Tak moc jsme se těšili

marcany  Vydáno: 23.02.12

Po téměř dvou letech snažení o miminko jsme s přítelem podstoupili ICSI. Hned na první pokus jsem otěhotněla a mělo začít to nejkrásnější období našeho života. Moc jsme se na to maličké těšili, ale někdo tam nahoře rozhodl, že musíme ještě chvilku počkat.

Byl čtvrtek 25. 8. 2011 a my byli na cestě do Prahy na screeningové vyšetření v II. trimestru. Byla jsem 20+5 tt a byl to přesně týden, kdy jsem poprvé ucítila pohyby našeho drobečka. Moc jsme se s přítelem těšili, až to maličké uvidíme. Po cestě jsme si dělali srandu, po kom bude mít prstíčky a po kom bude krásné.

Když nás sestřička zavolala, že už jsme na řadě, tak jsme se rozzářili a spěchali jsme honem dovnitř, abychom ji už viděli. Sestřička se nás zeptala, jestli chceme vědět pohlaví. Ale my řekli, že ne, že si myslíme, že je to holčička, ale necháme se překvapit. Bylo nám jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček, jen jsme vždy říkali, ať je zdravé! Nejdříve miminko začali měřit, a pak že nám ho prý ukážou. Jenže po chvilce všichni zvážněli a zavolali pro pana doktora. Už jsem věděla, že je něco špatně, ale stále jsem si říkala, že se dá určitě něco dělat.

Pak nám ale pan doktor řekl, že má naše miminko moc vážně nemocné ledviny, a to tak, že i když bych ho donosila, tak by po porodu zemřelo. Řekl nám, že nemám žádnou plodovou vodu, a to proto, že miminku vůbec nefungují ledviny a nečůrá. Díky tomu, že nemám plodovou vodu, se miminku nemůžou vyvíjet ani plíce. A také nemá místo, aby správně rostlo. Řekl nám, že nám nemůže říci, abychom se rozhodli pro ukončení těhotenství, ale že šanci, aby se uzdravilo, nemá. Také nám nabídl, že zavolá další lékaře, pokud budeme chtít, abychom si byli jisti, že se nespletl. Také nás poslal ještě ten den na genetiku, kde nám paní doktorka řekla to samé, bohužel. To už se zhroutil i přítel.

A tak mi řekli, že mám 29. 8. v pondělí nastoupit do nemocnice. Ty 4 dny byly neskutečně dlouhé a já si jen stále opakovala PROČ? Myslela jsem, že se zblázním. Byla to ta největší bolest, jakou jsem kdy cítila. Myslela jsem si, že mi pukne srdíčko. Můj přítel byl ale úžasný a snažil se dělat vše proto, abych alespoň chvilinku myslela na něco jiného. Vytáhl mě den před nástupem do nemocnice na tak šílenou túru, že se mu opravdu povedlo, že jsem myslela na něco jiného. Alespoň chvilinku.

V pondělí jsem si cestou do Prahy připadala, jako když mě vezou na popravu. Strašně jsem se bála. Bála jsem se toho, co se bude dít. Toho, že si nikdy maličké nepochovám. Toho, jak to zvládnu. Dala jsem si věci na pokoj a šla jsem ještě na jeden ultrazvuk, abychom se přesvědčili, že se lékaři nespletli. A bohužel nespletli. Pak mě poslali na odběr pupečníkové krve. Normálně se chodí na odběr plodové vody, ale jelikož jsem žádnou neměla… Jelikož už bylo hodně hodin (příjem trval asi 4 hodiny, moc nespěchali), tak mi řekli, že s vyvoláním porodu začnou až druhý den. Přítel se mnou mohl být i přes noc na pokoji, ale bohužel nemohl, máme doma totiž dva pejsky, o které se musel postarat.

Bylo tedy úterý 30. 8. a mně zavedli do pochvy tyčinku, která měla porod spustit. Ale nic se nedělo. Tak mi zavedli tyčinky 2. Ale ani to nepomohlo. Pan doktor mi řekl, že pokud se nic nezačne dít, tak mi zítra píchnou injekci. Ale jelikož běžně se injekce píchá do břicha do plodové vody a já ji nemam, musí mi píchnout jinou do zadečku. Ale tato injekce je agresivnější. Pak přišla sestřička a řekla mi, že po té injekci mi bude hodně špatně, nejspíš budu zvracet a taky budu mít průjem. No skvělé, už takhle jsem byla vystrašená a teď ještě tohle.

První injekci mi píchli v 6 hodin ráno. Sice jsem nezvracela, ale špatně mi bylo hodně a měla jsem šílený průjem a křeče v břiše. Před 8 hodinou to ustávalo a dělalo se mi lépe. Ale přesně na minutu v 8 hodin přišla sestřička a píchla mi další. A zase se to celé opakovalo. V 10 hodin další a ve 12 hodin další. A stále nic. Ve čtvrtek 1. 9. se to vše opakovalo, ale to už jsem dostala jen 3 injekce. Po té třetí jsem začala mít malé bolesti, asi po 10 minutách. Přítel mě vzal do zahrady, abych se procházela a že snad už začnu rodit. Asi kolem 17. hodiny mě odvezli na sál, že to snad už přijde. Přítel jel domů, dohodli jsme se, že to tak bude lepší.

Na porodním sále jsem ležela 6 hodin a poslouchala, jak jiné maminky rodí, a jak jejich miminka pláčou. Bylo to hrozné a zároveň krásné. Nevím proč, ale nemohla jsem brečet, nevím, prostě to nešlo. Každopádně opět se nic nedělo. Bolesti přešly a mě zase odvezli na pokoj. Ráno přišla sestřička, že mi píchnou injekci. To už jsem se zhroutila a ubrečená jsem volala příteli, že už nemůžu, že to nevydržím.

Kolem 9. hodiny mi tedy píchli injekci. Opět jsem měla průjem, nevolnosti a křeče. Ale asi po hodině jsem si uvědomila, že už to nejsou ty křeče co včera. A to už mě vezli na sál. Jenže personál se změnil. Už tam nebyl ten hodný pan doktor, ani ta hodná porodní asistentka. Teď se ke mně chovali jako bych to všechno podstupovala jen tak z nudy. Pan doktor mi dal najevo, co si o mně myslí, a nebylo to nejspíš nic hezkého. Sestřička mu tedy musela našeptat, proč tam jsem, a pak už na mě raději nemluvil. Nikdo mi neřekl, co se bude dít. Řekla bych, že porod šel rychle. Myslím, že bylo kolem poledne, když jsem maličkou porodila. Řekla jsem sestřičce, že ji nechci vidět, ale chtěla jsem. Chtěla jsem říct: „je krásná, že ano“, chtěla jsem ji vidět, chtěla jsem si ji pochovat a chtěla jsem ji slyšet. Proč? Proč to nešlo?

Trvalo mi asi 3 měsíce, než jsem maličkou nebo maličkého nechala odejít. Poslali jsme lampióny štěstí a rozloučili se. Uvědomila jsem si, že ji musím nechat jít, aby se mohla tam nahoře uzdravit a zase se nám vrátit. Věřím, že se nám vrátí to samé miminko. A je jedno, zda to bude holčička nebo chlapeček, ale tentokrát už bude zdravé. A v to já nedoufám, JÁ TO VÍM!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
bořková
Extra třída :D 10635 příspěvků 23.02.12 00:18

:,( Je mi moc líto, čím jste si prošli :hug: Přeju, ať se vám vrátí vaše miminko co nejdřív zdravé :hug:

 
mrtvolla12390
Stálice 90 příspěvků 23.02.12 06:59

Ahoj, tvuj prispevek mi vehnal slzy do oci, protoze je to vzdycky hrozne o mimi prijit, me se to stalo v devatem tydnu, ale ten strach ze salu je stejny, taky jsem si pripadala, jako bych jela na popravu a nedavala jsem to tam. Ale nezbyva nic jineho, nez se s tim aspon trochu smirit a tesit se na dalsi miminko. Preju hodne stesti, a brzo budes urcite stastna mama! ;)

 
Aries6
Neúnavná pisatelka 17660 příspěvků 13 inzerátů 23.02.12 07:15

Brrr, to je děs … no to nemohli udělat jinak a ještě tě po tom všem takhle trápit? Jsi statečná, já bych to nevydržela … Přeji brzy zdravé miminko.

