Tak trochu jiné čekání II.

BLUE  Vydáno: 16.09.04

Ahoj předtěhulky a užtěhulky,

v první řadě Vám děkuji moc za Vaše příběhy, které jste mi jako odpověď napsaly na můj první deníček.

Všechny jsem je se zájmem přečetla a i když jsem teď plná rozporuplných pocitů (Vaše taktiky jak na chlapy se totiž velmi lišily :) ), asi mi nezbývá, než čekat, jak to dopadne u nás doma. Ty, které mi odepsaly, totiž už mají ta svá vysněná miminka nebo jsou už těhotné a tak si myslím, že s těma chlapama to zase nebude tak špatné.

Na každého ovšem, jak je vidět i z Vašich zkušeností, platí něco jiného.
Vynechám chlapy, kteří miminka chtějí, těší se na ně, budoucí maminky chovají jako v bavlnce a z miminek jsou pak úplně hotoví, ihned se zapojí do péče o ně a všude se hrdě hlásí k otcovství. Šťastné vy, které je máte doma.

Čekání.
Na většinu chlapů asi platí čas. Všechno si to srovnají v těch svých hlavinkách, zestárnou, opustí je touha dělat blbiny jak puberťáci, zatouží po synech?
Je jenom otázka, jsme-li ochotné i my čekat tak dlouho, když my ? ženské ? to máme v hlavinkách srovnané, cítíme se každý měsíc starší a starší, biologické hodiny tikají, touha dělat blbiny jak puberťačky nás přešla už asi v 18 letech a cítíme, že naše životy nebudou šťastné, dokud nebudeme mít děti?

Ultimáta (nebo chcete-li vydírání).
Na některé chlapy platí ultimáta. Ti nerozhodní jsou rádi, že je nakonec někdo donutí k rozhodnutí a výběrem té lepší varianty pro ně si vlastně alibisticky můžou myslet, že někdo jiný rozhodl za ně. Když chlap neví, jestli chce nebo nechce dítě, většinou ale přesně ví, že chce mít zahřátý pelíšek, domácí pohodlí, teplé večeře, vyprané ponožky, vyžehlené košile. Děti tedy zplodí a pak se z nich stanou buď skvělí tátové a nebo tátové, co platí alimenty?
Ultimáta mají však i svá nebezpečí ? někteří chlapi Vás nechají odejít! Někteří chlapi totiž nesnáší ultimáta.

Přemlouvání.
Jiné chlapy zase docela slušně k miminku umluvíte. Jde o to, vymalovat jim miminka v co nejsvětlejších barvách, ale o tom už tady někdo také psal?
No jen tak mezi námi, dnes jsme byli s přítelem na obědě a u vedlejšího stolu asi půl hodiny hystericky křičel roční chlapeček, že to muselo být slyšet přes půl města a nebyl k utišení (pro upřesnění ? nebrečel, jen se vztekal).
Miluju děti, ale jak mám potom svému příteli, který po dítěti netouží, vysvětlovat, že TOTO NENÍ NORMÁLNÍ CHOVÁNÍ VŠECH DĚTÍ, když mě samotnou z toho oběda pak bolel asi dvě hodiny žaludek?

Já a můj přítel.
Moc dlouho jsem byla sama. Všichni moji přátelé mě utěšovali tím, že na mě někde čeká někdo výjimečný, ale já jim nevěřila. Ale pak se to opravdu vyplnilo. Najednou tu byl a od první chvíle jsme věděli, že do sebe zapadáme jako nějaká skládanka, po první večeři nám oběma přišlo, že se známe už roky.
Je ve všem skvělý, je strašně něžný, je mazlivý a přítulný, cítím, že mě opravdu miluje z celého srdce, je vtipný, je praktický, je šikovný, je chytrý, má vkus, má skvělé zaměstnání, je skvělý člověk s úžasnými mravními hodnotami, máme stejné zájmy, máme stejný pohled na svět? Abych byla upřímná, nedokážu si představit, že bych ho opustila.
A stoprocentně vím, že kdybych mu teď dala ultimátum, řekl by, že miminko mít budeme, ale nebyl by šťastný. A já bych také nebyla. Nejsem z těch, které umí říkat: ?vyber si??. A pak - moc chci, abychom se na miminko těšili oba dva stejně, abychom k tomu dospěli společným rozhodnutím, aby bylo miminko požehnáním našeho vztahu a ne klínem, který nás rozdělí.
A tak musím mít tu sílu čekat.

Lenka

P.S. Příspěvek jsem měla už napsaný, ale koukám, že jím reaguji na Naftetin dotaz? :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Slanka
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 16.09.04 14:36

Blue,
to je krásný deníček.
Prvně, bych Ti chtěla „poblahopřát“ jakého skvělého muže, podle Tvého povídání máš. Podle toho jak jsi ho tady na emimču popsala, nemá žádnou „vážnou“ chybu:-)) a proto být Tebou, počkala bych, až k tomu nelehkému rozhodnutí, mít miminko dojde sám. Vzhledem k tomu, jak máte stejné koníčky, zájmy, prostě zapadáte do sebe, si myslím, že Tě bude s Tvým přáním brzoučko následovat. Přeju hodně štěstí, ať je to už brzy ;)
Slanka*

 
Anonymní  16.09.04 18:23

ahojky Blue. Koukám na emimino už pár měsíců a zatím jsem jenom četla. Bylo tady sice mnoho témat ke kterým se dá hodně říct ale myslím že s podobnými názory jako mám já je nás tady spousta. Ani nevím, co mne přesvědčilo abych se tentokrát ozvala. Žeby má dnešní nálada ? :-(
Radím ti, zkus si s ním promluvit. Pokud je opravdu takový jak píšeš, tak z něj dostaneš odpovědi na své otázky a budete se společně moci rozhodnout jak dál.
Většina chlapů ale bohužel má s komunikací problém :-( nedokáží ti říct co vlastně chtějí a proč. A když už se vymáčknou, obvykle jejich slova znamenají neco úplně jiného než si přejí :-(. Takže jediná rada, mluv o tom s ním ale nedělej si iluze, rozhodnutí je nakonec jen na tobě......a následky taky :-(. Ale ať už to dopadne jakkoliv, budeš mít sílu to přijmout protože budeš vědět že jsi pro to udělala vše. Ale pozor, čekání bez jasné odpovědi do kdy a proč je ztráta času. A čas je neúprosný.....
 Naďa

.......no asi jsem ti taky moc nepomohla :-(

 
Anonymní  16.09.04 21:15

Ahojky, čekala jsem 7 let na mého prvního syna. Měla jsem podobný problém, ale nakonec se mi to podařilo. Přesvědčila jsem manžela po prodělaném oboustr. zánětu vaječníků. Na které léta trpím. Řekla jsem, že už nechci na nic čekat a nechci riskovat bezdětné manželství. Přistoupil na to. Kupodivu nám to vyšlo hned na první pokus, což nás oba velmi překvapilo.:-) Teď máme skoro dvouletého chlapečka a jsem šťastná. Je ale fakt, že i přesto, jak ho má moc rád, říká, že měl ještě počkat.
Já nedokážu říci na co? Pro mě bylo na čase.
Teď už jen doufám, že se mi podaří uskutečnit vše ještě jednou a budeme mít děti dvě.
Přeji hodně štěstí a pevné nervy.
Ahoj Štěpík

 
Anonymní  17.09.04 01:09

Lenko,
tohle je moc dobrý příspěvek… hlavně ta věta, že „kdybych mu teď dala ultimátum, řekl by, že miminko mít budeme, ale nebyl by šťastný“ - ta se mi moc líbí - ono nutit partnera k něčmu, z čeho by byl nešťastný - je zkrátka nešťastné.

Ovšem nejsem si jistá, jestli se budete těšit na miminko oba dva stejně… jestli v tomhle směru nečekáš od svého přítele příliš. Chlapi to těhotenství prožívají jinak - respektive ho neprožívají - oni nejsou těhotní. Vím že mě překvapil můj muž na ultrazvuku - já myslela, jak budeme dojatí, ale on žertoval se sestřičkou, dělal si ze všeho srandu - místo dojatých slz jsme nakonec řvali smíchy… A musím říct, že jsem mu byla hrozně vděčná za ten jeho optimismus - měla jsem problematické těhotenství, prcek se narodil v 33. týdnu - kdyby byl i můj muž dojatá ustrašená hromádka hormonů, tak bych asi byla ještě teď v blázinci.

Takže možná že i tvůj přítel bude nakonec reagovat jinak, než bys chtěla, nebo než jak sis udělala představu dle romantických článků na emiminu - ale ono to není důležité - my jsme neprováděli věci typu že bych už rok před otěhotnětním vymýšlela složité scénáře, jak to partnerovi nějak „romanticky“ sdělit, ani můj muž neslzel nad mým rostoucím bříškem… ale - bez řečí vstává ráno k prckovi, dokáže se o něj postart, chodí s ním na procházky, hraje si s ním… a taky nakupuje a vaří (první týdny mě vždy čekal v lednici hotový oběd - jen šoupnout do mikrovlnky - protože bych se jinak nestíhala najíst)… a především -prcek ho zbožňuje.
A kupodivu teď, když si už umí náš život s miminkem představit, je to můj muž kdo zavádí řeč na „bratříčka“… :-))
 sally

 
Anonymní  17.09.04 13:12

Ahoj holky, úplně mi mluvíte z duše, takže nemůžu jinak než se k Vám přidat. E-mimino pročítám již několik měsíců, ale dneska poprvé mne to donutilo přidat se k Vám. Mám úplně stejný problém jako Vy. Moc bych chtěla miminko, navíc mám trošku zdravotní problémy, takže bych už nechtěla čekat. Problém je v tom, že můj manžílek tvrdí, že se na děti ještě necítí a že je času dost. A když se snažím ho přesvědčit, vždy to skončí u naší finanční situace a že musíme ještě počkat (akorát jsme si pořídili hypotéku, stěhovat se budeme až za rok). Nechci na něj nijak tlačit, ale zároveň bych mu chtěla nějak vysvětlit to, co cítím. Mám pocit, že už nevydržím čekat, mám strach, aby až se rozhodnome, miminko vůbec mohlo být atd. Ale tohle on si vůbec nepřipouští, nebo možná nechce připustit. Nevím, co mám dělat, taky bych si moc přála, abychom miminko chtěli oba, a abych to nebyla já, kdo ho do něčeho tlačí, čeho by třeba pak někdy litoval, nevím… Jinak jsem zapomněla říct, že mi je 27 let a už jsme víc jak rok manželé. Proč se jenom ty mužský nedokážou vcítit do naší situace.
Koukám, že jsem to napsala dost chaoticky, ale snad to bude srozumitelné.
Mějte se hezky, Štafetka

 
Anonymní  18.09.04 00:38

Štafetko,
a proč se nedokážes ty vcítit do JEHO situace? - chlapi mají také své pudy - a jeden z těch pudů je „najít hezkou suchou jeskyni a ulovit mamuta a pak teprve pořizovat mláďata“.

Navíc si uvědom, že pokud teď hned otěhotníš, tak se budete stěhovat až budeš buď těhotná nebo s novorozencem v náručí. Jak myslíš že to zvládneš? Jak budeš balit v 9. měsíci těhotenství, jak budeš uklízet nový byt, jak budeš věšet závěsy? Jak dokážeš přemýšlet o rozvržení nábytku v novém bytě, když už několik týdnů budeš spát 2× 2 hodiny v noci a možná 30 minut přes den, kdy budeš hodiny a hodiny pochodovat po bytě s vřeštícím miminkem, kterého trápí prdíky?

A fakt si myslíš, že se tvůj zdravotní stav prudce zhorší úderem 28. narozenin? Plodnost ženy prudce klesá až kolem 35. Na tvém místě bych naopak zkusila s přítelem domluvit, že se o mimi začnete snažit až se přestěhujete. On tím dostane trochu času na rozmyšlenou a ty budeš mít před sebou konkrétní cíl.

My jsme to udělali taky tak a musím říct, že jsem moc ráda - zabydleli jsme se v novém místě, zjistila jsem si kde co je (obchody, doktoři, pošta atd.), postupně jsem si všechno uklidila, nastěhovala, trochu jsme se zabydleli - a dva měsíce po stěhování jsme se začali pokoušet o miminko. Bylo mi 33 a jsem moc ráda, že jsme mimčo přivedli do trochu stabilního prostředí a že jsem se nemusela nervovat ještě nějakým stěhováním atd…
 sally

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 18.09.04 10:42

Já vím, čekání je hrozný. Ale s hypotékou na krku … neznám vaše finanční možnosti, potom to musíte probrat až budete nastěhovaní. Souhlasím s předchozí odpovědí. A držím ti palce. Máte štěstí, že budete mít kde bydlet a ve svém. To další určitě přijde. Hezký podzim přeje Stefinka

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 19.09.04 11:22

Píšeš v prvním díle:
Jak říká nemá strach ze zodpovědnosti za ně, ale ze zodpovědnosti, že do tohoto příšerného světa přivede nového člověka (žertem pak dodává, že kdybych měla dítě s někým jiným, klidně by se o ně staral, protože by nebyl zodpovědný za jeho početí). Když se ho teď zeptám, kdy budeme mít miminko, řekne, že ho mít budeme, ale ještě je čas (docela vyhýbavá odpověď) Když na mě pozná, že mě něco, co se týká dětí, rozesmutní, řekne mi, abych o tom tak nepřemýšlela. Už to dospělo do takové fáze, že je mi trapné s ním o tom mluvit, protože se bojím, aby to nebral jako nějaké citové vydírání. Mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho teď chtěla ničit.

Myslím si:
Holky tě tady hladí po hlavičce, ale mně to připadá jako závislost, ze které by ses mohla nepříjemně probudit. Jsem přesvědená, že bys měla zajít za psychologem a probrat to s ním. Že o tom tady píšeš je známka toho, že potřebuješ pomoct. V tomhle případě je lépe vyhledat pomoc odbornou. Jaká jsi ty ve svých očích vedle pana Úžasného? Co to je „mám náš vztah příliš ráda“?
Ty se tady pomalu omlouváš za to, že máš docela normální mateřské touhy a instinkty. Vypadá to, že tebou pěkně manipuluje a má tě na háku.
Držím palce ať to vyřešíš. Stefinka

 
Anonymní  20.09.04 15:15

Ahoj holky,
myslím, že takovouto odpověď jsem svým způsobem potřebovala. Co se týká rozumové stránky, naprosto s Vámi souhlasím. Svýho manžela naprosto chápu, jen si myslím, že někdy je toho rozumování až příliš, a že to je někdy na škodu. Nerada bych, aby to tu vyznělo, že jsem nějaká histerka, která nemluví o ničem jiném. Naopak, s manželem jsme se o miminku bavili asi před půl rokem. Nechci na něj naléhat, ráda bych, aby s tím přišel jednou sám. Na druhou stranu nechci čekat do aleluja. A ať je trend v poslední době jakýkoli, mne připadá mít první dítě ve třiceti pozdě. Ani ne tak kvůli zdraví, jako kvůli tomu, že je po tom větší věkový rozdíl mezi rodiči a dětmi a taky bychom se jednou třeba nemuseli dočkat vnoučat :-) Ale věřím, že spoustě lidem děti po třicítce vyhovují, nic proti tomu. Já ale mezi ně nepatřím…
Ten můj předchozí příspěvek nebyl úplně přesný. Zapomněla jsem (nebo se mi spíš o tom nechtělo) napsat, že jsme už jednou o miminko přišli, byla jsem ve druhém měsíci. A od té doby mám zdravotní problémy. Naše finanční situace není naštěstí nijak hrozná. Samozřejmě, že bychom šli s „životní úrovní“ dolů, ale kdo nepůjde… Problém je v tom,že mé drahé polovičce by to vadilo.
Tak nevím, jestli je to teď srozumitelnější :-)) V každém případě budu ráda za jakékoli Vaše názory. Mějte se hezky! Štafetka

 
Anonymní  20.09.04 15:22

Pokus o spojení, nedaří se mi odeslat odpovědi

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:28

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:28

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:28
 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:29

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:29

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:29

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:30

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:30

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 20.09.04 16:31

Stefinko,

dovol, abych tentokrát reagovala také na tvou odpověď. Vyznívá totiž dost útočně, i když si ji asi tak nemyslela a já se od toho pokusím oprostit. Vím, že si to psala v dobrém úmyslu mě probrat z něčeho, v čem se podle mého názoru vůbec nenalézám.
Pravdu máš v tom, že závislá na svém příteli jsem, ale ani jednoho z nás neznáš a tak si nemůžeš dovolit nás soudit. Závislý na svém partnerovi je svým způsobem asi každý, kdo je zamilovaný. Kdo si myslí, že není závislý, lže a nebo není zamilovaný. Závislá jsem i z toho důvodu, že jsem byla dlouho sama a teď si toho vztahu mnohem víc vážím. Ale nesetrvávám přeci ve vztahu, který mi nevyhovuje proto, abych nebyla SAMA. Mám vztah se svým přítelem proto, že ho doopravdy miluju. Je skvělý a chová se ke mně úžasně? proč bych se s ním měla podle tebe rozcházet a nebo dostávat se ze závislosti na něm (nebo na našem vztahu) jen proto, že není rozhodnutý pro dítě? Spousta chlapů není.
Závislé jsou ženské na chlapech, které je bijí, kteří chlastají, kteří jsou jim nevěrní? proč bych já měla opouštět skvělého chlapa.
To že jsem napsala, že mám náš vztah příliš ráda na to, abych ho ničila, jsem asi také špatně formulovala. Myslela jsem tím to, že ve vztahu musí fungovat kompromis. A nemysli si, že za cenu kompromisu bych se vzdala dítěte? Jsem se svým přítelem dva roky, myslím si, že je ještě brzy na ultimáta. A jak jsem napsala v příspěvku výše, já ultimáta moc dávat neumím.
Ty máš možná z prvního manželství špatnou zkušenost s chlapama, ale nemůžeš přece podle jednoho soudit všechny. Kdybych to udělala jako ty a vy:,–(ila teď tajně antikoncepci, musela bych počítat s tím, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že se k tomu ten chlap může pak postavit negativně. Vztah je také o důvěře. Kdybych už chtěla dávat ultimáta tak bych si o tom musela s ním promluvit a né ho ?podvést?.
Psala jsem tu o pocitech, protože jsem si prostě chtěla promluvit o pocitech. Deníček jsem začala psát proto, abych se zamýšlela nad vztahem muž-žena-dítě, abych nasbírala Vaše zkušenosti, abych věděla, že někdo jiný na tom byl nebo je podobně, abych ve svém čekání nebyla tak sama. Asi jsem měla napsat také to, že na dítě teď nemáme zázemí, možná by si to posuzovala také jinak. Ale já sem nechtěla psát svůj životopis, já chtěla mluvit o tom, co cítím.

Každopádně děkuji za tvůj názor. Možná si za rok za dva povíme, kdo měl pravdu.

 
BLUE
Nováček 10 příspěvků 21.09.04 15:33

Tak s tím množstvím odpovědí jsem to přehnala, ale nebyla to moje chyba, komentář nešel odeslat…
Opravdu nejsem blázen…

 
Dancul
Ukecaná baba ;) 1512 příspěvků 21.09.04 15:36

:o)))

 
Anonymní  27.09.04 10:42

Blue, pred rokom som bola asi v podobnej situacii ako ty. Vzdy som mala pocit, ze moj priatel sa nechce vobec viazat a, ze na deti ani nie je pripraveny. Svoju tuzbu po manzelstve a detoch som tajila iba vo svojom vnutri, nechcela som s touto inicitaivou prist prva. To sme boli spolu uz vyse roka. Raz sa stala ale taka udalost, kolegyna, ktora bola tehotna sa zachovala velmi nezodpovedne k svojmu stavu - zacala krvacat, isla k lekarke, ta jej odporucila ist na PN, ona vsak povedala, ze ma vela dovolenky, a ze si radej kvoli peniazom zoberie dovolenku - ale to sa nestalo a veselo si chodila do prace - kym sa krvcanie tak nezhorsilo, ze ju museli odviest do nemocnice. Ked som sa to dozvedela, tak som sa uplne spontanne rozplakala, ziadne sceny, len som to tak citila. Ked sa ma priatel pytal, ze preco, tak som mu povedla ze preco, ze mi to je luto, ze niekto takto hazarduje zo zivotom este nenarodeneho dietatka, ze co by som ja za to dala, aby som mohla byt tehotna, ze potom uz dlhsiu dobu tuzim, len som na neho nechcela tlacit. Vtedy ma vzal do narucia a povedal, ze on uz tiez na to dlsiu dobu mysli, len si myslel, ze ja na to este niesom pripravena a bude stastny ked budeme mat babatko. Takze uz rok sa snazime, bohuzial prisli do toho nejake komplikacie, ale som stastna, ze sme si to vyrozpravali a som stastna, ze mam muza, na o ktorom by som nikdy nepovedala, ze bude taky snazivy Snazilko a ze to bude on co ma bude presviedcat a hnat pod „chomout“ Lubim ho, dufam Blue, ze aj ten tvoj po vsetkych strankach dokonaly muz tuto tuzbu coskoro v sebe najde.

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 03.10.04 17:53

Ahoj Blue,
vůbec v tom nebyl útok, nechápu proč ho v něm vidíš, mám jen jiný názor než tu zazněly. Jen jsem reagovala na to cos a jak napsala. Možná se něco v tom dotklo něčeho ve mně, mých starých vzpomínek. No ano, ženy v touze po dítěti dělají různé věci. Možná nade mnou teď ohrnuješ nos za podvůdek. Já se za to nestydím, ale taky se za to nechválím. Byla jsem ZOUFALÁ touhou po dítěti, které jsem chtěla mít s ním.
Přeji ti jen to nejlepší a budu moc ráda, když u tebe bude všechno v nejlepším pořádku. Stefinka

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček