To čekání mě zmáhá

O životě

Ráda čtu deníčky na eMiminu, ale poslední dobou jsem musela přestat číst o porodech a domácím štěstí. Stále jen čekám na další příběh v kategorii Nesnažení. Jsem ráda, když se někdo rozhodne sdílet trápení, pak si i já v tom nepřijdu sama. Pořád čekám, kdy se přítel rozhodne a řekne: Jdeme do toho! Ale už čekám moc dlouho.

Když jsem si v patnácti plánovala a vysnívala život bylo to jasné - od sedmadvaceti do čtyřiatřiceti čtyři děti - starší dcera, o tři roky později dvojčata kluci a za čtyři roky zase holka. Jenže kdeže loňské sněhy jsou. V šestnácti mi zemřela maminka. Protože jsem nebyla plnoletá, bylo to peklo… Žila jsem sama, ale nic jsem nesměla. Řízení ohledně dědictví se mi nakonec tvrdě nevyplatilo, ale donutilo mě to v sedmnácti se postavit na vlastní nohy. A svým způsobem je mi fajn.

Nikdy jsem nechtěla chodit s vrstevníkem, na to jsem měla až moc zažito a pak přišel můj boureček. Teď je mu 32, mně 20 a máme v plánu svatbu. Za dva roky, já ráda plánuji hodně dopředu. Se smrtí ale přišlo tvrdé zjištění. Nesmím brát antikoncepci, protože maminka zemřela na mozkovou mrtvici. Přesto na to moje bývalá gynekoložka nedbala a na rok mi ji napsala, to jsem ještě nevěděla, jak moc velké riziko podstupuji. Dozvěděla jsem se to, až když jsem přešla k jiné paní doktorce. Tím pádem jsem si také zvýšila riziko výskytu aneurizmat. A dostala jsem velký strach. Jak dlouho tu se svým drobečkem budu? Dovedu ho aspoň k maturitě? Tím pádem nehodlám čekat s dítětem jako maminka. Bratra měla po vysoké a mě až ve třiceti. Děti miluji a již přes rok mi bez přestávky ústavičně tikají biologické hodiny.

Problém je, že muž se na drobka ještě necítí. Rád kouká na synovce, ale zatím se bojí, že nás nedovede pořádně zabezpečit. Jenže znám jeho povahu, dokud nemusí, nic neudělá, ale jakmile by bylo potřeba, staral by se, jak by nejlépe mohl. A já mám svědomí. Nedokázala bych ho nějakým podvodem přivést k oplodnění, o které by nestál. Nemohla bych se mu podívat do očí. A tak jen čekám a čekám.

On nejspíš nechápe, že mé důvody nejsou jen nějaké výmysly, ale že mě to opravdu trápí. Bojím se smrti a znovu se mi poslední dobou vracejí deprese. Nejsem se svým životem spokojená. Vždycky si najdu nějaký koníček, ale pak stejně dojdu k tomu, že je to jen chabá náhrada, abych nemyslela na mateřskou lásku a na to, co mi chybí. Je to pořád práce, škola, práce, škola. Poslední dobou se mi nic nedaří, protože se mi zbláznila perioda a já si vždy hned maluji vzdušné zámky. Jenže pak červená přece jen dorazí a já nemám blízko ke zhroucení. Holt u mě stačí kapka - budeš matka neplatí.

Tak se, ženy, mějte pěkně a doufám, že jsem vás nenudila.

P. S. Do komentářů mi, prosím, nepište, že mám ještě čas, to mi nepomáhá. Navíc zestárla jsem moc rychle a vím, co od života chci. A co se týče školy, tu chci samozřejmě dostudovat, mám to štěstí, že v muži bych měla velikou oporu, proto ho nehodlám vyměnit za nějakého opylovače, který hned frnkne jinam. Kvůli svému snoubenci jsem ještě čekání nevzdala, protože je to láska jako trám!

Hodnotilo 3 lidí. Score 4.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 09.05.11 07:30

Milá Kryndy…je mi moc líto, že jsi musela dospět bez maminky a chápu tvé obavy z budoucnosti, a také tvou touhu po miminku. Ale věř, že 20 let ještě vůbec není žádný věk. Také jsem si to dřív myslela a o miminko jsme se od mých 21 snažili, ale nám to prostě nešlo. Dočkala jsem se až v 31 letech - prvního vlastního miminka. A nic mi neuteklo. Tak nesmutni a nezoufej, všechno máš ještě před sebou. A přítele raději do miminka netlač. Je možné, že bere ohledy právě na tebe - psala jsi přece, že ještě studuješ. Tak tomu dej čas :wink: Držím palečky a přeji hodně síly! :hug: :hug: :hug:

 
Mikysek
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 09.05.11 08:06

Kryndy, mě je 33 a čekáme první :mrgreen: udělala jsem si vysokou, cestovala, vdala se, koupila si a zařídila byt a zahradu a jsem naprosto spokojená. I když je pravda, že mě také braly choutky na mimčo dřív, ale nebyl ten pravý partner a když byl, tak ještě nechtěl..tak jsem se dočkala po pěti letech vztahu, kdy to bylo oboustranné…přeji ti, ať ti to uteče a dočkáš se drobečka :hug: čas letí rychle…vidím to na sobě :lol:

 
Miki78
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 09.05.11 10:04

co na to napsat???Jen to, ze ikdyz jsi hodne zazila tak to porad neni duvod k tomu ze by ti mely nejak tikat hodiny, jsi opravdu hoooooodne mladoucka na miminko. Miminka se dockas az prijde ten pravy cas, ver mi. :kytka:

 
aleachimka  09.05.11 10:39

Kryndy, sice je pravda, že jsi mladá holka, která má určitě život před sebou, vypadá to, že to máš v hlavě srovnané. Je spousta 30ti letých matek, které nejsou zdaleka tak připravené na dítě jako některé 2éti lété, takže v tom to určitě není. Mě bylo 28, když jsem porodila Lucinku a půl roku jsem z toho byla mimo, protože se mi změnil svět. Dneska už vím, a to svou dcerušku opravdu miluji, že jsem měla ještě počkat až opravdu budu chtít a ne podlehnout tomu, že už bych měla. To, co jsem tím chtěla říct je, že se nenech strhnout tím, co ti vnucuje okolí (jsi na dítě moc mladá, za chvíli budeš moc stará). Jestli ho chceš a cítíš, že budeš dobrá máma, tak do toho jdi. Řekni příteli všechno, tak jak jsi to napsala tady, aby pochopil, že to není jen tvůj rozmar. Zkus si sama rozmyslet, jak byste to zvládali finančně, jak vyřešíte bydlení,..... prostě vše, co s tím souvisí. Dítě není konec, ale začátek. Já na to přišla v 28, tvůj přítel třeba ve 33, ale příjde na to :-)

 
kryndy
Kecalka 349 příspěvků 09.05.11 12:11
Díky

Holky, děkuju za Vaše komentáře. Už jsem Vám chtěla psát, že to všechno vidíte jen podle věku. Jenže já se opravdu na dvacet necítím. Dřív jsem toho litovala, protože jsem nerozuměla vrstevníkům, ale od té doby, co jsem s přítelem se to obrátilo. Ve svém věku mám víc životních zkušeností než on a naopak on mě zase učí stárnout pomaleji. Dává mi tu pravou oporu.
Díky moc, Aleachimko, abych pravdu řekla, to jsem chtěla slyšet :-D všechno to vím, jen jsem se potřebovala vypsat, protože muž to nechápe. Jinak finančně jsme zabezpečení, to mě mamka stihla naučit. Byt máme v pronájmu, ale to jen proto, že plánujeme rekonstrukci (a lepší s větším dítětem, než s mimčem)domu, co jednou zdědíme (nejsme supi, klidně si počkáme, ať je s námi babi radši až do sta let :srdce: ). Fakt Vám moc děkuju!!! :kytka:

 
VercaF  09.05.11 13:15

Poradila bych ti jediné, na rovinu si s ním o tom promluvit nebo mu dát rovnou přečíst tento tvůj článek, pokud máš obavy s ním mluvit z očí do očí. Ale to možná pramení i z tvého osudu a toho že jsi mladá, že ty problémy s ním rozebírat nechceš nebo neumíš. Já to taky neuměla (u nás doma se věci moc neřešili a radši se o tom nemluvilo) ale musela jsem se to se současným partnerem naučit (naučil mě to on, a jsem za to nesmírně vděčná, vše spolu řešíme hned a s rozumem). Ze začátku sebezapření a pak obrovská úleva, uvidíš…držím palce ať jsi zdravá a chtěného miminka se brzo dočkáte.

 
kryndy
Kecalka 349 příspěvků 09.05.11 13:38

Komunikujeme spolu skvěle, opravdu jsme si jako pár sedli. Krize byli a budou, ale vždy k sobě najdeme cestu nějakým kompromisem. Všechny důvody zná… jen on sám ještě nechce :cry: Dělá to kvůli sobě (potřebuje víc času) a trochu ho za to obdivuju, že mi nepodlehne v nějaké slabé chvilce. Kde bych měla zaručeno, že za dvacet let ho to nebude mrzet? Nevyčetl by to, ale měl by možná brouka v hlavě. Proto chci, aby si to přál stejně jako já. Jen bych to kvůli sobě potřebovala nějak urychlit. Ve skrytu duše taky možná spoléhá na nehodu, ale ta stále nepřichází :zed: :zed: :zed:

 
emmma  09.05.11 14:39

:potlesk: :potlesk: :potlesk:
Ne ne ne, fakt jsi mě nenudila. Píšeš:
„Poslední dobou se mi vrací deprese, nejsem se svým životem spokojená, vždycky si najdu nějaký koníček, ale je to jen chabá náhrada. Pořád práce škola, práce, škola. Poslední dobou se mi nic nedaří…ap.“

No tak co teď? No jasně, dítě!!! Že tě to nenapadlo dřív! Pořídíš si drobka a všechno bude tak, jak má být. Budeš spokojená se svým životem a konečně něco lepšího, než nějaký chabý koníček. Že pozdravuju bourečka a hlavně ať nečeká moc dlouho! :palec:

 
kryndy
Kecalka 349 příspěvků 09.05.11 14:57

Emmmo,
měla bys dělat v bulváru, hodila by ses nám tam, protože já tam dělám. Skvěle vytrháváš věty z kontextu. :palec: Psala jsem o touze a o tom, jak chci posunout svůj život dál. A jak se mi nic nedaří, protože mi ta myšlenka stále přichází na mysl a nedokážu se od toho odprostit. Jako dobrovolnice pracuji nějaký čas v roce s dětmi, a to jediné mě opravdu naplňuje. Děti miluju a chci moct dejchat i za ty svoje.
Ale jsem ráda, že jsem Tě pobavila. A snad jsem Ti to lépe vysvětlila, když jsi to z deníčku nepochopila :wink:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 09.05.11 15:23

Kryndy, já to s tím věkem nemyslela tak, že jsi na dítě ještě mladá, to vůbec ne. Jak už tu někdo psal, zkušeností máš za sebou hodně, vzhledem k tomu, co jsi doposud prožila. Většina lidí, kteří si prožili něco zásadního, jsou psychicky mnohem dál, než vrstevníci. Vidím to na našich 3 dětech, které máme v PP. Jsou to děti, ale rozumem mi někdy přijdou už dospělí. :think:

 
kryndy
Kecalka 349 příspěvků 09.05.11 15:26

Moc obdivuji, že si berete děti do PP. :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
emmma  09.05.11 15:41

Kryndy,
máš pravdu, věty jsou vytrhané z kontextu, ale záměr to nebyl. Snažila jsem se spíš o zestručnění. Omlouvám se, ale takový dojem na mě skutečně tvůj deníček udělal.
Jinak díky za tip, ale práci bych rozhodně neměnila, pracuji s dětmi po celý rok a také mě to naplňuje.

 
Pája52
Závislačka 2862 příspěvků 09.05.11 19:06

Miki78: já si myslím,že biologické hodiny jsou vázané na to,jak moc se žena cítí na miminko připravená,jak se u ní vyvíjí mateřský pud a ne,že je to vázaný na okolnosti!! :think:
Kryndy: držím ti moc palečky,ať se přítel rozhoupe včas,absolutně ti rozumím,já toužím po miminku od 17ti a manžel (o 12let starší) se taky dlouho na mimi necítil a teď v 21 jsem se konečně dočkala,kdy manžel vyslovil tu úžasnou větu,že můžeme pracovat na miminku :-) Antikoncepci jsem brala v 16ti asi rok,takže jsem se do toho mohli pustit hned,no a teď už mám v bříšku skoro pět měsíců starého a velmi aktivního mrňouska :srdce: držím palce a neboj,jednou to přijde :hug:

 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 10.05.11 08:33

Ahoj Kryndy a nemůžeš se s partnerem domluvit na nějakém časovém úseku.Chtít po něm prostě vědět,kolik toho času mu máš dát?Vždyť i přeci v tomhle jde udělat kompromis,ne?

 
terokac
Neúnavná pisatelka 15910 příspěvků 10.05.11 15:44

já tě jen podpořím…mě tahle touha přepadávala dlouho…hodně holek tady mě zrazovalo, ale ještě víc mě podpořilo :huban: s přítelem jsme dlouho, byt máme a tak se stalo, že jsem ve 23 v očekávání,ale vymodleně,taky jsem čekala jak to hned půjde a nakonec jsem vyhrála,ale toho běhání po doktorek a hormonů :roll: nevím,jak bych to snášela,kdyby mě to potkalo ve 30ti…takhle jsem aspoň byla v klidu,že mám čas :)

 
Nathali23
Ukecaná baba ;) 1549 příspěvků 11.05.11 17:44

ahojky
ja by som s miminkom tiez necakala my sme sa zacali snazit ked mi bolo 21r a teraz je to uz 2 roky a nic :-( raz sa nam to podarilo ale miminko dlho u nas nevydrzalo
ale zas tlacit chlapa k miminku tiez neni bohvie co ja som to robila aj ked som nechcela a priatel dosiel k zaveru ze sa spolu rozideme :cry: ze uz ma svoj vek (bude mu 30r) a ze chce mat klud a ze neni on stroj na spermie a mal pravdu. tak sme sa dohodli ze spolu nakoniec zostaneme predsa sme spolu uz 6 rok a ja zvolnim temto o mimco sa snazime dalej prisla som na uplne ine myslienky vo mne sa to nejak preplo mimco chcem ale uz na to az tak netlacim,nemyslim a je mi to jedno a dufam ze sa nam to raz podari

porozpravala by som sa s priatelom ze ked tak sa o mimco pokusit moze na prvy sup sa to podari malo ktorej a halvane ked mas problemy

drzim palceky aby si nabuduce pisala o tom ako ti brusko rastie :kytka:

 
Zuzka06
Povídálka 18 příspěvků 11.05.11 19:28

Ahoj Kryndy,
já Tě naprosto chápu, bude mi v červnu 21, studuju a pracuju, a mému příteli je 30 let. Jsme spolu tři roky, a tohle jaro mně úplně zešílely hormony, nebo co. Nevím, jak to mám nazvat, nikdy jsem to nezažila. Děti jsem měla vždycky ráda, ale teď jsem jak posedlá. Všechny kočárky kolem jsou jako magnet, všechny mé kamarádky jen rodí, nebo jsou těhotné, a já okukuji ty jejich krásná zlatíčka, a před rokem to se mnou nic nedělalo, ale teď cítím asi to, čemu se říká že tikají hodiny…Hodiny a dny trávím na emiminu a čtu, a na jiných servrech a představuji si jak to bude pěkné… S přítelem jsme koupili byt, v září se budeme stěhovat, a já mám poslední rok vysoké školy před sebou…
Chtěla bych samosebou ještě do práce na plný úvazek, abych měla po škole praxi, pak si splnit svých pár cestovatelských snů, a až pak jsem si plánovala miminko, tak ve 27, ale jestli to takhle půjde dál, asi to tak dlouho čekat nevydržím :D
Přítel by navíc miminko moc chtěl, vím, že bude úžasný táta, půjčujeme si malou sestřenku s bratránkem na výlety, a on je perfektně zvládá a je vidět, že ho děti vyloženě baví… Jeden den hlídal mého osmiletého brášku, sedmiletou sestřenku, a pětiletého bratránka úplně sám, měla jsem strach, že to nezvládne, ale musela jsem na školení. Když jsem přijela večer domů, děti spinkaly, absolutně utahané. Míša s nima stihnul výlet do lesa na borůvky, upekli si koláč, udělali špagetky k obědu (prý mu všichni pomáhali při vaření, a poton utírali nádobí). Odpoledne si hráli na zahradě, a pak večeřeli. Když jsem se vrátila, už byly zmohlé :) akčním programem, a na mě čekala večeře a roztopená sauna… :D Tak kdo by s takovým taťkou nechtěl mimčo.

Jen jsem Ti chtěla říct, že přesně vím, o čem mluvíš. Také jsem se trápila tím, že mě vrstevníci nemají rádi, dokonce mě ve škole šikanovali, ale pak jsem pochopila proč to tak bylo. Prostě jsem dospěla o dost dřív než oni… Jinak Ti radím, zkus přítele netlačit, myslím, že když do něj tomu necháš volný průběh, začne chtít miminko časem sám… vím, že je to těžké vydržet, také teď myslím ve dne v noci jen na to, ale zase chci být svému dítku perspektivní a tou nejlepší matkou, a proto ho chci zajistit. Sice vím, že by nás přítel uživil, ale co po mateřské bez praxe?

Drž, hlavně buď zdravá, snaž se myslet pozitivně a pokud možno příliš se neupínat na jediný cíl. Podle mého názoru věk na miminko neexistuje, každý musí poznat sám, kdy to má přijít, ale měl by se snažit poskytnout mu co nejlepší a nejharmoničtější podmínky, a krásný příchod na svět do tepla rodiny, která ho nadšeně očekává… není to jednoduché, ale jsem ochotná pro to udělat vše. Určitě mi napiš,a držím palce, ať přítel u sebe taky objeví zájem o mrňouska :D :mavam: :-D
 Zuzka

Příspěvek upraven 11.05.11 v 20:11

 
parisienne
Nováček 1 příspěvek 18.06.11 23:32

Kryndy, ve 20 jsem řešila stejnou situaci jako ty - přestože přítel byl starší, o dítěti jsem začala mluvit já, on ne. Tenkrát jsem se ale dohodli, že radši počkáme, z několika různých důvodů. Ale od té doby jsme se při různých příležitostech bavili o tom, jak bychom chtěli jednou naše děti vychovávat, co se nám líbí na různých způsobech výchovy, mnohdy jsme narazili na to, že na spoustu věcí máme vlastně úplně jiný názor. Myslím, že celá tato debata nám pomohla si vyjasnit, co pro každého z nás znamená „být na dítě připravený“, do jaké situace bychom chtěli děti přivést a jak bychom je chtěli jednou vychovat. Hormony se mi uplně zbláznily před rokem, říkala jsem si, že to čekání je nekonečné, každá těhotná, kterou jsem na ulici potkala, ve mě vyvolala pocit smutku, že já to ještě nějakou chvíli nezažiju. Nejvíc mi pomohlo se o tom otevřeně bavit s manželem - nepřemlouvat, to určitě ne, ale spíš probrat to, proč mě to trápí, že nad tím hodně přemýšlím. Tím jsme začali debatu, jestli jsme na to připraveni a jestli máme život dostatečně uspořádaný. Manžel je naštěstí dostatečně vnímavý a když viděl, že jsem z něčeho smutná, měl tendenci si o tom se mnou povídat - a to mi pomohlo vždycky nejvíc, když jsem se mu mohla svěřit, že pocitově bych děti moc chtěla, ale že si uvědomuju všechny překážky, které jsme do té doby měli apod.
Chci tím mým příběhem říct, že nezáleží na věku, prostě když se hormony zblázní, tak se s tím nic nenadělá :oops: Ale i když přítel ještě mimčo nechce, nikde není psáno, že se spolu o tom nemůžete bavit - bez emocí a výčitek. Zvlášť když ráda plánuješ, tak i o budoucích dětech se dá bavit neutrálně třeba jako o příští dovolené :-)

 
mrtvolla12390
Stálice 90 příspěvků 28.03.12 12:05

najdi si chlapa, co dite chce, jinak budes cekat vecne. Chlap pokud se na dite neciti, tak s nim nic nehne

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama