Těhuloviny - 9. část - Vesele nakupujeme aneb jak to snáží p

Filipina  Vydáno: 09.07.08

Ahoj holky, přestože jsem už čtvrtým měsícem doma a neustále si stěžuju jak moc se nudím, s hrůzou zjišťuju, že přestože nic nedělám, nestíhám. Nestíhám napsat dopis babičce, kterou jsem neviděla od léta, nestíhám vysát, přestože už je to delší dobu potřeba, nestíhám utřít prach v ložnici, už nějakou dobu nestíhám žehlit. Polovina kytek v bytě je potřeba pře:,–(it, asi měsíc odkládám návštěvu kamarádky. V knihovně už budu taky asi platit pokutu, jednu hloupou kuchařku, (kterou jsem si mimochodem za celou dobu nestihla ani přečíst), mám půjčenou někdy od půlky května. Knihovnu mám asi 100 metrů. Jenže… Nestíhám se stavit na zahradu pro rybíz, ze kterýho chci udělat marmeládu, ale tak nějak to nestíhám. Navíc je mi jasný, že i kdybych ten rybíz měla, marmeládu bych stejně udělat nestihla. Ale proč? Vždyť nic nedělám!

Co vlastně dělám celý den? Ráno se vzbudím něco okolo sedmé hodiny (když má manžel ranní - v pohodě. Ovšem když má odpolední a chce se pořádně vyspat, zase tak v pohodě to není…). Dopoledne jsem ještě plná energie, většinou umyju nádobí, které jsem den předtím nechala ležet ve dřezu, protože už jsem byla unavená, dám si vydatnou snídani (ne za dva, ale minimálně za čtyři, taky už jsem stihla přibrat skoro 11 kg!). Manžel se většinou ještě pokouší spát, takže ráno zapnu počítač a přečtu si vzkazy na emiminu a na jiných stránkách, kam většinou chodím za účelem získat nějaká vzorek (či cokoli jinýho!) zadarmo. Po deseti minutách čtení zjišťuju, že nemám sílu odpovídat, proto sebou praštím v obýváku na gauč a pustím králíky, ať se proběhnou.

Ještě v 11 hodin nevím, co budu vařit, peníze, které den předtím vyberu z bankomatu (a jsem přesvědčená, že mi minimálně týden vydrží), totiž stihnu utratit ještě téhož dne za „úžasný dupačky, kouzelné ponožtičky, nutné přebalovací podložky, nádhernou čepičku, skvělý kabátek, roztomiloučkou dečku do kočárku, nádherňoučká bodýčka, úžasné bryndáčky“ a fůru dalších věcí, kterých mám sice doma už hafol, ale když ono je to tak kráááásný! :-)) Takže mi druhý den většinou nezbývá ani na to maso na řízky, které se chystám udělat už druhý týden.
Při představě, že mám maso klepat, solit, obalovat v mouce, ve vajíčku, ve strouhance, pak ještě trávit čas u pánvičky, nedej bože k tomu ještě strouhat brambory, se mi dělá zle a kotníky začínají bolet a opuchat už jen z principu. Stoupnu si na váhu a chuť na smažené řízky mě okamžitě přejde. Udělám tedy opět těstovinový nebo zeleninový salát, který je rychlý, bezpracný a ještě navíc zdravý (to, že ho většinou zajím tabulkou čokololády, pribiňáčkem nebo dvaceti dekama šunky, raději zatajím). Manžel naštěstí neremcá, je rád, že má co jíst. Po obědě marně hledá triko do práce. S hrůzou si uvědomuju, že jsem je prala někdy před týdnem … a ještě nevyžehlila. Rychle tedy zapínám žehličku a to nejnutnější vyžehlím. Manžel odchází do práce a já padám únavou na postel.

A přichází deprese. Manžel v práci = až do večera budu sama doma! Přemýšlím, co budu dělat. Stavit se k našim? Přes celé město? Ani náhodou! Zajít za kamarádkou? To znamená jít s ní do města a hlídat malou, než si vyřídí to, to, to, to a to. Takže vyloučeno. Že by se nějaká kamarádka stavila za mnou? Jedna navrhuje zajít do města. Opět chůze, takže to je pasé. Zbytek má buď odpolední, nebo prostě nemá čas. Čemu se divím? Kdo by chtěl poslouchat neustálý fňukání jedné přetloustlé těhule s rozhašenýma nervama, která není schopná mluvit o ničem jiným než o poplatcích v porodnici, o výbavě do porodnice, o tom, kde sehnala kočár, postýlku, kde mají levný zavinovačky, a která se neustále chytá za břicho a stěžuje si, jak jí dítě opět leze pod žebro?

Sedám tedy k PC, čtu nové vzkazy, nové články (o těhotenství, jak jinak!). Na netu si všímám co všechno ještě nemám. Látkové pleny! Ta paní je měla nakoupené už v 6. měsíci! A sakra… Zavinovačky… Alespoň 5. A já mám pouze 2! Většina žen se shoduje v tom, že je lepší mít papírové plínky koupené už s předstihem. A sakriš, to mi taky ještě chybí… Přece nevadí že jsem teprve 29 týden, na internetu se dočítám spoustu příběhů o předčasných porodech. A narážím na další, zaručeně potřebné věci, které ovšem mně chybí.

Únava mě náhle přechází, vypínám PC, beru kartu z bankomatu a vyrážím do města. Vracím se asi za tři hodiny, kotníky jak papuč, o tisícovku chudší a samozřejmě nemám nic z toho, co jsem chtěla koupit. Místo toho mám další „úžasný dupačky, kouzelné ponožtičky, nutné přebalovací podložky, nádhernou čepičku, skvělý kabátek, roztomiloučkou dečku do kočárku, nádherňoučká bodýčka, úžasné bryndáčky“, jsem spokojená jako želva a náladu mi nekazí ani menší obava, jak další nákup vysvětlím manželovi, který mě večer asi zabije…

Oblečky hodím na postel a asi dvacet minut se jimi kochám. To mě tolik vyčerpá, že mezi 8 - 9 hodinou usínám. O půl 11 přichází manžel z práce, samozřejmě mě vzbudí, ale jeho poznámka, kterou pronese jen tak pro sebe, mě přinutí raději předstírat spánek: „A jeje… Zase další kraviny, to v té práci fakt můžu být od rána do večera.“

Když se ráno probudím a „nechtěným“ šťouchnutím do dosud spícího manžela jej přivedu do stavu bdělosti, nenápadně se jej zeptám: „Miláčku, nepojedeme o víkendu do Polska? Potřebovala bych peřinky do kočárku, peřinky do postýlky, povlečení, látkový plínky…“ … mám někdy pocit, že kdybych nebyla těhotná, nejradši by mě na místě přizabil…

A teď něco ke mně: Cítím se skvěle, malá dělá pořádný bublinky na bříšku, pod žebro zalízá pořád a je neuvěřitelně vitální a čilá. Mám neuvěřitelný apetit, spořádala bych celou ledničku na posezení. Doteď jsme přibrala necelých 11 kg, zbaběle jsem se vykašlala na test cukrovky a doufám, že mě to v budoucnu nebude mrzet. Ale fyzicky bych to opravdu nezvládla. Máme objednaný kočárek (Roan marita- barva gold olive), postýlku za 699 z Ikey, 2 zavinovačky, sedačku do auta (Chico, od známé za 299 kč použitou,) vaničku z Ikey za 169 Kč, milion oblečků a jiných serepetiček. A pořád zjišťuji, kolik mi toho ještě chybí.
A jak u vás?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Keit
Ukecaná baba ;) 1470 příspěvků 10.07.08 09:13

Jsem doma přesně šest týdnů těhotná 12+3, ale ve tvém článku se vidím od začátku do konce. S nákupy se zatím držím, vybírám jen přes internet, ale obávám se, že mi to dlouho nevydrží :)
Manželé musí mít pochopení, ono je totiž strašně pravdivé to označení Jiný stav… Tak maminky nakupujme, stavme si to hnízdo a manželům hodně sil a humoru, jinak to už nebude!

 
Foltexka
Kecalka 393 příspěvků 10.07.08 12:19

Filipi, moc hezký deníček :)
Já mám pro vás další poznatek z konce těhotenství: „kruh se uzavírá“ by mohlo znít motto. Zase je tu ta otázka: TAK CO? UŽ? Jak jsem ji nenáviděla v době kdy jsem nemohla otěhotnět a ona je tu mrška zase. Poslední týden mi ji všichni, ale fakt všichni, říkají místo pozdravu. Nevím co to se všema je - termín mám až příští středu a stejně si myslím, že budu přenášet. Ach jo, oni to asi myslí dobře, ale mě to začíná trochu stresovat, pokud jsem se ještě před pár týdny porodu nebála, toto ten strach jaksi nakopává.
Takže jsem zahájila protiútok, zítra jedeme s kamoškou co má 9ti měsíční dcerku za druhou kamoškou co má 22ti měs. chlapečka na babinec. V sobotu jdeme na Bathory.Musím něco dělat, nebo se z toho zblázním.
Mějte se moc hezky
Pá Venďa a mimi 39+2tt

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 10.07.08 19:56

Keit: Vypadá to že mi manžel brzo zablokuje přístup na náš účet… popravdě, ani bych se mu nedivila :-)) Dnes jsem koupila jen jedny ponožky pro miminko. Ale zase na druhou stranu, je to lepší postupně než to nechávat na poslední chvilku :-)) A že kupujeme i kraviny? Já argumentuju tím, že jsem na to tak dlouho čekala, že si to teď chci prostě užít :-))   Foltexka: Páni, tak to už máš za pár. A jak? UŽ? :-)))))) Hlavně nám pak nezapomeň napsat jaký to bylo, čím víc se to blíží, začínám být nervózní, ale kupodivu mám pořád pocit že zubař je horší :-)) Možná je to tím, že se mě to ještě v nejbližších týdnech netýká, i když, jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Nakonec budu rodit tady u nás v Přerově, doktor mi to doporučil jako lepší variantu že prý se hodně zlepšili po nástupu nové primářky a v Olomouci přerovské rodičky prý vidí neradi, tak už je mi to jedno. Poslední dobou mám pocit, že je to až nesnesitelný jak kolikrát tlačí a vrtí sebou. Na jednu stranu se těším až to budu mít za sebou, na druhou se toho děsím.

 
Fly
Kecalka 214 příspěvků 11.07.08 10:35

Filipi- dekuji za povzbudivy denicek. U nas to vypada podobne. Chodim sice do prace, takze odchazim v 8 a vracim se v 18:30 (hodinu mi trva kazda cesta na 2.konec Prahy), ale jinak nedelam skoro nic. Napriklad v koupelne lezi na zemi pod umyvadlem komar (takovej ten velkej - jepice), a dneska rano jsem si vsimla, ze uz se rozpada. Jak dlouho tam u vsech vsudy lezi?! 
nebo jsem dnes rano zjistila, ze budouci manzel nema v cem jit do prace, tak jsem zehlila kosile rano u Dobreho Rana.

Vcera jsme byli na Bathory. Moc se mi to libilo. Kritika sice ten film cupuje na cucky, ale podle me je to Jakubisko jak vystrizenej. Strhujici herci, kostymy, vyprava, dojemny a zaroven nervy drasajici pribeh.. tajuplny lokace, takove ty typicky Jakubiskovsky poeticky ‚spinave‘, kdyz je potreba… Vse prolozeno snovyma vizema..  Byt filmovy kritik, tak dam plnej pocet hvezdicek.

Jinak brisko roste, mala me snad jednou ukope.. Nekdy uz nevim, jak si sednout, aby to bylo pohodlny pro obe. Zatim jsem pribrala ve 24tt asi 4kg a citim se dobre, jen se bojim, aby ta vaha ted nejak dramaticky nenaskakovala, protoze ve tretim trimestru se pry muze pribirat 0.5-1kg za tyden.. :-(

Koncem cervence letime na dovolenou, musim si pro leteckou spolecnost vyzadat vyjadreni od doktora, ze me muzou vzit na palubu. Jedem na Sicilii, to bude parada, pujcime si motorku a budem jezdit na vejlety. Jen to vedro me desi. Nesmi byt vedro! ;-D

 
Monika1980
Zasloužilá kecalka 608 příspěvků 30.12.08 19:51

Jsem na tom stejně.. ale zatím jen plánuju a sbírám informace… nákupy přijdou později.. nicméně doma mám nějaké malilinkaté věcičky po synovcích (v bílé barvě), tak se nad tím kochám a průběžně peru, skládám, žehlím… no marná :-) A to jsem teprve v šestém týdnu, takže věřím, že ta mánie, co popisuješ, se rozjede později naplno :-)

Vložit nový komentář