Těhotenská a mateřská "demence"

Miruše  Vydáno: 12.02.11

Pár příhod, nad kterými zůstává rozum stát. Někdy si tak říkám, jestli jsem vůbec normální. Denně zažívám, s blbostí mě vlastní, spoustu malých či velkých příhod. Vlastně už od narození si občas připadám jako pěknej trotlíček.

myslíte že bude naše dcera normální?

"Bléééééééééééé"
1 komentář

Vše se rapidně zhoršilo s příchodem těhotensví a v naději, že po porodu se zase srovnám do „svých“ mezí, jsem vkročila do nového života jako rodiče-mámy. V těhu jsem příhody omlouvala „těhotenskou demencí“, nevím, jestli to máte či měly jste také tak, ale já byla v těhotenství trotl tuplovanej. Jenže po porodu se vůůůbec nic nezměnilo a já si začínám spílat, zda vůbec ještě někdy budu normální :-D

Těhotenství

Návštěvy WC

S pravidelností jsem zapomínala splachovat a zhasínat. Někdy jen jedno z toho, jindy i obojí najednou. Stávalo se však, že jsem vykonala potřebu bez „problémů“, za což jsem pak od přítele dostávala uznalé pochvaly. :-D

Ovšem já si sem tam dokonce zapoměla i rozsvítit. Že to neni možný? Je! U mě ano. Vždycky mi přišlo hrozně divný, co je v té místnůstce jinak a po celou dobu mé návštěvy na to ne a ne přijít(není tam úplná tma, máme tam pidiokýnečko). Jednou jsem to završila stisknutím vypínače, na což se přítel, který šel po mě, už jen nahlas chechtal. „No a já si říkala, co je tam divnýho.“ :-D Samozřejmě jsem po odchodu ze zhasnutého WC rozsvítila.

Za nejpikantnější příhodu z tohoto prostředí považuju skutečnost, že jsem si jednoho krásného dne došla na toaletu, ovšem zapoměla jsem se vyčůrat. Ano, je to možné. Po celé té práci se sundaváním prázdné ruličky ze zásobníku a nandaváním nového toaleťáku, a rovnáním koberečku před mísou, jsem prostě z WC odešla, zavřela za sebou dveře a zhasla. Když jsem si to pak uvědomila, samozřejmě jsem to hned musela vylíčit příteli, který by nebyl on, kdyby si nerejpnul "a spláchnout jsi nezapoměla? " :-D

Spodní prádlo

Jednou jsem přišla do poradny s kalhotkami naruby. Asi nemusim popisovat jak jsem se to snažila zamaskovat. Nevím, zda si toho doktorka se sestřičkou všimly, ale pokud ano, myslím si, že si měly po mém odchodu o čem popovídat :-D Ježiš mě bylo trapně!

Jindy, to už v porodnické poradně, ve vysokém stupni těhotenství, jsem si ráno po vykoupání automaticky oblíkla mnou milované veliké a pohodlné trenky. Přece se nebudu škrtit v kalholkách, že jo. Jenže mi nedošlo, že nejdu jen na monitor, ale i na vyšetření. Bylo vidět, že se sestřička držela, seč jí síly stačily, aby nevyprskla smíchy, protože trencle byly opravdu krásně zelené, s úžasnýma čertíkama a především na dvěstěkilového pána :-D

Když mi to došlo, že tam stojim v tomto přitažlivém oděvu, obrátila jsem stud ve srandu, a se sestřičkou se zasmála s vysvětlením, že se přece nebudu škrtit. Dala mi zapravdu a když jsem tam příště již cíleně přišla v jiných trenkách-bílých s beruškama, už se ničemu nedivila a hrdě hlásila překvapenému panu doktorovi, že je dobře, že nosím volné spodní prádlo :-D

Hlavně předejít striím

Celé těhu jsem si mazala bříško. Nejdřív jsem si koupila opravdu drahý krémík se „zaručenou“ účinností, ovšem pak jsem se dočetla, že stačí mazat olivovým olejem. Tak jsem mazala. Byla jsem stále mastná jak knedlík, ale nevím tedy zda to bylo oliváčem, nebo dědičností, na břiše nemám ani jedinou strii.

Ovšem tím octem, po kterém jsem jednoho večera, zabraná do povídání si s přítelem, šáhla místo olivového oleje, jsem to asi moc nevylepšila. Zajímavý na tom není ten přehmat, ale to, že jsem povídala a mazala a povídala, pak jsem zastrčila tričko do tepláků a za stálého kecání s přítelem si sedla k televizi v kuchyni. Po chvilce jsem začala čuchat, proč tu smrdí ocet. Ale jak! Podezřívala jsem přítele, že ho určitě shodil z poličky, když tam šátral pro šťávu, rozlil ho a neutřel podlahu pořádně (nic neobvyklého prosim). Samozřejmě mi nějak v tu chvíli nedošlo, že to tam smrdí teprve chvilinku a na příčinu zápachu jsem přišla až ve chvíli, kdy jsem začala smrkat. Ruce fuj, hned do pračky i do vany protože ocet z kůže jen tak nesmejete.

Mateřství

šestinedělí

Houkající monitor dechu
To jsme byly čerstvě doma…tuším, že malé bylo cca 14 dní. Dávala jsem se dohromady z porodu, fyzicky i psychicky, navíc začátky fakt nebyly jednoduchý, protože než člověk toho maličkýho drobíska pozná, chvilku to trvá. A tak jsem samozřejmě sekala jednu chybu za druhou. :-D

Příklad:

Používala jsem na noc rychlozavinovačku. Verče se v ní líbilo, byla v ní taková správně zababuchaná a já oceňovala především rychlost a jednoduchost zavinutí.

To takhle malá už spinká, já si jdu hned vyčerpaná lehnout taky, a najednou začne vřískat monitor. Takhle rychle jsem vživotě z postele nevylítla jako tehdy. Přiskočím k postýlce, dvakrát šťouchnu do malé, ta jen otevřela oči a koukala na mě jako „co jéééééééé?“ :-D Vypnu monitor a říkám si, „to je teda šmejd, měla jsem koupit novej, ne použitej“.

Malá samozřejmě díky vzbuzení oči jak baterky, tak rozsvítím, beru si jí do náruče a najednou zjišťuju, že není zabalená v zavinovečce jedné ale ve dvou 8-O Dodnes nevím proč…proč jsem jí před spaním zavázala do dvou! Samozřejmě to byla tak tlustá vrstva, že měl monitor co dělat, aby její dech sejmul, a tak to prostě v jednu chvíli vzdal. Zůstane mi zřejmě už navždy záhadou, proč byla ve dvou. Já to nevím a nejsem schopná si to logicky vysvětlit. No, logiku to nemá. Prostě jen další můj výstřelek :-D

Exploze mikrovlnky

Malé bylo cca 8 týdnů, když jsem ještě MM odstříkávala a dávala jí ho lahvičkou. Jako vždy jsem dala mlíčko ve flaštičce ohřát do mikrovlnky, ovšem dodnes nevím proč, jsem od ní odešla a šla ňuchat Verču. Zrovna se nám pořádně rozesmála a já byla nadšená z každého jejího uchechtnutí.

Sakra mlíko! 8-O Přiskočila jsem k mikrovlnce a otevřela jí. V tu samou setinu sekundy mi cosi bouchlo do obličeje a já při vědomí, že se asi rozlítla lahvička a já mám teď střepy v očích, jsem si obličej přikryla dlaněmi. A čekala. Čekala jsem na to, až ti malincí cestovatelé v mém nervovém systému donesou z poraněných očí do mého vědomí informaci o průšvihu a mě to konečně začne příšerně bolet. 10 vteřin…nic. Opatrně jsem sundala dlaně, ještě opatrněji otevřela oči a pořád nic. Koukám do mikrovlnky s očekáváním, že vnitřek bude zcela na maděru, a ejhle, lahvička si uvnitř hoví celá a trouba je bez škrábnutí.

Odpoledne přijela kamarádka hlídat mi malou a já jí okamžitě kladu na srdce, že je potřeba v mikrovlnce neohřívat mlíko i se savičkou :-D Vytřeštila na mě oči a pravila, že tohle by jí nikdy ani nenapadlo. No, mě to napadlo…hele. Ladným pohybem ruky jsem ukázala kuchyň, a do očí bijící stopy po výbuchu. Kapky MM byly úplně všude! Především na zdi, na skříňkách, lince atd (nestihla jsem to nějak uklidit). Samozřejmě dostala patřičný záchvat smíchu a pravila že jsem střevo :-D

No, střevo možná, ale střevo, který už od teď ví, že do mikrovlnky lahvičku bez savičky :-D

Přenesení do postýlky

Opět v šestinedělí, byla fakt ještě malinká, mi přítel pomáhal uspávat. V kuchyni, koukal na televizi a houpal toho zavinutého bobečka. Už spinká. Hurá! Přítel se bál aby jí při zvedání ze židle nevzbudil a hlavně jí ještě tehdy neuměl položit do postýlky inteligentně, aby si toho ani nevšimla, a tak mi řek ať jí do postýlky přenesu. Jeho plán odsouhlasím, jdu do pokojíčku, stlumuju tam světlo…a najednou zjišťuju, že malou nemám! 8-O Vrátim se do kuchyně jako duch, třeba si toho nevšim, ale tam už jen sedí vyplašený přítel a ptá se mě „nezapoměla jsi tu něco?“ :-D Zapoměla. Dítě! :-D

Již po šestinedělí

Ztracený rohlík
Prokrajuji si takhle dva rohlíky, abych si je posléze namazala a napchala tam spoustu nápně (šunka, sýr, rajčata). To bych nebyla já-chromajzl, abych se nefikla. S „úříznutým“ kusem palce letím do koupelny, kde si ránu pečlivě fačuju, zhluboka dýchám, abych sebou nesekla a vracím se zpět do kuchyně dodělat si snídani. Přijdu ke kuchyňské lince, kde leží…jeden rohlík! 8-O No moment, měla jsem tam dva, nebo jsem blázen? Nejsem blázen, fakt jsem si prokrajovala dva. Zvedám a odstrkávám vše, kam se mohl rohlík zakutálet, koukám na zem, jestli mi třeba nespad, a rohlík nikde. Asi dvě vteřiny jsem podezírala podlopsa Pepu, jestli mi ho náhodou nesežral, což jsem v zápětí jako možnost zavrhla, protože náš Pepa je sice prevít, ale takhle dlouhej krk nemá :-)

Jdu tedy po svých stopách do koupelny, jestli jsem si ho náhodou nenesla s sebou, když jsem se řízla a neodložila ho třeba někde po cestě. Říznutí byl pro mě asi hodně velkej šok, když jsem si nebyla sto rozvzpomenout se na celých několik vteřin po fiknutí. No, rohlík nikde. Hledání jsem vzdala, smířila jsem se s tím, že nám tu straší a rohlík prostě zmizel, vytáhla jsem jiný, udělala si snídani a šla si hrát s malou.

Odpoledne přijel přítel, tak mu říkám, „že se mi ztratil rohlík“, což samozřejmě nezůstalo bez řehotu, a kdyby ho náhodou někde potkal, byla bych ráda. Ne, že by mi nějak chyběl a potřebovala ho sníst, ale nutně jsem chtěla záhadu zmizelého rohlíku vyřešit.

Můžu vám říct, že jsem si celej den připadala fakt jako blázen. Asi tisíckrát jsem si přehrávala chvíli, kdy jsem se řízla, i následné dupání do koupelny pro obvaz, ale nebyla jsem schopná si rozvzpomenout. Prostě asi 10vteřin života prostě nemám-window jako prase!

Rozřešení situace už tak vtipné není,ovšem když jsem druhý den vytírala a již suchý rohlík vymetla zpod sporáku, byla jsem ráda, že nestraší ani v našem baráku, ani mě v hlavě:-D

Hvězdičky

Už v těhu jsem si pořídila pytlík s asi 2cm velikými hvězdičkami, které svítí ve tmě. Takové ty žluté fluorescenční. Až včera jsem je vyhrabala z odloženého, zašitého „bordelu“ a spěchala je Verunce nainstalovat na strop nad postýlku. Pracně jsem našla oboustranou lepenku, dokonce i nůžky a hurá jde se lepit. S nadšením odsřihávám kousky oboustranky, lepím je na hvězdičky, beru si je do ruky a s pohledem architekta pečlivě tisknu ke stropu. Že jsem u toho funěla jak bernardýn a bolely mě ruce až k zadku, raději rozebírat nebudu. :-)

Slezu ze židle a s patřičnou hrdostí pozoruju a samozřejmě kladně hodnotím své veledílo. Už se nemůžu dočkat, až půjde malá spinkat a bude překvapeně koukat, co že to tam má za novinku.

Zkrátím to. Malou jsem večer uložila do postýlky, hrnu se k vypínači a…do paďous, vždyť moje dcerka nikdy nespí ve tmě!Bojí se, a proto vždy nechávám malilinkaté světýlko. Závěr je, že hvězdičky fungují POUZE v úplné tmě, čímž pádem si milé hvězdičky jen visí na stropě a to je vše co dělají. Mé dítě si jich samozřejmě ani nevšimlo. Ach jo. :-D

Je toho spousta, co všehno jsem už napáchala ale to bysme tu byli do aleluja. Pokud máte i vy nějaké příhody jako výsledek těhotenské či mateřské „demence“, prosím napište je sem. Přece nejsem jediná, kdo je takhle nemožnej :-D

Hezký den přeji,

Mirka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Nowuka2
Povídálka 37 příspěvků 12.02.11 17:04

Hrozně ráda čtu tyhle vaše příběhy, během včerejška jsem zmákla celej rejstřík :) A těším se na další :) :potlesk:

 
lemaz
Závislačka 3020 příspěvků 12.02.11 17:11

Máš štěstí, že se máš alespoň na co vymluvit. mě se toto stává běžně a vymluvit se nemám na co.

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 12.02.11 17:15

Miru, skvělý deníček, i já bych mohla určitě popsat plno příhod, ale zrovna si na žádnou nemůžu vzpomenout, čím to asi bude :mrgreen: , jen věř, že v tom fakt nejsi sama a tato „demence“ se netýká jen tebe, ale jsme přinejmenším 2, někdy si říkám, že mi asi taky hrabe a věčně něco hledám, prostě klasika.

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 12.02.11 18:55

ha ha ha, to jsem se zase nasmála :mrgreen:
Skvělý deníček :palec:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 12.02.11 19:00

Ahoj,tvůj deníček mi připomíná,jak jsem se coby těhotná snažila udělat průvan.Skončilo to vysklenými dveřmi :lol:

 
-kamila
Závislačka 3064 příspěvků 12.02.11 19:53

Nic s z toho nedělej,vůbec v tom nejsi sama :lol: Já minule houpala ledničku, v obchodě zkoumám vozíky,že nějak špatně pérují a dokonce se mi povedlo po příjezdu z nákupu ,vylezla jsem z auta ven a že jsem nemohla ten nákup najít,auto prolezla skrz na skrz a trvalo hodnou chvíli,než jsem si všimla,že to neníí¨moje auto :lol:

Příspěvek upraven 12.02.11 v 19:54

 
lucienne
Neúnavná pisatelka 16053 příspěvků 12.02.11 20:21

:mrgreen: chachaaaa to je sranda, jsi talent :potlesk: :mrgreen:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 12.02.11 20:30

Skvělý deníček! Vážně mě to pobavilo a hlavně i trochu uklidnilo, že nejsem sama „dementík“ :) Sice ne že bych hledala ztracený rohlíky, ale… Zkrátka občas -tedy přesněji někdy i několikrát za den- propadám nezastavitelnému záchvatu smíchu, až mám občas obavy, abych z toho neporodila. Smích prodlužuje život, je dobře, že jsem pozitivně naladěná.. Jenže- dokážu hýkat i deset minut z toho, že otevřu odpadkový koš a navrchu leží krabička od sýra.. Nebo mě div nepoloží to, že přítel nese z kuchyně do obýváku hrnek s kafem:-) Někdy si tajně přeju, abych měla tak dobrou náladu i za pár týdnů na porodním sále :-D Tak tedy porodním a mateřským demencím zdar :-)

 
Uživatel je onlineBohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 12.02.11 20:34

:palec: :potlesk: Boží, jako obvykle… :dance:

 
martina75
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 12.02.11 21:32

:lol: :lol: :lol: MIRU OPĚT UŽASNÝ DENÍČEK :palec: :palec: :palec: UŽ SE MOC TĚŠÍM NA DALŠÍ.POHLAZENÍ VERUNCE :mavam:

 
vydrik
Kecalka 243 příspěvků 12.02.11 21:38

Ahoj, to me tesi, ze v tom nejsem sama. Ja, kdyz jsem byla asi v 6. mesici tehotenstvi, jsem sla s kamaradkami plavat a pak mela nasledne asi pul hodinu na prejezd na gyndu. Pri plavani jsem si uvedomila, ze zrovna mezi 2 a 2 30 se desinfikuji satny, nikoho tam nepusti a pritom jsem to vedela, ale jaksi pri zabave s kamoskami vypustila. Vbehla jsem tam tudiz 5 min po 2h, zacala se drat dovnitr, prekonavat partu uklizecek, tapat bosa v savu. Pak jsem se zacala susit a oblekat a zjistila jsem, ze mi chybi triko, ktere jsem predpokladala kamoska dala asi omylem do sve skrinky. Nemohla jsem se vratit k bazenu, proto jsem na pdprdu hodila rovnou bundu a prchla misto k doktorovi domu pro triko, pak teprve tam. Kamosce jsem pak z legrace vynadala, co mi krade triko a zjistila, ze jsem ho asi dala nekam jinam.
A dalsi a dalsi
Jinak zahady ztracenych veci fakt nesnasim, pripadam si jak blbec a mam taky zkazeny den.

Mej se moc fajn, at ti Verca roste a je stalou inspiraci

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 12.02.11 21:59
:lol:
 
Pasithea
Kecalka 151 příspěvků 12.02.11 22:13

Ahoj, ne nejsi v tom sama :-) . Já jsem děsně na štíru z pamětí. Něco mám v ruce, někam to položím a za pár minut je to prostě pryč, prohledávám všechno možný a nenajdu to (nejčastěji dudlíky, pití pro Emu, mobil a klíče). Najdu jiný řešení a pak, po čase se to prostě objeví na místě, kde jsem to 100% hledala. Naposledy se mi to stalo se sluchátky, věděla jsem, že mi vypadly venku před barákem, hledala jsem je a našla jsem je dneska po 14ti dnech a navíc přejetý autem :nevim:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 12.02.11 23:03

bombastický deníček :palec: moc ráda čtu tvoje zápisky, vždy se krásně zasměju :dance: a nejsi v tom sama, já mám pocit že takovéto příhody se mi stávají pořád :mrgreen:
Byla jsem pár dní po porodu a utekla nám ráno Babulka(pejsek) a nechtěla jít domů, mě nenapadlo nic lepšího než že jsem na košili natáhla teplý župan nasadila obuv a běžela ve sněhu lovit psa, manžel jen nevěřícně zíral jak mu v negližé běhám v -7°C před barákem 8-o mě to nějak nepřišlo zvláštní :mrgreen:

Příspěvek upraven 12.02.11 v 23:08

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 13.02.11 17:46

Ano, taky jsem si nejdřív myslela, že to je těhudemence, pak „mlíko v hlavě“ (při kojení), ale teď už mám rok od posledního odstavení a je to stále stejné, ne-li horší. :lol: Jsem prostě tak blbá. Roztržitá. A nevím co ještě. :lol:
Jinak ale bacha na to window, je to black-out. :palec:

 
Machalka
Extra třída :D 11762 příspěvků 13.02.11 21:56

Skvělej deníček, taky jsem ráda, že nejsem s touhle demencí sama :lol: Mám takovej pocit, že co jsem otěhotněla a porodila dceru, tak spolu s ní z mého těla odešla část mozku :twisted:
Zážitků mám spoustu, narychlo si vzpomenu na komunikaci se psem vs. dcerou. Bylo celkem běžné, že jsem našemu psíkovi říkala, že už za chvilku přijde z práce táta a dcerce že přijde páníček :mrgreen: Nebo dávám psovi žrádlo do misky a říkám mu k tomu ham :lol:
Taky nastává problém, když nesu 2 věci na 2 místa. Třeba jedla jsem rohlík se sýrem, tak vracím zbytek sýra do ledničky a rohlíky vedle ledničky. A stalo se mi, že jsem je dala přesně naopak - až když jsem hledala, kam jsem dala rohlíky, našla jsem je až po dalším otevření ledničky (samozřejmě mezitím už jsem rohlíky dávno vzdala, že prostě nejsou). Stejnej problém s košem a košem na prádlo, kolikrát jsem se pak divila po otevření koše, co jsem to vlastně vyhodila a co chystala na vyprání :oops:
Ale největší trotl jsem asi s kontaktníma čočkama. Nosím je už léta, manipulace s nima mi nedělá problém, ale v poslední době se mi párkrát stalo, že při nasazování mi jedna čočka spadla. Vždycky to byla ta druhá, takže na jedno oko jsem viděla skvěle, na druhé houby :twisted: Nasazuju si je nad umyvadlem, takže jsem lustrovala umyvadlo, kam to spadlo. Připadala jsem si jak pako, celý umyvadlo projitý (samozřejmě coby jednoočka, druhý oko zadělaný rukou, aby mi nezkreslovalo už tak blbé vidění :lol: ). Až mě popadne panika, všimnu si čočky na baterii :zed: Podruhý jsem opět lustrovala umyvadlo a nic, mrknu na baterii a nic, opět panika a ve finále bylo na páce u baterie. Marnej boj :twisted:

 
Asteria
Kecalka 392 příspěvků 14.02.11 12:21

Konečně jsem si po dlouhé době přečetla něco veselého :-D, hezké příhody a neboj, nejsi sama, kdo se tak chová.

 
romype
Ukecaná baba ;) 1666 příspěvků 14.02.11 16:47

Opět skvělý deníček, od srdce jsem se zasmála, přidám k dobru jednu příhodu,která se stala mojí máme, ještě za doby hluboké totality, vyprávěla mi, když mi byly asi 4 týdny, rozhodla se, že vyrazí nakupovat do města. Přijela tramvají na náměstí, a jala se obcházet obchody,před jedním mně nechala venku uspanou v kočárku, a dala se do nakupování,dříve bylo zvykem nechávat kočárky venku, po nákupu odešla z krámu, že půjde směrem na tramvaj, když po chvíli zjistila, že jí něco chybí, přemýšlela, když náhle si vzpomněla, že nemá kočárek, utíkala zpátky, naštěstí jsem tam byla stále zaparkována.Když už jako dospělá jsem nechápala, jak mě tam mohla zapomenout, odpověděla mi, víš, já jsem na to nebyla zvyklá, mít dítě, a od té doby se mi to už nikdy nestalo.

 
nicolinda
Závislačka 3727 příspěvků 14.02.11 22:57
super deníček,

také se v něm poznávám :lol:
hodně mě pobavila -kamila :lol: s tím pérováním košíků v obchoďáku :palec: Též i moje mami po našem odchodu z návštěvy - mávám jí a ona houpe vrátka :-D nebo já, když třeba večeřím a manžel chová malou- ona fňuká , tak já se kývám aspon v rytmu - jako když jí houpu - aby se uklidnila, on mi říká: co děláš a já na to, že jí utišuju, manžel: a nevadí Ti že jí mam já?? až pak mi to docvaklo :lol: a další a další příhody
PS: Miruš, tipovala jsem že rohlík bude ukrytej v lékárničce a objevila jsi ho až když sis za 2 dny opět něco ošetřovala (tipuju podle sebe) :roll:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 15.02.11 22:37

Moc pekne, dost me to pobavilo :-D. Ja jsem teprve ve 4. mesici, ale uz jsem toho taky dost stihla. I na me pritel obcas kouka, jestli je to vysledkem me blbosti nebo jen meho jineho stavu :-D.

 
Tiduska
Nováček 6 příspěvků 16.02.11 14:40

Právě jsem dotelefonovala s kámoškovou, obě končíme 4. měsíc a přesně o té demenci jsme se bavily. :-D Za mě: právě čekám na opravu auta v autoservisu. Při parkování do naší garáže se mi levá část začala zavírat větrem (šance, že bych si vzpomněla si je zajistit je nula :lol: ).. no a já místo abych vystoupila a zajistila si je jsem se je pokusila objet. Nějak mi vypadlo, že ta garáž má i pravá vrata a pravou zeď a orvala celý blatník…

 
dzeini
Povídálka 14 příspěvků 05.03.11 18:29

Moc děkuju za pobavení :-D

 
Maajaa
Zasloužilá kecalka 727 příspěvků 06.03.11 11:04

Krásný.Taky se přidám.Mám dvojčata a asi toho ze začátku na mě bylo nějak moc.Jednou v noci jsem je přebalovala,na­krmila a šup spát.Ráno se probudím,Lenička brečí,šáhnu na ni,je celá mokrá.Říkám si,jak je možný,že se tak pročůrala - ona mokrá,zavinka mokrá,prostěradlo mokrý :think: - no nedala jsem jí v noci plínku :oops: :mrgreen: .

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 06.03.11 21:34

Krasny Mirus.. opravdu krasny :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Pája52
Závislačka 2861 příspěvků 22.03.11 20:45

Super deníček,hrozně jsem se pobavila (dneska jsem to potřebovala jako sůl,hormony se mnou třískají ode zdi ke zdi :lol: ) :-)
Jen jedna věc - Vy dáváte MM ohřát do mikrovlnky????????? Hrozně mě to překvapilo,protože mikrovlnama jídlo ztrácí svojí hodnotu a vůbec všechno to dobré,co v sobě má,což u MM asi není úplně ideální… :-? Samozřejmě mi do toho nic není a je to Vaše věc,jen jsem se nad tím pozastavila,že to třeba nevíte :-)
Jinak přeji,ať se Vám i malé daří co nejlépe :wink:

 
petulikmt
Kecalka 227 příspěvků 23.03.11 11:47

Super, ještě teď brečím smíchy a musím si jít umýt rozmazané šmínky. Takhle jsem se hodně dlouho nezasmála. :lol: :mrgreen: :lol:

Vložit nový komentář