 
Trolíci
Závislačka 4223 příspěvků 23.02.12 07:17

Ahoj, už nikdy si nebudu číst deníčky s peříčkem, jsem z toho pak ještě na dlouho v háji =( vůbec si nedokážu představit čím jsi prošla a obdivuji tě, jak jsi statečná. My měli jen podezření na downa a to mě složilo, naštěstí se nepotvrdilo a máme zdravého chlapečka, ale kdyby se potvrdilo tak bych to tak jako ty nezvládla. Jsi fakt dobrá a přeji Vám aby se Vám miminko jednou vrátilo, protože si ho mocinky zasloužíte :srdce:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 23.02.12 07:53

Bože! To je strašněj proces! Fuj, je mi úplně zle z toho co jsi musela prožít v té nemocnici. Trvalo to tak dloho! :,( :,( :,(
Hrozně tady brečim…

Potrat je proti tomuhle „pohodička“
Potrat je prostě hned, teď a tady, ale tohle čekání?! Ten proces a porod! Ježišikriste, doufám, že mě tohle nikdy nepotká :(

marcany Moc, ale opravdu strašlivě moc ti držím palečky aby vám váš andílek poslal zdravé miminko a štěstí do vašeho života :andel: :hug:

 
cher  23.02.12 08:00

Moc, moc, moc vám přeji co nejdřív další miminko a hlavně hodně zdraví a štěstí, smůlu jste si už vybrali :srdce:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 23.02.12 09:05

Moc smutné čtení. Moje kamarádka si prošla tím samým - stejná diagnóza, ukončení ve stejném týdnu. Miminko se jim do roka a půl vrátilo, narodilo se sice o tři měsíce dřív než mělo, ale teď je z něho krásná a hlavně zdravá holčička, která si svoje místečko na světě vybojovala.
Přeju ti jen štěstí a brzy zdravého mimíska v náručí :kytka:

 
Anonymní  23.02.12 09:17

Vím jak se cítíš, je to už přes rok a stále to bolí, nikdy nepřestane, moc se mi stýská. Věř že to nepřestane bolet, jen si na to nějak zvykneš.
My jsme přišli o našeho chlapečka ve 27tt, byl naprosto zdravý, krásný, zemřel kvůli pupečníku, přetočený, udusil se. Po porodu jsem ho vidět chtěla byl krásný, náš a prvorozený :srdce: .

na modrým koníkovi je uzamčená diskuze pro maminky andílků, kdy ses k nám chtěla přidat. Maminky co tam jsme, jsme všechny maminky andílků, rozumíme svým pocitům a trochu to pomáhá, nejsi v tom sama. Kdybys měla zájem napiš do IP zakladatelce a ona ti povolí vstup. :hug:

 
Jenika  23.02.12 09:41

Určitě tomu věř a běž za tím. :srdce:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 23.02.12 10:10

Je mi to strašně moc líto.
Moc se mi líbí tvuj přístup a také věřím že už to bude vše dobré.Držte se

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 23.02.12 10:49

:,( je mi to líto,ale taky v to věřím,že se k vám,tak jako k nám vrátí to samé miminko,akorát teď už bude zdravé a bude vše v pořádku :hug:

 
Marti89
Závislačka 2851 příspěvků 23.02.12 10:52

je mi to moc lito :,( verim,ze se ti jednou vrati a budes stastna :srdce:

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 23.02.12 11:38

:,( :,( :,( Vůbec si to nedokážu představit a fakt obdivuju, jak jsi silná. Přeji aby se vám co nejdříve povedlo další miminko (to samé). :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 23.02.12 11:51
:hug:
 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 23.02.12 11:58

Krasne, mam slzy v ocich a taky verim, ze se vam vrati uzdravene miminko zpet, preji hodne stesti a hodne lasky!

 
Zuzka1973
Zasloužilá kecalka 864 příspěvků 23.02.12 11:59

Určitě to podruhé vyjde… musí! Moc držím palce! Hrozně jsi mi připomněla můj deníček… jen u mně to byl 17. týden a naše miminko nám dilema ulehčilo samo: zemřelo ještě v bříšku. Ale bolí to také strašně moc…
Ze začátku to bylo nesnesitelné, ale museli jsme se s tím naučit žít a doufat, že příště bude vše v pořádku… Bohužel i další pokus selhal, tentokrát minulý týden v 7. tt, samovolně… Ale ani tak to nevzdáváme!
Takže pevně věřím, že nejen nám, ale i vám se zadaří a těch našich drobečků se dočkáme :kytka:

 
Pce
Extra třída :D 13873 příspěvků 23.02.12 15:31

to mě moc mrzí…mám slzy v očích z toho jak je to nespravedlivé.Přeji hodně sil. :hug:

 
Pesee23
Závislačka 3817 příspěvků 23.02.12 17:39

Miminko určitě přijde a vy budete šťastní. Hodně sil :hug: A hlavně hoodně štěstíčka :srdce:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 23.02.12 19:13

Marcany, držím pěstičky, ať to rychle přebolí a brzo si pochováš zdravý uzlíček. E.

 
ševelka
Ukecaná baba ;) 2257 příspěvků 23.02.12 19:55

Je mi to moc líto,vím jak to bolí,jsem taky maminka andílka,bohužel…přiš­la jsem o Zuzanku ve 40tt den před termínem porodu.....příjd k nám do Prázdné náruče… :hug: :hug: :hug:

 
marketa612
Zasloužilá kecalka 878 příspěvků 23.02.12 20:13

Já taky věřím, že se vám vrátí to samé miminko! Moc držím pěsti, aby to bylo co nejdřív :hug:

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 23.02.12 20:28

Ježíš to je smutný deníček, pane bože, jako by nestačila ta hrůza co vás potkala, ale ještě to peklo v porodnici, to snad není možný :hug: :pocitac: .
MOC TI PŘEJI, ABY JSI BRZY NAŠLA NA TESTU // A VŠECHNO DOPADLO NA JEDNIČKU, URČITĚ SE MIMINKA BRZY DOČKÁTE A UŽ SI NIKDY NEZAŽIJEŠ TAKOVÉHLE PEKLO :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 23.02.12 21:06

to je strašné :,( já bych to asi nepřežila,přeju vám oběma moc sil,ať to všechno zvládnete a brzy se dočkáte zdravého miminka :hug:

 
Uživatel je onlineRenulka
Kecalka 338 příspěvků 23.02.12 23:18

Ahojky, nám se stalo něco podobného (březen 2011), akorát u nás to bylo ve 22+2 tt. Dr. na gyndě tvrdil, že je všechno ok a když jsme přijeli do Prahy na podrobný ultrazvuk, tak zjistili, že nemám plodovou vodu. Mě naštěstí nedávali injekce, ale čípky a trvalo to naštěstí jen 9 hodin. Ze začátku to bylo hnusné, brečela jsem, ptala se proč zrovna my…no změnila jsem dr., ten nás poslal na genetiku…počkali jsme 3 měsíce a zkusili to znovu. Naštěstí se zadařilo a dneska jsme ve 33. týdnu. Ale ten strach tam stejně pořád je a velký…
Tak Vám přeji hodně štěstíčka a aby to příště dopadlo dobře :hug:

 
Lesí
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 24.02.12 08:44

zlatá,tedaa,vy jste si protrpěli :,( hlavně ty :hug: :hug: :hug: Miminko se vám určitě vrátí a to brzy a bude zdravé!!!!!!!!!!­!!!Moc vám držím palce!!!! :hug: :kytka:

 
Misuldy  24.02.12 18:55

Přeju Ti aby jsi byla moc moc silná. Musíš věřit. A hlavně se nevzdávat! Zdravé miminko určitě přijde. :srdce:

 
slunickomaja
Kecalka 256 příspěvků 25.02.12 11:16

Rozumím ti, prošli jsem si ztrátou miminka taky. A nejhorší byli ty stále kladené otázky „proč“ Dnes vím proč, ale v srdci nám naše vzpomínka zůstane na vždy. Teď čekáme další holčičku, vrátila se nám :) a tobě přeji, aby se ti vaše milované miminko také vrátilo plné síly a zdraví :hug: Věř, že vše v životě má svůj důvod, i když je těžké to přijmout. Lásku celé tvé rodině :srdce:

 
Anonymní  25.02.12 21:25

Mne se strasne libi jakou statecnou formou jsi to napsala,zadne doufam,ze se nam postesti,ale ja to vim :palec: :palec: To uz je uspech sam,jsi obdivuhodna a dite se dockate urcite,moc vam ho preju a malinke je mi moc lito :,( :,( :,( :hug: :hug: :hug:

 
kralicekoliver
Kecalka 162 příspěvků 25.02.12 21:39

Smutný :( držím palečky, aby se to povedlo co nejdřív a už jste byli moc šťastní :kytka:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 11.03.12 16:59

je mi to moc líto :,( Věřím že se vám brzo povede zdravé krásné miminko.

 
lenuleeee
Zasloužilá kecalka 680 příspěvků 01.04.12 13:27

:,( :,( Je mi moc líto, čím jsi musela projít… Abych pravdu řekla, ani si tu bolest neumím představit,..nejsem si jistá, jestli bych to vůbec zvládla. Vím, že nejspíš řekneš „Nic jiného nezbývá“, ale když já přišla o vymodlené miminko v 8tt, byla to taková bolest, že jsem myslela, že snad umřu. Už je to 4 roky, ale stále jsem nezapomněla a miminko dodnes nemáme. :,( :,(
Tobě přeji hodně štěstí a uvidíš, že příště už to bude v pořádku. Smůlu už jste si vybrali.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček