Těhotenství, amniocentéza u Metelky

metelka  Vydáno: 18.05.05

Zdravím všechny maminky, těhulky, snažilky a budoucí snažilky. Kdysi jsem se zmiňovala, že až budu mít po zkouškách a výsledky z amnia, napíšu deníček, doufám, že ostatní z něj načerpají naději a třeba se některá maminka také chystá na amniocentesu, tak jen ať se nebojí, protože té hlavně bych chtěla dodat odvahu.

Tak předně, jsem už starší maminka a doma mám tři holčiny, 18,14 a 6 let. Ani jedno těhotenství jsem neměla bez problémů, vždy jsem v prvním trimestru špinila, měla jsem pesar /dnes už se to nepoužívá/, případně cerkláž - zastehování čípku.Ale vždy to dobře dopadlo, no nicméně počet dcer byl na manžela zřejmě moc, nakonec se rozhodl, že už nemůže a odešel. Rozešli jsme se v dobrém, dá-li se to tak říci, stále se o děti stará a nikdy mne nenechal ve finanční tísni. Navíc jsem nezůstala dlouho sama, za nějaký rok jsem si vzala svého spolužáka ze střední školy, mou první lásku, který znal mě i mé dcery od narození a je moc hodný a laskavý človíček, ale bez dětí - tak dlouho loudil, až jsme to nakonec pro jednou! zkusili, zrovna to nebyl nejklidnější měsíc a tak jsme se k tomu tuleníčku dostali pouze jedenkrát....­.A bylo to. Podivné nevolnosti, žaludek jak na vodě, chřipka. Posílali mne na rtg plic pro úmorný kašel, tak jsem si pro jistotu udělala těhotenský test - a byly tam. Byla jsem v šoku, nevěřila jsem svým očím, tak jsem si koupila další test, zase jiný. A zase dvě čárky. Možná některým maminkám, které tak dlouho bojují za těhotenství a měsíc co měsíc podstupují to zklamání, když se menstruace dostaví, to bude připadat neuvěřitelné - ale já necítila obrovský příval radosti a štěstí. Bylo to překvapení a plno ne moc příjemných pocitů - navíc mi bylo zle - čtyři, budeš mít čtyři děti, jak to zvládneme. A co v práci, podrží Ti to místo? A co okolí, nebude Tě chápat, je Ti už tolik…Do toho otrávené obličeje mých starších dcer, které tajně doufají, že jejich matka už TO přece vůbec nedělá a těší se na vnoučata a teď tohle, takový trapas!!Jejich matka je v tom!!Zato můj milovaný manžel skákal radostí až do stropu, od začátku mi dával najevo, jak je šťastný a jak si toho váží, staral se o mně a pořád mi šeptal, jak mne miluje, začal mi kupovat maminkovské časopisy a vybírat jména a později kočárky - a když přišly těžší chvíle, vždy stál u mně a ujišťoval, že bude vše v pořádku.Také ta nejmenší opička se moc těší, maže mi bříško krémem a dokonce miminku sama od sebe říkala básničku, moc mne to dojalo. A postupně podráždění ustupovalo, i nevolnosti a když jsem to viděla na UZ, najednou mi bylo do pláče, no není to zázrak? Tak malé NIC a už tomu bije srdíčko? Začala jsem se pomalu ale jistě těšit, když jsem začala špinit, uvědomila jsem si, že by mi bylo strašně líto, kdybych a to přišla, ale vše bylo v pořádku a po Utrogestanu se špinění ihned zastavilo.Moje paní doktorka mne sice trochu vyděsila, je mi už 37 let a tak mě od začátku seznamovala jen a pouze s negativy a možnými riziky, teď už je to ale prima, dokonce jsem si stihla udělat zkoušku na úředníka a odbornost - a to je pěkný záhul - a mám výsledky z amniocentésy, mimi je v pořádku a je to.....chvíle napětí…je to zase holčička. Manžel o ní tajně snil, jen mi přece jen trošku malilinko na pidisekundu bylo líto, že už asi nezjistím, jaké to je mít syna.
A jaká je ta Amniosentéza? To píchnutí dlouhou jehlou do břicha, ve kterém roste miminko? Samozřejmě jsem se bála - samotného odběru, možných rizik a následků - jako všechny jsem hledala na internetu informace a někdy se vyděsila, někdy zase ne, zkušenosti jsou rozdílné. Nakonec jsem si pro výkon odběru vybrala pracoviště Genet v Praze, i když to není úplně blízko. Přijela jsem tam, manžel se mnou a překvapilo mne příjemné prostředí bez známých nemocničních pachů. Nejdříve jsme absolvovali pohovor s genetičkou, která nám vysvětlila, co a jak a pak jsme šli přímo do ordinace velmi milé a příjemné paní doktorky Břešťákové. Chvíli si miminko prohlížela UZ, bylo to krásné, viděla jsem zcela jasně profil hlavičky a jak pohybuje rtíky - a to prosím pěkně v 15 - 16 týdnu, což se mi pořád zdá neuvěřitelné - ale pro malé množství plodové vody mě objednala až za týden.No, nebyla jsem ráda, ale nedalo se nic dělat. Celý týden jsem se snažila být klidná a v daný termín jsme zase vyrazili autobusem do Prahy - v autě se mi dělalo zle a navíc by to znamenalo někoho obtěžovat, protože auto nemáme. Chvilku jsme čekali, pak jsem ulehla na lehátko, opět UZ, vidím asistentku s tou obávanou jehlou.Zavřela jsem oči, cítila jsem vlnu horka, jak prochází tělem, asi adrenalin z mé nervozity, byl to jen mžik, a najednou cítím malinký nebolestivý vpich, srovnání s odběrem krve je dramatické. Cítím, jak jehla prochází vrstvami a najednou doktorka říká - teď to zatlačí - citím mírný tlak - už jsem vevnitř, říká doktorka - rychle otevřu oči, abych se podívala, kde je jehla a kde je miminko, vše mám před sebou na obrazovce a hlídá to manžel, který úkon napjatě sleduje.Jehlu sice moc nevidím, ale miminko je přitisklé na druhou stranu od jehly a ani se nehne, jako by to vnímalo.Vím, že se taky nesmím hnout a pomalu se uklidňuji. Chvíli to trvá, asi dvě minuty, než plodová voda nateče, zase cítím ten mírně nepříjemný tlak a říkám si, jak dlouho ještě. Ale procedura je už u konce, jedním rychlým pohybem doktorka vytáhla jehlu a bylo to za mnou.Šli jsme s manželem na oběd a jeli busem domů, bylo mi dobře. Úplně nejhorší na tom byl můj strach, ale poctivě jsem tři dny ležela, přece jen jsem cítila, jak je děloha trošku podrážděná a taky jsem se sledovala ostřížím zrakem, aby mi neunikla jediná podezřelá bolest nebo tlak nebo píchnutí, ale vše bylo v pohodě. No a výsledek jsem se dozvěděla za 15 dní na to, těsně před zkouškami, a teď jsem ve 20tt + 4 a jedu na UZ do Genetu, protože mám málo plodové vody, tak pro jistotu. Měla jsem vždycky málo plodové vody, tak se toho moc nebojím, hlavně ať jí není tak málo, aby to ohrožovalo miminko, moji čtvrtou malou dcerušku, na kterou se už moc těším.A možná že si opravdu dopřeji ten proutěný košík na miminko, o kterém jsem vždy snila, ale byl moc drahý…A nechala jsem si ušít super těhotenský obleček a v sekáči koupila úžasné riflové šaty…a už ani ty moje pubertální dcery nedělají otrávené obličeje, a víte, že okolí mi fandí? Vypadám krásně a cítím se jako šťastná maminka - tak se nebojte, starší maminky, svět je s náma.
A ještě se musím zmínit - je to tady na netu fajn a moc mi pomohlo, že jsem si měla s kým popovídat a podělit o starosti, když v okolí nebylo s kým. Takže díky, anonymní maminky a těhulky a snažilky a všem hodně štěstí!!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Bubinka
Kecalka 155 příspěvků 18.05.05 13:33

Metelko, to jsi moc krááásně napsala :-) Držím vám všem palečky…

Bubinka

 
desire
Kecalka 242 příspěvků 18.05.05 13:46

Metelko, držím palečky! Ať je holčička zdravá a tak pozitivní jako maminka:-)))

Desire + mimisek 20tt

 
Anonymní  18.05.05 13:59

METELKO, neblázni! Jak stará na další dítě?! Já mám dvě, je mi 33 a rozhodně si nepřipadám nijak divně při představě, že se mi někdy v 37-38-39 podaří přemluvit manžílka na další miminko. Ber si příklad ze Stefinky, tak rodí a nestíhá stárnout a to je přece úžasné, no ne?
Držím ti i manželovi všechny pěsti. Páni, pět ženských na jednoho chlapa, ten si s váma ještě užije =o))))
 Radina

 
Mirec
Stálice 69 příspěvků 18.05.05 14:07

Ahoj Metelko,
moc hezky jsi popsala všechny své pocity.Já jsem stejně stará jako Ty a za tři týdny by se mi už měla narodit holčička.Doma mám skoro osmiletého klučinu a vůbec se necítím stará na to mít mimčo.Takže hurá do toho a ať jsou ti naši drobečkové zdraví.Mirka

 
PeZa
Ukecaná baba ;) 2257 příspěvků 18.05.05 14:19

Ahoj metelko, moc hezky jsi to napsala, úplně jsem si vzpoměla na svůj odběr a taky na svoje pocity a plně tě chápu a strašně držím palce, aby jste to všechno zvládli a krásně si to užili. Mě je 26 let a amnio jsem prodělala taky. Celé těhu mám v pohodě, ale tohle mi jaksi moc nevyšlo, taky to byli hrozné nervy, krom toho jsem si říkala, že jsem moc mladá na to, abych něco takového podstupovala, ale nakonec jsem to všechno zvládla za pomoci rodiny a kamarádů. Na odběru se mnou byla maminka a té bylo taky 37 let, hezky a pořád jsme si povídali, měla doma zase pro změnu tři kluky a když jsme se pak potkali, tak mi hlásila, že čekají holčičku-stejně tak, jako my :o)
Já si zase někdy říkám, jestli jsme neměli s mimi počkat, že spousta našich kamarádů si ještě užívá, ale čím víc mi bříško roste a cítím malou, jak se tam protahuje, tím víc jsem ráda, že ji máme a oba s manželem se na ní moc těšíme.
Moc ti držím palce a přeji hezký den Petra a mimísková 32tt

 
zdenca1
Ukecaná baba ;) 1999 příspěvků 18.05.05 14:31

Krasny pribeh s krasnym koncom…iba ta poznamka o veku … :-) Ja mam rovnaky ale chybaju mi tie dve pubertalne deti a ta tvoja 6 rocna sa naklana k mojej 2,5 rocnej.A preco ja tehotniem tak neskoro?…lebo nam sa k veku primotala este aj neplodnost…a poviem ti aj ked mam tu 2,5 rocnu nevzdali sme to a pokusame stastie,osud a hlavne lekarov a chystame sa ist si po druhe :-).na vek pomyslim az ked mi v centre nejaky dobrak „pripomenie“ ale pani mate uz vyssi vek… :-)) tak by bolo dobre… :-)))
Blahozelam este raz a krasne si to uzivajte!

 
Lucie2507
Kelišová 5241 příspěvků 18.05.05 14:44

Ahoj metelko,
moc pekne jsi to napsala. A ja ac mi je jen 25 let, tak jsem na ami taky byla a to ve svych 22 lech, a musim rict ze to probihalo tak jako u tebe.
A zase tak nic strasneho to nebylo, a moc krasny byl pak ten dopis kdy mi napsali zeje vse v poradku a ze cekam holcicku, to jsem si pak to tehotenstvi zacala poradne uzivat. Jsem rada ze jsem na to vysetreni byla. Vsem hodne stesti preje Lucie a Adelka

 
elda21
Kecalka 110 příspěvků 18.05.05 15:39

Ahoj Metelko,

ačkoliv sama nejsem těhotná a zatím se řadím do nesnažilek, tak musím říci, že mě se mě tvůj článek móóóc líbil. Přeji tobě i miminku hodně štěstíčka a zdravíčka. :-))))
Elda 2

 
Anonymní  18.05.05 18:22

Ahoj Metalko.
Taky jsem si to prožila. Bohužel nám to nedopadlo dobře a o miminko jsme přišli - DS. Při čtení Tvého vyprávění se mi hrnuly slzy do očí. Popisuješ to moc krásně, přesně tak to probíhá a já jsem za to nesmírně vděčná. Už se moc těším na další těhotenství a vlastně i na další amnoicentézu v gennetu.
Přeju Tobě i všem ostatním krásné těhotenství. Užívejteho plnými doušky.

Bára

 
Anonymní  18.05.05 18:23

Omlouvám se za zkomolení jména, Metelko :o))) Bára

 
Nikka
Kecalka 418 příspěvků 18.05.05 19:40

Ahoj Metelko,
to jsem ráda, že jsi napsala tak krásný deníček, protože jsem na tebe moc myslela a říkala jsem si, proč se pořád neozýváš. Takže jsem moc ráda, že ti to tak dobře dopadlo a že si užíváš těhotenství. Je to určitá naděje i pro mne, protože ač jsem 2× na amnio nemusela, tak teď, jestli se nám povede mimo potřetí, tak asi vzhledem k věku 34 let to budu muset podstoupit. Ale když jsi to tak pěkně popsala, tak se už vůbec nebojím. Jo a taky ´mě potěšilo, že vám to vyšlo na první pokus…, takže věk asi roli nehraje :-). Z toho jsem taky měla obavy. Nikka

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 19.05.05 09:29

Hmm, já měla první v 36. letech…

K tomu odběru plodové vody - nemusí to být vždycky tak pohodové, jako u Tebe. Nikde nezmiňuješ, že se doporučuje hodinu po odběru zůstat v klidu a následujících 24 hodin klid na lůžku. U nás nabízejí i jednodenní hospitalizaci. To nechci nikoho vyděsit, je to pro jistotu a kontrolu, jen může být nepříjemné, pokud s tím maminka nepočítá.

Já bych podruhé na odběr nešla. Podle odběrů nám vyšlo vysoké procento na Downa, ale všechny utz byly O.K. Navíc riziko D.S. bylo nižší než riziko potratu při amniocentéze. Někde se mylně uvádí 0,5 - 1 %, ale ve skutečnosti jsou to 2%. Aby si někdo (jako já před odběrem po přečtení podobného článku) nemyslel, že je to brnkačka bez rizika.

Alice

 
Safira
Kecalka 360 příspěvků 19.05.05 09:43

Ahoj Metelko
Já jsem na tom podobně jako ty :o).Taky mám tři děti se zesnulým manželem (17,14,9) a ted se s vým přítelem čekáme další přírustek.Měla jsem z toho strach kvůli věku bude mi letos 36 a hlavně kvůli te amniocentéze.Nej­starší a nejmladší jsou dcery a prostřední je syn.Ta nejmladší se na miminko těší nejvíc jak bude vozit a hrát si s bráškou.Ti starší to už taky berou v pohodě.
Na amniocentézu jsem šla v 16 týdnu a kdybych nevěděla z internetu jak se to provádí tak nevím nic.Doktor mi nic neřekl byla jsem z toho úplně vystresovaná.Naš­těstí sestřičky tam jsou super.Na odběr jsme tam přišly dvě ta paní přede mnou to měla v poho.Mě musel pichat na 2 krát napoprvé mě píchnul moc dole pak zase se nemohl dostat dovnitř a když už konečně tam byl tak nechtěla téct ta plodovka.Pro mě to tedy byl docela nepříjemný zážitek:o(.A hlavně jsem měla strach o miminko snažili jsme se dva roky než jsem otěhotněla a ještě k tomu za pomocí prášků a injekce na ovulaci.V červnu loňského roku jsem měla samovolný potrat tak jsem měla tedy velkou obavu abych o tohle mimi nepřišla.Naštěstí Samuel (tak se bude jmenovat naše miminko :o)) je silný chlapeček a je zdravý to je pro mě důležité.
Teď už se na něho připravujeme postýlka,kočárek už je nachystaný ještě musím vyprat pidi věcičky a hurá do porodnice TP 20.7.
Metelko tobě přeju hezké těhulkovství ať si to užíváš tak jako já.Já si to moc užívám a připadám si jako kdybych byla poprvé těhu :o)).
Monika 31+3

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 19.05.05 15:18

To mě mrzí, že máš takové špatné zkušenosti s amniocentézou. Ale skutečně jsem nemusela hodinu po odběru ležet, vstala jsem a šla na ten oběd a pak jela autobusem domů, o nějaké hospitalizaci nikdo od počátku nemluvil. Ale může se někomu udělat nevolno, vždyť někomu je špatně už při odběrech krve. Přestože jsem velký strašpytel a nesnáším odběry krve, zvládla jsem to v pohodě a bez komplikací. Víš, já měla všechny testy v pořádku, šla jsem pro jistotu a jsem teď v pohodě a v klidu, nelituji.A nevím, odkud jsi vzala informaci o dvou procentech, i v Genetu uvádějí menší, když Tě seznamují s riziky, které si jistě každá maminka dobře uvědomuje. Víš, opravdu si myslím, že hlavně je to o osobním přístupu k dané věci.
No, to jen tak na vysvětlenou.Děkuji zá názor a měj se fajn.

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 19.05.05 15:24

Děkuji všem maminkám za podporu a za držení palečků, je to moc milé a reakce na můj článek mne potěšily a někdy i pobavily. Také se vůbec necítím jako stará matka, jen se vždy najde nějaký dobrák, který mi můj věk připomene, většinou nějaký mladý doktor, to abych se asi děsila až do porodu nebo co. A vůbec, přežije to někdo TAK starý jako já?Myslím to žertem, ale oni ty poznámky vážně. Tož tak. Mějte se hezky i s roztomilými potomky a ať se šťastně a ve zdraví dožijete konce jejich puberty, protože to je teprve nářez!!!Zdraví Metelka.

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 19.05.05 15:35

Odběr mi dělali v Brně na Obilňáku, od začátku zmínili možnost hospitalizace (tím mě zaskočili, měla jsem tam sebvou dítě, ovšem bez množství náhradních plínek, oblečení a jídla…), musele jsem čekat hodinu v čekárně, chodili se na mě dívat.

Tam mě lékař upozornil na ta 2 %. Je to porodnice s nejvyšší frekvencí porodů a tím i odběrů plodové vody v republice. Předpokládám, že ten doktor mluvil ze zkušenosti a nekecal…

Divím se, že jsi podstoupila takové riziko, když jsi nemusela. Už jsem se setkala s maminkou, co po amniocentéze skutečně potratila a má problémy podruhé otěhotnět. Navíc bylo dítě zdravé, poslali jí tam taky „pro jistotu…“

Nevím, nakolik si každá maminka uvědomuje možná rozika. Já píšu ze své zkušenosti. Taky jsem si tu přečetla jednu zkušenost, jak je to v pohodě a bez rizika, ale skutečnost pak byla jiná. Proto si myslím, že je dobré zmínit i tu druhou stránku. Při dnešním podrobném utz se dá velice dobře diagnostikovat i bez odběru plodové vody. Je na každém, jestli takové riziko podstoupí.

Já bych na potrat stejně nešla, chtěla jsem to vědět hlavně kvůli manželovi.

Alice

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 19.05.05 18:59

Ahoj Safiro, tak to je super, gratuluji k chlapečkovi, už se Ti to blíží, tak hlavně ať nečekáš pak dlouho po termínu - každý den navíc se počítá, však to asi znáš.Držím Ti palce, ať to všechno š'tastně a bezproblémově skončí a měj se hezky - a pevné nervy se všemi dětmi…
Zdraví Metelka.

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 19.05.05 19:04

Po Báru - to je mi moc líto, že to takhle dopadlo, věřím, že příště to bude lepší, uvidíš.Děkuji Ti za odpověď a taky držím palce a přeji Ti do budoucna hodně štěstí.

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 19.05.05 19:30

Pro Alici - chvíli jsem váhala, jestli ještě reagovat, ale rozhodla jsem se, že jo. Moc se mi nechtělo na ten odběr plodové vody a dobře jsem si uvědomovala riziko, ale zároveň mám zkušenost z okolí, kdy výsledky krve byly naprosto v pořádku, dokonce i UZ, a přesto se dítě narodilo s DS. A to je riziko daleko větší - neumím si představit, že bych sebe a svoji rodinu zatížila postiženým človíčkem, který potřebuje trvalou a soustavnou péči, máš můj obdiv, že bys do toho šla, já bych na to fakt sílu neměla,toto riziko jsem potřebovala v maximální míře omezit a jsem ráda, že dnes už existují metody, které to umožňují. I když by mi to bylo moc líto, těhotenství bych ukončila, proč bych jinak na amnio chodila? Jen bych pro to nepoužila slovo potrat, to slovíčko má pro mne nepříjemný a povrchní výraz, nevím, jak se vyjádřit, ale potrat je pro mně ukončení nechtěného těhotenství už v zárodku, kdy se plodu ani nedá šance a matka se tím zabývá minimálně, v těchto případech je to už spíš rozloučení se s dítětem s bolestí ať už kvůli vadě neslučitelné se životem,kvůli DS, apod. Jsem fakt šťastná, že je děvenka v pořádku a nic takového mně nepotkalo.Měj se hezky a díky za názor.
P.S. V těch procentech by si měli udělat doktoři jasno, mně v tom Genetu dali černé na bílém 0,5 - 1 % a vlastně všude se uvádějí mírně odlišné procenta - tak maminky, teď si vyberte.

 
Anonymní  20.05.05 21:19

Ahojte. Dovoluji se připojit se svým zážitkem. Ve 22 týdnu jsem se z UT dozvěděla, že mimi má nějaký problém, protože je menší a že mám i méně vody. Poměrně rychle jsem se dostala do Podolí, kde byli všichni moc hodní. Ovšem když už nade mnou bádali na UT hodinu, tak mi to připadalo divné. Verdikt zněl, že mimi není zas tak malé, ale že má problém s nožičkami (latinský název si nepamatuji, jedná se o vytočení nožiček v kotníku) a že to může být i důsledkem nějaké genetické vady, přestože za celou dobu těhotenství bylo vše v pořádku. Paní doktorka mi nabídla buď amniocentézu (výsledky za 3 týdny) nebo kardocentézu (odběr krve z pupečníku, výsledky do týdne, trošku nepříjemnější než amniocentéza, jednodenní pobyt v nemocnici). Přestože šlo všechno velmi rychle, tak ani při jedné z metod bych se nedozvěděla výsledky do 24 týdne :-( Přesto všechno jsem se nakonec rozhodla (po konzultaci s pani doktorkou) pro kardocentézu a nelituji toho. Možná vám to bude připadat divné, ale musím zpětně říci, že ty celkem cca tři týdny od začátku problému do konečného výsledku byly hrozné a nekonečné a za tu dobu jsem nepřibrala ani deko. S vědomín všech rizik (dneska je to 10. den po zákroku a je vše v pořádku) musím říci, že bych udělala stejná rozhodnutí. Nedokáži si představit, že bych se otázkou, jak na tom mimi vlastně je, měla mučit další dny těhotenství.
Držím pěsti všem v jejich rozhodnutích, až již jsou jakékoli…

 
Anonymní  25.05.05 07:33

Ahoj Metelko,
napsala jsi to strašně krásně. Moc ti miminko přeju a možná teprv teď, když už sis v životě něco prožila, si budeš miminka užívat těmi správnými doušky. Moje mamka mě taky měla až ve 33, před tím taky tři děti a říkala, že teprve se mnousi to užila.
Píšeš, že se amnia nemám bát, ale já jsem se s manželem rozhodla, že i kdyby byly výsledky špatné, tak na ni nepůjdem. Sice na ji byla spousta mých známých a dobře to dopadlo, ale nechci to riziko potratu podstupovat. Stejně si neumím představit, jak bych šla na potrat, kdyby to nebylo úplně ok.
Moc ti fandím a přeju tobě, tvému hodnému muži a třem dcerá, ten nejkrásnější a bezproblémový život. Mějte se rádi a buďte té třetí princezně tou nejlepší rodinou!!!

Vendelina

 
Anonymní  25.05.05 22:00

Zdraví Metelka -Děkuji, Vendelíno, moc Ti přeji, abys měla všechny testy v pořádku a aby všechno dobře dopadlo. Cítím se moc dobře a říkám si, jestli přece jen ti doktoři nedělají z toho těhotenství moc velkou vědu..Ale já vím, že nedělají, je to zázrak a jsem šťastná to žena, že mám tolik dětí, je to krásné, někdy náročné a nelehké, ale stojí to za to a je to život. Takže se měj hezky a buďte zdraví a hodně štěstí. Metelka.

 
melsi
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 14.06.05 11:17

ahojky,já měla podobný pocit u amniocentézy,výs­ledky zatím neznám a čekám druhé dítě ve svých 36 letech,syn má 16 let a celé naše okolí netrpělivě očekává holčičku,u nás je totiž čistý chov! Samí kluci!Sestry i naši rodiče v duchu doufají,ale já mám zase ten pocit,že marně..Čekám na výsledky a doufám,že budou v pořádku jako u tebe!! No,možná,že ty naše děti bychom mohly dát dohromady :)))))))))
Jinak u prvního jsem měla také málo plodové vody a byl dost velký 4,15 kg,nyní jsem v 17 týdnu a včera na poradně mi doktor řekl,ať se dívám pozorně,že je dost velký,měří 20 cm,trošku se obávám,abych to přežila do porodu,protože se léčím na tlak.
Měj se hezky a holčičku ti závidím…ozvu se 23.6.05,to už totiž budu vědět,jestli mě intuice nezklamaly…))))))))))

 
Anonymní  21.06.05 21:31

ahoj Melsi,tady Metelka,určitě dej vědět, jak Ti to dopadlo, strašně moc Ti přeji holku - jednu. Jsou to totiž hrozné opice a v pubertě je s nimi dost těžké pořízení,tak nevím, co je lepší, čtyři kluci nebo čtyři holky???Možná čtyři psi…Ale ne, je to jen takový cynický povzdech matky puberťaček,dávají mi někdy pěkně zabrat, však máš doma 16letého syna, tak jistě víš, o čem mluvím…a jestli ne, tak blahopřeji.
Tak držím palce!!!!A určitě napiš. Metelka

 
Anonymní  14.07.05 16:31

Zdravím pisatelku a nastávající maminku. Váš článek mě moc oslovil a nedá mi to, abych nereagovala. Můj podobný osud mě přímo vybízí odepsat na Váš úžasný článek o amniocentéze.
Z prvního manželství, které se bohužel nevydařilo, mám 2 děti- 18ti letou dceru a 13ti letého syna. Podobně jako vy jsem brzy našla zpřízněnou duši a i když jsem se podruhé neprovdala, vybudovali jsme spolu firmu, přestavěli rodinný domek a co je nejdůležitější - máme spolu zdravého chlapečka, kterému jsou nyní 3 roky.Chlapeček se narodil v mých 35ti letech, takže kromě speciálního 3D ultrazvuku jsme jiná vyšetření nepodstoupili. Starší děti ( hlavně dcera) zpočátku taky z mého těhotenství nadšené nebyly, ale dnes mrňouse milují a nedají na něj dopustit. Myslela jsem si, že co se týká dětí tak mám „splníno“. Jelikož přítel dosud jiné děti neměl, toužil pochopitelně ještě po dalším, ale já se tak trochu bránila. Ale neubránila. I přesto, že jsem užívala hormonální antikoncepci, otěhotněla jsem. Uznávám, že jsem asi zapomněla polknout prášek, ale nečekala jsem, že se to hned podaří. Zpočátku jsem měla smíšené pocity, hlavně obavy jak to zvládnu, co tomu řeknou děti a okolí. Připadala jsem si už stará a ta počáteční únava a nevolnost mi taky nepřidaly. Postupně jsem si na tu myšlenku začala zvykat, řekla to svým nejbližším, jen dětem jsem to pořád tajila. Jednoho dne jsem to „vyklopila“ dceři a světe div se, vzala to celkem přijatelně a začala vybírat jména. Příroda asi ví co dělá, když nechává těch 9 měsíců na to, aby se všichni na mimčo připravili. Teď jsem v 15. týdnu těhotenství a začínám se těšit. Je mi sice už 38 let, ale když čtu o celebritách, které si pořizují miminko i po čtyřícítce, tak se za tak starou maminu nepovažuju. Příští týden jdu na odběr krve( AFP ), po týdnu se dozvím výsledky a potom jsem připravená absolvovat amniocentézu. Pochopitelně mám strach a proto pročítám na internetu co to vlastně obnáší. Myslím, že když to zvládli ostatní, tak to zvládnu taky ( ono mi vlastně nic jiného nezbývá). Tak mi držte pěstičky a když budete mít potřebu napsat tak se budu těšit. Zatím pa a opatrujte se. Mirka

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 15.07.05 17:45

Jsem moc ráda, že jste napsala. Přece jen je príma, když člověk potká někoho, kdo to cítí podobně.Chodím do různých diskuzí a tak, ale většinou tam člověk potká hlavně mladé maminky, které mají úplně jiné zkušenosti a své těhotenství úplně jinak prožívají. Já jsem nyní začala 30 týden, jsem doma a polehávám, protože jsem se začala otvírat, nález mám už ale šest neděl stejný, tak se pomalu přestávám bát a říkám si, že nějak donosím.Přibrala jsem osum kilo, což se taky dá, ale mám málo plodové vody, tak je to asi tím. Je to čím dál namáhavější a jestli jsem doposud nevěřila na svůj věk - teď mi bude taky 38 - přece jen cítím, že je to pro mé tělo daleko větší zátěž, než v předešlých těhotenstvích. Ještě pořád mám chvíle, kdy se probudím a vidím ten rostoucí pupík, kdy mne přepadne pocit neuvěřitelnosti toho, že jsem těhotná a budu mít dítko. Ale hormony pracují, už se těším, dojímám se u pidioblečků a ten proutěný košík - ten mám už doma. Jen svůj odpor ke kočárkům se mi nepodařilo zatím potlačit, prostě už mám své „odvoženo“, tak doufám, že to přece jen přejde, rozum říká, že bez kočárku se to prostě nedá…Držím vám palečky a nebojte se amniocentesy, opravdu to není žádné drama. Budu moc ráda, když se zase ozvete a přeji hlavně zdravíčko a bezproblémové těhotenství.Mějte se hezky a ať se Vám daří!!!!

 
Anonymní  02.09.05 15:17

Po delší době se Vám zase ozývám. Tak jak u Vás probíhá těhotenství? Jsou nějaké změny nebo už máte dokonce miminko?
Já jsem se teprve dnes dozvěděla výsledky z amniocentesy a jsou chválabohu v pořádku a také jsem neodolala a nechali jsme si říct pohlaví. Takže stav dětí se u nás vyváží , budeme mít holčičku.
Nyní jsem prodělala nějakou chřipku nebo co, mám zvýšenou sedimentaci tak mám zase obavy, aby bylo vše OK. Snad ano.
Po proutěném košíku se také pídím, ale zatím jenom na internetu, takže jsem ještě neměla možnost si nějaký osahat. Ale moc se mi to líbí.
Budu ráda když se ozvete jak jste na tom. Přeji moc zdravíčka Vám i Vašemu mimču.
 Mirka

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 04.09.05 11:04

Děkuji moc, že jste se ozvala a gratuluji k holčičce a hlavně k tomu vyváženému stavu. Ta naše čtvrtá holčička je pořád ještě v bříšku, váží kolem 2,5 kg - ale já tyto zprávy o přesné váze beru s respektem, tady v České Lípě jim to moc nevychází - a máme se …no jak ke konci těhotenství aneb přiměřeně stavu a věku, jak já říkám. Přibrala jsem jen 10 kilo, ale mám pocit, že asi tak dvacet a že mám ten pupek všude. Špatně se mi spí a jí, ale teď se to trochu zlepšilo, mám pocit, že mi bříško trochu spadlo dolů a že se mi ulevilo. Hlavička už naléhá a tvrdnutí pociťuji čím dál častěji, mám pocit, že to bude dřív, než 29.9., ale možná se pletu. No v každém případě tašku do porodnice mám už sbalenou a oblečky vyprány, teď už je to vcelku jedno, kdy to přijde, tak hrozně rychle to ubíhá a už tomu neuniknu.
Mirko, určitě dejte vědět, jak pokračujete a držím palečky do těch posledních měsíců, ať jste zdrávy a v pohodě a nebojte se chřipajzny, to by miminku už škodit nemělo a mějte se fajn !!!

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 04.09.05 11:11

Klidně bychom si mohly dopisovat i na soukromých mailech, moje adresa je:
hollanovi@cen­trum.cz, tak když budete mít zájem, budu ráda, vzhledem k tomu, že máme zřejmě stejné starosti s podobně starými dětmi. Ty moje holky už si taky zvykly a ta nejstarší/bude jí 19 za měsíc/, tak ta je ke mně někdy už taková ohleduplná jako žena k ženě, což je nová a zajímavá zkušenost. A ta naše prvňačka, ta se moc těší, celé těhotenství prožívá se mnou, pořád osahává bříško, jak tam miminko kope, říká mu básničky, to jsem si fakt moc užila.
Tak ahoj a pište, pište.
Metelka.

 
jelena
Ukecaná baba ;) 1224 příspěvků 18.08.06 16:10

no tak je to jasný, na žádný amniotest nejdu, ani za nic, tohle mi fakt stačilo.....

 
Ivana Bachtíková  29.05.13 19:23
Potěšení

Jsem nastávající babička a protože mám za sebou tři odběry plodové vody, byla jsem zvědavá jak věda postoupila. Po přečtení vašeho příspěvku jsem nevnímala informace o vědeckém pokroku, ale o tom jaký úžasný člověk jste a jak nádherně a lidsky dokážete popsat svou rodinu a pocity které vás v těhotenství provázejí. Váš příspěvek jsem přečetla jedním dechem a jsem ráda že existují takové maminky jako jste vy. Přeju vám všechno nejlepší v životě, hodně lásky a spokojenou rodinu a co je nejdůležitější…zdra­vou a krásnou holčičku. I. Bachtíková

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele