Těhotenství a konec kamarádství

anonymmm  Vydáno: 25.08.12

Naše mamky byly nejlepší kamarádky, tudíž jsme se znaly od dětství a nejlepšími kamarádkami jsme byly přes 10 let.

Zažily jsme toho spolu hrozně moc, věděli jsme o sobě všechno, mohli si spolu o všem povídat, nedali jsme bez sebe ani ránu. Několik let jsem dělala a bydlela v zahraničí, navštěvovaly jsme se hodně často. Psaly si dopisy. Celé naše dovolené jsme byly jen spolu, jezdily na výlety, pařily jsme, no prostě braly jsme se jako ségry, s nikým jsem si nerozuměla tak jako s ní a naopak, byly jsme nejlepší kamarádky. Byla pro mě jednou z nejdůležitějších osob v mém životě.

Obě dvě jsme měly vztah nic moc a pořád jsme si na ty naše chlapy stěžovaly. Jenomže jsem před 3 roky potkala svého nynějšího manžela a kvůli němu jsem se přestěhovala zpátky z ciziny do Čech. Kamarádka byla hrozně ráda a já taky, že se uvidíme ještě častěji. Na začátku bylo všechno skvělé. Jenomže s přítelem jsem si moc rozuměla, takže jsme byli hodně spolu. To jí začalo trošku vadit. Našla si jinou kamarádku, která s ní chodila pít atd. A když jsem k ní šla na návštěvu nebo ona ke mně, tak se o ničem jiném nebavila, než o té její kamarádce jak byly tam a tam a jak je ona skvělá, co všechno dělaly a podobně. Časem se to víc a víc stupňovalo, ale bavily jsme se spolu dál.

Když sem se jí ptala, jak je to s jejím přítelem tvrdila mi, že už žádné problémy nemají, že je vše v nejlepším. Prozradila jsem jí, že se s přítelem sice dlouho neznáme, ale že cítím, že on je ten pravý a že bych si hrozně moc přála, aby mě požádal o ruku. Na to mi ona začala tvrdit, že je to blbý, když se moc dlouho neznáme, že by to byla chyba. Že zná lidi, co se braly takhle brzo na začátku vztahu a nakonec se stejně rozváděli. Několik týdnů na to mi oznámila, že ji přítel požádal o ruku. Měla jsem z toho hroznou radost, říkala jsem si, že když to nevyšlo mně, tak alespoň jí, půjdeme na svatbu a třeba přítel se také rozhoupá (dodneška se žádná svatba nekonala).

Na téma děti jsme se obě bavily, že je ještě čas. Bylo mi 28 a říkala jsem, že děti taky vůbec zatím nechci, ale poté co jsem potkala mého přítele, tak kdyby se náhodou něco stalo, tak bych je jednou ít mohla, protože on je pro mě ten pravý, ale může to být klidně po 30. Protože prostě se na to ještě necítím. Je čas. Jednoho dne mi zavolala, že to nedostala, že byla u doktora a že jí tam našel nějakou tečku na ultrazvuku a že je asi v tom. Jasně že mi problesklo hlavou, co když pak už nebude vůbec žádný čas na naše kamarádství, ale hned sem to zahnala, jela sem za ní, aby mi vše povyprávěla a začala jsem se těšit, že budu teta a představovala jsem si, jak je budu chodit navštěvovat, co všechno jim koupím za dárečky atd.

Bohužel, ta tečka co tam prý doktor viděl, tak to nic neznamenalo, nakonec se těhotenství nekonalo. Tohle ji ale poznamenalo a začala chtít dítě. Sestra od jejího přítele začala chtít taky miminko a říkala jí: „Ne že budeš první, první musíme mít dítě my a pak až vy“. Tím to bylo ještě horší (úplně ji tím vyhecovala) a to tak, že si dokonce našla milence, úplně zešílela a říkala, že to dítě chce prostě za každou cenu, buď s tím, nebo s tím, že chce být za každou cenu ona těhotná jako první. Že jestli otěhotní ta jeho ségra, že už k nim v životě nepůjde na návštěvu.

Zeptala jsem se jí, co když se ale stane, že otěhotním já, že nic neplánujeme, ale zrovna si moc pozor taky nedáváme (takhle to u mě fungovalo vždycky celá léta, nikdy sem nebrala prášky.) Tak co kdyby se to jako naschvál stalo. Na to mi řekla, že by se mnou nechtěla mít nic společného, že by mě nechtěla vidět a ani o tom nic vědět. To mě totálně dostalo, nečekala jsem to, dost mě to zasáhlo, myslela jsem, že by naše kamarádství nikdy nic nerozdělilo. Já bych při ní stála při kdykoliv a vždycky jsem jí všechno přála. Ještě jsem si říkala, co kdyby se to opravdu stalo jakoby naschvál jako taková „zkouška kamarádství“. A ono se to taky opravdu stalo. Brzy jsem otěhotněla. Nevěděla jsem to.

Čekala nás ještě společná dovolená u moře, na kterou jsem se už tak moc potom co mi tohle řekla, netěšila, ale už to bylo zaplacené a tak se jelo. Na dovolené bylo trošku dusno, protože se pohádala se svým přítelem – dřív jsme spolu řešily všechno, ale ona mi nic neřekla, o co jde a místo toho volala té své nové kamarádce a probírala to s ní a přitom já byla vedle, dokonce i se mnou moc nekomunikovala. V ten moment mi nějak došlo, že už to nějak není jako dřív a nějak jsem měla tušení, že je to naposledy, co jsme spolu. A také že to tak bylo.

Po dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. Od té doby co se to dozvěděla, se mnou nepromluvila. Hrozně moc mě to mrzelo, obrečela jsem to a celé těhotenství jsem se tím moc trápila, protože jsem nikdy nevěřila, že by naše kamarádství cokoliv rozdělilo. Dozvěděla jsem se, že je ta kamarádka na tom psychicky hodně špatně, díky tomu že nemůže otěhotnět, a to tak, že nesnese pohled na těhotné a to, že jsem otěhotněla prý obrečela.

Jenomže všude začala vykládat, že jsem ji zradila, že jsem tvrdila, že dítě nechci a přitom jsem těhotná, že jsem to určitě celou dobu plánovala. I přes to všechno jsem se ji po nějaké době pokusila zkontaktovat, že se mi prostě stýská, chvíli jsme si psaly. Napsala mi, že prostě nesnese pohled na těhotné, že s tím má problémy, že se jí také stýská a všechno ji to moc mrzí, ale že mě prostě vidět nemůže, že neví, co by to s ní udělalo. Nakonec se mi také přiznala, že mi závidí, že jsem těhotná a ona, která to tak hrozně chce, ne, i to že mám takového hodného přítele, a nakonec to bylo tak, že ne že by nemohla mít děti, ale prostě její přítel s ní děti mít nechce.

Za pár týdnů jsem měla svatbu, jenomže ona mě nemohla prý vidět, takže mi ani za svědka jít nemohla (vždycky jsme si slibovaly, že si půjdeme za svědky). Přestala se ozývat, já jsem to nevydržela a napsala jí ne zrovna moc hezkou sms, že jak tak vidím, už to naše kamarádství nemá cenu. Její kamarádka přitom má malé děti a to jí nevadí, má je moc ráda. Už to bude rok, co se spolu nebavíme. Dcera se už narodila. Občas se potkáme a ani se nepozdravíme. Naše mámy byly kdysi nejlepší kamarádky, ale časem se vídaly míň a míň a my dvě jsme si vždycky říkaly, že doufáme, že nedopadneme jako ony, ale dopadly jsme ještě hůř. Nemůžu se s tím pořád ještě vyrovnat, zažily jsme toho spolu moc, nikdy se to nedá zapomenout. Brala jsem ji jako sestru, jako moji rodinu. Možná jsem hloupá, ale prostě mi pořád chybí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.3 bodů
 Váš příspěvek
 
anonym21  25.08.12 11:47

Taky mám kamarádku, neznáme se od dětství, ale asi 4 roky a moc jsme se sblížily, pracovaly spolu, prostě spolu byly každý den a moc jsme si rozuměly.. Ona si moc přála dítě, ale zatím to prostě nejde a to už vyzkoušeli celkem dosti.. Bohužel. No já a z ničeho nic otěhotněla, neplánovala jsem to, ale stalo se. Samozřejmě se to hodně pokazilo, já odešla z práce, dlouho jsme spolu nemluvily, ale teď za ní chodím, bavíme se a vím, že jí to uvnitř hryže, když vidí mou malou, ale snaží se přes to přenést.. Má ji ráda a mám u ní dveře otevřené…

Popravdě chování Tvé kamarádky a tak celkově mi nepřijde na úrovni Vašeho věku tedy :-) Když jsem to četla, myslela jsem, že čtu o 15 letých holkách, co se pohádaly..
Není to tak, takže být Tebou, tak se oklepu a kašlu na někoho takového.. Máš dceru, máš manžela a jistě najdeš brzy spřízněnou dušičku, která Ti bude rozumět a hlavně Ti bude přát to nejlepší. To Ti Tvá kamarádka totiž nepřeje… Vykašli se na ni. Lidi se mění a prostě to, že jste si rozuměly v dětství neznamená, že spolu musíte být do konce života ;-)

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 25.08.12 11:48

Je mi to moc líto, ale věř, že to není tak strašné jak se zdá. Máš teď zblblé hormony z miminka a ona ti závidí. Tak moc touží po dítěti a ty ho máš, máš teď vše a ona je strašně nešťastná. Samo že ti řekla škaredé věci, ale teď je na vás aby jste to zkusili slepit. Promluv si sní, dodej jí odvahu, Pokud je zdravá a může mít děti, tak by neměl býd problém. ¨Já jsem měla osm let nejlepší kámošku. Stále jsem jí pomáhala, ona bydlí jako cikánka a má do toho dve malé holčičky. Já mám baráček a dvě malé děti. Ona taky záviděla a byla psychycky na dně. Často jsem od ní slyšela urážky a ustála jsem to. Boužel u nás to dopadlo ještě hůř. Ona začala týrat svou tříletou holčičku a ještě to sváděla na mě, že za to můžu, že si žiji super život a ona ne. Boužel naše přátelství tím dnem, kdy poprvé uhodila své díte- ZKONČILO. Už se nedá zachránit, ale ty si sní prromluv, jsou horší věci :pankac: :hug:

 
stepankad  25.08.12 12:23

Ahoj i ja mam podobnou kamaradku i kdyz to neni asi tak tragicke jako u tebe…i kdyz mozna to tak i dopadne…byly jsme nejlepsi kamaradky od stredni..nedaly jsme bez sebe ani ranu, ona o me vi uplne vsechno..pak jsme spolu dokonce i pracovaly. vsechno bylo v poradku dokud jsem nepotkala nejakeho kluka. to se se mnou vzdy prestala vidat a porad se na neco vymlouvala…ale kdyz jsem byla sama, tak to bylo uplne v poradku.ted mam pritele se kterym se snazime o miminko a celou dobu - pres rok jsem ji nevidela. porad se na neco vymlouva…myslim si ze je trosku sobecka a chce me jen pro sebe…ani se s ni nikdy nedalo jit parit s partou, protoze byla nastvana ze me nema jen pro sebe.taky se mi po ni styska, ale zase na druhou stranku, tohle chovani asi neni chovani nejlepsi kamaradky, hlavne te tve

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 25.08.12 12:30

Závist v přátelství je nejhorší a chlapi a děti bývají zabijáci vztahu, přišla jsem takto o hodně kamarádek, přitom by stačila trocha snahy a tolerance na obou stranách :(

přeji ti, aby kamarádka přišla k rozumu a bylo to mezi vámi zase dobré, nebo aby jsi brzy našla spřízněnou duši, která tě bude brát se vším všudy :hug:

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 25.08.12 12:34

Ahoj, vis, kdyz jsem to zacala cist, tak jsem se lekla jestli to nepise moje kamaradka, ale pak dal v textu jsem prisla na to, ze to nejsi ty:D Nase mamy byli taky kamaradky, bydleli jsme naproti sobe, a od malicka jsme spolu vyvadeli vselijake pitomosti, akce, prusvihy a vse mozne:D sice jsem sestru mela, ale nerozumeli jsme si nikdy, a ona kamaradka mi byla vsim, sestrou, pritelkyni, rodinou…opravdu jsem ji milovala ve stylu jak clovek miluje sourozence, dokonce kdyz jsme byli ve skole, jelikoz jsme byli o rok od sebe, tak jsme si v hodinach psali dopisy a pak si je po skole predavali:DDDD a pak ona velice brzy otehotnela, a jeji rodina to zacala davat za vinu me, a ona je v tom nechala, tak jsme se prestali vidat, potom co se jeji maly narodil, se to o krapet zlepsilo, zase obcas probehla nejaka akce, ale pak si nasla dalsiho pritele a ten ji odtahl na druhou stranu republiky, kdyz jsem ji rikala, ze z nej nemam dobry pocit at s nim nejezdi, neverila mi…bil ji. Pak si nasla dalsiho pritele, natahla si ho do sveho bytu tady..stejne jsem ji varovala, byl zly, neverila mi…bil ji, otehotnela s nim, a bil ji dal…bohuzel po dobu jejich vztahu se se mnou prestala zase skoro bavit a stykat. behem toho jsem mela ja ditko..a uz to po jejich rozchodu bylo tim tezsi skloubit, ona se dvema detma a ja s jednim.....ted se obcas potkame v autobuse kdyz jedeme na navstevu k rodicum, nebo kdyz se potkame u baraku…a moc mi chybi.....byl to jediny clovek, ktery mi rozumel, mel me rad a ja ji, rozumeli jsme si beze slov a nikdo to nikdy nechapal…chybi mi a ma problemy, a me mrzi, ze ji nemuzu pomoct, ale uz o to asi nestoji:(

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 25.08.12 12:42

Je smutné, že tvoje kamarádka má natolik nízké sebevědomí, že má potřebu s tebou soutěžit. Rodina a děti nejsou soutěž, je to běh života a je to přirozené. Když se ohlédneš zpátky, řekni, vždycky s tebou kamarádka takhle závodila? Bylo něco, co ti vždycky záviděla a v čem chtěla být jako ty? Myslím, že tady je odpověď na to, proč se se tvým štěstím nedokáže vyrovnat… :think:
Nezbývá ti nic jiného než se stáhnout a přestat myslet na to co bylo. Život jde dopředu a ne dozadu, užívej si malé a nebraň se novým přátelstvím s jinými maminkami.

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 1 inzerát 25.08.12 12:43

Taky jsem si původně myslela, že jde o nějaké nedospělé slečny…když jsem si přečetla, že je vám skoro 30, nevěřila jsem vlastním očím :lol: :lol: :roll: Psychická vyspělost tvojí kamarádky je na pováženou…aby někomu vyhrožovala, že když bude mít dítě dřív než ona, nikdy už s ní nepromluví… 8o měla by se nechat vyšetřit :mrgreen:

 
zlatý retrívr
Kecalka 233 příspěvků 25.08.12 13:20

Rodina má být na prvním místě a proto buď ráda, že máš miminko a manžela. Závistivou kamarádku a nepřející, tu člověk nepotřebuje. Pozor na to, aby ti časem nesvedla manžela, aby Vás dva rozdělila. Z toho by měla určitě obrovskou radost. 8o

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 25.08.12 14:55

Tak já se tak sblížila s bratrovou přítelkyní, no jak to dopadlo? na moji svatbu sice šla, ale s toho co naslibovala, že zařídí a to vše se nekonalo nic, ještě, že jsem na to nespoléhala, prý svatební dar s kterým se tam chvástala, že by z něho každý padl na zadek, bohužel nepřišel, ale že do 14 dní se určitě sejdeme a předá nám ho, nedala nám ani přání což mě mrzelo snad nejvíc, ale bohužel, tak po té co jsem se jí ozvala po 4 měsících jak se má a proč se mě ani neozve, mi řekla, že nejlepší kamarádka se pozná podle toho, že i když se třeba rok neozve, tak stále stojí při tvém boku, do dnes to moc nechápu, ale to už je jedno, tak jsem se jí zeptala sice mi to bylo trapné, ale co nám teda chtěla dát a ona mi jen řekla, že jede se svojí nej kamarádkou k moři a že na dar zapomněla. Ptala jsem se proč to tedy tak řešila s ostatními svatebčany, na to mi řekla, že jsem drzá a že kdyby mě měla po ruce tak by mě rozbila tlamu. Nevím za co, ale ještě jsem jí řekla, že kdyby jí to náhodou zajímalo, že jsem těhotná a čekáme holčičku, na to jen řekla, že ji to nezajímá a tak skončilo velké kamarádství. Mám nejlepší kamarádku svoji maminku kterou bych nedala za nic na světě a taky manžela a za pár týdnů tady bude někdo kdo pro mě bude celý můj svět.

 
věrka6
Zasloužilá kecalka 654 příspěvků 25.08.12 15:08

Ahoj. Netrap se tim, myslim, ze tva kamaradka podle toho co pises musela byt vzdy prvni a nejlepsi a zavist ji k tomuhle chovani bohuzel dohnala.

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 25.08.12 15:28

Ahoj,
nevím, jestli je to hormony, ale tečou mi slzy po tváři. Podobný vztah jsem měla se sestrou, ale teď, co se jí narodil syn a já jsem těhotná máme výborný vztah, dokonce lepší, než kdy nějaké sestry měly :-D

Asi si nepřála být s Tebou kamarádka, tím myslím, že ji asi vaše kamarádství omrzelo, že si asi chtěla dát pauzu a ta se změnila v hádku, později v odcizení. Já mít takovou kamarádku, tak nevím, co bych dělala, skákala do stropu?

Každopádně přeji hodně štěstí, zdravou dceru, kupu dětí :oops:, hodného manžela a snad se v budoucnosti usmíříte! Držím palečky za dva! :srdce: :srdce:

 
lillynka
Nováček 7 příspěvků 25.08.12 19:48

Měla jsem kamarádku 25 let, znaly jsme se opravdu od dětství. Měla jsem jí moc ráda, když jsme byly malé, tak jsme spolu trávily opravdu každou volnou chvilku. V dospělosti už se začali jevit rozdíly mezi námi. Ona pořád musela být v něčem lepší..když zjistila že jsem si udělala VOŠ, musela si udělat bakaláře atd..nejhorší bylo, že pořád musela být středem pozornosti..naše cesty se rozešly, já porodila dceru, ona pracuje na lodi. Po delší době jsme se sešly, to je tak 5 let zpátky a vypadalo to, jako bychom mezi sebou nikdy neměly ten časový odstup..navázaly jsme tam, kde jsme skončily..
Protože jsem s dcerou zůstala sama, a ona vydělávala podstatně víc, nabídla se, že Markétce zaplatí zájezd, abychom všechny tři mohly jet k moři. Děkovala jsem jí asi 1000×. Pak jsem se dozvěděla, že kudy chodila, šířila, jak jsem vypočítavá, že jsem si nechala zaplatit dovolenou. Tenkrát mě to hodně zlomilo, ale dělala jsem, že o ničem nevím a neřešila to. Jednou jsme vyrazily z přáteli na pivo a protože tam byla parta kluků, která se bavila se mnou (jsou to otcové od rodin, takže společné téma), začala žárlit a udělala mi scénu. Odešla jsem domů a druhý den jsem od ní našla na FB vzkaz, že si mám najít jinou životní kamarádku, že když už jsem si zníčila život tím, že jsem si udělala dítě a chlap mi utekl za jinou, že se nemám chovat jak poběhlice..jako co? Bavila jsem se chlapi o dětech a už jsem byla za poběhlici? Protože si jí nikdo nevšímal? Napsala toho hodně, co mi ublížilo..přitom jsem jí nikdy za nic neodsoudila, i když chodí s ženatým chlapem, kterého tahá od rodiny, pomlouvala mě atd..
Po 25 letech přišlo velké zklamání, myslela jsem, že je jiná. Jsou to už 4 roky a čas od času mi ty společné chvíle chybí..jenže pak si vždycky vzpomenu jak se zachovala a to jí nedokážu odpustit..

Věř mi, že vím, jak se cítíš..

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 25.08.12 20:04
:roll:
 
hoppa
Kecalka 404 příspěvků 25.08.12 20:16

I když jsem ženská, tak si někdy říkám, že ženský jsou hrozný trubky :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 25.08.12 22:46

Chlapi dokazou jit na pivo i po hadce a neresi nic, nekdy se mi zda, ze my zensky si to delame samy-takovou soutezivosti atd..
je mi to lito, ale vzdyt ji uz nepotrebujes, pokud se takto chova, byla by pak jeste horsi, mas manzela, mas dceru, co ti chybi ;) ;) :srdce: :kytka:
zavist je a bude bohuzel…
Ale chapu te, ze clovek potebuje vic nez rodinu, ale pak uz opravdu jen na sve urovni kamaradky :palec: :kytka:

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 26.08.12 01:12

Nejsem si jista, jestli nekdo tak maly a zavistivy jako clovek, co popisujes jako nejlepsi kamaradku, kamaradka skutecne byl… Move on, nic jineho me nenapada.

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 26.08.12 13:50

Napíšu trochu odvrácenou věc a to přátelství mezi muži :-) Nejlepší přítel mého manžela a svědek mému manželovi neřekl 6.měsíců, že čeká dítě… Byl to vždycky borec, který měl holky spíše jen na sex než na vztah ačkoliv po trvalém vztahu toužil. Byl u nás pečenej vařenej, nikdy jsme se k němu neotočily zády. Byl to takový náš křen, ale vůbec nám to nevadilo. Vždy když jsme poznali nějakou jeho přítelkyni, tak za dva měsíce už jsme jí pak nikdy neviděli, ale na to jsme si zvykli :mrgreen: Věděl, že se snažíme o dítě. Bylo mu divné, že stále nic. Pak si našel přítelkyni, která po dvou měsících s ním otěhotněla-údajně ani neví jak :roll: :mrgreen: a neřekli nám NIC. Žili jsme v domnění, že konečně má holku tu pravou a to vydrží a začali rekonstruovat jeho byt. Stále jsme o těhotenství neměli ani tušení. Můj manžel samozřejmě svému kamarádovi důvěřoval a svěřoval se mu se vším, věděl čím si procházíme, že je manžel prakticky neplodnej. Stále ani zmínka o těhotenství. Pak jsme šli na kolaudaci bytu a hele… jeho přítelkyně pupek, tam postýlka a vůbec už spousty věcí na příchod miminka a my s manželem otevřenou pusu a překvapení jako snad nikdy v životě a zranění jako snad nikdy v životě :? A tak jsme se dozvěděli, že vlastně čekají dítě a nemohl nás na to připravit dříve??? Já chápu, že třeba do tří měsíců se to nerado říká, ale pak snad ano, zvlášť svému nejlepšímu příteli. Tohle pro nás byla daleko větší rána, než kdyby nám to řekli za včasu. Moc jsme jim to samozřejmě přáli, ale v tu chvíli jsem nenáviděla celej svět a hlavně je. Prostě psychika snažilky to tak má no. Od té doby jsme se viděli až pak na zapíjení jejich malé, která se narodila v prosinci po vánocích a až když byli malé asi 4.měsíce jsme měli s manželem odvahu je přijít navštívit. Nikdy jsme se ani slůvkem nezmínili jak moc nás to tehdy ranilo a manžel o něho jako kamaráda nechtěl a nechce přijít, i když už to není takové žhavé jako dřív. Co tím chci říct? Že tohle je dospělé chování, přát jiným štěstí ať vás to bolí sebevíc, protože jsou to přátelé a máte je rádi… Tvoje kamarádka ti to nepřála a dokonce jí to tak zaslepilo, že se chovala jak se chovala. Každej máme trápení, ale musíme s tím bojovat a hlavně přitom nepřijít o přátele, kteří nás drží nad vodou. Až ona jednou bude to vytoužené dítě mít, tak jí bude smutno z toho, že se o to štěstí nebude moct podělit s nejlepší kamarádkou. Je mi jí líto.

 
Fassatka
Kecalka 465 příspěvků 26.08.12 14:25

Jak může někdo psát takovýhle slinty a ještě k tomu do deníčku, nechápu.

 
Ester13
Závislačka 4697 příspěvků 26.08.12 16:39

Ad anonymní: Jak někdo může psát takovéto slinty a ještě k tomu anonymně? Nechápu… Doufám, že tě ty hrdinko odtajní. Když si něco takového myslím (jakože u tohoto si to nemyslím, napíši pod svým nickem, ne?).

No a k deníčku. Pisatelko, ta holčina má evidentně problém sama se sebou. Buď je to vážnější než to vypadá, nebo to nebyla kamarádka. Ty si užívej rodinky a netrap se lidmi, kteří za to nestojí.

Příspěvek upraven 26.08.12 v 19:15

 
Ester13
Závislačka 4697 příspěvků 26.08.12 19:13

@Fassatka tak super. Dík za odtajnění :)

 
Gjoa
Kecalka 232 příspěvků 27.08.12 07:26

Prožily jste spolu očividně spoustu hezkých chvil, tak na ně vzpomínej…

ke „kamarádce“: opravdové přátelství vypadá opravdu jinak, taky jinak vypadá dospělý člověk… nemyslím si, že by šlo po těch jejích scénách na cokoli navazovat, prostě je to pryč, vzpomínej na to hezké

přeji hodně štěstí, abys našla opravdovou dospělou a vyrovnanou kamarádku a nemusela s ní řešit tyhle puberťácké manýry

 
anonymmm
Kecalka 314 příspěvků 27.08.12 09:05

Moc vám všem děkuju za komentáře a za rady, moc jste mi tím pomohly. Docela sem koukala na ty příběhy, co jste psaly, je to opravdu škoda, že se některý lidi takhle zachovají, zajímalo by mě, jestli i ta druhá strana o tom všem přemýšlí, jestli je to třeba mrzí a nebo je jim to úplně jedno???Samozřejmě, že mám dceru a manžela a ti jsou pro mě na prvním místě, ale prostě občas přijdou ty vzpomínky na ty hezké prožité věci, a to potom bolí, že už je to pryč, a přemýšlím, proč to muselo skončit, tak jak to skončilo, prostě sem nečekala takovouhle reakci na to mé těhotenství a to že to takhle skončí, hodně mě zklamala. Možná si ani neumím předstvit jak, ale rčitě to musí být těžké když se někdo snaží a nejde mu to, ale jak psala Luminex, měla pravdu tím co napsala nakonec.Taky bych jí tenkrát přála cokoliv i kdybych to nemohla mít já sama, jen aby byla ona šťastná, protože mi na ní záleželo, ale asi jiní lidi přemejšlejí jinak.Sama bych jí ale nekontaktovala, muselo by to přít z její strany, ale vím že to se nestane, a nevím jestli by to šlo po tom všem ještě napravit, už by to asi nebylo ono. Několik známých mám, ale není to takové, a příde mi, že ani nikdy už nebude.Ten kdo měl nejlepší kamarádku tak to pochopí, co tím myslím. Ještě jenou všem děkuju :srdce:

 
anonymmm
Kecalka 314 příspěvků 27.08.12 09:12

Pro Ester: Nepochopila jsem co myslíš tím začátkem, Když jsem byla těhu, začala jsem tu číst různý rady, teď na mimčo, a nebo deníčky, chtěla jsem napsat nějaký příspěvek a taky deníček, tak sem se musela zaregistrovat, a dala jsem si jméno prostě Anonymmm.Co se psaní týče jsem tu nově, a je to přece snad jedno, jestli se budu jmenovat tak nebo tak, ne?

 
Ester13
Závislačka 4697 příspěvků 27.08.12 09:26

@anonymmm No, tak to je hodně blbá shoda náhod :) Ten začátek nepatřil Tobě, ale Fassatce v příspěvku nade mnou. Napsala Ti to anonymně, proto jsem požádala admina o odtajnění. Že máš nick anonymmm jsem si v tu chvíli nevšimla a dost mne naštvalo, co a jak Ti napsala. Takže ten začátek nepatří Tobě, ale Fassatce, která se původně zobrazovala jako anonymní ( s jedním m) a psala ten příspěvek o slintech, víš :kytka:

 
anonymmm
Kecalka 314 příspěvků 27.08.12 09:37

Jejda, aha, tak to je vidětže sem tu opravdu nováček a nevím jak to tu chodí :-), tak Ti děkuju :kytka:

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 48 inzerátů 27.08.12 11:02

Závist je hrozná věc! Ale na každého jednou dojde-jakkoliv.

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 27.08.12 16:39

Myslím že jsem se svou kamarádkou prožila něco podobného(známe se 15 let)…nebudu tady rozepisovat co a jak..Se svou závistí došla tak daleko že si něco začala s bráchou skoro manžela, málem se mi nastěhovala do baráku…
Ted asi pochopila jak to všechno bylo trapné a pro ní ponižujicí, ale naše kamarádství zkončilo, bavit se spolu asi budeme dál, ale nikdy už né jako dřív..A víš co? Strašně mě to mrzelo, obrečela jsem si to ale ted s odstupem času? Dceři je pomalu rok a mě už je to jedno, zpětně si řikám že když ani do porodnice za mnou nepřišla, nezavolala a prostě žádný zájem, tak jsou asi důležitější lidé, kterým na nás záleží víc..Nepotřebuju jí k životu a rozhodně jí nebudu psát..myslím že z mojí stran byla velká snaha a tu energii raději věnuji svému dítěti. :kytka:

 
annnnym9999  28.08.12 08:58

Jak uz tady nekdo napsal, tak psychika snazilky je opravdu nepredvidatelna, zvlast, kdyz je nekdo na hormonech. Ta bolest a zklamani, ze to nejde, je opravdu tezka, obzvlast po potratu Ten, kdo nezazil, tak nepochopi. Urcite je to pro tvoji kamaradku tezke, predevsim kdyz se ji v zivote nedari i v jinych oblastech. Taky ted nevyhledavam tehotne, s temi svobodnymi a bezdetnymi je mi lip. Tehotenstvi u jedne kamaradky me taky dost vzalo, a nejak s ni od te doby nejsem schopna moc komunikovat. Uvedomila jsem si, ze v tomto obdobi nemame az tolik spolecneho, protoze ja resim neplodnost a ona tehotenstvi a dite. Trochu se nam ted ty zivoty rozchazi. Vim, ze se musim casem prekonat, abych neztratila kamaradku, ale jeste k tomu nebyl spravny cas.
Ztrata kamaradstvi je nekdy hodne tezka, a sama taky zapasim s tim „to move on“, a zapomenout na kamosky od detstvi. Asi opravdu plati, ze nekteri lide do naseho zivota prijdou jen pro urcity duvod na urcitou dobu a nekteri zustanou cely zivot.
Mozna az ona bude spokojena se svym zivotem a bude se ji darit, tak znovu navazete kontakt, nebo jeste driv si uvedomi, ze se chovala afektovane. Anebo vase pratelstvi bohuzel splnilo svuj ucel. Raduj se z toho co mas a uvidis, pokud tomu osud bude prat, tak se vase cesty zase spoji. :mavam:

 
Lonette
Závislačka 2659 příspěvků 28.08.12 12:40

Tvůj deníček mi připomněl příběh mě a jedné mé kamarádky. Taky byly naše mamky kamarádky, taky jsem se znaly od dětství. Nás rozkmotřilo to, že ona měla nějaké problémy na vysoké a nechtěla to říct doma a já hrdinka jí řekla, že s tím nesouhlasím a že mě staví do blbé situace, protože znám její rodiče. Tohle jsem si řekly v metru před 4 lety a od té doby jsme se neviděly. Lidi se dokáží rozhádat kvůli absolutní kravině, natož, když někdo má něco, po čem ten druhý touží.

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 28.08.12 19:22

Taky jsem měla nej kámošku známe se od narození, celou pubertu jsme prožili spolu a dnes se vídáme jen tak jednou za rok:-(taky je mi to moc líto…

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 29.08.12 09:32

Ahoj, musím teda říct, že na to jaké jste byli kamarádky je dosti sobecká a z Tvého vyprávění mám pocit, že ti nikdy moc nepřála, ale je to jen můj dojem :nevim:

Jinak zažila jsem něco podobného, měl ajsem kamarádku se kterou jsme si byli moc blízké opravdu hodně… ona se vdala byla jsem jí za svědka svatba byla super moc jsem jí to přála :-) já už také měla přítele a teprve prožívala ty krásné začátky :-) pak jsem s přítelem otěhotněla ale bohužel jsem potratila byl to už druhý potrat. Moje kamarádka do roka od svatby otěhotněla a narodila se jí krásná holčička to bylo ještě vše v pořádku, pak jsem po roce otěhotněla znovu já ale bohužel jsem opět potratila pár týdnů na to mi kámoška oznámila že je znovu těhotná a tam nastal ten zlom :-( zatím co já byla po 3 potratech ona se vdala a měla už zkoro dvě dítka, naše přátelství vyšumělo tíše a bez hádek.. bylo to samozřejmě ve mě vím to, jelikož jsme po miminku dnes už s manželem moc toužily a já na tom nebyla dobře po psychické stránce pohled na děti mě opravdu bolel, kamarádce jsem toale přála jen jsem se s ní nechtěla vídat abych opět neoživovala rány dnes mám krásná dvojčátka ale cesta za nimi byla trnitá a dlouhá… s kamarádkou se opět vídáme ale hrozně málo a já i tak cítím že to co mezi námi bylo dřív už takové nikdy nebude už to není ta nej kamarádka a každá jsme šly svou cestou občas si napíšem ona přijede na kafčo ale to je vše.

Netrap se lidi prostě odcházejí a zase přicházejí  :hug:

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 29.08.12 09:35

Ještě bych chtěla dodat že i ona mě byla za svědka na svatbě dodržela jsem slib který jsme si kdysi dali :-) i když dnes vím že kdybych se měla rozhodovat znovu šel by mi za svědka někdo jiný, ale nelituju

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 29.08.12 12:42

No, přečetla jsem to jedním dechem a je mi to moc líto. Sama tyhle situace znám, taky jsem takhle pár kamarádek ztratila, i když nikdy to nebylo tak dramatický, jako ty popisuješ. Nicméně chápu, jak ti je.
Jako nestranný člověk můžu říct svůj názor a to ten, že tvoje kamarádka má zřejmě nějaký psychický problém… a to myslím vážně! Dle mého není v pořádku a určitě by to měla nějak řešit. Tohle není normální chování dospělé osoby.

 
novo123  30.08.12 09:21

Procházet obdobím, kdy nemůžu otěhotnět, je strašné, ale rozhodně to neospravedlňuje to, že se někdo chová hnusně k těhotné. My se snažili dva roky, když přišla moje nejlepší kamarádka, že otěhotněla druhý měsíc snažení, sice mě to stálo hodně síly, ale vždycky, když jsme se viděli, jsem se snažila, aby měla dobrý pocit, z toho, že je těhotná (když mi to oznamovala, normálně brečela a bylo vidět, že je jí strašně líto, že ona ano a já ne) a neměla depku z toho, jak jsem na tom já. Nikdy by mě nenapadlo si na ní vylívat zlost nebo něco podobného. To je ubohé :roll: To je skutečné přátelství, nebudu tvrdit, že to období se mnou bez úhony prožily všechny kamarádky (některé se o tu informaci rády podělily v kadeřnictví, jiné s lidmy, kteří mě pak pomlouvali kudy chodili apod.) test přátelství to teda určitě je :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček