Těžký porod za čtyři a půl tisíce

evousek  Vydáno: 04.03.12

Když vám někdo v televizi řekne, co vás čeká a nemine, ne vždy je to pravda, můj porod byl toho důkazem. Dnes, deset dnů po porodu, mám pocit, že to těhotenství uteklo strašně rychle. A mám pár minut na to, abych rozepsala „deníček“ o mém porodu, který bych si ráda zapamatovala, protože to byl „děsnej fičák“.

vlevo Kristýnka před krmením, vpravo Ríša už po krmení
6 komentářů

Ríšánek vzhůru (výjimečně :D)
1 komentář

Miminka jsme počali na první pokus, o to větší překvapení bylo, když jsme v pátém týdnu zjistili, že čekáme dokonce dvojčata. Já jsem s tou možností na kontrolu k mému gynekologovi šla, protože mě „varovala“ kamarádka, která tvrdila, že když mám dva domácí mazlíčky, tak budu mít prostě dvojčata, a protože mám dva psy, tak prý budu mít dva kluky! Takže když jsem v tom pátém týdnu na ultrazvuku viděla dva váčky, začala jsem se smát, že to snad ani není možné :) Pan doktor mě „uklidňoval“, že prý se většinou to jedno vstřebá, takže tomu dáme pár týdnů a pak se uvidí. Za těch pár týdnů měla mít moje mamka padesátiny, tak jsme se domluvili na další kontrole před těmi narozeninami, abychom jí mohli k dárečkům přidat i fotku z ultrazvuku. Už na té první kontrole jsem si nechala vytisknout fotečku pro přítele, který čekal na chodbě, protože jsem si říkala, že nevím, jak mu tu radostnou novinu řeknu :D Nehledě na to, že už věděl, že jsem v tom.

Když jsem vylezla z ordinace svírajíc v ruce ten malý černobílý obrázek dvou fleků, přítel se hned začal ptát „Tak co? Tak co? Ukaž… Já to chci vidět.“ Ukázala jsem. Jeho první reakce byla „To si děláš prdel?“ Sedl si na chvíli na schody a rozdýchával to. Venku už si dělal srandu, že holt Mazdu nechá dětem a sám bude jezdit Felicií (Mazda je jeho dvoumístný červený sporťáček, který bezmezně miluje).

A tak, když jsme přežili prvních dvanáct týdnů, začali jsme inzerovat prodej mého bytu, protože plán byl takový, že když bude vše ok, prodáme byt v Ostravě a přestěhujeme se k mojí mamce na Dobříš, kousek od Prahy, kde sice už nemám můj dětský pokojíček s plakáty na zdech (po rekonstrukci bytu se stal skladištěm), ale přítel by mohl najít práci v Praze, kde by jistě vydělával víc než v Ostravě. Což ostatně není s dvojčaty od věci.

Byt se nám nakonec podařilo prodat dva dny před Vánoci za stejnou cenu, za jakou jsem ho před pěti lety koupila. Ano, ano, taková tam je situace… a vyhlášené ostravské laguny nejsou moc příjemným sousedem. Měli jsme i takovou malou dohodu s panem doktorem ohledně našeho stěhování. Chtěla jsem totiž v jeho péči zůstat co nejdéle, protože jsem mu stoprocentně důvěřovala. Takže pan doktor nám „navrhl“, že stěhovat bychom se měli po ukončeném 32. týdnu. Jelikož a protože v ostravské fakultní nemocnici mají neonatologické oddělení pro nedonošená miminka, takže kdyby se drala na svět dřív, bylo by lepší zůstat v Ostravě. Po 32. týdnu či dvou a půl kilech porodní váhy už by prý nejspíš nemusela do inkubátorů, takže ten ukončený 32. týden se jevil jako definitivní datum našeho stěhování.

21. ledna to vypuklo. Ráno budíček a jedeme, stěhujeme se. Pomáhala jsem nosit jen lehčí věci, už jsem měla asi 10 kilo nahoře, všechnu váhu navíc jsem měla v břichu. Na otočku nás odstěhovala jedna dodávka. Do večera mi otekly nohy a já jsem si říkala, že to je z námahy při stěhování a konečném úklidu bytu. V neděli 22. 1. 2012 jsme byt předali novým majitelům, sedli do Felície, na zadní sedačku ubytovali naše dva chlupaté poklady a vyrazili jsme na 400 kilometrový „výlet za lepší budoucností“.

Doma (tentokrát už na Dobříši) jsem se vrhla na vybalování a nastěhovávání věcí – to máte tak, když svoji zařízenou tři plus jedničku nastěhujete do jiné zařízené tři plus jedničky… A taky jsem prala všechny ty malé oblečky a skládala si kočár a pomalu zvolna jsem si házela věci do tašky do porodnice. Pořád mě strašili, že ji mám mít sbalenou. Já jsem sice měla termín porodu v půlce března, ale měla jsem v plánu rodit v 37+0 – přesněji 26. února v neděli, týden před mamčinými jarními prázdninami, aby nás pustili domů právě na ty její prázdniny a aby mi mohla pomoct se nějak doma aklimatizovat. To jsem ovšem vůůůbec netušila, co mě čeká.

Ve 33. týdnu jsem se tedy přihlásila k paní doktorce tady u nás, ta mě ale rovnou odkázala do porodnice, aby si mě tam vzali do péče. Takže poradna bude každé pondělí, to jezdí moje kamarádka, co mi ty dvojčata předpověděla, do Příbrami (kde jsem nakonec chtěla rodit, protože tam spíše preferují přirozené porody před sekcí) plavat se svým dvouletým synem. Super, budeme jezdit spolu. Já jí přidám na benzín, pokecáme a já se nebudu muset trmácet autobusem dvacet kilometrů.

První poradna v nemocnici tedy byla v pondělí v 33+1. Otoky na kotníkách už mi nesplaskly, ale jinak jsem měla v pořádku moč i tlak. Váhový přírůstek asi 13 kilo. Poprvé jsem se setkala s panem doktorem Konstantinem Inkovem. Zvláštní to jméno. Mezi sestřičkami to byl „Kosťa“ a naráz se stal sympaťákem. Kosťa jeden :) Koukl do mě, poslal to na CTG a na ultrazvuk. Dokonce podotkl, co že se to „dneska“ děje, že už jsem čtvrtá s dvojčaty. Říkala jsem si, že už se to blíží a prostředí nemocnice mě trochu strašilo – to vědomí, že už fakt není cesty zpět a že začíná jít do tuhého.

Další týden, poradna v 34+1, opět s panem doktorem Inkovem. Pak se ale nepodařilo natočit monitor, hodnoty byly vysoké a sondy vesměs snímaly jen jedno miminko, a že prý mám přijít za dva dny (ve středu) na přetočení. Byla jsem trochu vyhukaná, co s mimči je, takže jsem vlezla na internet a trochu pohledala, co vlastně ty hodnoty na grafu znamenají. A co vlastně znamená to CTG, že to C jako srdíčka miminek a T jako stav dělohy (dnes bych řekla stah dělohy :) ). A taky ta čísla u nich.

Ve středu 34+3 jsme natočili monitory úplně ukázkové. Byla jsem klidnější. Opuchlejší. Bolely mě kotníky, holenní kosti (člověk má pocit, že má leukémii), nevlezla jsem se do svých bot, nemohla jsem se unést, spaní už bylo taky horší a lítání v noci na toaletu bylo dvakrát místo jednou. Skoro jsem si říkala, ať už je to za mnou, že mi to skoro sedmnáctikilové břicho praskne. Věděla jsem, že jedno miminko je otočené hlavičkou a druhé koncem pánevním. Říkala jsem si, že když se otočí obě, bude to super, protože budu moci rodit přirozenou cestou, což prostě bylo moje přání, protože jsem se chtěla stát „ženou, která porodila“, protože jsem nechtěla mít rozpižlané břicho, protože bych chtěla ještě někdy třetí dítě. Zkrátka chtěla jsem trpět na porodním sále a vědět, že jsem své děti opravdu přivedla na tenhle svět.

Porod měl být těžký, ale mimča zdravá a v pořádku, řekla mamce kartářka v televizi, v pořadu Volejte věštce. Mamku ten hovor stál nakonec čtyři a půl tisíce. To máte tak, když voláte tam, kam nemáte! Navíc tato informace ve mně nahlodávala obavu, jestli náhodou neporodím jedno spontánně a jedno akutní sekcí. S vědomím, že „áčko“ hlavičkou a „béčko“ koncem pánevním porodit lze, jsem tuto obavu zaháněla.

Třetí poradna v nemocnici měla být v 35+1. Jako dva pondělky před tím, přijela po desáté dopoledne Míša a že jedeme. To už jsem vypadala jako strašidlo, ale bylo mi to fuk. Na nohou jsem měla nazouvací boty od přítele, protože ten má o číslo větší nohu. Navíc já už se ani obout pořádně nemohla. Blbě se mi zapínala bunda a sedmnáct kilo v břichu bylo prostě znát. Chodila jsem jak kachna.

A tak si sedám k Míše do auta a říkám, že mě pobolívá „spodek“ jakoby se mi roztahovala stydká spona. Míša reagovala dotazem, jestli mám podložku pod zadek pro případ, že mi v jejím autě rupne voda. S naprostou jistotou jsem jí řekla, že dnes rodit nehodlám. Jak já si byla jistá tím, že porod začíná třeba právě prasknutím vody nebo průjmem (ten prý před porodem měla mamka i teta). Co na tom, že to ráno jsem byla na toaletě třikrát. Protože jsem brala železo, po kterém jsem chodila na wc častěji, tak jsem tomu nepřikládala vůbec žádný význam. Průjem neprůjem :)

Bylo půl jedenácté a v autorádiu byly nějaké zprávy. V porodnici tentokrát ve frontě už skoro nikdo nebyl, takže v jedenáct jsem se dostala opět ke „Kosťovi“. Připadalo mi hezké, že je to pořád jeden a ten stejný doktor a že do mě nekouká pokaždé někdo jiný. Říkám, pane doktore, já mám nějaké divné tlaky dole. Pan doktor na to, že se tedy podíváme. Tož kouknul. Pak se mě zeptal, jak často ty stahy mám. Já vyvalila oči. Tady přece nikdo nemluvil o stazích! Já říkala bolesti, ne stahy! Hmm, no já nevím, jak často… Pan doktor mi oznámil, že si mě tam teda nechají, že zajdeme na ultrazvuk a natočíme monitor, že porod vyvolávat nebudou, vodu píchat nebudou, že počkáme, jestli se to samo neuklidní. Určitě ale zůstanu hospitalizovaná.

Když jsme měli po ultrazvuku, přeměřil si nás pan doktor osobně, tak jsme šli „něco projednat“, projednávali jsme, jak povedou porod. Jaký porod, cooo?Uuuž? Řekla jsem mu tedy, že mým zbožným přáním je rodit přirozenou cestou, pokud to půjde. Pakliže se ale objeví jakýkoliv důvod udělat sekci, tak holt přistoupím na sekci, protože nechci ohrozit dětičky. Zopakoval, co jsem řekla. Povedeme porod spontánně a v případě komplikací to ukončíme císařským řezem. OK. No a dál že tedy půjdeme dolů (na porodní patro) a natočíme monitor. Bolesti se mi stále ozývaly.

V čekárně u gynekologicko-porodnické ambulance nikdo nebyl a já jsem se snažila (o půl dvanácté dopoledne) v rychlosti nadatlit sms příteli do práce do Prahy, což je nějakých 60 km daleko, a byl tam odkázán na dopravu autobusem. Míše jsem poslala tutéž sms o hodinu později, totiž že zůstávám ve špitále, ale že vodu zatím píchat nebudou, protože kolem půl jedné se vracela z plavání s malým a vyzvedávala mě tam. Mezi půl dvanáctou a půl jednou, čili v rozmezí odeslání těch dvou zpráv, mi natáčeli monitor a dělali příjem. Ptali se na jména miminek, co dělá tatínek a co dělám já a tak. Občas jsem zaklonila hlavu, abych viděla číslo u hodnoty „toko“, protože jsem věděla, že to je „ta děloha“, při bolestech šlo čísílko pěkně nahoru. Když jsem viděla na displeji tu zelenou šedesátku, tak mi bylo jasné, že tohle už asi nerozchodím. Dokonce i ty bolesti už i fakt trochu bolely. Do té doby jsem samozřejmě netušila, co to je kontrakce, jak bolí porod, takže jsem si to snažila i v rámci možností užít. Tedy dokud jsem ještě mohla během kontrakcí mluvit a odpovídat sestřičkám a panu doktorovi na otázky.

Po asi půl hodině, kdy mi natáčeli ten monitor, mě odvedli na porodní pokoj, že si mám lehnout a že mi dají antibiotika na streptokoka, protože stěry na kultivaci dělal pan doktor teprve před pár hodinami, tudíž zbytečně. Budeme se tedy prý chovat tak, jako bych pozitivní na streptokoka byla. V jednu odpoledne jsem psala druhé kamarádce, že mi kape ATB a že dál už to zná (ta toho streptokoka opravdu pozitivního měla). Tou dobou jsem měla stahy každých pět minut. Dorazila Míša popřát mi štěstí. Hnali ji celkem rychle pryč.

Jedna asi paní porodní asistentka mi naznačila, že velmi brzo porodím, že se na mě ještě přijde podívat pan doktor a že uděláme předporodní přípravu. Asi ve čtvrt na dvě mi dokapala antibiotika, přišel doktor, zase do mě sáhl, a cosi branka 3 centimetry. Přišla porodní asistentka (teprve studentka na praxi) oholit mě a dát ten obávaný klystýr. Když se mnou skončila, bylo 13:25. Chtěla jsem aspoň deset minut vydržet, ať pak ze sebe dostanu všechno a nemám nějakou trapnou nehodu na sále, což bylo prakticky to jediné, z čeho jsem měla „trauma“. Sice ti lékaři jsou asi zvyklí na ledacos, ale prostě… my ženy víme, o čem je řeč :)

V 13:35 jsem se belhala na toaletu, protože o pár minut později už bych to nemusela stihnout. Tam jsem strávila asi půl hodiny, během které dorazil přítel a tatínek našich miminek. Vůbec netuším, jak to stihl, ale stihl! Díval se na mě, co tam jako nacvičuji. Kontrakce zrychlily na interval dvou až tří minut, zesílily, a já při každé z nich měla pocit, že urvu ten plechový kryt na toaleťák a rozmačkám odpadkový koš. Několikrát přišel pan doktor Inkov, ale přítel mu jen říkal, že jsem na WC a že se snaží změřit, jak často ty kontrakce mám. Někde mezi nimi jsem se pokusila přeplazit do sprchového koutu, domnívajíc se, že „už toho bylo dost“, a utřít si pozadí by byl v těch bolestech nadlidský výkon.

Ve sprše jsem si vzpomněla na radu, že teplá sprcha na záda by mohla pomoci. Ono by to opravdu možná pomohlo, kdybych tam nebyla jen asi dvě minuty, protože jsem měla pocit, že začíná jít fakt do tuhého a že už jenom stále dokola prodýchávám kontrakce. Vylezla jsem ven, po čtyřech. Postavit se mi už nepovedlo. Bolelo to, dost to bolelo, ale my masochisti, co jsme si chtěli porod užít, nač bychom si stěžovali, že :) Vybavuji si, že mě přítel zakrýval noční košilí, protože jsem byla nahá, na čtyřech a zadkem směrem ke dveřím. No to by byl pohled přímo pro bohy, kdyby se otevřely dveře :) Ještě, že mi v neděli před tímto osudným pondělkem kamarádka (ta s tím pozitivním streptokokem) půjčila dvě noční košile na knoflíky. No, příště už budu vědět, co s sebou do porodnice :)

Přišel pan doktor, a že co a jak. Bylo 14:25. Naštěstí už jsem ležela na posteli a prodýchávala a prodýchávala. Nevím, na co ty předporodní kurzy jsou, na tom dýchání nic složitého není, obzvlášť když máte invalidního psa, který dýchá v zátěži stejně. Vlastně pomaleji. Já dýchala a dýchala jako o život, přesněji o dva životy :) Pan doktor opět zjišťoval stav „tam dole“ a že prý nález na osm. Zvládla jsem se zeptat, co to je česky (to mi nějak uteklo). Kdosi mi řekl, že jsem otevřená na osm. No do pr…, na deset už se rodí přece!

No a začal hukot :D Pan doktor zavelel, že jdeme rodit. Ježišikriste už? Teď hned? Jo, teď hned. Otevřely se jiné dveře na porodní sál, kde bylo to křeslo s podpěrami na nohy a asi i to vybavení na vážení a měření miminek a kyslíky a tak. Tam už jsem si to prohlížet nestihla. Vyškrábala jsem se na to křeslo. Kopýtka hodila na podpěrky a rukama zatnutýma v pěst jsem si podpírala bolavá záda. Zčistajasna bylo kolem mě nějak moc lidí. První chlap po mé levici (že by doktor Holba? Já fakt nevím) mi řekl, že ty ruce musím vyndat, že takhle to mimi nevytlačím. Auvajs. Kontrakce byly silné a já se chtěla zakousnout do nějakého madla, ale žádné jsem u hlavy nenašla. Do kanyly v ruce mi napíchli oxytocin, pak mi píchli vodu a začalo „pravé peklo“.

Kontrakce zesílily ještě víc a naštěstí pan doktor řekl, že je potřeba hluboký nádech, zavřít oči a dlouze tlačit do konečníku. Ach jo, ach jo, ach jo. Jak přišla kontrakce, tak jsem poslechla. Ach jo. Teď už je to jedno… Na asi pět kontrakcí a tři zatlačení byl chlapeček na světě. Jak ho tam pan doktor „chytal“, tak netušil, že ještě hodně vody poletí za chlapečkem. To byl luchanec :) Jako když vylijete kýbl vody… na pana doktora. O čtyři minuty později v 14:52 jsem porodila i holčičku – koncem pánevním. U té už mi neříkali, kdy tlačit, takže v momentě, kdy jsem měla pocit, že se všechno nějak vzdaluje, padá mi hlava a na mě padá mdloba, tak to ve mně hrklo, já se překonala, zhluboka nadechla a zatlačila, jak jen to šlo. Jak se říká, ať mě to třeba rozerve, hlavně ať neomdlím s miminkem v porodních cestách. To by byl průšvih jako vrata. Několik delších vteřin mi nedošlo, že holčička nepláče tak, jak se rozeřval hned chlapeček. Přesně jak to bývá ve filmech.

Následoval porod placent a pak šití (nástřih v tom fofru nestihli). To už se lidi kolem mě nějak vytratili. Zůstal snad jen pan doktor Inkov, který mě začal zašívat. Hodně to štípalo, jako když si propichujete kůžičku na hřbetu ruky a taháte za to. Po zašití nás nechali s přítelem na sále samotné. Miminka odvezli na novorozenecké. Měla jsem po porodu chvilku na hrudníku malý kokon s obličejem našeho syna, hleděla jsem na něho jako na svatý obrázek. Holčičku jsem neviděla. Prý byla chvilku na kyslíku, takže mi ji neukázali.

A jak jsem tak ležela na tom křesle a vedle mě byl přítel, tak jsme začali obtelefonovávat naše příbuzné a kamarády. Dokonce mi někdo hodný donesl přímo pod nos pozdní oběd. Jak já nemusím dušenou mrkev a brambory, tak jsem to zblajzla raz dva. Protože jsem totiž od předcházejícího večera nejedla. Při čekání na porod mi svačinu zatrhli, pokud by bylo nutné provést sekci.

Myslím, že na sále jsme byli sami tak hodinu. Potom přišel nějaký „zřízenec“ a odvezl mě na oddělení šestinedělí. Cítila jsem se celkem dobře a tvrdila, že bych mohla jít za chvíli domů. Netušila jsem ještě, co mě čeká v dalších dnech…

Ale jistě jsem neměla těžký porod.. bylo to tak rychlé, že než jsem se stihla vzpamatovat, byli naše děti na světě. Richard ve 14:48, Kristýnka ve 14:52. Rozdíl v tlačení mimča hlavičkou a druhého koncem pánevním jsem nepoznala.

Na závěr bych dodala malou perličku, která mi unikla. Když jsem byla ve sprše, spadly mi do obličeje vlasy – přerostlá ofina. Aby mi to moc nezaclánělo ve výhledu, tak můj vyvolený tatínek od dětí mi od nich pomohl, sundal svoji gumičku z culíku a udělal mi culík z ofiny, takže jsem na porodním sále vypadala jak sousedovic yorkšír Miki :) Vědoma si toho nejsem, ale viděla jsem fotku :o) Zakázala jsem ji prezentovat :D

PS: Můj velký dík patří primárně panu doktorovi Radimovi Martiníkovi z Ostravy za skvělou péči během skoro celého těhotenství, dále panu doktorovi Inkovovi z příbramské porodnice, že byl v danou chvíli na svém místě (jak jsem zjistila, je to vlastně skoro vrstevník – jen asi o 3 nebo 4 roky starší než já). Také bych chtěla poděkovat všem sestřičkám na novorozeneckém oddělení PB porodnice, hlavně té, co má už doma dvacetiletá dvojčata za její moc milý přístup. A také staniční sestře Milušce, která ve správnou dobu říkala slova útěchy a věnovala se mi, abych mohla kojit, když se prckům nechtělo sát. Další jmenovitě bohužel neznám, ale rozhodně byl porod v příbramské porodnici moc fajn, hlavně i díky personálu. Když jsem se u sestřiček loučila, vtipně podotkly „a přijďte zas“ :) Tak uvidíme za pár let…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
2vomi
Kecalka 290 příspěvků 04.03.12 08:50

Ahojky evousek, denicek dlouhy, ale stoji za to ho docist az do konce. Dost jsem se nasmala a s takovou lehkosti s jakou je napsany, mam pocit, ze ten porod je uplna hracka a ze to zvladnu taky. Preju tobe a prckum hodne zdravicka a at je vsechno tak v klidu jako byl tvuj porod.

 
beruska03
Kelišová 7464 příspěvků 04.03.12 09:18

teeeeda, hltala jsem každé slovo :) moc moc gratuluji !!

 
oukidouki  04.03.12 09:23

Klobouk dolů - jseš fakt dobrá :mrgreen:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 04.03.12 09:36

krasne :kytka:

 
Honey 80
Zasloužilá kecalka 569 příspěvků 04.03.12 09:36

Moc velká gratulace k dvojčátkům :potlesk: !!! Jsi dobrá, že jsi odrodila obě děti přirozeně :palec: .
Já se bála a našeho chlapečka jsem raději rodila sekcí - pro konec pánevní!
Deníček je perfektně napsán, četla jsem ho jedním dechem, takže se už te´d těším na nějaký další.....

Hodně zdravíčka dětem :mavam:

 
damia
Neúnavná pisatelka 17211 příspěvků 04.03.12 09:37

moooc krásně jsi to popsala, až mi na konci vyhrkli slzy :D Jestli to tak budeš sepisovat dál, budou mít děti krásnou knížku o jejich dětství k 18tým narozeninám :potlesk: :palec:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 04.03.12 09:40

Božííí porod i popis. Gratuluju moc. :D

 
monysek21
Kecalka 248 příspěvků 04.03.12 09:43

Obrovská gratulace!!! Jsi úplně skvělá, jak jsi to tak krásně zvládla!!!!
A strašně jsi mě rozesmála s tím účesem ála yorkšír :lol: :lol: :lol:
Přeju vám všem hodně moc štěstíčka a zdravíčka!!

 
Michaela_F
Zasloužilá kecalka 784 příspěvků 04.03.12 10:24

Klobouk dolů - dětem zdravíčko a tobě ať dělakí jen radost :D Tenhle krásnej deníček jsem přečetla jedním dechem :potlesk:
Doufám, že i můj porod, ze kt. mám hrůzu, proběhne takto :srdce: Díky

 
janinajani
Povídálka 37 příspěvků 04.03.12 10:45

Vau :) sikulka … nadherne a vtipne popsano… tak snad uz mam mensi vitr z toho porodu… Jinak gratuluji :)

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 04.03.12 11:41

Krasne, sikulka, hodne zdravicka vsem, at deti delaji jen radost :)

 
vevertka
Kecalka 229 příspěvků 04.03.12 12:23

Krááááásné! Přeju hodně zdraví všem!

 
Ella0273
Povídálka 23 příspěvků 04.03.12 13:06

Krásnej porod, krásně popsanej. Gratuluju k mrnouskum! :kytka:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 04.03.12 14:59

teeeda veliká gratulace! :hug:
Když dovolíte, zneužiju komentář k „propagaci“ naší FB stránky „Maminky z Dobříše“ a rády tě uvítáme mezi sebou. Dvojčátka tu ještě nemáme :mrgreen:

 
Phaia
Kecalka 254 příspěvků 04.03.12 16:35

krásné :)

 
mikina7777
Povídálka 39 příspěvků 04.03.12 17:55

Krasny,gratuluji,at jste vsichni zdravi a spokojeny :srdce:

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 04.03.12 18:01

Ahojky, nadherny denicek :potlesk: :potlesk:

 
netkaa
Kecalka 211 příspěvků 04.03.12 20:15

nadherny denicek. :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: Dlouho jsem si tak pekne nepocetla :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: Diky :hug: :hug: :hug:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 04.03.12 20:49

Super, četla jsem to jedním dechem :potlesk: Krásný, rychlý porod a maminka, co to všechno v pohodě zvládla … přeji Tobě i dětem hooodně zdravíčka :srdce:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 04.03.12 21:32

Nádherný deníček, krásný porod a ode mě velká gratulace k dvojčátkům. Umíš výborně psát, u představy, jak lezeš ze sprchy po čtyřech a u popisu tvého účesu ala jorkšír Miky jsem se válela smíchy, i když věřím, že tobě v tu chvíli do smíchnu nebylo.

 
Manticora
Ukecaná baba ;) 1637 příspěvků 04.03.12 21:50

Krásně napsané. Velká gratulace k narození dvojčátek, hodně zdraví vám všem. :kytka:

V Příbrami jsem rodila taky, k dr. Inkovovi jsem chodila každé pondělí na kontroly a byla jsem maximálně spokojená. Je tam skvělý tým lidí.

 
balestra
Závislačka 4476 příspěvků 04.03.12 21:50

Hezky napsané. Mám ráda deníčky,které jsou psané s humorem :)

 
MPavla
Kecalka 217 příspěvků 04.03.12 22:17

Nádherné, moc gratuluji. Hlavně ať jsou miminka zdravá, spokojená a nic je netrápí.
Já jsem rodila císařem pro KP a přece jen si myslím, že je asi rozdíl rodit miminko KP víc jak měsíc před termínem, navíc dvojče, které určitě nebude zdaleka tak velké jako jedno dítě v termínu. Rozhodně nemám radost ze svého rozřezaného břicha. Ale ta moje princezna tam navíc měla úplně špatně nožičky, tak jsem šťastná, že žiju teď a tady a jsme obě v pořádku.

 
haifa1
Závislačka 3035 příspěvků 05.03.12 08:57

Evousku - moc krásně jsi to napsala - četla jsem od začátku do konce se zatajeným dechem :potlesk:

 
matynka
Extra třída :D 10685 příspěvků 05.03.12 10:04

Evousek, gratulace obrovská. Když čtu s jakou lehkostí se to dá zvládnout, už se na porod svého prvního prcka i těším. Víc takových pozitivních deníčků!
Přeji tobě i tvým dětičkám hodně zdraví a štěstí :kytka:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 05.03.12 12:46

Hezky napsaný, gratuluju k miminkům :)

 
evousek
Ukecaná baba ;) 2312 příspěvků 05.03.12 15:59

jeeee, holky diiik, takovych peknych ohlasu - to jsem ani necekala :))) Fakt je, ze rodit takove prcky byla asi pohoda - ve srovnani s porozenim treba ctyr kiloveho mimca. Ja jsem vzdycky chtela velkou rodinu, takze jsem chtela rodit prirozene, at nemam jizvu - kvuli pristimu tehu - jen pritel o tom ted nejak nechce ani slyset :D..

A diky, ze jste tomu dlouhemu textu obetovali cas, uz chapu, ze my matky toho casu nazbyt fakt moc nemame !!!

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 05.03.12 19:22

Deníček moc krásný. :kytka:

Ale potřebuju vysvětlit tvůj podpis. :D Máš tam jednou A - chlapeček a B - holčička a podruhé naopak. To se může změnit? Asi blbý dotaz, ale tohle mě zarazilo. Dík. :lol:

 
kralicekoliver
Kecalka 162 příspěvků 05.03.12 19:26

Denicek jsem precetla jednim dechem a s usmevem na tvari :)

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 05.03.12 22:52

wow…hltala jsem celý deníček…a gratuluji…jsi fakt dobrá

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 05.03.12 23:19

nádherný deníček :kytka: :kytka: :potlesk:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 06.03.12 09:47

Nááádherně napsaný deníček, tak detailně popsaný, že jsem normálně rodila s Tebou :potlesk: :potlesk: :potlesk: Perfektní moooc gratuluji a přeji mnoho zdravíčka a štěstí :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
marketi
Ukecaná baba ;) 1669 příspěvků 25.04.12 12:32

Moc krásně napsané :-) Také jsem hltala každé slovo a čekala co kdy přijde, také jsem se zasmála a hned zase zvážněla. Opravdu mě to upoutalo k obrazovce :palec: Čekáme taky dvojčátka, takže jsem sama moc zvědavá a doufám že to zvládneme jako vy :pankac:
Ještě jednou gratuluji :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček