Tři roky nesnažení

Hřiběnka  Vydáno: 31.07.11

Pokud si dobře vzpomínám, je to více než tři roky, co se mi poprvé ozvaly ty stokrát zmiňované bilogické hodiny. Hodně vody uplynulo, hodně plánů se překopalo a nesnažení pokračuje dál.

Je mi skoro 25, příteli 29. Jsme spolu něco přes čtyři roky a z toho asi 3/4 roku bydlíme spolu, ve vlastním, ač zatíženi hypotékou na dlouhá nekonečná léta. Ačkoli už jsem měla mít VŠ rok ukončenou, teprve teď se mi povedlo dodělat zkoušky a můžu v zimě ke státnicím. Před rokem jsem začala pracovat (na necelý úvazek, právě kvuli VŠ), tak se mi aspoň započítává praxe.

Jak jsem již uvedla, jsou to tři roky, co se ve mně něco zlomilo. Přichází to ve vlnách, na chvilku odejde, aby se vrátilo ještě intenzivněji. Nejhorší na tom všem je ROZUM, který nedovolí podvolit se srdci a nechat přírodě volný průběh. Vím, že bychom to i teď zvládli, ale - všechny peníze jdou do stále ne zcela zařízeného bytu, nemám dodělanou VŠ, nemáme nic našetřeno, nejsme svoji. To poslední mě poslední dobou taky lehce hlodá, snad proto, že se za týden vdává má kamarádka. Jsem příliš tvrdá palice na to, abych s tím začala. Bavili jsme se o tom, že se jednou vezmeme a hrdost mi velí počkat si na tu chvilku, až budu požádána o ruku. Kdy, toť otázka.

S přítelem máme pěkný vztah, i po těch letech se často cítím jako na začátku. Samozřejmě život není pohádka a přicházejí lepší i horší chvilky. Přesto můžu říct, že se opravdu milujeme.

Toliko můj život, není tu žádná otázka, ani Vás nežádám o radu, ono v životě druhých se moc radit nedá. Je to… jen deníček, tak jsem se prostě vypsala :) Vím, že v tom všem nejsem sama, je tu spousta holek, často mladších než já, které po rodině touží. Jen to čekání je občas užírající, čím je to blíž, tím mám pocit, že to je dál…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Jendice1
Kecalka 373 příspěvků 31.07.11 14:41

Nejsi v tom sama. Já po rodině toužila snad od svého narození. Ale můj rozum mi říkal sám, bez rad okolí: Nejdřív škola, pak alespoň nějaké bydlení a mimi tak ve 25.Ale určitě ne později.
Naplánovala jsem si to hezky......a docela to i vycházelo…střed­ní, přítel na konci školy, vysoká, přítel byl spolužák…po skončení VŠ jsme si začali předělávat byt,našli si práci a já začala konečně snít o svatbě a miminku…(bylo mi 24)
Jenže skončili prázdniny a tím i náš vztah a mé plány.....
A jsem tomu jenom ráda. Protože jsem měla čas poznat nové přátelé, trochu cestovat a potkat manžela, kterému jsem rovnou sdělila,že jsem typ, který chce rodinu a on neutekl…;)
Příroda je mocná čarodějka, je potřeba ji poslouchat,ale pokud je váš vztah, krásný a čistý a umíte spolu otevřeně mluvit, je dobré se svěřit se svými pocity a dohonout se na nějakém postupu.....
Bude mi 29 a snad koncem března, dá - li Pán Bůh (o problémech s těhu píši v deníčku a na svých stránkách), budeme v dubnu tři.
Takže i když jsem čekala, ničeho nelituji…cítím se alespoň trochu zabezpečeně, v hlavně mám dokonale srovnané své priority a rozhodně svému dítěti nebudu nikdy vyčítat, že jsem se nikam nepodívala.....;)
Takže neboj, tvůj čas přije…jen mu dej prostor…;)
Hodně štěstí :wink:

 
SandraS
Závislačka 3013 příspěvků 31.07.11 16:04

" Přichází to ve vlnách, na chvilku odejde, aby se vrátilo ještě intenzivněji. Nejhorší na tom všem je ROZUM, který nedovolí podvolit se srdci a nechat přírodě volný průběh. " Citim uplne to same…snazim se na to nemyslet, najit si nejakou jinou „zabavu“, ale vsechno ostatni je pro mne jaksi nevyznamne - po vsech dosazenych metach v zivote je pro mne ta nasledujici zalozit rodinu - takze jenom popreju nam vsem nesnazilkam at nam utika to cekani co nejrychleji :kytka:

 
Barusak78
Závislačka 3356 příspěvků 31.07.11 17:40

Moc hezky napsané. Já měla v tvém věku také vlny. Ale s tehdejším přítelem se to nepovedlo a já zjistila, že jsem asi ještě mladá a chtěla jsem cestovat. A teď v mých 33 budeme, poté co jsme procestovali půlku světa a jsme zajištěný, tři.

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 31.07.11 20:47

Tvůj deníček je moc pěkný. Kéž by i mě bylo 25. Tenkrát jsem měla už 2 děti a to mi stačilo. Když jsem v necelých 38 zatoužila po tředím dítěti, bylo z toho mimoděložní a o rok později zamlklé těhotenství. Teď je mi 39 a čekám na zázrak. Přijde ještě?

 
Lenulka_333
Kecalka 188 příspěvků 01.08.11 08:53

Úplně tě chápu.Bylo mi 24 a konečně jsem se dočkala toho, že jsme se vzali, po 7 letech. Za těch 7 let mě několikrát napadlo, že kdyby se zadařilo, tak už to zvládneme, ale nějak stále vítězil rozum. Konečně jsem se dočkala toho, že i manžel usoudil, že teď je ta správná doba :pankac: Takže teď už jen čekat, kdy se zadaří :dance: Proto ti přeji, ať se brzy dočkáš nejen svatby, ale i té závěrečné mety, protože bez dítěte je život o ničem.

Příspěvek upraven 01.08.11 v 08:54

 
Hřiběnka
Extra třída :D 13991 příspěvků 02.08.11 12:49

Díky všem za komentáře! Však já vím, kdo si počká, ten se dočká :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček