Tenkrát poprvé a podruhé v Podolí

Krista  Vydáno: 30.04.07

Pocítila jsem nutkavou potřebu zvěčnit vzpomínky na své porody.
Mám dvě děti, obě přišly na svět v Praze Podolí, obě se narodily v březnu (s odstupem 2 let).

V obou případech jsem byla spokojená s podolským porodním personálem a porodními sály. Tím ovšem podobnost obou porodů končí. Dovolte malé srovnání obou těchto akcí.

Příprava na porod

Poprvé: navštívila jsem předporodní kurz, i s taťkou. Příjemné, leč zcela zbytečné.Doma jsem cvičila dýchání (jak komické!). Zakoupila jsem masážní olej a přesně s úderem ukončeného 34.týdne jsem nutila manžela, aby mi masíroval hráz. Popravdě řečeno dnes nevěřím, že to k něčemu bylo, protože domácí masáž byla asi tisíckrát slabší než ta, kterou pak prováděla porodní asistentka při porodu.Dále jsem zakoupila maliníkové listí a popíjela 2× denně čaj. Fuj, opravdu nemám ráda bylinné čaje.

Podruhé:už vím, že dýchat budu, jak o život i bez cvičení, takže na to kašlu. Masáž hráze je mi nepříjemná, takže proč se s ní zabývat. Maliník mi nechutná, dám si raději kafčo, stejně mám nízký tlak. Za předporodní kurz utrácet nemá cenu, krom toho, kam bychom dali Zuzanku, babičky jsou daleko.

Začátek porodu:

Poprvé:v noci jsem šla na velkou, začala mi odkapávat voda. Ha, to bude asi ono. Manžel poletoval nervózně po bytě, já na nervy v skrytu duše taky, frčeli jsme okamžitě do porodnice.

Podruhé:je to asi trapné, ale pořád si nejsem jistá, zda už je to ono nebo ne. Od ránami tvrdne břicho (jako asi půlku těhotenství, ale pravidelněji), ale nic mě nebolí, voda nikde. Zuzanku moje problémy nezajímají, takže si hrajeme na krokodýla a pejska. Po obědě spíme, ale budí mě bolesti, tak je to sakra ono nebo ne? Volám pro jistotu taťku z práce. Ve 4 odpoledne jsem si už konečně jistá, prodýchávám slabé kontrakce v intervalu 5 minut na balonu a sháním telefonicky odvoz Zuzanky do Brna k babičce. V 6 odjíždíme do Podolí.

Holení a klystýr:

Poprvé:doma se pěkně oholím, bojím se klystýru, ale představa, že pak podělám doktora i miminko je tak děsivá, že to raději zkouším…a hele nic to nebylo! Ženské, proč s tím tolik naděláte?

Podruhé: holení mi jde pěkně blbě, mám totiž oooobrovské břicho. Klystýr mě už neděsí, naopak ho vyžaduji, abych se vyhnula trapasu s pokaděným doktorem.

Otevírací fáze:

Poprvé:fuj, psali, že to trvá tak 6-10 hodin, ale u mě už 12 hodin nic…myslela jsem, že při další kontrakci už asi umřu. Bylo to přece jen dlouhé a nebylo mi jasné, jak dlouho to ještě bude trvat. Po 14ti hodinách kontrakcí co 2-3 minuty dostávám epidurál, aaaaa, ta úleva. Pořád monitory, ale dítě je v pořádku.Kupodivu se otvírám dál a bezbolestně a pak hurá do tlačenky. **

Podruhé:**už vím, že to bude trvat zatraceně dlouho, ale pořád doufám, že ne tak dlouho jako poprvé…epidurál žádám už při příjezdu do porodnice, asistentka si určitě myslí, že jsem hysterka. Vodu mi píchla, byla zakalená a moc jí nevyteklo. To píchnutí bylo odporné.V půl 10 (3hodiny po příjezdu) mi berou krev, ale mám vysoké leukocyty, takže mi ho víceméně zamítají, ale jen tak nejistě, aby mě nepoděsili,spíš to tak nějak oddalují a já se zatím otvírám. Kontrakce začínají být nesnesitelné, nejvíc je mi nepříjemný pohyb, ale musím pořád nahoru dolu mezi křeslem a lehátkem a záchodem a sprchou, pořád monitorují dítě, které spí, což asistentku znervózňuje.

Tlačící fáze:

Poprvé: tlačím jako blázen skoro 2 hodiny, asistentka mě roztahuje rukama, je to šílená bolest, vůbec mě to jejich vyšetřování bolí nejvíc z celého porodu.Když vidí, že už nemůžu, přichází paní Anežka a vymačkává ze mě Zuzanku ven (proč jí nezavolali dřív?). Nástřih jsem si uvědomila jako jakési nepatrné štípnutí (proč s tím ty ženské tolik nadělají?) Nesmírně mě štvalo, jak mi říkali: vy tak krááásně tlačíte…ale výsledek žádný, připadala jsem si jako neschopný blbeček. Vím jen, že jsem se snažila křičet, ale asistentka mě mrazivě upozornila, že se tím zbytečně vyčerpám, tak jsem toho raději nechala.

Podruhé: v půl 11 (4 hodiny po příjezdu) mám pocit, že dítě leze ven samo. Tlačím ať chci nebo nechci, prostě tlačím, zatmí se mi před očima, ani nevím, že mě střihli a šup, za 10 minut je malý venku, vyletěl jako střela a za ním se vyvalil rybník odporně zelené vody, který pocákal celý sál. Také si vzpomínám, že jsem vydávala jakési nelidské zvuky, asistentka mě opět upozorňovala, že se tím vyčerpávám, ale šlo to jaksi mimo mě.

Placenta a šití:

Tak to už mě ani moc nezajímalo ani poprvéani podruhé. Prostě to ze mě vytáhli, šití trochu nepříjemné, ale v obou případech jen malé, takže se to dalo vydržet.

Miminka:

Poprvé holka, podruhékluk, skoro ideální, že? Každé z nich mělo nějaký zdravotní problém, ale snad to už máme za sebou, to je ale úplně jiný smutný příběh…

Celkové hodnocení:

Poprvé, i když máte vše poctivě nastudováno, je všechno překvapivé a děsivé.Podruhé už člověk ví, do čeho jde, takže ho to tolik neděsí a trvá to většinou mnohem kratší dobu. Porod je podle mě ošklivá, náročná, bolestivá procedura, která je naprosto nezbytná k tomu, abyste pak držely v náručí svoje nádherné sladké miminečko.

A příroda to fakt dobře zařídila. Okamžitě, vlastně hned jak jsem miminka uviděla mezi svýma nohama, jsem na všechny bolesti zapomněla a radovala se.Vím, že potřetíbych to zvládla zase, ale vzhledem k tomu, co jsme si prožili pak už do toho opravdu nejdu.

Takže prvorodičky, porodu se nebojte, zvládnete tojako nakonec všechny.

Přeju všem hladké a rychlé porody, ale hlavně a hlavně ZDRAVÉ děti.

Kristýna + Zuzanka 2 roky a 2 měsíce + Tomášek 2 měsíce

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
MataP
Závislačka 2619 příspěvků 30.04.07 18:44

Ahojky, Kristo,  

moc pekne jsi to popsala :-) Hlavne, ze uz je vsechno v poradku!  

Potreti to urcite klapne bez jedineho problemu! ;-)  

Mata 

 
desire
Kecalka 242 příspěvků 30.04.07 21:43

Ahojky, zatím jsem zvládla jedno dítě a tudíž jeden porod,  musela jsem se zasmát, jak popisuješ „přípravy“ - předporodní kurzy dýchání… Ještě teď si vzpomínám, jak nám porodní asistentka říkala, jak máme při tlačení myslet na krásnou zelenou louku a nesoustředit se tolik na bolest… Ať jsem se snažila jak chtěla, louka nikde a nakonec mého úsilí císařský řez a krásný chlapeček. 
Zdraví Desire /Ondřej 18 měsíců/      

 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 02.05.07 11:59

ahoja, pěkné srovnání:)  

ad předporodní kurz-ten bych určitě nezatracovala, taky moc a moc záleží, jaký je, jsem ted těhotná podruhéa  chodím zase, k té samé PA, protože její kurzy jsou super a vůbec se nezabývají jen porodem, taky trvá skoro 4 měsíce a není to tak drahé. Prostě jsou kurzy a kurzy.  

ad nástřih hráze-taky všichni říkali, jak to skoro nejde cítit a mě to sakra boielo!! Takže to je individuální. Jinak jsme taky doma masírovali o106 a vysledek  byl 7 stehů:/ asi měl manžel víc tlačit:) ale jsem přesvědčená, že díky masáži se mi nádherně šití zhojilo a hned po porodu jsem v pohodě seděla, i na těch stezích. Takže taky nezatracuji.  

A hlavně vám přeji, abyste to pěkně s dětmi zvládali a byli zdraví. Mě to čeká v září, tak budu mít mezi dětma malý rozdíl-dva roky 4 měsíce.  

Kristýna, Vítek a kulíšek 21.tt

 
julie01
Ukecaná baba ;) 1168 příspěvků 03.05.07 09:37

Jako bych tě, ženo, viděla zatím počítačem, jak to píšeš:) Moc trefné. HLavně, že jsou děti zdravé, viď?  

j.

 
Tittlinka
Povídálka 49 příspěvků 03.05.07 09:41

Ahoj Krystynko.
Napsala jsi to moc hezky v nekterych castech jsem se i srdecne zasmala. Mam jen jeden porod za sebou ukonceny cisarem ktery jsem opravdu nechtela. No hlavne ze jsou nase mimistata zdrava a vam preji jen to nej a mozna i toho tretiho prcka Pa petka + Lukasek 8 mesicu

Vložit nový komentář