Takhle se to opravdu stalo

mejdylko  Vydáno: 16.09.12

Můj první deníček moc nadšení nevyvolal, tak jsem zvědavá, co řeknete na tento. Sice to místy bude znít absurdně, ale opravdu se to všechno stalo.

Moji rodiče se seznámili na vesnické zábavě a nevím jak, ale co vím, tak spolu prostě začali chodit. Mamina byla zamilovaná, táta byl trochu laxní, ale byli spolu asi rok. Přežili i 5mesíční odloučení, kdy byl táta na vojně. A pak to přišlo. V červenci v roce 1987 mamka otěhotněla, taťkův táta umřel v srpnu na rakovinu a máma pak zjistila, že je v tom. Se mnou. Na babi toho bylo až dost, pohřbila druhého manžela a odjela na 14 dní do Bulharska, pak přijela a začala se chystat svatba. Máma tvrdí, že se stejně s tátou chtěli pak na jaře brát, ale to měla termín. Od babičky jsem slyšela, že prý se táta s mámou chtěl rozejít, ale ona mu řekla, že je v tom a musel si ji tedy vzít. Nevím, jak to opravdu bylo.

Babi měla v jedné vesničce domeček po rodičích, který jí nebyl k ničemu. Tak ho tátovi darovala, abychom měli kde bydlet, ale musel se zrekonstruovat. Tak jsme zatím museli bydlet u ní, než jsme se mohli nastěhovat. Každopádně, na jaře jsem se po skoro třech týdnech přenášení narodila 19. dubna já. Měla jsem necelá 4 kila a 53 cm. Byla jsem rozená císařem. Máma byla tři dny na hekárně, ale když se mi prostě ven nechtělo, tak se svolal sněm a vyndali mě. Byla jsem resuscitovaná, protože jsem měla pupeční šňůru kolem krku a nejevila jsem známky života. Naštěstí jsem přežila. Mamce ale nikdo neřekl, co se na sále dělo a dozvěděla se to až v mých 5 letech, náhodou od doktorů v nemocnici. Mamka si měsíc poležela v nemocnici. Nejdřív se mnou a pak s jizvou po císaři. Hnisala jí a musela brát antibiotika, takže ztratila mléko a já jsem byla na Sunaru.

Pak se tedy bydlelo u babičky a rekonstruoval se baráček. Máma z toho bydlení s tchyní byla na mrtvici, ale když mi byl rok, tak jsme se mohli odstěhovat. I když jsem byla prcek, tak musela mamka chodit na pár hodin do práce. Bylo mi něco kolem dvou let a nechávala mě ráno na pár hodin samotnou doma. Já jsem si pustila Popelku a než jsem ji dokoukala, byla mamka doma. Táta jezdil do práce do Škodovky a dodělával si maturitu na průmce. Pak si ještě dělal řidičák. Vše tak nějak běželo, já jsem byla hodná holčička. Kam mě posadili, tam mě za 5 hodin našli. Prostě dítě, které každý chtěl na návštěvu. Stačila mi slánka a měla jsem zábavu na půl dne :)

Jenže přišlo TO. Mamka znovu otěhotněla a měl se mi narodit sourozenec. Těšila jsem se na sestřičku Moničku. Ouha! Narodil se kluk Tomáš po tátovi (já jsem Jana po mámě). Jenže Tomášek se nám narodil nemocný. Špatná očička, zkřivená páteř a poporodní kýla. Takže šel hned na operaci. Máma za sebou měla druhý císař, a ještě v porodních bolestech ji donutili podepsat papír, že už nikdy nebude mít děti a že jí podvážou vaječníky. Obrečela to, chtěla velkou rodinu. Doktoři se ale báli, že by další porod nepřežila.

Mysleli jsme si, že se z toho Tom vylíže a bude dobře. Opak byl pravdou. Tomášek neprospíval. Neseděl, nemohl na sluníčko kvůli očím, nemluvil. Když se pak snažil mluvit, tak koktal. Nechodil, protože tahal nožičku za sebou. Neviděl, protože měl nemocnou rohovku. A neprospíval, protože mu našli mozkovou dysfunkci a další věci, kterým nerozumím. Doktoři řekli jasně, že bude nejlepší ústav. Ale to mamka nechtěla udělat, tak jsme si ho nechali doma a makali na něm. Používám množné číslo, protože to bylo náročné pro nás všechny.

Já jsem do toho začala marodit a byla jsem 2 roky po nemocnicích, nevěděli co mi vlastně je. Brácha, protože cítil, že doma někdo chybí, koktal ještě víc a máma se pomalu ale jistě začala hroutit. V tu chvíli by se čekalo, že nastoupí manžel a otec a mamku podpoří. Nestalo se tak. Táta zrovna v tu dobu zdědil po otci hodně peněz a nic jiného ho nezajímalo. Ono to bylo takhle: vracel se majetek z restitucí, ale děda už byl mrtvý, tak to zdědila babička, táta a jeho sestra. Babi se dědictví vzdala, tak si to podělil táta s tetou. To bylo pro něj něco. Nebylo to pár tisíc korun, ale docela dost milionů.

Tátovi jako když hráblo. Rozhodl se předělat barák, koupil si auto za mega a začalo to pravé čóro. Mejdany, chlastačky, ženské… Hodně si ho pamatuji na šrot nebo s kocovinou. Když měl světlejší dny, snažil se nám věnovat. Ale to bylo tak jednou za 14 dní. Jinak to všechno nechával na mamce. To už se to všechno ale podělalo úplně.

Brácha už měl 4 roky, takže měl to šílené období, kdy bláznil a jen řval a dělal bejkárny. Ještě s jeho nemocí. Nedalo se to zvládnout. Máma se hroutila a táta si drandil po bordelech. Já jsem byla už ve druhé třídě a byla jsem taky úplně vyřízená. Kvůli tomu dědictví a nemocnému bráchovi mě děti ve škole šikanovaly. Bydleli jsme na malé vesnici a chodila jsem tam do školy. A rodiče těch dětí jim do hlavy kydali hrozné věci, ze své hlavy to 6–9leté děti neměly. Starostův synek na mě vždycky s kumpány čekali před školou, kde mě zbili, sebrali mi věci a peníze a já jsem pak musela domů, kde mě zbila máma, protože jsem přišla bez věcí. Kradli mi peníze na obědy, a když máma zjistila, že tam nechodím, dostala jsem. Nic jsem neřekla, protože jsem bála kluků. Pak mě ještě učitel posadil právě vedle starostova synka. Ten mi všechno ničil, psal mi do písemek, ničil mi domácí úkoly, ztrapňoval mě a děcka se tomu jen smála. Vždyť já s miliony mám doma přeci strašnou pohodu. Pak jsem ještě dostala na hubu, protože mám bratra dementa a říkalo se o něm, že spí v kleci jako opice :(

Nenáviděla jsem to tam a každé ráno, když jsem měla jít do školy, jsem zvracela do křoví a po nocích jsem se strachy počurávala. Ale zůstávala jsem němá. Máma doma pomalu na prášky mi taky dávala zabrat. Bila mě za každou kravinu, protože toho měla s Tomem až nad hlavu, tak to ventilovala na mně. Často se opila, a pak mě ztrapňovala před návštěvami tím, že jsem musela na stole říkat básničky, a pak se mi smála, když jsem se spletla. Když jsem rozsypala sůl, uhodila mě tak, že jsem si rozsekla bradu o stůl. Na šití se nejelo a ještě mě zbuzerovala. Když mi nešlo napsat T, tak mi mlátila vařečkou do hlavy. Když jsem dostala kuli, zbila mě tak, že jsem byla modrá po celém těle, a pak, když to viděla, tak se mi ještě smála, že si za to mohu sama. A bylo toho víc. Po nocích jsem plakala, že mě maminka nemá ráda, ale že já ji moc miluju a modlila se k Bohu, ať mě maminka začne mít ráda, že si to moc přeji. Přitom jsme nevěřící, ale už jsem nevěděla, co dělat.

Toma jsem taky milovala, i když mi kvůli němu děcka nadávala. Pokaždé, když jsme byli u kašny nebo studny, tak jsem tam hodila penízek a přála si, aby se nám Tomášek uzdravil. V noci jsem plakala, že je nemocný a neměla jsem se narodit jako první, že kdyby se narodil on první, tak by nebyl nemocný. Měla jsem pořád pocit, že za to můžu já, protože mi nikdo nic neřekl a nevysvětlil.

A táta? Pořád jen pařby, prachy, kámoši, litry alkoholu, kartony cigaret, hromady lahůdek. Pro něj a kamarády ano. Ale nás nevzal ani na dovolenou, protože se za Toma styděl. Pro něj byl Tom jen omyl a mě snad miloval jen do tří let, kdy jsem byla roztomilá a vlastně bezproblémová. Možná to zní hrozně, že ho takhle soudím, ale on mi vážně nikdy neřekl, proč dělal takové věci, nic mi nevysvětlil. Bavit se o tom nechtěl nikdy a vlastně dodnes dělá, jako bychom v jeho životě nikdy nebyli. Je mi to líto, když byl chvílemi normální, tak mi u něho bylo moc hezky. Proto jsem se upnula na jeho maminku, moji babičku, kterou jsem měla místo maminky. Ta mě přede všemi chránila, ale šlo to jen na pár víkendů. A o tom, co se vlastně dělo doma, ani neměla pomalu páru.

Roky tak nějak ubíhaly, děcka ve škole to po letech přestalo bavit a prostě mě ignorovali. Máma pak zjistila, co se tam dělo, tak mě do 5. třídy pak nahlásila do školy, kde bydlí babička. Tom tam pak nastoupil do 1. třídy s ročním odkladem a s tím, že by měl jít do pomocné. Ředitel byl ale tak super, že si na Toma nechal udělat nějaký posudek a zjistil, že má vysoké IQ a jen sociální problém začlenit se mezi děti, protože mu hodně ubližovali, pro jeho rozdílnost. Ze školky nám ho vyhodili, a pak pro něj mamka našla jinou, kde byla super paní ředitelka a bráškovi se věnovala. Takže pan ředitel dovolil Tomovi nastoupit do normální školy, mezi normální děti. Odborníci ale byli chytří jak zadel a pořád tvrdili, že nedodělá ani první stupeň. To by asi teď koukali, co z něho je :)

No ale ještě předtím, než se stalo tohle se školou, se naši rozvedli. Táta požádal o rozvod. Začal si totiž románek s máminou nejlepší kamarádkou (té její chytrá maminka poradila, aby si nahrábla mého tátu, protože má prachy, vím to od babičky). Mamka totiž o porodu hrozně přibrala a měla potom skoro 150 kilo a táta se za ni strašně styděl. Tak měl ženské jinde, ale nemusel si zrovna vybírat její kamarádky. Až později mi došlo, že on prostě vojel všechny. Ty jejich odskoky od sebe, když jsem vešla do místnosti. Ty výmluvy, že teta neměla kde spát, tak musela u něj v posteli. Nahá sousedka mimochodem. Zrovna u té „tety“, se kterou měl v tu dobu pletky, jsme často přespávali. Většinou měli děti, líp se to maskovalo. Mohl k ní jezdit a měl i výmluvu. No prostě zakotvil u máminé nejlepší kamarádky, se kterou je dodnes. Paní je velmi spokojená, předělal jí komplet dům, který je jen její a moooc dobře se o ni stará.

Po rozvodu máma zhubla neuvěřitelně rychle na 80 kg. Moc jí to slušelo. Nastoupila do nové práce a pak se i začala chovat jinak, protože se prostě cítila konečně lépe. My jsme chodili do nové školy, pořád jsme ale bydleli s taťkou v jednom baráku. Barák měl 9+2, takže jsme měli každý svou místnost. Jenže to bylo pěkně na prd. Táta si topil u sebe kamínky, takže my, když jsme přijeli ze školy, byl barák studený jako rampouch. Máma vlítla ke kotli, aby ho roztopila, a pak jsme si všichni vlezli do pelechu a zahřívali se. Ale vytopte 9+2. To není za půl hodiny. V 7 nás mamka vyhnala z postele, udělali jsme si úkoly, rychle večeři, když bylo teplo, tak vanu, a pak do postýlek a spát. A takhle celou zimu.

Táta většinu času trávil u své milé, a tak jsme ho spíš neviděli, než viděli. A když se konečně ukázal, tak jsme se mohli servat, kdo bude spát s taťkou v posteli. Chtěli jsme být s ním. Mámě to rvalo srdce, protože on si přitáhl, ani nám nic nekoupil a hned jsme byli u něho a nechali jsme ji v podkroví samotnou jen s depresí. Tátu oteckování stejně do dvou dnů přestalo bavit a zase se týden neukázal. Máma měla s výplatou a alimenty přesně 10 000, to byl rok 1999. A z toho živila polorozpadlé auto, nás, barák, uhlí atd. (táta neplatil elektřinu ani telefon, takže ten nám vypojili, protože na něj máma neměla). A táta si užíval s paní v Istanbulu. Pohodička.

V březnu jsme se jednou takhle vrátili ze školy a elektřina nešla, tak máma letěla k sousedce se zeptat, kdy to jako půjde. Jenže my byli bez elektřiny jediní. Prostě nám ji odstřihli. Nevím, koho to tehdy byla vina, jestli mámy, táty nebo obou, prostě to nešlo. Tak nás máma naložila a odvezla k babičce (k máminé ex tchýni), jestli tam můžeme být týden, než se to dořeší. Z týdne bylo nakonec 7 let. Táta se usadil u přítelkyně a bylo pořešeno. A dům vesele začal chátrat.

A tím začalo to pravé čoro moro. Rozjely se soudy o alimenty, o péči (no táta nás chtěl jen na jeden den za 14 dní, ale paní soudkyně mu to dala pěkně na celé víkendy) a o bydlení. To se táhlo až do mých 22 let, kdy to táta vyřešil prodejem domu, o kterém jsem ani nevěděla. Bydlení u babičky bylo za trest. 3+1, kde si babi ustanovila právo na dvě místnosti a v obýváku mohla máma jen přespávat. Prostě se s mámou nesnesly. Máma tátu nenáviděla a babička ho bránila, je to její syn, to je jasné. Zajímavé bylo, když tátu babi prosila, ať si nás vezme, tak to odmítl. Prostě byl volný, tak si nebude dělat starosti s dětmi. Pak se s babičkou asi 5 let nebavili, protože ji hrozně naštval. Ale před mámou se ho pořád zastávala.

Když jsme se nastěhovali k babičce, začali jsme si vydupávat, že chceme vidět tatínka. Tak jsme museli na sociálku, říci, jak máme tatínka rády a že ho chceme vidět a paní pracovnice usoudila, že si nás táta může brát. Soud pak rozhodl o víkendu jednou za 14 dní, 14 dnech o velkých prázdninách, jarních prázdninách atd. To měla jeho paní radost.

První víkend, když jsme odjížděli, mamka obrečela, protože se bála, že jí tam už zůstaneme. No prostě od té doby se to podělalo úplně. Začalo očkování. Maminka je tlustá, blbá svině a já vás mám přeci rád. Když budete chtít, tak tu pak třeba budete moci bydlet, protože máma je labilní. A další milé informace. Já že chlastám a měl jsem ženské? Já měl jen vaši mámu a teď mám „ji“ a máme se dobře, viď? Otočil se na ni a před námi jí natřásal kozy. Omlouvám se, ale jméno té paní se mi nechce psát. Máma začala pít a bylo to docela drsné, prostě to neustála a každý víkend, když jsme odjeli, se strašně zbourala a pak už, i když jsme byli doma. Prostě to nedala. A taky začala s očkováním. Takže jsem si vyposlechla jaká je ONA ku*va, a že jedno to dítě co má s ex, není jeho, že chce tátu jen pro prachy atd. (pravda to byla, ale nám dětem to dělalo bordel v kebuli).

Na obou stranách bylo dusno a přiostřovalo se to. Do toho můj malej brácha řekl jí, že jsem řekla, že to je ku*va a od té doby mi to dávala. On to říkal pořád, ale nechtěla jsem to dělat ještě hustší. Odmítala mi vařit, nezdravila mě, ignorovala mě a muchlala se s Tomem. Přišla jsem si tam jako debil. Do toho jsem se musela koukat na to, jak táta kupuje jejím děckám všechno možné a my jsme nedostali ani brusle, protože má jít všechno přes soud. Nebo jsme dostali kola, ale museli jsme je nechat u něj. Oblečení jsme měli značkové od něho, ale muselo tam zůstávat. Jezdili jsme v hadrech ze sekáče, máma na víc neměla a on se za nás styděl. Takže jsem to oblečení ani neužili. Ona si nakonec vydupala dovolenou, taky pěkně mastnou a divila jsem se, že nás vzali s sebou. To bylo naposledy, kdy jsem s nimi někde byla. Jelo se na začátku srpna 2000. V červnu táta přišel a řekl nám, že situace je neúnosná a buď ji budeme milovat a chovat se k ní jako k mámě, nebo tam už nesmíme jezdit. Chovat jako mámě? Řekla jsem, že tam jezdit nechci a Tom že dál chce, byl malej a nechal se opít rohlíkem. Odjeli jsme na velmi dusnou dovolenou do Řecka a od té doby jsem tam nebyla.

Tom tam dál jezdil, pokaždé mi po víkendu mezi dveřmi řekl, jak se tam měl krásně a že se po mně tátovi ani nestýská, všichni rádi, že tam nejezdím. Po každém takovém návratu jsem plakala a máma měla sto chutí je jít zabít. Později mi řekla, že by to snad udělala, ale měla nás. Bylo mi děsně. Pořád to bylo k ničemu a já jsem toho měla už dost. Myšlenky na sebevraždu byly v době puberty na denním pořádku. Jednou jsem i spolykala nějaký prášky, nevím, co to bylo, ale jen jsem se po nich pozvracela. K psychologovi se mnou nikdo nešel. Já jsem jinak moc nejevila známky nějakého stresu nebo tak. Dusila jsem to v sobě. Jen Tom tam chodil. Já si žila po svém. Všechno to bylo špatně. Máma věděla, že to není normální, abych byla tak strašně hodná. To víte, že to jednou bouchlo, ale to už mi bylo 15, s nástupem na střední školu jsem roztáhla křídla a začala jsem jančit.

Ještě abych dojela ty bráchovy návštěvy u táty. 29. prosince si Toma prostě vzal u tety a odvezl ho. Prostě jen tak a mámě to nikdo nedal vědět. Až když tam šla babi, tak zjistila, že je Tom u táty. Nebyl. Byl schovaný na záchodě a ona ho tam chovávala, protože podle ní je moje máma labilní a Tomovi bude lépe u táty. Pak když babi odešla, zavolala tátovi a ten si pro něho přijel. Byl u něho přes Silvestr. Máma zavolala k nim domů, zeptala se jen, jestli má Toma u sebe a když řekl ano, tak to položila. Smířili jsme se s tím, že holt budeme bez Toma. Jo, prdlajs., 2. ledna na večer zvonek a rozjařený Tomík se nám vrátil. Prostě ho u sebe tatík nechtěl, to je jasné. Pak nevím, co se stalo, ale Tomáš tam prostě přestal jezdit, asi poslal onu paní do prdele a táta ho u sebe už nechtěl.

Roky šly dál a já jsem nastoupila na střední. Základku jsem nesnášela. Na vesnici mě šikanovali, protože jsme měli moc peněz. Tady mi zas chytré holky dávaly sežrat, že jsem sociální případ. Nikdo nevěděl o dědictví, které můj táta měl a nikoho by to ani nenapadlo to, že táta téhle šmudly má miliony. Ranní neurózy byly na denním pořádku a ještě k tomu jsem se začala kulatit, měla jsem největší prsa ve třídě, menstruaci už 10 let a prostě jsem byla divná. Už jsem se těšila, až budu mezi skoro dospělými. Tom úspěšně udělal první stupeň a přesunul se na druhý. A prý, že je dement. Logopedie, cvičení, trpělivost a prostě to, že mohl být s mámou a se mnou, ho z toho docela dostalo. Dodnes má ale problémy s lidmi, bylo mu až moc ublíženo. Až na střední škole se mu ulevilo a měl taky kamarády.

Já jsem byla středoškolačka. No to byla pecka. Nikdy jsem nekouřila, a přesto tam jsem se to naučila vydatně. Poznala jsem poprvé marihuanu, ale asi jen 3×, a pak jsem ji nechala jiným. Jediná neřest, která mi přirostla k srdci už tak brzy, byl alkohol :( Z mých depresí jsem se dostávala tak, že jsem šla někam s holkama a tam se zlila jako doga, pak brečela na záchodě a nakonec spala jak zabitá. Tohle mě drželo asi tak 4 měsíce, pak mi došlo, že to není k ničemu a nechala jsem to jen na občasném pivku, a bylo mi líp. A když mi bylo 16, tak jsem poznala i chuť sexu. Dodnes lituji, jakým způsobem jsem o TO přišla, ale já si fakt nevážila sama sebe a bylo mi všechno fuk. Táta se mě vzdal, žila jsem s babičkou, která to myslela sice dobře, ale věkový rozdíl 58 let byl na jejích názorech dost vidět, a v neposlední řadě žití s mamkou, kterou jsem nesnášela za to, co mi dělala jako dítěti. Takže jsem si řádila a myslela si, jak je tím naštvu. Jen jsem ale ničila sama sebe. Sebevědomí nula.

Už toho povídání je až dost, tak to začnu pomalu finišovat. Dodělala jsem střední školu, sice s ročním propadnutím, ale mám maturitu. Brácha si udělal ekologii a ještě jazykovku. A to si mysleli, že ani nebude schopný dodělat první stupeň. Máma si našla super přítele a mohla se konečně odstěhovat od babičky a my taky. Já se po škole k babičce vrátila a bydlela u ní, to jsem měla pokoj jen pro sebe a chodila jsem do práce.

Táta se po pěti letech ozval, zašla jsem s ním 2× do roka na oběd. O Vánocích a o mých narozeninách. Dostala jsem pokaždé litr, ale nikdy jsme si nepovídali jako dcera s otcem. Nic jsem k tomu pánovi už necítila, jen mi bylo líto, že to dopadlo takhle, že spolu nemáme vztah. Když mi bylo 15, náhodou jsem se dozvěděla, že se mi narodil brácha. Když mi bylo 21, náhodou jsem se dozvěděla, že si tu paní vzal. Když mi bylo 22, náhodou jsem zjistila, že mě a bráchovi prodal dům (naše jediné dědictví), miliony totiž došly a manželka je náročná. Nikdy mi nic neřekl, nikdy si se mnou o tom nechtěl promluvit, když jsem to nakousla, odpovědí mi byl škleb, nebo hmmm, a že za všechno může máma. Kdyby se mnou mluvil, třeba bych ho pochopila a názor na něho si upravila, jako jsem to časem udělala s mámou. Ale on mi nedal nikdy příležitost. Na sdělení po telefonu, že jeho vnouče bude kluk, mi opět bylo řečeno hmmm. Tak já už nevím, co dělat, aby mě taky trochu vnímal. Je mu skoro 50, pak umře a já se prostě ani nedozvím, co k nám opravdu cítil a co celá ta léta prožíval.

Pro jeho syna jsem jen teta, ani pořádně neví, odkud jsem se vzala a že jsem vlastně jeho sestra. Jestli ví o Tomovi, to taky nevím, ale myslím, že se před ním jednou zmínil. Tom je z něho tak hotovej, a táta mu tak pošramotil dušičku, že se rozhodl předělat si jméno. Už se nechce jmenovat jako on, zítra si jde jméno komplet změnit, aby se zbavil minulosti.

Máma se začala věnovat masážím a ezoterice. Díky tomu se srovnala a já taky. Začaly jsme řešit minulost a celé to rozplétat. Hlavně kvůli nám, abychom se dokázaly mít rády. Poplakaly jsme si, já jsem jí dokázala odpustit a pochopit, proč to celé tak bylo. Už ve mně vůči ní není žádná křivda, jen se mi to nedaří u táty. Prostě, když nemám šanci s ním mluvit, tak to ve mě zůstává. I dopisy jsem mu psala, ale nikdy na to nereagoval. Vzdala jsem to.

Plno lidí mi často říká, že jsem nezodpovědná. Možná někdy i jsem, ale kdo mě měl zodpovědnost naučit, u koho jsem ji jako měla vidět? U táty, který rozházel miliony a ani nás nezajistil? Jsem zvědavá, co prodá, až mu prachy dojdou. Je tu ještě byt, který zdědí, až babička umře a po ní ještě nějaký ten majetek je, takže se bude vesele utrácet a ona si zase bude užívat. Nebo od mámy, která chlastala a jen pořád bulela a byla ráda, že zvládá sebe, natož nás. Když jsme ještě bydleli v baráčku, tak měla dny, kdy jen ležela a čuměla na bednu. Neuklidila, neuvařila a jen bulela nebo jedla a kouřila. My lítali venku a jedli jsme jen tatranky nebo brambůrky z hospody. Odpovědnosti se učím teď sama. S tím, že se jí víc naučím, až se mi za pár týdnů narodí syn. A doufám, že po všech těch kotoulech nakonec budu dobrá máma. I když bych někdy zasloužila facku.

Koho jsem v celém příspěvku nezmínila, jsou máminy rodiče. Bohužel se toho stalo tolik, že by to bylo na další deníček a je mi z nich tak všelijak, takže se o nich raději ani moc zmiňovat nechci. Ono, svou dceru nemilují jen proto, že je to holka a prvorozenému synovi dovolí ji mlátit. Takoví lidé u mě v srdci nemají místo. Já mám prostě jen jednu babičku, a i když to s ní někdy bylo peklo, tak nás ale pořád miluje a rozkrájela by se.

Jinak děkuji všem, kteří jste si deníček přečetli, už dlouho jsem to chtěla sepsat, ale nějak na to nebyla odvaha. Hodně toho ještě chybí, ale to už byste snad ani nevěřili, že se stalo :) Tady na tom je strašně vidět, jak peníze kazí charakter a co je kolem nich za svinstvo. Jsem snad nakonec radši, že mám holý zadek, aspoň mi nikdo nemá co závidět. Táta už totiž žádné kamarády nemá.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
sibi
Zasloužilá kecalka 873 příspěvků 16.09.12 08:51

Je to nějaké zamotané a sem tam dost nepochopitelné

 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 16.09.12 08:57

Ahojky!

No, jednoduché jsi to určitě neměla!
Teď už budeš mít vlastní rodinu, tak se vyvaruj chyb tvých rodičů…
Hodně štěstí do života :kytka:!

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 16.09.12 09:02

Já jsem četla i tvůj první deníček, ve kterém jsem tě rozhodně nesoudila na rozdíl od jiných tam. Dává to všechno větší smysl po přečtení tohoto deníčku, protože jsi skutečně neměla jednoduché dětství, možná by se některé věci tenkrát dali řešit jinak, ale tak to bohužel je, každý jsme si minulost mohli řešit jinak když se na ní podíváme, ale minulost už nesmažeme a žijme přítomností a potažmo budoucností ;) Ty budeš za chvíli máma a já věřím tomu, že dobrá máma, i když jsi si prožila svoje. Tak ať tě teď potkává už jen samé štěstí, myslím, že si ho zasloužíš :andel:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 16.09.12 09:30

Tvůj deníček jsem přečetla jedním dechem a rozhodně ti nezávidím co sis musela v dětství prožít. Doufám že už budeš mít klid a šťastnou rodinu :kytka:

 
Nenulka88
Závislačka 3657 příspěvků 16.09.12 09:33

Ahojky, je dobře, že jsi tenhle deníček napsala! Snad si ho přečtou i ty, které tě v minulém deníčku šmahem odsoudily a pochopí, že vše není jen „černobílé“, jak ostatně psaly. Držím palce, ať vše dobře dopadne a už tě nic zlého v životě nepotká! :mavam:

 
brisco
Ukecaná baba ;) 2461 příspěvků 2 inzeráty 16.09.12 09:39

Neměla jsi to jednoduchý, ale víš co, všude je něco…někde víc, někde míň. Nejvíc mě zarazilo, že Tě máma nechávala ve dvou letech samotnou doma. To je snad dneska trestný i u nás.
Co se týká toho babiččina bytu, otec ho přece nemusí zdědit. Babička může sepsat závěť a odkázat ho Tobě nebo bratrovi. Její syn je sice neopominutelný dědic, ale za pár tisíc dobrý právník jistě poradí ;)

 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 16.09.12 11:19

Tak to je hodne drsny denicek, je obdivuhodne, ze jsi neskomncila nekde u alkoholu nebo drog s takovymi silenymi rodici! Preji, at se Ti naropdi zdravy chjlapecek a at se vyvarujes chxyb, jake napachali Tvi rodice.

 
lucík 1
Extra třída :D 10415 příspěvků 16.09.12 11:54

Držím palečky at už je jen dobře :hug:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 16.09.12 12:04

Nemám co dodat. Hodně štěstí do TVÉHO života. Protože TY si to opravdu zasloužíš :hug:

 
miminkoMEX
Ukecaná baba ;) 1924 příspěvků 16.09.12 12:07

Nemela jsi to jednoduche, ale kazdy si neco prozijem. Mas muj obdiv, cele roky jsi v sobe neco dusila. Ja to taky delala a ted se to vygradovalo a vic stresu do me proste nevejde :( je fajn, ze jsi s tim zacala neco delat a minuost resit. Preji ti, aby jsi mela idilickou rodinku, krasne miminko a milujiciho manzilka.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 16.09.12 13:26

Ahoj. Četla sem oba deníčky. Sice jsou dost nesrozumitelně napsané a skáčeš z jednoho roku do druhého, ale asi se není co divit. Zažila si toho dost.

Jen mě zajímá pár věcí a to jak si na tom te´d? Máš kde bydlet s mimčem? Máš nakoupeno co je potřeba? Co přítel pracuje?

Mám trochu strach jestli po tom co sis prožila jestli dokážeš vychovat dítě tak jak to má být proto že žádnej vzor jak to má být správně nemáš :?.Doufám že ty dáš dítěti vše co potřebuje, vše co si ty neměla…

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 16.09.12 14:39

Ak som dobre čítala oba denníčky, tak priateľ ma pracu a aj byt zohnali, mali sa v neviem ktorú sobotu sťahovať.. tak hádam už bude lepšie :D

 
panenka87
Extra třída :D 13098 příspěvků 16.09.12 14:54

Jsem ráda, že si tenhle deníček napsala. Vůbec Ti není co závidět a teď vážně chápu, že te zodpovědnosti Tě nikdo naučit nemohl a hlavně Ti chyběl pocit bezpečí a lásky v rodině, což je nejdůležitější!
Tak se snaž udělat za tím vším velkou, tlustou čáru a mysli na budoucnost, jaká budeš skvělá maminka a určitě se vyvaruj chyb svých rodičů! ;) :kytka:

 
radúna
Extra třída :D 10393 příspěvků 16.09.12 19:13

Měla jsi to dost drsné, držím palce, aby jsi zvládala svůj život o moc líp. :kytka:
První deníček jsem nečetla, dočtu později.

 
Lucinatko
Závislačka 4728 příspěvků 1 inzerát 16.09.12 19:47

Preji ti lepsi budoucnost nez minulost. Zivot byva opravdu nekdy kruty :nevim:

 
Eilaan  16.09.12 20:40

Hodně štěstí, ale hlavně VNITŘNÍ SÍLY, kterou budeš setsakra potřebovat, abys svému dítěti dokázala zajistit stabilní a milující domácí prostředí. Je obdivuhodné, že po všem, co vám táta udělal ještě usiluješ o jeho pochopení a jakési smíření s ním. Toto i jak jste si vše vyřešily s maminkou svědčí o tom, že jsi silný člověk, který chce a dokáže svým dětem naplnit život a pomoci jim vyrůst v tom nejlepším smyslu slova. Ale věř mi, že to bude mnohem těžší, než sis kdy jen dokázala představit. To nemyslím jen na Tebe, ale bohužel to zjistí asi většina novopečených rodičů, včetně nás. ;-) DRŽ SE!

 
mmuerka
Závislačka 4356 příspěvků 16.09.12 21:38

Taky sem četla tvůj předchozí deníček. Jo, takové věci se dějí, bohužel :( měla jsem dětství v některých ohledech dost podobné, až na ty fyzické rány - já dostávala od rodičů ty psychické :,( ale jsme už teď přeci dospělé ženské a musíme myslet nejen na sebe, ale i na stvořeníčka v našich bachůrcích. Nechceme, aby měli dětství jako my, ne? Takže hodně štěstí v životě :kytka:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 16.09.12 22:31

Kočko dneska jsme domalovali pokoj v novém bytě a zítra pokračujem… přítel pracuje, fakt se moc snaží a výbavičku mám už dávno, jen to nebylo kam nastěhovat :( měla jsme kliku a sehnala jsem všechno doslova za pár stovek (krom plínek a drogerie apod.) Nepotřebuju nic drahého, prckovi je to stejně jedno jestli spí v postýlce za 10 000 nebo za 700 :) a já budu šťastná hlavně když bude zdravej a já budu mít svůj klid na něj. :)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 16.09.12 22:55

Já ho chci pochopit, protože se mi povedlo pochopit i mamku a třeba by to pro mě bylo pak jednoduší.. máma to dělala všechno proto, že se na ní podepsali rodiče, kteří sráželi na dno a ona bohužel jejich chyby opakovala na nás. Dnes je z ní sebevědomá ženská, která je se všema šmahem vyřízená a nenechá se srážet. Někomu to asi přijde bláznivý, ale strašně jí pomohla ezoterika a mě teda taky. :) Já třeba zjistila, že mi táta nikdy neřekl, že mě má rád. Ale pak když jsem začla bydlet s babičkou a poslouchala jsem jí, tak ona to taky neumí říct, mám tě ráda. Uvědomila jsem si, že by se pro nás rozdala, ale nikdy jsem to od ní neslyšela. Tak jak to pak má umět její syn, kterej to od ní vlastně nikdy neslyšel? :(

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 16.09.12 23:01

Jinak vám všem moc děkuji za krásné reakce. Budu se snažit být dobrá máma a vyvarovat se chyb mých rodičů. Vždycky jsem si přála dítě, jen jsem myslela, že to bude dýl. Vysnila jsem si něco bláznivýho a osud si to stejně udělal podle svýho. Ale myslím si, že moc dobře. Toho mýho bláznivýho, hodnýho, trochu žárlivýho a cituplnýho rumuna bych za žádnýho čecha nevyměnila. On mi vynahrazuje všechnu tu lásku, co mi jako dítěti chyběla a když ho slyším mluvit otom, jak se staral 5 měsíců o synovce, když ho jeho ségra nechala mámě na Rumunsku a utekla do Itálie, tak vím, že to bude moc dobrej táta. Věřím mu. :)

 
StáleKrásně
Kecalka 306 příspěvků 17.09.12 10:27

Ahojky, tvůj předchozí deníček jsem nekomentovala, protože mě napadla jediná myšlenka a to, že jsi nezodpovědná… ale jak to tak bývá, minulost si sebou bereme všude a jakou z ní uděláme budoucnost je každého volba. Také jsem neměla jednoduché dětství, občas nějaké to škobrtnutí, ale nakonec jsem procitla a zjistila, že nechci aby mě má minulost zničila budoucnost… Brzy jsem se postavila na vlastní nohy a přemýšlela co od života vlastně chci ( máme přeci jen jeden… ) Teď už to vím s stojím si za tím co jsem si předsevzala a čeho bych chtěla docílit. Tobě přeji, aby jsi prožila krásný život a nemusela se ohlížet zpět a přemýšlet co by se dalo udělat jinak. Zodpovědnosti se člověk musí učit, i já se jí učila a život je ten nejlepší učitel. Drž se :-) :andel: :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 17.09.12 13:09

Tenhle příběh mě děsí. Nejvíc mě na tom děsí tvoje máma, která dopustila, aby všechno došlo až tak daleko. Přeju do života už jen to nejlepší.

 
xpisk03  18.09.12 13:37

Ty jo, to je dost drsný! hodně z nás si ani neuvědomuje, co vlastně má už jen tím, že mají rodiče, kteří je mají rádi!!

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 06.10.14 17:19

Smekám za odvahu tohle celé sepsat a přeji, abys měla nadále už jen šťastnou rodinu. Jak už tady někdo psal, život k nám někdy bývá opravdu krutý…

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 06.10.14 17:51

@MartinaIrena neboj se, tohle všechno už je za mnou… všechno je to pryč. Sice za to zaplatil bráška životem, ale co se dá dělat. Jinak moc děkuju. :hug:

Vložit nový komentář