Tak to zkrátka je

medvidek  Vydáno: 09.11.10

Je mi 35 let. V 17 letech jsem vydala svůj život Pánu Ježíši Kristu, ale jak to bývá, i dítko, které zná Pána Boha, kolísá a sem tam si dělá věci po svém… A tak to bylo i se mnou… A proč to píšu, se dozvíte na konci deníčku. Píšu ho poprvé.

Rodiče mi nebránili v chození do církve, oba znali a uznávali pastora, který sbor vedl. Takže, když jsem se v 18 letech rozhodla jít na školu, která byla zaměřená na víru, výklad Bible a jiné, tak mě pustili a podporovali mě ty 2 roky, co jsem tam byla.

Tam jsem poznala svého prvního muže… Od samého začátku našeho vztahu jsme měli problémy. Autority ve škole mě varovali, radili mi, neber si ho, není ještě zralý pro manželství… Já neposlouchala, inu, když je člověk zamilovaný, má růžové brýle, nevidí neslyší, nebo spíš nechce slyšet.

Dokončila jsem školu, udělala zkoušky a chvíli na to jsme se brali. Následovalo stěhování do rodného města mého muže, kousek od jeho mamky, mé tchýně. Zpočátku jsme se pohybovali mezi lidmi, navštěvovali je, já chodila do práce on též. Časem jsme si pořídili 2 kočky a posléze k nim přibyla fenka německého ovčáka.

V té době se už projevovala nevyrovnaná psychika mého muže. Čím dál víc se uzavíral do sebe, stranil se lidí a totéž očekával ode mně. Přestali jsme chodit na návštěvy a jezdit k mým rodičům. Když se někam jelo, tak na pronajatý pozemek kvůli kterému se koupil křovinořez, a tam se sekalo a sušilo a pod širákem spalo.

Jezdili jsme na kole cca 20 km, i s nákladem. Protože to bylo pro mě ubíjející a nedařilo se mi se přizpůsobit těmto požadavkům, hledala jsem radu u přátel… Chodila jsem za nimi a prosila o pomoc, radu, rozhovor… což se muži nelíbilo takže, i když bylo třeba třeba vyvenčit čubinu, tak mě doma zamknul a nepustil nikam.

Já pak chodila otevírat okno a volat o pomoc, hysterická, nešťastná a vytočená, že mě zavřel… nikdo nikdy nepřišel (Čubinka byla štěně, které potřebovalo pohyb a věnování se… jak já milovala procházky s ní. Ale když jsme nikam nemohli, čubinka si ulevila doma, takže to tam pak taky tak vypadalo. Naštěstí jen v chodbě. Čičiny jí nesnášely, takže dveře mezi kuchyní a chodbou musely být zavřené,ale byly poničené + vchodové dveře).

Situace se stále zhoršovala, nároky zvyšovaly a já se hroutila, ale stále jsem chtěla zůstat. Rodina jezdila k nám, když mě viděli, byli nešťastní, ale já je přesvědčovala, že je vše v pořádku. No nebylo… měla jsem tiky očí ,nechutnalo mi jíst, takže 50 kg i s postelí, a to doslova jsem měla!

Po čase se mi naskytla příležitost na jinou práci, lepší, spíš lépe placenou, ale náročnější na čas a fyzičku. Já do toho šla. Moc jsem toužila po klidu a rodině, tak když byla možnost a já mohla, zažádala jsem si o dovču. Doma jsem oznámila,že jedu k rodičům odpočívat, ale nejela jsem k nim, což byla lež, ale k sestře, kde jsem se po letech setkala se svým prvním klukem, kterého jsem milovala, ale pustila k vodě v těch 17letech…

A vyspala se sním. Po strašně dlouhé době jsem se cítila opět jako žena, opečovávaná, to mi doma chybělo. Po návratu jsem se chtěla okamžitě rozvést.Muž mě přemluvil, ať to nedělám. Já se nechala. Přiměl mě napsat rodičům dopis, ve kterém se celé své rodiny zříkám, když dovolili, abych se takto zachovala. A začal se realizovat plán…

Koupit dům, nedat to nikomu vědět a odstěhovat se pryč. Taky se tak stalo. S penězi pomohla tchýně. Rodina mě půl roku hledala, nešťastná kde jsem, co je se mnou. A já si zažívala peklo… Muž se psychicky zhroutil, navštěvoval psychiatra, měl antidepresiva… a doma ležel pořád jen v posteli. Bydleli jsme v domku, kde nebyla ani teplá voda ani topení.

Topit jsme si museli v kamnech, kvůli tuhé zimě jsme sehnali sporák a topilo se v něm uhlím. Ale topit jsem musela já. Jenže já chodila do práce, kde byla pěkná zima.Majitel šetřil na topení. Takže mé návraty byli ze zimy do zimy… Když měl muž „svou chvíli“, tak si jednou vzal svůj lovecký nůž, ostří z jedné strany z druhé pilka, držel mou ruku na tom noži obráceným proti sobě a dělal, že se propíchne.

Já totálně vynervovaná a hysterická, co to vyvádí. Jelikož jsme se nastěhovali do domku do vesnice kousek od školy, kterou jsem před svatbou absolvovala, tak jsem občas zašla za učiteli na návštěvu, a díky tomu mě tam jedna z mých rodných sester po telefonu našla. Muž po čase prohlásil, že v tomto kraji, kde teď žijeme, nemůže být, že se musí vrátit tam, odkud pochází, tak se nastěhoval zpátky k mámě, našel si tam práci a začal pro nás znovu hledat bydlení.

Já pracovala v hospodě na krátký a dlouhý týden. Když jsem měla krátký, jezdil za mnou, to bylo jednou za 14 dní. Když nebyl doma, já měla klid. Zjistila jsem, že mi nechybí, že se mi nestýská, a taky se u nás v práci zjevil „jeden velmi milý a laskavý chlap“, co mě dostal svými řečmi. Vzhledem k tomu, co jsem zažívala normálně, byl pro mě neodolatelný, choval se úplně jinak než muž.

Myslela jsem si, že mě respektuje a možná i miluje. Jak naivní. Jednou jsem se zmínila, že bych se ráda odstěhovala pryč z domu, kde bydlím. Nabídl mi, že se můžu nastěhovat za ním k jeho babičce. Taky se tak stalo. Tady se začala odehrávat další kapitola mého života. Když byl muž pryč, sebrala jsem se a odstěhovala se vším, co jsem si chtěla vzít i s čubinkou, která byla velmi poslušná.

Když muž přijel a zjistil, že je dům prázdný, hledal mě, ale v práci jsem nebyla, telefon jsem nezvedala… odstřihla jsem ho, tedy snažila jsem se. Ale když jsem přišla po volném víkendu do práce, čekal na mě, přemlouval mě, ať se vrátím a co tím sleduju. Ale tentokrát už jsem se zlomit nenechala a on odešel s nepořízenou.

Za čas jsem požádala o rozvod. S novým „přítelem“ jsem žila u jeho babičky a časem zjišťovala, co je zač. Rád se napil,stačili mu 2-3piva a měl opičku. Další, co jsem se dozvěděla, byla jeho kriminální minulost. To mi nevadilo, myslela jsem si, že se poučil, hledá práci, má mě rád a při tom prodal wolkmena, co jsem měla a mé horské kolo, na což jsem přišla za velmi dlouho.

Když jsem zjistila,že čekám mimi, nebyl nadšený a tvrdil,že není jeho. Pravda, já si nebyla jistá.Celé těhu jsem prožívala ve stresu. Svěřila jsem se rodičům, omluvila jsem se za ten nechutný dopis a rodiče mě vzali k sobě. Takže jsem se od „přítele“ odstěhovala zase zpět do rodného a milovaného města.

Jelikož u rodičů žila i sestra s rodinou a se psem, co jsme ho měli už jako děti, tak čubinku s mým velmi těžkým srdcem švagr odvedl na policii a odtud šla do útulku. Jen jednou, přesto na to nikdy nezapomenu, jsem čubinku viděla a měla možnost si jí podrbat, aniž bych prozradila, kdo jsem. Dostala se k dobrým lidem.

Těhu bylo OK, jen má psychika byla totálně KO. Opět jsem začala chodit do církve a připravovala jsem se na život matky samoživitelky. V 25 letech jsem neměla páru, co to obnáší. Když se dcerka narodila, tak po pár měsících proběhl soud ohledně otcovství a genetické testy. Můj, tehdy ještě muž, byl vyloučen jako otec ,takže jsem získala jistotu, jak to je.

Udělala jsem jedno velké a dobré rozhodnutí, bio otce malé jsem do RL neuvedla. Její bio otec sliboval hory doly, ale časem jsem zjistila, že mlátí prázdnou slámu. Dcerka rostla, já časem začala chodit do práce, babička vyzvedávala a nebo vodila do školky. A já nechtěla zůstat sama. Ale roky utíkaly a nikdo nepřicházel.

Až, když byly malé 3-4roky, objevil se a zase zmizel kamarádky bratránek. Mluvili jsme o sobě, ptali jsme se jí na sebe navzájem nezávisle na sobě co a jak, ale víc nic. Cca 2 roky jsme o sobě nevěděli, až se jednou zjevil u nás v práci a slovo dalo slovo a my spolu začali chodit.

Po půlroční známosti jsme začali plánovat svatbu a bydlení, do toho jsem už čekala další mimi. Rozhodnutí, že se budeme brát padlo dřív, než jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Po zdlouhavém vyjednávání a nervech k prasknutí, jsme dostali klíče, od domku co se koupil na hypotéku, přesně 4dny před svatbou.

Druhá dcera se narodila do už připraveného a zabydleného prostředí. První rok byl hodně náročný… Hlavně pro mého muže. Nejstarší dcerka nám dávala zabrat a já to ještě zhoršovala tím, že jsem se jí zastávala a šla proti muži. Časem jsem pochopila, že tudy cesta nevede a dcerka se srovnala. Druhá dcerka už vplula do fungující rodiny.

Nedávno se nám narodila třetí dcérenka a já si uvědomila, že Pán Bůh nás má velmi rád. Dceruška se narodila přidušená utaženou pupeční šňůrou. Porod byl velmi rychlý a já jsem ráda,že maličkou Pán Bůd udržel při životě. Potřebovala sice dohled lékařů,ale oživovat nebo kyslík nebylo třeba. **

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Lowel
Ukecaná baba ;) 1648 příspěvků 09.11.10 08:17
nemělas to lehký

, ale o to krásněji se ti teď žije :hug: :kytka: . Myslím si, že Kacetrval by si tohle měla taky přečíst, její příběh je dost podobný, jen holt má nemocného žárlivce, no duševní choroby, jsou preví :poblion: t

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 09.11.10 08:24

Jojo, nemělas to lehké, to je přesné. Přeji už jen samé štěstíčko.

 
bamba  09.11.10 15:19

No nemělas to holka lehké,ale důležité je,že jsi ty i děti v pohodě.
Taky jsem pomyslela na kacerval,možná by se jí konečně pořádně otevřely oči,k její smůle je totiž v první fázi tvého vyprávění.
Přeju hodně štěstí.

Příspěvek upraven 09.11.10 v 15:20

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 09.11.10 17:59

Tak jsem dočetla a celkem psycho :roll:. Hlavní je, že ses z toho vztahu vymanila a teď jsi šťastná a spokojená. Přeji hodně štěstí!

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 09.11.10 18:30

Tak jsem si to precetla,nechces mi napsat SZ mohli bysme par veci spolu probrat

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 09.11.10 18:31

bamba:uz ne,uz si nenecham srat na hlavu a budu konat

 
medvidek  09.11.10 18:43

Všem děkuji za milé komenty.
Kacerval máš SZ :-).

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 09.11.10 18:49

uz jsem ti napsala,tak si to precti

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 09.11.10 19:56

Tteda,prožilasis toho už dost, tak teď už snad bude klid a Tvoje holčičky a manžel Ti už budou určitě dělat jen samou radost :mavam:

 
Marishka89
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 10.11.10 12:25

v hodně věcech z tvého příběhu jsem se poznala, u nás tam bylo spousta věcí spíš naopak, vdala jsem se velice mladá, z manžela se vyklubal paranoidní workoholik který nesnesl abych se zastavila, takže i po převozu z nemocice po operaci slepáku jsem tahala dřevo, zatápěla, uklízela a o lubmální punkci ani nemluvě! Brzy jsem měla absolutní zákaz přístupu k financím, objevilo se i násilí a hlavně ponižování a nadávky při otevřeném okně aby měla možnost se pobavit celá vesnice. Příští týden máme rozvod, bydlím s přítelem a jsem šťastná že ho mám, protože to se vůbec nedá srovnat… Přesně jak napsala Lowel: O to krásněji se teď žije! :kytka:

 
medvidek  10.11.10 17:00

Koukám,že podobných „zážitků“vás má povícero.To mě mrzí.
Ještě musím doplnit,první muž byl zvyklí mít uklizeno a navařeno.Jeho mamka zvládala práci a domácnost skvěle což já neuměla,takže i to pomohlo k neshodám mezi námi.A ještě jednu info vám prozradím…odpustila jsem mu.Nemám důvod v sobě vůči němu cítit jakoukoliv zášť,či zlobu.

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 10.11.10 19:10

Hmm, tak tomu se říká smůla na chlapy, jeden magor, druhý ochlasta a kriminálník :roll: tak snad do třetice ti to konečně vyšlo dobře, držím palce.

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 11.11.10 15:08

Neuveritelne, co vsechno se da zazit. Preji vam uz jen spokojeny zivot :palec:

 
Krteček + linda
Kecalka 230 příspěvků 14.11.10 11:37

Snad už sis protrpěla v životě vše zlé a teď už tě čeká jen to dobré. Přeji hodně štěstí a spokojenou rodinu.

Vložit nový komentář