večerech, nehledě na to, že na polovinu domácích prací mám právě svoje děti. :) Ale je každého věc, jak to má, a pořád se ohlížet a řešit, co mi na to asi řekne okolí, to bychom se nezavděčili nikdo a nikdy. Takže je prostě blbost to řešit. Nás taky lidé odsuzují, taky s námi každý nesouhlasí. Tak ať. :P :mavam:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 28.06.13 08:04

Safra, to se mi zase nepovedlo ;) Tím odstavcem o tom, že se dcera bude moct podílet na rozhodnutí o druhém dítěti, jsem nemyslela, že řeknu „rozhodni si to sama“ - spíš že s ní budu moct víc probrat, co to pro ni bude znamenat, a líp ji připravit na to, že kdyby přišlo druhé dítě, tak holt ona kapku spadne z lopatky.

Je to rozhodnutí rodičů, a pokud budu cítit silnou potřebu mít druhé dítě, tak rozhodně dceři nedám právo to zamítnout - a naopak, pokud by se ona na hlavu stavěla, a my rodiče jsme s tím měli problém, tak si druhé dítě nenaplánujeme. Ale pokud by ona chtěla a my taky, tak proč ne - ale i tak budu vědět, že jsme to rozhodli my, a ne ona.

 
Bubarka  28.06.13 08:08

Tak tohle je zcela zhmotněný kult dítěte 8o

k jedináčkovi - žádný dospělý, ani nejpozornější, nejrozvíjející a nejempatičtější maminka a tatínek, NIKDY dítěti nenahradí přítomnost vrstevníka (doma), tím myslím děti i několik let od sebe… sourozenec je přirozená součást života a naší společnosti, ne trauma a riziko… i to vzájemné třískání dětí v pokojíčku k něčemu je, to chceš to dítě chránit před světem do padesáti? Dítě není křehounká květinka, které bych přizpůsobila životy X dospělých, je to parťák a součást široké rodiny s názorem, ale ne právem veta…

dítě je třeba připravit i na to, že život není fér, že do života přicházejí a odcházejí blízké nebo stresující osoby, člověk několikrát vyrve a přesadí své kořeny, že je život složitý, zvláště vztahy, atd… kult dítěte, kdy se vše přizpůsobuje dokonalému rozvoji, potřebám a požadavkům dítěte mi přijde zaprvé extrémní a zadruhé dítěti škodlivý - to dítě není v realitě, má jinak nastavený standard a hůře se pak aklimatizuje v reálném světě, který ho dříve či pozdějí stejně dohoní

 
Edwardka  28.06.13 08:14

Holky uz to tu psaly - je to ciste na vas rodicich a na vasem pocitu. Kdyz se na tom shodnete hlavne s muzem, nema nikdo nejmensi pravo vas za nic soudit…
Ja osobne cekam ve svych 31. letech „teprve“ prvni dite po roce snazeni a tomu predchazel potrat take po roce snazeni. Chci tim rict, ze at uz jakkoliv castecne sdilim tvuj nazor, myslim si, ze v mem pripade „cas bezi“ a pokud chci pro sve dite sourozence, mela bych se snazit asi spis drive nez pozdeji.. (nez budu mit s vajicek zaprtky).. Nevadi mi jedinacci (kdyby mi druhe dite nepodarilo, tak bych se s tim stejne musela smirit)jen mi prijde, ze je pro dite fajn mit partaka at uz v detstvi, nebo pak i v dospelosti, kdyz uz rodice treba nejsou.. Takze ja osobne to beru takto „vypocitave“ ;)
V kazdem pripade ty evidentne presne vis, co chces, mas proto (podle me) dost rozumnych argumentu a proto bych byt tebou kaslala na okoli a jejich zarucene rady a doporuceni. Preju hodne stesti, at vam to klapne podle vasich predstav :mavam:

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 28.06.13 08:15

Mě se deníček líbí. Je to sepsané rozumně a s nadhledem.
Ta pasáž o rozhodování předškoláka o sourozenci už vysvětlená byla.

Jediné, u čeho mám opačný názor, je ten předposlední odstavec (o ideálně 1,5 letém odstupu) - mě zhruba v tomhle věku děti teprve začínaly chodit, takže to bych fyzicky nezvládla. Ale chápu, že ne každý má takové lenošky, jako já.
U prvního a druhého dítěte mám přesně 3 roky odstup - paráda, ideální po všech stránkách. U druhého a třetího opět 3 roky a prostřední fakt hodně žárlí :? - není ani nejstarší, ani nejmladší, tak se dožaduje pozornosti (znám to, taky jsem prostřední). Asi by to bylo lepší, kdyby ten rozdíl byl větší, ale zas by se mohlo stát, že by malá byla jako jedináček (sama holka a o dost mladší). Na druhou stranu budu s dcerkou ještě na RD, až začne prostřední chodit do školy, celou první třídu a část druhé taky.

 
Bubarkaa  28.06.13 08:24

A ještě k tomu dělení lásky a pozornosti

  • nemyslím si, že si dítě umí představit, co ho se sourozencem bude čekat - takže to s ním nakrásně můžeš probírat a ono to zodpovědně odsouhlasí, ale nemá to stejně váhu, protože dítě si prostě neumí představit 8h řvoucí mimino a nevrlou nevyspalou matku - takže na to stejně nebude připraveno

a mít jedno dítě z důvodu, že přeci nechci ubrat lásku a pozornost prvnímu… myslím, že každá žena má v sobě lásky pro 20 dětí a pozornost se sice dělí a přeskupuje, ale je to přirozené a ty děti nejsou blbé, stejně ví jestli je má maminka ráda a jestli má ono rádo maminku

je zajímavé, jak nikdo neřeší, že tím, že si pořídí manžela obere o lásku a pozornost třeba svojí maminku - to je úplně stejný princip přeskupení lásky a pozornosti a děláme to všichni…

já nevím, já nějak osobně jsem proti cílenému budování vlastní i dětské sobeckosti a soběstřednosti… tím, že si s dítětem pomaluji 20 čtvrtek místo jedné z mého dítěte automaticky neudělá silnou vyrovnanou milující osobnost, naopak 4 děti v pokojíku automaticky neznamenají nevyrovnané utiskované a citově vyprahlé bytosti

 
Cukřinka
Ukecaná baba ;) 2344 příspěvků 28.06.13 08:32

Dobry zacatek na diskuzi, diky. Ja mam o tri roky starsiho brachu a vztah nam funguje dobre - volame si, kdyz jeden neco potrebuje, jeste se nestalo, ze by druhy rekl ne. On je uzavrenejsi, tak svuj zivot tak nekonzultuje, ale o partnerech a (zatim mem) diteti se bavime, o nasich rodicich taky, starame se (zatim malo, jsou jeste celkem mladi). Nevim, jestli je to tim, ze jsme spolecne jako mali nejake trauma prozili, ale myslim, ze to je spis vychovou - moji rodice se taky staraly o sve rodice, zajimaly se, co je noveho v nasich/jejich zivotech, organizovaly srazy sirsi rodiny apod. Ja osobne zadnou tak strasne spatnou zkusenost se sourozencem nemam, abych kvuli tomu resila idealni rozestupy svych deti.

 
Marrcela20
Ukecaná baba ;) 1229 příspěvků 28.06.13 08:35

Tak každý má jiný pohled nato kdy je nejlepší mít další dítě. já mám třeba 31měsíců starou dcerku a ted v rijnu ma jit do skolky a ja do prace.no a přístí rok v lete se chceme zaci tsnazit o dalsi mimi..podotýkám že je to jen plán a ten se muze postupem casu uplne zmenit..já teda nevídim nic spatnyho natom mit deti treba 4,5roku od sebe. podle me si teda moc nevyberes protoze kazdy vek je o necem jinem a ma sva pro a proti..! :mavam:

 
donaga
Neúnavná pisatelka 15443 příspěvků 28.06.13 08:38

Tedy přiznám se, že já jsem se u deníčku pobavila. Jak je pečlivě a pokud možno racionálně popsáno proč druhé dítě za tolik a tolik let. Věřím, že za týden tu bude deníček proč mít druhé dítě co nejdřív. Já prostě nechápu, proč „obhajovat“ něco, co je věc jen každého z nás, něco, co většina lidí tak nějak „cítí“ uvnitř sebe a druzí to vlastně ani nemohou posoudit.

 
strace
Ukecaná baba ;) 1212 příspěvků 28.06.13 08:46

To, kolik budu mít dětí, je rozhodnutí moje a manžela. Ostatním do toho nic není. U nás se objevily dotazy, kdy bude další dítě, snad hned po opuštění porodnice s prvorozeným. Ale to bylo dáno i tím, že nám to 7 let nešlo a první jsem rodila skoro ve 34.
Odpovídali jsme všem dokola něco ve smyslu „uvidíme, zatím to neřešíme“. Pokud tazatel nepochopil a hučel dál, tak jsme slušně odvětili, že ať se nezlobí, ale že to, kdy budeme mít další děti si vyřešíme spolu s manželem a že všechna pro a proti známe. Když ani tohle nepomohlo, tak pak už rázněji, že se na toto téma dále nechceme bavit, že ho máme vyřešené. Přestali se ptát a dokola to rozebírat.

A jen tak na okraj. Mám starší sestru o 2 a 3/4 roku. Jsme několikrát týdně v telefonickém kontaktu nebo na netu. Snažíme se alespoň jednou týdně se vidět, i když s přibývajícími dětmi, prací a bydlením v jiných městech, je to teď složitější.
Vztah máme krásný, oporou si určitě jsme a není to na základě žádného prožitého traumatu a stresu. ;)

 
rences
Kecalka 292 příspěvků 1 inzerát 28.06.13 08:46

Já mám sestru o šest let starší, nikdy jsme si moc nerozuměly, prostě už měla jiné zajmy :nevim: i všechny bratrance a sestřenky mám o víc jak šest let, bylo to na prd :zed:, ale abych se přiznala, mám skoro dvouleté dítě a sourezence se mi ještě moc plánovat nechce :D

 
Taara69
Ukecaná baba ;) 1372 příspěvků 1 inzerát 28.06.13 08:57

Mě se tvůj deníček líbí a sama mohu přispět zkušeností s tím, že když jsem otěhotněla, bylo mému synovci 5 let a moc hezky se mnou celé těhotenství prožíval, na malou se těšil a i teď (dceři je rok) ji má moc rád a ona jeho. Hezky se o ní stará (samozřejmě po dohledem) a třeba celý rok pečlivě hlídal, aby se neuhodila do hlavičky, když tam má jen kůžičku, jak mu babička vysvětlila a ukázala. Jinak já mám bráchu o 4 roky mladšího, v dětství a v pubertě (ještě i na jeho VŠ a na vojně) jsme si moc rozuměli a hodně jsme si pomáhali, za to teď je to čím dál tím horší, což je ale asi ovlivněno i jeho manželkou, s kterou si teda nerozumím vůbec :nevim:

 
Gabika  28.06.13 09:03

Každý si má rozhodnúť o počte a vekovom rozdiele detí sám, každý má ten ideál iný, a nemusí sa pred nikým obhajovať (jedine pred svojím partnerom ;) )
Nemyslím to nijako zle, ale ja vidím, že píšeš o niečom, o čom skúsenosti nemáš. Mám 4 deti, s vekovým rozdielom 1 a pol, 3 a 3 roky, a v rôznych kombináciách máme teda ešte rozdiely 4 a pol, 6, a 7 a pol roka.

Nie je pravda, že dieťa sa do 4 rokov veku nezapája do hier staršieho, že sú každý niekde inde. Práve dnes mám doma 4,5 ročnú dcérku (nešla do škôlky) a 1,5 ročného syna. To by si sa divila, ako krásne sa spolu hrajú. Dcérka je zvyknutá na kolektív a cielene synka zapája. Už hodinu o nich skoro neviem, okrem jedla, pitia a prebaľovania :-)
A tiež vidím, že 4,5 roka (obzvlášť pri rozdielnom pohlaví) sa už začínajú míňať, 6 ročný rozdiel - to už sa spolu nehrajú. Ano starší malého miluje, pomazlí ho, trochu blbnú, ale nie je to o tom, že by boli „parťáci“ - to už nie sú.

Súhlasím, že starší stratí s príchodom súrodenca výsadné postavenie, časť pozornosti, ale to nie je dôvod, aby sa na rozhodnutí o príchode súrodenca akokoľvek podieľal. On je stále dieťa, a je sebestredný, to, čo si myslí, že chce, nakoniec pre neho nemusí byť to najlepšie. V 6 rokoch ti povie, že súrodenca nechce, že chce, aby si mu denne pomáhala so školou, a v 20-tich ti bude vyčítať, že si dala na jeho názor, a že si mu súrodenca nepořídlia. A on vlastne celú dobu túžil po niekom, s kým by robil lumpárničky.

A ešte k tomu - mať doma prváka a novorodenca. Samozrejme záleží na tom, ako prvákovi ide učenie, koľko tomu denne venujete… Ale zažila som situáciu, keď som mala doma žiaka, s ktorým sa bolo treba denne 2 (niekedy viac) hodín učiť a čítať, a do toho novorodenca, a bolo to náročné.

Proste keď máš dve deti, tak už sa žiadnemu nemôžeš venovať na 100%, nech je vekový rozdiel akýkoľvek. (Mám ale pocit, že ty si to v denníčku nahováraš…)

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 28.06.13 09:21

Je fakt, že mě taky štvaly dotazy, když jsem horko těžko porodila první dítko, kdy bude druhé. Já chtěla mezi dětmi o něco větší odstup, ale začala jsem pozdě :) CHtěla jsem mít dětičky do 35 let a to se mi povedlo o fous - v srpnu se narodila dcerka a v říjnu mi bylo 35. Takže máme děti od sebe 3 roky a 2 měsíce. A musím říct, že mají vztah myslím výborný. Sice se perou, pošťuchujou, ale to je normální, když vidím, jak kamarádčiny dcerky, které jsou od sebe necelé 3 roky, spolu nevycházejí…Jsem ráda, že naše děti jsou parťáci (i kdyč kolkrát proti nám rodičům:)) Já jsem se sestrou o 4 roky a s bráchou o 13 let a vycházíme spolu bezvadně. Pak nám táta vyženil ještě 2 sestry, o 3 a o 10 let ode mě (já jsem nejmladší) a s těmi taky vycházíme výborně. Takže ono to je spíš o povahách dětí, jak se v té rodině sejdou, i o tom, jak rodiče staršího na mládě připraví (s námi Adam od začátku sdílel čekání na mimi, chodil s námi na kontroly, nosil hrdě domů fotky z UZ, vybíral věci pro mimi, dostal i pár penízků, aby mu něco koupil). A hlavně to, kdy a jestli bude další sourozenec, to záleží na rodičích, jak to cítí a jak oni chtějí. A na otázky jiných se vykašli:) Prostě jim řekni, až to bude, tak to bude :) Vy to víte, co bude pro vás a pro vaše děti to nej :)

 
Anonymní  28.06.13 09:21

Bylo mi ještě 29, když jsem rodila první dítko…chtěli jsme dva, takže nebylo vzhledem k věku, co řešit - takže máme rozdíl necelé tři roky - první dítko už samostatné, bez plen, najedlo se, obléklo s dopomocí, začalo chodit do školky, takže maminka není na odpis :P
Sama mám o šest let mladší sestru. Mám ji ráda, ale skutečně rozumět jsem si začaly tak od jejích 18 let…o nějakém společném hraní moc řeč nebyla, to už j opravdu velký věkový rozdíl.
navíc mi to vyhovovalo i kvůli práci, protože kdybych neotěhotněla podruhé, přišla bych o místo.
Každý si to musí zařídit podle toho, jak mu to vyhovuje… :mavam:

 
rohypnol
Povídálka 23 příspěvků 28.06.13 09:29

Ja som s brachom od seba presne 3 roky a 2 dni a neviem si predstavit ho nemat, ci uz v detstve alebo dospelosti, vyrastli sme v spolocnej izbe, mali stastne detstvo a teraz dokonca ideme do stavby dvojdomu, kedze si sadli aj nasi partneri, takze sme vekovo podobna stvorica, ktora sa vidi aj 7krat do tyzdna a este k tom rada:)

 
Mišanila  28.06.13 09:40

To je teda obhajoba skoro na diplomku :) Na nějaké rýpaly bych se bý tebou vykašlala a když budeš víc nad věcí, tak jich třeba ubyde ;)
Je to jen na vás, kdy mít děti. Některé sousedky tady okolo taky vedly řeči, že máme děti moc brzo po sobě atd, prostě těch chytrých rádií, co do toho nevidí, ale mají plno rad je vždycky dost, ale mně jsou takové řeči putna a navíc vím proč mám dět tak jak je mám :).

Ono se teda dá napsat podobné množství dobrých argumentů nato, proč mít děti brzo po sobě nebo proč je mít až po 10 let. Každá matka si totiž na tom najde spoustu pozitiv. Třeba já je mám cca 2 roky po sobě a nemůžu si to vynachválit, vyhrajou si, mají se rádi, ale pozitiva a nějak negativa bych určitě našla i na tom kdybych je měla 5 let po sobě.

A jinak si myslím, že to jestli si děti spolu rozumí nemusí být vůbec o věkovém rozdílu, ale o tom, jak si spolu povahově, charakterově nebo s temperamentem sednou. Taky na výchově a přístupu rodičů a jak citlivě a spravedlivě sourozence vychovávají.

 
e-máma  28.06.13 09:50

A copak je nutnost mít i druhé dítě? :kytka: ale chápu co jsi chtěla říct. já jsem od sestry rok a půl mladší a jsme každá uplně jiné povahy. za mě je „ideál“ rozestup dva roky, tomu staršímu to nevysvětlíš, že bude mít sourozence, prostě to přijme, kdežto u většího věkového rozdílu bych se bála na žárlení, ikdyž vysvětlíš, tak to dítě nemusí přijmout. ale to je teorie, každé dítě je jiné a bere vše jinak, hodně závisí i na „rozdělení“ pozornosti nejen rodičů ale i příbuzných. když se všichni sesypou na miminko, je jasné, že starší začne provádět lotroviny, aby na sebe upozornilo.

 
xpisk03  28.06.13 09:51

Souhlasím s @Cuddy! já, byť mladá, ale dospělá matka, mám nastoupit v září do školy a pokračovat tak ve studiu VŠ. od začátku bylo naplánované, že školu si přeruším na rok, pak pujdu do školy a hlídat bude tchýně. teď se ve mě ale strašně pere pocit, že na synka nebudu mít dost času a budu ho ochuzovat a navíc už bych brala i druhé dítě. jenže si říkám, jak se na to budu tvářit za 10let. budu mít 2-3 děti(chceme 3) ale nedodělanou školu a do té se mi bude chtít ještě o 1000% procent míň než teď. a tohle si já musim srovnat v hlavě a je to pro mě složité, proto si nedokážu představit, že 5ti leté dítě si dokáže rozhodnout, zda zvládne o kapku míň pozornosti.

k věkovému rozdílu - já jsem ta starší ze 2 sester. mám o 6let starší sestru a dokud jsem nevypadla z baráku, nemohly jsme spolu vydržet dýl než 30min bez hádek. ač si to vyčítám a kdykoliv se jedné z nás něco stalo, byť odřené koleno, podržely jsem se, neměla jsem ji ráda. brala jsem ji jako rivalku, jako někoho, kdo mě právě o pozornost našich připravil a právě kuli tomu, že to bylo o těch 6 let, moc dobře jsem chápala, o jak velkou část pozornosti mne připravila! takže já chci děti co nejblíž k sobě. i když si spolu třeba nebudou brát, budou to víc parťáci než já se setrou. a to podotýkám, že jsem ji nikdy nemusela hlídat, jako že by mi ji rodiče házeli na hřbet, ale prostě i tak jsme se neměly rády. :nevim:

 
novo123  28.06.13 10:00

Dobře a rozumně napsané, já jsem sice zvolila jiný přístup, ale každý má právo o tom rozhodnout prostě sám s partnerem a hotovo!

 
fialka06
Ukecaná baba ;) 1449 příspěvků 28.06.13 10:09

Vidím to podobně jako holky. Je čistě na Vás, jak se rozhodnete. U každého je to jinak a sama nemám ráda, když někdo tvrdí, že je to nejlepší tak a tak, protože… Jde opravdu jen o Vás, ne o ostatní lidi. Vy budete vychovávat. Já mám třeba o 7 let mladší ségru a máme opravdu parádní vztah. Nikdy jsem nepociťovala to, když mi mamka řekla, že jí mám vyzvednout ze školky, že by mě nějak využívala a mě to bralo čas. Prostě jsem věděla, že je mamka dýl v práci a je na mě, abych pomohla. Dokonce, když se ségra narodila, tak jsem několikrát denně chodila k postýlce, jestli dýchá a těšila jsem se, že až bude velká, že se s ní budu dělit. Byla jsem jako její druhá „máma“ a dneska se s mamkou smějeme tomu, když ségra udělá nějaký kopanec, že je to ta moje výchova :lol:
Zato můj přítel má mladší ségru, jsou od sebe dva roky a prostě se nemusí. Nevyhledávají se a jsou podle vzoru - aspoň si bude mít s kým hrát. Takže je to jen na Vás a nikomu nemusíte nic vysvětlovat :kytka:

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31255 příspěvků 28.06.13 10:19

Ja s tebou souhlasim, akorat jsi nemusela psat denicek, stacilo si to vytisknout a rozdavat svym doternym pribuznym :-)

 
xstrasilka
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 26 inzerátů 28.06.13 10:26

Mě před porodem, kdy jsem týden přenášela, vytáčely otázky typu: „tak kdy už to bude?“ nebo „ještě pořád nic?!“ a jen se malá narodila, už se začaly sypat otázky: „tak kdy si pořídíte další?!“. Opravdu nechápu, proč v dnešní době, kdy má tolik párů problémy s otěhotněním nebo s finanční situací si lidé nemůžou dát pozor na pusu a na takovéto osobní věci se ptají. Já s tím až takový problém nemám, zkrátka je nějak odbydu, ale chápu, že když někdo nemůže nebo nechce otěhotnět, tak jsou tyto otázky obvzlášť obtěžující.

 
Jana.skacelova  28.06.13 10:34

@Cuddy
Přesně s tím souhlasím. Někteří lidi mluví jen, aby mluvili, protože je to baví a nabíjí se tím energií. To jen my introverti si myslíme, že kdykoli někdo něco řekne tak sděluje to co si myslí, jako my a pak dumáme co tou otázkou druhý chtěl říct, jak myslel, ale on nic nemyslel, jen jí prostě řekl, protože si chtěl povídat.

 
tonj  28.06.13 10:41

Přeju ti to a myslím to v dobrém, ale je vidět, že máš h..no starosti :mrgreen:

Příspěvek upraven 28.06.13 v 10:41

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 28.06.13 10:59

Já nechápu smysl deníčku. Ty jsi pevně přesvědčena proč toto ano a toto ne. Nám ostatním je to jedno, my se zařídíme/zařídili dle svého. A pokud to tak moc musíš vysvětlovat okolí, tak jim pošli svůj elaborát, oni se pobaví a bude. Osobně s tvými argumenty nesouhlasím, měla by ses dle mého řídit svými pocity, kdy ty chceš jít do práce, kdy ty chceš mít druhé dítě (ty= ty a tvůj manžel). Okolí ani dceru do toho zatahovat nemůžeš.

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 28.06.13 11:00

:-) souhlasím.. jinak já sama mám dva starší bratry… jednoho o rok a půl a druhého o čtyři roky ode mě.. ochranitelská nikdy nenastala, svěřovat se? ani omylem.. jsou hodní, pomůžou, to je tak vše.. takže jen kvůli tomu aby si spolu vyhráli? to fakt ne.. Prostě až příjde čas tak příjde a bude hotovo… nechápu ty lidi jak se furt handrkují cizím do života.. je to tvůj život a ty máš právo!!

 
kjhui
Ukecaná baba ;) 2188 příspěvků 28.06.13 11:18

.

Příspěvek upraven 22.02.14 v 00:14

 
chatwenna  28.06.13 11:29

Je hodne odvazne tvrdit, kteri sourozenci si rozumi a kteri nikoliv. Ja znam sourozence ve vsech vekovych a nekde se nestykaji, nekde bez sebe nemuzou byt.

Moje sestra je starsi o sedm a pul let a dychala bych za ni, kdyby to bylo potreba, takze my do tve teorie zapadame. :) :palec:

A k tematu - myslim si, ze do toho nikomu nic neni, nemusis se obhajovat, prece :)

Ja chci jen jedno dite, to uz mam a na blbe otazky odpovidam, ze druhe uz nechci, ze si chci zit uz podle sveho. Az mi bude tricet, maly pujde do prvni tridy. Az mi bude ctyricet, maly bude na stredni a ja uz si zase budu zit svuj zivot. :) Odmitam byt ctyricetileta matka s desetiletym smradkem :)

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 28.06.13 11:31

Ja myslim, ze zadny odstup neni „idealni“. podle psychologu teda nejcasteji ty 3 roky, ale to spis na zaklade stridani narocnych obdobi. nicmene kazde dite je jine a jejich vzajemne kombinace tim vic, takze proste zadny zazracny recept na milujici se sourozence neexistuje.
ja kdysi chtela rozdil aspon 5 let, ovsem zacala jsem na to trochu pozde a manzel je jeste o 10 let starsi, takze bylo jasne, ze to spis bude rozdil minimlani nebo to bude jedinacek. priroda si prosadila svou a bude to ten minimalni rozdil :lol:

mimochodem nesnasim ty reci o jedinaccich, ze budou rozmazleni, sobecti a s ostatnima nevyjdou. ja mam o 9 mladsiho sourozence, takze jsem vyrustala v podstate jako jedinacek a byla jsme vzdycky povazovana za hodne, skromne, snazive ditko ;) a kolem sebe mam par lidi, co jsou jedinacci cely zivot a u vsech vidim v podstate jenom positiva :nevim:

 
kjhui
Ukecaná baba ;) 2188 příspěvků 28.06.13 11:36

.

Příspěvek upraven 22.02.14 v 00:14

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 28.06.13 11:38

@kjhui
jenze ono i ty ekonomicke pobidky funguji jenom do jiste miry. vzdyt vetsinou nejvetsi porodnost je v tech nejchudsich zemich :nevim:

jo a my mame snad nejdelsi materskou v evrope a pritom mame treti nejnizsi porodnost. mimochodem za name uz je jenom nemecko (a jeste nekdo) a to je nejbohatsi zeme EU.
takze proste lide se rozhoduji podle spousty kriterii a ani delka materske, ani zivotni urovne to evidentne neni…

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 28.06.13 11:40

@kjhui
zas tak exoticke ne :D bydlime ve spanelsku.

ja teda neznam udaje, muzu jen soudim podle toho, co vidim kolem sebe. a tady maji lidi dati v pozdejsim veku nez u nas (ve 32 letech jsem byla povazovana za mladou matku). a tudiz spousta lidi konci na IVF atd. a je to spousta dvojcat. jinak je vetsi rozptyl mi prijde v tom, ze hodne lidi ma jedinacky, ale hodne ma i 3 nebo 4 deti.
u nas je skoro pevne pravidlo 2 deti, tady mi to prijde ruznorodejsi. a stejne tak i ty vekove odstupy.

 
kjhui
Ukecaná baba ;) 2188 příspěvků 28.06.13 11:43

.

Příspěvek upraven 22.02.14 v 00:14

 
Veronika82
Ukecaná baba ;) 1565 příspěvků 28.06.13 11:45

Přeji ti, aby okolí pochopilo tvé rozhodnutí a ty ses mohla v klidu rozhodnout dle svého :kytka:

Příspěvek upraven 28.06.13 v 11:51

 
čoudovaanet
Zasloužilá kecalka 805 příspěvků 28.06.13 11:47

Taky se me lide a znamy ptaji, kdy uz budeme mit druhe ditko, synovi je 19mesicu a vsichni v okoli uz v te dobe meli zadelano na druhe. A tak nejak nechapou, ze ja zatim tehotna nejsem a odpovidam, ze rozhodne nebudu jeste nejaky ten rok, pokud vubec kdy jeste budu. A duvod? Nemam nejak ambice mit do 3let odrozene dve deti, abych to teda stihla z jedne vody a deti k sobe meli blizko..Chci se vratit na nejaky cas do prace a pak se uvidi. A je mi uplne jedno, kdo si co mysli, protoze ja si myslim, ze na druhe dite ted zkratka nemam chut ani penize, ze mi staci syn a nas zajety system, ktery nam krasne vyhovuje.

 
catherine100
Nadpozemská drbna 27460 příspěvků 28.06.13 11:49

Zajímavý deníček, zase jiný pohled…
malému je 14 měsíců a taky už slýchám, kdy bude druhé a že2-3 roky jsou ideál.
Sama nevím jak se rozhodnu…s bráchou jsme necelé 3 roky a máme fajn vztah - voláme si, pomáháme si, občas se zhádáme jak saně, prostě normálka…jako malej mě neskutečně štval, ale neumím si teď představit být bez něj…

ale i přesto přemýšlím, kdy to druhé dítko mít…v domácnosti mě to moc nebaví, ale m§j synek je hrozný závislák (nemáme hlídání, táta furt v práci, tak jsme spolu nonstop), takže si říkám, bude pro něj dobré pořídit sourozence, aby se trochu otrkal?, nebo mu to naopak ublíží a nebude ho mít rád (když teď je maminka jenom jeho)…moje dítě je ještě dost živé, takže další otázka zvládnu to (budu určitě na rizikovém, častá návštěva doktorů apod.)?

a dalších milion otázek, které se furt střídají - jeden den jsme rozhodnutí s manželem, že od nového roku se začnem snažit, a po náročném týdnu to zas odkládáme na neurčito…nevím, fakt nevím, ale rozhodně si nedovolím tvrdit co je správné a co ne :pankac:

 
neregistrovaná  28.06.13 11:52

Jen za mě - my jsme s bráchou skoro o 9 let od sebe, vztah naprosto ideální, pokud zvládneme první dítě v rozumném věku, chtěla bych druhé taky až po 8-9 letech :)

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21282 příspěvků 2 inzeráty 28.06.13 11:52

Celkem solidně napsaný.
Mám to podobně, druhý dítě chci někdy…někdy v budoucnu.
Ovšem jediný, komu vysvětluju proč jsem se tak rozhodla je můj muž, který na to má právo. Ostatním říkám, že druhý dítě bude, až se bude…prostě zatím ne. Každýmu je po tom kulový.

 
Sušinka
Ukecaná baba ;) 1180 příspěvků 28.06.13 12:07

@karolina_a_be­tuska JE TO ČIŠTĚ TVOJE VĚC. ALE KDYŽ TO BUDU BRÁT PODLE SEBE. TAK BYCH DO TOHO ŠLA. MÁM DĚTI OD SEBE 2,5 ROKU A MAJÍ SE STRAŠNĚ RÁDI. MÁM SYNA PŘES TŘI ROKY A DCERU OSM MĚSÍCŮ.
ALE ABYCH NEODBOČILA. KDYBYCH DO TOHO TEHDY NEŠLA, UŽ BYCH SE DRUHÉHO NEDOČKALA. ANI BY MĚ NENAPADLO ŽE TAKHLE DOPADNU. NAŠLI MI NÁLEZ NA ČÍPKU A MUSELA JSEM NA KONIZACI. VÝSLEDKY NEDOPADLY DOBŘE A MUSÍM NA OPERACI A VEZMOU MI VE 30 LETECH SPODEK. TAKŽE ZASE TO BER TAK, ŽE STÁT SE MŮŽE COKOLIV. JÁ BYCH PROSTĚ NEVÁHALA :kytka: :srdce:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »