Tak už je to rok

Pasithea  Vydáno: 24.11.10

O deníčku o porodu jsem přemýšlela už dlouho, protože si je tu moc ráda čtu, ale říkala jsem si, že od té události už uplynulo hodně vody a tak, že už to nemá smysl. Jenže mě to nepřešlo, a tak si teď trochu nostalgicky zavzpomínám. A omlouvám se, ale trochu jsem se rozpovídala.


2 komentáře


2 komentáře

Byl pátek 20. 11. 2009 a já jsem byla na pravidelné kontrole - váha, monitor, tlak - vše bylo v pořádku, termín porodu byl 31. 11., já se cítila skvěle, a tak jsem těšila na víkend. Domluvila jsem se s kamarádkou, aby přišla i s manželem v neděli na kafe. Na sobotu jsem si domluvila sestřenku, aby mně ještě před porodem zastřihla konečky. Zajela jsem si koupit pánev a pak jsem chtěla etažér pro tetu k Vánocům, ale ten už vyprodali, a tak jsem si ho objednala z dalšího zboží, které přijde v pondělí. Tak takové byly plány…

Šla jsem si lehnout okolo půlnoci. Ve čtyři jsem se probudila a šla jsem v polospánku na záchod, pak jsem si zase lehla a už jsem usínala, když jsem ucítila mokro. Pomyslela jsem si, že je to divný, ale zatím jsem to hodila na močový měchýř. Jenže po deseti minutách na záchodě mi bylo jasný, že buď jsem úplně přišla o svěrače a nebo, že za to močák nemůže. Pak jsem chvilku panikařila, zcela vážně jsem přemýšlela, jestli by to nešlo zaspat. Jenže voda ze mně pořád ukapávala a tak mi bylo jasný, že musím do porodnice. S ručníkem mezi nohama jsem si vše překontrolovala, ještě něco vyžehlila a pak vzbudila manžela.

Chvilku po šesté ráno jsme zvonili v porodnici. Pan doktor mě prohlídl a řekl to, co jsem stejně věděla a to, že až na plodovku se zatím nic neděje a že za dvě hodiny si mě zkontroluje a šel si lehnout. Přede mnou už stačil porodit tuhle sobotu dvě děti a z toho jedno císařem. Vyfasovala jsem košili a půl hodiny jsem strávila s porodní asistentkou vyplňováním papírů. Musím říct, že jsem měla obrovské štěstí jak na PA, tak i na doktora. Oba byli skvělí.

Celou dobu papírování jsem myslela na dvě věci. Za prvé** proč musí takovouhle vysloveně kancelářskou práci dělat kvalifikovaná sestra** a za druhé, jak to zvládají ty rodičky, které už mají bolesti. Ale vše skončilo a mohla jsem si jít lehnout na pokoj. Už dávno jsme byli rozhodnutí, že Radek bude celou dobu se mnou, jen přímo u porodu nebude. Takže jeho jsem našla ve slušivém modrém oblečku, jak si to lebedí v posteli a tak jsem hupsla do druhý a oba jsme usli.

Za dvě hodiny mě probudila PA na kontrolu, monitor a snídani a pak jsem zase dřímala. V jedenáct jsem byla zase vytažena z postele, otevřená jsem byla asi na tři centimetry, ale protože jim to nicnedělání asi už vadilo, tak mě PA oholila a dala klystýr. Přiznám se, že jsem trochu bála, břitvu jsem nečekala, celou dobu holení jsem myslela na obřízku. Ale vše jsem ve zdraví přežila a po dlouhé teplé sprše jsem šla zase do postele.

Ani ne po půl hodině jsem začala cítit slabé bolesti, bylo to jak při menstruaci. Aby se Radek nenudil, tak jsem ho použila jako časoměřiče a ukázalo se, že bolesti přicházejí po deseti minutách. Takže první stahy. Monitor to potvrdil, ale byly velmi slabé. V jednu hodinu další kontrola. Nebyla jsem otevřená ani na pět cm. Všem nám bylo jasné, že nás čeká dlouhé odpoledne a já si myslela, že mě budou předávat další směně.

Pak začly stahy sílit a inervaly se zkracovat, přidaly se křížové bolesti a začlo to být trochu nepříjemné, ale nic z čeho bych lezla po zdi. Zkoušela jsem míč, ale to nešlo a navíc ze mě pořád ukapávala plodová voda a tak jsem skončila ve sprše, velmi horké sprše. Seděla jsem v té sprše a říkala jsem si, že až budu otevřená na sedm cm, tak si řeknu o vanu, že ta porod urychlí. Po půl hodině jsem musela ven a tak jsem si zase lehla.

Po druhé hodině už jsem začala u stahů dýchat, interval byl na pěti minutách a já si říkala, že kdyby mně neodtékala plodovka, tak bych teprve teď jela do nemocnice. Bylo to čím dál tím horší, funěla jsem jak blázen, intervaly tak na dvou minutách a já si říkala, pane bože, jak tohle mám vydržet dalších několik hodin. A pak najednou se mi chtělo strašně tlačit a já poučena, že v první době porodní se to nesmí, jsem dejchala jak chrt po závodě, ale vůbec to nepomáhalo a tak jsem řekla Radkovi ať dojde pro PA, že nemůžu přestat tlačit.

Přišla, koukla, šáhla a nevěřícně řekla: „Je to tady, jdeme na porodní sál.“ PA měla trochu problém přesvědčit pana doktora, aby přišel, že už to začlo. Ale přišel a řekl, že při další kontrakci mám začít tlačit a já trochu zpanikařila a tu kontrakci jsem prokřičela. PA pak řekla nekřičet, bradu na prsa a tlačit a já jí poslechla, udělala jsem to třikrát a dítě bylo venku.

Pan doktor řekl, že je to holčička a ukázal mi jí. Nenechali jsme si říct co čekáme a všichni tvrdili, že vypadám na kluka, a tak jsem byla i dost překvapená. Pak si jí vzala dětská, něco se jí nelíbilo a tak si trochu poplakala, ale to už tam s ní byl táta. Placentu, ani šití jsem nevnímala. Měla jsem takovej lehce povznesenej a vysmátej pocit.

Ema se narodila 21. 11. 2009 v 14.43, vážila 3,2kg a měřila 49cm.
Pak Emu sestra přinesla, byla zabalená, jen obličejík byl vidět a byla nádherná. Sestra mi jí pomohla přiložit, ale Ema se zrovna moc nesnažila a tak jí položila do postýlky a my s Radkem jsme se jen tak dívali, zatímco Ema si řekla, že na nás se dívat nebude a usla. Dětská sestra jí pak odnesla kvůli teplu o patro níž na novorozenecké a já jsem zůstala s PA a Radkem a tak jsme si povídali a mně teprve začlo docházet, že jsem máma.

Před pátou mě odvezli na pokoj a hned tam přivezli i Emu. Radek s námi zůstal asi do devíti a prakticky celou dobu jsme na Emu trochu nevěřícně koukali a taky jsme si jí pochovali. Pak odešel a my jsme spolu poprvé zůstaly samy a já jsem dostala hrozný strach, že tohle přece nemůžu zvládnout.

Už je to přes rok a zatím to obě zvládáme.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
sara1000
Závislačka 4319 příspěvků 24.11.10 09:12

Krasny popis porodu.Rada bych poprala Eme hodne stesti do zivota a jen samou lasku od rodicu :srdce: .
Jinak bych se chtela jen pochlubit,ze Ema se narodila na me narozeniny.Vybrala si krasne datum plne jednicek :)))

 
mick.nick
Kecalka 150 příspěvků 24.11.10 09:59

Krásný deníček, kdo si to přečte tak se přece nemůže bát porodu :palec:

 
Lucka.Nes  24.11.10 13:23

hezky napsané :palec:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 24.11.10 14:21
:potlesk: :potlesk:
 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 24.11.10 15:33
:palec: :hug:
 
Pasithea
Kecalka 151 příspěvků 24.11.10 16:23

děkuji

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 24.11.10 16:44

Móóóc hezké, taky si strašně ráda čtu deníčky, připomíná mi to mé vlastní porody :mavam:

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16808 příspěvků 4 inzeráty 24.11.10 21:21

MOC GRATULUJI K HOLČIČCE, PÁN BŮH JI POŽEHNEJ.

V tento den mám také narozeniny, tento (minulý) rok kulaté.

 
Nastys
Neúnavná pisatelka 19613 příspěvků 25.11.10 07:07

moc krásný, přeju hodně štěstíčka :wink:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 25.11.10 16:09

Jak ja ti zavidim porod :andel:Hned jsem si vzpomela na svuj, kdyz si me prehazovali ze smeny na smenu jak horky brambor :mrgreen: No a prdolce preji hodne zdravicka a stesti v zivote :srdce:

 
Pasithea
Kecalka 151 příspěvků 27.11.10 10:33

já si moc dobře uvědomuji potom co si tady člověk přečte, že jsem měla až neuvěřitelný štěstí na lidi a to i na oddělení šestinedělí

 
HelčaHam
Nováček 3 příspěvky 02.12.10 19:24
Zázrak

Krásný deníček :palec: . Přeji hodně zdravíčka a ať ten krásný pocit vydrží co nejdéle. Já ten pocit zažila opět po dlouhých 17 letech letos v lednu. Hela

 
Ráďulka89
Ukecaná baba ;) 2415 příspěvků 14.12.10 15:15

Krásnej deníček. Rodila jsi asi také v Rakovníku viď?

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček