Trnitá cesta k miminku a porod za odměnu

nelinko  Vydáno: 21.03.15

O tom, jaký je zázrak počít, donosit a porodit zdravé miminko. Zároveň chci povzbudit všechny maminky, které mají obavy z porodu.

Chvíli po narození..

Museli jsme slunit, kvůli žloutence...
1 komentář


1 komentář


2 komentáře

jedna z dnešního odpoledne :-) Tomík už má kolem 4,5kg...

Můj příběh nezačíná zrovna optimisticky, a tak se to špatné pokusím shrnout co nejstručněji.

Jsou to už 2 roky, co jsme se synem odletěli za manželem na Vánoce do Německa. V té době jsme se marně 3 roky snažili o miminko. Asi jiné ovzduší, pohoda, žádné starosti udělali své a já otěhotněla.

Bohužel jsme se neradovali dlouho. V děloze byla jen prázdná dutinka a já začala krvácet. Bylo to těžké a já musela na revizi. :-( Bála jsem se, že zase budeme čekat 3 roky, než se zadaří.

Nakonec se mé obavy nepotvrdily a jak se říká: Po potratu je „pohnojeno“. Podařilo se mi ten rok otěhotnět ještě v květnu, srpnu a listopadu. Bohužel všechny těhotenství byly zamlklé v 5. tt. Už jsem nechodila na revize, nechávala jsem zárodek odejít přirozeně s MS.

Všechna ta nevydařená těhotenství mě vedli k tomu, abych změnila lékaře. Nová paní doktorka mě doporučila počkat 4 měsíce a předepsala mi léky hlavně na přípravu těla na těhotenství a správný vývoj plodu (Nosifol, Orissu a Utrogestan).

Byl duben a já měla na konci měsíce plodné dny. Manžel byl naštěstí doma a nám se zadařilo. V květnu jsem našla na na těhu testu 2 čárky. :-D Obavy byly velké, ale na prvním ultrazvuku byla vidět 2mm „tečka“ a o 14 dnů déle bilo srdíčko. Věděla jsem, že tentokrát to bude dobré. :-) Termín porodu jsem měla stanovený na 21.1.2015.

Kvůli předchozím nezdarům a špinění skoro až do konce prvního trimestru jsem měla klidový režim. Bylo to dost těžké, doma jsem měla 7letého syna a manžela pracujícího v zahraničí. Doma to občas bylo jak po výbuchu, ale já myslela hlavně na toho prcka ve mně a snažila se co nejvíc odpočívat.

Špinění přestalo a vše se vyvíjelo tak, jak mělo. Nic nám nebránilo a v září jsme si udělali volný víkend a odjeli na Zlínsko. Moc jsem se nešetřila a na prohlídce mě paní doktorka pokárala, že mám změklé děložní hrdlo. Naordinovala mě opět klidový režim a jinak tomu nebylo až do konce těhotenství.

V prosinci už bylo bříško obrovské a vše šlo mnohem hůř než normálně. Manžel 4.12. odjel a já byla zase na vše sama. Ke všemu Vánoce za dveřmi…

9.12. jsem šla do poradny a tam mě paní doktorka nepotěšila. Začínala jsem se otvírat a hrozil mi předčasný porod. Měla jsem jen ležet a mít u sebe někoho, kdo se o vše postará. Zkoušela jsem, aby manžel přijel domů, ale v práci ho nepustili. Moje mamka k nám chodila každý druhý den a pomáhala, jak se dalo… Cukroví jsem měla upečený a musela jsem jen sehnat zbytek dárků, což se nakonec podařilo.

Můj muž měl na Vánoce přijet domů, ale vypadalo to, že nepřijede. Byla jsem smutná a nedokázala si představit Vánoce bez něj. Snažila jsem se před synem nedat na sobě nic znát, z posledních sil jsem koupila stromek a rodiče ho přišli ozdobit. Ukázalo se, že manžel opravdu na Vánoce nepřijede a já se smířila s tím, že budeme na Vánoce u mých rodičů.

22.12. jsem byla v poradně. Měla jsem radost, můj stav se nezhoršil a paní doktorka říkala, že se určitě ještě příští týden uvidíme. Štědrý den jsme prožili u rodičů a já si oddychla, že je všechen schon za mnou a konečně budu ležet, jak jsem všem už delší dobu slibovala.

25.12. mě nebylo vůbec dobře, vše mě bolelo a já jen ležela. Odpoledne jsme měli jet k rodičům rozdat si dárky se sourozencema a jejich rodinama. Jak mě se nechtělo, ale jela jsem. Domů jsme přijeli večer, bylo mi smutno a všechno na mě nějak dolehlo. Nechtělo se mi spát, a tak jsem až do půl 12 háčkovala dečku pro miminko. Věděla jsem, že den D se blíží a já toho musela ještě tolik uháčkovat.

Jooo, vůbec jsem nebyla daleko od pravdy… :-D Šla jsem spát a usnula snad hned.

Nespala jsem ale dlouho. V jednu jsem se vzbudila, že půjdu na wc. Jenže jsem vstala a něco ze mě začalo vytejkat. Pospíchala jsem na záchod, ale tam už ze mě vytekla celá loužička. Říkala jsem si, to snad ne!!! Bylo to jako ve zlým snu. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu a zavolala mamce, že mi praskla voda, ať přijedou. Pak jsem hned volala manželovi, aby se sbalil a přijel (to jsem netušila, jak to bude složité).

Netrvalo to ani půl hodiny a naši byli před barákem. Já doma pobýhala ještě v noční nošili a nevěděla co dřív. Neměla jsem připravenou tašku do porodnice a v tu chvíli jsem ani nevěděla, co do ní všechno zabalit. :-) Naštěstí existuje internet, kde jsem si našla seznam věcí. Naši už byli nervozní, abych jim neporodila doma. Já je uklidňovala, že mi nic není. Opatrně jsme probudili syna a vyrazili všichni do porodnice. Manželovi došel kredit v mobilu, tak jsem se ještě po cestě stavovali na dvou benzínkách, abych mu ho dobila (ženská prostě musí zvládnout všechno).

Do porodnice jsme dorazili o půl 3. Táta mě pomohl s taškou, předal mě sestřičce a odjel. Jak já se bála!!!

Sestřička mě přijala, zkoušela mi udělat test, jestli ze mě opravdu vytekla plodová voda, ale zrovna nebylo z čeho. Doktor mě vyšetřil. Nic nenaznačovalo tomu, že by to odtekla plodová voda. Uložili mě na předporodní pokoj s tím, že se uvidí, jestli se potvrdí moje obavy a já budu rodit nebo ne a mě pustí druhý den domů. Přeci jen jsem byla teprve 36+2tt, tak by miminko potřebovalo být v mém bříšku aspoň další 2 týdny.

Volala jsem manželovi, jak to s ním vypadá. Musel čekat, až přijedou šéfové, prý snad v 8 hodin by mohli přijet a on by pak vyrazil na 12hodinovou cestu z Belgie.

Ležela jsem v posteli jak přibitá a všem říkala, jak musím vydržet, než se mi manžel vrátí. Museli si myslet, že jsem blázen. Bohužel před výměnou služeb ze mě zase cosi vyteklo a test potvrdil, že to byla plodová voda. Já už to psychicky nevydržela a slzičky tekly proudem.

Opět jsem zkusila manžela, jestli je už na cestě. Ale ten mě vůbec nepotěšil. Šéfici prý ještě oslavují Vánoce a jeho odjezd odložili až na druhý den večer!!! Doteď nechápu, jak to mohli udělat. Mně bylo jasný, že porod budu muset zvládnout bez manžela. :-(

Paní doktorka mě prohlídla, byla jsem otevřená na 3 cm a pořád se nic nedělo, a tak to i zůstalo celý den. Já se uklidnila, smířila se situací a myslela jsem jen na toho prcka, který už bude brzy na světě. :-) Začala jsem se dokonce těšit. :-)

Protože jsem předchozí den spala jen 1,5 hodiny a poprosila jsem sestřičku o něco na spaní. Chtěla jsem nabrat síly na blížící se porod. Ve 21 hodin jsem dostala injekci, která mě měla pomoct usnout. Zabrala hned a já spala jako dudek. Ještě, že tak!

Následující události se sehrály strašně rychle. Ve 3 ráno jsem se probudila a bolelo mě břicho. Šla jsem na záchod a bláhově si myslela, že to přestane. :-D Jenže bolest naopak zesílila a byla dost nesnesitelná. Chvíli jsem přemýšlela, jestli už mám volat sestru (měla jsem volat, když začnou bolesti). Neváhala jsem dlouho a volala jsem…

Sestra přišla, začala mi dělat monitor a já měla další kontrakci. Ta už byla tak bolestivá, že jsem se celá klepala. Sestře se to nezdálo a zkontrolovala, na kolik jsem otevřená. Se šokem zjistila, že už na 6 cm!!! Přerušila monitor a oznámila mi, že hned musíme na porodní sál. Začala mi balit věci.

Já jsem stihla napsat manželovi stručnou sms: Začínají mi bolesti a asi to bude brzy - bojííím. Odpověď už jsem nestihla přečíst, začala mi totiž další kontrakce, která už byla nesnesitelná. Já začala zvracet, motala se mi hlava a neviděla jsem na jedno oko. No děs!

Honem jsem si sedla. Sestřička nevěděla co se mnou, potřebovala, abych přešla na sál, ale toho už jsem nebyla schopná. Rychle došla pro vozík a převezla mě tam. V hlavě mě běželo, že jestli tohle bud trvat třeba 2 hodiny, tak toho mýho chlapa přetrhnu. :-)

Sestřička na mě koukla a zjistila, že už je vše připraveno a já jsem otevřená na 10 cm. Jakou já měla radost. :-) Nestihla se žádná příprava, zoufalá sestřička volala doktorku, ať rychle přijde, že nechce sama rodit takovýho prcka. Já mezi bolestma stihla poprosit, jestli by po porodu mohla vyfotit prťouska a vysvětlovala jsem jí, jak se používá náš foťák. Sestřička jen prohlásila, že toho je na ni nějako moc. :-) Fotečky máme a krásný. Poprosila jsem ji, aby mi dali miminko po porodu na břicho, pokud to půjde.

Dorazila doktorka, hurááá, mohlo se začít rodit. Přišla další kontrakce, cítila jsem tlak na konečník. Měla jsem povoleno tlačit. Neváhala jsem a tlačila, co to šlo, abych to už měla za sebou. Zatlačila jsem asi třikrát a náš Tomíček byl na světě. Hned jsem natahovala ruce, aby mi ho dali do náruče. Řekla jsem mu: „Ahoj Tomíčku“ a pak už jen koukala, jak je maličký, růžovoučký a vlasatý.

Placenta se odloučila krásně a já ani nemusela tlačit. Od doktorky jsem dostala pochvalu, že jsem rodila nádherně sama. Nástřih jsem měla minimální a prý jen proto, že takhle malý miminka potřebují volnější průchod. Po 2hodinovém bondingu jsem si sama došla do sprchy a sestřička mi říkala, že vypadám, jako bych ani nerodila, a já se tak i cítila. Vůbec nic mě nebolelo a říkala jsem si, že takový porod bych dala hned ještě jeden. :-)

Tomášek se narodil** 27.12. v 3.47, vážil 2530 g a měřil 46 cm**. Jen pro zajímavost, sms manželovi, že mi začínají bolesti jsem psala v 3.32. :-) Porod od první bolesti trval zhruba 15 minut a doktorka prohlásila, že i kdyby byl manžel doma, tak by ani nestihl vyběhnout schody v porodnici. :-D

Porodem se všechno špatné obrátilo v dobré a já jsem pořád neskutečně spokojená a v euforii. Tomík je moc hodné miminko, krásně příbývá a já plně kojím. Dostali jsem krásný opožděný vánoční dáreček a já pořád říkám, že mám Tomíčka za odměnu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
PerlaZP
Stálice 72 příspěvků 257 inzerátů 21.03.15 07:54

Hezký a hlavně pozitivní deníček… :) Gratuluji k miminku… :kytka:

 
chicky
Kecalka 448 příspěvků 21.03.15 08:15

Porod za odmenu :-) Gratuluji nadherny miminko :kytka:

 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 21.03.15 09:38

Krasny denicek!!! Gratuluji k Tomaskovi!!

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 21.03.15 11:21

Blahopřeji k miminku :srdce:

 
Handalina
Kecalka 331 příspěvků 21.03.15 12:40

Takovy porod bych chtela taky mit, ale s pritelem.
At se vam dari :kytka:

 
Karkulka007
Povídálka 30 příspěvků 3 inzeráty 21.03.15 17:46

Nadherne napsane i dojemne.Moc gratuluji k miminku i k zvladnuti cele situace. Dojalo me to uz z duvodu, ze mam podobny osud - klidovy rezim a dalsi komplikace - a verim, ze snad budeme mit podobny happy end. Zatim ale cekame :)
Preji hodne lasky i do budoucna a at se vse dari jak ma.

:hug:
 
Cristyna
Závislačka 3186 příspěvků 21.03.15 21:33

Gratuluju moc! Náš syn se také narodil dříve 36+4tt a porod jsem měla stejně pohodový jako ty, sice delší, přijela jsem otevřená na 8cm a rodila jsem cca za dvě hodiny od přijmu, ale stěžovat si nemužu. :-)
Ať Vám dělá jen radost!

 
lebi
Zasloužilá kecalka 511 příspěvků 21.03.15 22:54

Neměla jsi to lehké (hlavně co se týče manžela), ale když tady čtu někdy ty katastrofální scénáře, tak si říkám, že bych chtěla takový jako ty. ;-)

 
nelinko
Ukecaná baba ;) 1447 příspěvků 02.04.15 23:05

Všem děkuji za přečtení. Porod to byl nádherný a přála bych Vám takový. Moje euforie stále přetrvává a já jsem po letech zase neskutečně štastná :-) :D :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček