Těhotenství není nemoc, ale...

hvězdička25  Vydáno: 05.08.14

Byl to zázrak, pořádná fuška. Tobíček je ale ZDRAVÝ a narozen V TERMÍNU. Tímto deníčkem bych chtěla uchovat vzpomínky na mé druhé těhotenství a porod a hlavně poděkovat jmenovitě paní doktorce Brádkové A Drmlové, veškerým porodním asistentkám z porodních sálů z Oblastní nemocnice Kladno.

Podle slov mé gynekoložky jsem nebyla schopna počít děťátko bez pomoci lékařů (první děťátko máme díky hormonální léčbě po měsících a měsících slz). Byl říjen roku 2013 a já jsem našla na těhotenském testu dvě čárky. Ano, byla jsem těhotná. :)

Můj muž se smál, že je KANEC NAD KANCE, když dokáže „udělat“ miminko „neplodné“ ženě. :) Všichni jsme měli radost, i když stále jsme do prvního ultrazvuku nevěřili. Poté, co jsem to naše malinkaté miminečko viděla na ultrazvuku, nebylo pochyb. Budu maminkou, přesněji už druho-maminkou. A až se prďolka narodí, tak našemu prvnímu děťátku bude dva a půl roku.

Pak začal čas nějak rychle utíkat. Nezvracela jsem, nic mě nebolelo, v ničem jsem se neomezovala. Ve 20. týdnu těhotenství nám potvrdili druhého chlapečka. :)

Vše začalo krátce po tomto ultrazvuku. Můj pan zubař našel při prevenci kaz, ovšem termín jeho ošetření padl na období dva měsíce poté. Na ošetření už jsem nedorazila. Tuto kapitolu nebudu dále rozbírat, místo u zubaře jsem skončila jedno úterý na gynekologické pohotovosti s nepravidelnými kontrakcemi. Závěr vyšetření zněl „Maminko, musíte zůstat, na jak dlouho netuším, raději počítejte s hospitalizací dlouhodobějšího charakteru.“

V tu chvíli jsem se rozplakala, slzy jako hrachy… Jediné, na co jsem myslela, byl tvůj bráška, Tobíku. Bráška, který byl doma s tatínkem. Ta představa, že musím v nemocnici zůstat na bůhví jak dlouho, mi drásala srdíčko. Nakonec jsem lékaře přemluvila, že dorazím až druhý den. Museli jsme zařídit hlídání a já se musela potulit jak s Matýskem, tak s mužem.

Druhý den nástup, hospitalizace na oddělení šestinedělí a tam jsem se poprvé setkala s paní doktorkou Drmlovou - ženu se zlatým srdíčkem, velmi laskavou, trpělivou, človíčkem na svém místě.

Po týdnu hospitalizace mi paní doktorka sdělila, že se nález zhoršil a že si musím jít lehnout k nim na porodní sály - respektive na oddělení JIP. Opět jsem začala plakat, měla jsem strach o maličké v bříšku, zároveň se mi hlavou honily myšlenky, jestli jsme bratříčka neuspěchli. NEUSPĚCHALI! A TOBĚ SE TOBÍSKU ZA MYŠLENKY, OŠKLIVÉ MYŠLENKY MOC OMLOUVÁM!

Na JIPce si mě přebrala do péče druhá osůbka, druhý anděl, človíček se zlatým srdíčkem - paní doktorka Brádková. Na tomto oddělení jsme strávili dalších pět týdnů. Při příjmu na něj jsem měla nález mizerný, krvácela jsem, dostala Gynipral, infuze s magneziem a spoustu dalšího. Střídalo se období pláče a lepší nálady.

Toho pláče bylo hodně. Stýskání po rodině, po mém prvorozeném synáčkovi. Jak lékařkám, tak porodním asistentkám jsem plakala na rameni snad co druhý den. Nešlo to zastavit. Počítala jsem každý den, oplakala každý odchod návštěvy. Nebyla jsem u tolika pokroků Matýska. Bylo ubíjející jen ležet, moci se projít jen na WC a do sprchy a k zubaři. I k němu mě měsíc a půl vozili na vozíčku. No jo, zanedbaný zubní kaz, jak se tehdy pan zubař vyjádřil.

Nález se ale LEPŠIL! :) Díky včasnému zásahu a hlavně péči lékařů a porodních asistentek! Přesně po dvou měsících hospitalizace jsem byla propuštěna domů (pominu to, že jsem byla propuštěna už týden předtím, ale po 36 hodinách jsem byla přijímána znovu s urologickými potížemi).

A jak to bylo po dobu hospitalizace u nás doma? O staršího syna se nepřetržitě staral muž, do práce nechodil, dvakrát na týden mu přijela pomoci s malým jeho maminka. Muž se staral o malého, vařil, obstarával úklid domácnosti, nákupy, žehlení, praní - taková mateřská dovolená bez pomoci. Na návštěvy chodili téměř každý den.

Ráno vstát, posnídat, uklidit, nakopnout pračku, pak sušičku, uklidit prádlo, uvařit, vyrazit za mnou na návštěvu, pak na hřiště, koupat, uspat a v noci střežit… Musel s malým chodit k lékařům a podobně. Myslím si, že spousta mužů by už utekla.

Po návratu domů jsem i tak musela dodržovat klidový režim, takže mě čekala postel či gauč dle volby, chůze na WC, do sprchy, k jídlu a na kontroly. Jediná chvilička na čerstvém vzduchu.

V tomto duchu to pokračovalo ještě měsíc, přesně do 37+1. Až ten den jsme si oddechli - maličký už byl donošený. Kdyby se na rodil, tak sice ne v termínu, ale jako donošené miminko. :)

Od tohoto dne jsem si začala těhotenství užívat. :) Respektive jsem se začala znovu hýbat, chytat síly, chodit ven s malým na hřiště. Upřímně? Byla to fuška, všechny svaly ochablé. Ujít trasu 500 metrů bylo jako několikakilometrová procházka. :) A co teprve pro něco se ohnout nebo vyjít čtyři patra schodů k nám do bytu. :)

Následně jsem až do 39+2 chodila do rizikové těhotenské poradny. Poslední cca tři týdny byl nález stále a stále pokročilejší a tehdy 39+2. Můj muž i se synem čekali v čekárně, já na vyšetřovacím lůžku a paní doktorka Brádková mi povídá:

„Milá maminko, jste na pět prstů otevřená. Můžete jet domů, nebo si vás tady necháme, píchneme vodu a dnes budete mít miminko u sebe. Každopádně chci, aby vám na porodních sálech znovu natočili monitor, takže za hodinku přijďte a podle Vaší volby už zůstanete, nebo (pokud bude monitor v pořádku) můžete jet domů a čekat. Slouží paní doktorka Dmlová, chcete-li to vědět.“ :)

A bylo vymalováno. :) Rozhodně se mi nechtělo čekat, až porodím někde v autě. :) Vyšla jsem z ordinace a vše sdělila mému muži. No byl překvapený, ale to asi všichni. :) Šli jsme se projít a dohodli jsme se, že už raději zůstanu. Šli jsme do auta pro tašku, obvolali kamaráda, který nám měl hlídat syna, a začala jsem cítit kontrakce. Nic moc, ale byly. :) Takže už jsme zůstali sedět v autě a poté, když kontrakce začaly krapet sílit, tak jsme vyrazili s taškou i se synem na porodní sály. Tam se se mnou oba kluci rozloučili a muž jel odvést syna na hlídání.

Při příjmu jsem sdělila, že už zůstávám. :) Porodní asistentky se mnou sepsaly papíry, natočily monitor - na něm byly kontrakce, ale zhruba stejné intenzity jako v 24. tt - pohodička. :) To bylo zhruba půl třetí odpoledne. Poté mě paní doktorka přivítala, vyšetřila, zjistila míry maličkého a šlo se na porodní sál. Tam mě čekala příprava, takže jsem si poseděla na WC :D, porochnila se ve sprše. Konečně horká voda, jak já se na ni těšila. :)

Potom za mnou dorazila ještě paní doktorka Brádková, popřát mi mnoho štěstí a sil a rozloučily jsme se - odjížděla totiž na dovolenou. :)

Bylo půl čtvrté odpoledne a porodní asistentka opět natočila monitor a oznámila mi, že mi ve čtyři hodiny píchnou plodové obaly. V tu ránu jsem volala muži, kde je. :) No byl u bankomatu, syn už byl u kamaráda a prý je za chvilku u mě. Taky, že byl. Přišel minutku potom, co se mě přišla PA zeptat, jestli už je tatínek tady. :) Šla mu otevřít, dala mundůrek a mě mezitím s druhou PA píchaly plodové obaly.

Do té doby kontrakce pohodička, pak už jsem musela prodýchávat. Za chvilinku už jsem muži drtila ruku, prosila, ať nemluví a dýchá jako pes taky. :) Tak dýchal :D a nemluvil, stejně jako já, když kontrakce byla. A jakmile odešla… páni, já mohla mluvit. Sice asi zmateně, ne asi, ale mohla jsem mluvit (u vyvolávaného porodu naprosto nereálné).

Asi po dvou kontrakcích povídám „Jdi pro sestru, hned.“
„To už musíš tlačit?“
„To přímo ne, ale cítím, jak jde, jak mě roztahuje, jdi nebo puknu!“ :D

Vyletěl jako střela, ještě že to bylo jen pár metrů. Přišly porodní asistentky, při kontrakci na osm centimetrů. :) Za pět minut zašlá branka. „Můžete si přitlačovat maminko, ale miminko nezatlačujte, dejte nožky od sebe.“ Říkám „To nejde, dejte mi nohy nahoru.“

No nějakým způsobem mi je nahoru daly a pak už vím jen to, že dorazila paní doktorka, já si sáhla mezi nohy a pronesla: „Já krvácím!“ A muž na mě: „To je normální, zlato, rodíš.“ :D

A pak už jsem jen drtila ruku muži, drtila polštář, ruku porodní asistentce a tlačila, dvakrát, třikrát…jednou si zakřičela a jednu kontrakci otitulovala slovy TY VOLE!

A najednou: Tobík vykoukl, byl mezi námi, zdravý, byl u nás. Plakala jsem, chce se mi plakat i ted…ale ŠTĚSTÍM! Všem jsem se omlouvala za to ty vole, děkovala, plakala, mazlila se s malým.

Tobík na nás vykoukl za 45 minut od prasknutí plodových obalů, po zhruba dvaceti minutkách nejhorších bolestí, a to 26. 6. 2014. :)

Počkalo se, až se odloučí placenta a paní doktorka udělala tři stehy. Všichni nám pogratulovali a nechali nás tulit se s tím naším druhým štěstíčkem. PA mě chodily kontrolovat a po dvou hodinkách si vzaly malého dětské sestřičky a mě odvezli na oddělení šestinedělí. Tam to bylo taky fajn. Nemohla jsem se rozkojit, ale všichni pomáhali. Vlastně nechápu negativní ohlasy maminek. Ale je fakt, že každá máme jiné nároky.

Tímto moc děkuji veškerým lékařům z oddělení gynekologicko-porodnického. Veliké DĚKUJI paní doktorce Brádkové a Drmlové a VEŠKERÝM porodním asistentkám. Nejen za vedení porodu, ale za VŠE… ony ví! :)DĚKUJI!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Levandule121
Ukecaná baba ;) 2305 příspěvků 05.08.14 08:31

Jé, takový malý (vlastně velký) zázrak! :kytka: :potlesk: :hug: Velká gratulace! :kytka:

 
janninna31
Zasloužilá kecalka 974 příspěvků 05.08.14 08:35

Moc hezky napsane. gratuluji k miminku…hlavne ze vsechno dobre dopadlo :hug:

 
clovek
Extra třída :D 10015 příspěvků 05.08.14 08:56

Gratuluji k miminku :kytka:. A musím potvrdit, že doktorky Brádková a Drmlová /za svobodna Jeřábková/ jsou andělé, kéž by takových lékařů bylo víc

 
samanta2208
Kelišová 5368 příspěvků 05.08.14 08:59

Take gratuluji ale ja byvh na kladne nerodila…jednou me tam malem zabili na sale a podruhe pri hospitalizaci v tehotenstvi s bolenim bricha v oblasti placenty (mela jsem ji vepredu) mi pan doktor naznacil ze si vymyslim a kdyz jsem se ho zeptala zda zkontroloval jestli se nemuze odlucovat placenta kdyz je v tomto miste (opakuji byla to bolest jako pri porodu silena a paliva) mi rekl: a jak vite kde mate placentu? Debilnejsi otazku jsem v zivote neslysela a samozrejme placentu nezkontroloval…pou­ze srdecni akci miminka tak letem svetem aby se nereklo…hrozna zkusenost a nikdo me uz do kladenske nemocnice nikdy nedostane!!! Jsem rada ze tve tehotenstvi dopadlo v poradku a malej je zdravounky.

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 09:05

Samanta, já měla asi štěstí na veškerý personál, jen jeden doktor (během týdenní hospitalizace na druhém patře - gynekologie) se doktorem nazývat nemůže, ovšem nováček a pan primář si ho dával do latě :)

Moc děkuji za gratulace :)

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 09:06

Samanto, docela by mě zajímalo, kdo tě tehda takhle odbyl…můžeš do SZ.

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 17 inzerátů 05.08.14 09:19

Gratuluji :kytka:

 
mimi03
Povídálka 47 příspěvků 05.08.14 09:50

Moc gratuluji k miminku a je to krásný deníček dočetla jsem ho a brečím jak malá holka. Toto mě čeká v únoru. Ještě jednou gratuluji a přeji hodně zdraví celé rodince. :andel: :kytka:

 
verulicek  05.08.14 10:13

Deníček dobrý, jen na mě opravdu hoodně zdrobnělin. A nějak jsem nepobrala to, že by mnozí muži utekli. Byla jsi v nemocnici a on se staral o dítě. Brala bych to jako samozřejmost :nevim:

Příspěvek upraven 05.08.14 v 10:14

 
Avelina
Kecalka 468 příspěvků 05.08.14 10:15

Také moc gratuluji k miminku :kytka:

 
Alowen
Extra třída :D 10331 příspěvků 05.08.14 10:45

Moc pěkný deníček, gratuluji k malému :hug:

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 11:15

Děkuji.

Veru bez zdrobnělin bych to nebyla já :)

A to, že mnozí by utekli…je to dáno asi tím, že znám spoustu párů, kde si otec dítěte myslí, že péče o dítě, děti je ženská záležitost, maminek, babiček a je jedno v jaké situaci, proto si myslím, že být to na nich 24h, tak by utekli…já mám naštěstí muže, který péči o děti bere jako ssamozřejmost i když jsem doma :)

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 05.08.14 12:02

Já taktéž gartuluji, jen jsem zase nepobrala to plakání, já mám spíš zkušenost že jsme s holkama byly vděčné že v té nemocnici za nastalých okolností můžeme být… nejvíc obvykle fňukají ty co jsou tam s lehce dráždivou dělohou na pár dní :D

 
kotaska91
Echt Kelišová 8250 příspěvků 05.08.14 12:12

@hvězdička25 :* pěkný deníček, a určitě můžu za všechny ze skupiny říct, že jsme rády, že to takhle dobře dopadlo a že jsi šikulka, že ses krásně rozkojila :hug:

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 13:09

Wobludka…proč pláč? Samozřejmě jsem byla vděčna za to, že mi Tobíka zachránili, že jsem tam mohla ležet v klidu, opravdu dodržovat klidový režim, ale to stýskání po starším synovi bylo šílené…do té doby jsem bez něj byla max dvě tři hodiny a ted? Smutno, smutno, smutno, které se zároven mísilo se strachem o mimčo v bříšku a s depkama…i kapky kapaček jsem počítala. Byla jsem zvyklá trávit každý den jak se synem, tak s mužem.

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 13:10

Kotas, děkuji. Byl to boj :)Který stál za to :srdce:

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 13:12

@wobludka ale ano máš pravdu o maminkách, které tam byly den dva a plakaly hystericky do telefonu, že chtějí domů, jsem si myslela své :)

Příspěvek upraven 05.08.14 v 13:13

 
mater
Kelišová 7022 příspěvků 05.08.14 13:31

Také jsem měla tehu vyležené po nemocnicích a to celkove s malými přestávkami 7 týdnu..takže chápu co jste prožívala-gratulju k chlapečkovi..co by pro ty drobky člověk neudělal

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 05.08.14 14:08

@hvězdička25 jj právě že z toho deníčku to trochu vyznívá že se tam pořád jen pláče, neříkám že nikdy slza neukápla, ale vždycky jsem byla hrozně pyšná na to jak se tam fakt bojovalo, jak se každému stýskalo, každý měl strach, protože šlo doslova o život - a co je život náš proti životu našich dětí, ale přesto ta atmosféra mezi holkama byla neskutečně pozitivní :srdce:

 
kalafunka1
Stálice 76 příspěvků 05.08.14 15:24

Pěkné, jen nechápu, proč by měl muž utíkat. Nejsou to taková paka, jak mnohé popisují. Znám několik mužů, kteří tohle dají levou zadní. I ten můj se staral, když já byla měsíc v nemocnici. Jenže on měl děti dvě. Sice říkal, že to je docela mazec, ale postavil se k tomu čelem. Nepomáhal mu nikdo

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 15:40

@wobludka no já tam byla sama, ostatní mamči den, dva :)

 
hvězdička25
Závislačka 4226 příspěvků 05.08.14 15:41

@kalafunka1 viz můj předchozí příspěvek -

A to, že mnozí by utekli…je to dáno asi tím, že znám spoustu párů, kde si otec dítěte myslí, že péče o dítě, děti je ženská záležitost, maminek, babiček a je jedno v jaké situaci, proto si myslím, že být to na nich 24h, tak by utekli…já mám naštěstí muže, který péči o děti bere jako samozřejmost i když jsem doma :)

 
enny3
Extra třída :D 12776 příspěvků 05.08.14 21:08

@verulicek

Přesně tak- nechápu, proč žena musí zvládat péči o dítě a domácnost automaticky a muž je chudák a hrdina 8o :roll: :zed: :nevim:

 
petraa.z7
Generální žvanilka 24280 příspěvků 15 inzerátů 05.08.14 23:12

Krasny denicek :palec: gratuluji ke skvelemu konci a ze vse dopadlo dobre a byla si spokojena :palec: co se tyce starani o malyho behem tveho pobytu v nemocnici, myslim si, ze chlapi se umi postarat kdyz jde do tuhyho kort, nastesti vim, ze kdyby se mi nedej buh stalo pri druhem tehu co tobe, tak bych vedela, ze to manzel zvladne v pohode i kdyz o patro niz v baraku je moje mamka :mrgreen: ale manzel obstara vse, i kdyz moje mamka je aktivni, takze by to tady bylo uplne v pohode :mrgreen: tak jsem klidna, ale teda styskalo by se mi hrozne, to se ti nedivim, ja skoro brecela i v porodnici kdyz jsem tam po cisari musela byt 5 dnu, to bylo hroooozne dlouhy a nebyt s malou 2 mesice, to by me asi zabilo :( i kdyz je mi jasny, ze pro zdravi druhyho prcka by jine vychodisko nebylo, je to ale tezky, to verim :roll:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 06.08.14 15:35

Mam to za sebou trikrat a jsou na tom zenske hur, nektere tam lezely po opakovanych ztratach treba od 12tt. Pobrecela jsem si parkrat poradne, jenze ja starsi deti videla jednou tydne max na hodinku. U nas pomahali prarodice, tri mesice manzel doma byt nemohl.
Jinak gratulace k mimcu.

 
medulen
Kecalka 208 příspěvků 06.08.14 23:25

Jé mě taky rodily na Kladně tyto dvě doktorky, a můžu potvrdit, že obě to jsou bezvadné ženské. Paní doktorka Drmlová je opravdu učiněný anděl :andel:. Díky za připomenutí, že i díky nim jsem měla vlastně fajn porod, i ty zdrobněliny ti odpouštím :mrgreen: :kytka:

 
-Azzurra-
Zasloužilá kecalka 715 příspěvků 07.08.14 17:00
:kytka: :kytka: :kytka:
 
Anonymní  17.08.14 10:06

Kladenská nemocnice je super, na gynekologii tam dělal Radek Poláček, teď je primář v Rakovníku, to je zlato, jak se bojím doktorů, tak z něj takovou hrůzu nemám :-) A o chirurgii také nemohu říci špatné slovo, úžasný MUDr. Kleisner, jezdila jsem za ním z Prahy. Pravda je, že oba jsou známí a vědí, že jsem hysterka… MUDr. Drmlová a Brádková jsou perfektní, ještě je tam skvělá Dr. Shíbalová. Jednou jsem se odvážila jít bez protekce do Motola na imunologii a doktor mi řekl, že mi nevezme krev, protože nemá ochranný oblek… To je fakt ve FN takový problém ho sehnat? Navíc mám MRSA, to není nijak infekční, chirurgovi na řezání abscesů stačily rukavice.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele