Tatínkova holčička

O životě

Nedávno jsem četla deníček, kde paní psala, že pochopila svoji maminku až po porodu. To mě přivedlo na nápad napsat deníček o tom, jak jsem své mamince křivdila celé roky, až se za to stydím.

Jako malá holčička jsem byla prostě tátova. Ať dělala mamina cokoliv, co chtěla, táta byl pro mě prostě Bůh. Vždycky jsem za ním chodila, seděla mu na klíně, chodila s ním do lesa, dělala s ním na zahradě, cvičili jsme psy, no prostě všechno možné. Byl to pro mě jediný kamarád, byl pro mě vším. Nikdy jsem mámu nechápala, co se jí pořád nelíbí a co je špatného na tom, že jde táta do hospody a že nás tam pro něj se sestrou posílala, abychom mu řekly, ať jde konečně domů.

Jednoho dne přišel zlom, chodila jsem do první třídy a pamatuji si, že jsem vyšla z jídelny a před školou už na mě a sestru čekala máma. Říkala jsem si, co se asi stalo, že na nás nikdy nečekala. No daly jsme jí pusu a ona nám řekla, že se stěhujeme. Všechno už bylo sbalené, připravené a ona nás naložila k nějakému chlapovi do auta a prostě se jelo. Bydlely jsme s jejím novým přítelem v panelovém domě, začaly chodit do jiné školy, no prostě město. Mámě jsem to moc vyčítala, sama v sobě jsem pořád chtěla tátu. Ten za námi přijel asi týden nato a jely jsme k němu na víkend. Po příjezdu nás asi hodinu objímal a brečel a my s ním. Bylo nám to moc líto.

Od té doby uběhla spousta let, tátu jsem stále milovala, jezdila k němu na víkendy, prázdniny, prostě každičký volný den. Nebudu to protahovat, povím vám o chvíli, kdy jsem prozřela a mámu konečně pochopila. Na tátu se dnes dívám jinak a od narození malé se s ním nebavím. Moje maminka se o nás musela starat sama, táta chodil z práce rovnou do hospody, domů chodil opilý a chtěl se hádat. Jednou prý, když přišel, mě opilý vzal z postýlky a spadla jsem mu na zem. Podváděl moji mamku se ženskými, i kamarádkami. Mamina musela sekat a řezat dřevo, ze studny nosit vodu, zatopit ve velkém kotli, aby byla voda teplá. Odpojili nám i proud, doma jsme měli zimu a mamina chodila do práce, aby bylo alespoň co jíst. Muselo to pro ni být hrozné.

Odstěhovali jsme se k jejmu příteli, který ji zas na druhou stranu mlátil, o nás se nezajímal, bylo mu jedno, co děláme, kde jsme, jak je ve škole, no všechno. Pak jsme bydlely samy, mamka měla tři práce, pracovala pořád, přišla domů, uklidla, navařila, zkontrolovala učení, no byla prostě skvělá. Teď mě moc mrzí, jak jsem jí celé roky křivdila. Táta na nás neplatil, soudila se s ním až do naší plnoletosti a stejně to bylo k ničemu, dostal dvakrát podmínku a prospěšné práce, pak jsme se v plnoletosti měly soudit my. Já samozřejmě nechtěla a tím jsem mamce moc ublížila, řekla mi že na nás táta celý život se.., chlastá, užívá si a ona dělá jak barevná. No stála jsem si za svým, samozřejmě.

V době, kdy jsem už bydlela sama, jsem měla u táty psa, kterého mi zabil. Přestala jsem se s ním bavit a od chvíle, kdy se mi narodila dcera, tak nechápu, jak to moje maminka mohla všechno zvládat. Miluji ji, obdivuji, je pro mě nejvýznamější člověk na světě. Konečně našla svoje štěstí a je ráda, že i já jsem prý dospěla. Nikdy si ale neodpustím, jak jsem jí musela ublížit.

Maminko moje, miluji Tě!

Hodnotilo 7 lidí. Score 4.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Anabellka
Závislačka 4769 příspěvků 09.10.11 10:26

Ty bláho. To je něco úplně jiného, podívat se na věc z druhé stránky, ze stránky dítěte. Já mám 11 letýho syna, kterého mám z prvního manželství. Můj bývalý manžel byl něco jako tvůj otec. My jsme od něj odešli když mu byly jen 3 roky. A syn se v něm doteď vidí. Když jednou za rok dojede tatínek, tak se může radostí zbláznit. Já jsem to nachápala, ale po přečtení tohoto deníčku to už chápu a doufám, že pochopí brzy i on že jeho biologický otec za to nestojí. Díky

 
lys
Kelišová 6155 příspěvků 09.10.11 13:26

tohle všechno by si měla přečíst hlavně tvá maminka :wink:
já měla v dětství i dospívání s mamkou ten vztah taky takový všelijaký. Od nějakých 15ti jsem jí pro změnu vyčítala, proč se s tátou už dávno nerozvedla, že by byl doma konečně klid.
Teď po letech, když už mám svoji rodinu, spolu občas sedneme u lahvinky a brečíme jako želvy štěstím, že jsme k sobě konečně našly cestu.

 
mayacz
Kelišová 5585 příspěvků 09.10.11 14:29

Zajímavý deníček. Já to měla doma trochu jiné. Já vím,jak to bylo u nás doma a mamka se taky snažila nás do toho moc nezatahovat,ale nějak se ji to nedařilo, protože on dělal opravdu problémy a můžu říct, že jsem se ho až bála.Prozřeli jsme v pubertě a to si za to mohl sám.. ted už je po smrti a máma je znovu vdaná a jejího manžela miluju víc než vlastního otce. dej to přečíst nějak své mamince nebo kdyby někdo ji to dal přečíst tak si myslím, že bude šťastná.. :)

 
babule  09.10.11 18:57
Chlast

Nedávno jsem odešla od svého přítele, se kterým mám 7-letého Vítka.Chlastal, hrál automaty a i když dostal milion šancí, byl mu alkohol přednější než mi. Zrovna před chvilkou chtěl po mě Vítek telefon, že zavolá tatínkovi :nevim: Ten za ním za ty 3 měsíce co jsme pryč nebyl ( ví, kde jsme) a zavolal mu jen jednou a za poslední rok jsem od něj neviděla na malého ani korunu ( to ale neřeším, zvládám Vítka uživit sama) Co s tím?? Vítek většinu alkoholových excesů tatínka neviděl, má ho rád a já vůbec nevím, co mu mám říkat. Lžu, že je na montáži, že nemá signál… přece mu v tomhle věku nemůžu vysvětlovat, že na něj táta s..e.

 
Munenka
Kecalka 145 příspěvků 10.10.11 13:18

Je to smutne, nasi se taky rozvedli kdyz me bylo 6 let. Videla jsem tatu podobne, dost jsem trpela, kdyz si mama nastehovala noveho pritele, ted uz jsou svoji 25 let.Bylon to tezke, tatu jsem zboznovala, taky chlastal, taky chodil z prace rovnou do hospody a taky chodil domu az v noci a pak se nasi hadali a mlatili.Taky nikdy neplatil alimenty a my jako dospele holky se s ni soudili. Pochopila jsem az se mi narodil prvni syn..je to jako bych cetla svuj pribeh…hodne stesti…

 
Alyss
Extra třída :D 10444 příspěvků 10.10.11 21:36

Tohle bych dala mamince přečíst :wink:
A jinak je pravda,že člověk většinou pochopí svoje rodiče právě ve chvíli ,kdy se sám stane rodičem.
Taky nad tím kolikrát přemýšlím,jak jsem rodičům křivdila a myslela si bůhví co a teď mám naopak na věc stejný názor jako oni tehdy…

 
samanta2208
Kelišová 5580 příspěvků 20.09.13 08:19

Jako by jsi mi mluvila z duse ovsem ja to mam obracene cely zivot jsem si myslela jak je mama skvela..kdyz jsem ovsem dospela pochopila jsem ze cele detstvi se o me staral tatinek..on se se mnou ucil on mi pomahal s ukoly a ucenim on se mnou chodil na prochazky a hral si se mnou mezi tim co.moje matka jako kazdy den byla na kavicce u nejake kamaradky..kdyz jsem si vse uvedomila nesnasela jsem ji i za to jak cely zivot uprednostnovala bratra…pak nenavist zacala odeznivat a ted uz mam pocit ze vlastne mamu nemam…vic jak 3 roky o ni nic nevim a vubec mi nechybi…s tatou se vidam kazdy tyden mame skvely vztah a miluju ho jak jen muzu. Tata je muj hrdina.

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama