Děkuji, že jsi k nám přišel

Mallorka  Vydáno: 13.05.15

Naše cesta za miminkem byla po dvou letech úspěšná! Dnes koukám na měsíčního chlapečka v postýlce, pláču štěstím a děkuji Bohu, že mě vyslyšel a syna k nám poslal.

Náš příběh začal hned po svatební cestě, na které jsme se začali snažit o miminko. Oba s manželem jsme byli zdraví, měli jsme skvělou práci a opravdu spokojený život. Zpětně při pohledu na fotky z dovolené vidím, jakou jsme měli jiskru v očích a jen zářili štěstím. To, že by nám miminko nešlo, mě nikdy ani nenapadlo…

Na podzim téhož roku jsem začala mít bolesti na levé straně podbřišku, které se periodicky opakovaly, proto jsem raději zašla na gynekologii. Bohužel jsem si v mládí zvolila za doktora brouka pytlíka, což považuji za úplně prvotní a zásadní chybu. Ten mi stroze oznámil, že to bude asi endometrióza a budu muset jít na operaci. Když jsem se ho zeptala, co to je za nemoc a jestli má nějaký vliv při snaze o miminko, tak odvětil, že budeme muset jít určitě na IVF.

To byl pro mě šok, po třech měsících snažení vyslovil tento nemilosrdný ortel. Na operaci se endometrióza potvrdila, ovšem dle názoru primářky byl nález zanedbatelný a máme se v klidu snažit dál. Odcházela jsem plná optimismu. Ten mi ovšem okamžitě vzal můj tehdy zvolený doktor. Vše od vitamínů, cvičení dle Mojžíšové až po normální početí pro něj byl nesmysl, jedině IVF.

Odešla jsem od něj okamžitě. Zvolila jsem si vyhlášeného doktora z našeho města, na kterého doteď nedám dopustit. Vše se mnou probral, nasadil léčbu Clostilbegytem a Pregnylem. I když nám to 3× nevyšlo, měla jsem alespoň skvělý pocit, že se někdo snaží.

Nešlo nám to pořád, tak jsem se sama nakonec rozhodla pro CAR, kde jsme zkoušeli neúspěšně IUI.

Během následující ho roku se nám v životě stala jedna rána za druhou. Dokonce mě i napadlo, že nám naše svatba nebyla souzená, protože po ní se vše zlomilo k horšímu. Přišla jsem o zbožňovanou práci, a to prakticky ze dne na den, protože se přišlo na to, že majitel tuneloval a byl zatčen. Následně přišel o práci i manžel. Oba jsme skončili na ÚP a já měla beznadějný pocit, že nebudeme mít peníze na IVF a miminko nepřijde nikdy.

Propadala jsem smutku. Nic mě nebavilo, ani se o sebe starat. Nabrala jsem asi deset kilo, nelíčila se, neupravila si ani vlasy. Neměla jsem o nic zájem. Přestaly mě bavit kamarádky. Jediný, s kým jsem dokázala vydržet, byl manžel a přitom jsem věděla, že to správné není. Věděla jsem, že to nejlepší kamarádku trápí, tak jsem se čas od času „přemohla“ a šla za ní, jenže po deseti minutách jsem chtěla jít zase domů.

Myslím, že se o mě pokoušely deprese. Připadala jsem si k ničemu, neměla jsem práci, nenosila domů peníze a byla neplodná. Manžel věděl, že mám ráda výlety, tak mě na jeden vzal. Udělal mi radost. Fotili jsme se a jak vypadaly tentokrát fotografie? Žádná jiskra v očích. Vypadala jsem jako stará, nešťastná, strhaná a unavená ženská.

Nakonec můj milovaný manžel sehnal dobrou práci a já se začala zajímat o IVF. Byla jsem už na tom lépe a těšila se moc.

Jenže když už to bylo rozjeté, umřela manželovi maminka. To byla poslední rána. Já k ní silný citový vztah neměla, ale manžel samozřejmě ano. Při pohledu, jak člověk, kterého tolik miluji a nemůžu bez něj být, trpí, jsem propadla naprosté beznaději. Nevěřila jsem tomu, že ještě někdy začneme skutečně žít.

IVF jsme nezrušili. Říkala jsem si, že po takové hrůze vyjít musí, přece jen jsem Boha za miminko prosila už rok a čekala jsem, že nám maminka z nebe pomůže.

Dopadlo to tak, že při odběru nebylo žádné vajíčko! Hůř mi v životě už nebylo. Neměla jsem vajíčka ve svých 29 letech. Udělali mi test AMH, kde naměřili hodnotu 0,7. Dolní hranice je 1.

Když doktoři začali mluvit o dárkyni, odešla jsem. Už jsem na to neměla. Ještě před odchodem z CAR jsem poprosila doktora o žádanku na imunologii, vyhověl mi a myslím, že jen kvůli slzám, co se mi draly z očí. Jinak ji dávat nechtěl.

Vyhledala jsem si pomoc v podobě kineziologie. U úplně neznámé paní jsem se vybrečela jako želva a musím říci, že mi ta terapie moc pomohla a vřele ji doporučuji dál. Také jsme si koupili pejska, který mě hodně nakopl do života. Najednou jsem měla něco malého a hezkého, o co se mohu starat, a bylo mi najednou lépe.

Navštívili jsme pražskou kliniku, kde mi vyšly zvýšené NK buňky a dostala jsem Prednison jako léčbu. Moc jsem tomu pozornost nevěnovala. Jeden malý prášek jsem brala měsíc a najednou mě v den očekávané menstruace začala bolet prsa i podbřišek a měsíčky pořád nepřicházely. Šla jsem do lékárny a koupila si test. Řekla jsem si, že vyvenčím psíka a test zkusím. Zkusila a byly tam dvě čárky.

Plakala jsem štěstím a letěla k manželovi. Ten měl taky okamžitě na krajíčku. Doktor těhotenství potvrdil, jenže já se neuměla radovat. Měla jsem divný pocit okamžitě. Prostě jsem věděla, že něco není v pořádku. Na kontrole v 8. týdnu jsem čekala na zázrak, ale prostě v srdci jsem věděla, že nebude a nebyl. Embryo nerostlo a já musela na revizi a opravdu mohu říct, že jsem to od začátku věděla.

Byla jsem z toho hodně špatná. Nechápala jsem, proč se nám to všechno děje, ale manžel mi vysvětlil, že mám být pozitivní, že jsme si potvrdili, že to jde. Oblíbený doktor mi to říkal také.

Tak jo, řekla jsem si. Máme pejska, dítě bude, dokonce jsem našla skvělou práci na doma a začala vydělávat, bude líp.

Po potratu jsme se rozhodli, že zajedeme na dovolenou k moři, že se tam dáme „do kupy“ a dlouho jsme nikde nebyli. Vrátili jsme se z ní šťastní, spokojení, vysmátí a během pár dní jsem otěhotněla. Od začátku jsem se radovala, ale každou návštěvu doktora jsem prožívala s hrůzou. Nejhorší pro mě bylo potvrzení srdeční akce, ke které jsme se předtím nedostali. Doktor, když viděl, jak jsem zelená a hotová, tak se myslím modlil se mnou, ať je vše v pořádku. Nikdy nezapomenu na jeho větu. Tady je srdíčko a podívejte se, jak bije rychle, to je skvělé znamení. To samé 1. i 2. screening.

Tento pan doktor mě neskutečně podporoval a já jsem mu za to moc vděčná a to hlavně za tu trpělivost, kterou se mnou měl, a lehký humor, který mi dodával naději, že je vše ok.

Našeho chlapečka jsme porodila císařským řezem před třemi týdny. Pan doktor mě dokonce přišel navštívit do porodnice. Po manželovi ho beru jako nejlepší návštěvu, protože neskutečně potěší, že i doktoři mají srdce na pravém místě a na pacientkách jim záleží.

Jeho věta „Ještě spolu dáme tři, ne?“ mě dostala. I když teda smích po císaři moc nedoporučuji. :-)

Dnes se starám o úžasného a hodného prcka a jsme s manželem nejšťastnější na světě. Řeším kojení, stolici, oblékání a mnohé další a naprosto si to užívám. Máme přece rodinu, ve které jsem já, manžel, děťátko a psík. Kromě zdraví celé rodiny už v životě nic jiného nepotřebuji. ♥

Všem snažilkám vzkazuji, nevzdávejte to, i ty nejhorší diagnózy nic neznamenají. Pokud něco chcete, bojujte za to. Určitě to všem vyjde.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
katka.polka
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 13.05.15 07:28

Moc krásný deníček, tedy jeho konec. Věřím že může hrozně moc pomoci holkám a ženám v podobné situaci :hug: A Vám moc držím palce, ted už bude jen dobře :hug: :srdce:

 
nelinka204
Kecalka 194 příspěvků 19 inzerátů 13.05.15 07:36

Ahojky hezký deníček sice smutný, ale s krásným koncem. Přeji tobě a tvé rodině už jen samé štěstí určitě si ho zasloužíte…

 
Adis89
Kecalka 480 příspěvků 3 inzeráty 13.05.15 07:41

Hrozně moc ti to přeju :srdce:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 13.05.15 07:47

Gratuluji k miminku, po těžkých chvílích vás potkalo to nejkrásnější :) přeju moc štěstíčka vám všem :)

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 13.05.15 08:15

Tyvado! Tak to jsi me po ránu rozbila! Krásný denicek, plny pesimismu a optimismu zároveň. Jasný důkaz toho, ze je to hlavně o psychice. Zvládla jsi všechno! Jsi silná žena, mas můj obdiv! Pan doktor je hodný, to se fakt nevidí :) Raduj se z toho malého drobecka, je to to největší bohatství, které člověk může dostat. Dávám mu do vínku hlavně hodně zdraví a štěstí, lásku už ma, od Vas! :kytka:
PS: mužů se jen zeptat proč to neslo spontánně?

Příspěvek upraven 13.05.15 v 08:16

 
Envie
Ukecaná baba ;) 1451 příspěvků 13.05.15 08:52

Ty vado, jsi me po ranu normalne rozbrecela :srdce: krasny denicek plny radosti a smutku zaroven. Jsem rada, ze konci happy endem :srdce: pripadala jsem si, jako bych cetla svuj vlastni pribeh s tim rozdilem, ze me tehu po 4 letech mranych boju neskoncilo v 8 tydnu ale 19. A ze my nakonec to IVF museli podstoupit nekolikrat. Jsem stastma, ze I tyto pribehy maji happy endy :-) uzivej si sve vytouzene miminko a hlavne at jste vsichni zdravi! :hug:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 13.05.15 10:02

Poslední odstavec jsem četla v slzách :) moc pěkné a blahopřeji k děťátku, vlila jsi mi trochu optimismu do žil :)

 
Didlinka33
Ukecaná baba ;) 1169 příspěvků 13.05.15 13:07

Moc krásný deníček, až mi vehnal slzy do očí..Gratuluji k malýmu prckovi :hug: :* A doufám, že i my se dočkáme takového štěstíčka

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1262 příspěvků 13.05.15 18:39

Moc gratuluju k chlapečkovi :kytka: Tvůj příběh mi v mnohém připomíná můj. Po roce snažení jsem otěhotněla a v 7týdnu konec, bez srdeční akce.Taky jsem to tušila, že je něco špatně. Po dalším roce a půl, když už jsme tomu nevěřili, se zadařilo a teď mi v postýlce spinká 4měsíční syn :srdce: Přeju, ať je už jen dobře :)

 
Poho87
Ukecaná baba ;) 1978 příspěvků 3 inzeráty 13.05.15 19:35

Moc gratuluju k miminku :kytka: naděje umírá poslední…ať vám chlapec dělá jen samou radost :hug:

 
Mallorka
Ukecaná baba ;) 1642 příspěvků 13.05.15 20:39

Všem moc děkuji za reakce! Jste zlaté!

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 13.05.15 21:32

Taktéž moc gratuluji! Nedokážu si ani v nejmenším představit, jak vám asi bylo, psychicky a fyzicky.Ten konec je krásný a přeju, ať je vše v pořádku i nadále. :kytka:

 
solip
Kecalka 217 příspěvků 14.05.15 12:27

Děkuji za krásný deníček, pomáhá mi myslet trošku pozitivněji… Tvé pocity při prvním těhotenství zcela chápu - před dvěma týdny jsem zjistila, že jsem těhotná (po 13 měsících snažení), ale nedokázala jsem si to užívat, nedokázala jsem se z toho správně radovat. A asi moje tělo vědělo proč… Minulý týden jsem potratila - zamlklé těhotenství v 5. týdnu. A jak píšeš ty, VĚDĚLA jsem od začátku, že něco není dobře. Takže děkuji za naději, kterou jsi mi právě dala :kytka:

 
Mallorka
Ukecaná baba ;) 1642 příspěvků 14.05.15 19:43

@solip otěhotněla jsem 3 ovulaci po revizi, takže doufám, že i u vás to bude podobné!

 
Mallorka
Ukecaná baba ;) 1642 příspěvků 16.07.15 21:28

@sebaanez to nikdo neví, ale z 80% si myslím, že zato mohla moje endometriza, která vytvářela protilátky a ty jsem potlačila lékama (Prednisonem), brala jsem ho čtyři měsíce a 2× to vyšlo.

 
Lenka 80
Kelišová 6007 příspěvků 16.07.15 21:55

Krasny denicek. preji hodne stesti :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele