Těhule? - deníček holek snažilek IV.

 Vydáno: 26.07.04

co předchází rozhodnutí mít dítě? Vždyť je to taková velká změna v životě, která nemůže vzniknou stejně jako touha po nové podprsence z reklamy.....

Že by za to mohlo naše fyzické tělo? Dospělo, hormony se bouří, roky ubíhají a tlačí na nás.
Nebo za to může mozek a něco, co nás nutí mít dítě stejně jako kdysi před lety se zamilovat - jak už je dááááávno…:-)
Asi od obojeho kousek a když je k tomu splněna ještě poslední podmínka: mít svoje bydlení kam umístíte mimíska a mít odpovídajícího adepta na tatínka - nic poté nestojí v cestě…

Nejsem vyloženě mateřský typ, který by se rozplýval nad každým kočárkem. Není to tak dávno, kdy mě pohled na malé dítě naháněl hrůzu a ženský tlachající o prosakujícím mateřském mléce ve mě vzbuzovali představu chovankyň ústavu pro duševně choré.....
Přesto, stačilo málo, miminko mé kamarádky, a já se docela zamilovala !!!! Chtěla jsem otěhotnět hned teď !!! Čekala jsem na vystřízlivění, ale nepřichází. Tlačí na mě číslice mého věku a vůbec. Proč ne?
Náhle mi vůbec nevadí představy probdělých nocí, plných plínek, i na to prosakující mateřské mléko se těším. Už nevidím tak černě zdravotní rizika těhotenství a porodu, počítám s určitým posunem mého zdraví směrem dolů, a novinové články o různých lékařských pochybeních na rodičkách ?!?! Doufám, že zrovna mě se to nestane…
(a ostatně vám holky taky ne)
Zcela jistě ve chvíli až oznámíme světu tu sladkou novinku přijdou i věty typu: Jéžiš jak to uživíte? Ještě jste mohli počkat?
Uživit? Čekat na dobu, kdy budeme mít opravdu velký platy ? to bych mohla být už v přechodu anebo se vůbec nedočkat?.
Počkat? V 26? Do třicítky chci stihnout dvě děti, když počítám čas, kdy se můžeme ?jenom bezúspěšně? snažit?..je to akorát.
Nechci mít puberťáky v době, kdy mi bude padesát?.
Nechci žít bezdětný život, to už vím a vím, že pochyby jestli budu dobrou matkou, jestli batole uhlídám od všech opravdu nebezpečných nástrah světa, jestli vůbec zvládnu porod, když se bojím už dva roky jít k zubaři......!!!!
A jak prožiju těhotenství - zvládnu ty fyzické změny a psychické proměny???? Už takhle jsem šíleně náladová, zvláště před svými dny......Co to celé udělá s naším vztahem? Už nejsme milenci, jsme manželé a doufám, že v příštím roce se staneme maminkou a tatínkem.

Trpíte taky takovými myšlenkami jako snažilky nebo jsem jediná? A co vy těhulky, bude s těhotenstvím vše zapomenuto, nebo se ty pochyby ještě zvýrazní?

Holky taky cítíte ten zvláštní pocit někde uvnitř při představě že jednou vezmete do své dlaně malou ručičku svého dítěte?

Renča (K)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  26.07.04 21:12

Jů, jsem první.Já jsem tyto pochyby měla také, ale po narození mého Adámka mě to okamžitě přešlo. Mít dítě mi přišlo tak přirozené, že předchozí obavy, jestli ho uživíme, nebude-li mi vadit, že nikam nemůžu, zdraví atd. mi dneska přijdou úplně nesmyslné.Nejhorší je říct si „jdeme do toho, nic neberu“, pak to přišlo samo.A dneska má 3 letého Adámka a už doufám, že se mu v dubnu narodí sourozenec.Máš-li podporu v manželovi (i když ten můj se taky až tak nadšně netvářil, ale neprotestoval) není co řešit! Kristýna 26

 
Anonymní  26.07.04 23:19

Když jsem přišla do jiného stavu, bylo mi necelých 18, bylo to neplánované, ale měla jsem vážný vztah se svým současným manželem a CO mi dodalo odvahu bylo, že jsem si ho dokázala představit jako otce svých dětí. Narodila se nám dvojčata a dodnes jsme spolu.
Asi po sedmi letech jsme zjistili, že bychom mohli mít ještě jedno, tak nějak jsme si ty naše holčičky nestlihli pořádně vychutnat při stavbě a začátku podnikání, všechno bylo strašně rychlé.
Bohužel se dosud nezdařilo (2× mimo a 1× potrat). Po každém neúspěchu jsem musela brát HA a bylo mi doporučeno počkat 6 měsíců. Při posledním neúspěchu jsem dobu 6 měsíců ale prodloužila na 2 roky. Snad pro ty pochybnosti, snad rezignace a konec nervů. Moje hlava si to ale dobře pamatovala a stále měla mimčo v podvědomí. Já už nechtěla, ale podvědomí se zdály sny o plínkách, školce, dortu s jednou svíčkou a nádherném chlapečkovi.
Tak jsem si řekla dost a před půlrokem vy:,–(ila HA- nedalo se to utlumit.
A přitom jsem opravdu nebyla přesvědčená, že chci. Chtěl hlavně můj manžel. Dneska vím, že to bylo jenom to navrchu, podvědomí chtělo stále.
Budoucí potomek bude mít psychicky vyzrálou, klidnou maminku, svůj pokojíček, zahradu, tatínka který bude mít čas, dvě 14-leté chůvy a přestože je mi 33 (puberta přijde v mých skoro padesáti), chci si to fakt užít - tedy pokud se zadaří.

A reakce? Na ty „ježiši vy jste se zbláznili“(očekávám od tchyně), nebo „už jsi se mohla věnovat sobě“(od známých), tak na ty já kašlu. Je to můj život.

Pajdule od Matýsků

 
Anonymní  26.07.04 23:20

Kecám tady!!!!!!! Ne necelých 18, ale necelých 19 mi bylo!!!! Ale to je fuk :-)))).
Pajdule

 
Anonymní  27.07.04 07:08

Tak si říkám, kdo tu mluví za mě…
Je mi skoro stejně… dvě děti do třicítky taky souhlasí… stejně jako dvouletý strach ze zubaře… taky jsem od letoška „paní“ (i když na to zatím moc neslyším). Taky mam strach, že budu podléhat svým občasným náladám.
Renčo, nejsi náhodou moje dvojče??? :o)

Btw. teď vařím dětem na táboře a když rodiče děcka přiváželi, měla tam jedna maminka svoje měsíční miminko… že nevíš, u koho jsem trávila celé odpoledne?? :o)

Držím Ti (i sobě) palce, snad se tu jednou spolu sejdem v deníčku těhulek :o)

Olivia

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 27.07.04 07:23

Jsem bohužel ta maminka, které lékaři v těhotenství nedokázali říci, že pod svým srdíčkem nosí miminko s takovými vývojovými vadami, že po narození nebude schopno žít. Ale to jsem tu nechtěla rozebírat. Jen jsem chtěla dát za pravdu Pajdule od Matýsků. To o čem mluví je ze života. Je to o tom, že když na příchod miminka čekáš dlouhé roky tak nepřemýšlíš kolik ti bude let, když tvoje miminko bude v pubertě. Je to o tom MÍT to miminko. Mám 10ti měsíční neteř a mojí švagrové je 25 let. Je to dětská sestra, ale teď sama přiznává, že mohla ještě chvilku počkat. Až s narozením malé si uvědomila jaká je to zodpovědnost.
Na druhou stranu zase čekat je taky hloupost - co když to nepůjde? No je to asi o tom, kdo a jak to cítí. Monika

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 27.07.04 07:35

Renčo, mám pocit, že popisuješ můj příběh. S tím rozdílem, že u nás se všichni spíš ptají: cože, vy ještě nic? podívej se kolem sebe, máš nejvyšší čas (je mi 26), aby pak už nebylo pozdě! Problémek je v tom, že v průběhu posledních pěti let došlo v našem rozvětveném příbuzenstvu k šesti svatbám a všichni kromě nás samozřejmě mají mimi nebo očekávají jeho příchod. Takže já budu asi nějaká divná - názor okolí. Naštěstí se zatím můžu vymluvit na rozestavěný dům, ale už jen krátce. A tak se snažíme a snažíme a ............
 Milli

 
karkulka
Kecalka 147 příspěvků 27.07.04 07:50

Ahojky,
taky jsem nikdy nebyla mateřský typ šišlající do každého kočárku. Před malými dětmi jsem měla trému a neuměla si s nimi povídat. Po dítěti jsem najednou, přišlo to samo z ničeho nic, začala velmi silně toužit loni v říjnu. Vy:,–(ila jsem antikoncepci a po více jak půlroční pauze jsem v květnu otěhotněla. Teď jsem v 12 tt.
A moje pocity? Zatím si to jakoby neuvědomuji. Nedovedu si představit, že budu chovat svoje miminko. Zároveń začínám mít obavy, jestli péči o něj zvládnu, ale hodně spoléhám na matku přírodu. Bojím se, aby partner byl oporou a neházel mi klacky pod nohy. Nikdy to nedělá,ale nemůžu vědět, co s ním udělá otcovství. Do dnešního dne jsem chovala kojence 2× v životě, takže se nedivte, že se toho trošku bojím.
Ale přesto přeze všecho nedělám teď nic jiného, než scháním informace, čtu Betynku, vymýšlím jak upravíme pokojíček. Jsem prostě nejšťastnější v mém dosavadním životě!

 
Suri
Kecalka 339 příspěvků 27.07.04 09:32

Renčo, kdyby se prolnul tvůj deníček s komentářem Milli, tak nemůžu vůbec nic dodat - to jsou přesně moje pocity a problémy. Je to hrozný, ale je to tak.

Tím, jak všichni kolem mě mají miminka, tak je to na mě obrovský tlak. Přitom jsem vlastně spokojená dokončujeme s manželem domeček a hrozně nás to baví a těšíme se z každé hotové části.

Někdy si říkám, proč a co mě pořád žene do dalších problémů a změn. Když jsme spolu chodili, byli jsme děsně šťastní, ale za čas jsme spolu chtěli bydlet. Museli jsme se vzepřít doma a vybojovat si svoje. Když jsme spolu bydleli, tak proč bysme se nevzali. Zase potíže, protože u nás to byla první svatba a byli jsme o min. tři roky mladší než naši rodiče, když se brali. Potom jsme se rozhodli, že si postavíme domeček a protože si všechno financujeme sami museli jsme koupit levný pozemek daleko od našeho velkoměsta. V očích celé rodiny jsme se stali úplnými blázny - zadlužíme se, budme dojíždět, žít sami na vesnici. No a teď, když už se vyhrabáváme z nejhoršího a začínáme zařizovat, tak ve mě tak strašně hlodá touha mít miminko, že nevím, co si s tím počít. Na jednu stranu by bylo lepší jestě počkat než se vyhrabem z nejhoršího, vůbec nevím, jak bysme zvládli splátky z jednoho platu. Mám strach to pořád oddalovat.

Každopádně mi moc pomohlo, že si někdo klade stejné otázky jako já. Že jste taky nebyli od patnácti vysazené na miminka. A že máte taky trochu strach jako já.

Všem přeji moc hezký den a děkuji za krásný deníček přímo na míru.

Marta

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 27.07.04 09:47

Ahoj Marti,
jsem ráda, že je na tom někdo názorově i pocitově stejně jako já. U nás je to s tou stavbou o trochu horší v tom, že mi stavíme ve vesnici asi 3 km od města kde bydlí oboje rodiče. Tchýně dělala projekt na stavbu, což nám ušetřilo dost penízků, ale zároveň jí to opravňuje k velice častým návštěvám kvůli kontrole postupu. Stavíme už sedmým rokem, protože je to finančně dost náročné a proto jsme se vzali až letos v únoru. To už mi ovšem bylo 26 a manžovi 30. Oboje rodiče už v této době měli min. dva potomky a my se jim „odvděčujeme“ takhle. Babičky-čekatelky už by chtěly drncat kočárek … u obou to bude premiéra. A mě už nebaví ty jejich všetečné otázky a taky se mi nechce vysvětlovat, že se to zatím prostě nepodařilo, i když pro to dělám možné i nemožné. To ale není ještě všechno. Z manžovy strany se narodily jen samé holky a on si jako velký frajer při naší svatbě po projevu rodičů dovolil pronést památečnou větu: Tak toho malýho Berana (jsme Beranovi) budu muset udělat já. Nedej bože, aby se nám narodila holčička, po které toužím já.
A ty jsi marti taky snažilka, nebo se teprve chystáš do klubu?
 Milli

 
Anonymní  27.07.04 10:28

Ahojte berusky,

tak takove myslenky jake popisuje Renca jsem mela take.....
Podle me kazda zena nad vecmi ktere souvisi s miminkem od poceti az po porod, premysli jake to bude, jestli to vsechno zvladne atd…
Ja bohuzel ziju v USA a rodinu tady nemam. Cele sve snazenicko, tehu a porod jsem si prosla sama, bez „pomoci“ ( teda muj manza ten mi pomahal znamenite :O) ) Tyto stranky jsem nasla az kdyz Kubickovi byly 4 mesice. Ale i tak jsem za ne moooc vdecna, protoze jsem zde nasla nejen spoustu odpovedi, pomoci, ale i bezva holky, ktere mi nejen poradi kdyz je potreba, ale me i podrzi kdyz mam nejake trapeni.....tak nejak mi tu „bolistku“ pofoukaji na dalku :O))))))) Zkratka mi pomuzou......:O)))))
Dozvedela jsem se z techto stranek strasne moc uzitecnych rad - vsechno kolem miminek. Kdybych tyto stranky nasla jeste driv, kdyz jsem byla tehu, obavy a pocit strachu ktery me prepadal jestli to vubec zvladnu bych nemela tak silny…
Je mi taky 25 a taky me obcas, opravdu jen obcas prepadne myslenka jestli jsem nemela pockat......Miminko je obrovska zodpovednost, ale jak uz tady nekdo psal, zalezi na cloveku a i na okolnostech, jak se rozhodne. U me hralo velkou roli me zdravi, ktere „neni“ dobre…mam jen pulku jednoho vajecniku..A tak to clovek nema moc na vyber…U me by cekani nic nevyresilo. Spis naopak. Mohlo by se stat, ze bych se o mimi snazila cely svuj zivot a ono by nikdy neprislo.....­.A ikdyz jsem „silny“ clovicek to, ze bych mimi nemela by se mnou pekne prastilo…Myslim, ze na mimi neni nikdy ten spravny cas. V nasich zivotech se porad neco deje a clovek chce pro sebe i pro budouci potomky jen to nejlepsi a to vyzaduje spoustu usili…Nekde mezi at uz je to staveni domecku nebo lepsi pracovni podminky, se to mimi zkratka musi nejak zmacknout..:O) My jsme byly taky tak na tom…Kupovaly barak, predelavaly a do toho jsem otehotnela…Prislo to najednou, necekane, ale za to to byla ta nejvetsi a nejkrasnejsi vec, ktera nas mohla potkat…A ze nas potkala driv nez jsme cekaly, no tak to preci nekdy chodi, ze kdyz to clovek ceka nejmene tak to prijde :O))) , ze ??!! :O)))
Tady v USA me stejne lidi berou ze jsem jeste mlada na to mit dite.....V 25 si amici jen uzivaji…Ale ja na ne kaslu. At si mysli co chteji. Ja vim co je pro me v zivote dulezite a co chci ze vseho nejvic…a to bylo ( a stale je, protoze chci druhe - tak za rok - rok a pul bych chtela aby Kubicek mel sourozence, manza o tom zatim nevi hi,hi…ale urcite nebude proti :O))) ) mimi.....Ja jsem sice nestihla vsechno co jsem v zivote planovala, ale to se da zvladnout i s mimi. Vsechno jde. Nepujde to tak lehce, ale zvladnout se to da…
K te posledni vete, kterou napsala Renca - nad tou jsem uvazovala kazdy den :O) Nedokazala jsem si predstavit jake to bude az to „stesticko“ budu mit v naruci…I ted - pozdeji mi to pripada strasne kouzelne, kdyz jsem Kubicka drzela poprve v naruci…:O))))) Neumim popsat jaky je to pocit, ten se zkratka musi zazit…Jen vim, ze v tu chvili se mi zmenil muj zivot navzdy…
Preji vam vsem hodne stesti a zdravi at uz jste snazilky nebo tehulky.....moc vam vsem budu drzet palecky at se vam v zivote splni to co se za vseho nejvic prejete - a to je mimi „stesticko“ :O))))

Mejte se moc krasne papa Evca od Stesticek :O))))))

 
Anonymní  27.07.04 10:36

Ahóóóóój holky !!!
zdravím všechny účastnice deníčku. Nevyšel proto, že byl opomenut emimčem. Ale hned to bylo napraveno, takže supr!!!!!
V první chvíli se musím pochlubit. Včera jsem se odhodlala jít k zubaři. Našla jsem si hodnou a milou zubařku, zatím jsem moc spokojená. Na to, že jsem tam fakt dva a půl roku nebyla to prý šlo. Jeden malý kazík a křivě rostoucí a pokažený moudrák. Ten půjde za měsíc ven. Děsím se toho, nikdy mi nic netrhali, ale snad to přežiju. Pak ještě mi zubařka ofotí pusu a prohlídne jeden zub, co mě pobolíval, ale prý to bylo jenom podrážděnou dásní. Tak horlivě si čistím zuby, až jsem si rozpíchala dáseň.....
Co by člověk pro mimčo neudělal, že?
Ale prý když budu chodit každý půlrok, nic hroznýho mi nehrozí, tvrdí zubařka........ Jsem fakt odhodlaná chodit každý půlrok....... :-) No, za půl roku si to povíme.
I když jestl budu těhotná, možná jí navštívím dřív pro razítko do průkazky, hurrrrá. To mi vadit nebude. Hlavní je, že spravený zuby budu mít už teď.....

Kristýna: Jsem ráda, že říkáš, že po narození dítěte tyhle obavy zmizí…matka příroda asi zapracuje…
V dubnu sourozenec? To musíš být velice čerstvá těhulka ?!?! Nebo zatím snažilka?

Pajdule: Ano, je to náš život. A ostatní do něj nemají co mluvit. Jen my samy si rozhodnem, jestli chceme děti a kolik. Na negativní názory musíme kašlat a vychutnávat si ty pozitivní typu „Udělali jste správně“…
Ale je smutný, když vlastní rodina nepodporuje svoje děti v rozhodnutí mít děti.
I když mimčo v 19 - to jej obdiv !!!!!

Olivia: Možná jsme dvojče!!!! To bych brala, jelikož nemám sourozence, dost mi to chybí. Mám pocit, že mě rodiče o něco obrali. Není to nic moc žít pořád jenom s lidmi o generaci staršími :-((
Zubaře určitě navštiv, i když to asi člověka donutí ta touha po mimču - jako mě, ha ha !!!!
Není to tam taková hrůza, ale až ve chvíli, když už to máš za sebou. Předtím je to hrůza hrůzová… :-)

Monika: Je mi líto, že těhotenství může být i trápením. To jsou právě ty obavy, které pronásledují těhulky i snažilky.
Držím palečky při dalším pokusu, věř že takové neštěstí nemůže přijít dvakrát…:-)

Milli:Tak tyhle pozitivní reakce by mi nevadili…
I když všeho s mírou - tohle mi připadá zas trochu moc, když se snažíš a ono to nejde, tak je to asi dost užírající.
Zažíváme je z manželovy rodiny, zatím jen mírné popichování, ty negativní jsou z mé strany, achjo.
Každopádně hodně zdaru při snažení.....

Karkulka: Blahopřeju k 12 tt. To už skoro přecházíš do „bezpečnější“ fáze těhotenství. Taky spoléhám na matku přírodu a jak psala Kristýna, je to tak.
K získávání informací doporučuju ještě Maminku a pak ještě Miminko. Já jsem tím úplně posedlá, ale to jistě chápeš. Už i ten pokojíček vymýšlím, i když zatím bude stačit vymyslet praktický mimimkovský koutek.
Začnem patrně výměnou starých panelákových oken za nová. Aby na mimčo nefoukalo :-)))) !!!

Marta: Tyhle tlaky na takové životní předěly (zamilování, stěhování, svatba, dítě.....co je vlastně potom?!?!) - to je holt život. S tím se nedá nic dělat. Jen se nechat unášet a být ráda, že to tak je.
Myslím si, že lepší žít s utaženým opaskem několik let a s dětmi, než čekat a skončit bezdětná, nešťastná a stará…
Jsi do toho Marti, já mám taky strach až zůstaneme na jednom platu, který navíc nedosahuje ani průměrné mzdy v ČR (nechápu, kde ty průměry berou!!!), když jsem počítala, jak na tom budeme, nic moc to nebylo. Ale…

Evča od štěstíček: Dííííky za hezký a pozbuzující komentář !!!!
 Renča

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 27.07.04 10:43

Renčo,moc hezký deníček,ale přesto s tebou nemůžu souhlasit.Protože jsem tím už prošla.Podívej Petrušku jsem měla po pětiletém vztahu s tenkrát ještě ne manželem(brali jsme se když jsem byla v 5 tém měsíci).Přišlo to nečekaně a pochybnosti o uživení a o nás samých šlo úplně stranou.Možná to bylo tím, že já už vychovala svou sestru.Bylo mi 24,a malá byla mé první dítě,přišlo mi všechno úplně přirozené,i pro­blémové těhotenství a porod, prostě to k tomu patřilo a hotovo.Manželovi bylo tenkrát 35 a bylo to také jeho první dítě,bylo to pro něj něco úplně nového,ale vzal to taky víc než dobře a snažil se i plně pomáhat.Je to jen o tom jediném o zodpovědnosti vůči výchově dítěte.Nakrmit a dát spát dovede každá máma, i otec, ale dát dítěti do vínku trošku sebe a sebezapření,jako- potřebuji boty, ale dítě je přednější a tak to koupím raději jemu, ale nikdy bych třeba po letech nemohla říct(co já si kvůli tobě odepřela a ty jsi třeba taková..)-lépe řečeno slova mé tchýně k vlastnímu synovi.Pro mě zcela nepochopitelné.Já to teď po letech naštěstí řešit nemusím, ale taky se mi stává, jako teď(firma potřebuje kamion, ale já nové auto už se mi sype a po Praze se bez auta neobejdu i kvůli malé, ale kamion je přednější)Nebude kamion bude míň peněz pro zaměstnance, bez zaměstnanců nebude firma a bez firmy nebudu mít na splácení domu a hypotéky, a nebude jídlo pro malou.Je to jeden kolotoč.Ale mít dítě ve čtyřiceti není zase taková hrůza.Možná, že to beru jinak z toho důvodu, že jsem x krát potratila během třech let a intenzívně se o drobečka snažíme už přes dva roky.Příští rok mi bude 30 a manžovi 41.Věkově to neřešíme,jen se snažíme aby měla malá sourozence i když budou dál od sebe,myslím věkově.Po havárce která se nám kdysi stala je naše bilancování v jiné kategorii života, prostě mít dvě nebo tři děti, jedno je o strach,peníze jsou důležité pro běh domácnosti a tak , ale nedají prostě všechno i když vydělávám víc než většina z vás, vidíte, že mít dítě není o penězích , někdo řekne máš větší možnosti např. v reprodukční medicíně, ale vím z vlastní zkušenosti, že to tak není, taky jsme do toho dřív investovali, ale mé tělo to x krát odmítlo. Je to o tom co je pro člověka přednější.Pro mě je to mít dítě aje jedno jestli je jedno nebo třeba tři, i kdybych třeba měla přijít o firmu.V době kdy se nám měla Peťka narodit jsme bydleli v podnájmu ve 45 m2 a platili neskutečně vysoký nájem z jednoho platu, skoro nezbývalo na jídlo a manžel přišel v té době o práci, každý si dovede představit kolik si mladá švadlenka v r.1999mohla vydělat,šila jsem skoro d konce těhotenství, až z toho začaly být komplikace a ještě jsem musela chodit na jazykové kurzy abych mohla převzít firmu,a žili jsme tak vlastně rok , než jsem přebrala tchánovu firmu(takže o tvých pochybnostech vím své, ale tenkrát jsem to vzala prostě tak jak to bylo ono stejně v takových chvílích člověku nic jiného nezbývá), teď se sice máme dobře, ale i tak nejraději vzpomínáme na dobu, kdy jsme vlastnoručně začali s renovací domu a tak(v té době nám bylo dokonce i jedno, jestli přijdu do jiného stavu)nakonec to dopadlo jinak, a myslím, že kdyby se zadařilo i po té třicítce budeme rádi i zatu pubertu po 50 a u manžílka vlastně po 60 jako starší rodiče i za to.Přírodě holt člověk neporučí.Jen musím ještě dodat, že manžílek jako starší otec(mimochodem v EU je to normální věk)to daleko líp snášel po narození malé, prostě malá řvala a on spal bylo mu to jedno, ale přes den se zase staral částečně on abych si zase odpočinula já a udělá si na nás obě víc času pokud je to pracovně možné dodnes.Prostě kašlete na pochybnosti jsou v reálném životě i tak k ničemu .Eva

 
Anonymní  27.07.04 11:03

Ahoj Milli,
u nás bysme byli s mimi taky první. S babičkama to máme ale rozpolcené od manžela se strašně těší a moc by chtěla i moje mladší švagrová. Manžel si občas dělá legraci a významě pronese: „Nenos ty těžký věci!“ A to máš vidět, jak se ty dvě na sebe koukají.

Pro mojí maminku to ale bude další životní změna (viz. svatba) a ona to dost těžko nese, takže ta netlačí.

Nejhorší ale je, že já jsem se na to zatím nikdy necítila a s m. jsme se dohodli, že ještě počákáme. Vždycky jsme říkala, že chci radši štěně. No a asi před rokem se to začlo nějak obracet. A teď když mají všichni naši známí miminka a o ničem jiném se nemluví, tak jsem z toho mimo. A se snažením je problém v tom, že s m. miminka nějak nic nedělají a do žádných změn se mu moc nechce (jako svatba :oD ). Jenže já myslím, že na něj nesmím tlačit, hrozně bych si přála, aby s tím přišel sám. HAK jsem nikdy nebrala, takže do klubu se můžu zařadit i dnes večer, ale myslím že to neprojde :o(. M. ví, že už o mimi uvažuju, ale chce počkat aspoň do podzimu. Každopádně doufám, že už začneme brzo, protože já mám menší problémy a nemusí to hned vyjít.

Jinak s tou holčičkou jsme na tom stejně, taky bych si jí přála víc a m. chce zase chlapečka (to je podle chlapů asi projev mužnosti :oD). Uvidíš, jak budou rádi až budou mít tu svou princeznu, co se k nim bude chodit tulit, a jak jí dovolí první poslední!

Marta

 
Anonymní  27.07.04 11:20

Určitě máš v mnohém pravdu, ale hlavní rozdíl je podle mě v tom, že jsi otěhotněla neplánovaně.

Myslím, že většina z nás by neváhala ani minutu a šla do toho a taky to zvládla. Jiné to je, když se rozhoduješ dopředu.

Když já jsem začala chodit s mým nynějším manželem, tak nám bylo 19 a 21 a oba jsme studovali. Asi 3 měsíce jsme brala HAK, ale potom jsme se domluvili, že to nemá cenu, plácat si do těla hormony, že když se stane a já otěhotním, tak to prostě zvládnem. Jenže žádná „nehoda“ se nekonala a odhodlat se teď vědomě je najednou nějak těžší, protože člověk může zvažovat všechna pro a proti.

I já ráda vzpomínám na různé útrapy, které jsme spolu zvládli, ale je to jen proto, že vše dobře dopadlo a ono to tak vždy být nemusí.

Přeji vám brzy sourozence pro vaši holčičku a pěkný den.

Marta

 
Anonymní  27.07.04 11:21

Evčo2, moc zajímavý komentář. Máte hodně spletitý a pestrý život, proti tobě jsme my obyčejný břídilové :-)
Nikdy bych se nerozhodla pro to být matkou, kdybych měla sebemenší pochybnost, že se kvůli dítěti budu muset vzdát něčeho, po čem toužím…(kariéra, lepší bydlení…).
Maximálně tak nových bot (beztak než si vyberu jarní boty, uplynou dva roky, protože se mi ty „dnešní špičky“ prostě nelíbí), možná čokolády a jiných mlsek, ale od toho se odnaučuju už teď v rámci zdravého životního stylu tzv. „předtěhotenského“.
Bydlení, kdy z okna koukáme na školku i na školu se mi líbí z hlediska praktičnosti, obchoďáky z jednoho okna jeden a z druhého druhý..... Chtěla jsem kdysi baráček, ale už mě to přešlo.....
Radši bych si pusu urazila, kdybych měla svému dítěti vyčítat, co všechno jsem mohla mít, kdyby ono nebylo.....
Slyšela jsem to celé dětství od své matky a nedokážete si představit, jak moc to dětskou dušičku poznamená :-(
Snad jsem v tomhle zodpovědnější.
 Renča

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 27.07.04 11:40

Renčo,
nemůžu jinak než s tebou plně souhlasit. Odjakživa jsem si myslela, že dostuduju, najdu si nějaký skvelý místo - nejlépe v zahraničí, budu cestovat a užívat si. Ale pak jsem poznala svéhou současného manžílka a jako by mávl kouzelným proutkem. Asi jsem pochopila, že s ním po boku budu fakt ráda denně vařit, uklízet, rodit děti :o)) atd. Možná se nějaká emancipovaná dušinka bude zlobit, ale já se na tu svojí roli typické maminy těším. Jasně, že nebudu chodit umolousaná a neupravená, ale abych na pískovišti nepochovala svoje dítě jen proto, že mám na sobě nové džíny, tak to teda ne. Ať jim tady po mě zůstane něco hezkého, ne? :o)) Moji rodiče nám naštěstí vždy dávali najevo, že jsou tady pro nás a nikdy jsme nezaslechly (samé holky jsme se povedly) sebemenší výčitku a pro mě to byl skvělý příklad rodinného soužití. Doufám, že moje děti se mnou budou jednou tak spokojené a šťastné, jako jsem já byla se svými rodiči.
Milli
PS: A kdo všechno tady je už v očekávání? Já jsem zatím snažilka snažilkovská.

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 27.07.04 12:48

teda Evo - ty jsi moje spřízněná duše :-) Víš tak nějak jsem se trápila, ale s tebou to začínám překonávat. To je pochvala co:-)))) Je mi 30 a mužovi 39 - trápilo mě, že budeme staří, ale teď jsem naprosto v pohodě. Jinak musím podotknout, že mám kamarádku, která teď ve 41 letech porodila a je naprosto spokojená. Ono to také bude tím, že jsme v životě prošli něčím co si ostatní možná neumí představit. Pak člověk jinak přemýšlí a soudí a hlavně svůj život si užívá. Neboj to štěstíčko se u:,–(í i na tebe lépe řečeno na Vás. Monika

Aby to nevyznělo špatně tak na všechny, které se snaží a snaží :-))))

 
Anonymní  27.07.04 12:50

Teda, úplně jsi mi vehnala slzy do očí.
Myslím že nejsi sama, i mě napadají stejné nebo velmi podobné myšlenky na miminko a těhotenství. Taky jsem dříve nebyla zrovna nadšená že bych byla těhule, ale stačilo pár miminek vidět a držet v náručí a bylo to tady. Oproti tobě jsem mlíčňák, bude mi 23 ale i tak, strašně bych chtěla mít naše miminko, jen naše malé…
ale zatím bezvýsledně.
No ono to časem jistě vyjde.
Měj se hezky

Míša

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 27.07.04 12:50

Já myslím, že ano, protože o tom přemýšlíš a poznala jsi to na vlastní kůži.Já se s tím setkala až u tchýně,a dost mě to šokovalo a šokuje i nadále, mimochodem dnes má přijet a u nás je jako po válce to víš když člověk sotva přijede z ciziny je to děs nejradši bych ji odstřelila.Já si myslím, že priority najdeš, až budeš trošku starší, já zkusila to dno a pak úspěch(nechci zakřiknout), ale břídilové rozhodně nejste, já neměla na vybranou a holt se povedlo.To se někdy stává.Krásný den Eva

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 27.07.04 13:27

Milá Marto otěhotněla jsem několikrát i plánovaně, ale bohužel jsme o to pokaždé přišli,prožila jsem také něco co se svým dítětem zažije málokdo.Proto mám na věc možná taky tak trošku jiný názor.Život je občas pes, ale já mám větší zuby:-)))ahojky EvaHodně zdaru ve snaženíčku:-)))

 
Anonymní  27.07.04 13:57

Míšo, takže ty jsi taky snažilka?!?!
Přeju ti moc a moc štěstíčka a brzy broučka v bříšku :-)
Vůbec nedej na to, že ti je 23. Každý psychicky zraje trochu jinak a ty jsi podle všeho už „uzrála“. Někdo prostě chce dítě ve 20 a cítí se na to, někdo ve 35 nechce a říká, že je čas. Ale umělé oplodnění prý pomáhá jen malému procentu párů :-(
Takže si to užívej, připravuj se na výchovu vašeho nejen mimča, ale pak i batolete a školáka.....Jé, jak já se na to těším. Pořád o tom někde něco čtu :-)

Milli: Souhlasím, taky se teď cítím na to být maminkou. Snila jsem taky o pěkný práci, místo toho......nic moc!
Asi i to hraje určitou roli, nespokojenost s prací, hledat jinou jako čerstvě vdaná je bláznoství (nikdo nepřijme adeptku na mateřskou) - takže osud to tak nejspíš chce. Říkám si, že ten kdo má dobrou práci, hodně těžko překousává ten fakt, že zůstane doma s dětma. Čtyři roky zájmu o dětské problémy, pracovní proces bude chybět.
A až dětičky půjdou do školky a do školy, budu o to intenzivněji hledat práci, která mě bude víc uspokojovat.
To si to maluju, co?

Evčo2: Přežij dnešek - to je teda nápad chtít jezdit na inspekci den po návratu z dlouhé cesty !!!!?!?! :-(
Snila jsem o práci v novinařině, psaní, ve volném čase spisuju, i dělat korektorku by mě bavilo. Ve dvaceti se jde za profesionálním cílem těžko. Mladickou část „kariéry“ jsem si odbyla teď se cítím vyrovnaná s rozhodnutím mít dítě, těším se na to a vnitřně cítím, že ty priority zatím v tom mít rodinu…pak zcela jistě budu plna chuti hledat práci, která mě bude bavit. Už teď cítím tu chuť do boje o to lepší pracovní místo :-)))))!
Ale jednoznačně nejvyšší prioritou pro mě je zdraví mé i mé rodiny!
 Renča

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 27.07.04 14:15

Ahoj moničko jak se máš?U nás je teď boží dopuštění, tchýně je na cestě asi se z ní jednou zblázním,ale spíš to zase jen asi přežiju:_(((Díky za dobré slovíčko,a hlavně popostrč toho svého.Ještě přece jen nejsme tak staří.Fakt to neřešte, my se jen občas smějeme tomu, že já ještě jezdila na koloběžce a on si už dával první rande.Ahojky Eva

 
Anonymní  27.07.04 14:18

Asi máš pravdu. Zatím jsme si s manželem neprošli žádné zklamání a strachy. Když si člověk sáhne na dno, tak se mu rychle změní pohled na svět.

Marta

 
Jazzi
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 27.07.04 14:33

Ahojka holčinky

RENČA - nu taky mi mluvíš z duše, ale to my už spolu taky nějak naťukly:-)

Každopádně jsem celá šťastná, že jsem se v těhle zmatených pocitech neplácala zdaleka sama. U nás se tohle zrovna taky láme. Před pár měsíci to na mě nějak sedlo, začala jsem víc nahlížet do kočárů a měla takový ten lehce přiblblý výraz:-) Nicméně máme starý barák, který ještě volá po mnoha opravách a konta stavebních spoření volají po těžkých splátkách.
Rozum by řekl - ještě rok počkej, ale hlava to nebere. Jenže…když už došlo na to, že do toho teda půjdem, najednou jsem zase dostala šílený strach, že už se to může stát realitou..prostě zralá na Opavu:-)) Ale uklidňuju se tím, že příroda tomu nějak pomůže a instinkty mě povedou.
Je mi 28 a navíc mám rizikové povolání, tedy další důvod, proč neotálet. Takže jsme všechny starosti hodili za hlavu a necháme tomu volný průběh. Červíček pochybností hlodá pořád, neb jsem od přirození starý stresátor, ale když to himbajs zvládly miliony ženských, tak proč ne já..?:-) Jsem silná, jsem zdravá, mám bezva chlapa, mám emimčo, budu dokonalá matka,no ne??:-))

Linda, transformovaná z předsnažilky na snažilku-plašanku:-)

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 27.07.04 14:38

No jo Evčo, ale největší sranda na tom je ta, že má z prvního manželství dceru, které teď bylo 20 let. Uznej, že by byla sranda, kdyby se rozhodla mít mimi. To by můj miláček nevěděl co dříve:-))))
Já vím - máš pravdu na věku nezáleží. Já znám mladý kluky, kteří se chovají jako starýmladý a naopak. Můj muž mi někdy připadá jako puberťák:-)))
Jo jinak tchyně a uzený je nejlepší studený. Monika

 
Desty
Zasloužilá kecalka 980 příspěvků 27.07.04 18:24

Ahoj holčinky, dnes jen bez komentářů - to až zítra. Zítra máme den „D“ - jedeme na AFP testy. To zase bude noc…Držte nám palce ať je všechno v pohodě. Já budu až zítra ( už mi povolí nervíky), i když výsledky budou až za týden:-(((

Desty a Cipátko 16+1tt

 
LENNYS
Kecalka 416 příspěvků 27.07.04 18:34

AHOJ HOLČENY!!!!

Moc pěkný deníček. Renča to vystihla fakt moc pěkně.
U mě se ta touha po miminku rozvíjela tak postupně, ale teď už je teda asi na maximu. Nejdřív mým hlavním cílem bylo udělat výšku, to jsem si splnila a můj přítel by mě hned potom nejradši viděl doma na mateřské. Já jsem si ale připadala na takové rozhodnutí ještě vcelku mladá a chtěla jsem ještě nasbírat nějaké zkušenosti do praxe a taky si jěšte něco užít. Když už jsem začala pracovat, tak jsem si řekla, že bych mohla zvládnout ještě atestaci, tu děláme po 3 letech praxe. Přítel, tedy teď už manžel sice brblal, že on by už chtěl vozit, ale já myslím, že to hlavní rozhodnutí je na ženě, té se přece změní život úplně totálně. A já jsem nechtěla miminko ošidit. Chci se o něj starat na 100% a věnovat se mu. Tak abych na něj měla klid a nestresovat se učením mučením, seminářema a zkouškama.
Tímhle uvažováním jsem tu touhu po mimi tak nějak tlumila, ale teď už mám toto všechno za sebou a teď bych už miminko moc chtěla. Úplně strašně. Maminkám nakukuju do kočárků, slintám nad těma titěrnýma hadříkama, prohlížím těhulkám bříška a už se moc těsím, až si to budu prožívat na vlastní kůži.
Teď je mi 26, manžovi 30 a snažíme se 3.měsíc. Doufám, že to brzo vyjde nejen mě, ale i ostatním těhulkám z deníčku a založíme si nový, těhulkovský:)))))

Těším se! Pa Lennys

 
Anonymní  27.07.04 19:08

Ahoj holky,
tak ja take prispeju se svou troskou do mlyna.
Muzu vam uprimne rict, ze po mimiskovi touzim neco pres dva roky, kdy jsme se s manzelem rozhodli, ze na nem zacneme ,,pracovat,,. Je tedy pravda, ze jsem hned od pocatku naseho vztahu vedela, ze prave on bude tata nasich deti. Dokonce to mam napsane ve svem deniku (jo, jo patrim mezi ty blazny, kteri si jeste vedou denicek a to od mych 15 let). Vubec jsem se nezabyvala otazkou, jestli to zvladnu ci ne, proste jsem se na to citila pripravena. Bohuzel matka priroda nam toto stesti stale odpira, ale nedeje nam umira posledni.
Ale chtela jsem hlavne napsat, ze muj minuly vztah mi nahanel hruzu prave kvuli tomu, ze muj expartner me do ditete hrozne tlacil. Bylo to vlastne jeho rozhodnuti, kteremu jsem dlouho odolavala. A stale jsem hledala jakesi vymluvy. Nejdrive dokoncit vysokou, pak ze nemame zazemi atd atd, ale uvnitr jsem vedela, ze proste netouzim po tom, aby on se stal otcem mych deti. Je to husty to takhle napsat. A je vam jasny, ze v te dobe jsem si to nechtela priznat, protoze jsem toho chlapa milovala, ale mit s nim deti bylo nad me sily. Jednou uz to bylo na spadnuti a pote, co se na tehutestu ukazala jen / jsem byla nevyslovne stastna. Ani dnes si nedokazu predstavit, jake by to bylo. Jsem hlava dubova, takze by me asi k tehotenstvi nedotah, i kdyby moc chtel a i kdyby se mu to podarilo, ja bych to prozivala jako neco negativniho, coz by bylo hrozne pro vsechny aktery. Ale nastesti nas vztah skoncil, tak jak skoncit zrejme mel a ja mohla najit muzskyho, ktery mu chut do mimiska dal hned.
Na nase rodicovstvi se nesmirne tesim a nechci si pripustit, ze se nam to treba nepostesti. Brala bych to jako hroznou prohru.
Jedine, co me trochu strasi je to, ze se urcite budu hodne zabyvat tim, az tedy nekdy budu tehotna, jestli je ten nas clovicek zdravy.
Takze holcinky, ja myslim, ze to jestli byt ci nebyt rodicem opravdu zavisi na kazdem z nas, kdy a jak to chceme a verim, ze vsechny z nas to jednou zvladnou na jednicku.

Mejte se moc moc krasne, ja jdu zehlit brrr. vubec se mi neche, ale musim, abychom nasi dovcu nestravili nahaty.

Pa

Andrea Dede

 
Anonymní  27.07.04 22:37

Já o miminku taky dlouho nepřemýšlela, až potom, když mi bylo 24 to zničeho nic přišlo. Jsma s manželem dost společensky založení, takže každý víkend ve víru velkoměsta atd., ale najednou jsem začala cítit, že to všechno klidně oželím. Otěhotněla jsem po 2 měsících a byla šťastná jak blecha.Potom se to ale od vás trochu liší. Udivuje mě, že se to stalo jen mně.: po porodu šílená poporodní depka. Neměla jsem štěstí na nejhodnější a spavé miminko, tím se to ještě umocňovalo. Malá pořád jen brečela, spala jen tak po deseti minutách( že by spala třeba hodinu, abych si taky zchrupla, to nehrozilo), takže celý dny jsme museli kolem ní lítat, chovat ji atd.Ona řvala a já taky. Vůbec jsem si nedovedla představit, že bych měla doma teba ještě jedno starší dítě a musela se o něj starat! Nebyla jsem schopná uvařit ani vyžehlit. A ty noci! malá hodinu spala, hodinu jsme ji kojila, další hodinu uspávala a když zase konečně usnula, tak jsem byla tak zmrzlá a psychicky vyřízená, že jsem nemohla sama usnout. A za hodinu byla vzhůru znova. takže v závěru jsem spala 3 hodiny denně a tráno si připadala jak chodící mrtvola, která absolutně nemůže fungovat. Takže OBROVSKÉ ROZČAROVÁNÍ!!!Na­jednou jsem byla na pochybách, jestli jsem tohle opravdu chtěla.Můj život se absolutně změnil!Trvalo to asi půl roku, ale ta depka opadla asi po třech týdnech, tak jsem to už zvládala lépe.
a uběhly tři roky, z člověka to vyprchalo a najednou jsem dostala chuť na další mimi.Ale už nejsem tak naivní a vím, že to není takové, jak píšou v časopisech, jak když jsem byla těhu poprvé, když jsem měla pocit, že budu jen jezdit s kočárkem atd…
Teď jsem 16tt., na mimi se těším, ale zároveň mám v sobě strach, jestli to zvládnu. Ale říká se, že druhé mimi bývá hodnější, tak to bude určitě O.K.
Nechtěla jsem tím strašit všechny snažilky, kterí se těší na mimi, ale ukázat také tu stinnou stránku mateřství, protože mě překvapilo, že to všichni tak perfektně zvládali a nikdo neměl stejné pocity jako já.
Tak zatím ahoj DELLY

 
Gabrielle
Zasloužilá kecalka 633 příspěvků 28.07.04 05:15

Ahoj berusky, treba to nekomu pomuze.
Příliš mnoho proteinů ve stravě žen může být ohrožením početí dítěte. Vědci totiž zjistili, že pokud se ženy rozhodnou počít, nadbytek bílkovin v jejich potravě může tuto snahu vážně ohrozit. V americkém Coloradu totiž vědci u myší prokázali, že se jejich embryo přestane vyvíjet, pokud stravu těchto myších matek tvoří z pětadvaceti procent bílkoviny.

26.7. 09:25
BERLÍN - Stejný efekt mohou mít podle vědců bílkoviny také u lidí. „Ačkoli jsme výzkum uskutečnili na myších, data jsou použitelná také pro výzkum stravování a reprodukce lidí,“ tvrdí doktor Jim Gardner z Colorada.

Vědci sledovali vývoj embryí u dvou skupin myší. Jedna z nich dostávala potravu, v níž proteiny tvořily pětadvacet procent stravy a druhá zase takovou, v níž bylo proteinů jen čtrnáct procent.

„V samicích živených potravou bohatou na proteiny se začalo vyvíjet šestatřicet procent embryí, zatímco u samic přijímacích potravu chudší na proteiny se začalo vyvíjet sedmdesát procent embryí,“ uvedl Gardner.

Skladba jídla hraje důležitou roli
Ale i další vývoj uhnízděných embryí se mezi oběma skupinami lišil. Zatímco ve skupině s potravou bohatou na proteiny se v plod vyvinulo pětašedesát procent embryí, u skupiny s potravou chudší to bylo jednaosmdesát procent.

„Pro nás to znamená, že u žen majících problémy s početím dítěte, bychom se měli zaměřit také na skladbu jejich potravy. Zvláště na množství proteinů,“ vysvětlil Gardne.
Gabriela

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 28.07.04 08:55

Takže co z toho holky plyne? stravu myší nepapat,ne to je jen legrace, ale opravdu jsem to někde taky četla.zeleninka a ovocíčko je prostě to pravé

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 28.07.04 08:55

Takže co z toho holky plyne? stravu myší nepapat,ne to je jen legrace, ale opravdu jsem to někde taky četla.zeleninka a ovocíčko je prostě to pravé

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 28.07.04 10:33

Ty informace o bílkovinách mě docela zaujaly. Může mi některá z vás poradit, co všechno vlastně obsahuje bílkoviny? Já jsem ve zdravém stravování celkem neznalec, jím prostě to, co mi chutná. Určitě existuje dost věcí, které bych jako snažilka měla omezit, nebo vůbec nejíst. Jelikož nejsem nijak extra dobrá spisovatelka, tak se ptám, jestli neplánujete deníček s tímto tématem? Vím, že na Netu je o tom spoustu informací, ale ráda bych to viděla nějak ucelené.
Milli
Momentálně si tak trochu užívám „myší“ potravy. Hlodám jednu výtečnou mrkvičku z maminčiny zahrádky :o)))

 
Gabrielle
Zasloužilá kecalka 633 příspěvků 28.07.04 19:54

Bílkoviny (proteiny)
Jsou to stavební kameny, z nichž se tvoří jednotlivé buňky i nitrobuněčné součásti, tkáně i orgány, svaly a kůže, chrupavky a šlachy, součásti krve a hormony atd. Bílkoviny jsou tvořeny aminokyselinami, z nichž některé si tělo dokáže vyrobit samo, zato některé musí (protože jsou životně důležité) získávat z potravy. Biologická hodnota proteinů ve stravě je tedy tím vyšší, čím více životně důležitých aminokyselin obsahují, čím jsou ?komplexnější?. Z tohoto hlediska jsou pochopitelně cennější živočišné bílkoviny obsažené v mase, mléce a mléčných výrobcích nebo vejcích než rostlinné bílkoviny třeba ze zrnin nebo luštěnin ? i když ani těch se nesmíme zříkat. Ideální je kombinovat bílkoviny živočišné i rostlinné, neboť biologická hodnota takové kombinace je vyšší než v případě jedněch i druhých samostatně.
I když bílkoviny slouží k výstavbě a obnově tělesných tkání, platí i v tomto případě, že všeho moc škodí. Nadbytečné bílkoviny totiž mohou být ? podobně jako sacharidy a tuky ? spalovány, takže se mohou stát dalších zdrojem energie a přispívat k tomu, že se nadbytečné energetické zdroje ukládají v podobě tukových rezerv do zásoby.

Doporučené zdroje bílkoviny Živočišné zdroje

  • maso
  • mléko a mléčné výrobky
  • vejce

Rostlinné zdroje

  • zrniny
  • luštěniny

Živočišné proteiny jsou hodnotnější, ale ideální je oba zdroje bílkovin kombinovat.
Gabriela

 
Desty
Zasloužilá kecalka 980 příspěvků 28.07.04 20:49

Ahojky Delly, poslala jsem ti soukromou zprávu, ale zatím není doručena. Našla jsem něco o cukrovce v těhotenství, je to od lékařů. Tak jsem si říkala, že by tě to mohlo zajímat. Navím jestli jsem někde něco nepokazila, ale ty stránky najdeš zde:
 www.sosporodnice.cz

Desty

 
Gabrielle
Zasloužilá kecalka 633 příspěvků 29.07.04 10:49

Jeste neco ke strave, snazilek.
Pokusy na zvířatech i lidech se zjistilo, že sójové boby mohou mít i další účinky, Sójové boby (tak jako i některé jiné plodiny) obsahují nízké koncentrace přirozených estrogenů,ženských pohlavních hormonů, a tím působí proti početí. Ovšem tím nelze říci, že sója a další luštěniny jsou spolehlivou antikoncepcí.
Gabriela

 
Gabrielle
Zasloužilá kecalka 633 příspěvků 29.07.04 11:04

Slibuji, ze posledni clanek o strave-tentoje i pro tehulky.
Definice osteroporozy, jakozto ubytku vapniku z kosti je trochu nepresna. Presneji by mela znit jako porovateni kosti. Tento proces zacina zhruba po tricatem roce a je prirozenym projevem starnuti. U zen je tento proces diky menopauze a ubytku estrogenu vyraznejsi. Prirozene by tento proces nemel mit zadne vyrazne nasledky co do pevnosti a kvality kosti. Ovsem diky tomu, ze dnesni strava obsahuje latky, jez prijem vapniku do tela ztezuji, ci jej dokonce z tela odvadeji, stav osteoporozy je diky tomu velmi razantne viditelny. K temto latkam patri kofein, bily cukr, bila mouka, fosfor, prijem masnych vyrobku, mnoho soli, rafinovanych potravin, tzv. fast-food, malo pohybu a predevsim vysoky prijem zivocisnych bilkovin. Naopak je nizky prijem ovoce, zelenin, lustenin, obilovin, orechu, nechemizovanych a nerafinovanych potravin. Pri takoveto nevyrovnane strave dochazi k prekyseleni organismu, ktere znamena velke nebezpeci a lidske telo vyuziva vsech dostupnych zdroju k navraceni do normalu. K tomuto pouziva mimo jine vapnik. Rovnez konzumace cukru, bile mouky a dalsich rafinovanych a „prazdnych“ potravin jednak prekyseluje organismus, ale take neprinasi do tela zadne uzitne latky, tudiz je telo musi brat ze svych zasob. Stejne tak zivocisne bilkoviny silne prekyseluji organismus. Diky temto faktorum lide denne pripravuji svoje telo o vapnik, ale take o dalsi mineraly a vitaminy.

Mleko NEMUZE pokryt potrebu vapniku cloveka, protoze je samo silne kyselinotvorne. Jeho vapnik, diky tomu, ze bylo homogenizovane a pasterizovane, je prakticky nevyuzitelny. Navic; k tomu, aby byl doopravdy vapnik v lidske tele vstreban je potreba take prijmu horciku a to v pomeru zhruba 2 : 1. A nejvetsim nepritelem horciku jsou cukr, bila mouka a rafinovane potraviny.

Jinak receno: Cim vice je do tela privadeno bilkovin a dalsich „prazdnych“ potravin, tim horsi je hladina vapniku v krvi. Ubytek vapniku z kosti je tim vetsi, cim vice je konzumovano techto potravin. Toto je narozdil od tvrzeni o nezbytnosti mleka mnohokrat vedecky podlozeny fakt.

Toto muzeme prakticky na celem svete potvrdit: osteoporoza se zacala vyskytovat u narodu, jez konzumovaly mleko a mlecne produkty. USA stoji na spicce konzumace mleka a mlecnych vyrobku, stejne jako ve vyskytu osteoporozy, obdobne je na tom Finsko, Svedsko, ci Velka Britanie. Eskymaci, kteri prijimaji ve sve strave nejvice vapniku na svete (2000 mg/den z rybich kosti) maji jeden z nejvyssich vyskytu osteoporozy na svete vubec, stejne jako nejvyssi prijem bilkovin, jez cini 250 az 400 g na den! K tomuto se vaze take jeden mytus: „Cim vice bilkovin ve strave, tim lepe!“ Kravske mleko obsahuje skoro trikrat vice bilkovin, nez materske mleko. Proc by mel dospely clovek dostavat takove mnozstvi bilkovin, jez vyzadoval pouze ve sve nejdulezitejsi fazi rustu ? v kojeneckem veku? Zasobeni bilkovinami z rostlinnych zdroju je zcela dostacujici a co vice, i bez zivocisnych bilkovin pri pestre strave je jich vice nez dostatek. Co se tyce obsahu vapniku, neni mleko vubec jeho nejbohatsi zdroj. Sezamova seminka obsahuji vapniku 6krat vice, mak dokonce 12krat vice, stejne jako vetsina zeleniny, orechu, obilovin a lustenin poskytne cloveku vapniku vice nez dost, stejne jako horciku, jez je nezbytny pro jeho vstrebani.

Oficialni doporucena davka vapniku je okolo 1000 az 1510 mg na den. Vysledky, doposud nejvetsi a nejdelsi tzv. Velke Cinske studie, jez zkoumala stravovaci zvyklosti a zdravi Cinanu a ktere byly shrnuty do obrovskeho mnozstvi fakt, hovori o tom, ze v Cine (rozumejte na venkove) je osteoporoza neznamou nemoci, presto ze obyvatele prakticky neprijimaji zadne mleko a co navic, jejich denni prijem vapniku je pod 500 mg. Stejna fakta ukazuji i studie na tisicich vegetarianu a veganu. Vegetariani meli pouze tretinovy ubytek kostni hmoty v porovnani s masozravou srovnavaci skupinou. Paradoxne u veganu byl vysledek jeste lepsi. I presto, ze vegetariani a vegani prijimaji mnohem mene vapniku ve strave, diky tomu, ze nekonzumuji zivocisne bilkoviny a vyhybaji se i cukru, bile mouce a rafinovanym a chemicky upravovanym potravinam, je z jejich organismu vyplavovano podstatne mene vapniku, nez u „normalne“ se stravujicich lidi.

Jak navic dokazaly vysledky poslednich vedeckych studii, nemaji umele doplnky vapniku ve strave zadnou zdravotni uzitnost, ba prave naopak byly dokazany prime souvislosti mezi prijmem techto preparatu a vzniku vapenatych usazenin v lidskem organismu, ucpavanim cev, ci hemoroidu.
Gabriela

 
Anonymní  29.07.04 11:06

Cau holky,

nevite jestli je normalni, kdyz mi BT stoupla po ovulaci o 0,5stupnu. Pohybuje se mi kolem 36.3 ci 36.4 pred ovu mi klesla na 36.1 a dnes jsem 36.9. Bohuzel nemam schovane minule BT takze nemuzu srovnavat.
Mejte se fajn
Andrea Dede

PS: Uz jen dva dny a mam dovolenou.

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 29.07.04 11:12

Ahoj Andreo,
u mě to s ovulací vypadá podobně. Já mám běžně před OVU 36,4 až 36,5, pak pokles na 36,1-36,2 a druhý den 36,9. Ty mi zůstanou nezměněné dalších sedm dní (celou dobu mám 36,9) a pak to jde teprve nahoru. Asi taky dost záleží na tom, v jakou ranní hodinu měříš a kde. Já měřím v 6:00 v pochvě. Po začátku jsem používala digitální teploměr, ale ty naměřené hodnoty byly občas dost zvláštní, tak jsem přešla na rtuťový teploměr a ten je výborný, protože nezaokrouhluje. Ovšem zase to chvilku trvá a občas u toho usnu :o)))
Jinak ti přeju hezkou dovolenou. Já už mám tu svojí za sebou (týden v lázních - fantastické).
 Milli

 
Anonymní  29.07.04 15:38

Ahoj HOLČINKY…
Renčo.. mluvíš mi docela z duše. V listopadu mi bude 27 a jsem půlroční léčbě endometriozy a po lázních…nevím, zda se mi někdy podaří otěhotnět a miminko donosit..ale chtěla jsem jen (zde poprvé) reagovat na Tvůj příspěvěk, neboť jsem měla dříve stejné úvahy, což teprve když mi ve 20 letech začlo bývat špatněji a špatněji a doktor mi řekl, že bych měla otěhotnět a to co nejdřív, měla jsem strach a nechtěla, cítila jsem to jako tlak do rohu…Partnera,který mě miluje mám 10 let, neměnila bych ho, zázemí také, co chci můžu mít..ale najednou ouha…jsem bez jednoho vaječníku a moje duše také není zrovna ta čistá.......ka­marádce, které jsem byla za svědka na nádherné svatbě a byla s ní často v době těhotenství se v pátek narodila Lucinka.. miminko, říkala jsem si v porodnici druhý den po pororu… ale včera jsme ji poprvé ( doma) koupali, pak jsem ji dlouho chovala, mluvila na ni a ona se na mě tak koukala, že mi začly téct slzy (tajne)… byl to tak nádherný pocit.. nebylo to poprvé, co bych se " starala" o miminko.. mám 2 neteře a na cestě je asi synovec, ale prostě k Lucince mám jiný vztah už asi i tím, že mám lepší vztah s její maminkou, než se svojí švagrovou..ale to sem nepatří… když mi včera držela prstíčky můj prst, nebo se jen protahovala, kňourala… byl to opravdu nádherny pocit a já jí nechtěla dát z ruky. Mám těhotných asi 5 kamarádek a už mě to psych.docela zmáhá..co když nám to nepůjde..? nechce se mi v to uvěřit, stále doufám, že se to povede… Můj parter mě potěšil slovy, že by se mnou žil i bez dětí.. že i tak se dá život hezky prožít.. ale on nikdy nepochopí, co je zklamat jako žena - matka…
přeji vám hodně štěstí a hlavně zdraví…
 Peťka…

 
Anonymní  29.07.04 18:28

Mila Petro,
jiste chapu tve obavy, ale musim te potesit. Prave vcera jsem potkala moji znamou, ktera trpi pomerne velkymi gyn. problemy: nema jiz jeden vajecnik, objevuji se ji cysty a dostava casto zanety… presto se ji podarilo otehotnet, a to nebylo jeji kazdodenni myslenkou, nu a v zari porodi zcela zdravou holcicku (nechala si udelat veskere testy, tak doufejme). Me zname je 34 a ceka prvni mimco, citi se bezvadne, momentalne zadne potize nema. Jen prvni 3 mesice brala jakasi antibiotika na jiz zminene problemy, ale to uz je davno pryc. :) Nyni se uz jen tesi na svoji prtavecku a na brzky nastup do prace (i s malou; je prof. tanecnice a ma sve studio). Takze, zadne smutneni a hura na milovani!!!
 Lou

 
Anonymní  30.07.04 07:14

Ahoj Peťko,

myslím si, že zas tak beznadějný případ nejsi. Po léčbě endometriozy se dá - podle článků v časopisech - otěhotnět poměrně snadno.
Není nic jednoduššího než to zkusit.
Ten pocit, kdy tě poprvé osloví ten malý bezmocný uzlíček a ty bys ho nejradši vzala a už nikomu nedala…znám.....
Zkus to, život bez dětí, to není ono a ty tu šanci máš…
Jsi na mateřství připravená, aspoň si to myslím, tak vzhůru do milováníčka…
A dej vědět.......

P.S. Úvahy o tom, že jsi zklamala jako žena-matka zastrč někam do rohy a netahej je dřív než po roce neúspěchu.
Ale já si troufám tvrdit, že za rok už budeš mít mimčo a když ne, tak určitě aspoň véééééliké bříško !!!!
 Renča

 
Anonymní  30.07.04 11:30

Ahoj holky,
na emimino jsem narazila náhodou před pár měsíci, když jsem se svojí kamarádkou prožívala její první těhotenství. Zvládla to na 1 a už mají malou princeznu. Za pár dnů je pojedu konečně navštívit :-) Tahle kamarádka byla první, s níž jsem nadcházející mateřství prožila na dálku týden po týdnu. Dřívější těhotenství jiných známých či příbuzných jsem sice vzala na vědomí, ale tím to také většinou končilo. Až teď ve mě začal hlodat červíček…
Jenže já jsem nikdy k dětem žádný extra vztah neměla, spíš mi lezou na nervy, jak všude šmejdí, dělají kravál, člověk musí být pořád ve střehu… ale přistihla jsem se, že už několik měsíců tak nějak automaticky pokukuju na ulici po bříškách :-)
Ale mám strach. Nevím, jestli bych to zvládla, aby si po mojí výchově děcko neneslo do života nějaké trauma, jestli bych na něj nebyla zlá atd.
S partnerem jsme spolu už přes 9 let, z toho 5 let spolu bydlíme. O děcku poslední dobou občas napůl z legrace něco nadhodil, jsme totiž ty Husákovy děti, co se teď začínají celkem houfně množit, takže jsme za poslední rok obklopeni mnoha budoucími či čerstvými rodiči :-)
Jak už jste tady některá z vás psala, taky někdy tvrdím, že bych radši psa :-) (jednoho už jsem měla a teď mám aspoň dvě kočičky), hlavně před skorotchýní, která mi se svými stesky, že se snad vnoučat nedočká (je jí 52 let:-)) už silně leze na nervy. Naši v tomto směru „neotravují“, ale myslím, že by taky byli rádi.
Letos jsem oslavila 30. narozeniny, které mě nutí bilancovat. Nevím, jestli opravdu dítě chci, nebo se k tomu spíš přemlouvám - vzhledem k věku a taky vyhovět okolí…
Všechny vás zdravím,
 Lenďa

 
Anonymní  30.07.04 15:54

holky poslala jsem deníček snažilek č.V bude dnes nebo nejpozději zítra!!!!!!!!Eva2

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 30.07.04 16:04

Evi, tvoje zprávička o novém deníku mě moc potěšila. Hlavně proto, že trčím v práci a ještě nějakou chvilku tu dneska budu sedět. No a zítra zase znova - co vám mám říkat, je konec měsíce a strašáček jménem Uzávěrka mi funí na krk. Alespoň na něco se zítra můžu těšit. Takže ještě jednou díky.
 Milli

 
Anonymní  30.07.04 17:49

Co mi to děláš Renčo? :-) derou se mi zase slzy…budu se snažit, to víš že jo…
Můžu se zeptat, odkud jsi?
 Peťka

 
Anonymní  02.08.04 12:34

Renčo psala jsem Ti, ale nevim, kam se to ztratilo… můžu se zeptat, odkud jsi?
Peťa ( Brno )

 
Anonymní  02.08.04 23:21

Ahojda holky,
ja jenom, ze asi nebudete jenom dvojcata… Je mi taky 26 a kousek, prstynek teprve 14 dni a uz se nemuzu dockat az do toho prastime, zahodim tabletky a pujdeme do toho naostro :o)))
Taky nevim jak to zvladnu a vubec se bojim vsech tech komplikaci, nalad, porodu a vubec… Ale vim, ze mam prima manzela, ze me nenecha ve stychu a ze to jedine ve trech a vice budeme skutecna rodina.
Tak Vam vsem i sobe drzim palecky a tesim se na dalsi zpravy…

Mejte se krasne
Romca

Vložit nový komentář