Také mám svou zkušenost - pokračování

emimino  Vydáno: 19.01.03

Je tu leden 2003 a já jsem se po několika měsících ?zatoulala? na tyto stránky a řekla si, že dám vědět, jak daleko jsem na naší cestě za miminkem.

Pro ty, kteří nesledují náš příběh od začátku malé připomenutí .

Leden 2003

Co mám(e) za sebou?
4 IUI, 2 IVF + 1 KET, 2 narkózy, 56 cest do centra, nesčetně vyšetření, několik desítek vaginálních ultrazvuků, cca 20 injekcí do zadečku, asi 20 injekcí do bříška, prostudovat stoh letáků a knih o umělém oplodnění, papírů, poučení a prohlášení, která jsme museli přečíst a podepsat, investovat nemalé finanční prostředky ? ? spoustu očekávání, nadějí, zklamání, nervů, slz, bolesti a zkušeností.

Kromě toho, že jsem se bravurně naučila píchat si injekce do bříška a také sama do zadečku ? (akrobatický výkon:o)) stále ještě neztrácím naději a doufám, že vše se v dobré obrátí.

V zoufalosti a touze po miminku jsem také 3 měsíce užívala Wobenzym, Sarapis, všechny možné vitamíny, cvičení, zdravý styl života ? bohužel bezúspěšně.

Co nás čeká? Čtvrtý pokus máme naplánovaný na léto 2003 a pevně doufám, že UŽ TO TŘEBA, SNAD, KONEČNĚ vyjde, štěstí se unaví a zasedne si na nás, naši malí zmrzlíčci si konečně dají říct a pořádně se zachumlají.

Ptáte se co psychika? Neplodnost je úděl a my se ho snažíme brát tak jak je. Máme jeden druhého a to je momentálně pro nás to nejdůležitější.

Držte nám palečky a mějte se všichni moc krásně!
 Reny

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  19.01.03 20:33

Milá Reny,
je mi úzko z toho, co vás provází a cítím se trochu bezohledně,protože mi vedle spinká moje štěstí - 3měsíční Kubíček.
Jen jsem vám ale chtěla poslat naději a sounáležitost.My jsme s mužem čekali na drobečka plných 7let.Bylo to nekonečné a já byla na pokraji sil.Hlavně těch psychických.
Prosím vydržte,jednou se vám to jisto jistě podaří.Nejhlavnější je opravdu psychika a pozitivní přístup…ten vám nechybí.Nebojte těm vašim zmrzlíkům je nejlíp u vás v teploučku.Jen o tom ještě nevědí…ale přijde doba a i oni uvěří.
Všem, které sledují váš příběh bych chtěla doporučit nejen GEST ale i CAR U Apolináře.Mám zkušenost a výsledek, jak jsem řekla, spí vedle.
Držím všechny palce a myslím na Vás všechny papa Klára a Kubík

 
Romik
Ukecaná baba ;) 1837 příspěvků 21.01.03 08:59

Ahojky Reny,
i já souhlasím s tím, že takovéhle články ve mně vyvolávají úzkost. Je to bohužel osud, ale neboj, ono se to jednou podaří. Budu ti držet palce a myslet na tebe.
Já teď patřím ke snažilkám, zatím nás čeká první pokus, takže jsem plná nadějí, že to výjde. Na druhou stranu vím, že ne vždycky je to snaženíčko snažení úspěšné. Doufám, že se na tebe brzy usměje štěstí, takže se s manžílkem držte. Přeju vše nej. Romča.

 
Anonymní  28.01.03 08:17

Ahoj Reny!
Tak ted se mi vedraly slzičky do očí, tak je tady tajně vysouším, aby mě nikdo neviděl.
Neboj, nejste v tom sami, my jsme na tom obdobně - 2,5 roku snažení, všeho možného absolvování a výsledek, asi optimistický - vůbec nic nám není a stejně dosud nic. Ale držíme se obrovské naděje, léčitelé nám potvrzují, že to bude a dokonce jsem přišla na to, že když žijeme pozitivně a optimisticky, tak se ta doba čekání zkracuje.
Takže, cítím s Tebou a přeju oběma, abychom si to naše největší přání v životě už už zasloužili a aby už i na nás konečně došla řada.
Krásné dny
přeje
 Dany

 
Anonymní  28.01.03 13:05

Ahoj Reny, co napsat, držím Ti pěstičky a moc. Mám za sebou mnohem víc toho trápení co popisuješ nemluvě o katasrofálním zanedbání lékařské péče. Je mi 35, asi 50× jsem byla na AIUI, 4× IVF, 1× myomectomie, pak další pokus, byly to 2 embrya která se neudržela jedno po druhem. Prodělala jsem těžkou infekci, nikdo mi nepomohl, neudělali ani kyretáž. Jen ATB po 3 týdnech , 6 týdnu nezastavili silné krvácení a bylo mi řečeno , že to nic není, jen hormonální disbalance. Měla jsem teploty a zimnice, bolesti v podbříšku se stupňovaly na nesnesitelné křeče, při nichž jsem ztratila 2× vědomí. Lékař u kterého jsem toto absolvovala mi doporučil psychiatra.Změnila jsem lékaře udělal UTZ a Dg. byla jasná. Další 2 velké myomy až 6cm, saktosalping oboustranně, děloha přirostlá ke střevům. Operovali mě hned. Zachránili mi dělohu o dříve zdravé vejcovody jsem navždy přišla. Je mi dobře , ale co chci říct. Adoptovala jsem již před rokem děvčátko, které vedle mě spinká. Je velmi krásná, zdravá a bystrá, miluji ji jako nikoho na světě a kdybych se zprvu adopce nebála, dnes už bych se tak neetické medicíně která si za nepatrnou naději bere předem od 16-70000Kč nesvěřila. Chodila jsem po různých klinikách 7 let, byla jsem zdravá a Dg. nebyla. Nic nenašli. Dnes už bych udělala jen nutné minimum. Nechoď příliš za hranice možností svého zdraví. Chápu dobře touhu po vlastním dítěti. I já jsem tím prošla. Zaplatila jsem za to velkou daň a nejsem jediná. Jen se o tom mlčí.Ještě mám taky dva zmrzláčky, ale mám jednu živou bytost která mě říká maminko s atkovou láskou, že si rozmyslím zda ohrozit své zdraví tak, že by moje holčička přišla o mámu podruhé. Krom toho necítím se být méně maminka-ba mnohem víc. Opatruj se a držím pěsti ať se rozhodněš jakkoliv.
 Marie

 
Anonymní  13.02.03 07:48
 
Anonymní  07.03.03 14:17

Ahoj Reny a všechny nešťastnice jako já.
Můj příběh je obdobný, touha mít dítě je velká a zabere mi spoustu času. Jezdím sem a tam, každý měsíc folikulometrie, léčba Clostilbegytem a Utrogestanem nepomáhá. Folikul neroste a nebo roste málo a těhotním už asi 2 roky. Zatím nepomýšlím na umělé oplodnění, moc o tom nevím. Ale začínám ztrácet naději na normální početí. Teď beru 3 násobnou dávku Clostilbegytu a folikul byl min. měsíc velký, bohužel však ve druhém vaječníku, než bylo potřeba. Do toho všeho moje sestra naprosto neplánovaně otěhotněla a teď si užívá 7 měsíc absolutně zdravého těhotenství a já mám co dělat, aby na mě nikdo nepoznal, jak moc se trápím.
 Serena

Vložit nový komentář